Ženský pohled

Eva Pallotto napsala výstižný článek o ženském holení. Myslím, že není podstatné, kdo tento trend nastavil. Příčina asi, jako obvykle, bude multikausální, takže nemá cenu to řešit. Podstatnější je, že ženské holení utužuje gender. Žena, která není dostatečně vyholena, není ženou, nýbrž opicí. Společenský útlak nejhrubšího kalibru. Feministé by proto měli hlasitěji bojovat za to, aby si každá žena mohla se svým tělem dělat to, co uzná sama za vhodné.

S tím souvisí i mýthus chloupku uvízlého mezi zuby. Byť si lze představit cumlání Venušina pahorku, určitě to není primární cíl orálního sexu. Tak kde se ten mém vzal? A někdy se šíří v dosti bizzarrní podobě. Jedna moje kamarádka si sice oholila mons veneris, ale labia maiora nechala netknuté.

"Hungry"? Is that a country?

Karl May II

Můj citát Martina Maniše nevzbudil žádnou pozornost. Proto ocituji Jana Skácela: "Kdo to byl Karel May? Každý, kdo v mládí spolykal všech 65 svazků tohoto pilného spisovatele, odpoví bez rozpaků: Karel May byl trojjediný. Skládal se ze spisovatele Karla Maye, v některých vydáních dra Karla Maye, a ze dvou vlastnoručně napsaných a vymyšlených hrdinů. Old Shaterhanda a Kara ben Nemsiho … spisy Karla Maye nutno čísti před dosažením třinácti let. Nutno je čísti za mřížemi dětství. byly vydumány ve vězeňské cele a říkejte si co chcete, i dětinský náš věk je ve skutečnosti jakýsi krásný kriminál. Chceme se z něho za každou cenu dostat; až zmoudříme, rádi bychom se třeba na chvíli vrátili, ale mříže jsou z druhé strany. Ba ani my, staří ctitelé Karla Maye, májovky nečteme. My si je vzpomínáme."

Výpisky z četby - Stanislav Kostka Neumann

Protesty.
I.

Proč rvem se? Proč se bijem? Pro ty davy,
ty davy bědné, davy rozespalé,
v nichž není trocha síly rvát se spolu
za čest svou aspoň, když ne za vítězství?
Je dohráno... A ticho, hrozné ticho...
To tragedie byla pro arénu,
kde diváci i zatleskat jsou líni.
Proč rvem se? Proč se bijem? Pro ty davy,
jež, krvežíznivé, o nová čísla
žurnálů svádí pouliční bitky?
Jsme stále v ohni, stále poraženi,
jdem do boje juž napřed poraženi...
A davy? Hlučí na svých promenádách
a politiku žvaní v pivovaře
a fráse lapou z tribun, z parlamentu.
To abys automaty měl, ne svaly,
by, když duch zoufá, dále pracovaly. –
Ach, hochu, ticho! – – Lépe takhle bít se,
než takového vítěze jít v stopách!

Hořká rýže (1949)

Aisselles poilues: "Ça me rappelle Silvana Mangano dans "Riz amer" … une aisselle féminine poilue c'est TRES sexy et malheureusement aujourd'hui trop rare, dans notre époque de folie dépilatoire et d'artificialisation des corps … Bref l'épilation est un avatar de la répression sexuelle. (Comme le porno dominant où justement les "acteurs" et "actrices" sont tous épilés)." Odpověď Medvídkovi + dodatek: "Isn't it funny how aspect of womanhood that turn men off having sex with women - like body hair, natural aromas and periods - are given the label of 'dirty' or 'unclean'...? While a man can be grizzley and smell and it's like 'i'm a real man baby grrr'..."

Na známou notu

Nejvíce se mi líbil tento: "- Pane Koperník, jen naprostý ignorant jako vy může něco podobného tvrdit... Proti vašemu názoru jsou prověřené autority typu pana Ptolemaia! Jestli chcete být zajímavý za každou cenu, tak byste se měl raději věnovat něčemu, co umíte, pokud něco takového vůbec je. Jinak budete se svými nevědeckými názory na planety stále za šaška. S pozdravem ing. Janek od Zvonu"

Skvělá pointa

Jakýsi Výzkumný Ústav Čar a Kouzel napsal: "Aniž bych nějak zpochybňoval hloubku genderově-sociálního vhledu či polemizoval o tom, zda se na negativní image USA podepsali více republikáni bombardující neexistující ZHN v Iráku nebo demokraté a pravdolásková smíchovská matrona metající humanitární bomby na Evropu, rád bych upozornil, že sama paní Rodham-Clinton vedla kampaň s ústředním claimem "Hillary for President" (viz. http://www.hillaryclinton.com)

Na přelomu šedesátých let, pokud známo, nepálila podprsenku, ale praktikovala u komunistů Treuhafta, Walkerové a Burensteina. Ani Bill nepálil povolávací rozkaz v USA, nýbrž cestou z Moskvy v Praze diskutoval s Marií Švermovou a Bedřichem Kopoldem, kterak lépe zaříditi svět.

To jen ten trouba McCain seděl pět a půl roku v lágru."

Koubského blábol

aKB napsal text, jímž vyjadřuje tradiční moravskou skepsi k demokracii: "Náš zítřek závisí na tom, kdo bude americkým prezidentem, jak se rozhodne čínské politbyro, co doopravdy chce Putin, kam napřou svou pozornost velcí mezinárodní investoři, kolik ropy dají vytěžit saúdští princové, jak vysoké mzdy si vynutí indičtí počítačoví inženýři, jak dobré nervy má izraelský generální štáb, s kým se spojí Hugo Chávez..."

Jsem poslední, který by zpochybňoval, že tyto věci mají význam. Ale pořád ještě je podstatnější, jaký bude systém zdravotního pojištění, zda lze propustit z práce bez udání důvodu, nebo zda lze popírat holocaust. Na to Putin ani Chávez nemají sebemenší vliv, i kdyby si to Koubský stokrát přál.

A nesmysl pramenící z právního bezvědomí: "Snazší je trefovat se do Lisabonské smlouvy nebo antidiskriminačního zákona. Což jsou normy, které sice formální suverenitu českých úřadů bezpochyby omezují, stejně jako každá evropská legislativa, ale přinejmenším nám neškodí." snad ani nebudu kommentovat.

Pro vyváženost pohled z druhé strany.

Eurorealisté opět lžou

Ladislav Jakl publikoval nesmírně lživý článek o návrhu antidiskrimačního zákona. Jádrem jeho tvrzení je, že antidiskriminační zákon musíme přijmout a že jsme tím ztratili souverainitu. Těžko si představit větší nesmysl, když je to právě naopak.

ČR v žádném případě nemusí přijmout antidiskriminační zákon. Je to čistě její rozhodnutí, zda ho přijme čili nic. Pokud ne, tak tím poruší své závazky k EU (Typicky klausovský přístup k morálce: Chci do klubu, ale jeho pravidla hodlám úmyslně porušovat.), ale tento zákon zde nebude. Kdybychom opravdu ztratili souverainitu, bylo by to právě naopak: V EU by přijali antidiskriminační zákon s působností pro ČR bez ohledu na to, co si o tom český parlament myslí.

Řádění cynika Ignáce Pospíšila

Tolerance wiki establishmentu mne nijak nepřekvapuje.

Wiki establishment rokuje

via Malý čtenář. Někdo jim sáhnul na bebí.

Definiční znaky moderního umění

Jsou dva: originalita a authenticita. Ponechme nyní originalitu stranou a soustřeďme se na authenticitu. Podle tohoto požadavku má být umění především pravdivé. Pokud se jedná o text z historie, mají všechna fakta sedět. Tím velice dráždí blogger Michal Matoušek, který ve svém cyklu Jen aby se nezapomnělo vydává texty s falešnou authenticitou, když reálný fakt rád obětuje vyznění textu nebo něco zamlčí. Jeho čtenáři mu to vyčítají jako kolovrátek. "odpusťte mi tu nejdebilnější otázku: je to pravda?" "Nejsem memoárista, a nemám potřebu jím být." etc.

Updated.

Intervence dříve a dnes

Katarský princ chce vstoupit do sporu Vesecká a spol. v. Benešová. Obě strany jsou proti tomu, ale podle nesmyslné právní úpravy bude záležet jen na Ceplovi, zda to připustí: § 93 odst. 2 věta druh OSŘ: "O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh." V normálním státě o tom rozhoduje ta strana, v jejíž prospěch chce intervenovat.

Definice antisemitismu

Magnus poskytl na Vrbě definici antisemitismu: "Každé nepřátelství namířené proti existenci židovského národa; je-li existence – přežití a pokračování Židů – dnes zaručeno státem Israel, je nepřátelství k Israeli antisemitismem." Pozoruhodné. Takže nenávist k judaismu antisemitismem není, stejně jako prosazování dvounárodního státu. Výborně, přeci jen jistý pokrok.

Mýthy o českých dějinách

Vždycky jsem si myslel, že české dějiny se na základní i střední škole probírají na úkor obecných natolik podrobně, že základní fakta musí znát úplně každý a že třeba znalost data bitvy na Bílé hoře je definičním znakem Čecha.

Pak přišel ale Zahradil se spoustou blábolů, v diskussi k jeho textu bylo mnoho blábolů a dokonce i na ZMP. Pokusím se to uvést na pravou míru. Už se o to pokusil O. Š., ale domnívám se, že si štětec namočil do příliš černé barvy, že ve skutečnosti Zahradilův text není tak hrozný.

Význam roku 1526
V tomto roce v českých zemích vymřela jagellonská dynastie. Bylo nutno zvolit nového českého krále. Stal se jím Ferdinand I. Habsburský. Na státoprávním postavení České koruny se tím vůbec nic nezměnilo, České království zůstalo naprosto stejně samostatné jako bylo před tím. Nevolila se ani žádná šlechta.

Pražská defenestrace 1618
Jaké byly její příčiny? S národem neměly sebemenší souvislost. V roce 1615 byl přijat zákon o ochraně češtiny jako státního jazyka; Slavata i Martinic byli Češi jako poleno.

Spor byl o něco úplně jiného: o německý protestantský kostel (spíše pouhou kapli) v Hrobě a v Broumově. Protestanté měli zkrátka dost, jak katholíci neustále porušovali Rudolfův Majestát.

Persekuce protestantů po roce 1620
Hrůzy z 1620s se v českých dějinách opakovaly až za první světové války. Byla to nepřímá genocida českého národa. (Nepřímá proto, že cílem nebyli Češi, ale protestanti. Nicméně většina Čechů byla protestanty.) Srovnávat ji ale s bartolomějskou nocí, jiným massakrem protestantů, je nesmysl. Bartolomějská noc bylo vraždění, naproti tomu persekuce protestantů po roce 1620 byla legální, na základě theorie o propadlých právech.

Pozoruhodná nedůslednost

"Experiment mladé novinářky Alexandry Jolkinové trval dva měsíce. Po textových zprávách se s ministrem scházela. "Investigaci" utla, když se jí Kastens začal intimně dotýkat… Sám ministr Kastens tato fakta nepopírá. Tvrdí však, že věděl, že se jedná o hru, a jen zkoušel, jak daleko je novinářka ochotna zajít." Pochopitelně, když se novinářka zastavila na půl cesty.

Blábolící Jan Zahradil

Srovnání (byť nevyřčené) mezi Lisabonskou smlouvou a popravou 27 českých stavů by zasloužilo titul "kulhající paralela roku".

Za pozornost stojí zejména věty:

Mám na mysli některé šlechtické rody, jež za tehdejší kolaboraci s habsburskou mocí i za později prokázané služby, získaly majetek, uloupený v pobělohorských konfiskacích.

-jak mohla šlechta kolaborovat s někým, koho si v roce 1526 legálně zvolila?

nebo

Plně se zde odráží sice pochopitelná, ale neomluvitelná myšlenková nesamostatnost a duševní plytkost značné části české postkomunistické inteligence, její schopnost vždy se přizpůsobit převažující většině, horlivá snaha být právě teď údajně „moderní“ a to i pokud jde o výklad českých dějin.

-myšlenkovou plytkost zde spíše předvádí Zahradil (jím podaný výklad českých dějin nestojí za komentář), když opakuje notorické nesmysly nejedlovské historiografie o době temna, nebo Bílé hoře, coby konci samostatného českého státu.

Minulý čas

Existuje několik základních druhů:

1. aorist (praeteritum, fr. le passé simple, ang. simple past). V češtině zanikl v 15. století; latina ho nikdy neměla.
   
1. silný (asigmatický, zastaralý): u zavřeného kmene, např. ved-: ved, vede, vede / vedom, vedete, vedu.
2. mladší aorist slabý – nahradil silný aorist: vedech, vede, vede / vedechom, vedeste, vedechu.
3. slabý (sigmatický): u otevřeného kmene, např. da-: dach, da, da / dachom, daste, dachu. Aorist slovesa být je pomocné sloveso u kondicionálu.
   
2. souminulý čas (imperfektum, fr. l'imparfait, ang. past continuous). V češtině zaniklo v 15. století. Sloveso vést: vediech, vedieše, vedieše / vediechom, vedieste, vediechu
3. předpřítomný čas (perfektum, fr. le passé composé, ang. present perfect). Je to v češtině jediný používaný minulý čas; podobný jev nastává v němčině. Např. jsem přišel znamená doslova jsem přišlý.
4. předminulý čas (plusquamperfektum, fr. le passé antérieur, ang. past perfect nebo pluperfect). Od 19. století v češtině zastaralé: byl jsem řekl.

Zajímavá je též synaeresis: Marja, dušij tělu, neu-mie-ra-jú.

Vzor les

Genitiv a lokál.

Další "antisemitský" článek na Blistech

S podobně odvážným překročením známých tabu se setkávám poprvé!

Z článku vyjímám:

Problém Izraele je samozřejmě nejen problémem zahraničněpolitickým. Má mnohem hlubší rozměr a nejedná se o nic jiného, než o soužití Čechů a Ž/židů. Je-li totiž v Čechách, na Moravě a ve Slezsku řeč o Izraeli z jiných než sionistických pozic, je často i řeč o antisemitismu a je zřejmé, že se tím myslí antisemitismus nás Čechů. Je to ale ještě závažnější: Podle dnes platného diskursu na české mediální a intelektuální scéně se totiž o antisemitismu a rasismu začíná křičet vždycky, když se nějaký Čech přihlásí ke svému češství a nedělá to jen tak, jak nám to pravidelně předvádí Česká televize, totiž sypáním si popela na hlavu a hledáním vlastních národních hříchů.

...záchranné lano Izraeli tehdy hodilo Československo, nikoli ono Československo masarykovské a benešovské, na něž dnešní doba pohlíží shovívavě, ale Československo gottwaldovské, v němž se právě začal rozjíždět teror proti Čechům a Slovákům pod pláštíkem „budování komunismu“.
Přesto, anebo právě proto, neboť velká část tehdejšího světa včetně předmnichovského spojence Československa Velké Británie dodržovala embargo OSN na dodávky zbraní na Blízký východ, se proizraelským aktivistům v aparátu komunistických stran a státu podařilo „podvést“ Stalina a zajistit si pro Izrael souhlas s masivními dodávkami zbraní z československých zbrojovek. Pod pláštíkem, že Izrael se stane oporou socialismu na Blízkém východě. Jestli tomu Stalin skutečně uvěřil, byl blázen – jinak se ale jeho počínání vysvětlit nedá. Ta lež svou roli ovšem splnila – Izrael se útoku sousedních arabských států ubránil.

...zcela se ztotožňuji se Zídkovým viděním, že není důvod k žádné (české) hrdosti nad tím, že Československo Izrael pomohlo zachránit. V té době totiž Češi „svůj“ stát vůbec nekontrolovali a byli vydáni napospas internacionálním budovatelům komunismu, když hlavním městem státu se stávala spíše Moskva než Praha.

Od obdivovatelů Izraele v České republice, ať už Čechů či Ž/židů, bych tedy očekával především jasnou odpověď na otázku: Čí zemi patří vaše loajalita - České republice, nebo Izraeli ? Pokud bude odpověď znít Izraeli, bylo by fér z takovéhoto postoje vyvodit i náležité důsledky. Jako třeba vzdát se jakýchkoli zásahů do politických záležitostí České republiky. Byl by to naprosto logický a férový přístup. Vůči těm Čechům, pro které slovo český národ neztratilo na významu, i vůči těm, co je odložili do starého železa a dobrovolně se degradovali jen na česky mluvící obyvatele české kotliny.
Pro ty, co by snad v uvedeném řešení spatřovali jakousi „diskriminaci“ „nepravých“ (čti: neetnických) Čechů raději hned zdůrazním, že o zkoumání krve dotyčných nebylo a není řeči. Řeč je o státní loajalitě, a ne o krvi. Tu jsme ostatně my Češi ve své historii nikdy příliš (a vlastně, pokud vím, nikdy) nezkoumali.
Nejde ale jen o vymezení Ž/židů a Čechů s ohledem na dva státy, Izrael a Českou republiku. Jde i o právo těch Čechů (či Slováků), kteří mají židovský původ a dávno se považují a nás ostatní by ani nenapadlo a ani jsme to nikdy neprováděli, jim toto právo upírat, považovat se nadále výhradně za Čechy ( či Slováky). Vztahuje se snad i na ně ona „povinnost“, hlásaná sionistickým hnutím, prohlásit se za uvědomělé Židy a zapojit se do obhajování zájmů Izraele – byť třeba na půdě jiných států?
Je-li to tak, jedná se o zvrácení asimilačního procesu židovského obyvatelstva, jehož počátky sahají do novodobého emancipačního úsilí českého národa a jehož příznivci byla řada předních osobností židovského původu. Jinými slovy, o vražení klínu mezi Čechy a Ž/židy, a to na základě - a právě na základě – příslušné, dostatečné či naopak nedostatečné, židovské krve. Snad jako důsledek toho, že asimilační proces se zde v Čechách nezdařil – a Ž/židé jsou v českých zemích stále utiskováni, zbavování základních práv a slobod a snad i persekvováni?

Chomsky ve své výpovědi vrhá světlo i na zdroje extremismu v Palestině, když cituje výrok Chaima Weizmanna, budoucího prvního prezidenta Izraele: „Nebezpeční jsou pro nás (rozuměj: sionisty) umírnění Arabové, a ne arabští extremisté.“

Není podivné a přímo na hlavu postavené, když ti samí hlasatelé „občanství“, ne-li „světoobčanství“ a „humanismu“ ten právě současný a účinkující nacionalismus a šovinismus státu Izraele velkoryse přehlížejí nebo přímo podporují - nebo dokonce se mu obdivují?

Je pravda, že světová veřejnost, tedy většina evropských národů se po porážce hitlerovského Německa dívala na vznik Izraele spíše se sympatiemi. Interpretovat to jako jakýsi „pocit viny“ je poněkud urážlivé. Měli mít snad Rusové pocit viny za to, že v bojích s Němci ztratili přes 20 milionů životů? Nebo snad Francouzi za své ztráty na životech, které utrpěli v bojích s nacisty? Nebo Angličané? Pocit viny před kým? Namísto pocitu vděku, který by se snad tedy spíše dal očekávat, a to vděku, že většina evropských národů se s utrpením Ž/židů naopak solidarizovala, a některé vlastní krví vybojovaly vítězství nad nacismem, se objevuje pohrdlivé – „měli jste výčitky svědomí“.
Více méně sympatie či dokonce podpora Izraeli, které Ž/židé získali od evropských národů po druhé světové válce, znamenaly, že zakladatelé židovského státu skutečně dostali jakýsi bianco šek. V žádném případě to ale nebylo poselství, dělejte si v Palestině co chcete. Bez ohledu na morálku a naše – evropské – kulturní a morální normy. A už teprve ne to nebylo požehnání jakémukoliv budoucímu teroru vůči Palestincům.
Ono více méně skryté obviňování druhých národů z „antisemitismus“ a latentní „nenávisti“ k Ž/židům je v podstatě paranoidní vidění světa, které můžeme také považovat za druh nenávisti či přímo rasismu. Pokud se obhájci Izraele a jeho politiky skutečně domnívají, že „druhým národům nemohou věřit“, tedy že tyto národy jsou špatné, je to velmi pohrdlivý přístup, který svědčí o tom, že takové národy považují – z morálního hlediska – za méněcenné.

Vyjmenováním židovských vědců, politiků a umělců nelze smýt vinu z rukou židovských zločinců. Tak jako to nelze učinit v případě žádného jiného národa. Nebo snad – máme si myslet – v historii vždy docházelo pouze k jednostrannému ubližování Ž/židů ze strany nežidů, a nikdy naopak, a i ti zločinci byli vždy a výhradně na straně nežidů, a nikdy ne Ž/židů? To by byla velmi, velmi neuvěřitelná historie, a velmi, velmi neuvěřitelný stav světa.

My, Češi i Ž/židé, kteří k Izraeli žádnou loajalitu necítíme, bychom nikdy neměli zapomenout na ony libanonské holčičky, které Izraelci předloni zabili při náletu na libanonská města. V naší paměti by měli mít přesně stejné místo, jako ti nežidé i Ž/židé, které nacisti zabili za druhé světové války.
Všechno ostatní je rasismus.