7. února 2006
Nejsem v tom sám
"V koalici hrál významnou neformální roli 101. poslanec (tím se člověk mohl stát buď z politického kalkulu, jako pan Hojdar, nebo z notorického kverulantství, jako dr. Marvanová, nebo prostě proto, že se ve vhodném okamžiku nezřízeně opil, jako dr. Kott)." (zdůrazněno G. P.) Bohumil Doležal
Odpovědi ostatním
Co se týká jezovcova soukromého přiznání, byť ho řekl před několika lidmi, necítím se být povolán ho zveřejňovat. Má-li potřebu, nechť své hodnocení nynější Sprchy zveřejní sám. Já však považuji jeho chování k Acht za nedůstojné a rovněž neschopnost splnit slib o zaslání podkladů k analyse známkování.
Co se týká Tomáše, tak jeho kommentář jsem ohodnotil tak vysoko za upřímnost, nikoliv za souhlas. Tak by se mělo známkovat, aby to mělo nějaký smysl.
Co se týká Boutrose, Váš vztah je negativní. Nedá se s tím nic dělat, ač se všichni snažili.
Na zbytek, myslím, není nutné reagovat.
Co se týká Tomáše, tak jeho kommentář jsem ohodnotil tak vysoko za upřímnost, nikoliv za souhlas. Tak by se mělo známkovat, aby to mělo nějaký smysl.
Co se týká Boutrose, Váš vztah je negativní. Nedá se s tím nic dělat, ač se všichni snažili.
Na zbytek, myslím, není nutné reagovat.
Pádná odpověď Tomášovi
Nevím, kdo Vás povolal rozebírat mou identitu. Já to rozhodně nebyl. Myslím, že byste měl věnovat svým vlastním problémům; myslím, že jich máte poměrně dost.
Ten problém se vyřeší jedině tak, že si sám sebe uvědomíte namísto toho, abyste si na sebe jen hrál.
Slova, slova, slova.
Já kolem sebe nekopu nožičkama. Ze Sprchy jsem odešel, protože tamní prostředí udusilo každou debatu o něčem podstatném již v zárodku; vizte poslední kausu Klan v. Andy. Je to tedy mrtvé a myšlenkově sterilní prostředí; nové myšlenky tam přinášejí jen externisté.
Z české části Wikipedie jsem byl vyhozen bandou dilletantů, kteří pronásledují každého, kdo nezapadá do jejich omezeného myšlenkového rámce, např. Janu Vaňu, Rosse Hedvíčka, Malého čtenáře či Tomáše Pecinu. Zda je to problém náš, nebo jejich, nechám na druhých. Obávám se, že Váš postoj je determinován utkvělou snahou dokázat, že ve sporu o Sprchu jste měli pravdu Vy a ne my, a tomu podřizujete vše ostatní.
Vy i Vodník popíráte existenci Antiklanu. Dobrá, v tom se shodujete. Já se však domnívám, byť tato skupina byla poměrně amorfní, tak se stále více organisovala a pouze mocenský zásah (vyhození Rona, Neckáře a Ivana) znemožnil její plné konstituování. Je ale zjevné, že ne všichni odpůrci Klanu s ním chtěli nějak bojovat. Někteří hlasovali nohama, např. Elvis.
Nepopírám, že jsem atmosféru polarisoval, to totiž dělají všichni, jimž o něco jde. Vaše slova o "ublíženeckém pokřikování" jen dokazují Vaši primitivnost. Problém vyfabulován nebyl, reálně existoval. Jen Vy jste ho nebyl schopen vidět, stejně jako kommunisti nebyli schopni vidět problém svobody slova. Jejich experiment pak zákonitě zkrachoval, stejně jako zkrachovala Sprcha jako projekt otevřeného diskussního fora.
Je zcela přirozené, že boji proti jednomu problému se spojují lidé, kteří jinak nemají nic společného. Tak jako se vyhození kommunisté spojili s demokraty v boji proti normalisátorům, tak i já jsem se spojil s Rossem Hedvíčkem v boji proti normalisatorům na české části Wikipedie.
Stejně jako Vám je ukradené, co si o Vás myslí p. Juchelka, tak i mně je ukradené, co si o mně myslíte Vy. Už jste se spetl tolikrát, že je zjevné, že se pletete i ve mně. A ano, do Vašeho problému s Vodníkem mi vskutku nic není. Pouze odhaluje Váš morální kredit, tedy i relevanci Vašich slov.
Ten problém se vyřeší jedině tak, že si sám sebe uvědomíte namísto toho, abyste si na sebe jen hrál.
Slova, slova, slova.
Já kolem sebe nekopu nožičkama. Ze Sprchy jsem odešel, protože tamní prostředí udusilo každou debatu o něčem podstatném již v zárodku; vizte poslední kausu Klan v. Andy. Je to tedy mrtvé a myšlenkově sterilní prostředí; nové myšlenky tam přinášejí jen externisté.
Z české části Wikipedie jsem byl vyhozen bandou dilletantů, kteří pronásledují každého, kdo nezapadá do jejich omezeného myšlenkového rámce, např. Janu Vaňu, Rosse Hedvíčka, Malého čtenáře či Tomáše Pecinu. Zda je to problém náš, nebo jejich, nechám na druhých. Obávám se, že Váš postoj je determinován utkvělou snahou dokázat, že ve sporu o Sprchu jste měli pravdu Vy a ne my, a tomu podřizujete vše ostatní.
Vy i Vodník popíráte existenci Antiklanu. Dobrá, v tom se shodujete. Já se však domnívám, byť tato skupina byla poměrně amorfní, tak se stále více organisovala a pouze mocenský zásah (vyhození Rona, Neckáře a Ivana) znemožnil její plné konstituování. Je ale zjevné, že ne všichni odpůrci Klanu s ním chtěli nějak bojovat. Někteří hlasovali nohama, např. Elvis.
Nepopírám, že jsem atmosféru polarisoval, to totiž dělají všichni, jimž o něco jde. Vaše slova o "ublíženeckém pokřikování" jen dokazují Vaši primitivnost. Problém vyfabulován nebyl, reálně existoval. Jen Vy jste ho nebyl schopen vidět, stejně jako kommunisti nebyli schopni vidět problém svobody slova. Jejich experiment pak zákonitě zkrachoval, stejně jako zkrachovala Sprcha jako projekt otevřeného diskussního fora.
Je zcela přirozené, že boji proti jednomu problému se spojují lidé, kteří jinak nemají nic společného. Tak jako se vyhození kommunisté spojili s demokraty v boji proti normalisátorům, tak i já jsem se spojil s Rossem Hedvíčkem v boji proti normalisatorům na české části Wikipedie.
Stejně jako Vám je ukradené, co si o Vás myslí p. Juchelka, tak i mně je ukradené, co si o mně myslíte Vy. Už jste se spetl tolikrát, že je zjevné, že se pletete i ve mně. A ano, do Vašeho problému s Vodníkem mi vskutku nic není. Pouze odhaluje Váš morální kredit, tedy i relevanci Vašich slov.
Další vysvětlení
1. sice nevim jak se mohl muj, zpocatku neviditelny, komentar dostat do vasi e-mail
Nastavil jsem si automatické přeposílání všech kommentářů na mou e-mailovou adresu.
2. O čem asi pojednávají Ellisovy knihy "Sexuální inverze" (1897) a "Erotická práva žen" (1918)?
To je snadné, přečtěte si je.
3. hodně divoká historka, kde teda to samotné vysvětlení v podstatě chybí
Když neznám příčinu mazání, těžko ji mohu vysvětlit. Buď smazal nějaký člověk, nebo byla závada na serveru. Posoudit to nedovedu.
4. To, že se někdo neznámý zalogoval na Váš blog a bez Vašeho vědomí ty příspěvky smazal, mě vskutku nenapadlo.
Inu, jsem stále více populární.
5. ale na Wikipedii se teď strašně, strašně moc chce vlísat zpátky
To je lež nemravného udavače.
6. Bohužel tam už zapomněl z nějakého důvodu dodat to, co všude jinde rozhlašuje, tedy že Sprcha je server bandy pokrytců :-) Taky zapomněl dodat svou hlášku, že Sprcha je server kterému se nedá věřit.
To bylo v dobách, kdy Sprcha nebyl server bandy pokrytců, protože by max za podobné výpotky nedostal pětky, ale jedničky.
Ano, maxovým textům se nedá věřit, protože je to nemravný udavač.
7. i když vysvětlení zní kostrbatě
Já za to nemohu, že na Internetu nevidím 24/7 jako někteří jiní. Kdyby místo všech těch kritiků si někdo uložil výpisů logů ze soboty, mohli jsme být moudřejší.
8. Osobně se mi také nelíbí označování lidí jako gauner, pitomec, idiota a jiná.
Správně.
9. Ale pokud študovaný člověk nemá tu trochu fantazie vyjádřit svou nevoli nad počínáním druhého poněkud sofistikovanějším způsobem, je to na pováženou.
Také bych byl raději ukrutně vtipný. Bohužel není vždy dáno.
10. Nejlepší je závěrečné prohlášení, trapný pokus o citové vydírání a jemné zastrašení.
Potrefená husa se vždycky ozve.
11. Autor výroku se považuje za jediného oprávněného rozlišit dobro a zlo, vinu a nevinu
Nikoliv. Na Vrbě mé názory sdílejí všichni.
Nastavil jsem si automatické přeposílání všech kommentářů na mou e-mailovou adresu.
2. O čem asi pojednávají Ellisovy knihy "Sexuální inverze" (1897) a "Erotická práva žen" (1918)?
To je snadné, přečtěte si je.
3. hodně divoká historka, kde teda to samotné vysvětlení v podstatě chybí
Když neznám příčinu mazání, těžko ji mohu vysvětlit. Buď smazal nějaký člověk, nebo byla závada na serveru. Posoudit to nedovedu.
4. To, že se někdo neznámý zalogoval na Váš blog a bez Vašeho vědomí ty příspěvky smazal, mě vskutku nenapadlo.
Inu, jsem stále více populární.
5. ale na Wikipedii se teď strašně, strašně moc chce vlísat zpátky
To je lež nemravného udavače.
6. Bohužel tam už zapomněl z nějakého důvodu dodat to, co všude jinde rozhlašuje, tedy že Sprcha je server bandy pokrytců :-) Taky zapomněl dodat svou hlášku, že Sprcha je server kterému se nedá věřit.
To bylo v dobách, kdy Sprcha nebyl server bandy pokrytců, protože by max za podobné výpotky nedostal pětky, ale jedničky.
Ano, maxovým textům se nedá věřit, protože je to nemravný udavač.
7. i když vysvětlení zní kostrbatě
Já za to nemohu, že na Internetu nevidím 24/7 jako někteří jiní. Kdyby místo všech těch kritiků si někdo uložil výpisů logů ze soboty, mohli jsme být moudřejší.
8. Osobně se mi také nelíbí označování lidí jako gauner, pitomec, idiota a jiná.
Správně.
9. Ale pokud študovaný člověk nemá tu trochu fantazie vyjádřit svou nevoli nad počínáním druhého poněkud sofistikovanějším způsobem, je to na pováženou.
Také bych byl raději ukrutně vtipný. Bohužel není vždy dáno.
10. Nejlepší je závěrečné prohlášení, trapný pokus o citové vydírání a jemné zastrašení.
Potrefená husa se vždycky ozve.
11. Autor výroku se považuje za jediného oprávněného rozlišit dobro a zlo, vinu a nevinu
Nikoliv. Na Vrbě mé názory sdílejí všichni.
6. února 2006
Co je to censura
Po zavedení statistik jsem zjistil, že na tento blog chodí cca 100 lidí denně (je však třeba odečíst mého ctitele, který používá spojení přes Telecom – 231.26.broadband2.iol.cz), což zavazuje. Proto jsem se rozhodl, že blíže objasním své motto.
Censura
Jedním z nejvíce neblahých dědictví kommunismu, které si postkommunisté všeho druhu odmítají připustit, je ztráta obecného vnímání mezi soukromým a veřejným. Přispěl k tomu i Klaus: ten neznal nic veřejného než státní a nic soukromého než kommerční (výdělečné). Tak se stalo, že soukromé servery, kde se nemusí nic platit a jsou přístupné veřejnosti, jsou považovány za veřejné nebo poloveřejné. Ale to není pravda! Soukromý server zůstává soukromým, protože jeho provozovatel není vykonavatelem (nositelem) veřejné moci. Když z něho někoho vyloučí, tak je to stejné, jako když Vy někoho nepustíte k sobě na návštěvu. Není to žádná censura ani diskriminace.
Censura je totiž výkon veřejné moci. Soukromý subjekt žádnou moc nemá, pokud k ní není veřejnoprávní korporací (např. státem) autorisován. Novináři tedy nemají žádnou moc, pouze vliv. Nemohou o nikom závazně rozhodovat. Censurou naproti tomu je, když si někdo vydá Mein Kampf nebo publikaci popírající holocaust a stát ho za to zavře do vězení.
Havelock Ellis (1859–1939)
S censurou se potýkal i Havelock Ellis. Byl to vědec, který se domníval, že věda nemůže mít nějaká tabu, která se na ni od počátku věků snaží uvalit nejrůznější pavědci a moralisté. Jeho thematem byl sex. Přišlo mu ostudné, proč by se biologie (fysická anthropologie) neměla zabývat něčím, co dělá každý nebo skoro každý, jen proto, že z hlediska křesťanské morálky je to špinavé.
Censura
Jedním z nejvíce neblahých dědictví kommunismu, které si postkommunisté všeho druhu odmítají připustit, je ztráta obecného vnímání mezi soukromým a veřejným. Přispěl k tomu i Klaus: ten neznal nic veřejného než státní a nic soukromého než kommerční (výdělečné). Tak se stalo, že soukromé servery, kde se nemusí nic platit a jsou přístupné veřejnosti, jsou považovány za veřejné nebo poloveřejné. Ale to není pravda! Soukromý server zůstává soukromým, protože jeho provozovatel není vykonavatelem (nositelem) veřejné moci. Když z něho někoho vyloučí, tak je to stejné, jako když Vy někoho nepustíte k sobě na návštěvu. Není to žádná censura ani diskriminace.
Censura je totiž výkon veřejné moci. Soukromý subjekt žádnou moc nemá, pokud k ní není veřejnoprávní korporací (např. státem) autorisován. Novináři tedy nemají žádnou moc, pouze vliv. Nemohou o nikom závazně rozhodovat. Censurou naproti tomu je, když si někdo vydá Mein Kampf nebo publikaci popírající holocaust a stát ho za to zavře do vězení.
Havelock Ellis (1859–1939)
S censurou se potýkal i Havelock Ellis. Byl to vědec, který se domníval, že věda nemůže mít nějaká tabu, která se na ni od počátku věků snaží uvalit nejrůznější pavědci a moralisté. Jeho thematem byl sex. Přišlo mu ostudné, proč by se biologie (fysická anthropologie) neměla zabývat něčím, co dělá každý nebo skoro každý, jen proto, že z hlediska křesťanské morálky je to špinavé.
Prohlášení k nynější situaci
O weekendu, jak známo, obvykle na Internet nechodím. Ani o minulém weekendu jsem na Internetu nebyl a užíval si klidu bez Wikipedie a Sprchy.
Přesto se ke mně dostalo větší množství stížností, že prý mažu příspěvky. Mohu Vás ujistit na svou čest, že já to nebyl. Buď to byl člověk (pak zřejmě můj ctitel, co používá Telecom; pro jistotu jsem si změnil heslo), nebo stroj. Tento server je přetížený a občas má výpadky. Za chybu, kterou jsem nezpůsobil, se omlouvám.
Naštěstí mám všechny Vaše smazané kommentáře uložené v e-mailu. Všechny je postupně uložím sem, abyste viděli, že se rozhodně nemám za co stydět. Problém je pouze v tom, že budu muset porovnávat, který kommentář je smazaný a který ne, takže to nepůjde tak rychle.
Přesto se ke mně dostalo větší množství stížností, že prý mažu příspěvky. Mohu Vás ujistit na svou čest, že já to nebyl. Buď to byl člověk (pak zřejmě můj ctitel, co používá Telecom; pro jistotu jsem si změnil heslo), nebo stroj. Tento server je přetížený a občas má výpadky. Za chybu, kterou jsem nezpůsobil, se omlouvám.
Naštěstí mám všechny Vaše smazané kommentáře uložené v e-mailu. Všechny je postupně uložím sem, abyste viděli, že se rozhodně nemám za co stydět. Problém je pouze v tom, že budu muset porovnávat, který kommentář je smazaný a který ne, takže to nepůjde tak rychle.
3. února 2006
Vrba v. Liso
Vinou správce Vrby situace na české části Wikipedie lepší nebude, dokud nepotáhne za -jkb-. Udělal jsem opravdovou chybu, že jsem ho jmenoval správcem, ačkoliv mi mělo být jasné, že ten, kdo píše dilletantské články o literatuře, dobrým správcem být nemůže. Měl jsem poslechnout Malého čtenáře, jako už tolikrát.
Jeho zdůvodnění je jedním slovem ubohé: "Zablokoval jsem wikipedistu V. Z., protože stránku své obhajoby zneuzil k snaze vyvovolat prostrednictvim jineho wikipedisty hlasovani, ktere rozhodne nespada do teto arbitraze." To rozhodně spadá, Vy fušere. Jedna strana zablokuje 3 (slovy "tři") členy druhé strany a Vám to přijde normální. Ne, zneužívání funkce správce proti druhé straně přímo a bezprostředně souvisí se sporem, jehož jsou stranou.
Na druhé straně se mne Liso ujal, takže výtky k jeho neaktivitě byly poněkud předčasné. A to je dobrá zpráva: Ještě lyncheři nemají pravdu, ještě svévole té hnusné oligarchie není všem lhostejná.
Updated.
Jeho zdůvodnění je jedním slovem ubohé: "Zablokoval jsem wikipedistu V. Z., protože stránku své obhajoby zneuzil k snaze vyvovolat prostrednictvim jineho wikipedisty hlasovani, ktere rozhodne nespada do teto arbitraze." To rozhodně spadá, Vy fušere. Jedna strana zablokuje 3 (slovy "tři") členy druhé strany a Vám to přijde normální. Ne, zneužívání funkce správce proti druhé straně přímo a bezprostředně souvisí se sporem, jehož jsou stranou.
Na druhé straně se mne Liso ujal, takže výtky k jeho neaktivitě byly poněkud předčasné. A to je dobrá zpráva: Ještě lyncheři nemají pravdu, ještě svévole té hnusné oligarchie není všem lhostejná.
Updated.
2. února 2006
Zvýšený zájem médií
Tento blog se najednou z ničeho nic začíná stávat slavným. Píše o něm i Louč. Proto jsem zavedl sledování statistiky přístupů.
1. února 2006
Situace ve Wikipedii - A Report
Jistý grázl (nezaslouží si ani původní pravopis), mne zablokoval, aby mi effektivně znemožnil bránit se různým nařčením v průběhu arbitrage. Chová se jako se ve středověku chovali katholičtí upalovači lidí: vůbec ho nezajímá, že je jednou stranou sporu a klidně si blokuje někoho, s kým má osobní spor. Pokud toto není rozhodování ve vlastní věci, tak už nevím co. Nicméně pro právní bezvědomí dnešní bandy správců (lepší označení si nezaslouží, je mi líto) je symptomatické, že je to nechává dokonale klidným.
Mezitím z ArbComu resignovali dva členové. Musím přiznat, že mne to potěšilo, protože se takto přirozeným způsobem vyřešila má námitka jejich podjatosti (uplatnil jsem ji ale jen u Egga). Je příznačné, jak to ztělesňuje český odezdikezdismus. Členy ArbComu jsem prohlásil za podjaté. To nebyla urážka ani nějaká jejich charakterová vada. Bylo to jen tvrzení objektivní skutečnosti, že mají poměr k věci, o níž mají rozhodovat. Místo, aby se vyloučili a zbavili se tak tíže rozhodování jako to moudře učinil Miraceti (asi první a poslední věc, kterou udělal, že bych se s ní ztotožnil), tak se své funkce drželi jako klíště. Jenže funkci jim nikdo nebere, jen jsem měl přirozené přání, aby o mně nerozhodoval nikdo, s kým mám osobní spory.
S jejich erudicí vést arbitrage to bylo horší. Dal jsem jim několik dobrých rad, ale nereflektovali na ně. Asi z pochybné hrdosti. Tím se z abritrage stal chaos. Lví měrou k němu přispěl nechvalně známý Beren, který tvrdou rukou posuzuje arbitragní editace. Jeho systém je však dokonale nepřehledný a arbitrage nijak dopředu neposunuje.
Musím přiznat, že Egg ze začátku vyjádřil dobrou vůli. Kdyby se byl připojil k obžalobě, tak mohl dobře tlumit nenávistníky jako je cynický pitomec nebo fašistické duo Miraceti & Nolanus. On se však, bůhvíproč, rozhodl, že se bude vydávat za nestranného. Nechápu to.
P. S. Erudice ArbComu pokračuje. Znovu rozhodli o mých processních návrzích, ačkoliv už o nich bylo rozhodnuto. Pánové, pokud to nevíte, tak rozhodnutím o processním návrhu tento návrh zaniká a nikdy se neobnovuje. Navíc ani ArbCom nemá nové složení (pouze 2 členové vypadli), tak ani dokazování není třeba provádět znovu. Navíc u písemného processu zásada ústnosti a bezprostřednosti neplatí, takže toto jejich rozhodnutí je pochybné hned dvojím způsobem.
Mezitím z ArbComu resignovali dva členové. Musím přiznat, že mne to potěšilo, protože se takto přirozeným způsobem vyřešila má námitka jejich podjatosti (uplatnil jsem ji ale jen u Egga). Je příznačné, jak to ztělesňuje český odezdikezdismus. Členy ArbComu jsem prohlásil za podjaté. To nebyla urážka ani nějaká jejich charakterová vada. Bylo to jen tvrzení objektivní skutečnosti, že mají poměr k věci, o níž mají rozhodovat. Místo, aby se vyloučili a zbavili se tak tíže rozhodování jako to moudře učinil Miraceti (asi první a poslední věc, kterou udělal, že bych se s ní ztotožnil), tak se své funkce drželi jako klíště. Jenže funkci jim nikdo nebere, jen jsem měl přirozené přání, aby o mně nerozhodoval nikdo, s kým mám osobní spory.
S jejich erudicí vést arbitrage to bylo horší. Dal jsem jim několik dobrých rad, ale nereflektovali na ně. Asi z pochybné hrdosti. Tím se z abritrage stal chaos. Lví měrou k němu přispěl nechvalně známý Beren, který tvrdou rukou posuzuje arbitragní editace. Jeho systém je však dokonale nepřehledný a arbitrage nijak dopředu neposunuje.
Musím přiznat, že Egg ze začátku vyjádřil dobrou vůli. Kdyby se byl připojil k obžalobě, tak mohl dobře tlumit nenávistníky jako je cynický pitomec nebo fašistické duo Miraceti & Nolanus. On se však, bůhvíproč, rozhodl, že se bude vydávat za nestranného. Nechápu to.
P. S. Erudice ArbComu pokračuje. Znovu rozhodli o mých processních návrzích, ačkoliv už o nich bylo rozhodnuto. Pánové, pokud to nevíte, tak rozhodnutím o processním návrhu tento návrh zaniká a nikdy se neobnovuje. Navíc ani ArbCom nemá nové složení (pouze 2 členové vypadli), tak ani dokazování není třeba provádět znovu. Navíc u písemného processu zásada ústnosti a bezprostřednosti neplatí, takže toto jejich rozhodnutí je pochybné hned dvojím způsobem.
Čech je buď hulvát, anebo líbá ruku
V červnu 1893 intervenoval Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) u Františka Thuna (hrabě František Antonín Thun–Hohenstein (1847–1916) byl českým místodržitelem v letech 1889–1896 a 1911–1915. Neuměl česky, byl konservativní velkostatkář a autonomista, nepřítel Pruska a Ruska.), který mu při rozhovoru ukázal dopis Julia Grégra a prohlásil: „Čech je buď hulvát, anebo líbá ruku.“
Pravděpodobně šlo o dopis ze srpna 1891, kdy se Julius Grégr omlouval, že nesplnil slib, že Národní listy nebudou uvádět přesné informace o příjezdu delegací na jubilejní výstavu. Dne 29. 6. 1893 mluvil staročech JUDr. František Šromota na valné hromadě Národního klubu v Brně proti mladočechům. 1. 7. 1893 o tom informovala Moravská orlice a uvedla jména Grégra a Masaryka. Julius Grégr pak prohlásil, že místodržiteli nikdy nic nepsal a vypravoval prý pochybný románek, který byl údajně Thunem nastražen.
Vznikla z toho dlouhá polemika mezi Časem a Národními listy. Dne 8. 7. 1893 Masaryk prohlásil, že nikdy žádný Grégrův dopis místodržiteli neviděl a ani to nikdy neprohlašoval. To popřel Hořica v Národních listech dne 10. 7. 1893. Na to reagoval zase Masaryk 15. 7. 1893 v Čase. Dne 29. 8. 1893 přijal mladočeský klub resoluci poslanců. Nakonec dne 25. 9. 1893 se Masaryk vzdal mandátu a vystoupil z mladočeské strany.
Celá affaira vrhla nedobré světlo na Masaryka a všechny realisty.
Pravděpodobně šlo o dopis ze srpna 1891, kdy se Julius Grégr omlouval, že nesplnil slib, že Národní listy nebudou uvádět přesné informace o příjezdu delegací na jubilejní výstavu. Dne 29. 6. 1893 mluvil staročech JUDr. František Šromota na valné hromadě Národního klubu v Brně proti mladočechům. 1. 7. 1893 o tom informovala Moravská orlice a uvedla jména Grégra a Masaryka. Julius Grégr pak prohlásil, že místodržiteli nikdy nic nepsal a vypravoval prý pochybný románek, který byl údajně Thunem nastražen.
Vznikla z toho dlouhá polemika mezi Časem a Národními listy. Dne 8. 7. 1893 Masaryk prohlásil, že nikdy žádný Grégrův dopis místodržiteli neviděl a ani to nikdy neprohlašoval. To popřel Hořica v Národních listech dne 10. 7. 1893. Na to reagoval zase Masaryk 15. 7. 1893 v Čase. Dne 29. 8. 1893 přijal mladočeský klub resoluci poslanců. Nakonec dne 25. 9. 1893 se Masaryk vzdal mandátu a vystoupil z mladočeské strany.
Celá affaira vrhla nedobré světlo na Masaryka a všechny realisty.
30. ledna 2006
Ignorant Che
Che je oblíbenec Malého čtenáře. Nechápu proč. Na rozdíl od něj ničemu pořádně nerozumí, což se však na české části Wikipedie positivně hodnotí. Je třeba být aktivní a uctivý k představeným.
Teď se rozhodl, že bude fušovat do práva: "Propuštění ze státního svazku v tom případě znamenalo, že daná osoba nebyla dále považována za zběhlého občana ČSSR a muselo s ní být nakládáno jako s občanem cizí země."
Ze státu nelze zběhnout. Náš malý che, než něco píše, by se měl podívat do slovníku, aby si ujasnil rozdíl mezi slovem zběh a běženec.
Teď se rozhodl, že bude fušovat do práva: "Propuštění ze státního svazku v tom případě znamenalo, že daná osoba nebyla dále považována za zběhlého občana ČSSR a muselo s ní být nakládáno jako s občanem cizí země."
Ze státu nelze zběhnout. Náš malý che, než něco píše, by se měl podívat do slovníku, aby si ujasnil rozdíl mezi slovem zběh a běženec.
Nepohodlný text
Tento text se panu Svítilovi nelíbil, a proto ho smazal. Dovolím si ho pod licencí GPDL z Wikipedie ocitovat:
Odpoved na vasi demagogii
Primarni je slovo "anonymni". A to vy jaksi v pokusech me urazit pomijite. Znam spoustu lidi, kteri v te dobe v Nemecku opravdu aktivne vystupovali proti rezimu. Ale nikdo z nich nebyl anonymni. Ti co takto vystupovali, meli jediny duvod. Hrali na obe strany, vetsinou jen proto, aby pro sebe ziskali co nejvice moznych vyhod. Jakou hodnotu ma jinak udajne "vydavani exilovych casopisu" ANONYMNE? Co je hodnotneho na textech, ktere pise anonym. To uz i vami zrejme casto cteny Jaroslav Kojzar ma naskok v informacni hodnote, protoze clovek od pocatku vi, oc jde. A srovnani s Minarikem jsem pouzil prave proto, ze je to ucebnicova ukazka, jak tihle nadmiru aktivni bojovnici s velkou pravdepodobnosti pracuji pro druhou stranu. A to u upravence -jkb- zacina byt stale vic zrejme. Tim ze smazal (proti vsem pravidlum)vsechny sve texty, kde se sam usvedcoval, je snad i pro vas dostatecny dukaz. Uz treba tvrzeni, ze vydaval "nekolik" exilovych casopisu, je zjevny dukaz. Mate predstavu co obnasi vydavani jednoho jedineho? Atd. atd. atd. Na zaver byh vam rad polozil jednu otazku. Ja, Hedvicek a spousta dalsich, se neskryvame za nesmyslne nicky. Proc tak cinite vy -jkb- a vetsina ostatnich "moralistu" na cs Wikipedi?--R.Kraus 13:07, 28. 1. 2006 (UTC)
Pohádky ovčí babičky aneb upravenec Koukal
Ross Hedvíček napsal na českou část Wikipedie velice užitečný článek o obecně málo známém fenoménu, jímž jsou upravenci. (Nemá smysl dávat odkaz, protože dříve nebo později bude článek včetně diskusse smazán. Pak si ho přečtou jen privilegovaní.)
Kdo to byl upravenec? Kommunistický régime prohlásil "nezákonné opuštění republiky" za trestný čin. V druhé polovině 70. let však chtěl ukázat, že není emmigrant jako emmigrant. Proto na základě směrnice č. 58 z roku 1977 umožnil lidem v exilu pobyt z hlediska kommunistického práva legalisovat. Podle Sborníku Securitas imperii 9, p. 298: "Podmínkou byl ovšem přátelský nebo neutrální poměr k místnímu zřízení." Ti, kteří to učinili, byli pak obecně nazýváni upravenci. Největší výhodou upravenců bylo, že mohli bez problémů cestovat do kommunistického Československa. Exulanti tam nemohli cestovat buď vůbec (pokud byli stíháni za "nezákonné opuštění republiky"), nebo jako občané cizích států museli žádat o visum. Exulantským občanům USA kommunistický régime visa zásadně neuděloval.
Směrnice zjednodušovala možnost vrátit se do kommunistického Československa, získat povolení k trvalému pobytu v cizině (tato možnost nebyla příliš využívána) nebo požádat o propuštění z československého státního svazku. Naznačovala, že suplice k Husákovi o milost za "zločin" emmigrace bude vyhověno. Hedvíčkův článek toto neskrýval. Proto se brzy ozvaly potrefené husy, včetně jejich ochránců. Jak známo, upravencem je též nechvalně známý správce -jkb-. Vymyslel si legendu, jímž chtěl ukolébat intelektuálně málo schopné naivky. Tak se na ni podívejme blíže.
Co tvrdí Koukal? ". . . zhruba 15 let po mé emigraci, během které jsem ani jednu vteřinu Československo nenavštívil". To je logické. Byl stíhán za trestný čin. Ale co potom, když si svůj vztah upravil? Sám přiznává, že ano. Žádal o visum, tento "bojovník proti kommunismu" a "vydavatel exilových časopisů"?
". . . já ani svou žádost sám nepodal, to museli udělat rodiče v praze, a sice na ministerstvu vnitra" Pan Koukal nám chce namluvit, že za cca 30letého muže jednali s právními účinky jeho rodiče. Buď byl p. Koukal nesvéprávný, nebo vědomě lže. Přikláním se k druhé možnosti, i když ani první nemohu vyloučit.
Zkrátka a dobře. Není jisté, zda všichni upravenci byli konfidenty StB. Zcela jistě však byli kollaboranty kommunistického Československa. Genocidní régime mohl pouhou jejich existenci využívat ve své propagandě. Těchto 10 % se tak úmyslně vyčlenilo z massy ostatních exulantů a stali se pouhými emmigranty. Nejednalo se tedy v žádném případě o to, že by "tato praxe byla běžná zejména u emigrantů žijících v sousedních zemích", jak p. Koukal opět vědomě lže, aby zakryl své morální selhání.
Kdo to byl upravenec? Kommunistický régime prohlásil "nezákonné opuštění republiky" za trestný čin. V druhé polovině 70. let však chtěl ukázat, že není emmigrant jako emmigrant. Proto na základě směrnice č. 58 z roku 1977 umožnil lidem v exilu pobyt z hlediska kommunistického práva legalisovat. Podle Sborníku Securitas imperii 9, p. 298: "Podmínkou byl ovšem přátelský nebo neutrální poměr k místnímu zřízení." Ti, kteří to učinili, byli pak obecně nazýváni upravenci. Největší výhodou upravenců bylo, že mohli bez problémů cestovat do kommunistického Československa. Exulanti tam nemohli cestovat buď vůbec (pokud byli stíháni za "nezákonné opuštění republiky"), nebo jako občané cizích států museli žádat o visum. Exulantským občanům USA kommunistický régime visa zásadně neuděloval.
Směrnice zjednodušovala možnost vrátit se do kommunistického Československa, získat povolení k trvalému pobytu v cizině (tato možnost nebyla příliš využívána) nebo požádat o propuštění z československého státního svazku. Naznačovala, že suplice k Husákovi o milost za "zločin" emmigrace bude vyhověno. Hedvíčkův článek toto neskrýval. Proto se brzy ozvaly potrefené husy, včetně jejich ochránců. Jak známo, upravencem je též nechvalně známý správce -jkb-. Vymyslel si legendu, jímž chtěl ukolébat intelektuálně málo schopné naivky. Tak se na ni podívejme blíže.
Co tvrdí Koukal? ". . . zhruba 15 let po mé emigraci, během které jsem ani jednu vteřinu Československo nenavštívil". To je logické. Byl stíhán za trestný čin. Ale co potom, když si svůj vztah upravil? Sám přiznává, že ano. Žádal o visum, tento "bojovník proti kommunismu" a "vydavatel exilových časopisů"?
". . . já ani svou žádost sám nepodal, to museli udělat rodiče v praze, a sice na ministerstvu vnitra" Pan Koukal nám chce namluvit, že za cca 30letého muže jednali s právními účinky jeho rodiče. Buď byl p. Koukal nesvéprávný, nebo vědomě lže. Přikláním se k druhé možnosti, i když ani první nemohu vyloučit.
Zkrátka a dobře. Není jisté, zda všichni upravenci byli konfidenty StB. Zcela jistě však byli kollaboranty kommunistického Československa. Genocidní régime mohl pouhou jejich existenci využívat ve své propagandě. Těchto 10 % se tak úmyslně vyčlenilo z massy ostatních exulantů a stali se pouhými emmigranty. Nejednalo se tedy v žádném případě o to, že by "tato praxe byla běžná zejména u emigrantů žijících v sousedních zemích", jak p. Koukal opět vědomě lže, aby zakryl své morální selhání.
25. ledna 2006
18. ledna 2006
Beren: Stát jsem já!
Tohle stojí za to, takže to přetisknu v plném znění: "Není podstatné jak co komu zní. Označení komunita zde samozřejmě má jisté opodstatnění, protože jmenovaný byl v podstatě obviněn z narušování české Wikipedie, tedy z něčeho abstraktního, kdy bylo již odhlédnuto od dílčích sporů. Za komunitu jakožto postiženého zde ovšem někdo to obvinění vznesl, takže uznávám, že vhodnější a praktičtější bude uvést raději iniciátora oné stránky (další možné strany konfliktu a doprovodných sporů je možné doplnit během shromažďování důkazů). Na druhou stranu nesouhlasím s označením jedné strany sporu jako skupina "21" (nebo "33" apod). Tím, že něco posoudím a rozhodnu, se přece nestávám stranou sporu (případně dle rétoriky pana Z. "nepřítelem"). Pokud by to byla pravda, soudy by nemohly fungovat (v rámci odvolacího řízení se soudu občas vrátí na stůl věc, kterou již rozhodl a pokud by se předchozím rozhodnutím stal stranou sporu, již by rozhodovat nemohl)."
Chtěl bych našeho malého Ludvíka Velikého ubezpečit, že rozhodně nejsem ve sporu se všemi lynchery. Ti se jen morálně provinili tím, že se podepsali pod něco tak nechutného. Vyrovnat se s tím musí ve svém svědomí sami. Jsou to tedy novodobí Antichartisti, ale spor s nimi nemám. Ba nemám ani věcný spor s inkvisitory jako je Svítil nebo Koukal. Věcný spor mám pouze s primitivy jako je Cynik či Pastorius, kteří nedostatek svého formálního vzdělání dohánějí aggressivitou.
Updated.
Chtěl bych našeho malého Ludvíka Velikého ubezpečit, že rozhodně nejsem ve sporu se všemi lynchery. Ti se jen morálně provinili tím, že se podepsali pod něco tak nechutného. Vyrovnat se s tím musí ve svém svědomí sami. Jsou to tedy novodobí Antichartisti, ale spor s nimi nemám. Ba nemám ani věcný spor s inkvisitory jako je Svítil nebo Koukal. Věcný spor mám pouze s primitivy jako je Cynik či Pastorius, kteří nedostatek svého formálního vzdělání dohánějí aggressivitou.
Updated.
Wikipedičtí pokrytci
"Podle mě je k přijetí žádosti nutné, aby V. Z. projevil zájem o otevření případu." Beren je zřejmě pilným čtenářem Catch-22. Mám projevit zájem, ačkoliv jsem zablokovaný. Mám projevit zájem, ačkoliv jsou veškeří mí maňásci illegálně okamžitě blokováni rovněž.
Inu, budu tedy s těmito pokrytci kommunikovat zde. Už se to osvědčilo ve vztahu Sprcha – Vrba. Zájem tedy mám. Co dál?
Chtěl bych jmenovitě poděkovat Lisovi, který pochopil, že drakonické tresty ve stylu KKK jsou Wikipedie nedůstojné. Sice nemám nic proti tomu, aby mne Liso vedle mne též hájil, ale připomínám, že nejsem žádný uprchlý vězeň, takže mám přirozené právo respektované v každé slušné společnosti hájit se sám. To cs: zřejmě není.
Updated.
Inu, budu tedy s těmito pokrytci kommunikovat zde. Už se to osvědčilo ve vztahu Sprcha – Vrba. Zájem tedy mám. Co dál?
Chtěl bych jmenovitě poděkovat Lisovi, který pochopil, že drakonické tresty ve stylu KKK jsou Wikipedie nedůstojné. Sice nemám nic proti tomu, aby mne Liso vedle mne též hájil, ale připomínám, že nejsem žádný uprchlý vězeň, takže mám přirozené právo respektované v každé slušné společnosti hájit se sám. To cs: zřejmě není.
Updated.
16. ledna 2006
Blahopřání Janu Koukalovi
Na své stránce uvádí, že už nadále nechce české části Wikipedie škodit: "Proto nezbývá než vyzkoušet druhou fázi, wikidovolenku, nu a pak se uvidí." K tomuto odhodlání lze sice upřímně blahopřát, ale obávám se, že tomuto notorickému lháři nelze věřit: "chci se opět, snad jen nějakou dobu, věnovat psaní článků, do hádek či do činností, které by je mohly rozdmýchat, se vměšovat nemám chuť, ba ani je komentovat, ani jako uživatel ani jako správce."
Výpisky z četby III
"Spolu s marxismem se také upevňovala zvláštní, svým původem německá metoda myšlení, která konstruuje vědeckou skutečnost okolo přesně vymezených pojmů. S pojmy pak zachází již ne jenom jako se stavebními kameny konstrukce budované nad skutečností, nýbrž jako se skutečností samotnou. Pojmy se stávají téměř posvátnými, jsou znakem a znamením vědeckosti. Ta se pak často vyčerpává ve hře s pojmy bez ohledu na skutečnost. Nic takového nezná ani anglosaská, ani francouzská myšlenková tradice, které stanoví pojmy ad hoc, k jednorázovému použití, častěji se však bezstarostně vyjadřují v metaforách. Sovětský marxismus přejal tuto německou hru s pojmy s nadšením a učinil z nich sakrální objekty Učení, zvláště vhodné jako náplň brožurek. Hra na tuto pravoslavnou scholastiku nahrazovala vědu. Bylo to samozřejmě směšné a nakonec již nebyl téměř nikdo se ochoten jí účastnit. Úcta před posvátnem však zůstala, stalo se zase jaksi přirozeným, záležitostí zdravého rozumu, že skutečnost je skládačka sestavená z pojmů. Povinností vědce zůstalo (na východ od Labe podnes) vyjadřovat se v obecně uznaných pojmech, o kterých se v zásadě vůbec nepochybuje. V mnohoznačných metaforách prý mluví jenom nevědečtí esejisté. Toto podivné mámení je jistě dáno naší tradicí navázanou těsně na německé vědecké prostředí, nemohlo by se však stát “přirozeným”, nebýt dlouhodobého působení marxismu . . . Jako “přirozené” jsme schopni chápat nanejvýše dožívající strukturálně-systémové konstrukce, zbytky starého paradigmatu, reprezentované například německými Sozialgeschichte, dnes převládající poststrukturalistická, kulturalistická vidění dějinného pohybu, tvořící nové paradigma, jsou pro nás ale prostě absurdní, odbýváme je proto jednoduchou nálepkou zvrhlé postmodernosti." Dušan Třeštík: O co skutečně jde v českém dějepisectví
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)