6. listopadu 2010

Chalkedonský koncil (451)

Když se člověk hádá s různými heretiky, tak neškodí jim připomenout závěry svatých koncilů. Pro jednopodstatnost Boží je klíčový chalkedonský koncil (451), který schválil chalkedonské vyznání: „Ἑπόμενοι τοίνυν τοῖς ἁγίοις πατράσιν ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν ὁμολογεῖν υἱὸν τὸν κύριον ἡμῶν Ἰησοῦν Χριστὸν συμφώνως ἅπαντες ἐκδιδάσκομεν, τέλειον τὸν αὐτὸν ἐν θεότητι καὶ τέλειον τὸν αὐτὸν ἐν ἀνθρωπότητι, θεὸν ἀληθῶς καὶ ἄνθρωπον ἀληθῶς τὸν αὐτὸν, ἐκ ψυχῆς λογικῆς καὶ σώματος, ὁμοούσιον τῷ πατρὶ κατὰ τὴν θεότητα, καὶ ὁμοούσιον τὸν αὐτὸν ἡμῖν κατὰ τὴν ἀνθρωπότητα, κατὰ πάντα ὅμοιον ἡμῖν χωρὶς ἁμαρτίας· πρὸ αἰώνων μὲν ἐκ τοῦ πατρὸς γεννηθέντα κατὰ τὴν θεότητα, ἐπ᾽ ἐσχάτων δὲ τῶν ἡμερῶν τὸν αὐτὸν δἰ ἡμᾶς καὶ διὰ τὴν ἡμετέραν σωτηρίαν ἐκ Μαρίας τῆς παρθένου τῆς θεοτόκου κατὰ τὴν ἀνθρωπότητα, ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν Χριστόν, υἱόν, κύριον, μονογενῆ, ἐκ δύο φύσεων [ἐν δύο φύσεσιν], ἀδιαιρέτως, ἀχωρίστως γνωριζόμενον· οὐδαμοῦ τῆς τῶν φύσεων διαφορᾶς ἀνῃρημένης διὰ τὴν ἕνωσιν, σωζομένης δὲ μᾶλλον τῆς ἰδιότητος ἑκατέρας φύσεως καὶ εἰς ἓν πρόσωπον καὶ μίαν ὑπὸστασιν συντρεχούσης, οὐκ εἰς δύο πρόσωπα μεριζόμενον ἢ διαιρούμενον, ἀλλ᾽ ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν υἱὸν καὶ μονογενῆ, θεὸν λόγον, κύριον Ἰησοῦ.“ (zdůrazněno mnou)

Latinský překlad: „Sequentes igitur sanctos patres, unum eundemque confiteri Filium et Dominum nostrum Jesum Christum consonanter omnes docemus, eundem perfectum in deitate et eundem perfectum in humanitate; Deum verum et hominem verum eundem ex anima rationali et corpore; consubstantialem Patri secundum deitatem, consubstantialem nobis eundem secundum humanitatem; 'per omnia nobis similem, absque peccato' (Heb. iv.): ante secula quidem de Patre genitum secundum deitatem; in novissimis autem diebus eundem propter nos et propter nostram salutem ex Maria virgine, Dei genitrice secundum humanitatem; unum eundemque Christum, filium, Dominum, unigenitum, in duabus naturis inconfuse, immutabiliter, indivise, inseperabiliter agnoscendum: nusquam sublata differentia naturarum propter unitionem, magisque salva proprietate utriusque naturæ, et in unam personam atque subsistentiam concurrente: non in duos personas partitum aut divisum, sed unum eundemque Filium et unigenitum, Deum verbum, Dominum Jesum Christum; sicut ante prophetæ de eo et ipse nos Jesus Christus erudivit et patrum nobis symbolum tradidit.“ (zdůrazněno mnou)

Katholický překlad: „My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé) uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob, avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku (stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“ (zdůrazněno mnou)

Pravoslavný překlad: „Následujíce božské otce učíme se všichni jednomyslně vyznávati jednoho a téhož Syna, Pána našeho Ježíše Krista, dokonalého podle božství a dokonalého podle člověčenství, pravého Boha a pravého člověka, téhož duše i těla; jedné bytosti s Otcem podle božství a jedné bytosti také s námi podle člověčenství; ve všem nám podobného kromě hříchu; narozeného před věky od Otce podle božství, v poslední však dny téhož narozeného pro nás a pro naše spasení z Marie Panny Bohorodice podle člověčenství; jednoho a téhož Krista Syna, Pána, jednorozeného, kterého poznáváme ve dvou přirozenostech nesplývajících, neměnných, nerozlučných, neboť spojením nikterak nebyl rozdíl obou přirozeností odstraněn, ale naopak se uchovává vlastnost každé přirozenosti, spojující se do jedné osoby a jedné hypostase, který se neštěpí ani nerozděluje na dvě osobnosti, nýbrž je jeden a týž Syn a jednorozený Bůh Slovo, Pán Ježíš Kristus, jak dávno proroci o něm a jak sám Pán Ježíš Kristus nás učil, jakož nám též předal symbol otců našich.“ (zdůrazněno mnou)

Poznámka: Subsistentia znamená česky trvání. Cf. Hanson, zejména p. 186, popis vyznání, včetně heretických, a Boëthius.

14 komentářů:

  1. Jak už jsem uvedl, debaty o terminologii jsem s Vámi ukončil. Nicméně poznámka zcela obecného charakteru: chalkedonský koncil nebyl klíčový pro jednobytnost Boží (tu garantovaly první dva ekumenické koncily), nýbrž pro dvě přirozenosti v Kristově hypostasi. Byl svolán proti monofysitům, kteří po zbojnické synodě v Efesu (449) na čas ovládli některé církve.

    OdpovědětVymazat
  2. O jednobytnosti není spor; jde o soupodstatnost.

    OdpovědětVymazat
  3. "This was to revive the old misunderstandings between Eastern and Western theologians, which came to a head at the Council of Alexandria in 362, when, as we have seen, S. Athanasius mediated between them, showing that the Western use, una substantia (= μία οὐσία), was not Sabellian, and that the Greek use, τρεῖς ὑπόστασις ( = (tres personae), was not Tritheistic."

    OdpovědětVymazat
  4. Samozřejmě, že o jednobytnosti je spor: církev musela prosadit "homoousios" proti "anomoios" a později proti "homoiousios". Pro ariány a semi-ariány ta jednobytnost vůbec samozřejmá nebyla.

    Athanasius: západní usus byl akceptován (proto i já v češtině, kvůli latině, mluvím běžně o jedné "podstatě" a třech "osobách"). Ale není to přesný překlad nýbrž - akceptované - nahrazení pojmů.

    OdpovědětVymazat
  5. Dobře. Myslel jsem to tak, že spor o jednobytnost je dávno vyřešen.

    Přečtěte si laskavě Hansona, abyste věděl, že ten bordel vznikl primárně v řečtině, kde si každý pojmy, přesně po Vašem vzoru, používal naprosto libovolně. Např. sv. Cyril používal pojem φύσις pro osobu, takže Eutychovi odkejval, že jsou 3.

    OdpovědětVymazat
  6. Myslel jsem to tak, že spor o jednobytnost je dávno vyřešen.
    Tím byl ovšem vyřešen i problém soupodstatnosti, kterýmžto termínem nahradili Latiníci pojem "jednobytnost". V Chalkedonu se řešily dvě přirozenosti.

    Nevím, co říkal sv. Cyril Alexandrijský, ten říkal lecos, co se záhy vypustilo (viz "12 anathem"). Každopádně se to nestalo kanonisovanou terminologií. Jestliže Východ odklepl Západu jeho nahrazení jednobytnosti soupodstatností a překladu "hypostasis" jako osoba, o.k., ale překlad to v tom prvním případě není vůbec a v tom druhém nevystihuje plně obsah toho původního termínu.

    OdpovědětVymazat
  7. Vodníku, znovu upozorňuji, že jedno- se řecky řekne μονό-. Naproti ὁμό- znamená stejno-. Vaše znalosti řečtiny jsou mizivé.

    Překládat ὁμοούσιος jako jednobytnost je sice východicko z bryndy, ale zároveň typicky pravoslavné falšování slov. Nastudujte si Hansona, p. 190 sq., aby Vaše poznámky byly alespoň o něco poučenější.

    Co se týká přiřazení významu "osoba" pojmu ὑπόστᾰσις, za to děkujte kappadockým otcům, že takto zfalšovali význam toho slova, který se před tím používal pro podstatu, jak jasně ukazuje jeho etymologie. Ale o tom už jsem psal. Vy jste to nepochopil, protože nechtěl pochopit.

    OdpovědětVymazat
  8. "Jsme jedné krve - ty i já" vs. "jsme stejné krve - ty i já" - to je zásadní rozdíl pouze pro právníka, který navrch neví, kdo a komu to říká a proč...

    Problém nebyl vůbec μονό-/ὁμό-, nýbrž ούσία / substantia - to je mimo vší pochybnost nahrazení a nikoli překlad. Ohledně ύπόστασις jsem řekl, co jsem říci měl, the rest is silence...

    OdpovědětVymazat
  9. Rozdíl mezi jeden v. stejný je naprosto zásadní, protože jde o heresi tritheismu, do níž opakovaně upadáte. Pro básníka je to arci jedno, pro analysu sv. Trojice je to klíčové.

    ούσία / substantia
    Ano, to jste kupodivu trefil hřebík na hlavičku. Bůh má jen jednu bytnost (ούσία); ομοούσια naznačovala, že 3, a proto to byl krajně problematický problém, dokud nedostal pravověrný obsah.

    to je mimo vší pochybnost nahrazení a nikoli překlad.
    Ano, řecký bordel se musel nahradit pravověrným obsahem.

    OdpovědětVymazat
  10. ομοούσια naznačovala, že 3,
    Znovu: nejde o ομο-, nýbrž o to, že ούσια nebyla přeložena (což by byla essentia) nýbrž nahrazena pojmem substantia. (A je fuk, zda ομο- nebo μονό-, ani ne con-)

    to byl krajně problematický problém, dokud nedostal pravověrný obsah...řecký bordel se musel nahradit pravověrným obsahem.
    Vidím, že toho víte o pravověrnosti víc než sv. Řehoř Bohoslovec, takže mlčení je jedinou adekvátní reakcí.

    OdpovědětVymazat
  11. Vodníku, s Vámi se tak špatně diskutuje proto, protože zásadně neposloucháte, co Vám ten druhý říká a vedete si svůj monolog, takže argumenty druhé strany nemají sebemenší chanci k Vám proniknout.

    Tak tedy znovu:

    1. Znovu: nejde o ομο
    Jde, protože ομο vede k tritheismu, do něhož jste opakovaně upadl.

    2. nýbrž o to, že ούσια nebyla přeložena (což by byla essentia)
    Kolikrát ještě mám opakovat, že původní je substantia, protože to byl Tertullianus, který o tom psal první a latinsky? Jak mohl Západ ovlivnit, že Řekové pro překlad pojmu consubstantialis použili gnostický pojem ὁμοούσιος?

    Vidím, že toho víte o pravověrnosti víc než sv. Řehoř Bohoslovec
    1. Asi jste si nestačil všimnout, že od 4. století se bádání o sv. Trojici nezastavilo, nýbrž poněkud pokročilo.

    2. V době sv. Řehoře Bohoslovce byl problém pravověrnosti pojmu ὁμοούσιος vyřešen, protože už dávno získal význam jednobytnosti. Řešil jiné problémy: „Σαβελλίου τὴν ἀνάλυσιν καὶ τὴν σύγχυσιν, καὶ τὴν, ἵν' οὕτως εἴπω, κατάποσιν, τὰ τρία εἰς ἓν συναιροῦν τος, ἀλλ' οὐκ ἐν τρισὶν ὑφεστῶσι τὸ ἓν ὁρίζοντος·“ a heretičnost: „μίαν φύσιν ἐν τρισὶν ἰδιότησι“ (One Nature in Three Personalities).

    OdpovědětVymazat
  12. Jde, protože ομο vede k tritheismu, do něhož jste opakovaně upadl.
    Nevede. To si myslíte Vy, otcové na koncilech tomu ale rozuměli líp a k tomuto závěru nedospěli.

    to byl Tertullianus, který o tom psal první a latinsky
    To nemá naprosto žádnou relevanci. Tertulliannus psal o lecčems a skončil jako heretik. Řada biskupů, uznaných za svaté, se v těchto věcech mýlila, ale uznali svou chybu (sv. Dionysius Alexandrijský např.)

    od 4. století se bádání o sv. Trojici nezastavilo, nýbrž poněkud pokročilo.
    Takže čím víc se v čase vzdalujeme od Krista, apoštolů a sv. Pavla, tím toho o Bohu víme víc? Typický progressivistický blud!...

    OdpovědětVymazat
  13. Sv. otcové nezastávali Vaši heresi o 3 podstatách, nýbrž naplnili heretické formy pravověrným obsahem. Dobře totiž věděli, že na slovech nezáleží, nýbrž na obsahu.

    skončil jako heretik.
    Ale ne kvůli sv. Trojici. Jeho herese s triadologií nijak nesouvisí. Debata byla totiž o tom, kdo odkud kam překládal.

    Typický progressivistický blud!...
    Ve skutečnosti jste v bludu Vy, jak svědčí spor o 3 kapitoly. Po nich jsme o Bohu věděli více než před nimi.

    OdpovědětVymazat
  14. K debatě o terminologii si nastudujte kapitolu od Christophera Steada "Řecký vilv na křesťanské myšlení" v sbírce essayů Rané křesťanství. Počátky a vývoj církve do r. 600, CDK, Brno, 2009.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>