Nové volby do českého ArbComu

Stejně jako kremlinologové museli odhadovat trendy na základě pouze těch událostí, které prosákly na veřejnost, tak i znalci wiki musí odhadovat trendy na základě možná nevýznamných jevů despotického régimu. Jednou z nich je, že jeden z nejhorších správců (po Berenovi), Petr K, který se zřekl svých správcovských práv v náhlém záchvatu sebereflexe, neprojde hlasováním o jejich znovuzískání. Že by tedy stalinism na cs: skončil a alespoň členové ÚV mají právo hlasovat podle svého svědomí? Uvidíme až podle toho, jak dopadnou volby do ArbComu. Buď do něj projdou opposiční kandidáti (KláraK a Tomáš Pecina), nebo v něm zůstanou kovaní marxisté jako Che [Guevara]. Jisté je jen jedno: největší hulvát celé wikipedie (ani Cynik se mu nemůže rovnat), o jehož křupanství se vykládají legendy dokonce po pražských saunách, Miraceti, do ArbComu nekandiduje. Nejhorší stalinista v něm tedy nebude. Uvidíme, zda je to dostatečný pokrok, aby i na wiki nastalo období Tání.

Stejně jako Lenin, napsal Miraceti svou politickou závěť. Odmyslíme-li si povinně rituální jazyk ("jsem oddaný věci socialismu" = "pomáhám projektu", "straniční představitelé dosáhli uznání" = "arbitr si vydobyl respekt při tvorbě článků", "objektivní zákony vývoje společnosti" = "arbcom objektivně pomáhal komunitě", "republiku si rozvracet nedáme" = kdo kde o kom řekl a kdy troloval", "škůdce socialismu byl odhalen" = "co vlastně znamenají jeho kličky", "naším cílem je boj za mír" = "arbitři mají v popisu práce rozhodovat tak, aby chránili projekt", "reálný socialismus" = "Myslím, že už v principu se to nedá dělat o moc lépe.", "prvořadá je soudružská kritika a sebekritika" = "Uživatelům radím, aby se snažili osobní problémy opravdu řešit sami a nenechávali to na arbcom.", "soudruzi z SNB musí provádět bezodkladná opatření a mobilizovat skryté rezervy proti rozvracečům lidovědemokratického zřízení" = "Na správce apeluji, aby se nebáli provádět opatření proti nebezpečně se rozrůstajícím sporům.", "za politikou KSČ stojí masy" = "Arbcom by se měl za správce otevřeně postavit stejně tak, jako by se za své správce měla stavět celá komunita.", "agenti imperialismu se vloudili do strany, ale byli odhaleni" = "A to až do okamžiku, kdy daný správce začne projektu jasně škodit.", "svazek dělníků, rolníků a pracující inteligence" = "vzájemná důvěra komunity, správců a arbcomu", "stát na čele pokrokového vývoje není právě snadné" = "Ani správcovství totiž není žádný med.", "když se kácí les, tak lítají třísky" = "Kontroverzní rozhodnutí správci mají před sebou velmi často.", "myslíme to s tebou dobře, soudruhu" = "Zablokování někoho na delší dobu obvykle nebývá aktem nepřátelství.", "je třeba získat nové kádry" = "nová krev je taktéž potřeba", "politbyro je třeba rozšířit" = "Možná by nebylo od věci, kdyby se počet arbitrů mírně zvýšil.", "členové a kandidáti politbyra jsou v prvé řadě oddaní věci socialismu" = "arbitři by měli by mít v prvé řadě vždy na mysli dobro projektu", "na kandidátkách Národní fronty jsou jen občané oddaní věci socialismu" = "vyberte ty, kteří mají na srdci dobro projektu", "straničtí a státní funkcionáři nemají žádné výhody, jsou pracujícím na očích" = "Arbitři proti Vám nemají žádné výhody, nemůžou se před Vámi nikam schovat a tam pracovat.", "komunisté jsou součástí dělnické třídy" = "Arbitři nejsou bozi, ale lidi jako Vy."), říká nám toto: ArbCom fungoval dobře a líp fungovat nemůže.

Jak je to doopravdy? Stejně jako s reálným "socialismem". ArbCom fungoval špatně a hůř fungovat nemůže. Triviální spor Adam Hauner v. Danny B. není ArbCom schopen rozhodnout půl roku. ArbCom stouží jako nástroj IRC kliky pro špinavou práci: k persekuci p. Hedvíčka, Jvana, Aeromixe, Semenáče či Pmp. Jiné nepohodlné wikipedisty odsouvá do kategorie druhořadých wikipedistů (Pastorius) pod permanentní buzerací, nebo se o to aspoň pokouší (Tomáš Pecina).

Jak z toho ven? Na sk: se ukázalo, že jeden gauner (Nácek Pospíšil) dokáže otrávit celkovou atmosféru. Dostane-li se tedy on, Petr K či Che do ArbComu, období Tání skončí stejně rychle jako po XX. sjezdu.

Zpověď novináře

Malý čtenář nás upozornil na zpověď jednoho málo známého novináře. Protože je symptomatická, tak z ní vyjímám: "Jsem jen unavený, protože jsem léta věřil, že politika bude určitě lepší a lepší, stejně jako jsem věřil, že spravedlnost bude spravedlivější a spravedlivější."

Naši novináři nechtějí o realitě referovat, oni ji chtějí měnit. Jenže kvůli tomu nemají chodit do novin, nýbrž do politiky.

Poučení pro Cynika

Cynik na svém blogu zveřejnil jeden mimořádně smutný případ. Nicméně, jak je pro něj typické, s právní kvalifikací si hlavu nelámal. Je to pro něj vrah a hotovo. Co na tom, že na AIDS se obvykle nezemře do roka od nákazy, což je v common law obvyklé kritérium pro vraždu. Tak Cynika poučme, že onen pachatel se dopoustil těžkého ublížení na zdraví, nikoliv vraždy.

Další skandální rozhodnutí ArbComu

Na jisté ostudné stránce (kterou nebudu citovat, abych jí nezvýšil PageRank) visí nejnovější rozhodnutí českého ArbComu. Ocituji ho celé: "Arbitrážní výbor žádost zamítá, nebyl předložen jednoznačný důkaz, že Z poslal fotografii -jkb- Rossu Hedvickovi s úmyslem -jkb- poškodit. Samotná spekulace není dostačujícím důvodem pro znovuotevření arbitráže ani pro otevření arbitráže nové. Ve vztahu k uživatelům, kteří mají na Wikipedii zákaz přispívat, se doporučuje neiniciovat s nimi kontakty a neoživovat předchozí spory. Arbitrážní výbor se domnívá, že pravděpodobné negativní efekty znovuoživení arbitráže nebo vytvoření arbitráže nové překonávají možný přínos zkoumání tohoto incidentu. Pokud by se v budoucnu podobné případy opakovaly, nebo se objevil případ útoků jednoznačně prokazatelných bez dalšího šetření, výbor doporučuje předložit žádost o přezkoumání rozhodnutí před vypršením zákazu přispívání Z." (osobní útoky vymazány)

Toto rozhodnutí je pozoruhodné po několika stránkách. Je z něho vidět, že posice Ruma (vulgo Berena) na cs: slábne. Dokonce ani český ArbCom, který je jinak ochoten zlynchovat kde koho, nehodlá nyní Ruma následovat, aby se ještě více neztrapnil. Ze všech vystupujících Ruma podpořil pouze jeho kumpán, krvežíznivý Che, známý lyncher. Dokonce i Egg dal od celé záležilosti ruce pryč.

Dále je rozhodnutí pozoruhodné tím, že bylo vydáno již týden po Rumově žádosti. To je pozoruhodná hbitost, když víme, že jiná arbitrage se vleče už půl roku bez jakéhokoliv výsledku. Nicméně symptomaticky bylo vydáno poměrem 2 : 3 (v českém ArbComu obvykle rozhoduje menšina proti mlčící většině), a to opět anonymně, takže zase nevíme, kdo se kvůli zvýšení prestige tak hnal do ArbComu, aby tam pak nepracoval. Už jen čekám, kdy rozhodnutí ArbComu bude místo 2 lidí vydávat pouze jeden osvícený diktátor.

Odůvodnění rozhodnutí nestojí za nic, ale to není žádné překvapení; bylo by totiž první, které by za něco stálo. Kdy by byl předložen jednoznačný důkaz, že Z poslal fotografii -jkb- Rossu Hedvickovi s úmyslem -jkb- poškodit, tak by byl odsouzen na rok? Za to, že má špatné kamarády? Za to, že odpovídá za chování p. Hedvíčka? Za zločinné spiknutí?

Jak vypadá takové poslání fotografie s úmyslem -jkb- poškodit? "Ahoj kámo, posílám Ti fotku toho vola s úmyslem ho poškodit"? Nebo nějak jinak? Škoda, že ArbCom mlčí a nezasvětí nás do svých hlubokomyslných úvah.

Jinak bych chtěl upozornit zručného stylisátora, že "otevření arbitráže" je germanism. Arbitrage se vždy jen zahajuje.

Jak jsem byl strýcem Františkem

V pozoruhodné koincidenci jsem 7. 3. 2005 zveřejnil svou úvahu Mutilace a jiné, ačkoliv již 22. 2. 2005 Jan Stern zvřejnil úvahu na obdobné thema Frommova Karkulka: Jak se bouří ženy. Vaginální dům, klitoridální jahody a dvanáct měsíčků.

Rozprava o mém článku byla o to mělčí, oč byla bouřlivější. Soustředila pouze na dvě themata: ženskou obřízku a roli genderu. Hlubší otázka po rozdílu mezi vlasy a chlupy nechala do značné míry stranou. Přitom Stern na mé otázky do značné míry odpovídá: „Vlas má však ještě jeden hluboký význam - jde o „transcendovaný chlup“. Žádná kultura světa nepovažuje vlasy za „chlupy na hlavě“, každá je kvalitativně odlišuje. Zatímco chlupy nesou jednoznačně animální konotaci, vlas se z animality vytrhuje. Vlas, to je kultura sama. Účes je prvním lidským memem (gen versus mem), prvním znakem oddělujícím se od těla a ustavujícím kulturu. To, že péče o účes je transkulturně feminním fenoménem, prozrazuje, že založení kultury je (nevědomě, mýticky) připisováno ženě.“

Katholická církev pomohla Hitlerovi

Ačkoliv se to Cynik pokouší všelijak zakrývat, je nezvratným faktem, že Katholická církev pomohla Hitlerovi. Co píše Encyclopædia Britannica? "Hitler placed the greatest value upon concluding with the Vatican in 1934 a concordat that granted the Roman Catholic Church more special rights in the German Reich than had ever been granted it in any earlier concordat. The concordat with the Vatican represented the first recognition of the Hitler regime by a European government and was viewed by Hitler as a method of entrance into the circle of internationally recognized political powers."

Spor obhájce svobody slova s fašistou

Klassický fašismus skončil v roce 1945 debellací Italské sociální republiky. K jeho definičním znakům patřilo potlačení svobody slova. Zdálo se, že se lidstvo poučilo a že po pádu kommunismu v roce 1989 nic nebrání úplné svobodě slova a demokracie.

Jenže fašisté sami od sebe nezmizí. Po roce 1945 se transformovali na rádobydemokraty. Tím však nikoho neoklamou: "Podle ovoce poznáte je." Svoboda projevu a přímá demokracie (referenda) jim narušuje držbu moci a usurpaci veřejného discoursu, a proto je fašistům trnem v oku. Naposledy se jeden fašista střetl s obráncem svobody slova na Sprše.

Svoboda slova v ČR skončila v roce 2000. Poté, co byl ve Francii rozsudkem uznán za trestný čin výrok: "Nezpochybňuji existenci koncentračních táborů, ale historici by měli prodiskutovat počet úmrtí. Co se týká existence plynových komor, je na historicích, aby to rozhodli," je jakýkoliv smysluplný vědecký discours o holocaustu státním násilím ukončen. Normálním lidem nezbývá nic jiného než se zachovat stejně jako za protektorátu či normalisace: vyprávět si alespoň protistátní vtipy.

Konkurenční blog

Ačkoliv ZMP jsou otevřeny všem, 5 wikipedistů cítilo potřebu si založit vlastní blog. Přeju jim hodně zdaru, ačkoliv Egg cítil potřebu je za jejich otevřenost kritisovat.

Dodatek. Nicméně snaha o uzavřenost a censuru je vlastní i autorům toho blogu: "Jinak bych chtěl upozornit na to, že jaksi není vhodné vynášet takto živé (a citlivé) aféry na blog, příjde mi to dost nekonstruktivní." (Aktron)

Beren v praxi

Dostal se mi do ruky další pozoruhodný Berenův text. Děkuji Bohu, že v reálném životě nemám s tímto chlapíkem nic společného. Dovolím si jeho autentický text přeložit do češtiny:

Nazdar [nejradši bych ti vypíchl oko], celá věc [tyranisování Cynika na IRC] je trochu nedorozumění. Faktem je, že když se domlouvalo [kuly pikle proti Cynikovi], jak operátoři [rovnější mezi rovnými] zareagují [jak budou chicanovat Cynika], když Cinik neuspokojí požadavek komunity [nebude poslouchat jako hodinky], byl jednoznačně domluven [my, vrchnost, jsme rozhodli] časově ohraničený ban [vykopnutí z kanálu]. Ten již před nějakou dobou vypršel [bohužel], takže Cinik mohl legitimně [nebylo by to v rozporu s mým rozhodnutím] přijít a řešit [tlachat o wiki], co potřeboval [ale nikdo mu to neřekl, byli jsme rádi, že nás neotravuje]. Bohužel nemám záznamy [tohle jsem ve svém šmírování nepovažoval za důležité], ale předpokládám, že si Egg tuto skutečnost chybně vyložil [moji kumpáni se nikdy nepletou] (například nemusel být přítomen po celou dobu [má holku, takže netráví čas jen kafráním o wiki] nebo mohl věnovat patřičnou pozornost jen jedné části diskuse) [asi považoval za nutné buzerovat někoho jiného než otravu Cynika].

Egg se proto podle mě domníval [já to vím nejlíp], že chrání [to by tak hrálo, aby tam směl každý narušitel] rozhodnutí komunity [nás nadlidí] a v daný okamžik neměl žádnou možnost [než vykopnout Cynika okamžitě], jak své rozhodnutí konfrontovat s fakty [zeptat se ostatních nadlidí], měl k dispozici jen to, co si pamatoval [a s podlidmi, jako je Cynik, se nebavil. Proč taky?].

Záležitost jsem zkusil nějak vyřešit [jsem tzv. Godking] (zrušením banu [na to jako Beren mám přirozené právo] a hovorem [výslechem] s účastníky) - ani Cinik, ani Egg to podle mě nemysleli zle [jsou to věrní wikipedisté, bojují s vandaly a trolly], takže bych se přimlouval za ukončení této diskuse [ideodiversní centrály by toho mohly zneužít] a neživení dalších vzájemných antipatií [a tak nějak soudružsky si to vyříkat z očí v oči].

Proběhlé a doufám příjemně strávené Velikonoce tomu mohou napomoci [trochu blahosklonosti nikdy neuškodí. Jsem přeci Beren zvaný Godking]. Přeji hezký zbytek týdne [a wikipedické práci čest].

Beren

Když o vás referuje milionář

Je to zvláštní pocit, když o vás na svém blogu píše český milionář. Symptomatické je překroucení jména.

Další zajímavé postřehy Iva Lukačoviče.

Berenova diktatura

Tomáš Pecina zpochybnil můj názor, že na české části původní wikipedie vládne Berenova diktatura (nyní však již spíše Berenova despocie než diktatura; dříve aspoň stanovili tvrdá pravidla, která neúměrně přísně trestali, např. jakoukouli nezdvořilost. Teď však trestají jednání, které je v každé normální společnosti samozřejmě příspustné, tj. kritiku, a to i nekonstruktivní, a pokoušejí se trestat osobu A za skutky osoby B.)

Spor však není o to, zda klika z IRC zavedla diktaturu či despocii, spor je o to, kdo byl její spiritus agens, spor je o Berena.

Není pochyb o tom, že Beren není žádný Stalin a že hrůzovládu nevytvořil on sám. Současný tupý legalism v nejhorších tradicích zákonného positivismu vymyslil a prosadil Tomáš Vrba. Intelektuální naivkové, jako je Dezidor či Adam Živnéř, se ho pokoušejí vyvážet i na en:, pochopitelně neúspěšně, neboť tam zcela přirozeně narazí na tvrdou ruku Jimbo Walese. Ačkoliv Wikimol dobře ví, která bije, své kamarády nevaruje. Inu solidarita kliky v praxi. Obhroublé zupáctví a rabiátství, nervositu z jakékoli diskusse, zavedl další výtečník, nyní vážený člen ArbComu, Miraceti.

Přesto přese všechno zůstává Leninem dnešní wiki Beren. Jen on je schopen tak mistrného pokrytectví. Jen on je schopen dvojí morálky v praxi. Jen on je schopen zneužívat maňásky a zároveň za totéž jednání jiné trestat. Jen on je schopen kritisovat zasahování ve své vlastní věci a zároveň to samé v praxi dělat.

Zkrátka a dobře, Berenovi dnešní marasm nikdo neodpáře. Díky své intelligenci dokáže leccos zakrýt, ale stále více lidí si uvědomuje, jaký doopravdy je. Naposledy ho Pastorius správně pojmenoval jako prvního aparátčíka wiki, který bojuje za "blaho projektu" (= věc socialismu). A když se kácí les, tak lítají třísky, to vy "trollové" (= ztroskotanci a samozvanci) na ZMP (= ideodiversní centrále) nevíte?

Brzy budou zavedeny zvláštní stranické tresty pouze pro členy strany (rovnější mezi rovnými: "Při rozhodování o uplatnění nějakého opatření může být vzat v úvahu přínos dotčeného wikipedisty pro projekt."), zatímco plebs bude i nadále dostávat knutou. Tím bude kommunism na wiki úspěšně dobudován.

Updated.

Carl Schmitt

Jak správně předpověděl Magnus Maximus již v roce 2005, nacista (od 1. 5. 1933) a antisemita Carl Schmitt (1888–1985) se stává stále populárnější postavou v soudobém veřejném discoursu. Přitom Encyclopædia Britannica ještě nedávno o něm neměla ani zmínku, natož heslo.

Naposledy na něj odkázal ústavní soud ve svém skandálním rozhodnutí Pl ÚS 77/06 odst. 43: "Konečně pro C. Schmitta je parlamentarismus jako forma vlády otevřenou argumentativní diskusí, v níž jsou konfrontovány rozdíly a názory – politická moc je tím nucena k diskusi, která umožňuje veřejnou kontrolu (Schmitt, C.: The Crisis of parliamentary Democracy, London 1994, cit. dle Kysela, J.: Zákonodárný proces v ČR jako forma racionálního právního diskurzu?, Právník č. 6/2005)."

Je to zajímavý process. Na jedné straně jsou liberální obhájci práva popíračů holocaustu na svobodu slova na stále větším ústupu, na druhé straně se ideologové nacismu dostávají do mainstreamu. Domnívám se, že je to zákonité. V boji proti terrorismu je svoboda projevu nepotřebná veteš, zatímco aktualisované heslo Ein Volk, Ein Reich, Ein Führer lépe vystihuje potřeby dnešního establismentu.

Mathias Rust

«Воздушный хулиган» из Германии (vzdušný chuligán z Německa) před 20 lety – 28.5.1987 a zrovna v Den sovětských pohraničníků – unikl protivzdušné obraně Sov. svazu a s letadlem Cessna 172 přistál na Rudém náměstí v Moskvě. Pamatuji si na tehdejší titulky novin i celosvětové pozdvižení. Tolik legenda, skutečnost byla ale poněkud jiná.

Cesta do Moskvy

Tehdy 19-tiletý Rust, čerstvý držitel leteckého průkazu, si letadlo pronajal v Hamburg(u) pro okružní let nad Skandinávií. Odletěl na Island, pak přes Norsko do Finska, kde 25.5.87 přistál na letišti Helsinki-Malmi. Za 3 dny odtartoval a jako cíl udal Stockholm. Nad mořem však změnil kurs na Leningrad, ze kterého se pak držel linie železnice až do Moskvy, kam dolétl v 18:15 hodin. Uskutečnil několik přeletů nad Kremlem i Rudým náměstím – tam dokonce ve velmi malé výšce, u mauzolea šel až na 3 m – ale bylo tam poměrně dost lidí, tak nemohl přistát. Nakonec v 18:40 hod. dosedl na střed Москворецкого моста (mostu), přes Василевский Спуск (Vasiljevův spád) pak doroloval ke Chrámu Vasila Blaženého (Храм Василия Блаженного) – viz pohled z výšky z obr. serie . Vystoupil z kabiny v červeném overalu, představil se a užaslým Moskvanům začal rozdávat autogramy. Načež byl zatčen soudruhy od tajné služby, tehdejší KGB.

Důsledky

Cessna byla „zaparkována“ (парковка на Красной площади) a Rust putoval do vězení Lefortovo, aby posléze stanul před soudem. Sov. justice viděla jeho „Friedensbotschaft“ (mírové poselství), jak tvrdil, v docela jiném světle a Mathias Rust byl 4.9.1987 odsouzen ke 4 letům pracovního tábora – za ilegální přicestování, výtržnictví s ohrožením zdraví přítomných lidí a za hrubé porušení mezinár. pravidel bezpečnosti vzdušného provozu.

Zatímco se v Německu rodiče Rusta snažili na storry jeho letu něco vydělat – »Stern« odkoupil exklusivní práva –, němečtí politici jednali o jeho propuštění z vězení. To se jim nakonec podařilo a 3.8.1988 přistál z vězení předčasně propuštěný a z SSSR vyhoštěný Mathias na letišti Frankfurt – ovšem již jako obyčejný cestující pravidelné linky, o své oprávnění k létání přišel..

Čistka v sovětské armádě

Malý hornoplošník s přídavnými nádržemi byl po přeletu finsko-sovětské hranice samozřejmě odhalen a jak i sám Rust později uvedl, sledovaly ho boj. letouny Mig 24, které on jednoduše ignoroval. Měl štěstí. Odpovědní velitelé totiž váhali dát rozkaz k jeho sestřelení, aby pak za svoji nerozhodnost byli později sami „sestřeleni“ – od velkého »Gorby« – ze svých vysokých postů. Z předčasného důchodu se tak mohl „radovat“ tehdejší ministr obrany Sergej Leonidovič Sokolov, jeho zástupce a velitel protivzdušné obrany Alexandr Ivanovič Koldunov – oba patřili k politickým protivníkům Gorbačova – jako i řada dalších vysokých důstojníků.

Michail Sergejevič Gorbačov využil situace, aby se zbavil odpůrců své přestavby a na jejich místa dosadil svoje lidi. Mathias Rust, mladík z BRD, se tak vlastně nepřímo a nevědomky zasloužil určitým dílem o tzv. pěrestrojku Sovětského svazu – viz. Матиас Руст пострадал за перестройку.


Na závěr

Roku 1989 se dostal Rust znovu na stránky novin. Během svojí civilní služby (alternativa voj. zákl. služby) v nemocnici Rissen zaútočil a vážně zranil nožem zdravotní sestru, která se prý s ním nechtěla líbat. Soud jeho čin (v 1991) ohodnotil 30 měsíci ztráty svobody, v říjnu 1993 byl Rust z vězení podmínečně propuštěn.

V r. 2001 byl obviněn z krádeže kašmírového svetru v obchodu a od soudu odešel s pokutou 10.000 DM. Za 4 roky nato mu soud dal peněžitý trest 1.500 Euro za podvod, loňského roku byl Rust opět souzen a odsouzen za další opakované podvody.

Jeho první manželství ztroskotalo, pak se oženil s Indkou, dcerou obchodníka s čajem.

Dnes žije Mathias Rust (39) údajně v Berlíně kde se živí jako prof. hráč pokeru.

Sport. letadlo typu Cessna 172 B s označením D-ECJB odkoupila za dvojnásobek odhadní ceny kosmetická firma v Mnichově, která ho později prodala do Japonska. Cessna je dnes vystavena pod širým nebem v parku nedaleko Tokia.

Normálnost

Měl jsem kdysi na Sprše zuřivý flame war s Postavou do jazzu a Gogem o normálnosti. Zatímco já hlásal názor, že normální = většinové, jejich postoj jsem pochopil tak, že zastávají thesi, že normální je to, co je funkční. Postava nyní podal dementi: "tento pojem se dá vykládat různě".

Jak jsem však později zjistil z hovorů s mnoha lidmi, pojetí, že normální = funkční zastává tím méně lidí, oč horlivěji nebo vulgárněji je toto pojetí zastáváno. Jako symbolickou tečku za tímto sporem si proto dovolím o ocitovat Jana Zrzavého: "(Pozor – slovo „normální“ nemá jiný seriózní význam než ten, který užívá statistika, tedy vlastně „obvyklý“ či „běžný“. Inženýrský titul je jev stejně nenormální jako homosexualita či nezkažený chrup.)"

Updated.

Jaký je život, když je vám méně než 20

Ale pozor, bez příkras (via Malý čtenář).

Další kritika wikipedie

Malý čtenář nás upozornil na další kritiku wikipedie.

Sudetská krize

28.3.1938 si Adolf Hitler do Berlína pozval předsedu Sudetoněmecké strany SdP Konráda Henleina a přikázal mu, aby ohledně národnostní otázky kladl čsl. vládě nesplnitelné požadavky. Henlein pak v Karlových Varech 24.4.38 předložil osmibodový »Karlovarský program« požadavků, týkající se mj. rovnoprávnosti, autonomie a napravení křivd z r. 1918 (viz také »Od 1919 k Mnich. dohodě «).

Splnění v programu požadovaných dalekosáhlých autonomních práv pro německou menšinu – jako např. samostatný správní aparát – by fakticky znamenalo konec československého státu. Tak byla vyprovokována tzv. »Sudetská krize«, která vyústila ve dnech 29. - 30.9.1938 v »Mnichovskou dohodu«. Do povědomí českého národa se zapsala jako »Mnichovská zrada«.

Na základě předpokládaného (a mylného) pohybu Wehrmacht(u) do Sudet, byla 21.5.38 v ČSR provedena částečná mobilizace. Pouze energický zákrok Anglie a Francie odvrátil hrozící válku. S ohledem na tyto okolnosti vydal Hitler o 9 dní později detailní pokyny k vojenské likvidaci Československa a nechal uvést Wehrmacht v pohotovost do 1.10.1938. Ze strany Německa současně nadále probíhala masivní propaganda. Poukazování na právo sebeurčení národa mělo dát německým plánům vzezření jakési legality; k tomu bylo nestále zdůrazňováno, že Sudety jsou posledním územním požadavkem.

Pro další průběh krise byl rozhodující postoj Velké Britanie, která doufala v zachování míru v Evropě za cenu ústupků. K tomuto účelu byla připravena jednat s Německem o změnách hranic ve středových. Evropě, zvláště když nesouhlasila s restriktivní menšinovou politikou Československa. Jakmile Hitler zač. září otevřeně pohrozil německým vpádem do ČSR, dorazil 15.9.38 britský ministerský předseda Arthur Neville Chamberlain v roli zprostředkovatele k osobnímu rozhovoru na Obersalzberg u Berchtesgaden.

21.9.38 odsouhlasila(!) čsl. vláda návrh Francie a Anglie, předat Německu území s nadpoloviční většinou německy mluvícího obyvatelstva – Sudety. Hitler ale v Sudetské krizi (sám k ní dal podnět) viděl dobrou záminku k napadení Československa, tedy i příležitost k rozpoutání války a návrh zprvu odmítl. Zdálo se, že válka je nevyhnutelná a ČSR tedy 23.9.38 vyhlásilo všeobecnou mobilizaci. Britská vláda nato požádala italského diktátora Benito Mussolini(ho) o zprostředkování jednání. Hitler, Mussolini, Chamberlain a franc. ministerský předseda Edouard Daladier se 29. září 1938 setkali v Mnichově – zástupce Československa ani jeho spojence Sovětského svazu nebyl pozván.

Sudetská krize byla před válkou tou největší. Zatímco Chamberlain věřil, že byl zajištěn trvalý mír, Hitler se k dohodě stavěl různě. Na jednu stranu litoval, že k jím chtěné válce nedošlo, na stranu druhou věděl, že něm. národ válku odmítá. Německý tisk ovšem připisoval zachování míru právě Hitlerovi, který tím v Říši získával na popularitě. Tak byly zároveň zmařeny plány pučistů z něm. vojenského velení kolem Ludwig Beck a Hans Oster , kteří po Mnichovské dohodě již nemohli doufat v podporu národa.

Ještě před tažením do Polska pronásledoval Hitlera stín »Mnichova« a údajně pronesl ke svojím generálům: »Mojí největší starostí je, aby v posl. minutě nepřišel zase nějaký „Schweinehund“ se zprostředkovacími plány«. Tím „Schweinehund“ byli očividně míněni Göring a Mussolini, kteří ho k jednání v Mnichově přemluvili. Nicméně „opětné získání“ Sudet bylo jedním z největších úspěchů Hitlerovy zahraniční politiky.

Laskavý humor

Skvělou recensi napsal Petr Fischer v HN. Naproti tomu Tomáš Baldýnský v Reflexu tentokrát zklamal.

V cizích službách – němečtí legionáři v Indočíně

Dokumentární film »In fremden Diensten« (V cizích službách) od Marc Eberle a Thomas Tielsch byl natočen k 50. výročí bitvy o Dien Bien Phu a vypráví o osudech německých cizineckých legionářů ve Vietnamu. Nedávno jej odvysílala stanice ARTE.

Vedle Vietnamců (osvobozenecké hnutí Viet Minh), Francouzů a Afričanů se války v Indočíně zúčastnilo i 35.000 německých legionářů. Po prohrané světové válce vstupovali do »Légion étrangère«, pověstné francouzské Cizinecké legie, která jim slibovala nový domov, novou identitu, novou vlast či pouhé dobrodružství.

Francouzští branci nesměli být (dle ústavy) nasazováni v zámoří a tak zůstala válka věcí koloniálních jednotek a především – legie. Krom toho bylo doma na válku v Indočíně nahlíženo jako na „špinavou“, takže bylo lepší, nechat pro zájmy Francie umírat cizince. Však o ně nebyla nouze. Zverbováni byli v zajateckých táborech, nouzových ubytovnách a od bezpočetných kanceláří, které Cizinecká legie ve francouzské okupační zóně zřídila. Mladí muži od Waffen SS či výsadkáři a horští myslivci z Wehrmacht ve svém životě stejně nezažili nic jiného než-li válku a nebylo jim tedy ani zatěžko svoje válečné „řemeslo“ uplatnit pro legii. Bylo to mnohdy jediné, co vlastně uměli.

Ve válkou zničeném Německu byla bída a ve filmu např. vojáci vzpomínali, jak se pak v legii konečně po dlouhé době zase do sytosti najedli. Do Francie byli rekruti odváženi pokoutně a tajně, jako franc. okupační vojáci, nakonec skončili ve Vietnamu, kde se po všech útrapách zpočátku cítili jako v nějakém ráji. Podíl Němců a Rakušanů dosahoval v legii, která se rozrostla na 36.000 mužů, někdy až 80 % legionářů.

Indočína (1947-1954)

Po ukončení 2. svět. války bylo pro vojáky Légion étrangère okamžité uplatnění v Indočíně – dnešní Vietnam, Laos a Kambodža – kde Francouzi od r. 1883 vlastnili kolonie. Přítomnost legie byla jen krátkodobě přerušena po čas války, kdy území r. 1940 obsadilo Japonsko. Někdejší, pod franc. koloniální nadvládou, slabý odpor Vietnamců přibral během války na intenzitě. Po odchodu Japonců (1945) využil polit. vůdce Ho Chi Minh mocenského vakua v zemi a vyhlásil demokratickou republiku Vietnam. Mohl se přitom opírat o národně-revoluční hnutí Viet-Minh, založené r. 1941 a cvičené jeho blízkým přítelem gen. Vo Nguyen Giap k boji proti jap. okupantům (na spol. fotografii je Vo Nguyen Giap stojící).

Jako první připlul 2. února 1946 do Saigonu 2. REI (2. pluk cizinecké pěchoty), o něco později i 5. REI. Po smlouvě 6. března 1946 mezi Ho a franc. vládou, která nakonec uznala samostatnou republiku na severu země, se ve Vietnamu vylodily ještě 13. DBLE (tzv. „polobrigáda“) a 3. REI. Nicméně celá Indočína byla pod kontrolou Francie, která si ve smlouvě vymínila nadále kontrolovat i sever země. Zpočátku byl klid, ale v listopadu bylo oddíly Viet-Minh(ů) zabito 29 franc. vojáků. O měsíc později zabili tito partyzáni 600 francouzských civilistů. Pro Francii to byla již ta příslovečná „poslední kapka“.

V lednu 1947 přistál ve Vietnamu 1. REC (pluk kavalerie). Francouzi měli pod kontrolou města – Viet-Minh volnou krajinu. Kdo se měl obzvlášť osvědčit, byli parašutisté. Poprvé za své existence byli seskupeni ze 2, později 3 batalionů (praporů) – 1., 2. a 3. BEP. Mezi legionáři představovali elitu, zpravidla sloužili již u německých výsadkářů za 2. svět. války a byli mezi nimi dokonce i veteráni z bitvy o Krétu. Výsadkové jednotky začaly zřízovat v týlu nepřítele dobře zabezpečená a těžkými zbraněmi vybavená opevnění (tzv. Forts), která měla vylákat partyzány z úkrytu, aby mohli být zničeni.

Válka v Indočíně začala být ale pro legii dost problematická. Její výstroj i výzbroj byla nedostatečná, používalo se prakticky všechno možné. Vedle franc. samopalu MAT-49 vesměs americké karabiny M1, M1 Garand, britský M1918 BAR a německý kulomet MG-42. Americké houfnice, bombardéry, z vozidel od amerických jeep(ů) po britské tanky.

Bitva o Dien Bien Phu

Z taktických důvodů zřídili Francouzi v listopadu 1953 rozsáhlé opevnění v údolí na hranicích Laosu, které pojmenovali podle nedaleké vesnice Dien Bien Phu. Byla to rozlehlá planina ohraničená ze stran vyvýšenými body, které Francouzi obsadili a pojmenovali: Anne-Marie, Gabrielle, Dominique, Huguette, Francoise, Beatrice, Eliane, Claudine a Isabelle. Operace »Castor« začala 20. listopadu seskokem 5.000 výsadkářů, kteří zajistili prostor a postavili přístávací dráhu. Celkově se na různých opěrných bodech Dien Bien Phu ke konci nacházelo asi 17.000 mužů.

Viet-Minh(ům) se zdařilo velké seskupení jejich vojska kolem opevnění a přistávajícím transportním letadlům způsobovali potíže protileteckou palbou. Na jejich iniciativě ale zvolna ubývalo. Mezitím s pomoci místních obyvatel budovali v džungli skryté cesty, po kterých pak dopravili do maskovaných palebných postavení v okolních horách děla, munici a jiný materiál. Za pomoci jízdních kol, bůvolů, nebo i jen lidské síly. V údolí také nepozorovaně vybudovali zákopy, poskytující ochranu před dělostřelbou a letectvem. Vojsko gen. Vo Nguyen Giap(a) čítalo 33.000 vojáků, později trojnásobek.

K překvapení Francouzů, kteří schopnosti nepřítele značně podcenili, začal 13. března 1954 útok dělostřeleckou přípravou z okolních hor. Hned první den byla zničena přistávací dráha a velká část franc. zásob. I přes spěšný přílet posil ztráceli Francouzi stále více svých opěrných bodů a obráncům začalo docházet i střelivo. Během prvních 2 dnů musely být vyklizeny op. body Beatrice a Gabrielle, zásobování probíhalo jen shazováním na padáku a valná část materiálu padla do rukou nepříteli. Letectvo sice neustále útočilo na zás. cesty nepřítele, ale bez zjevného účinku. Útoky z opevnění na nepřátelské pozice v horách neměly úspěch, protože protivník měl sudy s napalmem, který hořící stékal na útočící legionáře. 6. května padla Eliane a v pozicích bojovali už jen skoro samí ranění. 7. května 1954 v 17:30 hod. nechal velitel Dien Bien Phu (plk. Christian Marie de Castries) vyvěsit bílou vlajku. Pouze v Isabelle bojovali zoufalí legionáři 3.REI do půlnoci, pak zaútočili ztečí na pozice Viet-Minh(ů) a skoro všichni padli.

Závěr

V 57-denním boji o pevnost Dien Bien Phu padlo 4.000 franc. vojáků a přes 1.500 legionářů. Viet-Minh(ové) zajali přes 4.000 legionářů a 7 batalionů (praporů) Légion étrangère přestalo existovat. Generál Giap nasadil 200 děl a 50.000 vojáků, z nichž 22.000 padlo či bylo zraněno. Po této hořké porážce vyhlásila Francie svůj odchod z Vietnamu a země byla rozdělena na jižní a severovietnamský stát.

Během osmileté války v Indočíně padlo 10.483 legionářů (přes polovinu z nich byli něm. a rak. státní příslušníci), zostřily se také politicko-světové vztahy mezi Východem a Západem. Počáteční franc. koloniální válka s pochybnou legitimitou se v očích světové veřejnosti stala postupně oprávněným bojem proti komunismu v jižní Asii. Ke změnám nedošlo ale pouze ve světově-politické rovině. Němci již vstupem do vojska svého odvěkého nepřítele, Francie, změnili strany. Záhy se jejich ideologická a politická předsevzetí začala znovu měnit. Viet Minh(ové) pomocí gramofonů šířili noční džunglí německy mluvenou propagandu. Stalo se tak, že mnohý zajatý něm. legionář bojoval ke konci jako důstojník Ho Chi Minh(ových) partyzánů, aby se po svojem návratu do NDR stal nástrojem propagandy studené války. Hlavně východoněm. politik Erich Honecker se od r. 1951 snažil o návrat Němců z Indočíny, který pak probíhal přes Čínu, SSSR do NDR.

Cronologie

Názor Bohumila Doležala na wikipedii

Bohumil Doležal: "Internetová encyklopedie Wikipedia zaměstnávala hochštaplera. Hochštapler byl odhalen a musel se poděkovat. To je krámů. Wikipedia je zadarmo a je užitečná. Aspoň mně byla užitečná už mockrát. A spoustě dalších penzistů, kteří nemají prachy na přístup k encyklopediím, za něž se platí."