22. srpna 2010
Censura na Facebooku
Jedna výzkumnice zjistila, že na Facebooku je možné mít obrázky/fotky, kde jsou nahá prsa nebo schemata milostných poloh, ale nahé přirození je zakázáno.
Update: Tak jsem na vlastní oči viděl, jak censura zaspala. Holt všechno nezvládá.
Update: Tak jsem na vlastní oči viděl, jak censura zaspala. Holt všechno nezvládá.
Bílý terror
Cynik napsal překvapivý článek, kde odsuzuje bílý terror ve Finsku: "Byly dobré i špatné důvody, proč se stát bílým nebo rudým, a po finské občanské válce prostě muselo být pro každého slušného člověka problematické spojení s kteroukoliv z těchto stran."
Připomeňme si, že na přelomu 10. a 20. let 20. století byly 3 státy, které měly zkušenost s kommunismem, kterou musely nějakým způsobem překonat: Finsko, Maďarsko a Německo. (Slovensko nepočítám, neboť to bylo součástí Maďarska.)
Dne 6. prosince 1917 vyhlásilo Finsko nezávislost. Občanská válka začala 17. ledna 1918 ve Vyborgu. Rusové dodávali finské ultralevici, která ovládala sociálně demokratickou stranu (bylo v Rusku, nezapomínejme), zbraně. Dne 28. ledna 1918 vyhlásila ultralevice Finskou socialistickou dělnickou republiku, přičemž ovládala celý jih Finska. Officiálně se nejednalo o diktaturu proletariátu. Předsedou lidových zástupců byl Kullervo Manner. Dne 15. května 1918 Finská socialistická dělnická republika padla. Rudí zavraždili celkem 1 500 lidí, bílí celkem 8 000. Po válce bylo navíc 555 rudých odsouzeno k smrti a 113 popraveno.
V Maďarsku dne 20. března 1919 podala vláda Dénese Berinkeye demisi. Druhý den abdikoval president republiky, Mihály Károly, když byl předsedou ústředního výkonného sovětu byl zvolen ethnický Maďar, Sándor Garbai. Lidovým kommissařem vojenství byl Žid Tibor Szamuely, který si jako svoji osobní ochranku vybudoval oddíl 200 mužů pod velením Józsefa Cserného – Lenin-fiúk, kteří byli posláni na venkov na boj s kontrarevolucí a rekvisici potravin. Mají na svědomí 590 obětí za "zločiny proti revoluci". 30. července 1919 rumunská vojska překročila demarkační linii a kommunisty rychle vyřídila, když 6. srpna 1919 vstoupila do Budapešti. Zajímavostí je, že např. známý marxista György Lukács, který byl zástupcem lidového kommissaře školství, osobně nařídil popravu 8 lidí. Bílý terror tyto oběti pomstil usmrcením 1 500 Židů a kommunistů.
Neklid byl po celém Německu, ale můžeme si vzít za příklad Bavorsko. Dne 19. ledna 1919 se konaly svobodné volby do Národního shromáždění. V Bavorsku vyhrála BVP. SPD však měla silné posice, a proto byl od 17. března 1919 koaličním premiérem její představitel – Johannes Hoffmann. Dne 6. dubna 1919 provedla ultralevice převrat, když vyhlásila Bavorskou sovětskou republiku. Nejdříve jí vládli chaoti, kteří např. informovali Lenina, že uprchlý premiér si s sebou vzal klíč od záchodu. Poté to vzal do ruky čistokrevný kommunista, ruský Žid Eugen Leviné. Dne 29. dubna 1919 nechal popravit 8 zajatců. Když Freikorpsy osvobodily Mnichov, tak zastřeli 700 kommunistů.
Připomeňme si, že na přelomu 10. a 20. let 20. století byly 3 státy, které měly zkušenost s kommunismem, kterou musely nějakým způsobem překonat: Finsko, Maďarsko a Německo. (Slovensko nepočítám, neboť to bylo součástí Maďarska.)
Dne 6. prosince 1917 vyhlásilo Finsko nezávislost. Občanská válka začala 17. ledna 1918 ve Vyborgu. Rusové dodávali finské ultralevici, která ovládala sociálně demokratickou stranu (bylo v Rusku, nezapomínejme), zbraně. Dne 28. ledna 1918 vyhlásila ultralevice Finskou socialistickou dělnickou republiku, přičemž ovládala celý jih Finska. Officiálně se nejednalo o diktaturu proletariátu. Předsedou lidových zástupců byl Kullervo Manner. Dne 15. května 1918 Finská socialistická dělnická republika padla. Rudí zavraždili celkem 1 500 lidí, bílí celkem 8 000. Po válce bylo navíc 555 rudých odsouzeno k smrti a 113 popraveno.
V Maďarsku dne 20. března 1919 podala vláda Dénese Berinkeye demisi. Druhý den abdikoval president republiky, Mihály Károly, když byl předsedou ústředního výkonného sovětu byl zvolen ethnický Maďar, Sándor Garbai. Lidovým kommissařem vojenství byl Žid Tibor Szamuely, který si jako svoji osobní ochranku vybudoval oddíl 200 mužů pod velením Józsefa Cserného – Lenin-fiúk, kteří byli posláni na venkov na boj s kontrarevolucí a rekvisici potravin. Mají na svědomí 590 obětí za "zločiny proti revoluci". 30. července 1919 rumunská vojska překročila demarkační linii a kommunisty rychle vyřídila, když 6. srpna 1919 vstoupila do Budapešti. Zajímavostí je, že např. známý marxista György Lukács, který byl zástupcem lidového kommissaře školství, osobně nařídil popravu 8 lidí. Bílý terror tyto oběti pomstil usmrcením 1 500 Židů a kommunistů.
Neklid byl po celém Německu, ale můžeme si vzít za příklad Bavorsko. Dne 19. ledna 1919 se konaly svobodné volby do Národního shromáždění. V Bavorsku vyhrála BVP. SPD však měla silné posice, a proto byl od 17. března 1919 koaličním premiérem její představitel – Johannes Hoffmann. Dne 6. dubna 1919 provedla ultralevice převrat, když vyhlásila Bavorskou sovětskou republiku. Nejdříve jí vládli chaoti, kteří např. informovali Lenina, že uprchlý premiér si s sebou vzal klíč od záchodu. Poté to vzal do ruky čistokrevný kommunista, ruský Žid Eugen Leviné. Dne 29. dubna 1919 nechal popravit 8 zajatců. Když Freikorpsy osvobodily Mnichov, tak zastřeli 700 kommunistů.
Mediální bláboly
To, co předvádí Vodník nebo Cvek, jsou jedním (dvěma :-) slovem mediální bláboly. Romana Jocha čtu od 90. let, kdy psal do Mladé fronty, cca od roku 2005 ho znám osobně, letos jsme spolu polemisovali na stránkách Lidových novin a byli vedle sebe v panelu na jedné konferenci o lidských právech. Proto jsem zůstal neveřícně stát, když jsem sledoval mediální campagne, kterou proti němu ultralevice rozpoutala. Roman Joch je totiž všechno, jen ne fascista. Jako neokonservativec má k fascismu stejně daleko jako třeba liberálové.
Jenže tohle všechno propagandisty nezajímá. Našli si cíl, tak střílí. Takže jestli o něčem celá tato affaira vypovídá, tak o mediích a jejích konsumentech, kteří jsou ochotni uvěřit doslova všemu, ačkoliv je to na první pohled přitažené za vlasy. Čest výjimkám.
Jenže tohle všechno propagandisty nezajímá. Našli si cíl, tak střílí. Takže jestli o něčem celá tato affaira vypovídá, tak o mediích a jejích konsumentech, kteří jsou ochotni uvěřit doslova všemu, ačkoliv je to na první pohled přitažené za vlasy. Čest výjimkám.
Kvalita českého školství
Dědictví pruského kasárenského modelu: "Stovky učitelů, autoři a recenzenti učebnic, udělovači ministeriálních doložek, vyhodnocovači olympiád. Lidé, kterým se dostalo (vesměs zase českého, já vím) univerzitního vzdělání v souvisejících oborech. Jeden by očekával, že některé věci jako nepodstatné pominou. Ale když už se z titulu své odbornosti rozhodnou, že je místo a číslo tak podstatné, že se je děti musí nadrčet nazpaměť (a jistě jsou taková), je také logické požadovat, aby měli schopnost rozpoznat, že pracně memorovaný a pak zase zkoušený údaj je v kontextu ostatních údajů nějak podivný. Od koho by se ty děti asi tak měly kritické práci s daty naučit?"
Ale někteří si budou pořád myslet, že české školství je to nejlepší, co existuje. Že, Kapitáne?
Ale někteří si budou pořád myslet, že české školství je to nejlepší, co existuje. Že, Kapitáne?
21. srpna 2010
Jak to chodí v Rusku
Poučení pro všechny nepoučitelné rusofily: "půlmilionová Rjazaň ležící necelých 200 kilometrů jihovýchodně od Moskvy. Mávající Lenin tu stojí v samém centru (jak jinak). V 90. letech, po rozpadu SSSR, sochu odstranili. Tak jako mnohde jinde. A vzhledem k tomu, že na inkriminovaném místě stál kdysi kostel, rozhodla se radnice nahradit revolucionáře velkým pravoslavným křížem. "Jenže ten vypadal hrozně. Obří temný kříž v centru města. Děti se ho bály," říká dnes sedmadvacetiletá Máša. A tak kříž zmizel a nahradil ho pomník znázorňující ony typické cibulovité věže pravoslavných chrámů. "Ale z těch si zase všichni dělali legraci, říkalo se jim Tři klystýry," vysvětluje Máša. Pointa celého příběhu je zřejmá: po odstranění "klystýrů" nechala radnice přivézt mávajícího Lenina. Toho, který tu už stával (byl ve skladu). A tak už to zůstalo, Lenin kyne centru Rjazaně dodnes."
Štampach positivně překvapil
Napsal: "To, že tu někdo o někom v diskusi napsal, že je "svazák," byla okamžitá, a v tu chvíli svěží metafora. Úporné dohadování o tom, kdo je a kdo není svazák a jaké znaky opravňují zařazení toho či onoho publicisty nenbo politika mezi svazáky, se stává trapným a komickým. Prosím diskutující, aby neřešili je-li svazákem Jan Černý, Adam Borzič, František Kostlán a je-li svazačkou Jiřina Šiklová. To nemá řešení. Pokračování v dohadech o tom, kdo je a kdo není svazák začíná silně připomínat debatu "Ty jsi mi rozdupal bábovičku!" - "A ty jsi mně předtím ukradl kyblíček!""
Myslel jsem, že všichni kontinentální věřící jsou antinominalisté, ale zjevně nejsou.
Myslel jsem, že všichni kontinentální věřící jsou antinominalisté, ale zjevně nejsou.
Dobré a špatné úchylky
Na FB mne zaujal názor, že jsou dobré a špatné sexuální úchylky. Ty první jsou in, protože kdo je má, ten je zajímavý. Ty špatné jsou out, protože kdo je má, je prase.
Co je in?
Co je in?
- BDSM
- pissing
- fetišism
- zoofilie
- koprofilie
- pedofilie
Tydlitátová hodila kámen do rybníka
Co se stalo? V době vrcholné antijochovské hysterie prohlásila, že ač nesnáší Jocha stejně jako oni, petici proti němu nepodepíše. Důvod? Dvě jména: Ondřej Slačálek a Jan Májíček. S Májíčkem má osobní spor, tak ho nechme stranou. Proč jí vadí anarchista Slačálek? Protože je antisionista.
Jistý národ stál vždy v čele hnutí, která aspirovala na moc a dostala ji: kommunismu a neokonservativismu. Jenže Bush dokázal neokonservativism tak zdiskreditovat, že si od něj pes kůrku nevezme. Co teď? Pokorně se vrátit k levici.
Jenže s tím je "drobný" problém. Levice nemlčí ke genocidě Palestinců. Co s tím? Prohlásit antisionism za pouhý resentiment. Nutno uznat, že něco na tom je. Dnešní levice je prázdná. Blaira poplivala, takže jí zbyla jen nostalgie po velké levicové minulosti. Je také pravda, že Palestinec je pro levici živoucím ztělesněním archetypu proletáře. Jenže genocida Palestinců je reálný fenomén a s tím žádná sofistika nic nepořídí.
Goldmann se ptá: "Ostatně proč by všem národům měla být dopřána emancipace, ale židům nikoliv?" Na to existuje zcela jasná odpověď, která není antisemitská: "Protože židovský stát je vždy na úkor někoho."
Goldmann rovněž sugestivně tvrdí: "Důkazem může být nespravedlivě odsouzený Leopold Hilsner, za kterýžto proces se zatím omluvila jen a pouze vesnička Polná." Podle Masarykových slov "známý ničema, který již dávno patří do polepšovny," Hilsner byl usvědčeným vrahem. Báchorky o rituální vraždě rozšiřovalo pár tehdejších extrémistů, několik tehdejších Sládků & Haiderů, jako byl Baxa. Takoví jsou ale vždycky. Hilsner nikdy nebyl souzen ani odsouzen za rituální vraždu, nýbrž za vraždu prostou. Přesto se nyní mínění několika extrémistů vydává za tehdejší veřejné mínění. Proč? Protože se někdo snaží nám nyní imputovat pocity viny za chování předků. A to jinak než lhaním o minulosti nejde.
Jako kuriositu uvádím, že se Chajim neštítí oblíbené techniky používání pojmů jako nálepek jejich předefinováním. Goldmann je člověk levice. Pro ni je pokrok hodnotou bez dalšího. Co je to pokrok? Změna k lepšímu. Jenže podle nové levice nejsou jiné kultury ani lepší, ani horší. Tento "drobný" problém vyřeší Goldmann snadno: Pokrok předefinuje na změnu, bez hodnocení jejího výsledku. Populární nálepka mu tak zůstane zachována i pro kulturní absolutism, který by jinak pochopitelně levicový nebyl.
Text Tydlitátové je pozoruhodný v mnoha směrech. Není podstatné, jaké názory hlásáš, ale s kým se kamarádíš: "Nelíbí se mi, že odpůrci Romana Jocha nepoužívají při své argumentaci pořádné analýzy jeho skutečných postojů a nezaměřují pozornost na jeho vazby na problematické osobnosti či spolky, na lidi, kteří jsou mravně i inteligenčně mnohem horší než on." Proto Langer může volně používat nacistická hesla, zatímco členům DSSS by to neprošlo.
Taky prozradila, jak to chodí: "Ale po zkušenostech s Ligou proti antisemitismu, kterou kdovíproč podepisovali i všelijací podivní lidé včetně zastánců fašismu (asi jako alibi, aby se mohli hájit, že jejich nenávistné výroky na adresu Židů nejsou antisemitské), nebo lidé, kteří očekávali nějaké zaměstnání v rámci předpokládaného grantu, o což mi vůbec nešlo, a poté, co stejní signatáři odmítli pomoci i při naprostých organizačních maličkostech okolo práce Ligy a jindy odmítli přijít na demonstraci s odůvodněním, že když to pořádají Češi, a nikoliv Židé, tak se jich to netýká, nebo že když to není v Praze, tak je to nezajímá, prostě po těchto zkušenostech tyto formy práce beru s rezervou."
Nicméně, levice ke koketování s ní nemlčí: "Váš dnešní komentář je typově i obsahově úplně stejnou „bezostyšnou mediální manipulací“, na jakou si stěžujete v jeho závěru. Vytrvalým působením podobných mediálních manipulací byla v této zemi byla nastolena taková společenská atmosféra a bylo umožněno volební vítězství takových politických sil, které ve své kombinaci nyní umožňují vládu, jejíž působení i Vy sama v jiných článcích na DR nazýváte „fašizujícím“."
Jistý národ stál vždy v čele hnutí, která aspirovala na moc a dostala ji: kommunismu a neokonservativismu. Jenže Bush dokázal neokonservativism tak zdiskreditovat, že si od něj pes kůrku nevezme. Co teď? Pokorně se vrátit k levici.
Jenže s tím je "drobný" problém. Levice nemlčí ke genocidě Palestinců. Co s tím? Prohlásit antisionism za pouhý resentiment. Nutno uznat, že něco na tom je. Dnešní levice je prázdná. Blaira poplivala, takže jí zbyla jen nostalgie po velké levicové minulosti. Je také pravda, že Palestinec je pro levici živoucím ztělesněním archetypu proletáře. Jenže genocida Palestinců je reálný fenomén a s tím žádná sofistika nic nepořídí.
Goldmann se ptá: "Ostatně proč by všem národům měla být dopřána emancipace, ale židům nikoliv?" Na to existuje zcela jasná odpověď, která není antisemitská: "Protože židovský stát je vždy na úkor někoho."
Goldmann rovněž sugestivně tvrdí: "Důkazem může být nespravedlivě odsouzený Leopold Hilsner, za kterýžto proces se zatím omluvila jen a pouze vesnička Polná." Podle Masarykových slov "známý ničema, který již dávno patří do polepšovny," Hilsner byl usvědčeným vrahem. Báchorky o rituální vraždě rozšiřovalo pár tehdejších extrémistů, několik tehdejších Sládků & Haiderů, jako byl Baxa. Takoví jsou ale vždycky. Hilsner nikdy nebyl souzen ani odsouzen za rituální vraždu, nýbrž za vraždu prostou. Přesto se nyní mínění několika extrémistů vydává za tehdejší veřejné mínění. Proč? Protože se někdo snaží nám nyní imputovat pocity viny za chování předků. A to jinak než lhaním o minulosti nejde.
Jako kuriositu uvádím, že se Chajim neštítí oblíbené techniky používání pojmů jako nálepek jejich předefinováním. Goldmann je člověk levice. Pro ni je pokrok hodnotou bez dalšího. Co je to pokrok? Změna k lepšímu. Jenže podle nové levice nejsou jiné kultury ani lepší, ani horší. Tento "drobný" problém vyřeší Goldmann snadno: Pokrok předefinuje na změnu, bez hodnocení jejího výsledku. Populární nálepka mu tak zůstane zachována i pro kulturní absolutism, který by jinak pochopitelně levicový nebyl.
Text Tydlitátové je pozoruhodný v mnoha směrech. Není podstatné, jaké názory hlásáš, ale s kým se kamarádíš: "Nelíbí se mi, že odpůrci Romana Jocha nepoužívají při své argumentaci pořádné analýzy jeho skutečných postojů a nezaměřují pozornost na jeho vazby na problematické osobnosti či spolky, na lidi, kteří jsou mravně i inteligenčně mnohem horší než on." Proto Langer může volně používat nacistická hesla, zatímco členům DSSS by to neprošlo.
Taky prozradila, jak to chodí: "Ale po zkušenostech s Ligou proti antisemitismu, kterou kdovíproč podepisovali i všelijací podivní lidé včetně zastánců fašismu (asi jako alibi, aby se mohli hájit, že jejich nenávistné výroky na adresu Židů nejsou antisemitské), nebo lidé, kteří očekávali nějaké zaměstnání v rámci předpokládaného grantu, o což mi vůbec nešlo, a poté, co stejní signatáři odmítli pomoci i při naprostých organizačních maličkostech okolo práce Ligy a jindy odmítli přijít na demonstraci s odůvodněním, že když to pořádají Češi, a nikoliv Židé, tak se jich to netýká, nebo že když to není v Praze, tak je to nezajímá, prostě po těchto zkušenostech tyto formy práce beru s rezervou."
Nicméně, levice ke koketování s ní nemlčí: "Váš dnešní komentář je typově i obsahově úplně stejnou „bezostyšnou mediální manipulací“, na jakou si stěžujete v jeho závěru. Vytrvalým působením podobných mediálních manipulací byla v této zemi byla nastolena taková společenská atmosféra a bylo umožněno volební vítězství takových politických sil, které ve své kombinaci nyní umožňují vládu, jejíž působení i Vy sama v jiných článcích na DR nazýváte „fašizujícím“."
Jiný pohled na nominalism
Z kouta, kde bych to nečekal: "Ukazuje se tak odcizenost mediálního obrazu a médii zobrazované věci. Jedno představuje idealizovaný stav, který jde tak daleko, že tvoří novou estetiku vnímání; jedno představuje nominalistický stav mimo pojmenování. Máme zde tedy přítomen klasický spor o universálie. Média, máme-li tedy zaškatulkovat pozice, zastávají stanovisko realismu, kdy je pro novináře důležitější jeden muslim - ovšem ve smyslu co nejobecnějšího muslima, který slouží jako obecný symbol celého islámu, jakkoliv takové zobrazení odporuje nominální skutečnosti nejrůznějších islámských frakcí a vzájemných rozdílů mezi jednotlivými muslimy i tzv. muslimskými zeměmi."
Ano, to je pravda. Přílišná generalisace je rovněž znásilněním reality a velkým problém antinominalismu.
Ano, to je pravda. Přílišná generalisace je rovněž znásilněním reality a velkým problém antinominalismu.
Úzkoprsost levice
Když levici konečně přestalo bavit na Jocha jen nadávat, tak se zamyslela, co to pro ni znamená. Bylo to pro ni obtížné, protože levici myšlení bolí – podstatou levice jsou totiž emoce.
První levicový závěr: Když pravice Jocha, tak my Žižeka. A co, říkám já. Žižek je natolik šílený, že ho nikdo nevnímá vážně. Ale inspirativnější než Keller s Bělohradským dohromady je, to zase ano.
Druhý levicový závěr: Rehabilitace ultralevice. Copak tady anarchističtí rváči a trockističtí odpůrci demokracie neexistují už dávno? Hauser by se měl probudit.
Třetí levicový závěr: Levý střed najednou není mainstream. Když vynecháme opportunisty typu Bělohradského putující z pravice na levici a podíváme se na ty, kteří své názory nezměnili, jako je Pehe, Dvořáková či Štampach, je zajímavé, že zatímco dříve byli Pehe, Dvořáková i Štampach v mainstreamu, nyní jsou nalevo. Kdyby toto byl výsledek sporu o Jocha, bylo by to výtečné. Nazývejme věci pravými jmény.
První levicový závěr: Když pravice Jocha, tak my Žižeka. A co, říkám já. Žižek je natolik šílený, že ho nikdo nevnímá vážně. Ale inspirativnější než Keller s Bělohradským dohromady je, to zase ano.
Druhý levicový závěr: Rehabilitace ultralevice. Copak tady anarchističtí rváči a trockističtí odpůrci demokracie neexistují už dávno? Hauser by se měl probudit.
Třetí levicový závěr: Levý střed najednou není mainstream. Když vynecháme opportunisty typu Bělohradského putující z pravice na levici a podíváme se na ty, kteří své názory nezměnili, jako je Pehe, Dvořáková či Štampach, je zajímavé, že zatímco dříve byli Pehe, Dvořáková i Štampach v mainstreamu, nyní jsou nalevo. Kdyby toto byl výsledek sporu o Jocha, bylo by to výtečné. Nazývejme věci pravými jmény.
20. srpna 2010
Jacques Doriot
Byl to člověk, který byl vždycky napřed: Za první světové války to byl hrdinný voják francouzské armády, který za své činy dostal francouzský válečný kříž. Ve 20. letech to byl horlivý kommunista. Od roku 1922 byl členem presidia EKI, od roku 1924 byl poslancem. V roce 1931 byl zvolen starostou Saint Denis a navrhl vytvoření antifascistické Lidové fronty.
Poněkud předčasně. V roce 1934 byl za to z PCF vyloučen. Stále však byl poslancem a v roce 1936 založil fascistickou Parti Populaire Français. To mu však nestačilo a od roku 1939 se stal extrémně germanofilským. Kritisoval Vichy, že je málo fascistické. V řadách francouzských dobrovolníků odešel bojovat na východní frontu. V roce 1943 dostal německý válečný kříž.
Po návratu z fronty připravoval odboj proti Spojencům v osvobozené Francii. Dne 22. února 1945, když byl na cestě, jeho vůz zasáhlo spojenecké letadlo, přičemž tehdy už byl pravděpodobně se Spojenci ve spojení. Na následky zranění zemřel.
Poněkud předčasně. V roce 1934 byl za to z PCF vyloučen. Stále však byl poslancem a v roce 1936 založil fascistickou Parti Populaire Français. To mu však nestačilo a od roku 1939 se stal extrémně germanofilským. Kritisoval Vichy, že je málo fascistické. V řadách francouzských dobrovolníků odešel bojovat na východní frontu. V roce 1943 dostal německý válečný kříž.
Po návratu z fronty připravoval odboj proti Spojencům v osvobozené Francii. Dne 22. února 1945, když byl na cestě, jeho vůz zasáhlo spojenecké letadlo, přičemž tehdy už byl pravděpodobně se Spojenci ve spojení. Na následky zranění zemřel.
Už kommunisté viděli nacisty všude
Vltava: "Drazí přátelé, vážení posluchači. Dostali jsme dnes vzrušující zprávu. Poblíž Národního divadla bylo odhaleno nacistické hnízdo. V budově proti lávce na Slovanský ostrov byl nalezen nejen sklad zahraničních zbraní, nejen vysilačka a šifrovací zařízení, nejen specielní komplet rukavic, určených k tomu, aby nebyly zanechány otisky prstů na předmětech, ale i dokumenty zjevně nacistického původu. Mezi fašistickými brožurami a plakáty byl i obraz Adolfa Hitlera."
Jan Palach: "Naše požadavky jsou: okamžité zrušení cenzury a zákaz rozšiřování "Zpráv"."
Jan Palach: "Naše požadavky jsou: okamžité zrušení cenzury a zákaz rozšiřování "Zpráv"."
Když dva dělají totéž, není to totéž
Čulíkovi se zase povedl jeden tah. Ne, že by si Neokonzervativní strana zasloužila nějaké ohledy, ale jeho překlad jejich prohlášení do kommunistické řeči má nullovou autenticitu. Což si takhle otevřít nějaké skutečné Rudé právo? Nebo se poučit u nejpovolanějších? U sovětských soudruhů.
Ale připomeňme si jiný skandál. Reagan: "What I am describing now is a plan and a hope for the long term—the march of freedom and democracy which will leave Marxism-Leninism on the ash-heap of history as it has left other tyrannies which stifle the freedom and muzzle the self-expression of the people." Trockij: "Ваша роль окончена, идите же туда, куда вам предназначено: на свалку истории."
Ale připomeňme si jiný skandál. Reagan: "What I am describing now is a plan and a hope for the long term—the march of freedom and democracy which will leave Marxism-Leninism on the ash-heap of history as it has left other tyrannies which stifle the freedom and muzzle the self-expression of the people." Trockij: "Ваша роль окончена, идите же туда, куда вам предназначено: на свалку истории."
19. srpna 2010
Postoj pravoslaví k homosexualitě
Jak jsem předpokládal, je naprosto jednoznačný: "Biblické texty odmítající homosexualitu formovaly a spoluvytvářely křesťanskou morálku a kulturu a vzdělávaly mnoho generací. Popírání přímého smyslu slov sv. apoštola Pavla některými křesťany je v protikladu ke dvoutisícileté křesťanské tradici a v protikladu biblickým textům. Homosexuální vztahy jsou z pohledu Bible i z pohledu učení církve hříchem, který odděluje člověka od Boha."
Musím říci, že mne máloco dokáže tak naštvat, když tvrdím A a přijde někdo, kdo to popírá, ačkoliv jeho znalost thematu je více než limitovaná. Pokud o něčem něco nevím, tak to netvrdím. V opačném případě se diskusse mění na neužitečné blábolení.
Musím říci, že mne máloco dokáže tak naštvat, když tvrdím A a přijde někdo, kdo to popírá, ačkoliv jeho znalost thematu je více než limitovaná. Pokud o něčem něco nevím, tak to netvrdím. V opačném případě se diskusse mění na neužitečné blábolení.
Z ÚSTR odešel kovaný kommunista
Novinky informují: "Uznávaný historik Vilém Prečan opustil vědeckou radu Ústavu pro studium totalitních [régimů]." Tento uznávaný historik byl v letech 1951–1970 členem KSČ. Tedy kovaný kommunista.
Vtip měsíce
Ano, samozřejmě, není důvod, proč by neměl být. On je v českém mírně k levici a liberalismu tendujícím společenském niveau paleokonzervativec, a to říkám v dobrém. Proto pohled lidí z Občanského institutu je nezvyklý a potřebný. -- Petr Nečas
Věřím, že Joch Nečasovi rozdíl mezi konzervativci (tj. paleokonzervativci) a neokonzervativci vysvětlí.
Věřím, že Joch Nečasovi rozdíl mezi konzervativci (tj. paleokonzervativci) a neokonzervativci vysvětlí.
Poruchy sexuální preference podle ICD-10
Sexuální deviace (F65):
- F65.0: Sexual fetishism
- F65.1: Fetishistic transvestism
- F65.2: Exhibitionism
- F65.3: Voyeurism
- F65.4: Paedophilia
- F65.5: Sadomasochism
- F65.6: Multiple disorders of sexual preference
- F65.8: Other disorders of sexual preference
The Paraphilias Subworkgroup is proposing two broad changes that affect all or several of the paraphilia diagnoses, in addition to various amendments to specific diagnoses. The first broad change follows from our consensus that paraphilias are not ipso facto psychiatric disorders. We are proposing that the DSM-V make a distinction between paraphilias and paraphilic disorders. A paraphilia by itself would not automatically justify or require psychiatric intervention. A paraphilic disorder is a paraphilia that causes distress or impairment to the individual or harm to others. One would ascertain a paraphilia (according to the nature of the urges, fantasies, or behaviors) but diagnose a paraphilic disorder (on the basis of distress and impairment). In this conception, having a paraphilia would be a necessary but not a sufficient condition for having a paraphilic disorder.
This approach leaves intact the distinction between normative and non-normative sexual behavior, which could be important to researchers, but without automatically labeling non-normative sexual behavior as psychopathological. It also eliminates certain logical absurdities in the DSM-IV-TR. In that version, for example, a man cannot be classified as a transvestite—however much he cross-dresses and however sexually exciting that is to him—unless he is unhappy about this activity or impaired by it. This change in viewpoint would be reflected in the diagnostic criteria sets by the addition of the word “Disorder” to all the paraphilias. Thus, Sexual Sadism would become Sexual Sadism Disorder; Sexual Masochism would become Sexual Masochism Disorder, and so on.
Aysar Yasser Fawaz al-Zeben
Zatím posledním nezletilcem usmrceným v israelsko-palestinském konfliktu byl 16letý Aysar Yasser Fawaz al-Zeben, který měl 13. května 2010 tu drzost, že na okupovaném území házel kameny na okupační osadnické auto. Osadník (okupant) ho za to zastřelil. Obávám se, že zdaleka není posledním.
In the West Bank, on Thursday evening, 13 May 2010, a Palestinian child was killed by an Israeli settler near Ramallah. According to investigations conducted by PCHR, at approximately 17:30 on Thursday, 13 May 2010, 4 Palestinian children, including 16-year-old Aysar Yasser Fawaz al-Zeben from al-Mazr'a al-Sharqiya village, went to al-Bayada area, approximately 50 meters from the Ramallah – Nablus road. At approximately 19:30, the four children threw stones at an Israeli car. The car immediately stopped. An Israeli settler exited the car and fired 14 to17 bullets at the children. The children fled into different directions. At approximately 21:00, 3 of the children met in the village. They called al-Zaben on his mobile phone, but he did not answer their call. They immediately began to look for him. At approximately 21:30, a number of residents of the village went to search for him, and at approximately 22:00, they found his body. They transferred the body to Ramallah Hospital. According to medical sources, the child was hit by a bullet to the back.Posledním mrtvým nezletilým Israelcem je 13letý (16letý?) Shlomo Nativ, který byl před více než rokem (2. dubna 2009) zavražděn na okupovaném území.
Demonstrace proti Romanu Jochovi
Záznam shromáždění asi 50 lidí z Romea TV. Mluvčí ProAlt, doktorka Stöckelová, jen kuňkala; výkon Jana Májíčka ze Socialistické Solidarity byl mnohem lepší.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)