Tento blog čte kolem 200 čtenářů denně, takže si myslím, že nastal čas k formulování jeho politiky. Jsou zde vítáni všichni čtenáři a všichni přispěvatelé, kteří mají co říci. Pokud někdo chce uveřejňovat texty na hlavní stránce, stačí, aby nám poslal e-mail, a dostane pozvánku.
Nejsou zde vítáni trollové. Petrovi, Maxovi Von vulgo Anonymousi a Pohraničníkovi tímto dávám consilium abeundi. Jejich příspěvky nemají žádnou hodnotu, často je jedná o pouhé tapetování či krádež cizích textů. Od nynějška proto budou zvýšenou měrou mazány. Tento blog si nepotřebuje čtenost zvedat umělými "spory" s nějakými trolly. Nekvalitní texty jen zbytečně zabírají místo a zatěžují čtenáře, které nezajímají. Oněm třem trollům doporučuji místo tohoto blogu server Sprcha, tam berou všechno. Avšak jmenovitě Pohraničníka upozorňuji, aby si vzal poučení z osudu AndyOn a nesnažil se hádat s tamním Klanem, jinak od něj dostane výprask. Pokud chce na Sprše uspět, musí být sionista, podporovat invasi do Iráku, být antikommunista, kritik čecháčkovství a stoupenec Kateřiny Jacques. Naproti tomu já osobně jsem v konfliktu Petr Maule – Alex Juchelka jednoznačně na straně p. Juchelky.
Cením si všech ostrých kritiků zdejších textů, jako je p. Vaněk, Fuxoft nebo Neználek. I oni jsou vítáni a mají-li zájem, rád jim pošlu pozvánku opravňující psát texty na hlavní stránku. Tento blog si nebere servítky, nebojí se nikoho a ničeho, nevytečkovává zbaběle slova jako je hovno, prdel či kunda, takže musí počítat s vášnivou kritikou. Jedině v polemikách, které si na nic nehrají, může nestranný čtenář nalézt pravdu.
Updated.
29. května 2006
Trochu mathematiky
Tento text je reakcí na diskussi k článku Polemika s Cynikem.
Máme-li soubor o 30 000 prvcích, může četnost zastoupení prvků nabývat hodnot 1 až 30 0000. Chceme-li zjistit prvek, který se v tomto souboru vyskytuje právě jednou, máme pravděpodobnost, že ho najdeme ve vzorku z 10 prvků 0,033 %, ve vzorku ze 100 prvků 0,333 %. Zvýšení pravděpodobnosti úspěšnosti hledání tím, že počet prvků ve vzorku zvýšíme z 10 na 100, není ani půl procentního bodu. Je tedy zcela zanedbatelné.
Opraveno na základě Gogova článku.
Máme-li soubor o 30 000 prvcích, může četnost zastoupení prvků nabývat hodnot 1 až 30 0000. Chceme-li zjistit prvek, který se v tomto souboru vyskytuje právě jednou, máme pravděpodobnost, že ho najdeme ve vzorku z 10 prvků 0,033 %, ve vzorku ze 100 prvků 0,333 %. Zvýšení pravděpodobnosti úspěšnosti hledání tím, že počet prvků ve vzorku zvýšíme z 10 na 100, není ani půl procentního bodu. Je tedy zcela zanedbatelné.
Opraveno na základě Gogova článku.
28. května 2006
Ztracení v paragrafech
Názor, že "zákonů je příliš mnoho" nebo že "právní řád je nepřehledný", prima facie nepřipouští polemiku.
Vezmeme-li téměř libovolné odvětví práva, dospějeme k názoru, že od r. 1989 počet a objem právních norem několikanásobně narostl a jeho složitost a hloubka struktury regulačního systému se zvýšila, v některých případech tak, že se systém práva vymyká laickému chápání a stává se doménou placených vykladačů; jejich výklad má ovšem zásadní nevýhodu v tom, že není závazný pro ty, kteří právo aplikuji (soudy a ostatní státní orgány), takže jeho užitečnost z hlediska recipientů práva efektivně konverguje k nule.
Právní řád, který je konstruován tímto způsobem, obsahuje inherentní risiko, že se stane nástrojem svévole a úřední šikany. To je zvlášť patrné v daňovém právu: vyžaduje-li právní předpis autoritativní výklad správce daně, a stávají-li se "déčkové" pokyny ministerstva financí de facto součástí platného práva, je s normotvorbou cosi v nepořádku: povinností exekutivy je formulovat podzákonné předpisy dostatečně jasně a srozumitelně, od výkladu jsou tu soudy.
Uvedu příklad, k jakým absurditám v praxi dochází: počátkem roku byl přijat zákon č. 61/2006 Sb., jímž byl podstatně novelisován zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Legislativní proces se ovšem protáhl, a tak ustanovení, že novela je účinná od 1. ledna 2006, není aplikovatelné, neboť zákon byl vyhlášen ve Sbírce až 8. března 2006 a logicky nemůže působit zpětně. Existují však dva výklady, kdy takový defektní předpis (novinář by zřejmě použil cliché "legislativní zmetek") nabyl účinnosti: podle jedné verse byl zákon účinný dnem vyhlášení, podle druhé patnáctým dnem po vyhlášení, přičemž oba dva výklady jsou přibližně stejně legitimní a argumentačně podepřené. Vedle toho existuje třetí (menšinový) výklad, že novela nenabyla účinnosti vůbec, protože byla přijata způsobem odporujícím zákonu a není tedy zákonem v materiálním smyslu.
Občan, který svou žádost o informace podal v době mezi 8. a 22. březnem 2006, tedy neví, zda se na jeho žádost uplatňuje režim fikce zamítavého rozhodnutí podle starého znění, nebo už režim novelisovaný, využívající možností nového správního řádu. Bude-li postupovat jedním nebo druhým způsobem, riskuje, že po vynaložení značného úsilí a nemalých prostředků na právní pomoc soud jeho žalobu odmítne, protože si účinnost novely vyloží opačným způsobem než žadatel, a není vyloučeno, že různé krajské soudy, případně i různé senáty jednoho krajského soudu, budou novelu vykládat různě. Ke sjednocení výkladu dojde až po letech, kdy se k otázce vysloví tradičně hlemýždím tempem pracující Nejvyšší správní soud, a není vyloučeno, že jeho rozhodnutí bude nakonec zvráceno opačným nálezem Ústavního soudu.
Podobných příkladů by bylo možno jmenovat celou řadu: problémem není rozsah a složitost regulace, ale v prvé řadě nedostatek konsistence a nejasnost vydávaných právních předpisů.
V období pozdního osvícenství se lidé domnívali, že existuje ideální, Bohem dané právo, a úkolem zákonodárce je toliko toto ideální právo nalézt a sepsat. These o intrinsické seznatelnosti (poznatelnosti) práva se stala podkladem rakouského Všeobecného zákoníku občanského z r. 1811, jednoho z nejzdařilejších legislativních děl všech dob.
Moderní zákonodárce v transcendentální povahu práva nevěří a při normování již právo nehledá, ale vytváří, aniž by se dal ve své fantasii omezovat ohledy na ty, jimž je právo určeno. Účelovost normotvorby je tak nejzávažnější vadou postkomunistické legislativy: právo tu není vytvářeno jako systém, který musí být vnitřně sourodý a logický, ale jako sněhová koule, na niž se nabalují nové a nové vrstvy korektivní normotvorby.
Proto dodnes platí přibližně sedmdesátkrát novelisovaný trestní řád z r. 1961, u kterého pravidelně přibližně jednou až dvakrát za rok Ústavní soud konstatuje, že některé ustanovení odporuje Listině základních práv a svobod, a u něhož si nikdo nemůže být jist, jakou interpretaci orgány činné v trestním řízení v jednotlivém případě použijí.
Příklad, k čemu nekvalitní, lajdácká "šámalovská" normotvorba vede v praxi: Podle ustanovení § 43 odst. 1 trestního řádu (TŘ) má poškozený v trestním řízení právo navrhovat důkazy, např. výslech svědků, a podle § 209 odst. 1 TŘ smí klást svědkům otázky, ale protože § 43 odst. 1 TŘ říká, že má právo se k věci vyjádřit "před jejím skončením", některé soudy odmítají poškozenému možnost vyjádřit se k provedeným důkazům.
To např. znamená, že poškozený může předložit důležitou listinu, ale už nesmí uvést, čím je tato listina pro trestní řízení důležitá a co podle jeho názoru prokazuje. Podobně nesmí vysvětlit, v čem vidí rozpory ve výpovědi právě vyslechnutého svědka a jak by soud měl ve světle této výpovědi interpretovat např. výpověď obžalovaného.
Nekompetentní Šámalova novela v tomto případě vedla k porušení principu rovnosti mezi procesními stranami.
Naprostým popřením zásady dobré normotvorby je "pejskovsko-kočičkovské pečení dortu" v podobě poslaneckých pozměňovacích návrhů.
Důsledně vzato by schválení sebemenší změny v předloze vyžadovalo, aby se legislativní proces vrátil na začátek, protože každá změna může potenciálně představovat zásadní modifikaci zákona jako celku. To se neděje, místo toho existuje pojistka v podobě závěrečného hlasování o návrhu, ale tam jsou poslanci vázáni stranickými instrukcemi a nadto riskují, že přijde nazmar výsledek několikaletého legislativního procesu; není mnoho případů, kdy se poslaneckými iniciativami "zvandalisovanou" předlohu podařilo skutečně v této fasi zastavit tak jako trestní zákoník, z něhož v důsledku malé domů ODS vypadla důležitá skutková podstata zneužívání informací v obchodním styku.
Facit: Klausovké volání po zjednodušení právního řádu je hrubým populismem, objemnost práva je daleko menším problémem než nesystematická, nekvalitní a poslanecky "vylepšovaná" normotvorba.
27. května 2006
Egg se opět plete
motto: "Shodný názor správců je potřeba jen v nejzákladnějších věcech, například v tom, že trestní oznámení je právní krok a nelze jím ve wiki vyhrožovat, to považuji za evidentní." Egg
„Varování před podáním trestního oznámení není právní výhrůžkou“. V kontextu wiki skutečně ne.
„Varování před podáním trestního oznámení není právní výhrůžkou“. V kontextu wiki skutečně ne.
Polemika s Cynikem
Cynik si všiml, že jsem provedl konkurenční průzkum kvalit české a slovenské části Wikipedie. Bohužel stále nepochopil základy statitistiky. Obě části mají cca 30 000 článků. Pokud jich prozkoumám 100, tak jich prozkoumám 0,333 %. Pokud jich prozkoumám 10, tak jich prozkoumám 0,033 %. V obou případech je statistická representativnost nulová, neboť 0 * 10 = 0, stejně jako 0 *100 = 0.
Co se týká údajných primitivních a průhledných triků, chtěl bych znovu ocitovat své závěry: "Pokud se zajímáte o kytičky nebo jste fanatik do planetek, je česká část Wikipedie hraničně použitelná. Jinak ne." "Česká a slovenská část Wikipedie jsou jedna za 18 a druhá bez 2 za 20. Jediný rozdíl spočívá v tom, že česká obsahuje více biologických pahýlů, slovenská více astronomických." Tím jsem nechtěl říci, že slovenská část Wikipedie je lepší než česká. Tím jsem chtěl říci, že obě jsou stejně nepoužitelné.
Ale spíše si přečtěte, jak to bylo ve skutečnosti.
Co se týká údajných primitivních a průhledných triků, chtěl bych znovu ocitovat své závěry: "Pokud se zajímáte o kytičky nebo jste fanatik do planetek, je česká část Wikipedie hraničně použitelná. Jinak ne." "Česká a slovenská část Wikipedie jsou jedna za 18 a druhá bez 2 za 20. Jediný rozdíl spočívá v tom, že česká obsahuje více biologických pahýlů, slovenská více astronomických." Tím jsem nechtěl říci, že slovenská část Wikipedie je lepší než česká. Tím jsem chtěl říci, že obě jsou stejně nepoužitelné.
Ale spíše si přečtěte, jak to bylo ve skutečnosti.
Seznam českých wikipedistů
Napište, co si o nich myslíte. Dostanou tak žádoucí zpětnou vazbu, kterou tolik postrádají.
Překvapení roku
Hitler české části Wikipedie, Cynik, z ní beze slova odešel: "Činnost ukončena." Uvidíme, jak dlouho mu dobré předsevzetí vydrží.
Zajímavý průzkum bojem
Jak mne upozornil Tomáš Pecina, novinářům se povedl majstrštyk. K tomu dodávám, že jediná Michaela Šojdrová je opravdu normální.
26. května 2006
Česká Wikipedie v ohrožení!!!
Nový boj o existenci české části Wikipedie existuje. Hitler české Wikipedie, fanatický IMHOtista, nejvyšší pariah, pan nedotknutelný. Ten, který nesmí být jmenován. Maturant. Fanatický likvidátor pravidla NPOV. Ideologický politruk KDU-ČSL. Subpahýlista. Ozbrojený kulometčík bez samopalu. Atd atd...
Kandiduje na správce!
Kandiduje na správce!
Volební prognosa
Na základě diskusse k článku jsem opravil text. Nyní vyjadřuje můj odhad výsledku voleb, takže si každý bude moci za týden ověřit, do jaké míry jsem se strefil. Chtěl bych jen upozornit, že větší důraz než na procento voličské přízně kladu na odhad počtu mandátů. Své chyby pak vyčíslím v procentech podle nich.
Volební účast: 50 %
Procent hlasů:
ODS 28,8
KDU-ČSL 9
Z 9
KSČM 18
ČSSD 25,2
Ostatní 10
Přepočteno na mandáty:
ODS 64
KDU-ČSL 20
Z 20
KSČM 40
ČSSD 56
Kdyby ČSSD získala počet hlasů, který odhaduji pro ODS, a ODS počet hlasů, který odhaduji pro ČSSD, byly by možné tyto koalice:
ČSSD–KDU-ČSL–Z: 104
ČSSD–KSČM: 104
ODS–ČSSD: 120
ODS–KDU-ČSL–Z: 96
ODS–KSČM: 96
Myslím, že z těchto tří možných koalic by si Paroubek vybral ČSSD–KDU-ČSL–Z.
Volební účast: 50 %
Procent hlasů:
ODS 28,8
KDU-ČSL 9
Z 9
KSČM 18
ČSSD 25,2
Ostatní 10
Přepočteno na mandáty:
ODS 64
KDU-ČSL 20
Z 20
KSČM 40
ČSSD 56
Kdyby ČSSD získala počet hlasů, který odhaduji pro ODS, a ODS počet hlasů, který odhaduji pro ČSSD, byly by možné tyto koalice:
ČSSD–KDU-ČSL–Z: 104
ČSSD–KSČM: 104
ODS–ČSSD: 120
ODS–KDU-ČSL–Z: 96
ODS–KSČM: 96
Myslím, že z těchto tří možných koalic by si Paroubek vybral ČSSD–KDU-ČSL–Z.
25. května 2006
Svoboda projevu v Bohmen und Mahren?
Svoboda? Ano! Ale jen tak potichu, doma pod perinou a nebo v noci se sprejem. Prizdisraci...
Poznámky k článku Ztraceni v paragrafech
Malý čtenář vyzval Tomáše Pecinu a mne, abychom se vyjádřili k článku Ztraceni v paragrafech. Je to rozsáhlý článek, který vychází z článku soudce Baxy Tak co s přebytečným právem? a z rozhovoru se soudcem Vyklickým.
Pracuji v legislativně 7 let, takže mám zjevně k thematu co říci. Problém je, že toho o české i evropské legislativě vím tolik, že je velice těžké vybrat to podstatné. Proto se omezím na několik poznámek.
Z článku je vidět, že ho psal dilettant, který o legislativě neví nic. To je pro česká media naprosto typický jev. Proto nechal neúměrný prostor soudci Vyklickému, jeho krajně subjektivním názorům. To už se rovnou mohl zeptat advokáta Sokola. Proč nedal větší prostor ministru Zářeckému, což je naprosto špičkový legislativec a první specialisovaný ministr pro legislativu od dob Vavro Šrobára? Nebo být tak bez sebe z toho, že se sejde několik komor a několik professních odborových svazů.
K názorům soudce Vyklického se raději vyjadřovat nebudu. Pouze opět připomenu, co o soudcích napsal prof. Eliáš:
Nejprve několik pojmů: Právo je systém právních norem. Právní normy jsou uspořádány do právních předpisů, především do zákonů. Právní norma je jedno závazné pravidlo chování, příkaz nebo zákaz, vynutitelný státem. Každý právní předpis obvykle obsahuje právních norem mnoho.
Poslanci a úředníci mají nekontrolovatelnou moc nad zákonodárným procesem.
Jinak to ani být nemůže.
V současnosti platí 10 tisíc norem, čtvrtina z toho jsou zákony, které mají celkem asi 100 tisíc paragrafů.
Chtěl bych vědět, nakolik jsou tyto odhady podložené.
Příběh o tom, jak je vláda nucena vystupovat jako správní úřad, je sice smutný, ale příčina je jasná: Ústava + jednací řády obou komor. V žádném normálním státě nemůže zákon navrhnout jeden poslanec. V žádném normálním státě nemůže pozměňovací návrh na plénu navrhnout jeden poslanec. Z projednání ve výboru se tak stává napůl zbytečný process.
Volání po koncepcích je tradiční levičácké cliché. Jen místo zákonů nás budou regulovat koncepce.
Počet novelisací je skutečně hrozivý. Do značné míry však za ně může vyspělá technika. Zatímco dříve se nepřímými novelami nikdo nezabýval, nyní se to hlídá a každá nepřímá novela se převede na přímou. Proto jich je tolik. Dám Vám anekdotu. V návrhu nového trestního zákoníku byl použit institut zákonného společenství majetkového: "Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové." Co na tom, že tento právní institut byl zrušen již v roce 1963 a od té doby nahrazen nejprve BSM a nyní SJM. To docenta Šámala nezajímalo. "Trestní právníci jsou zvyklí na zákonné společenství majetkové, tak proč to měnit?" Ostrov starého legislativního myšlení v postmoderní době.
Je osudný omyl se domnívat, že v roce 1989 nastal v legislativě nějaký zlom. Jak jsem napsal: "Kdy vlastně začíná dnešní právo? Podle mne v roce 1982, kdy byla přijata velká novela občanského zákoníku, která odstranila největší hrůzy z roku 1964. Rok 1989 žádný přelom neznamenal, právo dál tvořili titíž lidé podle stejných vzorců. Když si srovnáte novelu zákoníku práce z roku 1988 a 2000, těžko najdete nějaké rozdíly. Symbolem tohoto období je zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a vládní nařízení č. 137/1989 Sb., o závodním stravování." Před tím byl velkým přelomem rok 1960, kdy začíná kommunistická legislativa se svými poznámkami pod čarou; světovým unikátem. Idealisovat si kommunistickou legislativu je osudný omyl. Je fakt, že poslanci byli tehdy do počtu, přesto úroveň tehdejších předpisů byla bídná a dle mého názoru horší než dnes.
Ke Klausově kritice: "Jedná se o jeden z nejkratších zákonů, které kdy byly přijaty v České republice (kratší jsou snad jen zákony o zásluhách prezidentů Masaryka a Beneše). Parcialita tohoto zákona je mimořádná a bezkonkurenční". Jsem bytostně přesvědčen, že specialisovaný zákon je lepší než novela. Tak to chodí v celé střední Evropě (Rakousku, Německu i Švýcarsku). "Za dva a tři čtvrtě roku svého prezidentství jsem dostal k podpisu téměř 350 zákonů, což si můžeme představit i tak, že každý třetí den vznikl nový zákon. Tím je zužován prostor pro svobodné jednání a podnikání lidí, tím klesá úcta k zákonům a k jejich dodržování." To je totální nesmysl, primitivní počtářství, míchání jablek s hruškama.
BTW, dostaly LN za vloženou reklamu na ASPI zaplaceno? V ASPI je dost chyb a výstup z něho se obvykle dá poznat.
Myslím, že systém jezdců a přílepků by šel odstranit zákonem z dob starého Říma, který zakazoval spojovat nesouvisející věci. A vláda se chystá zavést RIA.
Pracuji v legislativně 7 let, takže mám zjevně k thematu co říci. Problém je, že toho o české i evropské legislativě vím tolik, že je velice těžké vybrat to podstatné. Proto se omezím na několik poznámek.
Z článku je vidět, že ho psal dilettant, který o legislativě neví nic. To je pro česká media naprosto typický jev. Proto nechal neúměrný prostor soudci Vyklickému, jeho krajně subjektivním názorům. To už se rovnou mohl zeptat advokáta Sokola. Proč nedal větší prostor ministru Zářeckému, což je naprosto špičkový legislativec a první specialisovaný ministr pro legislativu od dob Vavro Šrobára? Nebo být tak bez sebe z toho, že se sejde několik komor a několik professních odborových svazů.
K názorům soudce Vyklického se raději vyjadřovat nebudu. Pouze opět připomenu, co o soudcích napsal prof. Eliáš:
"Komplex pravidel shrnutých do tohoto ustanovení se záměrně, kategoricky, a také v logické návaznosti na § 2, rozchází s Robespierovou maximou, že "Slovo »soudní tvorba práva« musí být vymýceno z našeho slovníku." Tato zásada je totalitnímu právnímu myšlení blízká, jak je známo rovněž z nedávné české zkušenosti, pohříchu i současnosti. S těmito neblahými tradicemi je nezbytné se rozejít nejen s ohledem na jejich kořeny, ani proto, že princip popření soudcovské tvorby práva ani v totalitních právních systémech nenašel plné uplatnění (jako princip nepůsobí), ale především z toho důvodu, že snahy o jeho prosazování působí retardačně na juristické myšlení i na celkovou právní kulturu, vedou k nespravedlnostem při aplikaci práva, a tudíž i k sociálně škodlivým efektům."
Nejprve několik pojmů: Právo je systém právních norem. Právní normy jsou uspořádány do právních předpisů, především do zákonů. Právní norma je jedno závazné pravidlo chování, příkaz nebo zákaz, vynutitelný státem. Každý právní předpis obvykle obsahuje právních norem mnoho.
Poslanci a úředníci mají nekontrolovatelnou moc nad zákonodárným procesem.
Jinak to ani být nemůže.
V současnosti platí 10 tisíc norem, čtvrtina z toho jsou zákony, které mají celkem asi 100 tisíc paragrafů.
Chtěl bych vědět, nakolik jsou tyto odhady podložené.
Příběh o tom, jak je vláda nucena vystupovat jako správní úřad, je sice smutný, ale příčina je jasná: Ústava + jednací řády obou komor. V žádném normálním státě nemůže zákon navrhnout jeden poslanec. V žádném normálním státě nemůže pozměňovací návrh na plénu navrhnout jeden poslanec. Z projednání ve výboru se tak stává napůl zbytečný process.
Volání po koncepcích je tradiční levičácké cliché. Jen místo zákonů nás budou regulovat koncepce.
Počet novelisací je skutečně hrozivý. Do značné míry však za ně může vyspělá technika. Zatímco dříve se nepřímými novelami nikdo nezabýval, nyní se to hlídá a každá nepřímá novela se převede na přímou. Proto jich je tolik. Dám Vám anekdotu. V návrhu nového trestního zákoníku byl použit institut zákonného společenství majetkového: "Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové." Co na tom, že tento právní institut byl zrušen již v roce 1963 a od té doby nahrazen nejprve BSM a nyní SJM. To docenta Šámala nezajímalo. "Trestní právníci jsou zvyklí na zákonné společenství majetkové, tak proč to měnit?" Ostrov starého legislativního myšlení v postmoderní době.
Je osudný omyl se domnívat, že v roce 1989 nastal v legislativě nějaký zlom. Jak jsem napsal: "Kdy vlastně začíná dnešní právo? Podle mne v roce 1982, kdy byla přijata velká novela občanského zákoníku, která odstranila největší hrůzy z roku 1964. Rok 1989 žádný přelom neznamenal, právo dál tvořili titíž lidé podle stejných vzorců. Když si srovnáte novelu zákoníku práce z roku 1988 a 2000, těžko najdete nějaké rozdíly. Symbolem tohoto období je zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a vládní nařízení č. 137/1989 Sb., o závodním stravování." Před tím byl velkým přelomem rok 1960, kdy začíná kommunistická legislativa se svými poznámkami pod čarou; světovým unikátem. Idealisovat si kommunistickou legislativu je osudný omyl. Je fakt, že poslanci byli tehdy do počtu, přesto úroveň tehdejších předpisů byla bídná a dle mého názoru horší než dnes.
Ke Klausově kritice: "Jedná se o jeden z nejkratších zákonů, které kdy byly přijaty v České republice (kratší jsou snad jen zákony o zásluhách prezidentů Masaryka a Beneše). Parcialita tohoto zákona je mimořádná a bezkonkurenční". Jsem bytostně přesvědčen, že specialisovaný zákon je lepší než novela. Tak to chodí v celé střední Evropě (Rakousku, Německu i Švýcarsku). "Za dva a tři čtvrtě roku svého prezidentství jsem dostal k podpisu téměř 350 zákonů, což si můžeme představit i tak, že každý třetí den vznikl nový zákon. Tím je zužován prostor pro svobodné jednání a podnikání lidí, tím klesá úcta k zákonům a k jejich dodržování." To je totální nesmysl, primitivní počtářství, míchání jablek s hruškama.
BTW, dostaly LN za vloženou reklamu na ASPI zaplaceno? V ASPI je dost chyb a výstup z něho se obvykle dá poznat.
Myslím, že systém jezdců a přílepků by šel odstranit zákonem z dob starého Říma, který zakazoval spojovat nesouvisející věci. A vláda se chystá zavést RIA.
24. května 2006
Restaurace fašismu
Zajímavý názor uveřejnil Krabat na Vrbě. Podle jeho mínění nás čeká obnovení fašismu pod hlavičkou demokracie. Příčina je jasná: válka s terrorem. Nicméně si myslím, že ještě není vše ztraceno, že se tomu ještě můžeme postavit.
Ivanyuska durachok...
Frantisek Fuka, mistni jednicka postavajici pred vycepnou ceskeho internetu se snazi udelat si jmeno na anglicky mluvicim internetu tim, ze opakovane pise o mne, nazyva mne picou a dokonce pripojuje obrazky. A to prosim vsechno navzdory memu pratelskemu chovani vuci nemu. Je to neco jako soucasny standard ceskeho internetu - chovat se jako necivilizovany dobytek? Vidime to v posledni dobe prilis casto, od Cinika, Berena a podobnych troubu az po Fuku, ktereho jsem az do nedavna povazoval za temer normalniho. Je to moje chyba, velice se za nic stydim.
Vyrazne Fukovy moudrosti lze videt na http://fuxoft.blogspot.com a clanek, ktery mne znechul je Do androids dream of screensavers? (Plus Hedvicek)
Vyrazne Fukovy moudrosti lze videt na http://fuxoft.blogspot.com a clanek, ktery mne znechul je Do androids dream of screensavers? (Plus Hedvicek)
Kulveitovy nestydaté lži
Vzhledem k tomu, že ve známém sporu o stránku Wikipedie se Wikimol nestyděl uvádět lži, cítím potřebu je uvést na pravou míru. Je už nyní zjevné, k čemu celý ten 4. Berenův lynch sloužil: Aby mohli beztrestně lhát, bez obav, že někdo na to poukáže přímo ve Wikipedii.
Kulveitovy lži:
Nejprve stojí za zmínku, že nesmím být výslovně jmenován, ačkoliv tím Wikimol porušil pravidla Wikipedie. Inu, známá kommunistická taktika: emigranti také obvykle nesměli být jmenováni, aby se na ně zapomnělo.
Až do nedávna jsem nikdy ostře nekritisoval kommunitu Wikipedie jako celek. Ačkoliv to gaunerům jako je Beren s Wikimolem může být divné, skutečně je zde mlčící většina. Ta se na žádných lynchích nepodílí, maximálně k nim mlčí. To je sice morální selhání, ale v porovnání s tím, co dělá Kulveit, relativně malé.
Je zajímavé, že mne Kulveit výslovně označil za "bývalého spolupracovníka". Zdá se, že do plánu vyhnat mne z Wikipedie nebyl zapojen jen Svítil s Koukalem, ale též Kulveit.
Pokud je mi známo, nikdy jsem na adresu gaunerů Wikimola či Berena nepoužil slova ostřejšího než takového, které ArbCom odmítl jakkoliv potrestat. Co je dovoleno na wiki, musí být dovoleno i zde. Tak jaképak urážky?
To, že česká Wikipedie je prokommunistická a prokatholická, není pouhé obvinění, nýbrž prokázaný fakt. Nicméně její kommunita jako celek není fašistická, jak Wikimol opět lže, a nikdo to ani nikdy netvrdil. Starými fašisty jsou pouze Miraceti s Nolanem a novými ti, kteří v nynější snaze censurovat Internet podpořili modifikaci NPA.
Kulveitovy lži:
"Takovouto kritiku už vyvolala i česká jazyková verze, když jeden z výrazných přispěvatelů reagoval na spory založením blogu, zaměřeného z významné části na ostrou kritiku komunity uživatelů a urážky bývalých spolupracovníků. Vznášené námitky proti Wikipedii jsou různorodé, od nedostatku tolerance přispěvatelů, potlačování svobody projevu až k obvinění ze sektářství a názorové zaujatosti (konkrétně česká Wikipedie má být orientována prokomunisticky, případně prokatolicky, případně její komunita má být fašistická)."
Nejprve stojí za zmínku, že nesmím být výslovně jmenován, ačkoliv tím Wikimol porušil pravidla Wikipedie. Inu, známá kommunistická taktika: emigranti také obvykle nesměli být jmenováni, aby se na ně zapomnělo.
Až do nedávna jsem nikdy ostře nekritisoval kommunitu Wikipedie jako celek. Ačkoliv to gaunerům jako je Beren s Wikimolem může být divné, skutečně je zde mlčící většina. Ta se na žádných lynchích nepodílí, maximálně k nim mlčí. To je sice morální selhání, ale v porovnání s tím, co dělá Kulveit, relativně malé.
Je zajímavé, že mne Kulveit výslovně označil za "bývalého spolupracovníka". Zdá se, že do plánu vyhnat mne z Wikipedie nebyl zapojen jen Svítil s Koukalem, ale též Kulveit.
Pokud je mi známo, nikdy jsem na adresu gaunerů Wikimola či Berena nepoužil slova ostřejšího než takového, které ArbCom odmítl jakkoliv potrestat. Co je dovoleno na wiki, musí být dovoleno i zde. Tak jaképak urážky?
To, že česká Wikipedie je prokommunistická a prokatholická, není pouhé obvinění, nýbrž prokázaný fakt. Nicméně její kommunita jako celek není fašistická, jak Wikimol opět lže, a nikdo to ani nikdy netvrdil. Starými fašisty jsou pouze Miraceti s Nolanem a novými ti, kteří v nynější snaze censurovat Internet podpořili modifikaci NPA.
Svěření dohledu mentora
Před skončením dlouhodobých zákazů editace přidělí Arbitrážní výbor oběti jednoho nebo několik mentorů, kteří nad ní budou vykonávat dohled po dobu jednoho roku. Mentor je zkušený uživatel ochotný poradit a pomoci řešit konflikty.
Oběť sama posoudí, jaké její jednání by mohlo být zdrojem konfliktu. Buďto se takové situaci vyhne, nebo se před učiněním takového kroku zeptá mentora, který mu potenciálně konfliktní krok povolí nebo zakáže, případně doporučí nějaký jiný postup.
Lze uvést několik demonstrativních příkladů takových kroků: zakládání krátkých pahýlů o konfliktních tématech se silně POV obsahem; pravopisné zásahy;
aj. Oběť také předem zkonzultuje s mentorem podání jakékoli Žádosti o komentář, Žádosti o arbitráž, organizaci libovolného hlasování, podávání návrhů pravidel a návrhů doporučení.
Pokud oběť učiní nějaký konfliktní krok bez souhlasu mentora, mentor může využít níže popsaných práv k zabránění šíření konfliktu.
Mentor má právo:
vracet jakékoli editace oběti bez dalšího zdůvodnění;
mazat či nechat mazat jím založené stránky;
zakázat oběti editovat libovolný článek;
zablokovat nebo nechat zablokovat oběť na dobu až jednoho měsíce.
Údaje o zákazech a zablokováních mentoři zaznamenají do Wikipedie:Žádost o arbitráž/Oběť#Záznam zablokování a zákazů. Doba dohledu je prodloužena o každé zablokování, které oběť v jejím průběhu obdrží.
Před koncem dohledu mentoři Arbitrážnímu výboru doporučí další postup, při špatných zkušenostech např. prodloužení doby dohledu.
Schváleno (3 pro, 2 se z případu omluvili) 23:48, 19. 5. 2006 (UTC)
----
Hedvickuv komentar: Domnivam se, ze by seznam opatreni mel byt doplnen narizenim, ze si oběť musi na kabat prisit zlutou hvezdu. Odpovidalo by to duchu techto opatreni a atmosfere na soucasne Wikipedii.
Updated.
Oběť sama posoudí, jaké její jednání by mohlo být zdrojem konfliktu. Buďto se takové situaci vyhne, nebo se před učiněním takového kroku zeptá mentora, který mu potenciálně konfliktní krok povolí nebo zakáže, případně doporučí nějaký jiný postup.
Lze uvést několik demonstrativních příkladů takových kroků: zakládání krátkých pahýlů o konfliktních tématech se silně POV obsahem; pravopisné zásahy;
aj. Oběť také předem zkonzultuje s mentorem podání jakékoli Žádosti o komentář, Žádosti o arbitráž, organizaci libovolného hlasování, podávání návrhů pravidel a návrhů doporučení.
Pokud oběť učiní nějaký konfliktní krok bez souhlasu mentora, mentor může využít níže popsaných práv k zabránění šíření konfliktu.
Mentor má právo:
vracet jakékoli editace oběti bez dalšího zdůvodnění;
mazat či nechat mazat jím založené stránky;
zakázat oběti editovat libovolný článek;
zablokovat nebo nechat zablokovat oběť na dobu až jednoho měsíce.
Údaje o zákazech a zablokováních mentoři zaznamenají do Wikipedie:Žádost o arbitráž/Oběť#Záznam zablokování a zákazů. Doba dohledu je prodloužena o každé zablokování, které oběť v jejím průběhu obdrží.
Před koncem dohledu mentoři Arbitrážnímu výboru doporučí další postup, při špatných zkušenostech např. prodloužení doby dohledu.
Schváleno (3 pro, 2 se z případu omluvili) 23:48, 19. 5. 2006 (UTC)
----
Hedvickuv komentar: Domnivam se, ze by seznam opatreni mel byt doplnen narizenim, ze si oběť musi na kabat prisit zlutou hvezdu. Odpovidalo by to duchu techto opatreni a atmosfere na soucasne Wikipedii.
Updated.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)