U článku Bohumil Doležal o Rusku se rozpoutala zajímavá diskusse. Vybírám nejnosnější myšlenky:
Vodník: "vy ale oba mluvíte o praktické podobě komunismu, jak se v Rusku vyvinul poté, co jej skupinka cizáků a dekadentní ruské inteligence naroubovala na tělo tohoto národa, zavraždivše několik desítek milionů jeho příslušníků. Z původních Marxových ideálů rovnosti (pro něž by se ruský národ en massa nikdy nenadchnul) se tak stala satanská parodie na hierarchickou společnost carského Ruska, a v této zdegenerované podobě se šířila do světa, byzantský posvátný rituál metamorfoval do monstrósních šaškáren a odpudivých ikon komunismu. Tuto hrůzu zaplatilo Rusko miliony mrtvol svých pravoslavných synů. Ti, kdo přežili, logicky nebyli ti nejlepší."
Tomáš Pecina: "Vysvětli mi, proč ve chvíli, když bolševici zavraždili carskou rodinu, se Rusové, do té doby cara uctívající jako poloboha, od revoluce neodvrátili? Neznamená to náhodou, že jejich předchozí úcta byla povrchní a ve skutečnosti si vždy přáli své šlechtě zakroutit krkem?"
Podle mého názoru je kommunismus je skutečně synthésou západní marxistické ideologie a ruské hierarchické byzantské praxe. Pokud se chceme podívat na protokommunismus bez ruské příměsi, musíme se prostudovat Pařížskou kommunu (18. března – 28. května 1871), finský rudý terror (28. ledna – květen 1918) a Maďarskou sovětskou republiku (21. března – 6. srpna 1919). Výsledný obrázek je však stejně odpudivý.
Chceme-li zjistit, co si opravdu myslel ruský mužik, měli bychom se podívat jakou stranu podporoval. Ne, černosotněnci to nebyli. Byli to Socialisté – revolucionáři (SR, eseři), strana terroristů, která zavraždila více než 100 carských úředníků. Jejich obětí byl ministr osvěty Nikolaj Pavlovič Bogolěpov, ministr vnitra Dmitrij Sergejevič Sipjagin, ministr vnitra Vjačeslav Konstatinovič Plehve, agent provokatér Georgij Apollonovič Gapon, premiér Pjotr Arkadjevič Stolypin a desítky dalších. Vražda poslední cara, Mikuláše II., je tak důležitá symbolická událost. Nebyla v rozporu s názory mužiků, nýbrž v souladu s nimi.
Když Lenin vyzval rolníky, aby si sami zabrali půdu, proběhla na venkově v zimě 1917/18 obrovská vlna násilí. Někde se vedle statkářů stali obětí i soukromí zemědělci. Tato "pozemková reforma" se uskutečnila dvěma způsoby: buď byl statek rozebrán do posledního trámu budovy (tolerantní řešení), nebo byly statky vypáleny a statkáři lynčováni (obvyklejší řešení). Občinoví rolníci, který byla více než polovina, proto místo SR začali podporovat kommunisty.
No že se luza dala do plenění, když jí k tomu bolševičtí komisaři doširoka otevřeli dveře, to je naprosto logické. Není na světě národ, jenž by neměl svou luzu, a jedna každá tato luza by se v takové situaci chovala stejně.
OdpovědětVymazatMužici jako celek nebyli schopni vymyslet, zorganisovat, zahájit, provést a ukončit něco takového, jako je revoluce. Tak leda povstání proti té své zlé vrchnosti, ale ne zničení systému. A vražda cara se naprosto vymyká něčemu, čeho by byla schopna i ta nejspodnější spodina. Vždyť si na tu popravu museli pozvat cizáky, mezi katy nebyl prý jediný Rus. Nedávno publikovaný článek na Psu, který jistě nikdo nebude podezírat z toho, že by živil spiklenecké teorie nebo antisemitismus, se zdá potvrzovat informace, kterých se mi dostalo dříve a kterým se mi nechtělo věřit, a sice že vražda cara, křesťanského panovníka, byla rituální kabalistickou obětí.
Někde, tuším na Psu, jsem situaci přirovnal k filmu Invasion of the Body Snatchers: lidé vypadají naprosto stejně, ale nejsou to oni, jsou "cizí". Tak i SSSR měl řadu vnějších stránek "ruských", ale s Rusí neměl nic společného, ta byla jen cizím substrátem, na němž parasitoval. Na tom nemění nic poukazy na řádění některých mužiků nebo jejich podpory komunistů.