via Waldgänger. Economist klade falešné dilemma: Buď bude wikipedie strukturovaným úložištěm znalostí nebo skutečnou encyklopedií. Ve skutečnosti je tento spor dávno odklizen. Wikipedie je strukturovaným úložištěm znalostí. Jak vypadá pokus o skutečnou encyklopedii, se můžete podívat sami: 52 článků. Deletionists dosud nepochopili ani základy wikipedie, je mi líto. Na druhou stranu u žijících osobností je třeba respektovat jejich soukromí. To například dosud odmítá Dezidor, jinak vynikající správce.
Walesův článek o jihoafrické restauraci (původní verse) by pitomci z cs: okamžitě označili ohyzdným slovem subpahýl a smazali. Článek má plnou pravdu, když tvrdí: "Covert alliances and intrigues are common."
Updated.
9. března 2008
8. března 2008
Chemici o pravopisu
motto: "paradoxně i nechemici znají z chemického názvosloví našich osm přípon pro anorganické oxidy a soli. Jsme na ně snad i hrdi a nemalá část populace je zná do vysokého věku, ač jinak nezná z chemie nic jiného. Přitom ty přípony jsou jen českým folklorem s nepatrným významem, který v obrozenských dobách pomáhal léčit naše pocity méněcennosti ukázkou výjimečných schopností českého jazyka."
Chemici se s barbarisací orthografie nikdy nesmířili: "Českou zvláštností jsou problémy s pravopisem, zejména organických názvů. Dosud tradiční mezinárodní pravopis chemických názvů zreformovali naši jazykovědci na fonetický. A tak jsou nejen noviny, ale i učebnice, populárně vědecké, odborné a vědecké texty zamořeny "názvy" jako glukóza, metylalkohol, etylén, tiopurín a podobnými nestvůrami. Jazykovědci se brání výtkám chemiků, že přece připouštějí i klasický pravopis, jak je jen částečně, zcela marginálně a nepříliš srozumitelně zmíněno v předmluvě k Akademickému slovníku cizích slov. To je však opravdu málo platné, jsou-li v lexikální části všechny chemické názvy uvedeny fonetickým pravopisem. Bohužel velmi často se stává, že odborná redaktorka, nemajíc ponětí o organickém názvosloví, o to tvrdohlavěji trvá na fonetickém pravopise s poukazem na zmíněný slovník. A tak věty jako "glukosidy vznikají z glukózy", "pyrrolin je dehydroderivát pyrolidínu", "thienyl je radikál odvozený od tiofenu", "thionylchlorid nepatří mezi tiosloučeniny" a "reakcí s etanolem se získá ethoxyderivát" jsou vlastně zcela v pořádku, protože některé z těchto názvů mají smůlu, že jsou uvedeny ve Slovníku, kdežto jiné tam prostě nejsou.
Akademický slovník prokázal a stále prokazuje českému chemickému názvosloví službu vpravdě medvědí. Příklad čerstvý, který se skutečně stal. Opět paní redaktorka po poradě se Slovníkem nepřipustila odpor a změnila všechny předpony thio v názvech na tio. Takto "vylepšené" populárně-vědecké knihy čtou tisíce většinou mladých čtenářů, kteří si zvykají a přijímají tento pravopisný úzus (littera scripta manet!). Takto podobné paní redaktorky de facto kodifikují dosud prakticky neznámý pravopis (ani Večerní Praha by ještě donedávna nenapsala tio). Již dnes je ale zřejmé, že díky Slovníku se tio stane co nevidět normou.
Ve svém fonetizačním tažení proti chemickému názvosloví však postupovali autoři Slovníku krajně nedůsledně a nevyzpytatelně. Tak máme psát pyridín, hydrazín, anilín a stejně mnoho jiných, ale amin, pyrazin, protein. Podobně všechny th byly v organických názvech nemilosrdně vymýceny ve prospěch pouhého t, ale na milost byly vzaty thallium (dokonce ponechána dvě l), thorium a thulium. Podobně glukóza, galaktóza, fruktóza, laktóza a sacharóza se podle Slovníku mají psát s ó a se z, ale jak psát ostatní cukry, kterých je mnohem více a všechny mají podle názvoslovných pravidel příponu -osa? Totéž platí pro enzymy s jednotnou příponou -asa."
Chemici se s barbarisací orthografie nikdy nesmířili: "Českou zvláštností jsou problémy s pravopisem, zejména organických názvů. Dosud tradiční mezinárodní pravopis chemických názvů zreformovali naši jazykovědci na fonetický. A tak jsou nejen noviny, ale i učebnice, populárně vědecké, odborné a vědecké texty zamořeny "názvy" jako glukóza, metylalkohol, etylén, tiopurín a podobnými nestvůrami. Jazykovědci se brání výtkám chemiků, že přece připouštějí i klasický pravopis, jak je jen částečně, zcela marginálně a nepříliš srozumitelně zmíněno v předmluvě k Akademickému slovníku cizích slov. To je však opravdu málo platné, jsou-li v lexikální části všechny chemické názvy uvedeny fonetickým pravopisem. Bohužel velmi často se stává, že odborná redaktorka, nemajíc ponětí o organickém názvosloví, o to tvrdohlavěji trvá na fonetickém pravopise s poukazem na zmíněný slovník. A tak věty jako "glukosidy vznikají z glukózy", "pyrrolin je dehydroderivát pyrolidínu", "thienyl je radikál odvozený od tiofenu", "thionylchlorid nepatří mezi tiosloučeniny" a "reakcí s etanolem se získá ethoxyderivát" jsou vlastně zcela v pořádku, protože některé z těchto názvů mají smůlu, že jsou uvedeny ve Slovníku, kdežto jiné tam prostě nejsou.
Akademický slovník prokázal a stále prokazuje českému chemickému názvosloví službu vpravdě medvědí. Příklad čerstvý, který se skutečně stal. Opět paní redaktorka po poradě se Slovníkem nepřipustila odpor a změnila všechny předpony thio v názvech na tio. Takto "vylepšené" populárně-vědecké knihy čtou tisíce většinou mladých čtenářů, kteří si zvykají a přijímají tento pravopisný úzus (littera scripta manet!). Takto podobné paní redaktorky de facto kodifikují dosud prakticky neznámý pravopis (ani Večerní Praha by ještě donedávna nenapsala tio). Již dnes je ale zřejmé, že díky Slovníku se tio stane co nevidět normou.
Ve svém fonetizačním tažení proti chemickému názvosloví však postupovali autoři Slovníku krajně nedůsledně a nevyzpytatelně. Tak máme psát pyridín, hydrazín, anilín a stejně mnoho jiných, ale amin, pyrazin, protein. Podobně všechny th byly v organických názvech nemilosrdně vymýceny ve prospěch pouhého t, ale na milost byly vzaty thallium (dokonce ponechána dvě l), thorium a thulium. Podobně glukóza, galaktóza, fruktóza, laktóza a sacharóza se podle Slovníku mají psát s ó a se z, ale jak psát ostatní cukry, kterých je mnohem více a všechny mají podle názvoslovných pravidel příponu -osa? Totéž platí pro enzymy s jednotnou příponou -asa."
Guy Peters: Přesná analysa II
Republikánský kandidát na presidenta, John McCain, napsal o Rusku: "A decade and a half ago, the Russian people threw off the tyranny of communism and seemed determined to build a democracy and a free market and to join the West. Today, we see in Russia diminishing political freedoms, a leadership dominated by a clique of former intelligence officers, efforts to bully democratic neighbors, such as Georgia, and attempts to manipulate Europe's dependence on Russian oil and gas. We need a new Western approach to this revanchist Russia. We should start by ensuring that the G-8, the group of eight highly industrialized states, becomes again a club of leading market democracies: it should include Brazil and India but exclude Russia. Rather than tolerate Russia's nuclear blackmail or cyberattacks, Western nations should make clear that the solidarity of NATO, from the Baltic to the Black Sea, is indivisible and that the organization's doors remain open to all democracies committed to the defense of freedom. We must also increase our programs supporting freedom and the rule of law in Russia and emphasize that genuine partnership remains open to Moscow if it desires it but that such a partnership would involve a commitment to being a responsible actor, internationally and domestically.
More broadly, America needs to revive the democratic solidarity that united the West during the Cold War. We cannot build an enduring peace based on freedom by ourselves. We must be willing to listen to our democratic allies. Being a great power does not mean that we can do whatever we want whenever we want, nor should we assume that we have all the wisdom, knowledge, and resources necessary to succeed. When we believe international action -- whether military, economic, or diplomatic -- is necessary, we must work to persuade our friends and allies that we are right. And we must also be willing to be persuaded by them. To be a good leader, America must be a good ally."
More broadly, America needs to revive the democratic solidarity that united the West during the Cold War. We cannot build an enduring peace based on freedom by ourselves. We must be willing to listen to our democratic allies. Being a great power does not mean that we can do whatever we want whenever we want, nor should we assume that we have all the wisdom, knowledge, and resources necessary to succeed. When we believe international action -- whether military, economic, or diplomatic -- is necessary, we must work to persuade our friends and allies that we are right. And we must also be willing to be persuaded by them. To be a good leader, America must be a good ally."
7. března 2008
Příhoda z anglické části wiki
Na rozdíl od tvrzení některých pitomců, nejsem na wikipedii zablokován. Dnes jsem si pokojně editoval na anglické části původní wiki: Vytvořil jsem heslo Spirituál kvintet. Ale pak přišel jakýsi editor, který jako by vypadl z oka establishmentu na cs:, a navrhl můj text na bleskurychlé smazání. Byl jsem poměrně v shocku, nicméně jsem se mu snažil trpělivě dokázat jeho omyl. Ale pak se ukázalo, že podobných zásahů měl na svědomí více.
S typicky wikipedickou nucenou zdvořilostí jsem mu dal, co proto. Ale teprve, když mu jeden správce oznámil, že pokud s podobnými nesmysly nepřestane, tak ho zablokuje, Jammy Simpson ztratil nervy a z wiki odešel nadobro. Typický případ samozvaného drába.
S typicky wikipedickou nucenou zdvořilostí jsem mu dal, co proto. Ale teprve, když mu jeden správce oznámil, že pokud s podobnými nesmysly nepřestane, tak ho zablokuje, Jammy Simpson ztratil nervy a z wiki odešel nadobro. Typický případ samozvaného drába.
Zřizovací akt za první republiky
Jak vypadaly správní akty ve formě zákona za první republiky je možno demonstrovat na zákonu č. 86/1920 Sb. z. a n., o Masarykově Akademii Práce:
Masarykova Akademie Práce je samostatný a samosprávný ústav vědecký se sídlem v Praze. Jeho úkolem jest organisovati technickou práci k hospodárnému využívání schopností veškerého lidu i přírodního bohatství československého státu k nejvyššímu obecnému prospěchu.
Organisace Masarykovy Akademie Práce bude upravena řádem, který bude vydán nařízením.
Třetinu prvních členů jmenuje vláda.
Předsedu Masarykovy Akademie Práce a jeho náměstky potvrzuje president republiky.
Státu náleží dozor k hospodářství Masarykovy Akademie Práce.
Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ostatními ministerstvy.
§ 1.
Masarykova Akademie Práce je samostatný a samosprávný ústav vědecký se sídlem v Praze. Jeho úkolem jest organisovati technickou práci k hospodárnému využívání schopností veškerého lidu i přírodního bohatství československého státu k nejvyššímu obecnému prospěchu.
§ 2.
Organisace Masarykovy Akademie Práce bude upravena řádem, který bude vydán nařízením.
Třetinu prvních členů jmenuje vláda.
Předsedu Masarykovy Akademie Práce a jeho náměstky potvrzuje president republiky.
Státu náleží dozor k hospodářství Masarykovy Akademie Práce.
§ 3.
Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ostatními ministerstvy.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Habrman v. r.
Znouzectnost - Krysař (Bylo nebylo)
Nejslavnější píseň punkové skupiny Znouzectnost (ZNC) se jmenuje Krysař (mp3 a slova) a je též známá jako Bylo nebylo. Vyšla na demo snímku Obludný Neználek (1989).
Bylo nebylo – prošly divný zprávy
že vyšlehnou hranice pro čerty a ďábly
do datumu na plakátech chybělo pár dní
na radnici krysaře zvou si páni radní
Bylo nebylo – řekli to by teda nešlo
s touhle vaší visáží hrát budete tu těžko
nás totiž vůbec nezajímá, že vás mají lidi rádi
my jsme tady od toho, jejich mysl chránit
Updated.
Bylo nebylo – prošly divný zprávy
že vyšlehnou hranice pro čerty a ďábly
do datumu na plakátech chybělo pár dní
na radnici krysaře zvou si páni radní
Bylo nebylo – řekli to by teda nešlo
s touhle vaší visáží hrát budete tu těžko
nás totiž vůbec nezajímá, že vás mají lidi rádi
my jsme tady od toho, jejich mysl chránit
Updated.
6. března 2008
Růst neliberální demokracie
via Waldgänger. Fareed Zakaria napsal geniální článek The Rise of Illiberal Democracy (český výtah z něho: "Zakariova teze zní: zavádějme rovnou prvky liberálního konstitucionalismu. Zavádějme rovnou to, v co doufáme, že nám vyprodukuje demokracie. Proto je dobré neliberální demokracie vést k tomu, aby se liberalizovaly, a v případě, že sklouznou v autoritativní stát, nesnažit se, aby byla opět obnovena demokracie, ale aby byl zaváděn liberální konstitucionalismus. U autoritativních států rezignujme na demokracii vůbec, neboť není účelná, a prosazujme pouze liberální konstitucionalismus."), kde rozlišil mezi demokracií a liberalismem (svobodou). USA podporují vznik demokracií, protože je to mediálně populární, ale přitom by měly spíše podporovat růst svobody: "If a country holds elections, Washington and the world will tolerate a great deal from the resulting government, as they have with Yeltsin, Akayev, and Menem. In an age of images and symbols, elections are easy to capture on film. (How do you televise the rule of law?) But there is life after elections, especially for the people who live there."
Zadržování Ruska
Přečtěte si článek o zdrojích ruského chování. Jeho autorkou je Julie Tymošenková a článek odkazuje na oba nejslavnější texty George F. Kennana (1904–2005).
"Kryshtanovskaya argues that a closer look at these biographies -- examining gaps in resumés, odd career paths, or service in KGB affiliates -- suggests that 78 percent of the top people in Putin's regime can be considered ex-KGB."
Rusko vyváží hlavně suroviny, zbraně a letadla.
"17 percent of the Russian population that is Muslim"
"Kryshtanovskaya argues that a closer look at these biographies -- examining gaps in resumés, odd career paths, or service in KGB affiliates -- suggests that 78 percent of the top people in Putin's regime can be considered ex-KGB."
Rusko vyváží hlavně suroviny, zbraně a letadla.
"17 percent of the Russian population that is Muslim"
4. března 2008
2. března 2008
Lze pojmenovat věci pravými jmény?
Renáta Vesecká, Karel Černovský, Libor Grygárek, Petr Coufal, Arif Salichov, Pavel Kučera a Pavel Němec v. Marie Benešová se bude u Městského soudu v Praze projednávat v pondělí 17. 3. 2008 od 14.00.
Význam 27. dodatku pro českou právní politiku
Rozhodl jsem se, že tentokrát zúročím svou professi legislativce a napíšu něco z mezinárodní komparace.
27. dodatek americké ústavy (PDF) je pozoruhodný hned v několika směrech. Jednak svým obsahem – zvýšení platu členů Kongressu nabývá účinnosti až po volbách ("No law, varying the compensation for the services of the Senators and Representatives, shall take effect, until an election of Representatives shall have intervened.") – jednak způsobem přijetí.
Nejprve k proceduře. Americká ústava je federální. To znamená, že ji může měnit pouze zákon, který byl schválen stanoveným počtem států (75 % či více). Článek V stanoví doslova toto: "The Congress, whenever two thirds of both Houses shall deem it necessary, shall propose Amendments to this Constitution, or, on the Application of the Legislatures of two thirds of the several States, shall call a Convention for proposing Amendments, which in either Case, shall be valid to all Intents and Purposes, as Part of this Constitution, when ratified by the Legislatures of three fourths of the several States or by Conventions in three fourths thereof, as the one or the other Mode of Ratification may be proposed by the Congress; Provided that no Amendment which may be made prior to the Year One thousand eight hundred and eight shall in any Manner affect the first and fourth Clauses in the Ninth Section of the first Article; and that no State, without its Consent, shall be deprived of its equal Suffrage in the Senate."
Problém byl v tom, že 27. dodatek byl navržen již v roce 1789, tedy před 218 lety. Do roku 1792, kdy to bylo aktuální, ho ratifikovalo jen 7 států z požadovaných 10. Pak process ratifikace usnul. Výjimkou byl rok 1873, kdy ho ratifikovalo Ohio. Na návrh dodatku se pak zapomnělo. Byl oživen až v 70. letech 20. století, když ho v roce 1978 ratifikoval Wyoming. Co tomu předcházelo? Mezníkové rozhodnutí (landmark decision) SCOTUS ve věci Coleman v. Miller, 307 U. S. 433 (1939), které stanovilo, že ratifikace je vyhlášena na dobu neurčitou, pokud není výslovně stanoveno jinak. Rozhodnutí ve věci Coleman v. Miller bylo mezníkové, protože ustavilo doktrínu politické otázky, což by mělo být inspirativní i pro český ústavní soud.
Požadovaný 38. stát (z 50), Alabama, návrh dodatku ratifikovala v roce 1992, tedy 202 a ½ roku po návrhu. A to je pro ČR inspirativní. Je totiž třeba skoncovat s praxí, že právní předpis vydaný před rokem 1989, 1945 či 1918 nás nezajímá. Kromě vysoce známého ABGB bych připomněl císařský patent ze dne 10. září 1773 č. 1520 v Kropatschkově sbírce, o veřejných sbírkách, zákon č. 565/1786 JGS, ze dne 15. července 1786, dražební řád (o veřejných dražbách), zákon č. 117/1852 ř. z., ze dne 27. května 1852, o zločinech, přečinech a přestupcích, a zákon č. 7/1864 českého zemského zákoníku, ze dne 16. dubna 1864, obecní zřízení. Všechny (kromě českého obecného zřízení) byly výslovně zrušeny, ale jejich legislativní čistota je inspirativní i dnes.A konečně meritorně, patří k právním obyčejům, že nikdo nemá rozhodovat sám o sobě. Zvýší-li zákonodárný sbor členům zákonodárného sboru platy, má to být až pro zákonodárný sbor následující, tedy v našem případě až 6. poslaneckou sněmovnu.
- Článek Twenty-seventh Amendment to the United States Constitution na wikipedii
- Článek Coleman v. Miller na wikipedii
Černobílý pohled
Milan Zelený byl v 90. letech velice populární jako první zásadní kritik ekonomické transformace. Bohužel je jeho vadou stejně černobílé vidění jako těch, které kritisuje. Namátkou: "Proč jsme se museli vracet k ústavě a legislativě z První republiky, tj. do dvacátých let minulého století, a tak se vyhnout modernímu zákonodárství, přímé demokracii a regionální autonomii?" To není takto jednoduché. Předně jsme se do první republiky nevraceli, protože naše ústava má s II. ústavou ČSR jen máloco společného. Navíc právní řád I. republiky nelze takto lacině, bez hlubšího rozboru, odsuzovat.
"Proč jsme zničili výkonné české zemědělství prostým rozdrobením, i když jsme mohli všude ve světě sledovat trendy opačné a úspěchy integrace a automatizace?" Protože se dalo nápravě křivd před ekonomickou effektivitou.
"Proč jsme zničili výkonné české zemědělství prostým rozdrobením, i když jsme mohli všude ve světě sledovat trendy opačné a úspěchy integrace a automatizace?" Protože se dalo nápravě křivd před ekonomickou effektivitou.
Domácí násilí
Zajímavý článek vyšel na Britských listech. K tomu několik poznámek. Násilí je vždy je fysické; psychické zneužívání je týrání, verbální poznámky jsou obtěžování.
I na případu domácího násilí se ukazuje, jak hluboce jsou v nás zakořeny genderové stereotypy o ženě jako slabém tvoru. Cílem feminismu je potlačit a k tomu se hlásím i já.
K tomu též poznámky předsedy Soudcovské unie.
I na případu domácího násilí se ukazuje, jak hluboce jsou v nás zakořeny genderové stereotypy o ženě jako slabém tvoru. Cílem feminismu je potlačit a k tomu se hlásím i já.
K tomu též poznámky předsedy Soudcovské unie.
Plzeň ukázala: Všechno jde, když se chce
Průběh soboty byl velkým vítězstvím lidských práv v ČR. Poděkovat za to je nutné zejména nejvyššímu správnímu soudu, který lidská práva ochránil. Dále je nutno poděkovat policii, která ukázala, že není schopna jen excessů, ale že rovněž dokáže chránit lidská práva, protože nerozpustila zakázanou demonstraci antinacistů, kterou nesvolal (sic!) František Kostlán, protože k tomu nebyl žádný důvod.
Na druhou stranu jsou zde otazníky. Proč fašisté z establishmentu chtěli zakázat demonstraci neonacistů? Proč jiní
fašisté z establishmentu zakázali demonstraci antinacistů? Proč je v Praze nižší úroveň lidských práv než v Plzni?
Na druhou stranu jsou zde otazníky. Proč fašisté z establishmentu chtěli zakázat demonstraci neonacistů? Proč jiní
fašisté z establishmentu zakázali demonstraci antinacistů? Proč je v Praze nižší úroveň lidských práv než v Plzni?
1. března 2008
Proč došlo v případě Kosova k porušení mezinárodního práva
Guy Peters v poslední době často mluví o "chauvinistických mýtech" v situaci, kdy se vystupuje kriticky, či odmítavě k nedávnému jednostrannému vyhlášení kosovské nezávisloti. Peters často poukazuje na pověstný "žalář národů", kterým Jugoslávie v minulosti byla a často také poukazuje na to, že země, která je sice kolébkou národa, ale v níž už ten národ prakticky nežije, musí patřit novým obyvatelům.
V nedávné době mi proto též v diskusi pod jedním článkem kladně odpověděl na otázku, zda by podporoval snahu kupříkladu francouzských muslimů, kteří by jednoho dne žádali o odtržení části země od Francie.
Ponechám-li stranou tyto otázky, tak dle mého Peters ignoruje fakt, že Jugoslávie (Srbsko) během devadesátých let prodělala politické změny a i když se ani v roce 1999 nedalo hovořit o demokracii "v západním slova smyslu", je nepopiratelné, že určitý (dost značný) posun od autokratického spravování země Miloševičem směrem k demokracii prodělala.
Je proto nekorektní morálním apelem poměřovat nedávné vyhlášení nezávislosti Kosova s postupným osamostatňováním se Chorvatska, Slovinska, Bosny, nebo Černé hory. Už proto, že Peters tak automaticky vsugerovává myšlenku, že Srbové byli k jakýmkoli kosovským požadavkům nekompromisní a odmítaví. Přitom je to právě naopak. Kosovu byla již delší dobu nabízena autonomie. To ovšem představitelé kosovských albánců odmítli.
Rezoluce RB OSN č. 1244 z 10. června 1999 sice nehovoří v tom smyslu, že by explicitně zapovídala vyhlášení kosovské nezávislosti, nicméně garantuje suverenitu a územní celistvost Svazové republiky Jugoslávie:
"Reaffirming the commitment of all Member States to the sovereignty and territorial integrity of the Federal Republic of Yugoslavia and the other States of the region, as set out in the Helsinki Final Act and annex 2"
"Stvrzuje závazek všech členských států respektovat suverenitu a územní celistvost Svazové republiky Jugoslávie a dalších států tohoto regionu v souladu s dodatkem 2 Helsinského závěrečného aktu."
Jednostranné vyhlášení kosovské nezávislosti bez projednání na půdě RB OSN a za současné ignorace nesouhlasu některých států, které se k vyhlášení kosovské nezávislosti staví odmítavě a kriticky (včetně Srbska samotného), tak stěží může být považováno za "kosovský 28. říjen", nýbrž zcela oprávněně za nový Mnichov.
V nedávné době mi proto též v diskusi pod jedním článkem kladně odpověděl na otázku, zda by podporoval snahu kupříkladu francouzských muslimů, kteří by jednoho dne žádali o odtržení části země od Francie.
Ponechám-li stranou tyto otázky, tak dle mého Peters ignoruje fakt, že Jugoslávie (Srbsko) během devadesátých let prodělala politické změny a i když se ani v roce 1999 nedalo hovořit o demokracii "v západním slova smyslu", je nepopiratelné, že určitý (dost značný) posun od autokratického spravování země Miloševičem směrem k demokracii prodělala.
Je proto nekorektní morálním apelem poměřovat nedávné vyhlášení nezávislosti Kosova s postupným osamostatňováním se Chorvatska, Slovinska, Bosny, nebo Černé hory. Už proto, že Peters tak automaticky vsugerovává myšlenku, že Srbové byli k jakýmkoli kosovským požadavkům nekompromisní a odmítaví. Přitom je to právě naopak. Kosovu byla již delší dobu nabízena autonomie. To ovšem představitelé kosovských albánců odmítli.
Rezoluce RB OSN č. 1244 z 10. června 1999 sice nehovoří v tom smyslu, že by explicitně zapovídala vyhlášení kosovské nezávislosti, nicméně garantuje suverenitu a územní celistvost Svazové republiky Jugoslávie:
"Reaffirming the commitment of all Member States to the sovereignty and territorial integrity of the Federal Republic of Yugoslavia and the other States of the region, as set out in the Helsinki Final Act and annex 2"
"Stvrzuje závazek všech členských států respektovat suverenitu a územní celistvost Svazové republiky Jugoslávie a dalších států tohoto regionu v souladu s dodatkem 2 Helsinského závěrečného aktu."
Jednostranné vyhlášení kosovské nezávislosti bez projednání na půdě RB OSN a za současné ignorace nesouhlasu některých států, které se k vyhlášení kosovské nezávislosti staví odmítavě a kriticky (včetně Srbska samotného), tak stěží může být považováno za "kosovský 28. říjen", nýbrž zcela oprávněně za nový Mnichov.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)