10. února 2009

iDNES a kultura

z pera Kláry Bresslerové. Myslet si, že Mladá fronta a umění mají něco společného, je naivism. Za přečtení stojí i vyjádření obou potrefených hus v diskussi.

Nový trestní zákoník II

Od včerejška je platný nový trestní zákoník (NTZ), zákon č. 40/2009 Sb. Šámal si sice splnil svůj životní sen, ale legislativně technická kvalita NTZ mohla být mnohem vyšší. Jakkoli lze positivně kvitovat formální pojetí trestného činu (§ 111 NTZ), obnovení přečinů a zločinů (§ 14 NTZ); kasuistika (např. celkem 5 druhů podvodů – §§ 209 až 213 NTZ) je vysoce negativní. Skvostem je stalinský trest za zajetí (§ 394 NTZ): "až dvacet let" nebo § 405 NTZ: "Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta."

9. února 2009

Hodiny s Obamou

Odkaz. "The GOP is what is right. The Dems are what is left."

Michal Semín o kampani masmédií

Michal Semín opět napsal zajímavý text. Když si jej člověk srovná s různými Štampachy a Putny, je vidět, že má daleko lepší schopnost popisu situace i mnohem zdravější názory.

8. února 2009

Ruská propaganda na Délském potápěči

od Oskara Krejčího. Ve skutečnosti Ukrajinci chtějí tržní ceny za transit (zatím tak činí za hubičku). Jednostranná ukrajinská deklarace nebyla nikdy součástí dohody (na rozdíl od tvrzení ruských vlivových agentů). Její nucené odvolání bylo pouze demonstrací ruské síly.

Cílem Západu musí být udržet na Ukrajině západní vliv a neutralisovat ruský, i za cenu massivních dotací.

Řeckokatolická církev za komunistické diktatury

z pera Rudolfa Vévody. Zatímco pravoslavní bezostyšně tvrdí: "O tomto sjednocení bylo rozhodnuto na sněmu v Prešově v r. 1950," řečtí katholíci správně připomínají: "Po administrativním inscenovaném “Prešovském soboru” z 28. dubna 1950 komunistický režim řeckokatolickou církev v Československu zakázal a postavil mimo zákon. Všichni její věřící byli úředně prohlášeni za pravoslavné. Řeckokatoličtí kněží byli uvězněni a odsouzeni, někteří z nich s rodinami deportováni. Biskup Petr Gojdič byl také uvězněn, mučen a odsouzen k doživotnímu žaláři, kde také zemřel."

Nemalou roli hrál SSSR, který s Ruskem neměl "nic" společného: "Bez vlivu ovšem nebyly ani důvody spočívající ve stalinském řešení národnostní otázky. Sovětizace Ukrajiny byla od 30. let provázena drastickou rusifikací, jejíž součástí byla likvidace všech projevů národní svébytnosti. Identifikace velké části rusínských elit s ukrajinskou kulturou pak nutně musela být sovětské moci trnem v oku. Argumentem pro zesílenou rusifikaci byla i aktivní účast mnoha ukrajinských řeckokatolíků v politických i vojenských nacionalistických organizacích, jakými byly Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) nebo Ukrajinská podzemní armáda (UPA), které se zapojily do boje proti sovětské moci."

Kdo za to může? "
Pravoslavná církev byla po své likvidaci během nacistické okupace početně velmi slabá: v únoru 1950 se k ní hlásilo 57 500 věřících. Její představitelé se už od roku 1946 začali intenzívně snažit o rozšíření svého vlivu. Arcibiskup Jerevferij navštívil východní Slovensko a zahájil agitaci pro návrat sjednocených do lůna pravoslavné církve … Jakkoli původní záměry počítaly s dlouhodobým procesem, na přelomu let 1949–1950, a zejména v lednu 1950, došlo k dramatické změně kursu, jejíž příčiny lze spatřovat mimo jiné i v naléhavých intervencích představitelů pravoslavné církve v Československu i v Sovětském svazu. Ti, ať už bezprostředně, či prostřednictvím sovětských diplomatických úřadů, naléhali na československé vedení, aby byl plán likvidace unie proveden co nejrychleji."

7. února 2009

Holocaust je součástí katholické věrouky

Vatikán: "Biskup Williamson se bude muset v souvislosti s přijetím biskupské funkce v církvi absolutně jednoznačně a veřejně vzdát svých postojů k Shoa, které Svatému otci v okamžiku zrušení exkomunikace nebyly známy."

Cynik v. kardinál

Cynik napsal: "Nikdo přece nemůže po papeži chtít, aby věděl, co se skrývá v archivech NEODVYSÍLANÝCH filmů švédské televize." Kardinál napsal: "Stejně tak zřejmě nikdo nevzal při tomto aktu v potaz názory biskupa Williamsona, které byly známé už daleko dříve."

Cynik: "Je neskutečně smutné, když kardinál Vlk zneužívá slov jednoho pitomce k tomu, aby ze všech lefébvristů udělal popírače holokaustu." (zdůrazněno mnou) Kardinál: "Řada členů i laiků tohoto bratrstva kromě svého církevního extremismu zaujímala také postoje extremismu politického, spojovala se například i s neonacisty, antisemity a popírateli holocaustu, jak se i u nás v tisku často objevovalo." (zdůrazněno mnou) (via PavelV)

Kdo nám tady lže? Soudím, že notorický lhář Nácek Pospíšil: "Spolupráci jsem ukončil 8. listopadu 2008 a obnovil 1. února 2009." "Ukončení" mu nevydrželo ani 3 měsíce, i když je to možná cynický rekord.

Cynik: "Od primase bych takovou podlost a zpronevěření se svému úřadu opravdu neočekával." A co lze čekat od Nácka Pospíšila?

Updated.

Blbec Ignác Pospíšil

Možná vám bylo záhadou, proč tak přední wikipedista jako je Cynik, který se na wiki může dopouštět libovolného svinstva a nikdy se mu nic nestane, nedokáže vystudovat libovolnou vysokou školu v ČR. Je to proto, že Nácek Pospíšil neumí česky.

Netuší, co je to logika a plete si ji se sémantikou. Netuší, že škrtnutí jedné věty není přepsání (= nahrazení jedněch slov jinými), a to ani částečné. Inu, kdo měl dříve pochybnosti, nyní už je nemá. Pravdivá Náckova charakteristika (zoufalec, maturant) není ani urážka, natož pomluva. Ignác Pospíšil je blbec, protože mu stejně jako jiným blbcům není jasný význam triviálních slov.

Update: Cynik uznal svou chybu: "přiznávám, že přesnější než přepsal je "opravil". Takže aktualizovaná verze: poté, co si to tady G. P. přečetl a uvědomil si, jakou pitomost napsal, tak svůj článek OPRAVIL. "

Ano, článek jsem opravil. Cynikovo vyjádření je šíleně neuctivé, ale uznávám sebekriticky, že jsem si měl ověřit fakta, na nichž jsem pak stavěl svůj právní rozbor.

On-line magazín Revue politika

Dovoluji si upozornit na nový on line politický magazín Revue politika, který od ledna 2009 vychází výhradně na internetu poté, co bylo zastaveno vydávání jeho tištěné verze. Tu má nahradit Revue Kontexty, kterou vydavatel Centrum pro studium demokracie a kultury plánuje jako nadčasový intelekutálně-kulturní dvouměsíčník.

Podivné kardinálovo vyjádření

Miloslav Vlk o papežově rozhodnutí napsal: "neudržitelný způsob uskutečnění tohoto gesta milosrdenství", "Dělá to dojem, že Vatikán bral příliš na lehkou váhu tento krok" a se sympathiemi informuje o postoji německých biskupů.

Dělá to dojem, že Miloslav Vlk bere na příliš na lehkou váhu svou povinnost poslušnosti vůči Svatému otci a vyjadřuje se neudržitelným způsobem. Jen více takových otců, jen více takových svatých.

Mýthus černého čtvrtku

Jak to bylo s velkou krisí? Článek jasně ukazuje, že finanční krise přicházejí a zase odcházejí. Podstatné jsou až hospodářské krise. V USA začala až v roce 1930.

Pavel Kohout v roce 2004: "Banky například ve velkém půjčovaly farmářům za zástavu jejich pozemků a budov. Nijak se přitom nestrachovaly o to, že by ceny nemovitostí mohly spadnout na zlomek původní hodnoty." Lidstvo je nepoučitelné, a to nejen ve svých chybách, ale i ve svém optimismu: "Bankovní sektor zůstal díky kvalitnímu risk managementu stabilním pilířem americké ekonomiky. Za zmínku stojí i reakce Federálního rezervního systému, který dnes nemá nic společného s onou nezkušenou a školácky chybující institucí, jakou byl koncem 20. let." "V současné době budí obavy obrovský nárůst cen nemovitostí zejména v USA a Velké Británii. Bude velmi zajímavé pozorovat budoucí vývoj těchto trhů." A na to jsme dojeli.

6. února 2009

Největší inflace v dějinách lidstva

motto: "No, ještě je možnost, že natištěné peníze jen zvýší inflaci a vytáhnou tak hodnoty z kont bohatých. Fungovalo by to, kdyby se zároveň valorizovaly platy, pak by došlo ke změně rozdělení bohatství." Cnemo

Jedním z dávných cílů marxistů bylo kromě zrušení dědictví (což bylo však příliš pomalé opatření), inflace. V praxi to vyzkoušeli v Maďarsku, mezi 4. dubnem 1945 až 1. srpnem 1946. Výsledkem byla stotrillionová bankovka (100 000 000 000 000 000 000 pengő) a plánovaná trilliardová (1 000 000 000 000 000 000 000 pengő). V červenci 1946 se ceny zdvojnásobovaly každých 15 hodin.

4. února 2009

V Bibli je všechno

O tom, jak se ve Starém zákoně i Novém zákoně dá najít prakticky všechno, stačí jen umět jonglovat se slovy. Dostal jsem z toho dojem strašlivé rozplizlosti.

Kdo za to může?

Analysa Milana Zeleného. Jak z toho ven? Názor Pavla Kohouta a reakce Jiřího Paroubka.

3. února 2009

Starý článek

Na žádost jednoho čtenáře připomínám svůj starý článek, o kterém by rád diskutoval.

Zrůdná strana feminismu

Kritikům feminismu se hodí jakýkoliv, i zcela nesmyslný argument. Bohumil Doležal napsal: "Nedovedu pochopit jedno: proč se v takovýchhle případech automaticky předpokládá, že když se natočí prasárna, nese za to zodpovědnost v první řadě ženská. Je to odvrácená, zrůdná strana feminismu, který zachvátil tuhle bohaprázdnou a mravně rozloženou společnost. Vůbec nechci učitelku vyviňovat. Jen si myslím, že v prefeministických společnostech, které nestaví na úplné rovnosti muže a ženy, nýbrž na tom, že ženu je třeba chránit, platí v tomhle případě pro ženu jakási presumpce neviny."

Ve skutečnosti ti, kteří dotyčnou učitelku odsuzují, tak nečiní pro to, že je žena, ale protože je starší. Myslí si, že "měla mít rozum". S feminismem to nijak nesouvisí, naopak ve feministické společnosti by dotyčná měla sexuální svobodu a nikdo by jí za toto video neodsuzoval. Na druhou stranu je pravda, že jsem nikdy neslyšel o ženě, která by se mstila zveřejněním choulostivých snímků.

2. února 2009

Facebook

Ačkoliv jsem dostal několik pozvánek do LinkedIn, dosud jsem odolal. Naproti tomu fenomén FB mne již dlouho lákal. Co na tom kdo vidí? O weekendu jsem to vyzkoušel a zde jsou výsledky mých pokusů.

Na FB je momentálně 99 784 (počet členů sítě "Czech Republic") až 228 320 Čechů (podle odhadu FB pro dosah reklamy). Smysluplnost v tom moc nevidím, ale stejně jako ostatní služby Web 2.0 je to silně návykové. Vtip je v používání pravého jména a fotky. Mulťáci se prý penalisují.

FB přesně vystihuje anglosaskou mentalitu soutěživosti. Stejně jako o Valentýnu máte dostat co nejvíce přání, na Sylvestra co nejvíce novoročenek, tak v FB je podstatné mít co nejvíce "přátel" (výraz FB pro kontakty). Šíleným úsilím jsem jich první den získal 15; nyní jich mám již bez větší snahy 26. Z toho je 17 mužů a 9 žen. Celkem 17 lidí znám z reálného života, 7 jen virtuálně a 2 vůbec. Celkem 5 lidí nemá portraitní fotku.

Podstatou FB je nekonečné sdělování toho, co právě děláte. To mne nebaví, vždy jsem byl spíš na názory než na činnosti. Je to však v přímém přenosu, takže je to docela poutavé.

Co na FB příliš nefunguje, jsou "applikace", tj. plugins zřejmě v Javě. Jsou hrozně pomalé a člověk jim musí upsat duši, když je chce nainstallovat.

Updated.

1. února 2009

Assimilace a integrace

Rozhovor s Alainem de Benoistem. Stanislas-Marie-Adélaïde, comte de Clermont-Tonnerre, zavražděný jakobíny, prohlásil: « Il faut tout refuser aux Juifs comme nation et tout accorder aux Juifs comme individus. »

"There are only two models for the construction of Europe: the empire and the nation-state. The latter, which became a political concept with the Revolution, is directly linked to individualism as a value (Louis Dumont). Too big to solve little problems, too small to solve big ones, it is especially incapable of controlling the trans-state expansion of an economic sphere which has become globalized. The empire, understood in the most traditional sense, seems to be the only model which can reconcile the one and the many: it is the polity which organizes the organic unity of its different components while respecting their autonomy. As a European citizen of French nationality, I am one of those "federalists" Le Pen denounces who believes it is possible to create a federal political unity in Europe on the basis of peoples and regions. What bothers me is that I do not see the Maastricht Treaty leading to an autonomous, politically sovereign Europe determined to acquire the equivalent of what the Monroe Doctrine was for the US, but rather a phantom of Europe, a Europe of the unemployed, the absent and the impotent, a free trade zone governed on the theoretical level by ultra-liberal monetary principles and, on the practical level, by administrators and bankers who neither have a political project nor democratic legitimacy … There is talk for example, of "transfers of sovereignty." I am not opposed to this. But what new sovereign entity do they benefit? They benefit no one, so that the so-called transfers really only represent the abandonment of sovereignty."

Fariseové

Debata o skandální 12. části Amidy sklouzla v metadebatu o tom, jak píšu. Bylo mi vyčteno, že nepíšu příliš holisticky, že pouze kommentuji jednotliviny. Ano, to je pravda a vůbec se za to nestydím. Abychom mohli vytvářet konstrukce musíme mít na čem stavět, mít solidní pramennou základnu, jinak jen reprodukujeme mýthy.

Další požadavek, který se často objevuje (zejména u p. Zemana) je ten, že bych měl psát vyváženě, tj. nejen o záporech, ale i kladech. Jenže já nepíšu vědeckou studii. Pouze svým kaménkem přispívám do obecné rozpravy. Ta je často poničena propagandou a vyvážený text nevznikne tak, že mechanicky spojím dvě propagandy do jednoho textu.

Nicméně jsem nyní dostal chuť napsat vyváženější text, a to o fariseích (Φαρισαιος, פרושים). Až do povstání makabejských (167–160 př. n. l.) byl judaism poměrně tuctové náboženství. Výjimečný byl sice monotheism a babylónské zajetí (606–536 př. n. l.), nicméně hinduistický kathenotheism se od něj zase tolik neliší. Saducejský judaism byl skrznaskrz tradiční: Zvláštní kasta kněží přinášela Bohu zvířecí oběti.

Situace se mění za povstání makabejských, což byl pokus vyrovnat židovství s výzvou hellénismu. Konflikt začal politicky: Judea byla ve sféře zájmu jak egyptské ptolemaiovské říše, tak syrské seleukovské říše. V 60. letech byla Judea autonomní součástí seleukovské říše, která podporovala hellénisaci. V občanské válce mezi tradicionalistou Oniášem III. (חוניו) a jeho hellenistickým bratrem Jásonem (יסון) hellénisté prohráli, přestože Judea zůstala pod svrchovaností seleukovské říše.

Občanská válka měla plno zvratů. Během ní byl veleknězem (כהן גדול) ustanoven proseleukovský héllenista Jáchym (אלקימוס), ačkoliv neměl rodové předpoklady. Oniášovci ztratili trpělivost a odešli do podzemí a do egyptského exilu, kde Oniáš IV. ustanovil alternativní chrám (zbořen v roce 73 n. l., současně s jerusalémským).

Hellénisté se však setkali s celonárodním odporem. Vítězná národní strana Hašmoneovců Jidáše a Jonáthána Makabejského se během let 159–153 př. n. l. zkonsolidovala a obsadila úřad velekněze, ačkoliv k tomu stejně jako Jáchym neměla rodové předpoklady. Legitimisté („zbožní“) se s tím nesmířili a zůstali v podzemí i exilu. Jejich vůdcem byl neznámý Učitel spravedlnosti, velekněz v letech 159–153 př. n. l.

V roce 136 př. n. l. se zbožní rozpadli na dvě skupiny. První část zůstala v podzemí – essejci. Druhá část vedená „Mužem lži“ (essejské označení) se vrátila do společnosti – „oddělení“ (farisejové) a kritisovala vládnoucí hašmoneovské saduceje. Bývají označováni za „lidovou“ sektu (v protikladu k saducejské sektě establishmentu), ale to je nepřesné. Pod vlivem kommunismu si pod pojmem „lid“ představíme obvykle plebs, nicméně fariseové byli především národním (populus) hnutím, tj. celostním, neuznávájícím odlišnost establishmentu a ostatních.

Fariseové modernisovali židovskou theologii. Zrušili zvláštní kastu kněží (stejně jako v novověku protestanti) a vyhlásili všeobecné kněžství všech židů, což znamenalo, že všichni židé musí dodržovat kašrut (כַּשְרוּת). Fariseové kritisovali imperiální politiku a nucenou konversi na judaism. Místo chrámu byla hlavní modlitebna (synogoga) s učitelem (rabínem); v protestantství analogicky s kazatelem. Fariesové byli odpůrci theokracie a trvali na oddělení světské a sakrální moci.

Ačkoliv zboření druhého chrámu (70 n. l.) je jistě mezník židovských dějin, jeho význam se přeceňuje. Pro židy bylo mnohem důležitější se vyrovnat s křesťanskou výzvou a teprve v letech 100–500 n. l. vzniká judaism v dnešní (orthodoxní) podobě. Židovství je tedy mladší než křesťanství.

Především zbořením druhého chrámu saduceové nezanikli. Byť bez opory v establishmentu trvali jako menšina dále a po roce 767 se změnili se Karaity. Židé nebyli z Judey vyhnáni Vespasiánem, ale až po Bar Kochbově povstání (132–135); ne přirozeně všichni. Centrem židovství se místo Jerusaléma stal Babylón v Mesopotámii a Tiberias v Galileji.