SCIO a politicky korektní krasomluva

Zvědavec informuje o zajímavé aféře se SCIO testy. Celá kauza "sionistické propagandy" v testech je zřejmě přehnaná, nicméně reakce Jiřího Simonidese ze SCIO na uveřejnění daných testových otázek Zvědavcem vypovídá o tom, jak podobné korporace v dnešní době (ne)vedou diskuse:

Pan Simonides odpověděl, že mu nejde o tzv. „kritiku“ (slovo kritika dal do uvozovek) a že se nebudou vyjadřovat k naprosto irelevantní námitce, která se netýká testů, ale pouze ideologického přesvědčení samotné stěžovatelky a přidal, že diskuse vedou pouze na takových místech, kde není propagována rasová, náboženská a etnická nesnášenlivost. Znovu zopakoval, že si přeje, abych texty odstranil.

Jaroslav Achab Haidler

Narazil jsem na neuvěřitelně bizzarrní stránky, tak se s Vámi o ně podělím.

"Jenomže demokracie není porno." "Cituji – a přísahám, nevymyslel jsem si to ani nenakoupil někde na lautr bigotním nebo nacistickém webu" Ano, Eretz.cz ani podle p. Haidlera není nacistický.

Sarkozyho komplex vícecennosti

Tak okommentoval španělský list ABC nejnovější eskapádu francouzského presidenta.

D-FENS o nás

v rámci rozhovoru.

K analýze Igora Panarina

O čem ovšem prezidentovi nakloněná média neinformují již vůbec, je vzrůstající nespokojenost jednotlivých amerických států s centralizačními kroky Obamovy administrativy vedoucí až k ohrožení samotné prerekvizity pro naplnění již notně nabouraného amerického snu: existence impéria s jednotnou vizí. V případě separatistických tendencí jednoho či více státních celků lze totiž očekávat řetězovou reakci, jež může naplnit teze ruského politologa Igora Panarina, předpovídajícího rozpad USA na několik odlišných civilizačních bloků přiklánějících se každý k jiným geopolitickým strategiím.

Mimo občanů hledají alternativní řešení americké ekonomicko-strategické krize i představitelé jednotlivých států Unie protestující proti nutnosti finančně přispívat na Obamův dlouhodobý stimulační plán. Guvernéři některých státních celků nelibě nesou dlejejich názoru neoprávněnou usurpaci moci federálními orgány, v této souvislosti se začíná potichu hovořit o nejzávažnější ústavněprávní konfrontaci novodobé historie. Konkrétně se jedná o Washington, New Hampshire, Arizonu, Montanu, Michigan, Missouri, Oklahomu, Californii, Georgii, Jižní Karolínu a Texas, k nimž se zanedlouho připojily i Tenessee, Kentucky, Kansas, Indiana a Západní Virgínie. Zástupci těchto států se ve své kritice prezidentova postupu odvolávají na desátý ústavní dodatek, jež praví, že “oprávnění, která nebyla výslovně delegována Spojeným státům Ústavou, anebo jejich výkon nebyl jednotlivým státům zakázán, jsou vyhrazena jednotlivým státům a jejich lidu.” Jednotlivé rezoluce odvolávající se na Desátý dodatek, jež byl v době svého vzniku považován za tmel americké ústavy, vysílají prezidentskému týmu jasný signál: chceme více svobody garantované Ústavou, veškeré předpisy jsoucí s ní (konkrétně pak jejím Desátým dodatkem) v rozporu, jsou absolutně neplatné, tudíž v praxi nenabývají žádné právní síly.

Tomáš Krajňák: Amerika kráčí vstříc krizi vlastní identity.

Židovské velikonoce v praxi

Zajímavý článek, zřejmě konvertitky.

Nový protestantský překlad Bible

Na velikonoce 2009 vyšel nový protestantský překlad Bible zvaný Bible, překlad 21. století z pera letničního (pentekostálního) křesťana Alexandra Fleka a methodisty Jiřího Hedánka. Stojí 250 Kč. Ačkoliv původně měl být jen revisí Bible kralické, překladatelé se nakonec od ní odchýlili a Bibli přeložili zcela nově. Ukázka Gn 1, 1–3: "Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: "Ať je světlo!" – a bylo světlo."

Málo je pochopitelné, že nepřeložili deuterokanonické knihy, ačkoliv jsou součástí Bible kralické. To vzbudilo velkou kritiku ze strany katholíků. Ti tak budou i nadále používat překlad z 60. a 70. let: Český ekumenický překlad. Ukázka Gn 1, 1–3: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo."

Oba překlady byly pořízeny methodou dynamické (funkční) ekvivalence (nahrazování myšlenky myšlenkou). V létě 2009 má vyjít konkordantní Český studijní překlad Staré a Nové smlouvy.

Vynikající poznámky jednoho z překladatelů (PDF). Vyplývá z nich, že práce budou pokračovat překladem deuterokanonických knih.

Updated.

O módě a věcech souvisejících

via Aleš Zeman. Jen několik odkazů:

1. Michelle Obama zbaví ženy nutnosti nosit punčocháče
2. Nekonečný příběh o ponožkách v sandálech.
3. O reality show TV Prima Nahá jsi krásná.
   
4. O postojích žen.
5. Blog Renaty Francové.
   

Josef Dimnon

Málo známý je příběh jemenského krále Josefa Dimnona, zvaného Kudrnáč. Jemen byl v zájmové sféře křesťanského (miafysitského) ethiopského Aksumského království. V 5. století se v Jemenu dostala k moci místní židovská dynastie. Jejím posledním králem byl právě Josef Dimnon. Ten veřejně vyhlásil, že vzhledem k tomu, že křesťané v Byzanci židy pronásledují, že se jim pomstí ve svém vlastním království.

Jak řekl, tak i učinil. V roce 518 zaútočil na aksumskou posádku v Zafaru. Když ji dobyl, tak vypálil všechny místní kostely. Pak se obrátil na křesťanskou pevnost Nadžran, v dnešním KSA, poblíž Jemenu. Město se vzdalo a Josef Dimnon popravil (upálil za živa) všechny, kteří se nezřekli křesťanství a nepřestoupili na judaism. Bylo jich 2 000, podle židovských pramenů 340; nejvíce pravděpodobné číslo je 700. Tato událost je dokonce odsouzena v Koránu.

Josef Dimnon poté informoval arabského a perského krále o tom, co učinil, a vyzval je, aby vykonali to samé. Arabský král o tom informoval byzantského císaře. Aksum se spojil s Byzancí a v roce 520 Josefa Dimnona rozdrtil. Ten pak spáchal sebevraždu. Jemen byl připojen k Ethiopii a jeho místokrálem se stal křesťan. Podobná genocida se pak opakovala za 100 let.

Židovské velikonoce

via Kapitán. Letos začaly večer ve středu 8. dubna 2009. Kdysi tady byly nekonečné debaty, zda velikonoce, פֶּסַח) פסח) a πάσχα jsou to samé. Nuže, pro kardinála Miloslava Vlka jsou. A za pozornost stojí i jeho podpis, žádné uměle latinisující Miloslav kardinál Vlk.

Pohladil jsem Obamu po hlavě. Jsem celebrita.

Dnešní doba evidentně přeje zviditelnění nesmyslných kašparů a totálně extravagantních lidí, inu, asi je taková poptávka. Zatímco jména osobností, která dle mého názoru představují skutečné celebrity, jako Koukolík, Holý, nebo Šimůnek, zůstávají většině společnosti neznáma, obskurní figurky, jaké tráví čas frenetickým exhibováním na akcích, které jsou nějakým způsobem spojeny s americkou politikou, se ze dne na den stávají mediálními hvězdami a to dokonce tak, že předním internetovým médiím stojí za to, zabývat se jejich zjevnou psychickou narušeností.

Omluva Romanu Polanskému

Vždycky jsem si myslel, že Polanského psychotický film "Nájemník" je nerealisticky přehnaný.

Rusko však opět dokázalo, že je zemí neomezených možností, ba dokonce že vodkou zocelený moloděc dokáže dát Polanského hororovému příběhu happy end. Tož se Romanu Polanskému dodatečně omlouvám.

Věra Tydlitátová - indikátor ptydepe politické korrektnosti

Již dříve jsem se přiznal k pravidelnému čtení blogu Věry Tydlitátové, kde se učím, co a jak mám na veřejnosti správně říkat, nechci-li se se zlou potázat.

Ve svém posledním článku (u kterého pro jistotu nepovolila diskusi) moje lektorka současné politicky korrektní novořeči předvádí další stupeň míchání pojmů: vedle antisionismu a antisemitismu se do cocktailu "protižidovské nenávisti" dostává termín "antijudaism". Tento termín donedávna znamenal odmítavý postoj vůči židovskému náboženství a byl zcela legitimní jak pro křesťany, muslimy, buddhisty atd., tak pro atheisty, včetně těch židovských. Paní doktorka Tydlitátová mu ve svém článku, zdá se, uděluje kouzelnou moc zatratit toho, kdo je za "antijudaistu" prohlášen k tomu povolanými, čímž se dotyčný stává rasistickým židobijcem, jemuž šest millionů nestačilo.

Vidím před sebou dvě možnosti. V lepším případě je paní doktorka Tydlitátová blbá a neví, co znamenají slova, která ve své potrhlé lásce ke všemu židovskému používá. Tomu bych ale moc nevěřil. V horším případě se připravuje kanonisace pojmu "antijudaism" jakožto zaklínací formule a tím tento zcela legitimní postoj všech křesťanů, muslimů, buddhistů a atheistů bude prohlášen za roušku vrozeného živočišného antisemitismu jeho nositelů, jejichž více nebo méně skrytě protižidovské ideologie (křesťanství, islám, buddhism, atheism) budou postaveny pod přísnou kontrolu povolaných, restriktovány, isolovány a posléze zlikvidovány.

Faraonism

"23hodinová" (jak na hodinu přesně uváděla česká media) návštěva amerického presidenta v ČR mne vede k širšímu zamyšlení na tímto fenoménem.

Je nekritické zbožštění živého člověka otázkou až poslední doby? Vzpomeňme na JFK, který vyvolával stejné emoce jako nyní Barack Obama, a Bohumil Doležal dodnes na něm nekriticky nevidí žádnou chybu. Nebo Adolf Hitler, který měl dokonce to štěstí, že byl po své smrti prohlášen za ztělesnění Satana na zemi, na což doplatil David Irving, kterého na rozdíl od všech ostatních popíračů nezajímají plynové komory, ale právě především Führer. Nezapomenu na scénu z filmu Zánik, kdy si Hitler vybírá svou sekretářku.

Nebo je to starší fenomén? Vzpomeňme na francouzské krále, kteří měli schopnost uzdravovat. Ježíše Krista, který je officiálním Bohem pro všechny křesťany. A tak můžeme pokračovat od Beatles až k faraonům.

Zdá se, že je v lidské povaze vyvolit si živého člověka z masa a kostí a z něho pak udělat včelí královnu. Osobně jsou mi podobné emoce cizí. Ačkoliv si některých lidí velice vážím, nepovažuji je, přes jejich charisma, za ztělesnění Boží. Na nadnárodní celebrity jsem se byl podívat jen 3x: na Ottu Habsburského, protože náš král je náš král, na Juana Carlose, protože navštívil španělské město, kde jsem zrovna byl i já, a na Alžbětu II., když byla v Praze, protože anglická královna je anglická královna.

Pirátství

Je fatálním selháním vyspělých států, že dosud nedokázaly ukončit somálské pirátství. Tohle by se v civilisovaném 19. století stát nemohlo.

Vývoz byzantské kultury

Kommentář Jana Macháčka: "Rusko nebude již vyvážet komunismus – to vůbec nehrozí. Rusko bude vyvážet nacionalismus, xenofobii, agresivní stát a svou politicko-podnikatelskou kulturu – tedy netransparentní prostředí, úzké a nepřehledné vztahy mezi byznysmany a politiky na všech úrovních, korupci i politickou korupci a to vše namočeno v jakémsi gelu bývalého KGB. Zmenšit vliv Ruska v tomto prostoru, znamená snažit se ze všech sil o opak. Česká společnost to podle mého nečiní, dělá opak: vzniká tady prostředí, ve kterém se Rusové mohou cítit jako doma. Představa, že smutné tendence naší politiky a politické kultury prolomí radar, je asi podobná, jako myslet si, že politickou kulturu v Kongu změní výroba a prodej Coca Coly.

* * *

Tento způsob politiky, stejně jako kultury veřejné debaty, je svou povahou sovětský (zničení vnitřního a vnějšího nepřítele) nikoli západní. Výdobytkem západní civilizace je dialog a produktivní konsensus, nikoli likvidace nepřítele a cejchování oponentů na příkaz politbyra a náměstka pro ideologii."

Nová definice antisemitismu

Amira Howeidyová: "popisovat, co se stalo a co se stále děje, je pokládáno za antisemitismus."

Updated.

Zamjatin nebo Gorělov?

Zatímco CDK propaguje starého bolševika Zamjatina, já si dovolím opět připomenout Gorělova a jeho román Ďábelský rok (anno diaboli): "Žhavé zemské jádro pak dokončí celkovou zkázu, planeta exploduje do tisíce meteoritů, které se rozletí do kosmu, a je po komunismu. Román tak končí happyendem a památnou větou: "Vesmír si svobodně oddechl.""

Je zajímavé, jak všichni ignorují, že existují jacísi ruští liberálové, ba i konservativci (Чёрная сотня), a propagují jen nepolepšitelné levičáky.

O české vesnici

via Malý čtenář. V Literárních novinách vyšel pozoruhodný rozhovor s levicovým redaktorem Reflexu, Tomášem Feřtekem. Jeho problémem je, že jako typický člověk z metropole směšuje venkov (fr. province) a vesnici (fr. campagne). Pocházím z venkova, ale z maloměsta, nikoliv z vesnice. A město se přeci jen od vesnice podstatně liší.

Jinak jsou Feřtekova zjištění zajímavá: "Městský člověk je v zásadě legalista. Ať je to jakýkoliv anarchista, má stále pocit, že zákony a pravidla mají platit, kdežto venkovský člověk vychází ze zvykového práva. To znamená, že pro ně není tak důležité, co je napsané v zákoně, ale jak to bylo doteď. Jsou z toho takové ty obvyklé hádky – ten z města tvrdí, že pozemek je jeho, protože ho má zapsaný v katastru, zatímco místní říká „ale od mého dědečka jsme ho sekali my“. To jsou dva právní koncepty, které na sebe zcela pravidelně narazí, protože jde opravdu o dva rozdílné světy. A samozřejmě je zde ještě zcela praktická rovina. Lidé, kteří nově přicházejí na vesnici, bývají totiž alternativci. Jejich sebepojetí je založené na vymezování se vůči většinovému světu. Mají představu nějaké své osobní kultury, všechno chtějí mít trochu jinak než většinová společnost."

"A mně, popravdě řečeno, víc než hnusné domy vadí hnusný urbanismus. Nehezký barák se v zásadě dá vždycky přestavět. Ale s nově navrženou čtvrtí, která nemá žádné náměstí a vypadá jak kobercový nálet, ani za dalších sto let nic neuděláte, to bude pořád stejné. Zatímco Hanspaulka nebo Střešovice, anebo dokonce Zvírotice – poslední vesnice, která byla u nás postavená na zelené louce v padesátých letech – jsou příkladem dobrého urbanismu, bohužel to, co děláme dnes, je špatný urbanismus. A to je daleko větší zločin, než že si někdo postaví modrou střechu nebo dům s verandičkou a dórskými sloupy. Protože plastová okna vyměníte za jeden víkend, ale co se zprasenou čtvrtí?"

Vzpomínky na 60. léta

Bohumil Doležal: "Jan Gazdík srovnává tamtéž Obamovu návštěvu Prahy s řadou jiných slavnostních uvítání, mj. s Chruščovovou návštěvou v r. 1964 a s Gagarinovou návštěvou někdy předtím, nevím už kdy. Obojí jsem zažil. Plešatého darebáka čekalo v Praze průměrné uvítání, spontánně ho šli vítat snad jen různí lektoři marx-leninismu z Vokovické Sorbonny. Viděl jsem záběry v televizi a zaujalo mne, jak je ten syčák rozladěný – nejspíš už tušil, co ho za pár týdnů čeká. Taky na Gagarina normální lidi kašlali a odporného songu „Dobrý den majore Gagarine“ měli všichni plné zuby. Zase kromě lektorů marx-leninismu z Vokovické Sorbonny. Všeobecně sdílený pocit byl vztek, že se to Rusům povedlo dřív než Američanům. Cítím ho dodnes."

"Podle expapaláše v oblasti normalizačního podnikání a nyní předsedy ČSSD Paroubka prý zákoník práce vadil zaměstnavatelům už za komunistického režimu. To nedovedu posoudit, zato mohu říci zcela zodpovědně, že mně coby zaměstnanci vadil extrémně. Zaváděl v podstatě nevolnictví: pracovní poměr bylo možné rozvázat tak, abyste měli šanci na pouze tříměsíční (a ne devítiměsíční) výpovědní lhůtu, a tedy na to, aby na vás druhý zaměstnavatel s volným místem počkal, víceméně jen na přímluvu pomazaných. Když jste měl např. „kádrový škraloup“ jako já, byl jste odsouzen makat pořád na jednom a tomtéž místě a ještě tomu být rád. Jedinými dvěma vymoženostmi této obludné normy bylo, že jste nemusel žádat na kádrovém oddělení o povolení k sňatku a že vašemu podnikovému řediteli nenáleželo jus primae noctis." Poznámka: Tohle platilo až do konce roku 1988.