Vodník se svým nesmyslným pojetím závaznosti nejstaršího nepřetržitého usu významu pojmu dostává až k těžké nesrozumitelnosti. Ukažme si to na pojmu ὑπόστᾰσις.
Je to neologism, který si vymyslel Ἀριστοτέλης. Označoval jím objektivní bytí, na rozdíl od zdánlivého. Jenže pak přišlo křesťanství. V Židům 1, 3 se píše: „On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; svým mocným slovem nese vše, co je. On se postaral o očištění hříchů a poté usedl po pravici Velebnosti na výsostech.“ (v originále: „ὃς ὢν ἀπαύγασμα τῆς δόξης καὶ χαρακτὴρ τῆς ὑποστάσεως αὐτοῦ, φέρων τε τὰ πάντα τῶ ῥήματι τῆς δυνάμεως αὐτοῦ, καθαρισμὸν τῶν ἁμαρτιῶν ποιησάμενος ἐκάθισεν ἐν δεξιᾷ τῆς μεγαλωσύνης ἐν ὑψηλοῖς“) přičemž tučně označené slovo je v originále ὑπόστᾰσις ve správném pádě.
Ještě za nikájského koncilu (325) křesťané nerozlišovali mezi ὑπόστᾰσις a οὐσία. Tím se zdálo, že jsou polytheisty, neboť to vypadalo, že sv. Trojice má 3 odlišná bytí (οὐσία). Proto museli kappadočtí otcové objasnit, že nikoliv. Význam pojmu ὑπόστᾰσις radikálně změnili na pouhou osobu (πρόσωπον). Jenže zároveň museli vyjádřit, že povaha (podstata) Boha je stejná, ať je v kterékoliv osobě. A pro to použili stejný pojem: ὑπόστᾰσις, ačkoliv na Západě už mezi osobou (persona) a podstatou (substantia) uměli rozlišit. Bůh má totiž jedno bytí, stejnou podstatu a tři osoby. To, že se jedná o 3 osoby téže podstaty, neznamená modalism (sabellianism), protože nejde o jednu osobu, ale o tři, neboť Kristus má 2 přirozenosti (φύσις).
Usvědčujete sám sebe ("Bůh má tři podstaty?!"): NZ používá ὑπόστᾰσις ve významu podstata. Další vysvětlení v příspěvku.
OdpovědětVymazatNe, pouze usvědčujete sám sebe, jak tomu nerozumíte. Ačkoliv B21 překládá „χαρακτὴρ τῆς ὑποστάσεως αὐτοῦ“ „vyjádřením jeho podstaty“, zřejmě přesnější překlad je „[the] representation of the reality of Him“, tedy „zpřítomnění Jeho skutečnosti“.
OdpovědětVymazatProto není rozhodující, co říká Bible (protože to nedokážeme posoudit), ale co říkají Otcové. A v Nikáji řekli jasně: „And those who say, 'Once He was not,' and 'Before His generation He was not,' and 'He came to be from nothing,' or those who pretend that the Son of God is 'Of other subsistence or essence ,' [tj. hypostasis or
ousia, poznámka G. P.] or 'created' or 'alterable,' or 'mutable,' the Catholic Church anathematizes.“ (Τοὺς δὲ λέγοντας, ὁτι ἦν ποτε ὅτε οὐκ ἦν, καὶ πρὶν γεννηθῆναι οὐκ ἦν, καὶ ὅτι ἐξ οὐκ ὄντων ἐγένετο, ἢ ἐξ ἑτέρας ὑποστάσεως ἢ οὐσίας φάσκοντας εἶναι, [ἢ κτιστόν,] τρεπτὸν ἢ ἀλλοιωτὸν τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ, [τούτους] ἀναθεματίζει ἡ καθολικὴ [καὶ ἀποστολικὴ] ἐκκλησία.)
Naproti tomu v Cařihradu (381) to změnili, když vycházeli z Řehoře z Nazianzu, který řekl: „We use in an orthodox sense the terms one Essence and three Hypostases, the one to denote the nature of the Godhead, the other the properties of the Three.“