Nostratický jazyk je sice kontroversní theorie, ale přináší i výsledky. llič Svityč vytvořil celou báseň:
K̥elHä wet̥ei ʕaK̥un kähla
k̥aλai palhʌ-k̥ʌ na wetä
śa da ʔa-k̥ʌ ʔeja ʔälä
ja-k̥o pele t̥uba wete
Language is a ford through the river of time,
it leads us to the dwelling of the dead;
but he cannot arrive there,
who fears deep water.
10. července 2010
Dylan and Hayden Whitbreadovi
Když si odmyslíme modrou krev a medicínské zákroky, nejmladšími lidmi, kteří pronikli do encyklopedie, byli Dylan and Hayden Whitbreadovi, herci v nejslavnějším anglickém seriálu Coronation Street, ale už byli smazáni.
8. července 2010
Pracovní skupina
O vyjednávání Židů s nacisty se moc nemluví. Radši. Ne, že by to bylo zakázáno, nežijeme za Stalina, ale do officiální verse to příliš nezapadá. Proto je vždy malý zázrak, když vznikne dílo, které toto mlčení prolomí.
Jedním z nich je dokument Mezi zaslepenými blázny, který pojednává o bratislavské Pracovní skupině, předchůdkyni aktivit Rudolfa Kastnera. Hlavním organisátorem Pracovní skupiny, který přežil válku, byl rabín Chaim Michael Dov Weissmandl (1903–1957), který se spojil se socialistou Nathanem Schwalbem (1908–2004). Toto spojenectví však nebylo bez konfliktů a po válce Weissmandl dokonce sionisty obvinil, že pro záchranu Židů před holocaustem udělali jen velice málo.
Není proto divu, že o Pracovní skupině se šířeji zmiňují jen alternativní, tj. antisionistické, práce o holocaustu. Citaci z ní si můžete přečíst ve společném překladu Zvědavce a CFP.
Jedním z nich je dokument Mezi zaslepenými blázny, který pojednává o bratislavské Pracovní skupině, předchůdkyni aktivit Rudolfa Kastnera. Hlavním organisátorem Pracovní skupiny, který přežil válku, byl rabín Chaim Michael Dov Weissmandl (1903–1957), který se spojil se socialistou Nathanem Schwalbem (1908–2004). Toto spojenectví však nebylo bez konfliktů a po válce Weissmandl dokonce sionisty obvinil, že pro záchranu Židů před holocaustem udělali jen velice málo.
Není proto divu, že o Pracovní skupině se šířeji zmiňují jen alternativní, tj. antisionistické, práce o holocaustu. Citaci z ní si můžete přečíst ve společném překladu Zvědavce a CFP.
7. července 2010
Struktura jednoho druhu katholického myšlení
Cynik vydal nový článek. Na tom by nebylo nic divného, píše jich spoustu. Ale protože je o jeho životním thematu – o potratech – stojí za to si ho rozebrat hlouběji, podívat se, co je za ním.
Vražda je definována jako protiprávní úmyslné usmrcení jiného člověka. Co je protiprávní, je jasné. Existují okolnosti vylučující protiprávnost, jako je nutná obrana či krajní nouze, díky nimž úmyslné usmrcení jiného člověka vraždou není. O úmyslu také není pochyb, právo jej vymezilo poměrně dokonale. Usmrcení je ukončení života, biologický fakt. Problematická tak zůstává poslední část definice: člověk.
Podle pro–life fanatiků člověk vzniká, když splyne spermie a vajíčko. Kdo usmrtí tuto jednu buňku, je podle pro–life fanatiků vrah. Přitom musí sami intuitivně cítit, že mezi zárodkem (embryem) a třeba 5letým dítětem je zásadní rozdíl. Jenže to v sobě potlačují: Ideologie je více než pochyby, vede nás správným směrem.
Cynik cituje Jana Pavla II. a Thomase Jeffersona v právu na život. Ale mají 2 nebo 3 buňky opravdu právo na život? Cynik, který nikdy o ničem nepochybuje, má jasno: Usmrtit 4 buňky je "nejodpornější druh vraždy". V čem je ale odpornější zničit několik buňek, které nic necítí, než zabít starce? Křesťanství tak stále zápasí s manicheismem, s nímž se nikdy doopravdy nevyrovnalo.
Cynik říká: "Žádný stát nemá právo potraty povolit". A já se ptám: Co je tak špatného na pilulce RU-486? Ta funguje na podobném principu, jako když je žena nemocná a samovolně potratí. Opravdu se usmrcení zárodku podobá popravě člověka v plynové komoře?
Všechna ta silná slova o demoralisaci lidstva povolením usmrcovat buňky jsou jen do důsledků dotaženou úvahou z dob antimodernistického katholictví (1864–1914), jehož manifestem je Syllabus errorum. Ačkoliv antimodernisté údajně bojovali s přílišným racionalismem positivistů, duch doby překonat nedokázali. I jejich nauka je přehnaně racionalistická.
Dějiny Církve, např. christologické debaty, nás učí, že myslitelné je prakticky vše. Je to pýcha rozumu – důslednost ad absurdum – která vede k tomu prohlásit několik buněk za člověka, ačkoliv in natura by si nikdo embryo s člověkem nespletl. A když se k tomu přidá savonarolavský fanatism o povinnosti boje se zlem, zde za práva buněk (v dikci fanatiků "člověka"), na neštěstí je zaděláno.
Vražda je definována jako protiprávní úmyslné usmrcení jiného člověka. Co je protiprávní, je jasné. Existují okolnosti vylučující protiprávnost, jako je nutná obrana či krajní nouze, díky nimž úmyslné usmrcení jiného člověka vraždou není. O úmyslu také není pochyb, právo jej vymezilo poměrně dokonale. Usmrcení je ukončení života, biologický fakt. Problematická tak zůstává poslední část definice: člověk.
Podle pro–life fanatiků člověk vzniká, když splyne spermie a vajíčko. Kdo usmrtí tuto jednu buňku, je podle pro–life fanatiků vrah. Přitom musí sami intuitivně cítit, že mezi zárodkem (embryem) a třeba 5letým dítětem je zásadní rozdíl. Jenže to v sobě potlačují: Ideologie je více než pochyby, vede nás správným směrem.
Cynik cituje Jana Pavla II. a Thomase Jeffersona v právu na život. Ale mají 2 nebo 3 buňky opravdu právo na život? Cynik, který nikdy o ničem nepochybuje, má jasno: Usmrtit 4 buňky je "nejodpornější druh vraždy". V čem je ale odpornější zničit několik buňek, které nic necítí, než zabít starce? Křesťanství tak stále zápasí s manicheismem, s nímž se nikdy doopravdy nevyrovnalo.
Cynik říká: "Žádný stát nemá právo potraty povolit". A já se ptám: Co je tak špatného na pilulce RU-486? Ta funguje na podobném principu, jako když je žena nemocná a samovolně potratí. Opravdu se usmrcení zárodku podobá popravě člověka v plynové komoře?
Všechna ta silná slova o demoralisaci lidstva povolením usmrcovat buňky jsou jen do důsledků dotaženou úvahou z dob antimodernistického katholictví (1864–1914), jehož manifestem je Syllabus errorum. Ačkoliv antimodernisté údajně bojovali s přílišným racionalismem positivistů, duch doby překonat nedokázali. I jejich nauka je přehnaně racionalistická.
Dějiny Církve, např. christologické debaty, nás učí, že myslitelné je prakticky vše. Je to pýcha rozumu – důslednost ad absurdum – která vede k tomu prohlásit několik buněk za člověka, ačkoliv in natura by si nikdo embryo s člověkem nespletl. A když se k tomu přidá savonarolavský fanatism o povinnosti boje se zlem, zde za práva buněk (v dikci fanatiků "člověka"), na neštěstí je zaděláno.
4. července 2010
Polemika s Vodníkem II
Vodník na svém blogu zveřejnil reakce na mé texty, jimiž jsem ho poučil, jak se věci mají. Proto nezbývá než pokračovat v polemice s ním.
Lidskost Byzance. Oč tu vždy běželo, byla Εκλογή. Iuridictum o ní píše: "Reformováno bylo i trestní právo, kdy se u mnoha trestných činů ruší trest smrti a nově se zavádějí tresty mrzačící (nejčastěji uřezání nosu či uší nebo oslepení)." Encyclopædia Britannica: "Though the Ecloga continued to be based on Roman law, Leo revised it in the spirit of “greater humanity” and on the basis of Christian principles … The code eliminated the death penalty for many crimes previously considered capital offenses, often substituting mutilation." A wiki: "The penalties of amputation and blindness, not in step, of course, with the Christian character of the enactment, were introduced, most likely, due to the customs of the East, reflecting the Byzantine concept in this period of changes." Zda je zmrzačení místo smrti výrazem humanismu, je věcí názoru, takže jakákoliv polemika je naprosto zbytečná. Vaše slabost pro orientální tresty jako je useknutí ruky nebo oslepení, je mi známa. Osobně bych dal přednost smrti, než aby mi nějaký Byzantinec vypíchl obě oči.
Konstantin VI. Vaše nenávist k 1200 let mrtvému císaři je až fanatická. Nenávidíte ho jen proto, že to byl obrazoborec. Trochu málo. Zároveň je obrazoborectví empirickým vyvrácením prospěšnosti caesaropapismu. Císaři byli 100 kacíři a Církev s tím nemohla vůbec nic dělat.
Pravoslavná tradice vraždění dětí rodiči. Výrok: "Vy buďte rád, že nemám čas hrabat se v evropské historii, kolik podobných případů bych tam možná našel!" je prázdné žvanění. Pokud nemáte čas, tak nepolemisujte; není to povinné.
Pokrokovost. Zda je lepší chodit v láptích a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta a o počtu andělů, kteří se vejdou na špičku jehly, nebo zda je lepší žít v materiálním dostatku, eliminovat hladomory a hlad a mít Internet, je věcí názoru, takže veškerá polemika je naprosto zbytečná. Lidé svůj názor vyjadřují tak, že hlasují nohama, včetně Vodníka, který dal přednost životu v kalvinistickém Nizozemí před životem v zaostalém pravoslavném Řecku. "Až zahubím její děti, všechny církve poznají, že já jsem Ten, který zkoumá mysl i srdce, a že každému z vás odplatím podle vašich skutků." (Zj 2, 23)
Hodnocení textu. Ano, pokud je text aspoň trochu hodnotný, má význam odhlížet od toho, kdo jej napsal. Pokud je to taková sračka jako starý text ruského papaláše, který žádnou hodnotu nemá, tak má význam toliko se podívat, proč ho Putinovi propagandisté po 6 letech od jeho publikace opět vyštrachali.
9/11. Všechny spiklenecké theorie prohrávají v Occamově břitvě. Proto nám nezbývá nic jiného, než věřit officiální. Až bude nějaká lepší, tak officiální s klidem opustím. Zatím výrony nenávisti k USA nebo nenávisti k establishmentu Occamovým testem neprošly.
Interpretace dat. Anketní otázku typu: "V režimu před rokem 1989/po roce 1989 byl/je občan politicky negramotný," si může vymyslet jedině Kotrba a odpovědi interpretovat jako „voliči ODS jsou komunisty dneška“ také jen on. Na to mu může skočit jedině naivka nebo Vodník. Graf sice nelže, ale vypovídá o hovně.
Ukrajina v. Rusko. Jejich spory jsou mi poměrně ukradené, ale za symptomatické považuji, že jste na straně Ruska. Tak Vám asi o pravoslaví ani moc nejde, jako spíš o rusofilii.
Lidskost Byzance. Oč tu vždy běželo, byla Εκλογή. Iuridictum o ní píše: "Reformováno bylo i trestní právo, kdy se u mnoha trestných činů ruší trest smrti a nově se zavádějí tresty mrzačící (nejčastěji uřezání nosu či uší nebo oslepení)." Encyclopædia Britannica: "Though the Ecloga continued to be based on Roman law, Leo revised it in the spirit of “greater humanity” and on the basis of Christian principles … The code eliminated the death penalty for many crimes previously considered capital offenses, often substituting mutilation." A wiki: "The penalties of amputation and blindness, not in step, of course, with the Christian character of the enactment, were introduced, most likely, due to the customs of the East, reflecting the Byzantine concept in this period of changes." Zda je zmrzačení místo smrti výrazem humanismu, je věcí názoru, takže jakákoliv polemika je naprosto zbytečná. Vaše slabost pro orientální tresty jako je useknutí ruky nebo oslepení, je mi známa. Osobně bych dal přednost smrti, než aby mi nějaký Byzantinec vypíchl obě oči.
Konstantin VI. Vaše nenávist k 1200 let mrtvému císaři je až fanatická. Nenávidíte ho jen proto, že to byl obrazoborec. Trochu málo. Zároveň je obrazoborectví empirickým vyvrácením prospěšnosti caesaropapismu. Císaři byli 100 kacíři a Církev s tím nemohla vůbec nic dělat.
Pravoslavná tradice vraždění dětí rodiči. Výrok: "Vy buďte rád, že nemám čas hrabat se v evropské historii, kolik podobných případů bych tam možná našel!" je prázdné žvanění. Pokud nemáte čas, tak nepolemisujte; není to povinné.
Pokrokovost. Zda je lepší chodit v láptích a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta a o počtu andělů, kteří se vejdou na špičku jehly, nebo zda je lepší žít v materiálním dostatku, eliminovat hladomory a hlad a mít Internet, je věcí názoru, takže veškerá polemika je naprosto zbytečná. Lidé svůj názor vyjadřují tak, že hlasují nohama, včetně Vodníka, který dal přednost životu v kalvinistickém Nizozemí před životem v zaostalém pravoslavném Řecku. "Až zahubím její děti, všechny církve poznají, že já jsem Ten, který zkoumá mysl i srdce, a že každému z vás odplatím podle vašich skutků." (Zj 2, 23)
Hodnocení textu. Ano, pokud je text aspoň trochu hodnotný, má význam odhlížet od toho, kdo jej napsal. Pokud je to taková sračka jako starý text ruského papaláše, který žádnou hodnotu nemá, tak má význam toliko se podívat, proč ho Putinovi propagandisté po 6 letech od jeho publikace opět vyštrachali.
9/11. Všechny spiklenecké theorie prohrávají v Occamově břitvě. Proto nám nezbývá nic jiného, než věřit officiální. Až bude nějaká lepší, tak officiální s klidem opustím. Zatím výrony nenávisti k USA nebo nenávisti k establishmentu Occamovým testem neprošly.
Interpretace dat. Anketní otázku typu: "V režimu před rokem 1989/po roce 1989 byl/je občan politicky negramotný," si může vymyslet jedině Kotrba a odpovědi interpretovat jako „voliči ODS jsou komunisty dneška“ také jen on. Na to mu může skočit jedině naivka nebo Vodník. Graf sice nelže, ale vypovídá o hovně.
Ukrajina v. Rusko. Jejich spory jsou mi poměrně ukradené, ale za symptomatické považuji, že jste na straně Ruska. Tak Vám asi o pravoslaví ani moc nejde, jako spíš o rusofilii.
Hrdinný Kapitán
Hrdinný Kapitán sám o sobě napsal: "kritizuji ideologicky zaslepené chování". Ta kritika spočívá v tom, že podle Kapitána je kommunistou pouze ten, kdo je v KSČ nebo KSČM. Podle tohoto mustru tedy Jakeš do roku 1989 kommunistou byl, od roku 1989 kommunistou není. Blahopřeji mu k tomu hrdinství, nicméně jak je to ve skutečnosti?
Pro Kapitánovy účely má čeština výraz "člen KSČ" nebo "člen KSČM". Stačí se podívat do libovolného slovníku. Kapitánova inženýrská duše se holt musí smířit s tím, že na rozdíl od objektivního faktu členství v KSČ/KSČM, pojem kommunista vyjadřuje politické předsvědčení, tedy subjektivní názor. To může hodnotit skutečně každý, dokonce včetně členů KSČ samotných. (Kapitánovo krajně neoblíbené "MY", kdy se dokonce i prosťáčkové tlačí do této kategorie, která by jinak, za jiných okolností, zůstala vyhrazena inženýrům či jiným expertům.) Pokud byl někdo kommunistou nedostatečným, tak ho z KSČ vyloučili, např. když odsuzoval okupaci Československa Ruskem a dalšími státy Varšavského paktu. Kommunisté měli pro tyto pseudokommunisty označení "ředkvička" (navrch rudý, vevnitř bílý), normální lidé rozlišovali mezi tím, kdo je kommunista a kdo je u kommunistů.
Nicméně se zdá, že vzhledem k tomu, že Kapitán označuje Štětinu za "superbolševika" (tedy za superkommunistu), že považuje za kommunistu každého, kdo kdy vstoupil do KSČ, bez ohledu na jeho další osudy i přesvědčení. Vstup do KSČ byl tedy něco jako křest: Toho se, jak známo, taky nelze nijak zbavit. Zdá se tak, že Kapitánovi jeho proticírkevní fanatism nějak stoupl na mozek. Proč by měl být kommunistou Rychetský, který není členem KSČ od okupace Československa Ruskem a v důsledku přepadení Československa změnil i své názory? Co je na Štětinovi tak "superbolševického"? Vždyť není známo, že by se v KSČ nějak výrazněji engagoval.
A konečně, aby zmatení bylo úplné, tak svůj článek Kapitán illustruje průkazem SSM, zřejmě vlastním. Jenže pojem "svazák" žádné přesvědčení neoznačuje, nýbrž skutečně jen členství. Stejně jako pojem "svazarmovec" neoznačuje nějakou ideologii svazarmovství.
Na závěr bych chtěl říci, že zřejmě ke Kapitánově lítosti neexistuje nějaká officiální postkommunistická strana, která by měla slovo "postkommunism" v názvu. Kapitánova snaha o překroucení slov tak selhala v samotném začátku. Gogo není postkommunista proto, že by byl členem nějaké strany, ale protože se tak chová. "Když něco vypadá jako koza, mečí jako koza, tak je to koza."
Update: Kapitánovo pojetí odmítl jako příliš zjednodušující i Gogo. Jeho úvaha však trpí adhocismem.
Pro Kapitánovy účely má čeština výraz "člen KSČ" nebo "člen KSČM". Stačí se podívat do libovolného slovníku. Kapitánova inženýrská duše se holt musí smířit s tím, že na rozdíl od objektivního faktu členství v KSČ/KSČM, pojem kommunista vyjadřuje politické předsvědčení, tedy subjektivní názor. To může hodnotit skutečně každý, dokonce včetně členů KSČ samotných. (Kapitánovo krajně neoblíbené "MY", kdy se dokonce i prosťáčkové tlačí do této kategorie, která by jinak, za jiných okolností, zůstala vyhrazena inženýrům či jiným expertům.) Pokud byl někdo kommunistou nedostatečným, tak ho z KSČ vyloučili, např. když odsuzoval okupaci Československa Ruskem a dalšími státy Varšavského paktu. Kommunisté měli pro tyto pseudokommunisty označení "ředkvička" (navrch rudý, vevnitř bílý), normální lidé rozlišovali mezi tím, kdo je kommunista a kdo je u kommunistů.
Nicméně se zdá, že vzhledem k tomu, že Kapitán označuje Štětinu za "superbolševika" (tedy za superkommunistu), že považuje za kommunistu každého, kdo kdy vstoupil do KSČ, bez ohledu na jeho další osudy i přesvědčení. Vstup do KSČ byl tedy něco jako křest: Toho se, jak známo, taky nelze nijak zbavit. Zdá se tak, že Kapitánovi jeho proticírkevní fanatism nějak stoupl na mozek. Proč by měl být kommunistou Rychetský, který není členem KSČ od okupace Československa Ruskem a v důsledku přepadení Československa změnil i své názory? Co je na Štětinovi tak "superbolševického"? Vždyť není známo, že by se v KSČ nějak výrazněji engagoval.
A konečně, aby zmatení bylo úplné, tak svůj článek Kapitán illustruje průkazem SSM, zřejmě vlastním. Jenže pojem "svazák" žádné přesvědčení neoznačuje, nýbrž skutečně jen členství. Stejně jako pojem "svazarmovec" neoznačuje nějakou ideologii svazarmovství.
Na závěr bych chtěl říci, že zřejmě ke Kapitánově lítosti neexistuje nějaká officiální postkommunistická strana, která by měla slovo "postkommunism" v názvu. Kapitánova snaha o překroucení slov tak selhala v samotném začátku. Gogo není postkommunista proto, že by byl členem nějaké strany, ale protože se tak chová. "Když něco vypadá jako koza, mečí jako koza, tak je to koza."
Update: Kapitánovo pojetí odmítl jako příliš zjednodušující i Gogo. Jeho úvaha však trpí adhocismem.
3. července 2010
Poučení pro Vodníka: regicidum
Vodník poukazuje na to, že tresty za královraždu nebo velezradu se v Anglii nijak nelišily od těch, které byly ukládány v jiných zemích, včetně Ruska. A co má být? O tom nebyl nikdy spor. Vodník se jen snaží resuscitovat 7 let starou debatu. Zbytečně. Jestli je něco pro Byzanc a Rusko typické, tak je to pravoslavná tradice vražd dětí jejich rodiči. Za všechny si připoměňme císařovnu Irenu a jejího syna, císaře Konstantina VI., cara Ivana Hrozného a jeho syna, careviče Ivana, a cara Petra Velikého a jeho syna, careviče Alexeje.
Poučení pro Vodníka: Strategic Culture Foundation a jeho analysa
V záchvatu morbidní anglofobie Vodník odkázal na 6 let starý článek ruského atomového fysika, propagandisty a papaláše, jímž je Иван Васильевич Зорин. Článek nedávno recykloval Putinův propagandistický institut, Фонд стратегической культуры.
Článkem samým nemá význam se zabývat. Je to výraz komplexu méněcennosti z toho, že Anglosasové nedumají o nesmrtelnosti chrousta a místo toho jednají: "Tím, že se Anglie vyčlenila z římskokatolické církve, vyvinul se u Angličanů rychleji postoj "tady a teď" a stále častěji měnili "proč" na "jak", tedy hloubku metafyziky na povrchnst přírodní filozofie. Jejich aktivita byla druhou stránkou zjednodušení, kdy spolu s hudbou, která je nejcitovějším druhem umění, zavrhl anglický protestantismus intuitivní vnímání světa, které podřídil suchopárnému intelektu." Důsledek je jasný: Zatímco protestantské státy jsou nejvyspělejší na světě, pravoslavné patří k těm nezaostalejším. Lidé pak o ruské kultuře hlasují nohama: Massově emigrují do evropských států, zatímco z atlantických států nepřichází do Ruska prakticky nikdo (s výjimkou manažerů a sportovců, kteří si tam odkroutí několik let a pak se rádi vrátí do civilisace. Všudypřítomný pravoslavný vztah věrchuška – mužik je totiž nesnesitelný.)
Zajímavější je se podívat na Фонд стратегической культуры, což Vodník neudělal a jeho propadandu nám předložil, jako kdyby to byl text jako každý jiný. Jedním z jeho hlavních autorů je generálplukovník Леонид Ивашов, starý sovětský voják. V Rusku patří k předním zastáncům spiklenecké theorie o 9/11.
K hlavním cílům FSK patří rusifikace Ukrajiny. K tomu účelu má FSK ukrajinskou versi Jedna vlast.
Článkem samým nemá význam se zabývat. Je to výraz komplexu méněcennosti z toho, že Anglosasové nedumají o nesmrtelnosti chrousta a místo toho jednají: "Tím, že se Anglie vyčlenila z římskokatolické církve, vyvinul se u Angličanů rychleji postoj "tady a teď" a stále častěji měnili "proč" na "jak", tedy hloubku metafyziky na povrchnst přírodní filozofie. Jejich aktivita byla druhou stránkou zjednodušení, kdy spolu s hudbou, která je nejcitovějším druhem umění, zavrhl anglický protestantismus intuitivní vnímání světa, které podřídil suchopárnému intelektu." Důsledek je jasný: Zatímco protestantské státy jsou nejvyspělejší na světě, pravoslavné patří k těm nezaostalejším. Lidé pak o ruské kultuře hlasují nohama: Massově emigrují do evropských států, zatímco z atlantických států nepřichází do Ruska prakticky nikdo (s výjimkou manažerů a sportovců, kteří si tam odkroutí několik let a pak se rádi vrátí do civilisace. Všudypřítomný pravoslavný vztah věrchuška – mužik je totiž nesnesitelný.)
Zajímavější je se podívat na Фонд стратегической культуры, což Vodník neudělal a jeho propadandu nám předložil, jako kdyby to byl text jako každý jiný. Jedním z jeho hlavních autorů je generálplukovník Леонид Ивашов, starý sovětský voják. V Rusku patří k předním zastáncům spiklenecké theorie o 9/11.
K hlavním cílům FSK patří rusifikace Ukrajiny. K tomu účelu má FSK ukrajinskou versi Jedna vlast.
Exceptio probat regulam de rebus non exceptis
Toto úsloví se obvykle překládá jako Výjimka potvrzuje pravidlo. Jak však správně upozorňuje M. T. na Facebooku, potvrzovat je latinsky confirmare. Sloveso probare znamená dokazovat, ověřovat; význam úsloví je tedy právě opačný: Výjimka ověřuje pravidlo.
Britské listy přistiženy při lži
Vodník na svém blogu zveřejnil nesmyslný kommentář Statistická věda odhaluje podobnost kommunistů s ODS. Protože je známo, že Vodník není schopen odstupu od psaného textu, o kterém se předem rozhodl, že mu bude věřit, učinil jsem analysu za něj.
Čulík ve svém článku neústrojně míchá výsledky demoskopického šetření STEM (Žádná statistická věda, nýbrž sociologický průzkum, Vodníku! Vaše falšování slov je již poněkud únavné.) a ankety Britských listů. Nebyl by to Kotrba, aby výsledky své vlastní ankety nezmanipuloval.
Podívejme se na tabulku Politický profil respondentů Britských listů z května 2010 - Podpora pro české politické strany. Na první pohled to vypadá, že Kotrba neumí sčítat. Kdo si totiž sečte procenta v sloupci Výsledky parlamentních voleb, květen 2010, tak mu vyjde "pěkných" 114,82 %. Je to tím, že Kotrba v ní míchá jablka s hruškami. Zatímco všechny ostatní řádky uvádějí volební výsledek jednotlivých stran, v posledním řádku není dopočet do jedné (4,01 %), nýbrž mezisoučet "nezvolených" stran a dopočtu do jedné.
Horší je manipulace, kterou Kotrba předvádí v politickém složení čtenářů Blistů. Zde si za základ vzal pouze 85,50 % čtenářů, jako kdyby se snad Sněmovna volila z 85,50 %, jako kdyby tito čtenáři neměli politickou orientaci.
Tak jsem mu výsledky jeho ankety přepočetl na skutečné výsledky sněmovních voleb:
Ačkoliv levici v ČR volí jen 37,69 % voličů, Kotrba se snaží předstírat, že čtenáři Blistů volí levici pouze z 49,60 %. Ve skutečnosti ji volí nejméně 58,01 % čtenářů Britských listů, z toho téměř 3x tolik kommunistů než jich je v reálném světě. A to ještě vinou neprozíravosti při tvorbě ankety vynechal SPOZ, kterou je tam také nutné započítat. Na závěru, že Blisty jsou ultralevicový plátek, se tedy nic nemění.
Čulík ve svém článku neústrojně míchá výsledky demoskopického šetření STEM (Žádná statistická věda, nýbrž sociologický průzkum, Vodníku! Vaše falšování slov je již poněkud únavné.) a ankety Britských listů. Nebyl by to Kotrba, aby výsledky své vlastní ankety nezmanipuloval.
Podívejme se na tabulku Politický profil respondentů Britských listů z května 2010 - Podpora pro české politické strany. Na první pohled to vypadá, že Kotrba neumí sčítat. Kdo si totiž sečte procenta v sloupci Výsledky parlamentních voleb, květen 2010, tak mu vyjde "pěkných" 114,82 %. Je to tím, že Kotrba v ní míchá jablka s hruškami. Zatímco všechny ostatní řádky uvádějí volební výsledek jednotlivých stran, v posledním řádku není dopočet do jedné (4,01 %), nýbrž mezisoučet "nezvolených" stran a dopočtu do jedné.
Horší je manipulace, kterou Kotrba předvádí v politickém složení čtenářů Blistů. Zde si za základ vzal pouze 85,50 % čtenářů, jako kdyby se snad Sněmovna volila z 85,50 %, jako kdyby tito čtenáři neměli politickou orientaci.
Tak jsem mu výsledky jeho ankety přepočetl na skutečné výsledky sněmovních voleb:
| Strana | Výsledek voleb | Kotrbův výsledek | Skutečný výsledek |
| ČSSD | 22,09% | 27,00% | 31,58% |
| KSČM | 11,27% | 22,60% | 26,43% |
| Strana zelených | 2,44% | 4,30% | 5,03% |
| KDU-ČSL | 4,39% | 2,60% | 3,04% |
| TOP 09 | 16,71% | 5,00% | 5,85% |
| ODS | 20,22% | 2,60% | 3,04% |
| Suverenita | 3,67% | 4,70% | 5,50% |
| Věci veřejné | 10,88% | 4,00% | 4,68% |
| SPOZ | 4,33% | ||
| Jiné strany | 3,99% | 12,70% | 14,85% |
| Součet | 100,00% | 85,50% | 100,00% |
Ačkoliv levici v ČR volí jen 37,69 % voličů, Kotrba se snaží předstírat, že čtenáři Blistů volí levici pouze z 49,60 %. Ve skutečnosti ji volí nejméně 58,01 % čtenářů Britských listů, z toho téměř 3x tolik kommunistů než jich je v reálném světě. A to ještě vinou neprozíravosti při tvorbě ankety vynechal SPOZ, kterou je tam také nutné započítat. Na závěru, že Blisty jsou ultralevicový plátek, se tedy nic nemění.
30. června 2010
Ženy k plotně
Jan Macháček to napsal naprosto přesně: "Skutečnost, že ve vládě není žena, není podružnost na konec článku, ale nevkus a nehoráznost prvořadého významu. To, že se strany vymlouvají, že právě jejich adeptky se musely vzdát nějakého křesla, protože ho dostala nějaká jiná strana, moc neuspokojí. Stačilo přece hledat a přemýšlet o fous déle."
29. června 2010
Jak to chodilo v Osvětimi
Unikátní svědectví na svém blogu přetiskl Antonín Kostlán: "V další místnosti nám odebírají sponky z vlasů a hřebínky. Je tam několik žen s holícími aparáty. Myslíme, že nám ustřihnou část vlasů z hygienických důvodů. U okna stojí tlustá žena a baví se s jinou v uniformě esesáka. Vidíme poprvé v životě ženy – esesačky. Jedna ze zaměstnankyň se jí na něco ptá. Slyšíme: Alles herunter. A již vidíme, jak první z nás zajíždějí strojkem do vlasů, jak vlasy padají na zem. A za chvíli je z hezké a pěstěné ženy tvor podobný opici." + "Našli se
dobrodinci, kteří byli ochotni opatřit té nebo jiné nějaké prádlo, ovšem za cenu, o které se zde nemohu rozepisovat. Bohužel se našly některé, které byly ochotny si to zaopatřit i za tuto cenu. A tak jsme byly svědky ošklivých scén, které se nám vryly snad doživotně do paměti. Za kousek chleba, za košili nebo kalhoty, za cigaretu, vše věci, které byly pro nás nedosažitelné, šlo se s chlapy na záchod, jehož dveře byly hlídány jedním ze zaměstnanců lázní. A ven vyšly ozbrojené kouskem chleba nebo nějakým prádlem. Stačilo nám to, abychom si udělaly obraz o situaci, v jaké jsme byly. Na kamenné podlaze, v zimě, špíně a prostituci jsme strávily naši první noc v Osvětimě."
Přituhuje
O tom, jak v ČR postupně vzniká svoboda jako řemen, napsal Tomáš Pecina: "Tak takovou obžalobu, jakou minulý týden podala státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňka Galková, jsem dlouho nečetl: není sice na Osla měsíce, spíš na čestnou stužku Věry Tydlitátové Nepřítel svobody II. stupně."
27. června 2010
Kommentářové harakiri
Miloslav Lešetický: "Ta bývá mnohdy předzvěstí definitivního zániku, a ve své nejsyrovější podobě znamená totální zákaz vkládání komentářů. Čtenář má sice smůlu, pravda ale je, že bloger samotný málokdy o něco hodnotného přichází. Harakiri v mírnější formě pak vyžaduje u každého spotu hlava nehlava mazat pitomé či nenávistné příspěvky (platí pravidlo, že z hlediska vyššího principu blogerského není vražda hloupého komentáře zločinem)."
K thematu též Martin Malý a jeho serie článků Trvale udržitelná kráva. Snad se po jejím přečtení některým rozsvítí.
K thematu též Martin Malý a jeho serie článků Trvale udržitelná kráva. Snad se po jejím přečtení některým rozsvítí.
Jak to bylo s Tomášem Pliskou
Andy napsala rozsáhlý, extrémně manipulativní kommentář: "On ten osmadvacetiletý "kluk" (proč mu vlastně neříkáte, pánové, třeba "chlapeček" nebo "ten náš malý popleta"?) také JEN nepořádal nějakou demošku, při té akci došlo k obrovské rvačce s policajty, neb odmítli (pod jeho vedením) demošku rozpustit a skončilo to zraněním sedmi policajtů, novináře a dvou koní. Pitomé výmluvy: "Nemůžu nést zodpovědnost za dav pěti set lidí," tvrdil, soud zcela právem shodil ze stolu. Ono je totiž dokázané, co tou podporou nácků myslel a co dělal. Není to nějaký chudák, co se připletl mezi rváče. No a co se těch CD týče, prostě osmadvacetiletý "kluk" porušil platný a užitečný zákon. Buď budeme zákony respektovat nebo ne."
Jak to bylo ve skutečnosti? Všechny zprávy o Tomáši Pliskovi mluví o organisaci demonstrace a propagaci nacismu: Právo – "Za organizování prvomájové demonstrace a výrobu neonacistických hudebních nosičů mu soudci uložili 3,5 roku souhrnného trestu." MFD 1: "Ze širšího kontextu a důkazů jasně vyplývá, že obžalovaní propagují fašismus. Před námi nestojí žádní dvacetiletí blouznivci, kteří ze svých názorů vyrostou, ale lidé, jimž není cizí násilí a nezůstávají jen u nenávisti." "Každému, kdo prožil nacismus, musí mrazit v zádech, když vidí, jak někdo toto hnutí adoruje." MFD 2: "Hlavní pořadatel demonstrace Tomáš Pliska půjde za propagaci nacismu na dva roky vězení." "Podle státní zástupkyně ale mladíci byli srozuměni s tím, že propagují hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka." Žádná o násilí; ono také přišít někomu jednání jiného je možné toliko v Andyních představách. Proto stále musím trvat na svém názoru: Zavírat za názor je svinstvo, které s demokracií nemá nic společného.
Co se týká CD, jak by se Andy líbilo toto: "Plastici prostě porušili platný a užitečný zákon. Buď budeme zákony respektovat nebo ne." Asi ne. Ona totiž zákony posuzuje podle toho, na koho dopadají. Pokud na naše nepřátele (neonacisty), je každý prostředek dobrý, i kdyby byl sebevíce amorální či protiústavní. Pokud na naše idoly (Plastiky), je každý zákon špatný. Jenže takový přístup je čistý kommunism: Účel světí prostředky. V právním státě platí: Padni, komu padni a zákony psané jen proti jedné skupině s ním nemají nic společného.
Jsem ten poslední, kdo by protestoval proti tomu, aby účastníci pouliční bitky s kameny, holemi a dělbuchy byli přísně potrestáni. Ale to nestalo. V tomhle státě jsou trestáni lidé za to, že mají nesprávné názory. Naproti tomu zabijáci, kteří si do ležící oběti ještě kopnou, vyváznou bez adekvátního trestu.
A co se týká Starého pána. Ano, všichni neonacisté mají alternativní názor na WW 2. Naoproti tomu ne každý, kdo má alternativní názor na WW 2, je neonacista. A to je ta podstata.
Jak to bylo ve skutečnosti? Všechny zprávy o Tomáši Pliskovi mluví o organisaci demonstrace a propagaci nacismu: Právo – "Za organizování prvomájové demonstrace a výrobu neonacistických hudebních nosičů mu soudci uložili 3,5 roku souhrnného trestu." MFD 1: "Ze širšího kontextu a důkazů jasně vyplývá, že obžalovaní propagují fašismus. Před námi nestojí žádní dvacetiletí blouznivci, kteří ze svých názorů vyrostou, ale lidé, jimž není cizí násilí a nezůstávají jen u nenávisti." "Každému, kdo prožil nacismus, musí mrazit v zádech, když vidí, jak někdo toto hnutí adoruje." MFD 2: "Hlavní pořadatel demonstrace Tomáš Pliska půjde za propagaci nacismu na dva roky vězení." "Podle státní zástupkyně ale mladíci byli srozuměni s tím, že propagují hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka." Žádná o násilí; ono také přišít někomu jednání jiného je možné toliko v Andyních představách. Proto stále musím trvat na svém názoru: Zavírat za názor je svinstvo, které s demokracií nemá nic společného.
Co se týká CD, jak by se Andy líbilo toto: "Plastici prostě porušili platný a užitečný zákon. Buď budeme zákony respektovat nebo ne." Asi ne. Ona totiž zákony posuzuje podle toho, na koho dopadají. Pokud na naše nepřátele (neonacisty), je každý prostředek dobrý, i kdyby byl sebevíce amorální či protiústavní. Pokud na naše idoly (Plastiky), je každý zákon špatný. Jenže takový přístup je čistý kommunism: Účel světí prostředky. V právním státě platí: Padni, komu padni a zákony psané jen proti jedné skupině s ním nemají nic společného.
Jsem ten poslední, kdo by protestoval proti tomu, aby účastníci pouliční bitky s kameny, holemi a dělbuchy byli přísně potrestáni. Ale to nestalo. V tomhle státě jsou trestáni lidé za to, že mají nesprávné názory. Naproti tomu zabijáci, kteří si do ležící oběti ještě kopnou, vyváznou bez adekvátního trestu.
A co se týká Starého pána. Ano, všichni neonacisté mají alternativní názor na WW 2. Naoproti tomu ne každý, kdo má alternativní názor na WW 2, je neonacista. A to je ta podstata.
26. června 2010
Polemika se Starým pánem
Starý pán se vyjádřil jednak k autorisovanému násilí a jednak k neonacistům. Musím říci, že v obou případech jeho argumenty nechápu. Institut nutné obrany existuje na celém světě. Když vám hrozí násilí, nemusíte trpně čekat. Ale bavíme se o situaci, kdy, když žádné násilí nehrozilo – pachatel byl jen verbálně obtěžován – a zabiják si to pak šel s ním ještě vyřídit ven, kdy oběť odcházela domů. Jak toto někdo (soudce) může brát za polehčující okolnost, to je mimo mé chápání. Alex Juchelka to napsal naprosto jasně: "Když se po vás bude někdo ohánět nebo na vás někdo půjde s nožem a vy mu dáte první ránu (a budete na ty okolnosti mít svědky) je něco jiného, než když vás někdo slovně urazí a vy mu za to urazíte hlavu. To je pak myslím těžší dokazovat, že jste něčemu chtěl předejít." Čím to, že lidé žijící v USA mají zdravý smysl pro spravedlnost, zatímco v ČR ani soudci ne?
A co se týká neonacistů, tak si nemohu pomoci, ale je to šílená aplikace zákona příčiny a následku (officiální ideologie ČR: Byla druhá světová válka, a proto jsme museli vyhnat Sudetské Němce) dotažená ad absurdum. Tak někdo něco říká. Od toho je k činu ještě velice daleko. V trestním právu jsou tzv. vývojová stadia trestného činu. Úvodní se říká příprava. A pouhé řečnění přípravou není. Navíc, jak alternativní názor na druhou světovou válku souvisí s "touhou vyvraždit celé etnikum"? Vůbec nijak. Takové spojení je zkrat.
A co se týká neonacistů, tak si nemohu pomoci, ale je to šílená aplikace zákona příčiny a následku (officiální ideologie ČR: Byla druhá světová válka, a proto jsme museli vyhnat Sudetské Němce) dotažená ad absurdum. Tak někdo něco říká. Od toho je k činu ještě velice daleko. V trestním právu jsou tzv. vývojová stadia trestného činu. Úvodní se říká příprava. A pouhé řečnění přípravou není. Navíc, jak alternativní názor na druhou světovou válku souvisí s "touhou vyvraždit celé etnikum"? Vůbec nijak. Takové spojení je zkrat.
Spravedlnost po americku a po evropsku
Vodník na svém blogu informoval, že v jeden den dostal u českých soudů Tomáš Pliska souhrnný trest 3,5 roku žaláře za to, že pořádal neonacistickou demonstraci (2 roky) a vyrobil CD s neonacistickou hudbou (1,5 roku) a Karel Kučera 3 roky podmíněně odložené na 5 let za to, že usmrtil (sic!) člověka, který jej verbálně (sic!) napadal.
Nedávno před tím byl francouzský ministr vnitra, Brice Hortefeux, odsouzen za přestupek proti čl. 33 tiskového zákona. (Ve Francii o přestupcích rozhoduje soud, na druhou stranu za ně hrozí i vězení.) Za svůj neveřejný úrok byl udán hlídacím psem politické korrektnosti, inkvisičním Hnutím proti rasismu a za přátelství mezi národy (MRAP), které česká média z neznámého důvodu prohlašují za "organizaci na ochranu lidských práv". MRAP je známé tím, že se snažilo zakázat publikovat na wiki francouzský překlad knihy Протоколы сионских мудрецов, neboť francouzský ministr vnitra dne 26. května 1990 zakázal oběh, šíření a prodej této knihy na francouzském území pro rozpor s veřejným pořádkem. Wiki se však řídí floridským právem, a proto je pro ni francouzský Index zakázaných knih (Index librorum prohibitorum) právně bez významu.
Hortefeux se vskutku dopustil xenofobních výroků. Ale má být trestán podle orwellovsky nazvaného zákona o svobodě tisku? Když Šámal propagoval svůj nový trestní zákoník, tak sliboval, že budou zvýšeny tresty za násilné trestné činy. Nyní to vidíme v praxi: Karatista brutálně zkopal svou oběť: "poté, co poškozený odešel z pivnice ven a pokračoval v chůzi po pozemní komunikaci jej fyzicky napadl tak, že jej kopl do pravého boku, čímž mu způsobil okrouhlý podkožní krevní výron a v důsledku kopu poškozený upadl na zem, kde zůstal ležet, přestal komunikovat, přičemž uvedené poranění hlavy si vyžádalo jeho převoz ZZS Královéhradeckého kraje na oddělení urgentní medicíny fakultní nemocnice a následnou hospitalizaci na JIP neurochirurgické kliniky uvedené nemocnice, kde byl opakovaně operován a pro neuspokojivý zdravotní stav (karniotrauma s komplikacemi ve vigilním komatu) nadále sledován v LDN, kde dne 23. 11. 2009, v příčinné souvislosti se shora uvedeným poraněním mozku ze dne 16. 5. 2009, zemřel." Ale podle soudce: „Kučera je velmi fixovaný na své děti a mohl cítit velký strach z toho, že poškozený své výhrůžky splní. Soud proto využil možnosti, kterou poskytuje nový trestní zákoník a použil ustanovení o omluvitelné pohnutce. Věřím, že obžalovaný ocení dobrodiní zákona a napříště se vyvaruje dalších excesů“. Ano, soud doufá, že příště již karatista za výroky na svou adresu zabíjet nebude. To je přímo karikatura spravedlnosti.
Je zajímavé, že lidé s US zkušeností případ instinktivně posoudili správně: "dát někomu po verbální urážce pěstí by bylo právně jednoznačně hodnoceno jako eskalace a násilný čin", zatímto český přístup považuje násilí za normální, resp. tolerovatelné. Holt, když vás někdo za vaše nevhodné výroky zabije, proč by měl být potrestán žalářem? Zákon jungle. Za to rouhače je třeba zavřít, až zčernají. To by tak hrálo, aby veřejně říkali, co si myslí.
Nedávno před tím byl francouzský ministr vnitra, Brice Hortefeux, odsouzen za přestupek proti čl. 33 tiskového zákona. (Ve Francii o přestupcích rozhoduje soud, na druhou stranu za ně hrozí i vězení.) Za svůj neveřejný úrok byl udán hlídacím psem politické korrektnosti, inkvisičním Hnutím proti rasismu a za přátelství mezi národy (MRAP), které česká média z neznámého důvodu prohlašují za "organizaci na ochranu lidských práv". MRAP je známé tím, že se snažilo zakázat publikovat na wiki francouzský překlad knihy Протоколы сионских мудрецов, neboť francouzský ministr vnitra dne 26. května 1990 zakázal oběh, šíření a prodej této knihy na francouzském území pro rozpor s veřejným pořádkem. Wiki se však řídí floridským právem, a proto je pro ni francouzský Index zakázaných knih (Index librorum prohibitorum) právně bez významu.
Hortefeux se vskutku dopustil xenofobních výroků. Ale má být trestán podle orwellovsky nazvaného zákona o svobodě tisku? Když Šámal propagoval svůj nový trestní zákoník, tak sliboval, že budou zvýšeny tresty za násilné trestné činy. Nyní to vidíme v praxi: Karatista brutálně zkopal svou oběť: "poté, co poškozený odešel z pivnice ven a pokračoval v chůzi po pozemní komunikaci jej fyzicky napadl tak, že jej kopl do pravého boku, čímž mu způsobil okrouhlý podkožní krevní výron a v důsledku kopu poškozený upadl na zem, kde zůstal ležet, přestal komunikovat, přičemž uvedené poranění hlavy si vyžádalo jeho převoz ZZS Královéhradeckého kraje na oddělení urgentní medicíny fakultní nemocnice a následnou hospitalizaci na JIP neurochirurgické kliniky uvedené nemocnice, kde byl opakovaně operován a pro neuspokojivý zdravotní stav (karniotrauma s komplikacemi ve vigilním komatu) nadále sledován v LDN, kde dne 23. 11. 2009, v příčinné souvislosti se shora uvedeným poraněním mozku ze dne 16. 5. 2009, zemřel." Ale podle soudce: „Kučera je velmi fixovaný na své děti a mohl cítit velký strach z toho, že poškozený své výhrůžky splní. Soud proto využil možnosti, kterou poskytuje nový trestní zákoník a použil ustanovení o omluvitelné pohnutce. Věřím, že obžalovaný ocení dobrodiní zákona a napříště se vyvaruje dalších excesů“. Ano, soud doufá, že příště již karatista za výroky na svou adresu zabíjet nebude. To je přímo karikatura spravedlnosti.
Je zajímavé, že lidé s US zkušeností případ instinktivně posoudili správně: "dát někomu po verbální urážce pěstí by bylo právně jednoznačně hodnoceno jako eskalace a násilný čin", zatímto český přístup považuje násilí za normální, resp. tolerovatelné. Holt, když vás někdo za vaše nevhodné výroky zabije, proč by měl být potrestán žalářem? Zákon jungle. Za to rouhače je třeba zavřít, až zčernají. To by tak hrálo, aby veřejně říkali, co si myslí.
Victor Hugo: Sur une barricade, au milieu des pavés
Sur une barricade, au milieu des pavés
Souillés d'un sang coupable et d'un sang pur lavés,
Un enfant de douze ans est pris avec des hommes.
- Es-tu de ceux-là, toi ! - L'enfant dit : Nous en sommes.
- C'est bon, dit l'officier, on va te fusiller.
Attends ton tour. - L'enfant voit des éclairs briller,
Et tous ses compagnons tomber sous la muraille.
Il dit à l'officier: Permettez-vous que j'aille
Rapporter cette montre à ma mère chez nous ?
- Tu veux t'enfuir ? - Je vais revenir. - Ces voyous
Ont peur ! Où loges-tu ? - Là, près de la fontaine.
Et je vais revenir, monsieur le capitaine.
- Va-t'en, drôle ! - L'enfant s'en va. - Piège grossier !
Et les soldats riaient avec leur officier,
Et les mourants mêlaient à ce rire leur râle
Mais le rire cessa, car soudain l'enfant pâle,
Brusquement reparu, fier comme Viala,
Vint s'adosser au mur et leur dit: Me voilà.
La mort stupide eut honte, et l'officier fit grâce.
Enfant, je ne sais point, dans l'ouragan qui passse
Et confond tout, le bien, le mal, héros, bandits,
Ce qui dans ce combat te poussait, mais je dis
Que ton âme ignorante est une âme sublime.
Bon et brave, tu fais, dans le fond de l'abîme,
Deux pas, l'un vers ta mère et l'autre vers la mort ;
L'enfant a la candeur et l'homme a le remord,
Et tu ne réponds point de ce qu'on te fit faire ;
Mais l'enfant est superbe et vaillant qui préfère
A la fuite, à la vie, à l'aube, aux jeux permis,
Au printemps, le mur sombre où sont morts ses amis.
La gloire au front te baise, ô toi si jeune encore !
Doux ami, dans la Grèce antique, Stésichore
T'eût chargé de défendre une porte d'Argos ;
Cinégyre t'eût dit : Nous sommes deux égaux !
Et tu serais admis au rang des purs éphèbes
Par Tyrtée à Messène et par Eschyle à Thèbes.
On graverait ton nom sur des disques d'airain ;
Et tu serais de ceux qui, sous le ciel serein,
S'ils passent près du puits ombragé par le saule,
Font que la jeune fille ayant sur son épaule
L'urne où s'abreuveront les buffles haletants,
Pensive, se retourne et regarde longtemps.
Souillés d'un sang coupable et d'un sang pur lavés,
Un enfant de douze ans est pris avec des hommes.
- Es-tu de ceux-là, toi ! - L'enfant dit : Nous en sommes.
- C'est bon, dit l'officier, on va te fusiller.
Attends ton tour. - L'enfant voit des éclairs briller,
Et tous ses compagnons tomber sous la muraille.
Il dit à l'officier: Permettez-vous que j'aille
Rapporter cette montre à ma mère chez nous ?
- Tu veux t'enfuir ? - Je vais revenir. - Ces voyous
Ont peur ! Où loges-tu ? - Là, près de la fontaine.
Et je vais revenir, monsieur le capitaine.
- Va-t'en, drôle ! - L'enfant s'en va. - Piège grossier !
Et les soldats riaient avec leur officier,
Et les mourants mêlaient à ce rire leur râle
Mais le rire cessa, car soudain l'enfant pâle,
Brusquement reparu, fier comme Viala,
Vint s'adosser au mur et leur dit: Me voilà.
La mort stupide eut honte, et l'officier fit grâce.
Enfant, je ne sais point, dans l'ouragan qui passse
Et confond tout, le bien, le mal, héros, bandits,
Ce qui dans ce combat te poussait, mais je dis
Que ton âme ignorante est une âme sublime.
Bon et brave, tu fais, dans le fond de l'abîme,
Deux pas, l'un vers ta mère et l'autre vers la mort ;
L'enfant a la candeur et l'homme a le remord,
Et tu ne réponds point de ce qu'on te fit faire ;
Mais l'enfant est superbe et vaillant qui préfère
A la fuite, à la vie, à l'aube, aux jeux permis,
Au printemps, le mur sombre où sont morts ses amis.
La gloire au front te baise, ô toi si jeune encore !
Doux ami, dans la Grèce antique, Stésichore
T'eût chargé de défendre une porte d'Argos ;
Cinégyre t'eût dit : Nous sommes deux égaux !
Et tu serais admis au rang des purs éphèbes
Par Tyrtée à Messène et par Eschyle à Thèbes.
On graverait ton nom sur des disques d'airain ;
Et tu serais de ceux qui, sous le ciel serein,
S'ils passent près du puits ombragé par le saule,
Font que la jeune fille ayant sur son épaule
L'urne où s'abreuveront les buffles haletants,
Pensive, se retourne et regarde longtemps.
—L'Année terrible (1872)
Israelité o rouhání
„Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem. Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.) Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže.
Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi: „Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje. Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích. Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí.
Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít. Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus. Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on: zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno. Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře. Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!“
Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.“
Můžeme být tedy rádi, že za rouhání již není trest smrti, ale „pouze“ 3,5 roku natvrdo.
Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi: „Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje. Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích. Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí.
Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít. Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus. Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on: zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno. Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře. Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!“
Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.“
—Lv 24, 10–23
Můžeme být tedy rádi, že za rouhání již není trest smrti, ale „pouze“ 3,5 roku natvrdo.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)