Význam 27. dodatku pro českou právní politiku

Rozhodl jsem se, že tentokrát zúročím svou professi legislativce a napíšu něco z mezinárodní komparace.

27. dodatek americké ústavy (PDF) je pozoruhodný hned v několika směrech. Jednak svým obsahem – zvýšení platu členů Kongressu nabývá účinnosti až po volbách ("No law, varying the compensation for the services of the Senators and Representatives, shall take effect, until an election of Representatives shall have intervened.") – jednak způsobem přijetí.

Nejprve k proceduře. Americká ústava je federální. To znamená, že ji může měnit pouze zákon, který byl schválen stanoveným počtem států (75 % či více). Článek V stanoví doslova toto: "The Congress, whenever two thirds of both Houses shall deem it necessary, shall propose Amendments to this Constitution, or, on the Application of the Legislatures of two thirds of the several States, shall call a Convention for proposing Amendments, which in either Case, shall be valid to all Intents and Purposes, as Part of this Constitution, when ratified by the Legislatures of three fourths of the several States or by Conventions in three fourths thereof, as the one or the other Mode of Ratification may be proposed by the Congress; Provided that no Amendment which may be made prior to the Year One thousand eight hundred and eight shall in any Manner affect the first and fourth Clauses in the Ninth Section of the first Article; and that no State, without its Consent, shall be deprived of its equal Suffrage in the Senate."

Problém byl v tom, že 27. dodatek byl navržen již v roce 1789, tedy před 218 lety. Do roku 1792, kdy to bylo aktuální, ho ratifikovalo jen 7 států z požadovaných 10. Pak process ratifikace usnul. Výjimkou byl rok 1873, kdy ho ratifikovalo Ohio. Na návrh dodatku se pak zapomnělo. Byl oživen až v 70. letech 20. století, když ho v roce 1978 ratifikoval Wyoming. Co tomu předcházelo? Mezníkové rozhodnutí (landmark decision) SCOTUS ve věci Coleman v. Miller, 307 U. S. 433 (1939), které stanovilo, že ratifikace je vyhlášena na dobu neurčitou, pokud není výslovně stanoveno jinak. Rozhodnutí ve věci Coleman v. Miller bylo mezníkové, protože ustavilo doktrínu politické otázky, což by mělo být inspirativní i pro český ústavní soud.

Požadovaný 38. stát (z 50), Alabama, návrh dodatku ratifikovala v roce 1992, tedy 202 a ½ roku po návrhu. A to je pro ČR inspirativní. Je totiž třeba skoncovat s praxí, že právní předpis vydaný před rokem 1989, 1945 či 1918 nás nezajímá. Kromě vysoce známého ABGB bych připomněl císařský patent ze dne 10. září 1773 č. 1520 v Kropatschkově sbírce, o veřejných sbírkách, zákon č. 565/1786 JGS, ze dne 15. července 1786, dražební řád (o veřejných dražbách), zákon č. 117/1852 ř. z., ze dne 27. května 1852, o zločinech, přečinech a přestupcích, a zákon č. 7/1864 českého zemského zákoníku, ze dne 16. dubna 1864, obecní zřízení. Všechny (kromě českého obecného zřízení) byly výslovně zrušeny, ale jejich legislativní čistota je inspirativní i dnes.

A konečně meritorně, patří k právním obyčejům, že nikdo nemá rozhodovat sám o sobě. Zvýší-li zákonodárný sbor členům zákonodárného sboru platy, má to být až pro zákonodárný sbor následující, tedy v našem případě až 6. poslaneckou sněmovnu.

Prameny a literatura:

1. Článek Twenty-seventh Amendment to the United States Constitution na wikipedii
   
2. Článek Coleman v. Miller na wikipedii