Malý princ latinsky

Mluvená ukázka.

Βίκυ Λέανδρος – Blau wie das Meer

Veřejná doprava v Rusku

Příčina, proč jsou pravoslavné státy tak disfunkční, spočívá v neschopnosti organisace – vychytat maličkosti, které otravují život. Typickým příkladem je veřejná doprava v Rusku: „[J]elikož u tramvají а busů není možné instalovat turnikety na zastávku, prozíravě jsou umístěny uvnitř vozidel. Což znamená, že všichni musejí nastupovat předními dveřmi. Automaty na jízdenky prakticky neexistují (pár stanic metra má automaty, ale z těch lezou pouze jízdenky na metro), v trafikách se jízdenky neprodávají a kiosky s jízdenkami jsou vzácné. Náhodní cestující bez předplatních jízdenek jsou tak nuceni kupovat jízdenky u řidiče, a v kombinaci s povinným nástupem všech cestujících předními dveřmi to předvídatelným způsobem zpomaluje odbavení. (Mimo Moskvu jsou v tramvajích a autobusech průvodčí a tato komplikace tak odpadá.) Podobně efektivní systém funguje u dálkových vlaků: v každém vagónu jsou otevřeny pouze jedny dveře, u kterých číhá průvodčí a kontroluje jízdenky při nástupu. Člověk tak může nastoupit pouze do svého vagónu (dálkové vlaky jsou povinně místenkové). V expresu Moskva-Dubna, tvořeném jednotkou ED-4, se zpravidla otvírají troje dveře z dvanácti. Stalo se mi, že jsem měl jízdenku do pátého vozu, a protože dveře pátého vozu byly zavřené a před šestým byla fronta, zkusil jsem nastoupit přes čtvrtý vůz. Průvodčí mě ovšem odkázala do příslušných mezí: ačkoli je vlak vevnitř plně průchozí, s jízdenkou do pátého vozu lze nastupovat výhradně přes šestý vůz.“

Jak upravit favicon na Bloggeru?

Jednoduchý návod.

Experiment s barvou očí

Slavný experiment s percepcí rasismu.

Vrácení názvu protokolu do adresního řádku ve Firefoxu

Mozilla Firefox ve versi 7.0 zavedl nesmírně protivnou věc: V adresním řádku se nezobrazuje název protokolu, tedy http://, https:// nebo ftp:// apod. V nastavení to nejde jednoduše změnit, je nutné jít do konfigurace:

Do adresního řádku napíšete about:config. V seznamu pak najdete přepínač browser.urlbar.trimURLs a kliknutím na něj tuto odpornou volbu vypnete. Kdo by potřeboval více podrobností, tak je k disposici anglický návod.

Updated.

Хотят ли русские войны (1961)

Vodník žije ve svém vykonstruovaném světě, který s realitou nemá nic společného. Jedním z charakteristických znaků jeho světa je popírání existence Rusů v krátkém 20. století. Podle Vodníka ruský národ v roce 1917 zanikl, protože svrhl cara, a obnovil ho až President Obnovitel Jelcin v roce 1991.

Tento Vodníkův konstrukt samozřejmě popírá tisíce faktů. Připomeňme si tedy ruskou propagandistickou báseň tatarského básníka z dob nejhlubšího kommunismu, Jevgenije Jevtušenka, která byla pevnou součástí kommunistických učebnic:

Хотят ли русские войны?
Спросите вы у тишины
Над ширью пашен и полей,
И у берёз, и тополей.
Спросите вы у тех солдат,
Что под березами лежат,
И вам ответят их сыны,
Хотят ли русские войны.

Не только за свою страну
Солдаты гибли в ту войну,
А чтобы люди всей земли
Спокойно ночью спать могли.
Спросите тех, кто воевал,
Кто нас на Эльбе обнимал
(Мы этой памяти верны),
Хотят ли русские войны.

Да, мы умеем воевать,
Но не хотим, чтобы опять
Солдаты падали в бою
На землю горькую свою.
Спросите вы у матерей,
Спросите у жены моей,
И вы тогда понять должны,
Хотят ли русские войны.

Поймёт и докер, и рыбак,
Поймёт рабочий и батрак,
Поймёт народ любой страны,
Хотят ли русские войны.

Jelínek v. Hašek

Michal Hašek napsal, že sice naprosto nesouhlasí s Kalouskovou politikou, ale že si váží toho, když dostal zahraniční cenu. To si dal. Lukáš Jelínek ho zkritisoval, že třídního nepřítele nelze chválil, jen si o něj pucovat boty: „Sociální demokraté jsou ostrými kritiky Kalouskových škrtů, hloupých reforem a souvisejícího štěpení společnosti. Přesto Michal Hašek cítil potřebu pogratulovat nejlepšímu ministru financí postkomunistické Evropy,“ a z neznámého důvodu k tomu přihodil Krejčíře a Koženého, jako Piláta do Kréda. A dále pokračuje: Nechce snad Hašek pokračovat v protilidové buržoasní politice koalice ODS, TOP 09 a VV? To by tekutý hněv dostihl i ČSSD.

Nicméně, proč chodit ke kováříčkovi, když můžeme jít rovnou ke kováři, Jiřímu Paroubkovi: „Zajímalo by mě vysvětlení, proč M. Hašek jako druhý nejvyšší představitel ČSSD chválí M. Kalouska, který již několik let systematicky fackuje deset milionů občanů této země a především pak voličů ČSSD.“ Inu proto, že slušný člověk pochválí to, co si pochvalu zaslouží, a odsoudí to, co se odsoudit má. To jen hlasatelé třídního boje vidí všechno stranicky.

Další pěkný rozhovor s Michalem Pullmannem

V Salonu Práva.

Vztah Židů a kommunismu

Byl od počátku srdečný. Ačkoliv sionism byl stejně jako ostatní socialistické strany v kommunistickém Rusku zakázán, mezinárodně se sionisté a kommunisté podporovali. První zlom do té doby zcela bezproblémového vztahu začal na Jom kipur 1948, tj. 13. října 1948, kdy israelská velvyslankyně v Rusku, Golda Meir, byla nadšeně přivítána ruskými Židy. Kommunistická elita si uvědomila, že ruští Židé jsou v převážné většině sionisty, ačkoliv si do té doby myslela opak. Druhý zlom nastal 22. ledna 1954, kdy Rusko poprvé hlasovalo v Radě bezpečnosti proarabsky a od té doby už pořád.

Výsledkem bylo, že se světová media, která jsou ovládána progressivisty, od kommunismu odvrátila. McCarthyism lze tedy považovat za pozdní důsledek předchozího období; o několik let později už by nebyl možný.

Přiznání ke kolonialismu

Bělokošiláč Karel Orlík: „Podstatnou část izraelského obyvatelstva tvoří přece evropští Židé“.

Geekové na Facebooku

V současné době existují 3 velké sociální sítě: Twitter, Facebook (FCB) a Google Plus (G+). Podle methodiky Jana Vaňka nyní užívá FCB 2 787 300 Čechů. Ostatní 2 sítě jsou mnohem menší: Na Twitteru se odhaduje na 40 000, na G+ 265 000 nebo 230 162. (Nemyslím, že by se od konce července 2011 čísla pro G+ výrazně změnila; boom G+ je pryč.)

FCB je posedlý innovacemi; za těch 2,5 roku, co tam jsem, změnil docela podstatně řadu věcí i několikrát. V poslední době má strach hlavně z G+. Proto zavedl standardní rys Twitteru a G+: asymmetrický kontakt. Co to znamená? FCB se vždy vyznačoval symmetrickými kontakty, kterým říká „přátelé“ (angl. friends). Získat „přátele“ je dosti ponižující procedura, protože o přátelství musíte požádat, přičemž FCB vyhrožuje, že pokud toho člověka neznáte reálně, že to bude považovat za spam, a být schváleni. Toho jste na Twitter a G+ ušetřeni; tam sledujete (angl. follow), koho chcete, a nikdo vám do toho nemluví.

FCB má jakousi nedokumentovanou náhradu sledování: Pokud jste požádali o přátelství a dotyčný vás neschválil, ale ani nezamítl, tak jste máte jeho statusy na své zdi. Bylo to však vachrlaté, protože zamítnutím přátelství sledování skončilo.

Nyní je to jinak. FCB zavedl odběry (angl. subscriptions). Z neznámého důvodu ale nesměle. Zatímco jindy svým uživatelů vše vnucuje (např. novou podobu chatu), nyní použil opt-in: K odběrům je nutno se přihlásit. A to stejně komplikovaně jako je založení stránky; slouží k tomu speciální stránka, na kterou nikde neupozornil. Z toho důvodu o tom skoro nikdo neví a skoro nikdo to nepoužívá. Jen geekové – odhaduji, že si to zapnulo tak 1000 Čechů z FCB s nadprůměrnou počítačovou grammotností. Tedy je to k ničemu a potenciálně zajímavou možnost FCB předem pohřbil. Navíc oproti předchozím oznámením se odběry nevztahují na friends – místo standardního tlačítka je nutno ukázat na jméno autora statusu. Vyjede roletka, ale praktický význam to nemá. Top news zůstávají stejně nepoužitelné, jako byly před tím.

Nedávno jsem s tím trochu experimentoval. Mám nyní 399 friends. Po usilovném shánění, zejména u Daniela Dočekala a Radka Hulána, jsem si objednal 30 odběrů. Avšak nijak zvlášť přínosné to není. Mne sledují 3 lidé, takže jsem kvůli nim opět de facto otevřel profil: Nové posty jsou standarně public, ale neměly by být indexovány vyhledávači. (Jenže na to vyhledávače kašlou, takže jsou).

Update: Dnes, tj. 19. září 2011, byly subscriptions zavedeny též u friends.

Názvy karetních barev

1. ♣: trefy (mor. kříže) – žaludy, angl. clubs, fr. tréfles, něm. Eicheln
2. ♦: kára – kule, angl. diamonds, fr. carreaux, něm. Schellen
3. ♥: srdce – červený, mor. srdce, herce, angl. hearts, fr. cœurs, něm. Herzen
4. ♠: piky – zelený, mor. listy, angl. spades, fr. piques, něm. Laube

Updated.

Essencialism a konstruktivism

Jak jste si možná povšimli, změnil jsem štítek Antinominalism na Essencialism. Je to proto, že jsem díky blogu Massive Error zaregistroval, že starý středověký spor mezi nominalismem a realismem (antinominalismem) trvá i nadále. Jen nominalism je nyní označen jako konstruktivism a realism jako essencialism.

Úpadek blogů

Kromě blogů, které nemá cenu číst jako celek, existují blogy, které nezvádly kommunikaci se svými čtenáři v diskussích (kommentářích). Je to Jiné právo Michala Bobka a Jana Komárka a oba blogy Tomáše Peciny, Slepecká hůl a Παραγραφος. Není náhodou, že všechny 3 jsou na Bloggeru, který má redakci kommentářů jen krajně omezenou (v podstatě lze jen smazat nežádoucí kommentář a zpřísnit přístup ke kommentování na předem dané skupiny: autorů blogu, přihlášené do Google, přihlášené do poskytovatele identifikace a neomezený přístup).

Nicméně nemalou část viny má i redakční politika: Na Jiném právu je naprosto zmatená. Příspěvky jsou moderovány a musí se vyplňovat CAPTCHA, na druhou stranu moderací projde prakticky cokoliv. Výsledkem je, že diskusse neprobíhá plynule a že mnoho lidí si rozmyslí, zda svůj text svěří moderaci s neznámým výsledkem. Kommentáře tam pak okupují právní dilettanti Mirek „Fortuna“ Vorlický a Saxána. Původní kmenové autory to přestalo bavit a dlouhé týdny (od 16. 8. 2011) tam nenapíší ani článek, natož kommentář. Zásadní rozdíl oproti situaci v roce 2006 nebo 2007.

Problém Tomáše Peciny je jiný: Na jeho blog může prakticky kdokoliv napsat cokoliv (s výjimkou zjevného trollingu). (Nedá mi než poznamenat, že jeho politika na LW byla opačná: Mazal i zcela nezávadné příspěvky těch, kteří byli natolik poctiví, že nezměnili svůj nick poté, co byli z LW vyhoštěni.) Výsledkem je, že značnou část kommentářů okupují anonymové bez informační hodnoty – syndrom Novinek – stylem à la Astr. Přitom, jak ukazuje příklad Iuridicta, zrušení možnosti anonymních (tj. nepřihlášených) přispěvatelů tento server plně ochrání před standardními vandaly (trolly v to pochopitelně nepočítaje).

Závěr: Všechny tři blogy jsou i nadále přínosné. Jejich diskusse ale nikoliv, a proto je vyhazuji z RSS čtečky, neboť hledat zlato v takovém množství hlušiny je ztráta času.

Válka majority s Romy

K výtečnému článku Tomáše Peciny bych chtěl přičinit poznámku, protože problematika je nadmíru složitá. Začíná to již volbou názvu textu. Každý je příznakový. Pecinův název Válka Čechů s Romy je parafrasí Rádlovy Války Čechů s Němci. To je vysoce problematické akcentem ethničnosti, ačkoliv v poslední době se stále více upouští od ethnického vymezení češství ve prospěch vymezení státního. To má přirozeně i vedlejší effekty, neboť tím se ze Škvoreckého stává kanadský spisovatel píšící česky. Nicméně u Kundery nám jeho vymezení jako francouzského spisovatele nevadí.

Uvažoval jsem o názvu Válka Čechů s nepřizpůsobivými nebo Válka ethnických Čechů s cigány. První je problematický tím, že přebírá rasistický discours. Na druhý ještě není vhodná doba; odmítání ethničnosti Romů zatím nepatří k mainstreamu a mohlo by tedy být bráno jako přitakání rasismu. Ze všech zel jsem nakonec zvolil to nejmenší a název vybral tak, aby konvenoval představám establishmentu.

Na Pecinově článku je cenné především to, že odmítá manichejskou volbu, jíž je Σκύλλα intolerantní politické korrektnosti a Χάρυβδις rasismu. To je velice těžké, protože III. směr je mikroskopicky minoritní. Tento text by chtěl k němu rovněž přispět.

Jaké jsou příčiny šluknovských nepokojů? Hlavní je stěhování sociálně vyloučených z bohatých měst jako je Praha nebo Teplice do chudých měst jako je Nový Bydžov, Rumburk nebo Vansdorf. Tím se poničila dlouhodobá rovnováha, která tam panovala. S tím se musí něco udělat a nebál bych se ani zcela účelového ad hoc opatření proti tomuto druhu „podnikání“, když socialistické nápady, že by obce měly podnikat v bydlení, je nutno rázně odmítnout. Essencialistický fetiš systémovosti je nutno překonat rovněž, neboť vede do pekel.

Bezprostřední příčinou je ublížení na zdraví ve dvou nesouvisejících skutcích. Česká media o nich massivně referovala, protože už dávno resignovala na úlohu hlídacího psa demokracie a místo toho dolují emoce doslova za každou cenu, jak jsme viděli v případu 3 mrtvých hockeyistů. Infotainment v plné nahotě.

Velkou roli hraje rasism. To je docela problematický pojem, protože intoleranti politické korrektnosti z něj udělali mentální zločin I. kategorie, hned za antisemitismem. Proto je lepší jej stejně jako pojem deviace nepoužívat vůbec a jev označit méně přesným pojmem xenofobie, který je však zároveň též méně hodnotící. Romská otázka je totiž specifická tím, že zatímco Němce či Poláka na první pohled nepoznáte, dokud nepromluví, Rom je identifikován svým vzhledem. Proto by bylo přesnější mluvit o rasismu a proto mnoho Romů za Romy považováno není, neboť nemají romský vzhled.

Typické pro xenofoby je, že hází všechny příslušníky skupiny do jednoho pytle. Když si odmyslíme zanedbatelné Sinty (= německé Romy) jsou v ČR dvě základní skupiny Romů: Servika Roma (80 %; Olaši jim říkají Rumungre) a Vlachike Roma (= Olaši, 20 %). Servika Roma jsou do značné míry assimilovaní, romsky obvykle aktivně nemluví, jejich tradice jsou rozpadlé a považují se primárně za Čechy. Naproti tomu Olaši nejsou assimilovaní prakticky vůbec, mluví mezi sebou romsky a olašské tradice stále hrají určujícící roli.

Proto Kapitán, který ví všechno nejlíp, a svou osobní zkušenost z Ostravska považuje za jedinou možnou, říká: „Naprosto správně Vodníku, porušování jejich vnitřní hierarchie berou jako hrubou urážku.“ Ve skutečnosti, jak říká člověk, který to má z první ruky: „[R]omský vajda je sen majoritní společnosti, který už asi tak 80 let neexistuje...“ Házet Servika Roma a Olachy do jednoho pytle totiž nejde.

Kromě aktuálního problému s bydlením bychom měli řešit i dlouhodobý problém segregovaného školství. I když xenofobové poukazují na genetickou méněcennost Romů, ve skutečnosti je problém vnější, primárně kulturní. Tak i slavný případ nezdařené adopce Terezy Boučkové je způsoben zločinnými kojeneckými ústavy a nezvládnutým budováním identity (PDF).

Závěrem je třeba zdůraznit, že je absolutně nezbytné opustit plytké antinominalistické filosofování: „Nespokojenost, kterou si někteří nepřijatelně vybíjejí pogromy na Romech, ve skutečnosti patří těm, kdo ji svými opatřeními nebo lhostejností zapříčiňují: tedy vládě, krajům a obcím“ a začít s konkrétními drobnými kroky. Jako první by mělo být rasantně zkráceno přípravné řízení machetového ublížení na zdraví. Primární totiž není tajné přípravné řízení, jak v ČR stále převažuje, nýbrž veřejné hlavní líčení před soudem. A to by veřejnost uklidnilo.

Jako druhé by mělo následovat zcela zásadní mnohonásobné personální a finanční posílení Agentury pro sociální začleňování. Když můžeme vyhazovat 50 mld. Kč ročně na zbrojení, které nepotřebujeme, mohli bychom aspoň 10 mld. Kč vyčlenit na problém, který nás urgentně trápí. Dokud se sociálně vyloučenými nezačne pracovat skutečně individuálně, své špatné návyky nepřekonají. Sami to totiž nezvládnou.

Kontakt na extrémisty

Anonym: "Vicekancléř ministra školství Josefa Dobeše (VV) Ladislav Bátora měl ve svém e-mailu kontakt na předsedkyni zaniklé ultranacionalistické Národní strany Petru Edelmannovou, která proslula výroky, že Romové by měli emigrovat do Indie. Nebo na pravicového extremistu Jan Kopala."

Ještě, že nemám ve svém e-mailovém adresáři ani Kopala, ani Edelmannovou. Už bych byl pro myšlenkovou policii podezřelý.

Fotomontage

Podle mého názoru tato fotomontage vypadá znepokojivě.

Smysluplnost blogů

Není žádným tajemstvím, že Lucerna wikipedie je mentálně závislá na dědictví diskussních fór Britských listů – Sprchy – Vrby. Zlatá éra Sprchy byla v letech 2003–5, takže je nejvyšší čas se od ní osvobodit. Co se ze Sprchy zůstalo? Blog Kapitána Nema Nautilus a blog dvojky Vodník – JzP Discussion Speed. Oba jsem zatím měl v RSS čtečce, ačkoliv jejich přínos je čím dál víc záporný. Čím se oba blogy vyznačují? Konspiračními theoriemi a stokrát vyvrácenými nesmysly. Jsou to takový Zvědavec, CFP nebo OM light.

Kapitán a Vodník jsou zhruba stejně staří a přes nepodstatné rozdíly v názorech (Kapitán je militantní atheista, zatímco Vodník je ruskopravoslavný) sdílejí oba stejné myšlenkové schema: Všemu rozumí nejlépe. Nechtějí doopravdy diskutovat, nýbrž kázat. Mají o všem jednou pro vždy jasno, nějakými fakty se nenechají mýlit. Západní zvyklosti, např. respekt, nehodlají dodržovat. Neustále koketují s marxismem–leninismem. Zkrátka, postkommunism ve vší nahotě. Ukažme si to na příkladech:

Kapitán na počátku září 2011 publikoval hned 3 články. První je republikace blábolu ještě ze Sprchy, kde klade rovnítko mezi žoldáka/žoldnéře a professionálního vojáka. Co na tom, že jsem na LW publikoval serii hned 6 článků, kde jsem jeho pojetí uvedl na pravou míru. Kapitána nepoučí nikdy nic. A proč je Kapitánovo rovnítko nesmyslné? Ne pro nějaký přepjatý originalism, jak by k němu sáhnul Vodník, ale proto, abychom se domluvili. Pokud by žoldák/žoldnéř a professionální voják byla synonyma, tak bychom jeden z nich nepotřebovali. Jenže my potřebujeme popsat skutečného žoldnéře, protože žoldnéř nepožívá mezinárodní ochrany. A to už zcela pomíjím fakt, že rovněž důstojníci ČSLA byli zřejmě v Kapitánově pojetí žoldáci, což je absurdní.

Druhý je Kapitánovo jásání nad ethnickým konfliktem na Šluknovsku: „obyčejným občanům už skutečně došla trpělivost … ukazuje se, že lidé se umí elitě postavit, když je impuls opravdu silný“. Vzhledem k tomu, že pocházím z města, kde žije Romů opravdu velké množství, mohu tentokrát upokojit Kapitánův fetiš autopsie. Je zjevné, že stejně jako v prvním případě je Kapitánovo pojetí i závěry skrz na skrz falešné.

A konečně třetí je kritika konceptu oprávnění k nehmotným statkům. Ne, že by dnešní podoba autorského práva a práv průmyslových, která pochází z 19. století, byla vytesána do kamene. Ale věci nelze vidět tak černě, jako to činí Kapitán. Oprávnění k nehmotným statkům chrání důležitější věci než jsou filmy. Zásluhou průmyslových práv máme třeba neuvěřitelně dokonalé léky, protože kdyby z nových preparátů nebyly tak vysoké zisky, farmaceutické společnosti by neměly tolik peněz na vývoj a měli bychom zdravotnictví na úrovni ruské zemljanky.

JzP s Vodníkem tak pilní nebyli. JzP napsal dosti nešťastný článek, kde srovnává Chňoupka se Schwarzenbergem, jako kdyby nevěděl, že Chňoupek byl ministr zahraničí jen podle jména. Jako ruská kolonie ČSSR žádnou zahraniční politiku nemělo. Bohuslav Chňoupek tak za celých 17 let svého ministrování (v letech 1971–1988) zařídil jen 2 významnější věci spíše konsulárního charakteru: navázání diplomatických styků se Spolkovou republikou Německo (1973) a vrácení měnového zlata výměnou za odškodnění konfiskace majetku západních podnikatelů (1982). Na jiné aktivity omezená autonomie ČSSR nestačila.

Vodníkův pokus vnutit braní konspiračních theorií vážně je pod vší kritiku. Symptomatické na něm je, že když se sejde několik ultralevičáků, tak to Vodník označí za veřejnou debatu, jako kdyby v ČR ultralevičáci debatovat nemohli nebo to něco znamenalo.

Zkrátka a dobře, pohár trpělivosti přetekl. Vím, že by bylo lepší, kdybych to veřejně neoznamoval, protože se může stát, že změním názor, i když je to velice málo pravděpodobné. Všechna prohlášení tohoto typu totiž přirozeně platí cum clausula rebus sic stantibus, takže se může stát zázrak a Vodník začne opět psát zajímavě. Ale myslím, že nezačne, na to se příliš vžil do role Vladimíra Stwory II.

Co místo toho? Prázdné diskusse, které se v mnoha případech neliší od hospodského žvanění, nahradit sledováním informačních blogů jako je Tvrdého Massive Error, Bílova Kvantová koroptev či Horákovy Some Selfish Memes.

Claude François – Comme d’habitude (1968)