J. B-ová v. Büroprofi

Pracovněprávní frontou nyní cloumá rozpolcenost názorů na rozsudek NS ČR J. B-ová v. Büroprofi z 7. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2362/2009. Oč jde? Ačkoliv rekapitulace je opět přebujelá, rozhodné skutkové okolnosti jsou tyto: J. B-ová s Büroprofi uzavřela konkurrenční doložku na rok s nullovou kompensací a se smluvní pokutou 6 platů. Protože kompensace je podstatnou náležitostí konkurrenční doložky, J. B-ová žalovala o 25 219 Kč s úroky z prodlení.

Okresní soud žalobkyni kompensaci přiznal; krajský soud nikoliv a NS ČR rovněž ne. Jak NS ČR odůvodnil tento svůj nespravedlivý rozsudek? Kompensace je sice podstatnou součástí náležitostí konkurrenční doložky, avšak je stíhána toliko relativní neplatností. Vzhledem k tomu, že J. B-ová trvala na tom, že konkurrenční doložka je platná, musí ji soud považovat za platnou tak, jak je, takže žalobkyni kompensace nepřísluší.

Tento právní názor je absurdní. Kdyby J. B-ová tvrdila, že konkurrenční doložka je neplatná, tak by se zbavila právního podkladu pro kompensaci. Ve skutečnosti měl soud vycházet z toho, že v § 310 odst. 1 věta první NZP: „Byla-li sjednána dohoda, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí dohody závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku,“ je tučně označená část kogentní. Pokud se strany na kompensaci nedohodly, nahrazuje plně tuto chybějící část dohody zákon.

K námitce KS: „Ustanovení § 310 odst. 1 zák. práce nemá za cíl ex lege nahrazovat chybějící část dohody – konkurenční doložky,“ dodávám, že zákonná formulace je krajně nevhodná. Jedná se o fikci dohody, kterou se suppluje chybějící skutečná. Místo toho by bylo mnohem lepší normovat přímo, že bývalému zaměstnanci přísluší tato kompensace vždy, i bez výslovné dohody.

Závěr: Konkurenční doložka byla uzavřena platně. Vzhledem k ius cogens byla její implicitní součástí kompensace v zákonné výši. Protože NS ČR žalobkyni zákonný nárok upřel, rozhodl nezákonně a protiústavně ji zbavil práva na majetek.

K tomu si dovolím spekulovat, že NS ČR (stejně jako krajský soud) nevstřebal změnu koncepce z presumpce absolutní neplatnosti na presumpci relativní neplatnosti. V dřívější koncepci bylo všechno neplatné a poškozený se musel domáhat nároků z bezdůvodného obohacení. Nyní je všechno platné a poškozený se musí domáhat spravedlivého plnění přímo ze smluvního právního poměru. To NS ČR žalobkyni upřel, protože se domníval, že když je tady neplatný právní vztah, nelze z něho požadovat plnění jím založené. Jenže v systému relativní neplatnosti mají tyto nároky podklad přímo v smluvním právním vztahu, neboť jak by mohlo být neplatné chybějící ustanovení smlouvy, nikoliv v odpovědnostním jako v systému absolutní neplatnosti.