Poučení pro Vodníka: Fanatism nikam nevede

Vodník je nejistý ve své víře, a proto je zvyklý poslouchat autority na slovo i tam, kde žádnými autoritami nejsou. Je zajímavé, že tento svůj postoj přisuzuje i ostatním, takže tvrdí, že přísahám na slova Bohumila Doležala, protože ho v mnoha směrech uznávám. Ve skutečnosti ale je to tak, že se Bohumil Doležal často mýlí. Jenže takový kritický postoj je pro Vodníka nepochopitelný. Má černobílé vidění: Člověk má buď ve všem pravdu, nebo se ve všem mýlí. Proto má takový problém s lidmi jako byl Tertullianus nebo Origenes.

Tak Řehoř Bohoslovec není žádnou autoritou na latinskou filologii, i když tvrdí: „We use in an orthodox sense the terms one Essence and three Hypostases, the one to denote the nature of the Godhead, the other the properties of the Three; the Italians mean the same, but, owing to the scantiness of their vocabulary, and its poverty of terms, they are unable to distinguish between Essence and Hypostases, and therefore introduce the term Persons, to avoid being understood to assert three Essences. The result, were it not piteous, would be laughable.“

Ve skutečnosti to bylo právě naopak. Byla to chudoba řečtiny, která ὑπόστᾰσις používala tu jako synonymum οὐσία, tu jako synonymum πρόσωπον (před tím tvář, jméno či přítomnost). Naopak latina vždy uměla odlišit mezi essentia, substantia a persona.

Závěr. Vodník by neměl řešit svou nejistotu ve víře dogmatisováním nepravdivých tvrzení, jako je Řehoře Bohoslovce o latině. Místo toho by měl sám samostatně uvažovat, neboť je člověk a myšlení je podstatou (substantia, ὑπόστᾰσις) lidství. Jinak je z něj obyčejný fanatik, zde schismatické sekty.