Miloslav Vlk vydal text, v němž účtuje s 20 lety demokracie v ČR. Text začíná slibně: "... ukázal základní potřebu hledání pravdy. Většina lidí ji nehledá, protože se domnívá, že „leží na ulici“, že přichází vytištěna v novinách a zní v digitálních médiích. Ale ani tam lidé často pravdu nehledají. Je sice faktem, že v současné katastrofální situaci naší společnosti začínají média velmi intenzivně rozklíčovávat tuto společenskou katastrofu a dohledávat pravdu. To nám chybělo skoro dvacet let. To, co se dnes objevuje jako tragika dnešní situace, církev zakoušela v průběhu dvaceti let bezvýsledného boje. Různí kritici nás obviňují, že jsme „prohospodařili kredit“ – ale nahlédněte, prosím, že na začátku nové doby svobody byla nastavena výhybka, která vedla k současné společenské tragédii: blahobyt za každou cenu, to znamená blahonyt bez duchovních, morálních hodnot; sobectví osobní i stranické byla cesta k dnešku. To byl základní „zákon“. Ostatní zákony respektovány nebyly. Hlavní cíl: majetek, peníze, bohatství. Chamtivost některých politiků a jiných veřejných činitelů byla zakrývána. Zloděj křičel: chyťte zloděje a poukazoval na církev, že je chamtivá." Ne, že bych se všemi východisky souhlasil, ale je to dobrý výchozí bod k diskussi.
Ale pak následuje praktické potvrzení chamtivosti a neschopnosti české katholické církve. Zbytek textu se totiž už pak nevěnuje ničemu jinému než zápasu o restituce, přičemž "cudně" opomíjí svobodovské restituce počátku 90. let, včetně slavných Voršilek. Nebýt tohoto skandálu, šly by restituce mnohem hladčeji a Dostálovi se nelze divit, že po této zkušenosti vyžadoval přesné doklady, které mu ale neschopná česká katholická církev nebyla schopna dát.
Osobně souhlasím Milošem Zemanem, který prohlásil: „Peníze nemám, ale majetek vám vrátím“. Návrh Topolánkovy vlády na odškodnění ve výši 83 milliard korun v dnešních cenách považuji za nehorázný, protože tato summa byla doslova vycucána z prstu.
Zobrazují se příspěvky se štítkemKatholictví. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKatholictví. Zobrazit všechny příspěvky
27. října 2009
2. srpna 2009
Lutherán o katholictví
Martin Grombiřík: "katolicismus se svým legalistickým moralismem se trochu podobá výchovnému přístupu k dětem: protože nevidí souvislosti svých činů, je nutné je prozatím trestat za jednotlivé skutky, v raném dětství víceméně metodou podmíněného reflexu. Rozbil jsi okno? Dostaneš na zadnici a příště, až si vezmeš šutr do ruky, vzpomeneš si, že rákoska nebo řemen bolí. Proč je rozbití okna špatné neřešíš, to je problém, který řeší autorita, která má v ruce rákosku. Vlastně je to docela pohodlné - rodiče nám vykolíkují mantinely, které nás sice trochu omezují, ale zároveň nám vytvářejí určitý bezpečný svět, ve kterém nemusíme myslet na to, co se děje za jeho hranicemi. Římskokatolická církev, jak ji zná její běžný věřící, vpodstatě činí totéž. Nabídne ti alternativní, vnitřně konzistentní výklad světa ve kterém stačí jen poslouchat a nemusí se nic řešit. Pokud mám pocit bezpečného zapouzdření před zlým a nepřátelským světem venku, rád si klidně nechám předepisovat i to, které pozice při sexu jsou ještě všední hřích a které už jsou hřích smrtelný."
Stádní katholíci
Vždy mám výčitky, když házím do jednoho pytle lidi, kteří si to nezaslouží. V ČR je 10% katholická menšina, do níž patří mnoho úctyhodných lidí, kterých vážím: Tomáš Halík, Roman Joch, Michal Semín a další. I když jejich názory nesdílím, jsou inspirativní, neboť o to v intellektuálním discoursu jde a to je cílem i Lucerny wikipedie.
Na druhé straně jsou katholíci, kterým pro nedostatek lepšího označení říkám stádní: cynik, jjs (Johan) či temptator (= pokušitel). Za hlavní katholickou ctnost považují poslušnost. Ačkoliv svým založením tendují spíše k tradionalistům, do debat mezi modernisty a tradicionalisty se nezapojují a vyčkávají, jak to za ně rozhodne vrchnost.
Uveďme si dva případy, které je dokonale illustrují. Cynik ve svém nactiutrhačném článku osočilsilně věřícího Miroslava Prýmka, že je "známý zastánce práva na potrat", ačkoliv ve skutečnosti je jen odpůrce silně manipulativních technik extrémistů z Hnutí Pro život ČR (pozor, na jejich stránce se automaticky spouští pomalý flash!), které "shazuje upřímnou snahu křesťanů snížit počet potratů - seriozní diskusi o dobru/zlu potratu snižuje tím, že používá psychické vydírání žen v nouzi, není schopno jim poskytnout účinnou pomoc, aby potrat podstoupit nemusely, a místo toho v nich systematicky vyvolává pocit viny.
Důkaz: A) místo zaužívaného termínu "LIDSKÉ embryo" používá záměrně slovo "člověk" ve snaze vyvolat podvědomé konotace, které máme u dospělého člověka. B) místo slova "zabránění zahnízdění vajíčka" používá slovo "vražda" se stejným učelem. C) tuhle falešnou dramatizaci situace a vyvolávání pocitů viny používá výhradně v případě potratů umělých: v případě ženy, která má poruchu zahnizďování vajíček, totiž odmítá říct, že této ženě zemře 12 dětí za rok a že žena smrti desítek a stovek lidí může předejít použitím bariérové antikoncepce. Místo toho prolife v tomto případě používá eufemismus "je fajn, že se žena snaží otěhotnět" D) porovnával bych množství peněz a energie, které hnutí Prolife vydá na traumatizaci žen v nouzi, s množstvím peněz a energie, které vydalo na zřizování domů anonymních porodů, babyboxů apod."
Je zajímavé, že jako volnomyšlenkář (nepřesně: atheista) se s Miroslavem Prýmkem shoduji, že potrat plodu je zlo, byť bych se s ním asi neshodl na potratu zárodku, které podle mého názoru zlo není.
Druhým případem je, že jjs osočil Radima Uzla z logického rozporu ve vědecké definici počátku těhotenství. Věda totiž definuje začátek těhotenství (koncepci, početí) jako nidaci (uhnízdnění blastocysty), zatímco tmáři jako fertilisaci (oplodnění, splynutí vajíčka a spermie). Jjs pojem nidace zúžil na uhnízdnění do dělohy, takže mu vychází, že mimoděložní těhotenství není těhotenství. To je ale sofistika, protože byť nidace je standardně do dělohy, není žádného důvodu život ohrožující nidaci do vejcovodu nepovažovat rovněž za nidaci.
Absurditu pro-life přístupu lze ukázat na kojení. Kojící matka má sice ovulaci, ale její oplodněné vajíčko nezahnízdí. Kojení má tedy potratové účinky.
Sofistika je stádním katholíkům společná. Zvolí si dogmata, kterým slepě věří (na základě stejných principů jako si jiní vyberou, zda budou fandit Spartě nebo Slavii) a ty potom "dokazují" pomocí verbálních triků.
Updated.
Na druhé straně jsou katholíci, kterým pro nedostatek lepšího označení říkám stádní: cynik, jjs (Johan) či temptator (= pokušitel). Za hlavní katholickou ctnost považují poslušnost. Ačkoliv svým založením tendují spíše k tradionalistům, do debat mezi modernisty a tradicionalisty se nezapojují a vyčkávají, jak to za ně rozhodne vrchnost.
Uveďme si dva případy, které je dokonale illustrují. Cynik ve svém nactiutrhačném článku osočil
Důkaz: A) místo zaužívaného termínu "LIDSKÉ embryo" používá záměrně slovo "člověk" ve snaze vyvolat podvědomé konotace, které máme u dospělého člověka. B) místo slova "zabránění zahnízdění vajíčka" používá slovo "vražda" se stejným učelem. C) tuhle falešnou dramatizaci situace a vyvolávání pocitů viny používá výhradně v případě potratů umělých: v případě ženy, která má poruchu zahnizďování vajíček, totiž odmítá říct, že této ženě zemře 12 dětí za rok a že žena smrti desítek a stovek lidí může předejít použitím bariérové antikoncepce. Místo toho prolife v tomto případě používá eufemismus "je fajn, že se žena snaží otěhotnět" D) porovnával bych množství peněz a energie, které hnutí Prolife vydá na traumatizaci žen v nouzi, s množstvím peněz a energie, které vydalo na zřizování domů anonymních porodů, babyboxů apod."
Je zajímavé, že jako volnomyšlenkář (nepřesně: atheista) se s Miroslavem Prýmkem shoduji, že potrat plodu je zlo, byť bych se s ním asi neshodl na potratu zárodku, které podle mého názoru zlo není.
Druhým případem je, že jjs osočil Radima Uzla z logického rozporu ve vědecké definici počátku těhotenství. Věda totiž definuje začátek těhotenství (koncepci, početí) jako nidaci (uhnízdnění blastocysty), zatímco tmáři jako fertilisaci (oplodnění, splynutí vajíčka a spermie). Jjs pojem nidace zúžil na uhnízdnění do dělohy, takže mu vychází, že mimoděložní těhotenství není těhotenství. To je ale sofistika, protože byť nidace je standardně do dělohy, není žádného důvodu život ohrožující nidaci do vejcovodu nepovažovat rovněž za nidaci.
Absurditu pro-life přístupu lze ukázat na kojení. Kojící matka má sice ovulaci, ale její oplodněné vajíčko nezahnízdí. Kojení má tedy potratové účinky.
Sofistika je stádním katholíkům společná. Zvolí si dogmata, kterým slepě věří (na základě stejných principů jako si jiní vyberou, zda budou fandit Spartě nebo Slavii) a ty potom "dokazují" pomocí verbálních triků.
Updated.
1. srpna 2009
Katholické hraní si se slovíčky
Katholíci jsou mistři v hraní si slovíčky. Koneckonců, když někdo věří ve sv. Trojici a přitom s vážnou tváří tvrdí, že je monotheista, tak už to trochu sofistiky vyžaduje.
Z nějakého neznámého důvodu katholíci tvrdí, že individualita vzniká splynutím vajíčka a spermie, čímž zároveň do těla vstupuje duše. To je pochopitelně nesmysl, protože individualitu zárodek (embryo) nemá, tu má až plod (fœtus), kdy vlivem prostředí začne produkovat jinak stejná DNA (u jednovaječných dvojčat) poněkud odlišné výsledky.
To však pro katholíky není žádná překážka. Jednoduše si vymyslí, že zárodek, který se rozdělí na jednovaječná dvojčata, měl od počátku duše 2, a to virtuální. S takovým přístupem je možno tvrdit naprosto cokoliv a ještě se hádat o to, kolik mají andělé křídel. Příroda takové "učence" naprosto nezajímá. Proč taky? Jejich uzavřené memetické schema ji nepotřebuje, neboť si vystačí samo. Jak však připomínají v diskussi k článku, katholický blábol si neporadí se siamskými dvojčaty a zejména s chimérismem, což je jedinec vzniklý ze dvou zygot.
Z nějakého neznámého důvodu katholíci tvrdí, že individualita vzniká splynutím vajíčka a spermie, čímž zároveň do těla vstupuje duše. To je pochopitelně nesmysl, protože individualitu zárodek (embryo) nemá, tu má až plod (fœtus), kdy vlivem prostředí začne produkovat jinak stejná DNA (u jednovaječných dvojčat) poněkud odlišné výsledky.
To však pro katholíky není žádná překážka. Jednoduše si vymyslí, že zárodek, který se rozdělí na jednovaječná dvojčata, měl od počátku duše 2, a to virtuální. S takovým přístupem je možno tvrdit naprosto cokoliv a ještě se hádat o to, kolik mají andělé křídel. Příroda takové "učence" naprosto nezajímá. Proč taky? Jejich uzavřené memetické schema ji nepotřebuje, neboť si vystačí samo. Jak však připomínají v diskussi k článku, katholický blábol si neporadí se siamskými dvojčaty a zejména s chimérismem, což je jedinec vzniklý ze dvou zygot.
18. července 2009
Mučednice z Compiègne
via Filip Sklenář. Dne 17. července 1794 bylo umučeno 16 bosých karmelitánek, ve věku 29 až 78, mezi nimi bl. matka Teresa od sv. Augustina. Čest památce obětí levicového terroru.
13. července 2009
Dodatek k sv. Crhovi a Strachotovi
Ondřej Šlechta mě upozornil na článek Martina C. Putny, s nímž jsem se ve svém textu nevypořádal. Bylo to úmyslně. Už tak příliš nakynul. Nicméně to mi nebrání vrátit se k němu dodatečně.
Úvodem bych chtěl předeslat, že ač matrikový katholík, situaci v českém katholicismu příliš nerozumím. Kdyby někdo dokázal rozkódovat tento kryptogram, byl bych mu vděčný: "Kdyby papež poslal kardinála do penze a nahradil ho z pravděpodobných kandidátů kultivovaným tradicionalistou (jméno nechť si každý doplní), možná by se vztah církve k sobě samé i ke společnosti mírně zlepšil. Kdyby papež poslal kardinála do penze a nahradil ho populistickým grázlíkem (jméno nechť si každý doplní) nebo úlisným estébákem (jméno je zcela nasnadě), patrně by se stav církve uvnitř i navenek ještě o něco zhoršil."
Katholíci tvoří 10 % české populace a pod povrchem probíhají neuvěřitelně ostré boje (cf. diskusse na Signálech) mezi tradicionalisty (Marcel Tesarčík či signatář Charty 77, Ladislav Malý) a modernisty. Musím přiznat, že mé sympathie jsou s výjimkou Tomáše Halíka spíše na straně tradicionalistů, protože nelze přehlédnout napojení modernistů na NWO.
Ačkoliv se domnívám, že budoucnost Církve je v ekumeně, jednotné Církve nelze dosáhnout falšováním dějin: "Křesťanstvo jejich doby bylo ještě nerozdělené. Takže, dokonce i pojmy „pravoslavný“ a „katolický“ jsou vzhledem k jejich době anachronické." Tohle píše Putna o době, kdy v plné síle zuřilo fótiovské schisma, vlastní počátek Velkého rozkolu!
Nechápu Putnovo nadšení z umělého jazyka – staroslověnštiny – a umělého písma – hlaholice. Ale modernisté jsou konstruktivisté už z podstaty. Nic přirozeného jim není dobré. "Hlaholice je písmo hravé, na kterém vidíme stopy radosti, se kterou si dva intelektuálové sedli a začali si vymýšlet, jak by ta nová abeceda pro ten slovanský jazyk mohla vypadat." Co na tom, že se jí nedá psát, stejně jako esperantem mluvit. To tyhle inženýry lidských duší nijak neznepokojuje.
Updated.
Úvodem bych chtěl předeslat, že ač matrikový katholík, situaci v českém katholicismu příliš nerozumím. Kdyby někdo dokázal rozkódovat tento kryptogram, byl bych mu vděčný: "Kdyby papež poslal kardinála do penze a nahradil ho z pravděpodobných kandidátů kultivovaným tradicionalistou (jméno nechť si každý doplní), možná by se vztah církve k sobě samé i ke společnosti mírně zlepšil. Kdyby papež poslal kardinála do penze a nahradil ho populistickým grázlíkem (jméno nechť si každý doplní) nebo úlisným estébákem (jméno je zcela nasnadě), patrně by se stav církve uvnitř i navenek ještě o něco zhoršil."
Katholíci tvoří 10 % české populace a pod povrchem probíhají neuvěřitelně ostré boje (cf. diskusse na Signálech) mezi tradicionalisty (Marcel Tesarčík či signatář Charty 77, Ladislav Malý) a modernisty. Musím přiznat, že mé sympathie jsou s výjimkou Tomáše Halíka spíše na straně tradicionalistů, protože nelze přehlédnout napojení modernistů na NWO.
Ačkoliv se domnívám, že budoucnost Církve je v ekumeně, jednotné Církve nelze dosáhnout falšováním dějin: "Křesťanstvo jejich doby bylo ještě nerozdělené. Takže, dokonce i pojmy „pravoslavný“ a „katolický“ jsou vzhledem k jejich době anachronické." Tohle píše Putna o době, kdy v plné síle zuřilo fótiovské schisma, vlastní počátek Velkého rozkolu!
Nechápu Putnovo nadšení z umělého jazyka – staroslověnštiny – a umělého písma – hlaholice. Ale modernisté jsou konstruktivisté už z podstaty. Nic přirozeného jim není dobré. "Hlaholice je písmo hravé, na kterém vidíme stopy radosti, se kterou si dva intelektuálové sedli a začali si vymýšlet, jak by ta nová abeceda pro ten slovanský jazyk mohla vypadat." Co na tom, že se jí nedá psát, stejně jako esperantem mluvit. To tyhle inženýry lidských duší nijak neznepokojuje.
Updated.
11. července 2009
Věra Tydlitátová má pravdu
motto:
"…svaté biskupy Crhu a Strachotu. Přišli z Říma ("z Říma pravím, ne z Pikardie, ne z Wittenberku, ne z Kunvaldu, ne z Lhoty Rychnovské, Berlína, Žitavy…") a po 510 let potom slynul národ český ctnostmi křesťanství i zásluhami a zázraky světců – až v době krále Václava IV. dva Němci z anglické země bludy Viklefovy do Prahy přinesli."
"Jde tedy o tuto stopu, je to ona, která dává dějinám Velké Moravy smysl. Obyčejně je spatřována v cyrilometodějském dědictví. To má něco do sebe pouze pro Balkán a východní Slovany, pro střední Evropu ale nehraje (oproti mínění většiny slavistů) žádnou důležitější roli."
Tento text se na blog nehodí, protože má příliš široký záběr. Nicméně neznám časopis, kde by ho bylo možné otisknout, a proto se alespoň pokusím usnadnit čtení pomocí mezititulků.
Východiska
Problém sv. Cyrila a Methoděje (Άγιοι Κύριλλος και Μεθόδιος, původně Κωνσταντίνος a Μιχαήλ) nelze redukovat na otázku présentismu, jako to s článkem Věry Tydlitátové činí Ondřej Šlechta, a to i ve své rozšířené versi. Problém je mnohem hlubší. Pokusím se poukázat na některé jeho fasety.
Co je historie?
Začít je nutno touto základní otázkou, o níž jsem již přímo na LW psal několikrát. Historie není primitivní faktopis. Z chaotické minulosti musíme fakta vybrat. A jak? Prismatem dneška. Když čteme dnes Palackého, cítíme, jak je zastaralý. Protože má nesprávná fakta? Tomu je tak pouze ve zlomku případů. Ve skutečnosti je zastaralý, protože neodpovídá na dnešní otázky, nýbrž na 150 let staré. Domnělá herese présentismu tak není ničím jiným než bojovým pokřikem faktopisců. Podívejme se na dvě encykliky: positivistickou Grande munus a postmoderní Slavorum apostoli (český překlad). Dnes víme, že § 3 Grande munus ("Cyril went into the towns and homes of the Khazars. In a short time, after abolishing many superstitions, he won for Jesus Christ these people, who were taught by his word and moved by the spirit of God.") je rozporu s realitou, protože Chazaři byli judaisováni a když Cyril v roce 861 navštívil Chazary, kaganem byl Zachariáš. Ale jinak fakta v zásadě sedí.
Kdy slavit sv. Cyrila a Methoděje?
Je pozoruhodné, že se téměř nikdo nepozastaví nad 5. červencem, což není nic jiného než dobová moravská katholická intrika Friedricha Fürstenberga. V českých zemích se sv. Crha a Strachota od nepaměti slavili 9. března. Jenže "people could not travel to the planned massive festivities as easily, and therefore not in large numbers, on 9 March during the cold and muddy season, and that Lent was not an appropriate time for a joyful festival." Proto si našel datum, které by "vtipně" konkurovalo 6. červenci, tj. upálení Jana Husa.
Nicméně se ukázalo, že 5. červenec je svatými přecpaný: sv. Zoe Římská a později též sv. Antonio Maria Zaccaria. Proto byl svátek v roce 1887 administrativně přesunut na 7. července, což se v českých zemích nerespektovalo. II. vatikánský koncil revidoval mnohé, mimo jiné svaté a jejich svátky. Sv. Cyril a Methoděj byli v roce 1969 přesunuti na 14. února, den nebeského narození sv. Cyrila, tedy jeho smrti, což je obecně uznáváno jako správné datum.
Na Východě se sv. Cyril a Methoděj slaví 11. května juliánského kalendáře, tedy až do roku 2100 24. května, protože pravoslavní jsou většinou starokalendářní. Tento den má vyjadřovat den vytvoření hlaholice.
Velmocenská politika
Oč šlo velkomoravskému knížeti? Morava byla christianisována již dávno. Nicméně Rostislav hledal mocenskou oporu proti východofranské říši, jejímž králem byl Ludvík Němec (843–876). K tomu mu mohla posloužit jedině Církev, přičemž Rostislavovi bylo jedno, zda to bude z Říma nebo Cařihradu. Začala složitá velmocenská politika.
V roce 854 se Rostislav spojil s pohanským bulharským chánem Borisem I. proti východofranské říši. Ta se ale spojila s Chorvaty a Bulhary porazila. Toho využila i Byzanc a na Bulhary se vrhla rovněž. Boris se chtěl zahojit na Srbech, ale to se mu nepodařilo, neboť jej srbský kníže Mutimir porazil.
Papež nechtěl Ludvíka Němce zbytečně dráždit, a proto Rostislavovu žádost nechal bez odpovědi. Rostislav se proto v roce 862 musel obrátit na Byzanc a někdy v letech 863–4 Cyril s Methodějem na Moravu dorazili.
V té době již probíhal otevřený konflikt mezi Východem a Západem, neboť to bylo v roce 858, kdy Chazar, sv. Photius I., svrhnul sv. Ignatia. Fótiovské schisma sice bylo sice definitivně zažehnáno v roce 886, kdy byl Photius vyhnán z Cařihradu, nicméně fótiovská frakce nikdy nepřestala existovat. V 11. století se zmocnila moci a dokončila roztržku mezi Východem a Západem.
Jeho podstatou byl spor o církevní hranice na Balkáně. V roce 863 Boris hodlal konvertovat na křesťanství pomocí východofranských kněží. Tomu ale Byzanc zabránila, takže Boris v roce 864 přijal východní ritus. Povstalé pohanské rodiny byly vyvražděny do posledního muže. Součástí protioffensivy Říma bylo ustanovení církevní autonomie Moravy zřízením panonské arcidiecese v roce 869. Nicméně v Bulharsku Řím neuspěl; na VIII. ekumenickém koncilu (869–870) se Bulharsko stalo součástí Východu.
Kulturní význam věrozvěstů
Bratři vymysleli umělý jazyk – staroslověnštinu – a umělé písmo – hlaholici. Je ahistorickým nesmyslem představa, že kněží salzburské arcidiecése (aquilejský patriarchát nemá pro české země žádný přímý význam) snad kázali latinsky. Ve skutečnosti byla latinsky toliko mše. Papež pak schválil mši staroslověnskou, což pak v pravoslaví zkamenělo a žádné nové jazyky nejsou povoleny, na rozdíl od Vatikánu II.
Střet Okcidentu a Orientu
Je zjevné, že pozváním věrozvěstů o žádný střet Západu a Východu nešlo. Nicméně události nehodnotíme jen podle jejich okamžitého významu, ale i podle dlouhodobějších dopadů. Nebýt blahodárného roku 885, kdy byli z Moravy vyhnáni Methodějovi žáci, je vysoce pravděpodobné, že by české země spadly do orientálního civilisačního okruhu, stejně jako Rusko. A to by byla největší tragédie českých dějin. Západ totiž v bojích o investituru caesaropapism úspěšně překonal, čímž vytvořil předpoklady pro vznik demokracie. Ta je na Východě z podstaty věci nemožná.
A na tom nic nezmění různí nekritičtí rusofilové, kteří v Byzanci vidí jedinou římskou říši, jako kdyby nevěděli, že v roce 800 byla II. římská říše na Západě obnovena, nebo se pokouší Anglii obviňovat z caesaropapismu, jako kdyby nevěděli, že anglický král je toliko formální hlavou anglikánské církve, na rozdíl od Byzance, kde byl císař hlavou církve faktickou.
Pravoslavné hlediska vyjádřil Gorazd: Život sv. Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu (1936).
"…svaté biskupy Crhu a Strachotu. Přišli z Říma ("z Říma pravím, ne z Pikardie, ne z Wittenberku, ne z Kunvaldu, ne z Lhoty Rychnovské, Berlína, Žitavy…") a po 510 let potom slynul národ český ctnostmi křesťanství i zásluhami a zázraky světců – až v době krále Václava IV. dva Němci z anglické země bludy Viklefovy do Prahy přinesli."
—František Jan Vavák podle Josefa Pekaře in O smyslu českých dějin. Rozmluvy, Praha 1990, p. 336.
"Jde tedy o tuto stopu, je to ona, která dává dějinám Velké Moravy smysl. Obyčejně je spatřována v cyrilometodějském dědictví. To má něco do sebe pouze pro Balkán a východní Slovany, pro střední Evropu ale nehraje (oproti mínění většiny slavistů) žádnou důležitější roli."
Tento text se na blog nehodí, protože má příliš široký záběr. Nicméně neznám časopis, kde by ho bylo možné otisknout, a proto se alespoň pokusím usnadnit čtení pomocí mezititulků.
Východiska
Problém sv. Cyrila a Methoděje (Άγιοι Κύριλλος και Μεθόδιος, původně Κωνσταντίνος a Μιχαήλ) nelze redukovat na otázku présentismu, jako to s článkem Věry Tydlitátové činí Ondřej Šlechta, a to i ve své rozšířené versi. Problém je mnohem hlubší. Pokusím se poukázat na některé jeho fasety.
Co je historie?
Začít je nutno touto základní otázkou, o níž jsem již přímo na LW psal několikrát. Historie není primitivní faktopis. Z chaotické minulosti musíme fakta vybrat. A jak? Prismatem dneška. Když čteme dnes Palackého, cítíme, jak je zastaralý. Protože má nesprávná fakta? Tomu je tak pouze ve zlomku případů. Ve skutečnosti je zastaralý, protože neodpovídá na dnešní otázky, nýbrž na 150 let staré. Domnělá herese présentismu tak není ničím jiným než bojovým pokřikem faktopisců. Podívejme se na dvě encykliky: positivistickou Grande munus a postmoderní Slavorum apostoli (český překlad). Dnes víme, že § 3 Grande munus ("Cyril went into the towns and homes of the Khazars. In a short time, after abolishing many superstitions, he won for Jesus Christ these people, who were taught by his word and moved by the spirit of God.") je rozporu s realitou, protože Chazaři byli judaisováni a když Cyril v roce 861 navštívil Chazary, kaganem byl Zachariáš. Ale jinak fakta v zásadě sedí.
Kdy slavit sv. Cyrila a Methoděje?
Je pozoruhodné, že se téměř nikdo nepozastaví nad 5. červencem, což není nic jiného než dobová moravská katholická intrika Friedricha Fürstenberga. V českých zemích se sv. Crha a Strachota od nepaměti slavili 9. března. Jenže "people could not travel to the planned massive festivities as easily, and therefore not in large numbers, on 9 March during the cold and muddy season, and that Lent was not an appropriate time for a joyful festival." Proto si našel datum, které by "vtipně" konkurovalo 6. červenci, tj. upálení Jana Husa.
Nicméně se ukázalo, že 5. červenec je svatými přecpaný: sv. Zoe Římská a později též sv. Antonio Maria Zaccaria. Proto byl svátek v roce 1887 administrativně přesunut na 7. července, což se v českých zemích nerespektovalo. II. vatikánský koncil revidoval mnohé, mimo jiné svaté a jejich svátky. Sv. Cyril a Methoděj byli v roce 1969 přesunuti na 14. února, den nebeského narození sv. Cyrila, tedy jeho smrti, což je obecně uznáváno jako správné datum.
Na Východě se sv. Cyril a Methoděj slaví 11. května juliánského kalendáře, tedy až do roku 2100 24. května, protože pravoslavní jsou většinou starokalendářní. Tento den má vyjadřovat den vytvoření hlaholice.
Velmocenská politika
Oč šlo velkomoravskému knížeti? Morava byla christianisována již dávno. Nicméně Rostislav hledal mocenskou oporu proti východofranské říši, jejímž králem byl Ludvík Němec (843–876). K tomu mu mohla posloužit jedině Církev, přičemž Rostislavovi bylo jedno, zda to bude z Říma nebo Cařihradu. Začala složitá velmocenská politika.
V roce 854 se Rostislav spojil s pohanským bulharským chánem Borisem I. proti východofranské říši. Ta se ale spojila s Chorvaty a Bulhary porazila. Toho využila i Byzanc a na Bulhary se vrhla rovněž. Boris se chtěl zahojit na Srbech, ale to se mu nepodařilo, neboť jej srbský kníže Mutimir porazil.
Papež nechtěl Ludvíka Němce zbytečně dráždit, a proto Rostislavovu žádost nechal bez odpovědi. Rostislav se proto v roce 862 musel obrátit na Byzanc a někdy v letech 863–4 Cyril s Methodějem na Moravu dorazili.
V té době již probíhal otevřený konflikt mezi Východem a Západem, neboť to bylo v roce 858, kdy Chazar, sv. Photius I., svrhnul sv. Ignatia. Fótiovské schisma sice bylo sice definitivně zažehnáno v roce 886, kdy byl Photius vyhnán z Cařihradu, nicméně fótiovská frakce nikdy nepřestala existovat. V 11. století se zmocnila moci a dokončila roztržku mezi Východem a Západem.
Jeho podstatou byl spor o církevní hranice na Balkáně. V roce 863 Boris hodlal konvertovat na křesťanství pomocí východofranských kněží. Tomu ale Byzanc zabránila, takže Boris v roce 864 přijal východní ritus. Povstalé pohanské rodiny byly vyvražděny do posledního muže. Součástí protioffensivy Říma bylo ustanovení církevní autonomie Moravy zřízením panonské arcidiecese v roce 869. Nicméně v Bulharsku Řím neuspěl; na VIII. ekumenickém koncilu (869–870) se Bulharsko stalo součástí Východu.
Kulturní význam věrozvěstů
Bratři vymysleli umělý jazyk – staroslověnštinu – a umělé písmo – hlaholici. Je ahistorickým nesmyslem představa, že kněží salzburské arcidiecése (aquilejský patriarchát nemá pro české země žádný přímý význam) snad kázali latinsky. Ve skutečnosti byla latinsky toliko mše. Papež pak schválil mši staroslověnskou, což pak v pravoslaví zkamenělo a žádné nové jazyky nejsou povoleny, na rozdíl od Vatikánu II.
Střet Okcidentu a Orientu
Je zjevné, že pozváním věrozvěstů o žádný střet Západu a Východu nešlo. Nicméně události nehodnotíme jen podle jejich okamžitého významu, ale i podle dlouhodobějších dopadů. Nebýt blahodárného roku 885, kdy byli z Moravy vyhnáni Methodějovi žáci, je vysoce pravděpodobné, že by české země spadly do orientálního civilisačního okruhu, stejně jako Rusko. A to by byla největší tragédie českých dějin. Západ totiž v bojích o investituru caesaropapism úspěšně překonal, čímž vytvořil předpoklady pro vznik demokracie. Ta je na Východě z podstaty věci nemožná.
A na tom nic nezmění různí nekritičtí rusofilové, kteří v Byzanci vidí jedinou římskou říši, jako kdyby nevěděli, že v roce 800 byla II. římská říše na Západě obnovena, nebo se pokouší Anglii obviňovat z caesaropapismu, jako kdyby nevěděli, že anglický král je toliko formální hlavou anglikánské církve, na rozdíl od Byzance, kde byl císař hlavou církve faktickou.
Pravoslavné hlediska vyjádřil Gorazd: Život sv. Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu (1936).
4. července 2009
Substituční theologie je zločin proti lidskosti
Inspirativní článek Věry Tydlitátové. Dodávám k němu, že národ Jana Husa dobře ví, že pravda se nedá nadekretovat, i když se mocní snaží sebevíce. Dříve nebo později vyjde najevo.
Update: Supersessionism.
Update: Supersessionism.
30. května 2009
Překvapivý výsledek
Staronovým předsedou KDU-ČSL se stal Cyril Svoboda, který rozdrtil (157 hlasů) zástupce pravice ve straně, Jana Březinu (127). Čunek propadl již v prvním kole: Březina (112), Svoboda (91), Čunek (61) a Šojdrová (33). Svoboda tak získal většinu hlasů levice, která v prvním kole kandidovala roztříštěná, na rozdíl od sjednocené pravice.
Osobně mne výsledek překvapil, protože typičtí katholíci typu Cynika podporovali Čunka. Svoboda je pro ně nepřijatelný, takže KDU-ČSL čekají těžké časy. Z této nyní křesťansko-sociální strany se stane béčko ČSSD, stejně jako již nyní funguje Demokratická strana zelených přes její geniální volební klip.
Osobně mne výsledek překvapil, protože typičtí katholíci typu Cynika podporovali Čunka. Svoboda je pro ně nepřijatelný, takže KDU-ČSL čekají těžké časy. Z této nyní křesťansko-sociální strany se stane béčko ČSSD, stejně jako již nyní funguje Demokratická strana zelených přes její geniální volební klip.
18. května 2009
Názory fanatického odpůrce svobody projevu
Návštěva bílého supremacisty v ČR nastartovala potřebnou debatu o svobodě slova v ČR.
Vodník mi dosvědčí, že katholíci mi byli vždy sympathičtí. Je to proto, že od roku 1918 tato 10% menšina nepatří k establishmentu, takže unikla pokušení z korrupce mocí. A zajímavá mi přišla jak ultraliberální část, tak i ultrakonservativní. Na druhou stranu jsou mezi katholíky i odpudivé zjevy typu sektáře Cynika. Ten nedávno otiskl článek, kde smíchal páté přes deváté.
Pomiňme otázku Obamy, neboť se svobodou projevu nijak nesouvisí. Je oprávněním každého rozhodnout, koho vyznamená, neboť slavnostní projev nic jiného než druh vyznamenání není. Zůstává David Duke a Peter Fuss. U Dukea je problém, že si Cynik nezjistil pořádně fakta. Duke neměl přednášet, nýbrž vystoupit na semináři jako objekt studia: "Podle prohlášení univerzity měl Duke vystoupit v rámci předmětu, kam jsou zvaní představitelé extrémistických stran a hnutí." Na podstatě věci to ale nic nemění: "Ať si Duke přednáší klidně na Václavském náměstí nebo na Řípu a stačí mu na to posluchači ochotní přijít a mikrofon (samozřejmě pokud ho oprávněně nezadrží, nezavřou nebo nevyhostí)." Tedy Cynik druhou částí věty popírá první částí věty. Ale co jiného čekat od člověka, který věří na sv. Trojici, tedy jednoho Boha ve třech osobách.
Člověk, který schvaluje vandalism, je sám vandal: "A dokonce se našli i takoví, co výstavu navštívili a v návalu pobouření se odvážili roztrhat několik kousků "uměleckých fotografií", čímž nepochybně způsobili škodu, ze které se polské umění už nikdy nevzpamatuje..."
Co od cyniků čekat? "[K]řesťanství má svůj absolutní hodnotový systém, s nímž je nerozlučně spjato a jehož relativizaci prostě nepřipouští." Nullovou toleranci k bádání o evoluci, nullovou toleranci k euthanasii, nullovou toleranci k sexuální svobodě. A ke katholickým nonkonformistům? "Oznámení provinciála České dominikánské provincie ohledně situace P. Štampacha č. j. 3675/99. Člen České dominikánské provincie P. Odilo Ivan Štampach požádal koncem června 1999 o přijetí do starokatolické církve v ČR a dne 22. července 1999 byl veřejně představen jako její kněz. Tuto skutečnost oznámil sdělovacím prostředkům 9. července. Tímto jednáním se dopustil deliktu schismatu popsaného v kán. 751. Proto bylo dne 29. 7. 1999 dekretem provinciála vyhlášeno, že P. Štampach upadl dle kán. 1364 do samočinného trestu exkomunikace a taktéž byl dle kán. 694 samotným činem propuštěn z řádu bratří kazatelů – dominikánů. Nebyl tím však vyloučen z katolické církve (srov. kán. 96, 204, 205 a 1331). Je mu dále dle kán. 701 zakázáno vykonávat úkony plynoucí z moci svěcení a ztrácí pověření k udílení svátosti smíření podle kán. 975 (ve spojení s kán. 103).
fr. Damián Němec OP provinciál"
Vodník mi dosvědčí, že katholíci mi byli vždy sympathičtí. Je to proto, že od roku 1918 tato 10% menšina nepatří k establishmentu, takže unikla pokušení z korrupce mocí. A zajímavá mi přišla jak ultraliberální část, tak i ultrakonservativní. Na druhou stranu jsou mezi katholíky i odpudivé zjevy typu sektáře Cynika. Ten nedávno otiskl článek, kde smíchal páté přes deváté.
Pomiňme otázku Obamy, neboť se svobodou projevu nijak nesouvisí. Je oprávněním každého rozhodnout, koho vyznamená, neboť slavnostní projev nic jiného než druh vyznamenání není. Zůstává David Duke a Peter Fuss. U Dukea je problém, že si Cynik nezjistil pořádně fakta. Duke neměl přednášet, nýbrž vystoupit na semináři jako objekt studia: "Podle prohlášení univerzity měl Duke vystoupit v rámci předmětu, kam jsou zvaní představitelé extrémistických stran a hnutí." Na podstatě věci to ale nic nemění: "Ať si Duke přednáší klidně na Václavském náměstí nebo na Řípu a stačí mu na to posluchači ochotní přijít a mikrofon (samozřejmě pokud ho oprávněně nezadrží, nezavřou nebo nevyhostí)." Tedy Cynik druhou částí věty popírá první částí věty. Ale co jiného čekat od člověka, který věří na sv. Trojici, tedy jednoho Boha ve třech osobách.
Člověk, který schvaluje vandalism, je sám vandal: "A dokonce se našli i takoví, co výstavu navštívili a v návalu pobouření se odvážili roztrhat několik kousků "uměleckých fotografií", čímž nepochybně způsobili škodu, ze které se polské umění už nikdy nevzpamatuje..."
Co od cyniků čekat? "[K]řesťanství má svůj absolutní hodnotový systém, s nímž je nerozlučně spjato a jehož relativizaci prostě nepřipouští." Nullovou toleranci k bádání o evoluci, nullovou toleranci k euthanasii, nullovou toleranci k sexuální svobodě. A ke katholickým nonkonformistům? "Oznámení provinciála České dominikánské provincie ohledně situace P. Štampacha č. j. 3675/99. Člen České dominikánské provincie P. Odilo Ivan Štampach požádal koncem června 1999 o přijetí do starokatolické církve v ČR a dne 22. července 1999 byl veřejně představen jako její kněz. Tuto skutečnost oznámil sdělovacím prostředkům 9. července. Tímto jednáním se dopustil deliktu schismatu popsaného v kán. 751. Proto bylo dne 29. 7. 1999 dekretem provinciála vyhlášeno, že P. Štampach upadl dle kán. 1364 do samočinného trestu exkomunikace a taktéž byl dle kán. 694 samotným činem propuštěn z řádu bratří kazatelů – dominikánů. Nebyl tím však vyloučen z katolické církve (srov. kán. 96, 204, 205 a 1331). Je mu dále dle kán. 701 zakázáno vykonávat úkony plynoucí z moci svěcení a ztrácí pověření k udílení svátosti smíření podle kán. 975 (ve spojení s kán. 103).
fr. Damián Němec OP provinciál"
26. dubna 2009
Katolická církev a ochrana životního prostředí
Zajímavý článek hovořící o kompatibilitě katolictví a ekologismu.
21. března 2009
Nejslavnější rozhovor biskupa Richarda Williamsona
Protože se o rozhovoru biskupa Richarda Williamsona pro švédskou televisi neustále diskutuje, našel jsem si čas, abych ho našel a poslechl. Kommentář vám k tomu neposkytnu, neboť to zakazuje české trestní právo. Martin C. Putna: "Popírání holocaustu má pro porozumění problému jedině tu „výhodu“, že to je hovadství zřetelné, všeobecně srozumitelné."
15. února 2009
Cynik ve válce s husity
Známý katholický fanatik Ignác Pospíšil vyhlásil válku husitům: "Zdá se, že se rozhodli neodpovídat. Jejich chyba, jestli si to nerozmyslí, tak já jim tu hru na mrtvýho brouka pěkně osladím...."
Jak Cynik kryje porušování pilířů původní wikipedie.
Jak Cynik kryje porušování pilířů původní wikipedie.
8. února 2009
Řeckokatolická církev za komunistické diktatury
z pera Rudolfa Vévody. Zatímco pravoslavní bezostyšně tvrdí: "O tomto sjednocení bylo rozhodnuto na sněmu v Prešově v r. 1950," řečtí katholíci správně připomínají: "Po administrativním inscenovaném “Prešovském soboru” z 28. dubna 1950 komunistický režim řeckokatolickou církev v Československu zakázal a postavil mimo zákon. Všichni její věřící byli úředně prohlášeni za pravoslavné. Řeckokatoličtí kněží byli uvězněni a odsouzeni, někteří z nich s rodinami deportováni. Biskup Petr Gojdič byl také uvězněn, mučen a odsouzen k doživotnímu žaláři, kde také zemřel."
Nemalou roli hrál SSSR, který s Ruskem neměl "nic" společného: "Bez vlivu ovšem nebyly ani důvody spočívající ve stalinském řešení národnostní otázky. Sovětizace Ukrajiny byla od 30. let provázena drastickou rusifikací, jejíž součástí byla likvidace všech projevů národní svébytnosti. Identifikace velké části rusínských elit s ukrajinskou kulturou pak nutně musela být sovětské moci trnem v oku. Argumentem pro zesílenou rusifikaci byla i aktivní účast mnoha ukrajinských řeckokatolíků v politických i vojenských nacionalistických organizacích, jakými byly Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) nebo Ukrajinská podzemní armáda (UPA), které se zapojily do boje proti sovětské moci."
Kdo za to může? "Pravoslavná církev byla po své likvidaci během nacistické okupace početně velmi slabá: v únoru 1950 se k ní hlásilo 57 500 věřících. Její představitelé se už od roku 1946 začali intenzívně snažit o rozšíření svého vlivu. Arcibiskup Jerevferij navštívil východní Slovensko a zahájil agitaci pro návrat sjednocených do lůna pravoslavné církve … Jakkoli původní záměry počítaly s dlouhodobým procesem, na přelomu let 1949–1950, a zejména v lednu 1950, došlo k dramatické změně kursu, jejíž příčiny lze spatřovat mimo jiné i v naléhavých intervencích představitelů pravoslavné církve v Československu i v Sovětském svazu. Ti, ať už bezprostředně, či prostřednictvím sovětských diplomatických úřadů, naléhali na československé vedení, aby byl plán likvidace unie proveden co nejrychleji."
Nemalou roli hrál SSSR, který s Ruskem neměl "nic" společného: "Bez vlivu ovšem nebyly ani důvody spočívající ve stalinském řešení národnostní otázky. Sovětizace Ukrajiny byla od 30. let provázena drastickou rusifikací, jejíž součástí byla likvidace všech projevů národní svébytnosti. Identifikace velké části rusínských elit s ukrajinskou kulturou pak nutně musela být sovětské moci trnem v oku. Argumentem pro zesílenou rusifikaci byla i aktivní účast mnoha ukrajinských řeckokatolíků v politických i vojenských nacionalistických organizacích, jakými byly Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) nebo Ukrajinská podzemní armáda (UPA), které se zapojily do boje proti sovětské moci."
Kdo za to může? "Pravoslavná církev byla po své likvidaci během nacistické okupace početně velmi slabá: v únoru 1950 se k ní hlásilo 57 500 věřících. Její představitelé se už od roku 1946 začali intenzívně snažit o rozšíření svého vlivu. Arcibiskup Jerevferij navštívil východní Slovensko a zahájil agitaci pro návrat sjednocených do lůna pravoslavné církve … Jakkoli původní záměry počítaly s dlouhodobým procesem, na přelomu let 1949–1950, a zejména v lednu 1950, došlo k dramatické změně kursu, jejíž příčiny lze spatřovat mimo jiné i v naléhavých intervencích představitelů pravoslavné církve v Československu i v Sovětském svazu. Ti, ať už bezprostředně, či prostřednictvím sovětských diplomatických úřadů, naléhali na československé vedení, aby byl plán likvidace unie proveden co nejrychleji."
7. února 2009
Holocaust je součástí katholické věrouky
Vatikán: "Biskup Williamson se bude muset v souvislosti s přijetím biskupské funkce v církvi absolutně jednoznačně a veřejně vzdát svých postojů k Shoa, které Svatému otci v okamžiku zrušení exkomunikace nebyly známy."
Cynik v. kardinál
Cynik napsal: "Nikdo přece nemůže po papeži chtít, aby věděl, co se skrývá v archivech NEODVYSÍLANÝCH filmů švédské televize." Kardinál napsal: "Stejně tak zřejmě nikdo nevzal při tomto aktu v potaz názory biskupa Williamsona, které byly známé už daleko dříve."
Cynik: "Je neskutečně smutné, když kardinál Vlk zneužívá slov jednoho pitomce k tomu, aby ze všech lefébvristů udělal popírače holokaustu." (zdůrazněno mnou) Kardinál: "Řada členů i laiků tohoto bratrstva kromě svého církevního extremismu zaujímala také postoje extremismu politického, spojovala se například i s neonacisty, antisemity a popírateli holocaustu, jak se i u nás v tisku často objevovalo." (zdůrazněno mnou) (via PavelV)
Kdo nám tady lže? Soudím, že notorický lhář Nácek Pospíšil: "Spolupráci jsem ukončil 8. listopadu 2008 a obnovil 1. února 2009." "Ukončení" mu nevydrželo ani 3 měsíce, i když je to možná cynický rekord.
Cynik: "Od primase bych takovou podlost a zpronevěření se svému úřadu opravdu neočekával." A co lze čekat od Nácka Pospíšila?
Updated.
Cynik: "Je neskutečně smutné, když kardinál Vlk zneužívá slov jednoho pitomce k tomu, aby ze všech lefébvristů udělal popírače holokaustu." (zdůrazněno mnou) Kardinál: "Řada členů i laiků tohoto bratrstva kromě svého církevního extremismu zaujímala také postoje extremismu politického, spojovala se například i s neonacisty, antisemity a popírateli holocaustu, jak se i u nás v tisku často objevovalo." (zdůrazněno mnou) (via PavelV)
Kdo nám tady lže? Soudím, že notorický lhář Nácek Pospíšil: "Spolupráci jsem ukončil 8. listopadu 2008 a obnovil 1. února 2009." "Ukončení" mu nevydrželo ani 3 měsíce, i když je to možná cynický rekord.
Cynik: "Od primase bych takovou podlost a zpronevěření se svému úřadu opravdu neočekával." A co lze čekat od Nácka Pospíšila?
Updated.
Blbec Ignác Pospíšil
Možná vám bylo záhadou, proč tak přední wikipedista jako je Cynik, který se na wiki může dopouštět libovolného svinstva a nikdy se mu nic nestane, nedokáže vystudovat libovolnou vysokou školu v ČR. Je to proto, že Nácek Pospíšil neumí česky.
Netuší, co je to logika a plete si ji se sémantikou. Netuší, že škrtnutí jedné věty není přepsání (= nahrazení jedněch slov jinými), a to ani částečné. Inu, kdo měl dříve pochybnosti, nyní už je nemá. Pravdivá Náckova charakteristika (zoufalec, maturant) není ani urážka, natož pomluva. Ignác Pospíšil je blbec, protože mu stejně jako jiným blbcům není jasný význam triviálních slov.
Update: Cynik uznal svou chybu: "přiznávám, že přesnější než přepsal je "opravil". Takže aktualizovaná verze: poté, co si to tady G. P. přečetl a uvědomil si, jakou pitomost napsal, tak svůj článek OPRAVIL.
"
Ano, článek jsem opravil. Cynikovo vyjádření je šíleně neuctivé, ale uznávám sebekriticky, že jsem si měl ověřit fakta, na nichž jsem pak stavěl svůj právní rozbor.
Netuší, co je to logika a plete si ji se sémantikou. Netuší, že škrtnutí jedné věty není přepsání (= nahrazení jedněch slov jinými), a to ani částečné. Inu, kdo měl dříve pochybnosti, nyní už je nemá. Pravdivá Náckova charakteristika (zoufalec, maturant) není ani urážka, natož pomluva. Ignác Pospíšil je blbec, protože mu stejně jako jiným blbcům není jasný význam triviálních slov.
Update: Cynik uznal svou chybu: "přiznávám, že přesnější než přepsal je "opravil". Takže aktualizovaná verze: poté, co si to tady G. P. přečetl a uvědomil si, jakou pitomost napsal, tak svůj článek OPRAVIL.
"Ano, článek jsem opravil. Cynikovo vyjádření je šíleně neuctivé, ale uznávám sebekriticky, že jsem si měl ověřit fakta, na nichž jsem pak stavěl svůj právní rozbor.
30. ledna 2009
Lhář Ignác Pospíšil
Je obecně známo, že Nácek Pospíšil je nestydatý lhář (naposledy jsem jeho obsedantní lhaní popsal v článku K e-mailové přestřelce Vrby a Cynika).
Teď se ten zoufalec snaží veřejnosti nabulíkovat, že jsem "právní diletant" a že jsem "svůj článek přepsal. Pozdě, ale přece. :-)". Ve skutečnosti jsem pouze pouze odstranil chybný popis skutkového stavu: "protože dospěl k názoru, že jeho vysvěcení na biskupa nebylo v rozporu s církevním právem" a článek aktualisoval o to, že se Cynik konečně vymáčknul: "Hysterie některých židovských představitelů a některých médií v této souvislosti svědčí pouze o jejich omezenosti a neznalosti. Tenhle nesmyslný vřískot nedělá dobrý dojem."
Od notorického lháře Ignáce Pospíšila, neschopného vystudovat libovolnou vysokou školu, se nic lepšího nedá čekat. Nicméně, protože ArbCom skandálně neudělil Cynikovi žádný trest, takže tento maturant opět dělá na wiki bordel, a protože Nácek Cynik podle nepřipustil na své žumpě můj kommentář, který věc uváděl na pravou míru (neschopnost Ignáce Pospíšila rozlišit mezi popisem skutku a právní kvalifikací; co od pouhého středoškoláka, s jeho právním bezvědomím, čekat), ArbComu v nejbližší době přistane žádost o arbitrage, která by wiki jednou pro vždy měla cynika zbavit.
Teď se ten zoufalec snaží veřejnosti nabulíkovat, že jsem "právní diletant" a že jsem "svůj článek přepsal. Pozdě, ale přece. :-)". Ve skutečnosti jsem pouze pouze odstranil chybný popis skutkového stavu: "protože dospěl k názoru, že jeho vysvěcení na biskupa nebylo v rozporu s církevním právem" a článek aktualisoval o to, že se Cynik konečně vymáčknul: "Hysterie některých židovských představitelů a některých médií v této souvislosti svědčí pouze o jejich omezenosti a neznalosti. Tenhle nesmyslný vřískot nedělá dobrý dojem."
Od notorického lháře Ignáce Pospíšila, neschopného vystudovat libovolnou vysokou školu, se nic lepšího nedá čekat. Nicméně, protože ArbCom skandálně neudělil Cynikovi žádný trest, takže tento maturant opět dělá na wiki bordel, a protože Nácek Cynik podle nepřipustil na své žumpě můj kommentář, který věc uváděl na pravou míru (neschopnost Ignáce Pospíšila rozlišit mezi popisem skutku a právní kvalifikací; co od pouhého středoškoláka, s jeho právním bezvědomím, čekat), ArbComu v nejbližší době přistane žádost o arbitrage, která by wiki jednou pro vždy měla cynika zbavit.
29. ledna 2009
Zvrácená logika
Papež prominul (it. rimettere, angl. remit) exkommunikaci tradicionalistickému biskupu Richardu Williamsonovi. Církev se žádnými jinými jeho skutky nezabývala.
Jenže ouha, Richard Williamson je popírač holocaustu, tedy vyvrhel všech vyvrhelů. Z toho důvodu jeho exkommunikace zrušena být nesmí, i když s popíráním holocaustu nijak nesouvisí. Papež se sice pokusil přijít ke křížku, ale nebylo mu to nic platné. Osvědčený Elie Wiesel řekl, že "the pope's decision gave credence to "the most vulgar aspect of anti-Semitism."
A Cynika toto ostouzení papeže jako představitele katholictví samozřejmě nezajímalo, dokud jsem ho zde k vyjádření výslovně nevyzval. Nácek Pospíšil si navíc plete skutkovou podstatu (o níž jsem byl mylně informován) a právní kvalifikaci. Ale co od maturanta Ignáce čekat lepšího?
Vyjádření českého blábolisty: "Papež Benedikt XVI., byť je oficiálně neomylný, se dopustil velkého omylu." Papež je neomylný toliko ve věcech věrouky, nikoliv v rozhodnutích v individuální věci.
Židovský postoj.
Updated.
Jenže ouha, Richard Williamson je popírač holocaustu, tedy vyvrhel všech vyvrhelů. Z toho důvodu jeho exkommunikace zrušena být nesmí, i když s popíráním holocaustu nijak nesouvisí. Papež se sice pokusil přijít ke křížku, ale nebylo mu to nic platné. Osvědčený Elie Wiesel řekl, že "the pope's decision gave credence to "the most vulgar aspect of anti-Semitism."
A Cynika toto ostouzení papeže jako představitele katholictví samozřejmě nezajímalo, dokud jsem ho zde k vyjádření výslovně nevyzval. Nácek Pospíšil si navíc plete skutkovou podstatu (o níž jsem byl mylně informován) a právní kvalifikaci. Ale co od maturanta Ignáce čekat lepšího?
Vyjádření českého blábolisty: "Papež Benedikt XVI., byť je oficiálně neomylný, se dopustil velkého omylu." Papež je neomylný toliko ve věcech věrouky, nikoliv v rozhodnutích v individuální věci.
Židovský postoj.
Updated.
10. ledna 2009
Papežovo vánoční poselství
Jan Jandourek není špatný spisovatel, ale jako novinář je hrozný. Na BBC si přečetl článek Gay groups angry at Pope remarks, nepochopil ho a aniž by se namáhal přesně citovat svůj zdroj, tak na něm postavil svůj článek. V něm se dopustil tak školáckých chyb, že Sharon Fergusonovou označil za muže, ačkoliv Sharon je typicky ženské jméno.
Ale k věci. Když si přečteme papežův projev, tak každému myslícímu člověku dojde, že papež kritisoval feminism:
Kdyby chtěl kritisovat homosexualitu, tak se vyjádří přímo, nemá zapotřebí se schovávat.
Ale k věci. Když si přečteme papežův projev, tak každému myslícímu člověku dojde, že papež kritisoval feminism:
If the Church speaks of the nature of the human being as man and woman, and demands that this order of creation be respected, this is not some antiquated metaphysics. What is involved here is faith in the Creator and a readiness to listen to the “language” of creation. To disregard this would be the self-destruction of man himself, and hence the destruction of God’s own work.
What is often expressed and understood by the term “gender” ultimately ends up being man’s attempt at self-emancipation from creation and the Creator. Man wants to be his own master, and alone – always and exclusively – to determine everything that concerns him. Yet in this way he lives in opposition to the truth, in opposition to the Creator Spirit.
Rain forests deserve indeed to be protected, but no less so does man, as a creature having an innate “message” which does not contradict our freedom, but is instead its very premise.
The great scholastic theologians described marriage, understood as the life-long bond between a man and a woman, as a sacrament of creation, which the Creator himself instituted and which Christ – without modifying the “message” of creation – then made part of the history of his covenant with humanity.
Kdyby chtěl kritisovat homosexualitu, tak se vyjádří přímo, nemá zapotřebí se schovávat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)