3. června 2009
Bitva v Teutoburském lese.
Dovoluji se upozornit na výbornou připomínku Ondřeje Šlechty jednoho výročí, jež je významnější než to obecné povědomí vnímá.
Němečtí kamikadze
Několik mladých Němců (podle všeho neonacistů nebo sympathisantů) spustilo bizzarní akci: udávají sami sebe za pochybování o holokaustu! Pozor, zpráva je via Rense.com, což je obskurní server, jehož důvěryhodnost je nezřídka právem brána v potaz.
2. června 2009
Nejslavnější židovský fascista
Byl jím Abba Ahimeir (אב"א אחימאיר 1897–1962). Narodil se v Rusku (symptomatické) a dissertaci psal o Spenglerově Zániku západu (rovněž symptomatické).
Svou kariéru začal jako bolševik, ale odvrátil se od kommunismu, jakmile poznal, že bolševism není nic jiného než ruské nacionalistické hnutí. Ostře kritisoval dohodu sionistů s nacisty ze srpna 1933.
Svou kariéru začal jako bolševik, ale odvrátil se od kommunismu, jakmile poznal, že bolševism není nic jiného než ruské nacionalistické hnutí. Ostře kritisoval dohodu sionistů s nacisty ze srpna 1933.
Právo na anonymitu a čulíkovština
Jak známo, největší stokou českého Internetu bývaly Novinky. Před časem tam zavedli velice přísnou registraci za účelem identifikace kommentátorů a nyní už stokou nejsou. Nudné a nezajímavé jsou tamní kommentáře i nadále.
Jak se ukazuje na Týdnu, když se na serveru, kam jinak moc lidí nechodí, nakupí bez dozoru kritická massa, i ze slušného serveru se stane stoka. Řešení ale nejsou "občanky" pro internauty. Řešení je regulace diskussí. Např. University of Chicago Law School Faculty Blog nesmyslnou identifikaci nevyžaduje, jak o tom svědčí kommentoři Mark, KB, Roach a další. Řád fakultního blogu je úplně jiný. Přečtěte si ho a pak třeba poznáte, jak je čulíkovský program identifikace jako záruky kvalitní diskusse nesmyslný. Selhání Novinek to potvrdilo v plné nahotě.
Jiří Pehe k tomu dodává: "Zároveň je to vše doprovázeno neochotou z anonymity vystoupit i v případech, kdy se takový člověk nemusí nutně bát nějakého postihu. Neochota jít s kůží na trh není přitom nezbytně vždy zbabělost; často je to prostě vypočítavost a nemorálnost. V našem případě jistě i neblahý pozůstatek bývalé éry. Z pozice anonyma prostě můžu beztrestně urážet, kopat kolem sebe. „Nandat“ to těm, na něž útočím, aniž bych musel tváří v tvář oponentovi svoje názory obhajovat."
Nemohu si pomoci, ale v tomto případě z Peheho mluví egoism. Pehe se proslavil jako hlavní poradce Václava Havla, popularita má ale kromě kladných stránek i odvrácené: nenávist davu (každý známější člověk má spoustu nepřátel či závistivců). Využívá-li Pehe své popularity (jinak by blog na Aktuálně.cz neměl), nemá si stěžovat na odvrácenou stránku této věci. Nic mu totiž nebránilo, aby své texty publikoval pod pseudonymem. Kvalita by se prosadila sama.
Jak se ukazuje na Týdnu, když se na serveru, kam jinak moc lidí nechodí, nakupí bez dozoru kritická massa, i ze slušného serveru se stane stoka. Řešení ale nejsou "občanky" pro internauty. Řešení je regulace diskussí. Např. University of Chicago Law School Faculty Blog nesmyslnou identifikaci nevyžaduje, jak o tom svědčí kommentoři Mark, KB, Roach a další. Řád fakultního blogu je úplně jiný. Přečtěte si ho a pak třeba poznáte, jak je čulíkovský program identifikace jako záruky kvalitní diskusse nesmyslný. Selhání Novinek to potvrdilo v plné nahotě.
Jiří Pehe k tomu dodává: "Zároveň je to vše doprovázeno neochotou z anonymity vystoupit i v případech, kdy se takový člověk nemusí nutně bát nějakého postihu. Neochota jít s kůží na trh není přitom nezbytně vždy zbabělost; často je to prostě vypočítavost a nemorálnost. V našem případě jistě i neblahý pozůstatek bývalé éry. Z pozice anonyma prostě můžu beztrestně urážet, kopat kolem sebe. „Nandat“ to těm, na něž útočím, aniž bych musel tváří v tvář oponentovi svoje názory obhajovat."
Nemohu si pomoci, ale v tomto případě z Peheho mluví egoism. Pehe se proslavil jako hlavní poradce Václava Havla, popularita má ale kromě kladných stránek i odvrácené: nenávist davu (každý známější člověk má spoustu nepřátel či závistivců). Využívá-li Pehe své popularity (jinak by blog na Aktuálně.cz neměl), nemá si stěžovat na odvrácenou stránku této věci. Nic mu totiž nebránilo, aby své texty publikoval pod pseudonymem. Kvalita by se prosadila sama.
Co je to fašism
V polemice s mými články, které vajíčkovou válku označily za modrý fašism, AndyO ocitovala wiki. Vzhledem k tomu, že jsem známým "zakladatelem" wiki, mám o úrovni tamních článků jasnou představu. Zde sice historický fašism charakterisuje docela přesně, nicméně, historický fašism zanikl v roce 1945 lynchem Mussoliniho. Tím se tento pojem uprázdnil a je možné ho využít na jiné účely. Např. pro odpůrce demokracie a lidských práv, antidemokraty.
Wiki: "Similarly, fascism as an ideology is also hard to define. Originally, "fascism" referred to a political movement that existed in a single country (Italy) for less than 30 years and ruled the country from 1922 to 1943 under the leadership of Benito Mussolini. Clearly, if the definition is restricted to the original Italian Fascism, then "fascism" has little significance outside of Italian politics. Most scholars prefer to use the word "fascism" in a more general sense, to refer to an ideology (or group of ideologies) that was influential in many countries at many different times."
Ve výmarské republice měly bojůvky všechny strany, SPD nevyjímaje. Nicméně Reichsbanner byl v pouličním násilí aktivní málo, to bylo hlavně domainou nacistů (SA) a kommunistů (RFB). Např. v roce 1930 byli sociální demokraté obětí kommunistického násilí v Magdeburku, když byli zasypáni kameny a láhvemi.
Updated.
Wiki: "Similarly, fascism as an ideology is also hard to define. Originally, "fascism" referred to a political movement that existed in a single country (Italy) for less than 30 years and ruled the country from 1922 to 1943 under the leadership of Benito Mussolini. Clearly, if the definition is restricted to the original Italian Fascism, then "fascism" has little significance outside of Italian politics. Most scholars prefer to use the word "fascism" in a more general sense, to refer to an ideology (or group of ideologies) that was influential in many countries at many different times."
Ve výmarské republice měly bojůvky všechny strany, SPD nevyjímaje. Nicméně Reichsbanner byl v pouličním násilí aktivní málo, to bylo hlavně domainou nacistů (SA) a kommunistů (RFB). Např. v roce 1930 byli sociální demokraté obětí kommunistického násilí v Magdeburku, když byli zasypáni kameny a láhvemi.
Updated.
Petr Mach o Straně svobodných občanů
Zajímavá je pasáž o šináglovském antikomunismu ODS a odlišování se této strany od ČSSD.
1. června 2009
ČSSD by měla svou paranoiu krotit
Jako kdyby nestačilo, že ČSSD podle mého názoru zcela nepodloženě obvinila ODS z vajíčkové války. Za nejslavnější modrou fašistku falešně označili Lucii Litomiskou. Jak upozorňuje Stream, podoba je prakticky nullová. Trochu méně paranoie bych v ČSSD prosil.
Update: Týden vypátral, že modrou fašistkou není Lucie Litomiská, nýbrž studentka Nina (aka Aloha). Stejně tak se od nesmyslného obvinění distancuje Josef Myslín. Petr Nachtmann je známý ostrostřelec; kdysi na svém serveru publikoval článek o opravdovém dětském pornu, které jinak podle zjištění Martina Maniše na Internetu prakticky neexistuje.
Update: Týden vypátral, že modrou fašistkou není Lucie Litomiská, nýbrž studentka Nina (aka Aloha). Stejně tak se od nesmyslného obvinění distancuje Josef Myslín. Petr Nachtmann je známý ostrostřelec; kdysi na svém serveru publikoval článek o opravdovém dětském pornu, které jinak podle zjištění Martina Maniše na Internetu prakticky neexistuje.
Nečitelná země
Václav Bělohradský se se svým článkem "Nečitelná země", publikovaném v deníku Právo 23. 5., projevil jako politický komentátor světového formátu. Konkretizuje na příkladu České republiky to, co političtí myslitelé Carl Schmitt a Julien Freund tvrdili již na úrovni teoretické: politiku nelze redukovat na boj "dobra" se "zlem", tedy na subjektivní (zne)užívání morálky.
Bělohradský tvrdí, že česká politická a mediální scéna upadla do marasmu černobílých hodnotových klání mezi modrým a rudým týmem, namísto toho, aby se zabývala skutečnou otázkou politiky: jak dojít k většinové společenské shodě k vyřešení konkrétní politické otázky. Jinými slovy, například pro vyřešení otázky evropské integrace je naprosto bezpředmětné, jestli ji podporuje socialista nebo obláčkově modrý neoliberál, stejně tak není vůbec důležité, jestli politik, který ji zavrhuje, je politikem oblíbeným (Václav Klaus?) nebo naopak ne (Vladimír Železný?). Hodnoty a morální pozice budou vždy do určité míry odlišné, ale to nemusí zabraňovat tomu, aby se došlo ke shodě nad konkrétním řešením.
Aféra s "házením vajec" byla přesně takovým vítězstvím osobních pocitů a hurá emotivnosti nad diskusí a rozborem myšlenek: namísto zamýšlení nad politickou sterilitou viděnou v rádoby-souboji ČSSD a ODS (a jejich promptním anihilování v politickém souboji), se házela vejce.
Bělohradský tvrdí, že česká politická a mediální scéna upadla do marasmu černobílých hodnotových klání mezi modrým a rudým týmem, namísto toho, aby se zabývala skutečnou otázkou politiky: jak dojít k většinové společenské shodě k vyřešení konkrétní politické otázky. Jinými slovy, například pro vyřešení otázky evropské integrace je naprosto bezpředmětné, jestli ji podporuje socialista nebo obláčkově modrý neoliberál, stejně tak není vůbec důležité, jestli politik, který ji zavrhuje, je politikem oblíbeným (Václav Klaus?) nebo naopak ne (Vladimír Železný?). Hodnoty a morální pozice budou vždy do určité míry odlišné, ale to nemusí zabraňovat tomu, aby se došlo ke shodě nad konkrétním řešením.
Aféra s "házením vajec" byla přesně takovým vítězstvím osobních pocitů a hurá emotivnosti nad diskusí a rozborem myšlenek: namísto zamýšlení nad politickou sterilitou viděnou v rádoby-souboji ČSSD a ODS (a jejich promptním anihilování v politickém souboji), se házela vejce.
Humorista Filip Sklenář
Pro pana Sklenáře je lidský život - pokud to není život židovský - statistickou položkou. Potenciální české dětské oběti jsou pro něj "kusy spratků" a na jaderné problémy s KLDR má on taktéž svoje řešení.
Jestlipak by se pan Sklenář zasmál, kdybych napsal humorný článek o tom, jak Rusové s čínskou pomocí nukleárně zpacifikují Israel, doporučí USA a EU záběry na Youtube a začnou k nám dovážet íránskou ropu za 200% dnešní ceny? I doubt it...
Mám za to, že by se měl pan Sklenář věnovat pouze thematu, kterému skutečně rozumí.
Jestlipak by se pan Sklenář zasmál, kdybych napsal humorný článek o tom, jak Rusové s čínskou pomocí nukleárně zpacifikují Israel, doporučí USA a EU záběry na Youtube a začnou k nám dovážet íránskou ropu za 200% dnešní ceny? I doubt it...
Mám za to, že by se měl pan Sklenář věnovat pouze thematu, kterému skutečně rozumí.
31. května 2009
Nahý Topolánek
Formulace: "nejméně jeden snímek zachycoval bývalého českého premiéra Topolánka nahého v zahradě vily" vzbuzuje otázky, jak se český premiér na návštěvě u italského premiéra choval.
Update: Topolánek po dlouhém mlčení popřel, že by takové snímky vůbec existovaly.
Update 2: Fotka nahého Topolánka z El País.
Update: Topolánek po dlouhém mlčení popřel, že by takové snímky vůbec existovaly.
Update 2: Fotka nahého Topolánka z El País.
CNN a "evropský superstát"
Následující video obsahuje vysoce zajímavý výňatek ze starší (červen 2007) reportáže CNN, kde moderátorka varuje mírumilovné, hamburgery-pojídající americké diváky před vzestupem ďábelského, proti-amerického evropského superstátu. Přesvědčení eurofederalisté si mohou jen povzdechnout, že evropská realita není ve skutečnosti tak růžová, jak se jí americká propaganda snažila vylíčit. Zároveň to však ukazuje, co je opravdovou obavou americké hegemonie a tak i dává za pravdu tvrzení, že silné evropské společenství nebude možné vybudovat nežli vymezením se proti Spojeným státům.
Svobodná diskusse
Polemika s Michaelou. Pro přemíru vyjádření k vajíčkové válce jsem se dosud nedostal k tomu, aby reagoval na zásadní Michaelin text. Tak to nyní napravuji.
Svobodná diskusse je naprosto zásadní. Kdybych v ní nevěřil, tak nejsem liberál, nýbrž stoupenec bránící se demokracie. Její smyslem není to, že všechny názory v ní řečené mají stejnou váhu a že je nezbytné na všechny reagovat. Stačí něco mnohem menšího: netrestat je. Vůbec nijak. Nejen žalářem, ale ani ostrakisací (koncept Lipstadtové vůči těm, kteří mají tu neskutečnou drzost, že mají na průběh druhé světové války jiný názor než ona).
To, co jsem řekl, platí v plné míře i pro názor, že sociální problémy tmavých Čechů budeme řešit tak, že se jich prostě zbavíme, třeba tím, že je pošleme do plynu. Důvod je, že když to někdo napíše takto otevřeně, tak má každý možnost o tom přemýšlet do všech důsledků. Nemusí pracně odhalovat, jak to ten druhý myslel, když se kvůli censuře nemohl vyjádřit otevřeně. Obludnost toho názoru se ukáže sama od sebe a nebudeme musit zakládat novou Antichartu, tentokrát proti neonacistům, tj. odsuzovat něco, s čím nejsme oprávněni se seznámit.
Pokud někoho uráží cizí politický názor, tak mu musím znovu doporučit, ať do politiky nechodí. Není to nedělní škola. To je stejné jako business. Pokud někoho uráží, že je to "jen" o penězích, tak ať nepodniká.
Na závěr dodávám, že nejsme děti. Nepotřebujeme samozvané mentory, kteří za nás budou rozhodovat o nás, s čím se můžeme seznámit a co by nás naopak mohlo zkazit. Kde ti mentoři berou tu drzost?
Svobodná diskusse je naprosto zásadní. Kdybych v ní nevěřil, tak nejsem liberál, nýbrž stoupenec bránící se demokracie. Její smyslem není to, že všechny názory v ní řečené mají stejnou váhu a že je nezbytné na všechny reagovat. Stačí něco mnohem menšího: netrestat je. Vůbec nijak. Nejen žalářem, ale ani ostrakisací (koncept Lipstadtové vůči těm, kteří mají tu neskutečnou drzost, že mají na průběh druhé světové války jiný názor než ona).
To, co jsem řekl, platí v plné míře i pro názor, že sociální problémy tmavých Čechů budeme řešit tak, že se jich prostě zbavíme, třeba tím, že je pošleme do plynu. Důvod je, že když to někdo napíše takto otevřeně, tak má každý možnost o tom přemýšlet do všech důsledků. Nemusí pracně odhalovat, jak to ten druhý myslel, když se kvůli censuře nemohl vyjádřit otevřeně. Obludnost toho názoru se ukáže sama od sebe a nebudeme musit zakládat novou Antichartu, tentokrát proti neonacistům, tj. odsuzovat něco, s čím nejsme oprávněni se seznámit.
Pokud někoho uráží cizí politický názor, tak mu musím znovu doporučit, ať do politiky nechodí. Není to nedělní škola. To je stejné jako business. Pokud někoho uráží, že je to "jen" o penězích, tak ať nepodniká.
Na závěr dodávám, že nejsme děti. Nepotřebujeme samozvané mentory, kteří za nás budou rozhodovat o nás, s čím se můžeme seznámit a co by nás naopak mohlo zkazit. Kde ti mentoři berou tu drzost?
Pornografie
Pro obecnou veřejnost je pornografie druh erotiky: "Tzv. "tvrdá pornografie" obecně bývá ze všech paraliterárních žánrů nejpoctivější – je zcela jednoúčelová, absolutně stereotypní a nic nepředstírá. Ve srovnání s ní působí většina "lechtivě erotických" škvárů hloupě a falešně, byť mnozí tradičně vychovaní jedinci jim dávají přednost. Obligátní čapkovský argument o "znehodnocení erotismu" pornografií je zcela absurdní – o nic vyššího v amorosních škvárech všeho druhu nejde. Pokud někdo nedokáže v praktickém životě oddělit invenci a transcendentnost skutečné lásky a erotiky od pouhého souložení či infantilních zamilovaných gest, pak to rozhodně není vinou pornografie ani červené knihovny. Pro tyto bezradné nebožáky mohou být naopak amorosní škváry alespoň zdrojem inspirace, jak se vypořádat se svou impotencí prostou nápodobou nabízených schémat chování."; ne tak pro modernistické intelektuály: "Za pornografické dnes označujeme běžně takové psaní a myšlení, které slouží k vyvolávání nejnižších a nejprimitivnějších pudů, přičemž pud sexuální dnes už jako nízký nevnímáme." Jenže tomu se už dávno říká škvár či brak.
Posedlost redefinovat standardní pojmy a tím je falšovat, je modernistům vlastní. Když se v roce 1936 Heidegger setkal v Římě s židovským filosofem Karlem Löwithem, tak se bavili o tom, jak může patřit k nacistickému establishmentu. Heideggerova odpověď byla klassická: Nebýt mne a mně podobných, byl by nacism ještě horší. Na to Löwith replikoval, OK, ale jak můžete sedět vedle Julia Streichera (po válce byl za své texty popraven, ačkoliv se ničeho jiného nikdy nedopustil: "For his 25 years of speaking, writing, and preaching hatred of the Jews, Streicher was widely known as ‘Jew-Baiter Number One.’ In his speeches and articles, week after week, month after month, he infected the German mind with the virus of anti-Semitism, and incited the German people to active persecution... Streicher's incitement to murder and extermination at the time when Jews in the East were being killed under the most horrible conditions clearly constitutes persecution on political and racial grounds in connection with war crimes, as defined by the Charter, and constitutes a crime against humanity."). Heidegger odpověděl, že Der Stürmer je pornografie, o níž nemá cenu se bavit: Nedá se s ní nic dělat, a proto je nutno se smířit s její existencí.
Symptomatické je osobní Heideggerovo chování, které napoví víc, než by Magnovi bylo milé:
Posedlost redefinovat standardní pojmy a tím je falšovat, je modernistům vlastní. Když se v roce 1936 Heidegger setkal v Římě s židovským filosofem Karlem Löwithem, tak se bavili o tom, jak může patřit k nacistickému establishmentu. Heideggerova odpověď byla klassická: Nebýt mne a mně podobných, byl by nacism ještě horší. Na to Löwith replikoval, OK, ale jak můžete sedět vedle Julia Streichera (po válce byl za své texty popraven, ačkoliv se ničeho jiného nikdy nedopustil: "For his 25 years of speaking, writing, and preaching hatred of the Jews, Streicher was widely known as ‘Jew-Baiter Number One.’ In his speeches and articles, week after week, month after month, he infected the German mind with the virus of anti-Semitism, and incited the German people to active persecution... Streicher's incitement to murder and extermination at the time when Jews in the East were being killed under the most horrible conditions clearly constitutes persecution on political and racial grounds in connection with war crimes, as defined by the Charter, and constitutes a crime against humanity."). Heidegger odpověděl, že Der Stürmer je pornografie, o níž nemá cenu se bavit: Nedá se s ní nic dělat, a proto je nutno se smířit s její existencí.
Symptomatické je osobní Heideggerovo chování, které napoví víc, než by Magnovi bylo milé:
The next day, my wife and I made an excursion to Frascati and Tusculum with Heidegger, his wife, and his two small sons, whom I had often cared for when they were little. It was a radiant afternoon, and I was happy about this final get together, despite undeniable reservations. Even on this occasion, Heidegger did not remove the Party insignia from his lapel. He wore it during his entire stay in Rome, and it had obviously not occurred to him that the swastika was out of place while spending the day with me.
Konkrétní nacisté
Ve svém článku jsem uvedl seznam náhodně vybraných 6 lidí výrazně spojených s nacismem. Společné pro ně bylo to, že to jsou barevní lidé, tj. že o nich víme mnohem více než to, že byli nějak spojeni s NSDAP. U Heideggera, Riefenstahlové a Globkeho (i Schmitta) to platí natolik, že jejich individuální osudy jsou natolik výrazné, že přesahují jakoukoliv snahu o typisaci. Proto jsem je z hlediska účelu, který jsem s nimi měl, vybral špatně.
Nicméně by asi bylo dobré i k těmto individualitám něco dodat. Zaujalo mne, jak byl spor o to, zda Riefenstahlová byla nacistka čili nic. Podle mého názoru svým světovým názorem byla nacistka naprosto nepochybně.
Dalším člověkem, který výrazně zaujal, byl Heidegger. Magne, je mi líto, ale člověk, který byl členem strany až do roku 1945, je nacistou už z definice. Složitější je problém, zda Heideggerova filosofie byla nacistická. Domnívám se, že nikoliv, protože nacism žádnou filosofii neměl, na rozdíl od kommunismu. Nicméně konkrétní Heideggerovy skutky byly hluboce amorální. Má filosof ručit za své dílo osobním životem?
Mám pocit, že milenecký poměr Heideggera a Arendtové Vás irrituje, protože nezapadá do Vašich neživotných schémat. Měl byste svou ideologii přizpůsobovat reálnému životu, nikoliv naopak.
Nicméně by asi bylo dobré i k těmto individualitám něco dodat. Zaujalo mne, jak byl spor o to, zda Riefenstahlová byla nacistka čili nic. Podle mého názoru svým světovým názorem byla nacistka naprosto nepochybně.
Dalším člověkem, který výrazně zaujal, byl Heidegger. Magne, je mi líto, ale člověk, který byl členem strany až do roku 1945, je nacistou už z definice. Složitější je problém, zda Heideggerova filosofie byla nacistická. Domnívám se, že nikoliv, protože nacism žádnou filosofii neměl, na rozdíl od kommunismu. Nicméně konkrétní Heideggerovy skutky byly hluboce amorální. Má filosof ručit za své dílo osobním životem?
Mám pocit, že milenecký poměr Heideggera a Arendtové Vás irrituje, protože nezapadá do Vašich neživotných schémat. Měl byste svou ideologii přizpůsobovat reálnému životu, nikoliv naopak.
Abolice
Za to, jak se Starý pán vůči mně amorálně zachoval, jsem vyhlásil, že má ban přispívat na LW. Protože žádný zákaz nemůže trvat věčně a protože jeho skutek neměl takové následky, jak jsem se obával, dávám mu milost, takže jestli chce, smí opět přispívat.
30. května 2009
Topolánek proti Lisabonu
Pokud Topolánek hodlá i nadále vést tuto nekonsistentní eurorealistickou politiku, nevylučuji, že na podzim budu volit Kalouskovu TOP 09.
Kam to povede
Václav Bělohradský dne 29. 5. 2009 zveřejnil v Právu kommentář Český tanec mezi vejci, s kterým naprosto souhlasím: "Jsou tři důvody, proč je to tak nebezpečné: za prvé přirozenou a vynucenou reakcí na takovéto bojůvky je rychlá organizace vlastních protibojůvek, schopných chránit stranu před rušiteli jejích mítinků. Na to se ale musí nějak vyzbrojit – když ne ozbrojit. Co třeba klacek do ruky? Mám právo na klacek v ruce ve sporu s lidmi, kteří mi berou jedno ze základních práv zaručených ústavou?"
Pokud útoky bojůvek modrých fašistů na ČSSD budou pokračovat, ČSSD si bezpochyby nějaký Schutzbund založí. A pak se zase najde nějaký Dollfuß, který ho rozstřílí.
Pokud útoky bojůvek modrých fašistů na ČSSD budou pokračovat, ČSSD si bezpochyby nějaký Schutzbund založí. A pak se zase najde nějaký Dollfuß, který ho rozstřílí.
Překvapivý výsledek
Staronovým předsedou KDU-ČSL se stal Cyril Svoboda, který rozdrtil (157 hlasů) zástupce pravice ve straně, Jana Březinu (127). Čunek propadl již v prvním kole: Březina (112), Svoboda (91), Čunek (61) a Šojdrová (33). Svoboda tak získal většinu hlasů levice, která v prvním kole kandidovala roztříštěná, na rozdíl od sjednocené pravice.
Osobně mne výsledek překvapil, protože typičtí katholíci typu Cynika podporovali Čunka. Svoboda je pro ně nepřijatelný, takže KDU-ČSL čekají těžké časy. Z této nyní křesťansko-sociální strany se stane béčko ČSSD, stejně jako již nyní funguje Demokratická strana zelených přes její geniální volební klip.
Osobně mne výsledek překvapil, protože typičtí katholíci typu Cynika podporovali Čunka. Svoboda je pro ně nepřijatelný, takže KDU-ČSL čekají těžké časy. Z této nyní křesťansko-sociální strany se stane béčko ČSSD, stejně jako již nyní funguje Demokratická strana zelených přes její geniální volební klip.
Vlado Gotovac
Ve volném seriálu o srbských zločinech si přimeňme nejslavnějšího chorvatského liberála, Vlado Gotovace (1930–2000). V roce 1971 byl ve vykonstruovaném politickém processu odsouzen na 4 roky za "separatism" a "nacionalism". A ty si také odseděl.
Pravda v Holandsku zvítězila
Mark Rutte přilezl ke křížku a všechno dobře dopadlo, přátelé: Rutte lituje, že si to veřejnost vyložila tímto způsobem, v jeho návrhu se počítá s tím, že popírání holokaustu zůstane v naprosté většině případů trestným činem. Nedivme se mu: zdejší media trojčila jako málokdy a kommentátor NRC Handelsblad se neštítil přirovnat liberála Rutteho k Jean-Marie Le Penovi.
Rutte vzbudil svým návrhem obrovské pohoršení napříč celým politickým spektrem, včetně své vlastní modré partaje. Předseda strany Ivo Opstelten řekl doslova: "Musíte se držet daleko od diskuse o Holokaustu. To je prostě trestné." Předseda partajní frakce v První komoře Uri Rosenthal míní: "Akce proti autocensuře je v pořádku, ale nezačínejte o Holokaustu!"
(Odkazy mám pouze v holandštině, zde jeden v angličtině, ten ale patří k předchozímu článku na toto thema)
Rutte vzbudil svým návrhem obrovské pohoršení napříč celým politickým spektrem, včetně své vlastní modré partaje. Předseda strany Ivo Opstelten řekl doslova: "Musíte se držet daleko od diskuse o Holokaustu. To je prostě trestné." Předseda partajní frakce v První komoře Uri Rosenthal míní: "Akce proti autocensuře je v pořádku, ale nezačínejte o Holokaustu!"
(Odkazy mám pouze v holandštině, zde jeden v angličtině, ten ale patří k předchozímu článku na toto thema)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)