10 evergreenů 70. let

AHL71 mne nepřímo vyzval, aby vytvořil svůj vlastní žebříček 1970s. Protože o nich na rozdíl od let 60. mnoho nevím, resignoval jsem na pyšný přívlastek největší. Jinak platí stejná pravidla, která platila pro předchozí seznam, tj. žádný rock, čímž se můžu vyhnout sv. trojici Led Zeppelin; Deep Purple a Uriah Heep. I když Hotel California (únor 1977) od Eagles je sporné zařadit, nakonec jsem ho nezařadil. Na druhou stranu jsem zrušil implicitní předpoklad anglického textu.

U ABBA bylo těžké vybrat mezi Waterloo, S. O. S. (švédská verse, text) a Mamma Mia. Nakonec jsem zvolil S. O. S.

1. Middle of the Road – Chirpy Chirpy Cheep (1971)
2. Tony Christie – Is This the Way to Amarillo (listopad 1971)
3. The Chelsea Football squad – Blue Is the Colour (26. 2. 1972)
4. ABBA – S. O. S. (červen 1975)
5. I Santo California – Tornerò (1975)
6. Karel Gott – Die Biene Maja (9. 9. 1976)
7. Boney M – Nightflight to Venus (červenec 1978)
8. Gloria Gaynor – I Will Survive (27. 10. 1978)
9. Umberto Tozzi – Tu (1978)
10. Village People – Y. M. C. A. (prosinec 1978)

Updated.

Velká pětka faktorů

Soudobá psychologie používá pro popis osobnosti velkou pětku faktorů (OCEAN nebo CANOE):

1. otevřenost (openness)
2. svědomitost (conscientiousness)
3. přístupnost (extraversion)
4. přívětivost (agreeableness) a
5. stabilita (opak neuroticismu)
   

Jejich pionýry byli Ernest Tupes a Raymond Christal (1961), ale prosadil je až J. M. Digman (1990). O sobě mohu říci, že mám vysokou úroveň prvních dvou faktorů, zatímco nízkou posledních tří.

Srbští četníci zpívají Evo zore, evo dana

Nějaký vtipálek si udělal legraci ze Srbů i Chorvatů. Vzal hymnu ustašovců a doprovodil ji obrazem zpívajících srbských četníků. Výsledek je neuvěřitelně absurdní.

Na druhou stranu je třeba říci, že oslava ustašovců je v Chorvatsku víceméně nelegální, tak byl původní text:

Evo zore, evo dana, evo Jure i Bobana
Jure zove, Boban viče, evo mene poglavniče
Na vrh gore Trebevića, u logoru Francetića
U logoru Jure sjedi, svojoj vojsci on besjedi
Oj ustaše braćo mila, duboka je voda Drina
Drinu ćemo pregaziti, a Srbiju zapaliti
Kad je Drinu pregazio, u nogu je ranjen bio
On ne viče ajme meni, već on kliče za dom spremni
Za dom spremni i za tića, poglavnika Pavelića

censurován:

Evo zore, evo dana, evo Jure i Bobana
Na vrh gore Trebevića, u logoru Francetića
U logoru Jure sjedi, svojoj vojsci on besjedi
Oj Hrvati braćo mila, duboka je voda Drina
Drinu treba pregaziti, a Srbiju zapaliti
Kad je Drinu pregazio, u nogu je ranjen bio
On ne viče ajme meni, već on kliče za dom spremni

10 největších evergreenů 60. let II

O mém seznamu se rozpoutala překvapivě bohatá diskusse. Vodník essencialisticky upozornil na to, že název 10 největších hitů 60. let je nejednoznačný. Jsou to největší hity z tehdejšího nebo dnešního pohledu?

Měl jsem na mysli dnešní pohled, protože náš vkus od tehdejší někdy dost liší. The Ballad Of The Green Berets, kterou nazpíval SSgt. Barry Sadler a která byla No. 1 celý březen 1966, by dnes nikdo za hit nepovažoval. Navíc tehdejší hity se dají stanovit objektivně.

Proto jsem žebříček přepracoval. Vyhodil jsem rock, aby byl více stejnorodý. Zařadil jsem Beatles, protože bez nich to nejde. Abych získal prostor, zrušil jsem hymny hippies jako příliš úzký genre.

1. The Beatles: From Me To You (11. 3. 1963) – text
2. The Ronettes: Be My Baby (srpen 1963) – text
3. The Animals: House of the Rising Sun (19. 6. 1964) – text
4. Petula Clark: Downtown (listopad 1964) – text
5. Simon & Garfunkel: The Sound of Silence (září 1965) – text
6. The Mamas & The Papas: California Dreamin' (listopad 1965) – text
7. Nancy Sinatra: These Boots Are Made for Walkin' (únor 1966) – text
8. The Seekers: Georgy Girl (prosinec 1966) – text
9. The Hollies: Carrie Anne (26. 5. 1967) – text
10. Barry Ryan: Eloise (prosinec 1968) – text

Co se týká písní, které jsem nezařadil: Myslím, že The Sound of Silence (1964) je větší hit než Mrs. Robinson (1968). Telstar (1962) od The Tornados byl sice velký hit, ale jen instrumentální. Manfred Mann: Doo Wah Diddy (10. 7. 1964) je podle mne rock. Stačí si ho srovnat se Sheilou. Percy Sledge: When a Man Loves a Woman (16. 4. 1966) ani Procol Harum: A Whiter Shade Of Pale (12. 5. 1967) jsem nezařadil, protože příliš připomínají zvuk 1970s. Naopak Chubby Checker: Let's Twist Again (19. 6. 1961) svým charakterem patří spíš ještě do 50. let. Herman's Hermits: No Milk Today (říjen 1966) je hrozná odhovačka; ČSSR mi příliš vnutilo do paměti úděsnou cover versi Pepy Melena.

Za vítěze považuji The Mamas & The Papas: California Dreamin'.

Updated.

Umí Čulík vůbec anglicky?

Když si člověk čte Čulíkovy překlady z Guardianu, tak mu to občas nedává vůbec smysl. Příkladem je věta: „To, že tyto záběry podstatnou měrou narušily běžné zásady editorského vkusu a praxe, dokazuje skutečnost, že proti nim intenzivně protestují četní čtenáři deníku Guardian i uživatelé internetových stránek BBC, píše v deníku Guardian Mark Lawson.“ [zdůrazněno mnou, poznámka G. P.]

Tak jsem se podíval na to, co Mark Lawson opravdu píše: „The sense that these images significantly extended journalistic incursions across the historical borders of editorial taste is underlined by the intense objections on media sites, including the Guardian and the BBC.“ [zdůrazněno mnou, poznámka G. P.]

Překládat sloveso to underline jako dokázat je absurdní. Ve skutečnosti neexistuje jednodušší sloveso k překladu. To underline znamená podtrhnout, v přeneseném významu stejně jako v angličtině zdůraznit. Jak Čulík přišel na dokázat, nedokážu rozhodnout. Žije ve Skotsku desítky let, takže anglicky by měl umět dokonale. Tak proč tento nesmysl? Zřejmě je to nějaký důsledek jeho osobnosti.

ABBA – Waterloo (1974)

1. Eurovise 1974 (v ORF)
2. officiální klip
3. švédsky
4. německy

10 největších hitů 60. let

Zcela jsem vynechal Beatles, protože ti by zaplnili mnoho posic a nedostalo by se na další. Seřazeno chronologicky:

1. Peter, Paul and Mary: Puff, the Magic Dragon (leden 1963) – text
2. The Animals: House of the Rising Sun (19. 6. 1964) – text
3. The Rolling Stones: (I Can't Get No) Satisfaction (6. 6. 1965) – text
4. Simon & Garfunkel: The Sound of Silence (září 1965) – text
5. The Mamas & The Papas: California Dreamin' (listopad 1965) – text
6. The Monkees: I'm a Believer (21. 11. 1966) – text
7. The Doors: Light My Fire (duben 1967) – text
8. Scott McKenzie: San Francisco. Be Sure to Wear Flowers in Your Hair (13. 5. 1967) – text
9. Hollies: Carrie Anne (26. 5. 1967) – text
10. Bee Gees: Massachusetts (září 1967) – text

Liberalism – jeho druhy

V jednom článku jsem přiblížil základní politické směry. Podívejme se nyní na druhy liberalismu:

1. klassický – 19. století.
2. moderní – 20. století. Zrodil se na konci 19. století a říká se mu též sociální. Jeho zlatým obdobím byla 1960s, kdy se k němu hlásil mainstream. V 1980s neokonservativci Reagan a Bush začali používat pojem liberalism jako pejorativní nálepku, takže progressivisté v Demokratické straně se nyní k liberalismu již nehlásí.
3. neoliberalism – soustředí se na redukci managerského státu pomocí washingtonského konsensu. Hlavní roli dává vlastnictví a ekonomii.
4. paleoliberalism – vágně definovaný termín. Obvykle se tím myslí liberalism v osobních hodnotách a konservativism v kulturních. Otcem zakladatelem je Friedrich August von Hayek. Původní světový názor Václava Klause v 90. letech, který však pod vlivem Petra Hájka v prvních letech 21. století konvertoval k paleokonservativismu.

Za žhářství podmínku

KS-HK udělil za účastenství na poškozování cizí věci rok a půl vězení s tříletou zkušební dobou. Když si to srovnáme s Vítkovem, kde byli pachatelé odsouzeni za pokus vraždy, nebo Bedřiškou, kde jim obecné ohrožení zůstalo, je zjevné, že tady něco nehraje. České soudy odsuzují podle výsledku, místo aby hodnotily úmysl, jak tomu má být u ohrožovacích deliktů.

Malý princ latinsky

Mluvená ukázka.

Βίκυ Λέανδρος – Blau wie das Meer

Veřejná doprava v Rusku

Příčina, proč jsou pravoslavné státy tak disfunkční, spočívá v neschopnosti organisace – vychytat maličkosti, které otravují život. Typickým příkladem je veřejná doprava v Rusku: „[J]elikož u tramvají а busů není možné instalovat turnikety na zastávku, prozíravě jsou umístěny uvnitř vozidel. Což znamená, že všichni musejí nastupovat předními dveřmi. Automaty na jízdenky prakticky neexistují (pár stanic metra má automaty, ale z těch lezou pouze jízdenky na metro), v trafikách se jízdenky neprodávají a kiosky s jízdenkami jsou vzácné. Náhodní cestující bez předplatních jízdenek jsou tak nuceni kupovat jízdenky u řidiče, a v kombinaci s povinným nástupem všech cestujících předními dveřmi to předvídatelným způsobem zpomaluje odbavení. (Mimo Moskvu jsou v tramvajích a autobusech průvodčí a tato komplikace tak odpadá.) Podobně efektivní systém funguje u dálkových vlaků: v každém vagónu jsou otevřeny pouze jedny dveře, u kterých číhá průvodčí a kontroluje jízdenky při nástupu. Člověk tak může nastoupit pouze do svého vagónu (dálkové vlaky jsou povinně místenkové). V expresu Moskva-Dubna, tvořeném jednotkou ED-4, se zpravidla otvírají troje dveře z dvanácti. Stalo se mi, že jsem měl jízdenku do pátého vozu, a protože dveře pátého vozu byly zavřené a před šestým byla fronta, zkusil jsem nastoupit přes čtvrtý vůz. Průvodčí mě ovšem odkázala do příslušných mezí: ačkoli je vlak vevnitř plně průchozí, s jízdenkou do pátého vozu lze nastupovat výhradně přes šestý vůz.“

Jak upravit favicon na Bloggeru?

Jednoduchý návod.

Experiment s barvou očí

Slavný experiment s percepcí rasismu.

Vrácení názvu protokolu do adresního řádku ve Firefoxu

Mozilla Firefox ve versi 7.0 zavedl nesmírně protivnou věc: V adresním řádku se nezobrazuje název protokolu, tedy http://, https:// nebo ftp:// apod. V nastavení to nejde jednoduše změnit, je nutné jít do konfigurace:

Do adresního řádku napíšete about:config. V seznamu pak najdete přepínač browser.urlbar.trimURLs a kliknutím na něj tuto odpornou volbu vypnete. Kdo by potřeboval více podrobností, tak je k disposici anglický návod.

Updated.

Хотят ли русские войны (1961)

Vodník žije ve svém vykonstruovaném světě, který s realitou nemá nic společného. Jedním z charakteristických znaků jeho světa je popírání existence Rusů v krátkém 20. století. Podle Vodníka ruský národ v roce 1917 zanikl, protože svrhl cara, a obnovil ho až President Obnovitel Jelcin v roce 1991.

Tento Vodníkův konstrukt samozřejmě popírá tisíce faktů. Připomeňme si tedy ruskou propagandistickou báseň tatarského básníka z dob nejhlubšího kommunismu, Jevgenije Jevtušenka, která byla pevnou součástí kommunistických učebnic:

Хотят ли русские войны?
Спросите вы у тишины
Над ширью пашен и полей,
И у берёз, и тополей.
Спросите вы у тех солдат,
Что под березами лежат,
И вам ответят их сыны,
Хотят ли русские войны.

Не только за свою страну
Солдаты гибли в ту войну,
А чтобы люди всей земли
Спокойно ночью спать могли.
Спросите тех, кто воевал,
Кто нас на Эльбе обнимал
(Мы этой памяти верны),
Хотят ли русские войны.

Да, мы умеем воевать,
Но не хотим, чтобы опять
Солдаты падали в бою
На землю горькую свою.
Спросите вы у матерей,
Спросите у жены моей,
И вы тогда понять должны,
Хотят ли русские войны.

Поймёт и докер, и рыбак,
Поймёт рабочий и батрак,
Поймёт народ любой страны,
Хотят ли русские войны.

Jelínek v. Hašek

Michal Hašek napsal, že sice naprosto nesouhlasí s Kalouskovou politikou, ale že si váží toho, když dostal zahraniční cenu. To si dal. Lukáš Jelínek ho zkritisoval, že třídního nepřítele nelze chválil, jen si o něj pucovat boty: „Sociální demokraté jsou ostrými kritiky Kalouskových škrtů, hloupých reforem a souvisejícího štěpení společnosti. Přesto Michal Hašek cítil potřebu pogratulovat nejlepšímu ministru financí postkomunistické Evropy,“ a z neznámého důvodu k tomu přihodil Krejčíře a Koženého, jako Piláta do Kréda. A dále pokračuje: Nechce snad Hašek pokračovat v protilidové buržoasní politice koalice ODS, TOP 09 a VV? To by tekutý hněv dostihl i ČSSD.

Nicméně, proč chodit ke kováříčkovi, když můžeme jít rovnou ke kováři, Jiřímu Paroubkovi: „Zajímalo by mě vysvětlení, proč M. Hašek jako druhý nejvyšší představitel ČSSD chválí M. Kalouska, který již několik let systematicky fackuje deset milionů občanů této země a především pak voličů ČSSD.“ Inu proto, že slušný člověk pochválí to, co si pochvalu zaslouží, a odsoudí to, co se odsoudit má. To jen hlasatelé třídního boje vidí všechno stranicky.

Další pěkný rozhovor s Michalem Pullmannem

V Salonu Práva.

Vztah Židů a kommunismu

Byl od počátku srdečný. Ačkoliv sionism byl stejně jako ostatní socialistické strany v kommunistickém Rusku zakázán, mezinárodně se sionisté a kommunisté podporovali. První zlom do té doby zcela bezproblémového vztahu začal na Jom kipur 1948, tj. 13. října 1948, kdy israelská velvyslankyně v Rusku, Golda Meir, byla nadšeně přivítána ruskými Židy. Kommunistická elita si uvědomila, že ruští Židé jsou v převážné většině sionisty, ačkoliv si do té doby myslela opak. Druhý zlom nastal 22. ledna 1954, kdy Rusko poprvé hlasovalo v Radě bezpečnosti proarabsky a od té doby už pořád.

Výsledkem bylo, že se světová media, která jsou ovládána progressivisty, od kommunismu odvrátila. McCarthyism lze tedy považovat za pozdní důsledek předchozího období; o několik let později už by nebyl možný.

Přiznání ke kolonialismu

Bělokošiláč Karel Orlík: „Podstatnou část izraelského obyvatelstva tvoří přece evropští Židé“.