motto:
Lidi! Pamatujte si: Pokud k vám přijde exhibovat nějaký takový jedinec, tak jeho komentář bez výčitky smažte. Smazat komentář od hovada není cenzura, není to potlačení cizího názoru, je to věc soukromé psychohygieny!
Byla velice
usilovná a jako
pars pro toto si můžete přečíst jeden illustrativní
úryvek.
Nesouhlasím s Tomášem Pecinu, že nemá cenu se zabývat texty hulvátů. Oni si hulvátstvím posilují své nízké sebevědomí, ale to nezmená, že po škrtnutí hulvátství nezůstane vůbec nic jako u textů trollů. To je právě od nich nejvíce odlišuje.
Dvojí metr. K dvojímu metru se klidně přiznám. Na splašky Neslušného wikipedisty jsem allergický, k hulvátství MMM jsem více tolerantní než normální lidé. Wikipedie nikdy nebyla myšlena jako objektivní medium, to by byla naprosto bezbarvá a nikdo by ji nečetl. Takto ji čte 200–250 lidí denně a Neslušný wikipedista je na ní fysicky závislý.
Anonym v. pseudonym. Někteří lidé diskutují pod svým pravým jménem, např. Tomáš Pecina. Já jsem od toho po strašlivých zkušenostech s gaunery z české části původní wikipedie upustil. Někteří lidé používají pseudonymů či křestních jmen, ale svou identitu netají, např. Vodník nebo Petra. To má nevýhodu v tom, že takový člověk se může stát snadnou obětí trollů, což Michaela není s to pochopit. A pak jsou zde anonymové jako Beren či Neslušný wikipedista, o jejichž identitě je možno jen spekulovat (jedná se o Egga?), kteří svou anonymitu míní jako ochranu před následky svého sprosťáctví. Slovy Cyrila Höschla:
"Do anonymity se utíkají zpravidla mimořádní zbabělci." Podotýkám, že Míša, Petra, Medvídek i má maličkost patří do prostřední kategorie, takže nechápu nesmyslné Míšino rozlišování.
Oko za oko, zub za zub. Trollové jsou
zlo. Je však velká otázka, jak s nimi bojovat. Já zkouším aplikovat tuto starou židovskou zásadu. Je otázkou, jak se osvědčí. Prosté zablokování IP adresy by možná bylo lepší, ale to zde nefunguje.
Trolling není kritika a vice versa. AndyO si oba koncepty
plete. Tak se jí pokusím rozdíl názorně vysvětlit. Její příspěvek, na nějž odkazuji, je kritikou. Texty, v nichž bez důkazů Vodníka obviňuje z antisemitismu, jsou trollingem.
Postoj Michaely. Michaela na Sprchu píše velice sporadicky a možná proto v ní postoj Klanu zůstal
nejvíce zakořeněn. V kostce: My jsme ti jediní spravedliví, máme právo trestat všechny kolem sebe. Michaela není s to pochopit, že existují přirozené sympathie. Proto bych hulvátství Magna nikdy nemazal, zatímco ostatní by ho nejradši mazali za pochodu. Naproti mne šíleně irrituje Neslušný wikipedista, ale ostatní s ním zřejmě problém nemají.
Na Klanu bylo nejhorší, jak na základě velice pochybných kritérií vyzdvihnul na piedestal některé osoby. Obvykle čím větší
macho, tím větší hrdina. Nyní je to Medvídek. Nic proti němu, ať sem klidně píše, ale můj favorit to není. A Klanu doporučuji, ať sleduje blog
Rudy Havlíka, tam onen machism dosáhl zjevně vrcholu. Wikipedie touto cestou nikdy nepůjde, neboť jsem feminista a věřím na prospěšnost odstranění genderu.
Konec Sprchy. Jedna z věcí, která mne rovněž silně irrituje, je selektivní paměť. Každý, kdo u toho byl, přeci dobře ví, že Sprcha skončila tak, že Jezovec překročil veškeré pravomoci, které měl, a svévolně ze Sprchy vykopnul Husitu, Neckáře a Ivana. My ostatní jsme na protest proti tomu ze Sprchy
dobrovolně odešli a založili Vrbu. Tak jaképak:
"Co Sprše hodně ublížilo je, že se ve snaze o skutečně otevřenou a demokratickou diskusi dlouho bránila tomu, zamést s každým nepohodlným názorem tak rázným způsobem, jako se to děje zde a na Vrbě"? Každý přeci vidí, jak později odpadávali všichni, kteří se Klanu nehodili do krámu, od Elvise, přes Nonamea, Davida Pavlíčka po Cnema. Dnes je Sprcha
zombie, protože tam Klan nastolil terror a trolling Boutrose nejen, že netrestá, ale dokonce chválí.
Navíc ten odchod nastolil novou realitu. Když po krachu Jezovce jako technického správce nový správce Pajout vyhlásil amnestii, bylo už pozdě. Propast byla příliš široká a všem pokusům ji přemostit (např. ze strany Alexe Juchelky) Klan rázně zamezil.
Demokracie a censura. Oba pojmy spolu nijak nesouvisí, jak dokazuje například první republika. V Israeli je zakázáno popírat holocaust, a přesto zůstavá demokracií. Neznalost tohoto faktu svědčí o blátivém myšlení. Navíc bojující demokracie je koncept, který vychází z Magnova oblíbence Carla Schmitta.