3. dubna 2011
Další manifest nominalismu
František Štícha: „Uvědomme si proto a pamatujme na to, že slova atom, gen, pravda či jalovice jsou jen slova, jež my lidé obdařujeme tím či oním významem. Že je obdařujeme často významy různými, podle toho, jaké související, avšak různé pojmy se nám právě rodí v hlavách.“
Rozhovor nebo rozprava
Základním problémem českého Internetu je proliferace žvanění. Vyplývá z nepochopení rozdílu mezi mluveným a psaným slovem, což je pro české protředí typické (cf. otázky pravopisu). Zatímco v hospodě, když na otázku nedostanete hodinu odpověď, tak rozhovor končí, rozprava není vůbec nijak časově omezena. Vodník naprosto výjimečně položil konkrétní argumenty na stůl. Já jsem se k nim doposud nedostal. A co se stalo? Naprosto nic. Rozprava nikam neuteče.
Rozprava se skutečně ničím zásadním neliší od vědecké práce. V každé smysluplné diskussi má každý účastník 2 povinnosti:
a) břemeno tvrzení a
b) břemeno důkazní.
Vodník se proti tomu opakovaně prohřešil. Cituji ze smazaných textů: „Na kommentování tolika nesmyslů nemám čas. A tam bych se musel pustit opravdu do obsáhlých analys. Opakuji, pokud Vás to skutečně zajímá, musíte to studovat soukromně, nikoli prostřednictvím internetových diskusí. Ty Vám mohou leda ukázat směr. Nechcete-li, Váš výběr.“
Nesmysl se nestává nesmyslem tím, že ho Vodník jako Bůh za nesmysl označí. Nesmysl se stane nesmyslem, pokud je konkrétní tvrzení za takové označeno a jeho nesmyslnost dokázána.
„Vyvracení právě takových blbostí vyžaduje obsáhlou polemiku, na kterou nemám čas. Jsou mraky svědectví, že tomu tak nebylo, mraky jsem Vám už jich uvedl a odmítám se opakovat.“
Vodník se zde opět prohřešil proti povinnosti tvrzení. Důkaz slovy „mraky svědectví“ a odkaz pomocí „mraky jsem Vám už jich uvedl“ má nullovou hodnotu. Prohřešek proti morálce diskusse: „odmítám se opakovat“ si nezaslouží nic jiného než smazání příspěvku.
„Katholictví universální je, ale to, jak už jsem uvedl, v Římě nevyznávají.“
Zde Vodník použil methodu úporných tvrzení. V Římě nejsou katholíci, protože proto. V Římě nejsou katholíci, ale jsou tam římští katholíci, což je prohřešek proti jakékoliv smysluplné nomenklatuře, protože každá množina musí zahrnovat své podmnožiny. Tento nehodnotný příspěvek jsem proto rovněž smazal.
„Nemáte pravdu, ale protože kdykoli Vám to dokážu, tak mažete, nebudu Vám na to odpovídat.“
Opět soubor klassických vodníkovských diskussních chyb. Methoda úporných tvrzení + neunesení břemene tvrzení: „Nemáte pravdu“. V čem? „kdykoli Vám to dokážu“ Kde? Jak? Trest už je automatický.
K tomu ještě dodávám, že obdobně netolerovatelný je off topic. Diskussi o české pravici Vodník změnil na x-tou diskussi o pravoslaví. To už napříště nebudu tolerovat. Stejně jako se úroveň kommentářů zlepšila zákazem anonymů (Kdo chce postovat něco hodnotného, jistě pro něj není nepřekonatelný problém se zaregistrovat. Skvěle to funguje na Iuridictu. Ačkoliv jsou tam odemčené úplně všechny stránky, klassičtí vandalové se tam nevyskytují. Problém byl toliko s úmyslným škodičem, což je problém jiného druhu než nudící se školáci.), tak se úroveň kommentářů ještě více zlepší důsledným vynucováním pravidel.
Pravidla kommentování jsou na LW stejně přísná jako na blogu Massive Error. Jinak dopadneme jako Jiné právo či blogy Tomáše Peciny, kam se nahrnuli žvanilové, takže diskusse do značné míry ztratilo cenu číst. Ti, kterým to nevyhovuje, mohou diskutovat na chatovacích blozích jako je Discussion Speed nebo iAtheism.
Rozprava se skutečně ničím zásadním neliší od vědecké práce. V každé smysluplné diskussi má každý účastník 2 povinnosti:
a) břemeno tvrzení a
b) břemeno důkazní.
Vodník se proti tomu opakovaně prohřešil. Cituji ze smazaných textů: „Na kommentování tolika nesmyslů nemám čas. A tam bych se musel pustit opravdu do obsáhlých analys. Opakuji, pokud Vás to skutečně zajímá, musíte to studovat soukromně, nikoli prostřednictvím internetových diskusí. Ty Vám mohou leda ukázat směr. Nechcete-li, Váš výběr.“
Nesmysl se nestává nesmyslem tím, že ho Vodník jako Bůh za nesmysl označí. Nesmysl se stane nesmyslem, pokud je konkrétní tvrzení za takové označeno a jeho nesmyslnost dokázána.
„Vyvracení právě takových blbostí vyžaduje obsáhlou polemiku, na kterou nemám čas. Jsou mraky svědectví, že tomu tak nebylo, mraky jsem Vám už jich uvedl a odmítám se opakovat.“
Vodník se zde opět prohřešil proti povinnosti tvrzení. Důkaz slovy „mraky svědectví“ a odkaz pomocí „mraky jsem Vám už jich uvedl“ má nullovou hodnotu. Prohřešek proti morálce diskusse: „odmítám se opakovat“ si nezaslouží nic jiného než smazání příspěvku.
„Katholictví universální je, ale to, jak už jsem uvedl, v Římě nevyznávají.“
Zde Vodník použil methodu úporných tvrzení. V Římě nejsou katholíci, protože proto. V Římě nejsou katholíci, ale jsou tam římští katholíci, což je prohřešek proti jakékoliv smysluplné nomenklatuře, protože každá množina musí zahrnovat své podmnožiny. Tento nehodnotný příspěvek jsem proto rovněž smazal.
„Nemáte pravdu, ale protože kdykoli Vám to dokážu, tak mažete, nebudu Vám na to odpovídat.“
Opět soubor klassických vodníkovských diskussních chyb. Methoda úporných tvrzení + neunesení břemene tvrzení: „Nemáte pravdu“. V čem? „kdykoli Vám to dokážu“ Kde? Jak? Trest už je automatický.
K tomu ještě dodávám, že obdobně netolerovatelný je off topic. Diskussi o české pravici Vodník změnil na x-tou diskussi o pravoslaví. To už napříště nebudu tolerovat. Stejně jako se úroveň kommentářů zlepšila zákazem anonymů (Kdo chce postovat něco hodnotného, jistě pro něj není nepřekonatelný problém se zaregistrovat. Skvěle to funguje na Iuridictu. Ačkoliv jsou tam odemčené úplně všechny stránky, klassičtí vandalové se tam nevyskytují. Problém byl toliko s úmyslným škodičem, což je problém jiného druhu než nudící se školáci.), tak se úroveň kommentářů ještě více zlepší důsledným vynucováním pravidel.
Pravidla kommentování jsou na LW stejně přísná jako na blogu Massive Error. Jinak dopadneme jako Jiné právo či blogy Tomáše Peciny, kam se nahrnuli žvanilové, takže diskusse do značné míry ztratilo cenu číst. Ti, kterým to nevyhovuje, mohou diskutovat na chatovacích blozích jako je Discussion Speed nebo iAtheism.
2. dubna 2011
Válka mezi ruskopravoslavnými a řeckopravoslavnými
Základní rozdíl mezi ruskopravoslavnými a řeckopravoslavnými jsem vymezil již dříve. Nyní se podívejme, jak se projevuje v praxi.
Ačkoliv Vodník popírá, že nějací ruskopravoslavní a řeckopravoslavní vůbec existují, je to jen příznak jeho ignorance. Hlava ruskopravoslavných poslala hlavě řeckopravoslavných neuvěřitelně sprostý dopis. V něm ruskopravoslavné a řeckopravoslavné jasně vyčleňuje: „The Greek Orthodox [tj. doslova „řeckopravoslavní“] were among them, receiving antimensia for their parishes from the Russian bishops. This situation was recognised by all the local Churches, who released clergy for the American parishes into the jurisdiction of the Russian Orthodox Church [tj. doslova „ruskopravoslavná církev“].“
Dopis je pozruhodný rovněž tím, že pravdivě popisuje „blahodárnost“ caesaropapismu: „Thus the provinces mentioned by Your Holiness -- Illyria, Southern Italy and Sicily -- did not belong 'always' to the jurisdiction of the Patriarchate of Constantinople, but were taken by force from the Roman Church and given to the Church of Constantinople by the iconoclast Emperor Leo the Isaurian, without reference to Canon 28. One of the most important reasons for this action on the part of Leo the Isaurian was that the Church of Rome was opposed to the iconoclastic policies of the Byzantine Emperor, whose political power extended to those territories at that time.“
Dopis jde dokonce tak daleko, že otevřeně popisuje typicky pravoslavný bordel a porušování božského řádu: 'In spite of the Holy Canons, the Orthodox, in particular those who live in Western countries, are divided into ethnic groups. Their Churches have at their head bishops chosen on ethnic grounds. Often they are not the only bishops of their cities, and sometimes they are not on good terms with one another and fight among themselves', something that is 'a source of shame for all Orthodoxy and the cause of unfavourable reactions that have negative results for the Orthodox Church'.
Rovněž tak jiné pravoslavné weby ruskopravoslavé a řeckopravoslavné jasně vymezují: „There is, however, a good deal more historical evidence to suggest that Constantinople has a sort of missionary authority [zdůrazněno mnou, Vodník vždy její existenci popíral] in the areas outside those territories which have been explicitly defined by pan-Orthodox synods to constitute autocephalous churches. This claim is disputed particularly by the Church of Russia and its daughter and dependency churches [zdůrazněno mnou], sometimes as an expression of the idea that Moscow is the Third Rome.“
Ačkoliv Vodník popírá, že nějací ruskopravoslavní a řeckopravoslavní vůbec existují, je to jen příznak jeho ignorance. Hlava ruskopravoslavných poslala hlavě řeckopravoslavných neuvěřitelně sprostý dopis. V něm ruskopravoslavné a řeckopravoslavné jasně vyčleňuje: „The Greek Orthodox [tj. doslova „řeckopravoslavní“] were among them, receiving antimensia for their parishes from the Russian bishops. This situation was recognised by all the local Churches, who released clergy for the American parishes into the jurisdiction of the Russian Orthodox Church [tj. doslova „ruskopravoslavná církev“].“
Dopis je pozruhodný rovněž tím, že pravdivě popisuje „blahodárnost“ caesaropapismu: „Thus the provinces mentioned by Your Holiness -- Illyria, Southern Italy and Sicily -- did not belong 'always' to the jurisdiction of the Patriarchate of Constantinople, but were taken by force from the Roman Church and given to the Church of Constantinople by the iconoclast Emperor Leo the Isaurian, without reference to Canon 28. One of the most important reasons for this action on the part of Leo the Isaurian was that the Church of Rome was opposed to the iconoclastic policies of the Byzantine Emperor, whose political power extended to those territories at that time.“
Dopis jde dokonce tak daleko, že otevřeně popisuje typicky pravoslavný bordel a porušování božského řádu: 'In spite of the Holy Canons, the Orthodox, in particular those who live in Western countries, are divided into ethnic groups. Their Churches have at their head bishops chosen on ethnic grounds. Often they are not the only bishops of their cities, and sometimes they are not on good terms with one another and fight among themselves', something that is 'a source of shame for all Orthodoxy and the cause of unfavourable reactions that have negative results for the Orthodox Church'.
Rovněž tak jiné pravoslavné weby ruskopravoslavé a řeckopravoslavné jasně vymezují: „There is, however, a good deal more historical evidence to suggest that Constantinople has a sort of missionary authority [zdůrazněno mnou, Vodník vždy její existenci popíral] in the areas outside those territories which have been explicitly defined by pan-Orthodox synods to constitute autocephalous churches. This claim is disputed particularly by the Church of Russia and its daughter and dependency churches [zdůrazněno mnou], sometimes as an expression of the idea that Moscow is the Third Rome.“
Papež jako strážce pravověří
V debatě o „čestném“ papežském primátu je nejlepší nechat zaznít fakta. Byzantský učenec Σωκράτης Σχολαστικός (380–440) napsal Η εκκλησιαστική ιστορία (církevní dějiny let 305–439). V nich doslova uvádí: „an ecclesiastical canon commands that the churches shall not make any ordinances against the opinion of the bishop of Rome.“ A s tím ani žádný pravoslavný sektář nehne.
Jak vlastně pravoslaví vzniklo? Založil ho 23. října 858 císař Michael III. Opilec, když sesadil posledního nezpochybnitelně katholického patriarchu Cařihradu, sv. Ignáce, a na patriarchu pak na vánoce během 3 dnů povýšil laika Photia. Není bez zajímavosti, že Opilec se pokusil o imperiální expansi, když na Velkou Moravu poslal Cyrila a Methoděje, aby tam vybudovali pevnější církevní struktury. (Morava již dávno před tím byla katholická.) Photius se pak po Opilcově zavraždění stal vůdcem caesaropapistické sekty, která po jistém intermezzu po roce 867 na Východě zvítězila. Příčiny byly strukturální: Cařihrad byl po 150 letech prakticky nepřetržité herese (s výjimkou let 787–814) věroučně oslaben. Po roce 1453 ztratila pravoslavná sekta raison d'être. Nový si našla ve zdůrazňování rozdílů od katholictví.
Update: Opraven chybný odkaz.
Jak vlastně pravoslaví vzniklo? Založil ho 23. října 858 císař Michael III. Opilec, když sesadil posledního nezpochybnitelně katholického patriarchu Cařihradu, sv. Ignáce, a na patriarchu pak na vánoce během 3 dnů povýšil laika Photia. Není bez zajímavosti, že Opilec se pokusil o imperiální expansi, když na Velkou Moravu poslal Cyrila a Methoděje, aby tam vybudovali pevnější církevní struktury. (Morava již dávno před tím byla katholická.) Photius se pak po Opilcově zavraždění stal vůdcem caesaropapistické sekty, která po jistém intermezzu po roce 867 na Východě zvítězila. Příčiny byly strukturální: Cařihrad byl po 150 letech prakticky nepřetržité herese (s výjimkou let 787–814) věroučně oslaben. Po roce 1453 ztratila pravoslavná sekta raison d'être. Nový si našla ve zdůrazňování rozdílů od katholictví.
Update: Opraven chybný odkaz.
Oprávce poklésků pravopisných
František Bačkovský (1854–1909): druhé vydání (1880) a čtvrté vydání (1894).
Brusy: Prasekův (1874), Hattalův (1877) a matiční (1894).
Další jazykovědné příručky: první část a druhá část. Příruční slovník jazyka českého (1935–1957).
Brusy: Prasekův (1874), Hattalův (1877) a matiční (1894).
Další jazykovědné příručky: první část a druhá část. Příruční slovník jazyka českého (1935–1957).
1. dubna 2011
Biskup Hilarion o římském primátu
Biskup Hilarion doslova řekl: The bishop of Rome did not exercise any direct jurisdiction [Z toho jasně vyplývá, že nepřímou ano a katholíci nic jiného ani nikdy netvrdili. Poznámka G. P.] in the East in spite of the fact that in some cases Eastern hierarchs appealed to him as arbiter in theological disputes. [Vida. Toto ruskopravoslavní sektáři vždy popírali. Je vidět, že Moskva má více rozumu, nebo spíše znalostí, než oni. Poznámka G. P.] These appeals were not systematic [Nikdo netvrdil opak. Poznámka G. P.] and can in no way be interpreted in the sense that the bishop of Rome was seen in the East as the supreme authority in the whole Universal Church. [Zase ten typicky ruskopravoslavný nedostatek logiky. Východní biskupové se odvolávají k papeži, ale ten v pozemské církvi údajně nemá nejvyšší moc. Contradictio in adiecto. G. P.] It is hoped that at the next meetings of the Commission, the Catholic side will agree with this position which is confirmed by numerous historical evidence.”
Klassifikace současné české pravice
Vodník napsal článek, jímž se pokouší klassifikovat současnou českou pravici. Proč přitom ignoruje můj starší článek, nechápu. Takhle je jako věčný strýc František: Neustále objevuje Ameriku. Typická vada českého discoursu – ignorance faktu, že vědění je inkrementální. Místo kritiky dosavadního poznání pouhé tlachání. Někomu to asi vyhovuje.
Já takto postupovat odmítám. Proto má nová klassifikace bude synthésou Vodníkova i mého staršího přístupu. Od Vodníka převezmu jednoduchost, z mého staršího pojetí přesnost.
S Vodníkem souhlasím v tom, že politické skupiny nejsou disjunktní. Naproti tomu odmítám jeho snižující pojetí: „malý český člověk“. „[D]ebilní kovboje“ si vycucal z prstu. Druhá jeho mýlka je these o extremisaci postojů. To, že se levicovým Blistů skoro vše pravicové jeví jako extrémní, ještě neznamená, že to extrémní opravdu je. Na uznávání Reagana, Strausse nebo Thatcherové není vůbec nic špatného, i když v Guardianu (Strážci) si myslí opak. Chtělo by to méně strážit myšlení a být více tolerantní.
Update 1: Rozpustil jsem nacionalisty pro vágnost a neofascisty pro marginálnost.
Update 2: Škrtnul jsem Prchalu jako vzor paleokonservativců, protože to bylo krajně sporné.
Update 3: Nacionalisté vráceni zpátky; s paleokonservativci se nesnesou.
Já takto postupovat odmítám. Proto má nová klassifikace bude synthésou Vodníkova i mého staršího přístupu. Od Vodníka převezmu jednoduchost, z mého staršího pojetí přesnost.
S Vodníkem souhlasím v tom, že politické skupiny nejsou disjunktní. Naproti tomu odmítám jeho snižující pojetí: „malý český člověk“. „[D]ebilní kovboje“ si vycucal z prstu. Druhá jeho mýlka je these o extremisaci postojů. To, že se levicovým Blistů skoro vše pravicové jeví jako extrémní, ještě neznamená, že to extrémní opravdu je. Na uznávání Reagana, Strausse nebo Thatcherové není vůbec nic špatného, i když v Guardianu (Strážci) si myslí opak. Chtělo by to méně strážit myšlení a být více tolerantní.
- Neoliberálové. Podle Vodníka hanlivě ekonomičtí extremisté. Já jsem je dříve dělil na 2 skupiny: sekulární neokonservativce (mainstream Mladé fronty. Propagátoři bránící se demokracie) a eurorealisty (Klaus. Strana svobodných občanů. Germanofobní, rusofilští). Dnes bych upřesnil: Hlavním jejich spolkem je Strana svobodných občanů a lze sem řadit i pravici Pravdy a lásky (Hospodářské noviny, Respekt za Schwarzenberga). Klaus se sem formálně řadil v 90. letech, ale nyní je jasně v řadách paleokonservativců, takže sem naprosto nepatří. Odtud i vlažný vztah mezi Klausem a Machem.
- Neokonservativci. Podle Vodníka nepřijatelně hanlivě fascisující extrémisté (Vodník je nenávidí, a proto tato pouhá nálepka nemá žádný deskriptivní význam.) Já jsem sem řadil věřící neokonservativce, obecné lidovce a antikommunisty.
- Paleokonservativci. (Dříve u mne klassičtí konservativci.) Vodník je z neznámého důvodu vynechal, zřejmě proto, že se k nim sám řadí a za extrémistu se nepovažuje. Jenže jeho neustálé koketování s marxismem paleokonservativism dost vylučuje. Patří sem Václav Klaus, Akce DOST, Délský potápěč apod. Na okraji paleokonservativců působí neofascisté, což je marginální skupina, neboť její niku zabrali integristé. Jejich vzorem je Primo de Rivera a Falanga.
- Nacionalisté. (Dříve u mne nacionalističtí autoritáři.) Tato rozplizlá skupina může být součástí i ostatních skupin. Bývalá Národní strana. Jejich vzorem je Gajda, Kramář apod.
- Integristé, pejorativně (zřejmě marxisticky) klerofascisté. (Dříve u mne autoritářští ultrakatholíci a demokratičtí ultrakatholíci.) Vodník je označuje jako náboženské extremisty. Neuvědomuje si, že Joch sem nepatří, protože u něj má politika přednost před náboženstvím stejně jako u ostatních neokonservativců. Jejich vzorem je Franco a Salazar.
- Neonacisté. Vodník po vzoru nepřátel svobody (Věra Tydlitátová) zpochybňuje předponu neo-. Přitom rozdíly mezi nacisty a neonacisty nevidí jedině slepý.
Update 1: Rozpustil jsem nacionalisty pro vágnost a neofascisty pro marginálnost.
Update 2: Škrtnul jsem Prchalu jako vzor paleokonservativců, protože to bylo krajně sporné.
Update 3: Nacionalisté vráceni zpátky; s paleokonservativci se nesnesou.
26. března 2011
Polepšení bohemisty
Většina bohemistů je neochvějnými zastánci vulgárního „pravopisu“. Proto mne příjemně potěšilo, když Jaromír Slomek napsal, že každá sranda má své meze: „Proč podobný „zákrok“ neudělali u rolls-royce? Asi proto, že pravopis „rolsrojs“ by jim připadal hloupý. Ani „popmjúzik“ nám Ústav pro jazyk český zatím nepředložil (možná to jednou nějakého mudrce napadne, člověk nikdy neví), ani „milrturgau“ či „šatónéfdypap“. „Kokakolu“ však bez rozpaků servíruje. Kdybychom alespoň nepotkávali na každém kroku logo firmy a na něm její název shodný s názvem slavného výrobku. Je komické, že podle platných pravopisných pravidel lze psát pouze takto: „Plejboj z Coca-Coly si četl v Playboyi o kokakole.“ Kdyby tam zahlédl, že „kola zdraží“, možná by si šel koupit bicykl.“
22. března 2011
21. března 2011
Nový Špidla?
Sobotka příjemně překvapil. I když má hodně názorů na můj vkus příliš vlevo, řada jich je docela rozumných. Pokud ČSSD slíbí vyrovnaný rozpočet, je možné, že ji budu volit.
20. března 2011
Válka v Libyi
Už dlouho jsem se chystal, že napíšu článek o situaci v Libyi, protože jsem plně souhlasil s Havlovou analysou: „Zvlášť, když se to bude příliš dlouho protahovat a Kaddáfí se bude zabedňovat a páchat další a další zločiny, bude zásah nutný. Může mít různou podobu. Od pomoci tamním povstalcům přes blokádu vzdušného prostoru po cílený atak na místa, kde se schovává Kaddáfí.“ Havel byl tehdy lacině odsuzován jako proponent humanitárního bombardování, ačkoliv tehdy bylo alternativ více.
Nakonec mne k reakci přiměly až kryptokommunistické výlevy Kapitána a Tribuna (1 a 2). Ukazuje se, že dnešní generace nad 50 let je ve své většině naprosto ztracená, kommunistická indoktrinace u ní byla úspěšná. Jak to se projevuje?
Nenávistí. Základním znakem kommunismu je nenávist. Zde se jedná o nenávist k establishmentu. Kapitán snaživě vyhrabal obrázky plukovníka Qadháfího (قذافي; qðáfí) s předními světovými státníky. A co má být? Qadháfí byl přední světový terrorista. V Lockerbie má svědomí 270 mrtvých, v Berlíně 3. Když se polepšil, nebyl žádný důvod s ním nezačít kamarádit. Nebo jak jinak by si Kapitán představoval ocenění zlepšení chování? Dále se mýlí v tom, že v České televisi je šplhounská censura. Ve skutečnosti jde o to, že na základě omezených kapacit nejsou stará videa k disposici.
Paranoidními spikleneckými theoriemi. Zpráv o Libyi bylo málo ne proto, že by západní establishment něco tajil, ale proto, že tam bylo jednoduše málo novinářů – v místech bojů prakticky nikdo. Útok na Libyi se zakrýváním ničeho naprosto nesouvisí, leda snad se zakrytím neschopnosti pomoci rebelům. A proč to trvalo tak dlouho? Inu, pro hloupé řeči krasoduchů, kterými je jakkoliv krvavý diktátor vždy milejší než naděje na lepší régime. Humanitární intervence nemůže nastat vždy, když se někomu na zemi děje křivda. Musí mít nějaké hranice. V Egyptě byla diktátorova reakce ještě v mezinárodně tolerovatelných proporcích, v Libyi již měla znaky genocidy.
Fanatickým panslovanstvím. Vše, co je proti Srbsku, je špatně. Kosova je líčena jako nefungující stát, jako kdyby Srbsko bylo o něco lepší. Jugoslávskou zradu Československa dávno všichni panslavisté zapomněli: „V lednu 1939 vypověděly Jugoslávie a Rumunsko oficiálně své spojenecké závazky.“
Situace v Libyi se měnila každým okamžikem. Nejdřív to vypadalo, že jakékoliv protesty Qadháfí krvavě potlačí. Pak ale povstalci obsadili v podstatě celou zemi (až na Tripolis). Vypadalo to, že Qadháfí je vyřízený. Ten se ale vzpamatoval a znovu obsazoval město za městem, až zbylo jen hlavní město Kyrenaiky, Benghází. Západ tomu všemu tupě přihlížel a nedělal vůbec nic. Proti veškerým úvahám o pomoci rebelům vystupovalo Rusko, Čína a Německo – pacifistická Osa zla. Zcela oprávněně Karel Dolejší v Blistech spekuloval o tom, jakým způsobem bude povstání potlačeno.
Až přišel čtvrtek 17. 3. 2011, kdy rada bezpečnosti OSN schválila resoluci 1973, kterou Rusko ani Čína překvapivě nevetovalo (Německo vetovat nemohlo). Přitom její § 4 je velice silný: „The Security Council Authorizes Member States that have notified the Secretary-General, acting nationally or through regional organizations or arrangements, and acting in cooperation with the Secretary-General, to take all necessary measures, notwithstanding paragraph 9 of resolution 1970 (2011), to protect civilians and civilian populated areas under threat of attack in the Libyan Arab Jamahiriya, including Benghazi, while excluding a foreign occupation force of any form on any part of Libyan territory, and requests the Member States concerned to inform the Secretary-General immediately of the measures they take pursuant to the authorization conferred by this paragraph which shall be immediately reported to the Security Council“.
Oficiálním důvodem pro Osu zla byla žádost Arabské ligy, ale o tom si dovolím pochybovat. Trapná přitom byla Merkelová, která tvrdila, že zdržení se Německa není neutralitou. A co tedy jiného? Dále tvrdila, že resoluci nepodpořili, protože se nechtějí účastnit vojenských akcí. Tohle myslí opravdu vážně? Typický příklad nechutně pokryteckého politika. Nicméně, dělící linie jde v Německu napříč stranami, včetně SPD.
Kapitán má pravdu, že iniciátor zásahu byl Sarkozy (opération Harmattan); David Cameron (operation Ellamy) se přidal z opportunismu, Obama neochotně (operation Odyssey Dawn) a otázkou je role Stephena Harpera (operation MOBILE). Sarkozy jako první a jediný uznal povstalce. Vojenské akce začaly v sobotu 19. 3. 2011, když Qadháfí porušil příměří uložené radou bezpečnosti OSN. V 15.15 Francie oznámila, že zahájila vojenský útok proti loyalistům. V 17.45 zničila první cíl.
Nicméně Kapitán se opět plete, že by Západ toleroval, jak proti němu nějaký diktátor vyvíjí zbraně schopné ho zasáhnout. Kdyby se o něco podobného Qadháfí pokusil, byl by smeten už dávno. Ano, nynější válka 4 (F+UK+USA+C) proti Libyi je hloupá. Ale je to proto, že Západ spal, když rebelové vítězili a nijak jim nepomohl. Qadháfí je pak málem smetl, což bylo nepřijatelné.
Updated.
To často psané dd u Qadháfího pochází z walesštiny.
Nakonec mne k reakci přiměly až kryptokommunistické výlevy Kapitána a Tribuna (1 a 2). Ukazuje se, že dnešní generace nad 50 let je ve své většině naprosto ztracená, kommunistická indoktrinace u ní byla úspěšná. Jak to se projevuje?
Nenávistí. Základním znakem kommunismu je nenávist. Zde se jedná o nenávist k establishmentu. Kapitán snaživě vyhrabal obrázky plukovníka Qadháfího (قذافي; qðáfí) s předními světovými státníky. A co má být? Qadháfí byl přední světový terrorista. V Lockerbie má svědomí 270 mrtvých, v Berlíně 3. Když se polepšil, nebyl žádný důvod s ním nezačít kamarádit. Nebo jak jinak by si Kapitán představoval ocenění zlepšení chování? Dále se mýlí v tom, že v České televisi je šplhounská censura. Ve skutečnosti jde o to, že na základě omezených kapacit nejsou stará videa k disposici.
Paranoidními spikleneckými theoriemi. Zpráv o Libyi bylo málo ne proto, že by západní establishment něco tajil, ale proto, že tam bylo jednoduše málo novinářů – v místech bojů prakticky nikdo. Útok na Libyi se zakrýváním ničeho naprosto nesouvisí, leda snad se zakrytím neschopnosti pomoci rebelům. A proč to trvalo tak dlouho? Inu, pro hloupé řeči krasoduchů, kterými je jakkoliv krvavý diktátor vždy milejší než naděje na lepší régime. Humanitární intervence nemůže nastat vždy, když se někomu na zemi děje křivda. Musí mít nějaké hranice. V Egyptě byla diktátorova reakce ještě v mezinárodně tolerovatelných proporcích, v Libyi již měla znaky genocidy.
Fanatickým panslovanstvím. Vše, co je proti Srbsku, je špatně. Kosova je líčena jako nefungující stát, jako kdyby Srbsko bylo o něco lepší. Jugoslávskou zradu Československa dávno všichni panslavisté zapomněli: „V lednu 1939 vypověděly Jugoslávie a Rumunsko oficiálně své spojenecké závazky.“
Situace v Libyi se měnila každým okamžikem. Nejdřív to vypadalo, že jakékoliv protesty Qadháfí krvavě potlačí. Pak ale povstalci obsadili v podstatě celou zemi (až na Tripolis). Vypadalo to, že Qadháfí je vyřízený. Ten se ale vzpamatoval a znovu obsazoval město za městem, až zbylo jen hlavní město Kyrenaiky, Benghází. Západ tomu všemu tupě přihlížel a nedělal vůbec nic. Proti veškerým úvahám o pomoci rebelům vystupovalo Rusko, Čína a Německo – pacifistická Osa zla. Zcela oprávněně Karel Dolejší v Blistech spekuloval o tom, jakým způsobem bude povstání potlačeno.
Až přišel čtvrtek 17. 3. 2011, kdy rada bezpečnosti OSN schválila resoluci 1973, kterou Rusko ani Čína překvapivě nevetovalo (Německo vetovat nemohlo). Přitom její § 4 je velice silný: „The Security Council Authorizes Member States that have notified the Secretary-General, acting nationally or through regional organizations or arrangements, and acting in cooperation with the Secretary-General, to take all necessary measures, notwithstanding paragraph 9 of resolution 1970 (2011), to protect civilians and civilian populated areas under threat of attack in the Libyan Arab Jamahiriya, including Benghazi, while excluding a foreign occupation force of any form on any part of Libyan territory, and requests the Member States concerned to inform the Secretary-General immediately of the measures they take pursuant to the authorization conferred by this paragraph which shall be immediately reported to the Security Council“.
Oficiálním důvodem pro Osu zla byla žádost Arabské ligy, ale o tom si dovolím pochybovat. Trapná přitom byla Merkelová, která tvrdila, že zdržení se Německa není neutralitou. A co tedy jiného? Dále tvrdila, že resoluci nepodpořili, protože se nechtějí účastnit vojenských akcí. Tohle myslí opravdu vážně? Typický příklad nechutně pokryteckého politika. Nicméně, dělící linie jde v Německu napříč stranami, včetně SPD.
Kapitán má pravdu, že iniciátor zásahu byl Sarkozy (opération Harmattan); David Cameron (operation Ellamy) se přidal z opportunismu, Obama neochotně (operation Odyssey Dawn) a otázkou je role Stephena Harpera (operation MOBILE). Sarkozy jako první a jediný uznal povstalce. Vojenské akce začaly v sobotu 19. 3. 2011, když Qadháfí porušil příměří uložené radou bezpečnosti OSN. V 15.15 Francie oznámila, že zahájila vojenský útok proti loyalistům. V 17.45 zničila první cíl.
Nicméně Kapitán se opět plete, že by Západ toleroval, jak proti němu nějaký diktátor vyvíjí zbraně schopné ho zasáhnout. Kdyby se o něco podobného Qadháfí pokusil, byl by smeten už dávno. Ano, nynější válka 4 (F+UK+USA+C) proti Libyi je hloupá. Ale je to proto, že Západ spal, když rebelové vítězili a nijak jim nepomohl. Qadháfí je pak málem smetl, což bylo nepřijatelné.
Updated.
To často psané dd u Qadháfího pochází z walesštiny.
Zabrždění vzduchu při výslovnosti souhlásek
podle místa:
- labiální (rty – v, f)
- dentální (zuby – anglické th)
- alevolární (za zuby – s, t, r)
- palatálně alevolární (dále za zuby – š)
- palatální (na patře – ch)
- velární (zadopatrové – k, ng)
- uvulární (úplně vzadu v ústech – arabské q)
- glotální (v krku – h, ráz)
- plosiva (úplné zastavení proudu vzduchu – p, t, k)
- afrikáty (úplné zastavení kombinované s frikativy – kombinace d + ž = dž)
- frikativa (zdržují jej do slyšitelného tření – f, s, š)
- aproximanta (zbržďují jej jen málo – r, l)
19. března 2011
Antinominalistická kritika evoluce
Ačkoliv jsem slíbil, že se ke sporu nominalismu a realismu již nebudu vyjadřovat, narazil jsem na oprávněný výsměch Filipa Tvrdého antinominalistické kritice evoluce z pera Jířího Fuchse: „Seriózní argumentace je u takových myslitelů nahrazena blouznivými úvahami o "nutném určením subjektu", "tělesné duchovní životní dynamice", "aktivní potenci", "dedukci mohutností", "živé substanci s interní finalitou" a podobných zhůvěřilostech. Stačí ale na chvíli zavřít - či lépe vyhodit z okna - sumy Tomáše Akvinského a otevřít jakoukoli z učebnic evoluční biologie, které předkládají celou řadu přesvědčivých důkazů ve prospěch evolucionismu: bohatý fosilní záznam, nálezy přechodových forem mezi taxony, přímá pozorování činnosti přirozeného výběru a vzniku nových druhů, geografické rozložení živočichů a rostlin, embryonální vývoj organismů, četný výskyt rudimentálních orgánů a vlastností, zjevně nedokonalý design nebo umělý výběr.“
Sdílím Tvrdého kritiku neothomistické hatmatilky. Fuchs nejprve z neznalosti kritisuje biologický pojem druhu: „Evolucionisté se popravdě řečeno o nějaké odůvodňování svého pojmu druhu nestarají. Jednoduše jej komponují z toho, co jim přijde pod ruku.“ Ve skutečnosti biologové obvykle druh obecně definují jako soubor jedinců, kteří jsou schopni plodit plodné potomky. Tím je jasné, že např. kůň domácí (Equus ferus caballus) a osel domácí (Equus asinus) jsou dva různé druhy, neboť mula (potomek osla a klisny), ani mezek (potomek oslice a hřebce) plodní nejsou.
Fuchs poté „vyvrací“ evoluci spekulací o millionté opici, tj. takové opici, která je schopna porodit člověka, ačkoliv million ostatních to nedokáže. Tím však jen ukazuje nesmyslnost a statičnost neothomismu. Ve skutečnosti historicky není mezi opicí a člověkem nějaká čínská zeď, jako je tomu dnes. Člověk vznikl tak, že nějaká uzavřená malá skupina opic získala mutaci, která ji odlišila od ostatních opic a přiblížila člověku. To se mnohokrát opakovalo, až vznikl dnešní člověk. Funguje to naprosto stejně jako na pozorovaném vzniku nového druhu.
Neexistenci čínské zdi můžeme prakticky pozorovat. Např. vlk obecný (Canis lupus) a pes domácí (Canis familiaris) byli v původní Linného klassifikaci dva druhy. Ukázalo se však, že je to omyl, a proto byl v roce 1993 pes reklassifikován na pouhý poddruh vlka, tj. Canis lupus familiaris.
A svou latentní mohutností si Fuchs, jíž se pokuší vymanit ze závislosti na prostředí, si také nijak nepomůže. Byl do roku 1900 každý člověk latentně schopen objevit theorii relativity? Nebo aspoň většina?
Sdílím Tvrdého kritiku neothomistické hatmatilky. Fuchs nejprve z neznalosti kritisuje biologický pojem druhu: „Evolucionisté se popravdě řečeno o nějaké odůvodňování svého pojmu druhu nestarají. Jednoduše jej komponují z toho, co jim přijde pod ruku.“ Ve skutečnosti biologové obvykle druh obecně definují jako soubor jedinců, kteří jsou schopni plodit plodné potomky. Tím je jasné, že např. kůň domácí (Equus ferus caballus) a osel domácí (Equus asinus) jsou dva různé druhy, neboť mula (potomek osla a klisny), ani mezek (potomek oslice a hřebce) plodní nejsou.
Fuchs poté „vyvrací“ evoluci spekulací o millionté opici, tj. takové opici, která je schopna porodit člověka, ačkoliv million ostatních to nedokáže. Tím však jen ukazuje nesmyslnost a statičnost neothomismu. Ve skutečnosti historicky není mezi opicí a člověkem nějaká čínská zeď, jako je tomu dnes. Člověk vznikl tak, že nějaká uzavřená malá skupina opic získala mutaci, která ji odlišila od ostatních opic a přiblížila člověku. To se mnohokrát opakovalo, až vznikl dnešní člověk. Funguje to naprosto stejně jako na pozorovaném vzniku nového druhu.
Neexistenci čínské zdi můžeme prakticky pozorovat. Např. vlk obecný (Canis lupus) a pes domácí (Canis familiaris) byli v původní Linného klassifikaci dva druhy. Ukázalo se však, že je to omyl, a proto byl v roce 1993 pes reklassifikován na pouhý poddruh vlka, tj. Canis lupus familiaris.
A svou latentní mohutností si Fuchs, jíž se pokuší vymanit ze závislosti na prostředí, si také nijak nepomůže. Byl do roku 1900 každý člověk latentně schopen objevit theorii relativity? Nebo aspoň většina?
Attak trollů
Budižkničemové se v poslední době nudí. Nemají nic lepšího na práci, a tak jeden z nich, který se podepisuje jako jeden přední český wikipedista, zavítal na LW. Upozorňuji tohoho grasela, že tady mu pšenka nepokvete, takže udělá lépe, když potáhne tam, odkud přišel.
13. března 2011
Anonymní kommentáře
Protože někteří kommentátoři nebyli schopni respektovat tento jasný pokyn: „Anonymní kommentáře jsou krajně nežádoucí, a proto budou bez dalšího mazány,“ formální možnost svůj příspěvek nepodepsat jsem zrušil.
12. března 2011
Úvaha o Novém Bydžově
Trefná Věra Tydlitátová: „Nenechme se mýlit nějakými tanečky okolo Nového Bydžova, je to jen folklór. Přijde deset patnáct agroskinů, pár černě oděných salónních nácků spolu se svým prťavým a mírně otylým Vůdcem, zamávají vlajkami, zachrochtají cosi do megafonu a pak se rozlezou po hospodách. Halasné protesty několika aktivistů proti vandasovskému mejdanu jsou předem zakalkulované do celé akce. […] Od té doby, co jsem viděla, jaký zájem měli odpůrci nácků o dění v Plzni před dvěma roky, už těm jejich záchvatům občanského aktivismu nevěřím. Tehdy jsem si vyslechla, že je Plzeň moc daleko, že protest proti nacistickému pochodu organizují jenom Češi, že náckové nejdou okolo synagogy, takže se toho pražští aktivisté odmítají zúčastnit, protože se jich to netýká, prý tam bude stejně málo lidí, a proto je lepší dělat shromáždění jenom v Praze.“
Causa Wolf – 10 let od normalisace theologické fakulty
Před 10 lety (na konci roku 2001) Pravda a láska ukázala, jaké je schopna volit prostředky k dosažení svého, když katholickou theologickou fakultu University Karlovy očistila od tradicionalistů.
Je nutno uvést, že křehké příměří mezi tradicionalisty a modernisty vypověděli tradicionalisté, když v roce 1996 z fakulty vyhodili neomodernisty Štampacha a Halíka. Reakce Pravdy a lásky na sebe nenechala dlouho čekat, přičemž původně se persekuovaných modernistů nezastala. Vlk: „Chápu, že pan doktor Štampach je právem rozhořčen a ztrácí trpělivost kvůli způsobu, jakým byl z fakulty propuštěn, ale nemyslím si, že by ho tato situace opravňovala k tomu, aby označil děkana Wolfa vlastně za exponenta bývalého režimu. To hraničí s právní postižitelností.“
V prosinci 1996 byl Václav Wolf zvolen potřetí děkanem KTF UK. Universita ani arcibiskupství to nehodlalo respektovat. Proto byl novým děkanem zvolen tradicionalista Jaroslav Polc, Wolfův člověk. V prosinci 1999, když mu mělo vypršet volební období, byl novým děkanem opět zvolen Václav Wolf. Dne 28. února 2000 jej Vlk vetoval. Proto byl děkanem znovu zvolen Polc.
Aby se porážka modernistů neopakovala potřetí, zahájil stát 14. prosince 2001 řízení o odejmutí akreditace. Ta byla skutečně pozastavena a 3. ledna 2002 dostala KTF UK nucenou správu. V únoru 2002 byli tradicionalisté z fakulty vyhozeni, Wolfovi Vlk dokonce odebral kanonickou missi. Dne 2. prosince 2002 byla normalisace dokončena a fakultě byla vrácena akreditace. Dne 31. ledna 2003 byl novým děkanem zvolen modernista Ludvík Armbruster, čímž byla normalisace završena i formálně.
Závěr: Křehké příměří porušili intolerantní tradicionalisté, když vyhlásili modernistům válku. Nicméně processy, které rozpoutali, semlely je samotné. Modernistům lze proto vyčítat, že chovají stejně jako oni: Mezi Wolfem a Vlkem nebyl z procedurálního hlediska žádný rozdíl. Wolf: „Připomíná mi to některé události z mé pedagogické praxe, například okolnosti, za nichž jsem musel v době hluboké totality opustit Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Jenomže tehdy jsem měl proti sobě komunistické pochopy a ne lidi, kteří se tváří jako demokraté.“
Je nutno uvést, že křehké příměří mezi tradicionalisty a modernisty vypověděli tradicionalisté, když v roce 1996 z fakulty vyhodili neomodernisty Štampacha a Halíka. Reakce Pravdy a lásky na sebe nenechala dlouho čekat, přičemž původně se persekuovaných modernistů nezastala. Vlk: „Chápu, že pan doktor Štampach je právem rozhořčen a ztrácí trpělivost kvůli způsobu, jakým byl z fakulty propuštěn, ale nemyslím si, že by ho tato situace opravňovala k tomu, aby označil děkana Wolfa vlastně za exponenta bývalého režimu. To hraničí s právní postižitelností.“
V prosinci 1996 byl Václav Wolf zvolen potřetí děkanem KTF UK. Universita ani arcibiskupství to nehodlalo respektovat. Proto byl novým děkanem zvolen tradicionalista Jaroslav Polc, Wolfův člověk. V prosinci 1999, když mu mělo vypršet volební období, byl novým děkanem opět zvolen Václav Wolf. Dne 28. února 2000 jej Vlk vetoval. Proto byl děkanem znovu zvolen Polc.
Aby se porážka modernistů neopakovala potřetí, zahájil stát 14. prosince 2001 řízení o odejmutí akreditace. Ta byla skutečně pozastavena a 3. ledna 2002 dostala KTF UK nucenou správu. V únoru 2002 byli tradicionalisté z fakulty vyhozeni, Wolfovi Vlk dokonce odebral kanonickou missi. Dne 2. prosince 2002 byla normalisace dokončena a fakultě byla vrácena akreditace. Dne 31. ledna 2003 byl novým děkanem zvolen modernista Ludvík Armbruster, čímž byla normalisace završena i formálně.
Závěr: Křehké příměří porušili intolerantní tradicionalisté, když vyhlásili modernistům válku. Nicméně processy, které rozpoutali, semlely je samotné. Modernistům lze proto vyčítat, že chovají stejně jako oni: Mezi Wolfem a Vlkem nebyl z procedurálního hlediska žádný rozdíl. Wolf: „Připomíná mi to některé události z mé pedagogické praxe, například okolnosti, za nichž jsem musel v době hluboké totality opustit Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Jenomže tehdy jsem měl proti sobě komunistické pochopy a ne lidi, kteří se tváří jako demokraté.“
8. března 2011
Jak učit dějepis
K názorům Tomáše Houšky Zbytečný dějepis jsem více než skeptický. On vychází z marxisticko-strukturalistického pojetí (pars pro toto: „V roce 1500 vydal panovník tzv. Zemské zřízení království českého. Podpořil tím - nebo naopak zakonzervoval ekonomickou situaci u nás? Byl dokument vítězstvím měšťanů a obchodníků, nebo šlechty? A jaké to mělo důsledky pro naše postavení v Evropě?“), které bylo in v 50. a 60. letech, ale nyní už je překonané. Pokud někdo chce učit historii moderně, tak by neměl zapomenout na postmoderní obnovu narrace (a to i v politických dějinách) a také na dějiny každodennosti a mentalit. Positivistické seznamy dat a událostí jsou skutečně passé, v tom má pravdu.
Na druhou stranu bych silně varoval před záměnou historie a ideologie. Příkladem je Mnichovská dohoda: „Na Mnichovské smlouvě není klíčové, kdo jmenovitě ji podpisoval ani kterého data to bylo. Je na ní kruciální poznání, že s agresory v principu není možná dohoda a ustupování agresorům nikdy nevede k míru, ba právě naopak.“ Tato interpretace je čistá ideologie. Na německo-francouzských vztazích za Bismarcka či na studené válce vidíme, že jednoduše neplatí. Místo toho může Mnichovská dohoda sloužit jako poučení o velmocenských zájmech, zradě, mythologii („Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon. Čí ruce ho rozhoupaly? Francie sladká hrdý Albion. A my jsme je milovali.“), významu veřejného mínění („mír pro naši dobu“) apod.
Sporný je i Houškův rozvrh výuky do 4 ročníků:
Na druhou stranu bych silně varoval před záměnou historie a ideologie. Příkladem je Mnichovská dohoda: „Na Mnichovské smlouvě není klíčové, kdo jmenovitě ji podpisoval ani kterého data to bylo. Je na ní kruciální poznání, že s agresory v principu není možná dohoda a ustupování agresorům nikdy nevede k míru, ba právě naopak.“ Tato interpretace je čistá ideologie. Na německo-francouzských vztazích za Bismarcka či na studené válce vidíme, že jednoduše neplatí. Místo toho může Mnichovská dohoda sloužit jako poučení o velmocenských zájmech, zradě, mythologii („Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon. Čí ruce ho rozhoupaly? Francie sladká hrdý Albion. A my jsme je milovali.“), významu veřejného mínění („mír pro naši dobu“) apod.
Sporný je i Houškův rozvrh výuky do 4 ročníků:
- od pravěku do roku 1444
- od roku 1444 do 1740
- od 1740 do 1900
- od 1900 do současnosti
- Pravěk redukovat na jednu hodinu a začít starověkem. Skončit v roce 1073
- od roku 1073 (počátek papežství sv. Řehoře VII. a tedy Západu jako mentální entity) do 1789
- od 1789 do 1918
- od 1918 do současnosti
Vladislavské zřízení zemské
V současné době se hodně diskutuje o státní maturitě z dějepisu. Jedním z příspěvků je i článek Tomáše Houšky Zbytečný dějepis. Nejvíce mne tam zaujala otázka č. 11 ze vzorového testu:
Zjistil jsem, že pochází z Palackého Archivu českého, protože původní pravopis je úplně jiný. Autor testu se zjevně inspiroval wikipedií, protože v ní se odkaz na AČ nachází, zatímco odkaz na faksimile se tam nikdo dát nenamáhal. Autor testu by si však měl uvědomit, že od roku 1862 se pravidla pro vydávání raně novověkých pramenů poněkud změnila. Jsou v zásadě dvě možnosti: Buď je vydat dnešním, tj. poreformním (1850), pravopisem, nebo bratrským, tj. transliterovat je. Druhý způsob pro odborné texty převládá.
Léta božieho tisícieho pětistého: za najjasnejšieho kniežete a pána, pana Wladislawa Uherského a Českého krále ec. a markrabi Moravského ec. kterýž jest rozmnožitel pokoje, řádu a práw, saudow a sprawedliwostí mezi wšemi swými poddanými, a skutečně to chtě a dokonce řiedě, aby bohatý i chudý pod Jeho Milostí pokoje a saudow a sprawedlností mohl užiti, a k tomu aby se mohl kaţdý wystřieci a wywarovati, kteréž pokuty jsú, kdoţby pokoje a práw a saudow a sprawedlnosti rušitel byl: ráčil jest JM´powolenie dáti pánom a rytieřstwu w koruně České, aby svá práwa po wšech dskách wyhledali, a to w jedny knihy wšecky sepsali.Jako každý absolvent české právnické fakulty poznám Vladislavské zřízení zemské (1500) i poslepu – produkt bojů 19. století o české státní právo, které podivuhodným způsobem zůstaly zakonservovány ve výuce dodnes. Nicméně úryvek má absurdní pravopis. Tak jsem po něm zapátral.
Zjistil jsem, že pochází z Palackého Archivu českého, protože původní pravopis je úplně jiný. Autor testu se zjevně inspiroval wikipedií, protože v ní se odkaz na AČ nachází, zatímco odkaz na faksimile se tam nikdo dát nenamáhal. Autor testu by si však měl uvědomit, že od roku 1862 se pravidla pro vydávání raně novověkých pramenů poněkud změnila. Jsou v zásadě dvě možnosti: Buď je vydat dnešním, tj. poreformním (1850), pravopisem, nebo bratrským, tj. transliterovat je. Druhý způsob pro odborné texty převládá.
5. března 2011
Blahořečení vraha
Člověk se může snažit ke katholictví přistupovat s úctou, ale takový úlet, jako jsou úvahy o blahořečení vraha Jacquesa Fesche, které zahájil bláznivý Lustiger, znamenají, že i nepředpojatý člověk má s katholictvím stále větší problém.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)