1. Valtr a Kema kecají (nejméně pravděpodobné) 2. Poměry se změnily od doby, kterou mají na mysli, do r.1988, kdy jsem tam jel já. 3. Úředník ambasády, kterému jsem přinesl životopis a papíry, byl buď flink nebo se mnou tajně sympatisoval, protože se mě neptal vůbec na nic.
Jak už jsem několikrát uvedl: nemusel jsem slibovat nikomu nic, nic jsem nepodepsal, nikoho neudával a celý můj styk s ambasádou byl striktně úřední žádost holandského občana o čs. visum.
S "upravenci" je to trochu emigrantská hysterie. Je potřeba rozlišovat _subjektivní_ posouzení toho, jak charakterisovat člověka ochotného k ponižujícímu jednání s československými úřady (nebyl by asi příliš ostrý ani termín sebepokálení), a _objektivní_ hodnocení, jestli vůbec StB od "upravenců" nějaké informace chtěla. Někteří zřejmě spolupracovali dobrovolně a nad rámec toho, co se od nich vyžadovalo, o tom si nedělám nejmenší iluse. Ale u většiny bych soudil, že - vzhledem ke stavu režimu v 80. letech - šlo komunistům už jen o "tvrdé valuty". Idealismus odešel na věčnost v r. 1969. Je otázkou pro historiky, jak to vlastně bylo.
můžu Tě ubezpečit, že bych k žádnému sebepokálení anebo spolupráci nesvolil! Pokud by taková žádost, i velmi slušně nabídnutá, padla, otočil bych se na podpatku a opustil ambasádu.
Opakuji: nikdo po mě nechtěl nic - kromě zaplacení škol, což je přirozené a částka byla naprosto reasonable. Žádost o visum proběhla naprosto stejně jako u Holanďanů a v Česku jsme se museli přihlásit na cizinecké policii stejně jako Holanďani.
"Podle mého názoru nikdo nespolupracoval dobrovolně." Ale spolupracoval! Výjimečně z blbosti a ve víře v dobrou věc (po r.1968 možné jen u oligofreniků), zejména však pro prachy nebo jiné výhody.
Já jsem nespolupracoval vůbec nikdy nijak, ani dobrovolně ani nedobrovolně. U jediných voleb v ČSSR, kterých jsem se zůčastnil (1976) jsem škrtal.
Já jen zírám!! Napadají mě tři možnosti:
OdpovědětVymazat1. Valtr a Kema kecají (nejméně pravděpodobné)
2. Poměry se změnily od doby, kterou mají na mysli, do r.1988, kdy jsem tam jel já.
3. Úředník ambasády, kterému jsem přinesl životopis a papíry, byl buď flink nebo se mnou tajně sympatisoval, protože se mě neptal vůbec na nic.
Jak už jsem několikrát uvedl: nemusel jsem slibovat nikomu nic, nic jsem nepodepsal, nikoho neudával a celý můj styk s ambasádou byl striktně úřední žádost holandského občana o čs. visum.
Vodník
Ono v roce 1988 to už byla těžká perestrojka. Dokonce se uvažovalo, že se zruší trestný čin nezákonného opuštění republiky.
OdpovědětVymazatTo je nejpravděpodobnější vysvětlení.
OdpovědětVymazatVodník
S "upravenci" je to trochu emigrantská hysterie. Je potřeba rozlišovat _subjektivní_ posouzení toho, jak charakterisovat člověka ochotného k ponižujícímu jednání s československými úřady (nebyl by asi příliš ostrý ani termín sebepokálení), a _objektivní_ hodnocení, jestli vůbec StB od "upravenců" nějaké informace chtěla. Někteří zřejmě spolupracovali dobrovolně a nad rámec toho, co se od nich vyžadovalo, o tom si nedělám nejmenší iluse. Ale u většiny bych soudil, že - vzhledem ke stavu režimu v 80. letech - šlo komunistům už jen o "tvrdé valuty". Idealismus odešel na věčnost v r. 1969. Je otázkou pro historiky, jak to vlastně bylo.
OdpovědětVymazatZdravím Tomáši,
OdpovědětVymazatmůžu Tě ubezpečit, že bych k žádnému sebepokálení anebo spolupráci nesvolil! Pokud by taková žádost, i velmi slušně nabídnutá, padla, otočil bych se na podpatku a opustil ambasádu.
Opakuji: nikdo po mě nechtěl nic - kromě zaplacení škol, což je přirozené a částka byla naprosto reasonable. Žádost o visum proběhla naprosto stejně jako u Holanďanů a v Česku jsme se museli přihlásit na cizinecké policii stejně jako Holanďani.
Tak buď je upravenec Vodník kollaborant s kommunistickým régimém, nebo Hedvíček a Peters kecaj.
OdpovědětVymazatPodle mého názoru nikdo nespolupracoval dobrovolně.
OdpovědětVymazatProč bychom měli kecat?
"Podle mého názoru nikdo nespolupracoval dobrovolně."
OdpovědětVymazatAle spolupracoval! Výjimečně z blbosti a ve víře v dobrou věc (po r.1968 možné jen u oligofreniků), zejména však pro prachy nebo jiné výhody.
Já jsem nespolupracoval vůbec nikdy nijak, ani dobrovolně ani nedobrovolně. U jediných voleb v ČSSR, kterých jsem se zůčastnil (1976) jsem škrtal.
Vodník
Ne, jak píše Doležal, každého přinutili. Jinak by to byl morálně totálně zvrácený člověk.
OdpovědětVymazatTěch prachů zase nebylo tolik, aby to stálo za to. Navíc v době rovnostářství byly příliš vidět.
O Vás nepochybuji. Pochybuji o p. Koukalovi. Okolnosti o něm jsou příliš podezřelé.
Myslim si, ze mnoho "cechacku" nemusel ke spolupraci s StB vubec nikdo nijak nutit.
OdpovědětVymazatCo se pak "upravencu" tyce, spolupracovali asi take dobrovolne - kdyz uz museli tolik zaplatit.
Mnohdy si tak vyrizovali i svoje os. spory ci ruzna selhani.