1. února 2006

Situace ve Wikipedii - A Report

Jistý grázl (nezaslouží si ani původní pravopis), mne zablokoval, aby mi effektivně znemožnil bránit se různým nařčením v průběhu arbitrage. Chová se jako se ve středověku chovali katholičtí upalovači lidí: vůbec ho nezajímá, že je jednou stranou sporu a klidně si blokuje někoho, s kým má osobní spor. Pokud toto není rozhodování ve vlastní věci, tak už nevím co. Nicméně pro právní bezvědomí dnešní bandy správců (lepší označení si nezaslouží, je mi líto) je symptomatické, že je to nechává dokonale klidným.

Mezitím z ArbComu resignovali dva členové. Musím přiznat, že mne to potěšilo, protože se takto přirozeným způsobem vyřešila má námitka jejich podjatosti (uplatnil jsem ji ale jen u Egga). Je příznačné, jak to ztělesňuje český odezdikezdismus. Členy ArbComu jsem prohlásil za podjaté. To nebyla urážka ani nějaká jejich charakterová vada. Bylo to jen tvrzení objektivní skutečnosti, že mají poměr k věci, o níž mají rozhodovat. Místo, aby se vyloučili a zbavili se tak tíže rozhodování jako to moudře učinil Miraceti (asi první a poslední věc, kterou udělal, že bych se s ní ztotožnil), tak se své funkce drželi jako klíště. Jenže funkci jim nikdo nebere, jen jsem měl přirozené přání, aby o mně nerozhodoval nikdo, s kým mám osobní spory.

S jejich erudicí vést arbitrage to bylo horší. Dal jsem jim několik dobrých rad, ale nereflektovali na ně. Asi z pochybné hrdosti. Tím se z abritrage stal chaos. Lví měrou k němu přispěl nechvalně známý Beren, který tvrdou rukou posuzuje arbitragní editace. Jeho systém je však dokonale nepřehledný a arbitrage nijak dopředu neposunuje.

Musím přiznat, že Egg ze začátku vyjádřil dobrou vůli. Kdyby se byl připojil k obžalobě, tak mohl dobře tlumit nenávistníky jako je cynický pitomec nebo fašistické duo Miraceti & Nolanus. On se však, bůhvíproč, rozhodl, že se bude vydávat za nestranného. Nechápu to.

P. S. Erudice ArbComu pokračuje. Znovu rozhodli o mých processních návrzích, ačkoliv už o nich bylo rozhodnuto. Pánové, pokud to nevíte, tak rozhodnutím o processním návrhu tento návrh zaniká a nikdy se neobnovuje. Navíc ani ArbCom nemá nové složení (pouze 2 členové vypadli), tak ani dokazování není třeba provádět znovu. Navíc u písemného processu zásada ústnosti a bezprostřednosti neplatí, takže toto jejich rozhodnutí je pochybné hned dvojím způsobem.

Čech je buď hulvát, anebo líbá ruku

V červnu 1893 intervenoval Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) u Františka Thuna (hrabě František Antonín Thun–Hohenstein (1847–1916) byl českým místodržitelem v letech 1889–1896 a 1911–1915. Neuměl česky, byl konservativní velkostatkář a autonomista, nepřítel Pruska a Ruska.), který mu při rozhovoru ukázal dopis Julia Grégra a prohlásil: „Čech je buď hulvát, anebo líbá ruku.“

Pravděpodobně šlo o dopis ze srpna 1891, kdy se Julius Grégr omlouval, že nesplnil slib, že Národní listy nebudou uvádět přesné informace o příjezdu delegací na jubilejní výstavu. Dne 29. 6. 1893 mluvil staročech JUDr. František Šromota na valné hromadě Národního klubu v Brně proti mladočechům. 1. 7. 1893 o tom informovala Moravská orlice a uvedla jména Grégra a Masaryka. Julius Grégr pak prohlásil, že místodržiteli nikdy nic nepsal a vypravoval prý pochybný románek, který byl údajně Thunem nastražen.

Vznikla z toho dlouhá polemika mezi Časem a Národními listy. Dne 8. 7. 1893 Masaryk prohlásil, že nikdy žádný Grégrův dopis místodržiteli neviděl a ani to nikdy neprohlašoval. To popřel Hořica v Národních listech dne 10. 7. 1893. Na to reagoval zase Masaryk 15. 7. 1893 v Čase. Dne 29. 8. 1893 přijal mladočeský klub resoluci poslanců. Nakonec dne 25. 9. 1893 se Masaryk vzdal mandátu a vystoupil z mladočeské strany.

Celá affaira vrhla nedobré světlo na Masaryka a všechny realisty.

30. ledna 2006

Ignorant Che

Che je oblíbenec Malého čtenáře. Nechápu proč. Na rozdíl od něj ničemu pořádně nerozumí, což se však na české části Wikipedie positivně hodnotí. Je třeba být aktivní a uctivý k představeným.

Teď se rozhodl, že bude fušovat do práva: "Propuštění ze státního svazku v tom případě znamenalo, že daná osoba nebyla dále považována za zběhlého občana ČSSR a muselo s ní být nakládáno jako s občanem cizí země."

Ze státu nelze zběhnout. Náš malý che, než něco píše, by se měl podívat do slovníku, aby si ujasnil rozdíl mezi slovem zběh a běženec.

Nepohodlný text

Tento text se panu Svítilovi nelíbil, a proto ho smazal. Dovolím si ho pod licencí GPDL z Wikipedie ocitovat:

Odpoved na vasi demagogii

Primarni je slovo "anonymni". A to vy jaksi v pokusech me urazit pomijite. Znam spoustu lidi, kteri v te dobe v Nemecku opravdu aktivne vystupovali proti rezimu. Ale nikdo z nich nebyl anonymni. Ti co takto vystupovali, meli jediny duvod. Hrali na obe strany, vetsinou jen proto, aby pro sebe ziskali co nejvice moznych vyhod. Jakou hodnotu ma jinak udajne "vydavani exilovych casopisu" ANONYMNE? Co je hodnotneho na textech, ktere pise anonym. To uz i vami zrejme casto cteny Jaroslav Kojzar ma naskok v informacni hodnote, protoze clovek od pocatku vi, oc jde. A srovnani s Minarikem jsem pouzil prave proto, ze je to ucebnicova ukazka, jak tihle nadmiru aktivni bojovnici s velkou pravdepodobnosti pracuji pro druhou stranu. A to u upravence -jkb- zacina byt stale vic zrejme. Tim ze smazal (proti vsem pravidlum)vsechny sve texty, kde se sam usvedcoval, je snad i pro vas dostatecny dukaz. Uz treba tvrzeni, ze vydaval "nekolik" exilovych casopisu, je zjevny dukaz. Mate predstavu co obnasi vydavani jednoho jedineho? Atd. atd. atd. Na zaver byh vam rad polozil jednu otazku. Ja, Hedvicek a spousta dalsich, se neskryvame za nesmyslne nicky. Proc tak cinite vy -jkb- a vetsina ostatnich "moralistu" na cs Wikipedi?--R.Kraus 13:07, 28. 1. 2006 (UTC)

Pohádky ovčí babičky aneb upravenec Koukal

Ross Hedvíček napsal na českou část Wikipedie velice užitečný článek o obecně málo známém fenoménu, jímž jsou upravenci. (Nemá smysl dávat odkaz, protože dříve nebo později bude článek včetně diskusse smazán. Pak si ho přečtou jen privilegovaní.)

Kdo to byl upravenec? Kommunistický régime prohlásil "nezákonné opuštění republiky" za trestný čin. V druhé polovině 70. let však chtěl ukázat, že není emmigrant jako emmigrant. Proto na základě směrnice č. 58 z roku 1977 umožnil lidem v exilu pobyt z hlediska kommunistického práva legalisovat. Podle Sborníku Securitas imperii 9, p. 298: "Podmínkou byl ovšem přátelský nebo neutrální poměr k místnímu zřízení." Ti, kteří to učinili, byli pak obecně nazýváni upravenci. Největší výhodou upravenců bylo, že mohli bez problémů cestovat do kommunistického Československa. Exulanti tam nemohli cestovat buď vůbec (pokud byli stíháni za "nezákonné opuštění republiky"), nebo jako občané cizích států museli žádat o visum. Exulantským občanům USA kommunistický régime visa zásadně neuděloval.

Směrnice zjednodušovala možnost vrátit se do kommunistického Československa, získat povolení k trvalému pobytu v cizině (tato možnost nebyla příliš využívána) nebo požádat o propuštění z československého státního svazku. Naznačovala, že suplice k Husákovi o milost za "zločin" emmigrace bude vyhověno. Hedvíčkův článek toto neskrýval. Proto se brzy ozvaly potrefené husy, včetně jejich ochránců. Jak známo, upravencem je též nechvalně známý správce -jkb-. Vymyslel si legendu, jímž chtěl ukolébat intelektuálně málo schopné naivky. Tak se na ni podívejme blíže.

Co tvrdí Koukal? ". . . zhruba 15 let po mé emigraci, během které jsem ani jednu vteřinu Československo nenavštívil". To je logické. Byl stíhán za trestný čin. Ale co potom, když si svůj vztah upravil? Sám přiznává, že ano. Žádal o visum, tento "bojovník proti kommunismu" a "vydavatel exilových časopisů"?

". . . já ani svou žádost sám nepodal, to museli udělat rodiče v praze, a sice na ministerstvu vnitra" Pan Koukal nám chce namluvit, že za cca 30letého muže jednali s právními účinky jeho rodiče. Buď byl p. Koukal nesvéprávný, nebo vědomě lže. Přikláním se k druhé možnosti, i když ani první nemohu vyloučit.

Zkrátka a dobře. Není jisté, zda všichni upravenci byli konfidenty StB. Zcela jistě však byli kollaboranty kommunistického Československa. Genocidní régime mohl pouhou jejich existenci využívat ve své propagandě. Těchto 10 % se tak úmyslně vyčlenilo z massy ostatních exulantů a stali se pouhými emmigranty. Nejednalo se tedy v žádném případě o to, že by "tato praxe byla běžná zejména u emigrantů žijících v sousedních zemích", jak p. Koukal opět vědomě lže, aby zakryl své morální selhání.

18. ledna 2006

Beren: Stát jsem já!

Tohle stojí za to, takže to přetisknu v plném znění: "Není podstatné jak co komu zní. Označení komunita zde samozřejmě má jisté opodstatnění, protože jmenovaný byl v podstatě obviněn z narušování české Wikipedie, tedy z něčeho abstraktního, kdy bylo již odhlédnuto od dílčích sporů. Za komunitu jakožto postiženého zde ovšem někdo to obvinění vznesl, takže uznávám, že vhodnější a praktičtější bude uvést raději iniciátora oné stránky (další možné strany konfliktu a doprovodných sporů je možné doplnit během shromažďování důkazů). Na druhou stranu nesouhlasím s označením jedné strany sporu jako skupina "21" (nebo "33" apod). Tím, že něco posoudím a rozhodnu, se přece nestávám stranou sporu (případně dle rétoriky pana Z. "nepřítelem"). Pokud by to byla pravda, soudy by nemohly fungovat (v rámci odvolacího řízení se soudu občas vrátí na stůl věc, kterou již rozhodl a pokud by se předchozím rozhodnutím stal stranou sporu, již by rozhodovat nemohl)."

Chtěl bych našeho malého Ludvíka Velikého ubezpečit, že rozhodně nejsem ve sporu se všemi lynchery. Ti se jen morálně provinili tím, že se podepsali pod něco tak nechutného. Vyrovnat se s tím musí ve svém svědomí sami. Jsou to tedy novodobí Antichartisti, ale spor s nimi nemám. Ba nemám ani věcný spor s inkvisitory jako je Svítil nebo Koukal. Věcný spor mám pouze s primitivy jako je Cynik či Pastorius, kteří nedostatek svého formálního vzdělání dohánějí aggressivitou.

Updated.

Wikipedičtí pokrytci

"Podle mě je k přijetí žádosti nutné, aby V. Z. projevil zájem o otevření případu." Beren je zřejmě pilným čtenářem Catch-22. Mám projevit zájem, ačkoliv jsem zablokovaný. Mám projevit zájem, ačkoliv jsou veškeří mí maňásci illegálně okamžitě blokováni rovněž.

Inu, budu tedy s těmito pokrytci kommunikovat zde. Už se to osvědčilo ve vztahu Sprcha – Vrba. Zájem tedy mám. Co dál?

Chtěl bych jmenovitě poděkovat Lisovi, který pochopil, že drakonické tresty ve stylu KKK jsou Wikipedie nedůstojné. Sice nemám nic proti tomu, aby mne Liso vedle mne též hájil, ale připomínám, že nejsem žádný uprchlý vězeň, takže mám přirozené právo respektované v každé slušné společnosti hájit se sám. To cs: zřejmě není.

Updated.

16. ledna 2006

Blahopřání Janu Koukalovi

Na své stránce uvádí, že už nadále nechce české části Wikipedie škodit: "Proto nezbývá než vyzkoušet druhou fázi, wikidovolenku, nu a pak se uvidí." K tomuto odhodlání lze sice upřímně blahopřát, ale obávám se, že tomuto notorickému lháři nelze věřit: "chci se opět, snad jen nějakou dobu, věnovat psaní článků, do hádek či do činností, které by je mohly rozdmýchat, se vměšovat nemám chuť, ba ani je komentovat, ani jako uživatel ani jako správce."

Výpisky z četby III

"Spolu s marxismem se také upevňovala zvláštní, svým původem německá metoda myšlení, která konstruuje vědeckou skutečnost okolo přesně vymezených pojmů. S pojmy pak zachází již ne jenom jako se stavebními kameny konstrukce budované nad skutečností, nýbrž jako se skutečností samotnou. Pojmy se stávají téměř posvátnými, jsou znakem a znamením vědeckosti. Ta se pak často vyčerpává ve hře s pojmy bez ohledu na skutečnost. Nic takového nezná ani anglosaská, ani francouzská myšlenková tradice, které stanoví pojmy ad hoc, k jednorázovému použití, častěji se však bezstarostně vyjadřují v metaforách. Sovětský marxismus přejal tuto německou hru s pojmy s nadšením a učinil z nich sakrální objekty Učení, zvláště vhodné jako náplň brožurek. Hra na tuto pravoslavnou scholastiku nahrazovala vědu. Bylo to samozřejmě směšné a nakonec již nebyl téměř nikdo se ochoten jí účastnit. Úcta před posvátnem však zůstala, stalo se zase jaksi přirozeným, záležitostí zdravého rozumu, že skutečnost je skládačka sestavená z pojmů. Povinností vědce zůstalo (na východ od Labe podnes) vyjadřovat se v obecně uznaných pojmech, o kterých se v zásadě vůbec nepochybuje. V mnohoznačných metaforách prý mluví jenom nevědečtí esejisté. Toto podivné mámení je jistě dáno naší tradicí navázanou těsně na německé vědecké prostředí, nemohlo by se však stát “přirozeným”, nebýt dlouhodobého působení marxismu . . . Jako “přirozené” jsme schopni chápat nanejvýše dožívající strukturálně-systémové konstrukce, zbytky starého paradigmatu, reprezentované například německými Sozialgeschichte, dnes převládající poststrukturalistická, kulturalistická vidění dějinného pohybu, tvořící nové paradigma, jsou pro nás ale prostě absurdní, odbýváme je proto jednoduchou nálepkou zvrhlé postmodernosti." Dušan Třeštík: O co skutečně jde v českém dějepisectví

Nejlepší článek Wikipedie

je prý Byzantská říše. Tak se na ní podívejme:

''. . . byla proto jedinou legitimní římskou říší'' a "Ve zbývající části byzantské říše, kterou se "Frankům" dobýt nepodařilo, vznikly státy, které zachovávaly státoprávní kontinuitu římské říše i její církevní tradici." To snad ne?! Od kdy je česká část Wikipedie nástrojem řecké propagandy?

Článek obsahuje větší množství překlepů a typografických nedostatků ("11.století"), stylistických ("zavedení themního zřízení" – slovo "themní" v češtině neexistuje, pouze slovo "temný") a pravopisných chyb – dokonce i hrubek: "Největší nebezpečí představovali útoky sicilských Normanů na západě a Seldžuckých Turků na východě." Je rovněž otázkou, proč používá zároveň vulgární (např. organizace či Velké schizma) a zastaralý pravopis (např. thema či církevním schismatem), a to i vedle sebe: "organizace themat".

Také je třeba zmírnit marxistické pojetí článku (byzantský "feudalismus": "Pěkným příkladem takové bezmyšlenkové setrvačnosti je "feudalismus". V evropském politickém diskursu raného novověku označoval na lénech založený poměr mezi panovníkem a šlechtou, na samotném konci "ancien régimu" zahrnul i pozemková práva a pozemkovou vrchnost a stal se bojovým heslem měšťanstva v jeho zápasu se šlechtou. Tak ho používal také náš František Palacký a i Karel Marx, který z něho ovšem udělal "stadiální" jev své dějinné eschatologie, něco co je nezbytnou a nutně se všude opakující součástí "vývoje". V moderním diskursu ho někteří francouzští historici používají jako metafory pro situaci "privatizace" francouzského státu šlechtou v 11.-12. století, jinak má ovšem smysl pouze a jedině v rámci Marxova učení o spasení lidstva historickou Nutností. To ale nebrání našim panučitelkám, aby tomuto nesmyslu (či málosmyslu, chcete-li) vyučovaly dětičky. Mají to totiž v učebnici (napsané v roce 1983)." Dušan Třeštík), jednostranná tvrzení ("Boj o uctívání obrazů zasáhl byzantskou společnost citelněji než dosavadní christologické spory") a doplnit politické a církevní dějiny (Proč zcela vypadlo povstání Niká? Christologické debaty? Jednání o unii?). Vzorem může být The History of the Byzantine Empire. In Encyclopaedia Britannica.

9. ledna 2006

Zánik klassického umění

Kdo z Vás zavadil o výtvarné umění, jistě slyšel pojem Salon. S tímto pojmem se setkáváme od roku 1785, kdy Davidova Přísaha Horatiů vzbudila na Salonu sensaci, přes Couturovy Římany v čase úpadku – Salon 1847, až po rok 1863, kdy odmítnutí většího množství děl, mezi nimi Manetovy Snídaně v trávě, dalo vzniknout jednorázovému Salonu odmítnutých (Salon des Refusés), zopakovanému v roce 1883.

Kdy však Salon pro veřejné mínění skončil? Nebylo to v roce 1884, kdy vznikl Salon nezávislých (Salon des Indépendants). Příčina je mnohem žalostnější. Na Světové výstavě v Paříži v roce 1889 se president Společnosti francouzských umělců (Société des artistes français), největší malíř všech dob, William–Adolphe Bouguereau (30. 11. 1825 La Rochelle – 19. 8. 1905 La Rochelle) pohádal se slavným malířem napoleonských námětů, Ernestem Meissonnierem (21. 2. 1815 Lyon – 31. 1. 1891 Paris). Tento starý ješita nechtěl vyhovět Bouguereauově požadavku, aby Salon byl vyhrazen pro mladé umělce, tedy aby na něm nemohli vystavovat medaillisté, včetně Bouguereaua a Meissonniera. Bouguereau se pokusil konflikt vyřešit tím, jak mu velela starosvětská čest: na svou funkci ve Společnosti francouzských umělců resignoval, ale bylo už pozdě. Meissonier, Puvis de Chavannes, Rodin a další ze Společnosti odešli a v prosinci 1890 založili Národní společnost krásného umění. Ze začátku jim čest bránila Salonu přímo konkurovat, nicméně od roku 1899 i jejich každoroční výstava nese jméno Salon.

Jaký byl výsledek? Přestože oba Salony existují dodnes (klassický v dubnu, vzbouřenecký každý lichý květen), veřejné mínění o jejich existenci prakticky neví. Moderní umění díky osudnému rozkolu ovládli původně odmítnutí umělci.

5. ledna 2006

Problém mladé generace

Už jsem v Kristových letech, takže jsem ztratil mnohé illuse. Přesto jsem se až doposud domníval, že postkommunismus musí jednou zmizet a že se ČR stane standardní západní zemí, jakou české země vždycky byly. A jak jinak by k tomu mělo dojít, než že vyroste nová generace, která již nebude zasažena předsudky totality a boje proti ní.

Jenže tento přerod se ukazuje obtížnější než se původně zdálo. Tyrannie současného veřejného mínění, které je mixem antikommunismu Pravdy a lásky a antilevičáctví Neviditelné ruky trhu, zasáhla i dnešní adolescenty. Důkaz je Nonamův článek Proč už zase volíme socialisty a komunisty? Jestli jsem si něco od mladé generace sliboval, tak to bylo přemýšlení o věcech a odpor k jakékoliv ideologii. Tak nepřemýšlivý článek, jako napsal Noname, by jeden pohledal. Pohodlně by mu ho zveřejnili i na Virtually.cz.

Protože, jak je pro dnešní Sprchu typické, byla diskusse k vlastnímu článku (místo toho se diskutovalo o povaze českého národa, jako by these, které článek postuluje, byly samy o sobě pravdivé) prakticky nulová, pokusím se to napravit zde. Zásadní vadou článku je, že bez dalšího přebírá umný Klausův spin, že mezi socialismem a kommunismem není rozdíl. Využil obratně toho, že kommunisté sami kommunismus označovali za socialismus, takže to absolventi VUMLu dodnes opakují. Jenže jak mi v rozhovoru zdůraznila jedna bývalá švédská ministryně, socialismus a kommunismus je jako oheň a voda. Taky je možno připomenout historku z návštěvy sovětských předáků, Chruščova a Bulganina, v dubnu 1956 ve Spojeném království. Sovětská návštěva byla rušena jen dotazy labouristických předáků Bevana a Browna na stav lidských práv a postavení dissidentů v Sovětském svazu. „,Kéž vám Bůh odpustí,‘ zvolal Brown k Chruščovovi. Ten odpověděl: ,jestliže toto jsou vaši socialisti, pak jsem pro konservativce.‘“

ČSSD se nedokáže účinně bránit propagandě ODS o "socialisticko-komunistické vládě ČSSD a KSČM". Co na tom, že premiér Paroubek výslovně prohlásil, že koaliční vláda ČSSD a KSČM připadá v úvahu pouze v případě, že se KSČM přihlásí k Listopadu 1989 a bude podporovat členství ČR v NATO a EU. Řekl to socialista, tak to nemá žádnou váhu. Takový nihilismus pravicových médií ničí politickou kulturu v zemi více než všechny nadávky z úst představitelů ODS na adresu vládních politiků.

Další nástrojem z instrumentária pravicové propagandy je tvrzení o 40 let vlády "socialistů". Ve skutečnosti byly obě socialistické strany první obětí kommunistického puče. Národně socialistická byla přejmenována a zglajšaltována, sociálně demokratická byla zlikvidována úplně. Mnoho socialistů úpělo v kommunistických žalářích, např. Bohumil Laušman nebo Vojtěch Dundr, jiní byli dokonce popraveni (Milada Horáková). A rovněž je asi zbytečné opakovat, že zde nejsme v USA, takže ve volbách nevolíme výkonnou moc (vládu), nýbrž zákonodárnou (parlament). A parlament je ten, který rozhoduje o složení vlády, takže je možné, že by podporu voličů v přímých volbách vůbec nemusela získat.

Velkou vadou Nonama je, že nezná 3 základní demokratické směry dnešní politiky, konservativismus, liberalismus a socialismus. Konservativismus a liberalismus mu nepochopitelně splývá. Přitom pro illustraci stačí ocitovat z volebního programu britské Konservativní strany This is the Road z roku 1950: "We regard the maintenance of full employment as the first aim of a Conservative Government." a dále "We hope that during the life of the next Parliament the country's financial position will improve sufficiently to enable us to proceed at an early date with the application in the Government Service of the principle of equal pay for men and women for services of equal value." Co si myslí o konservativismu liberálové: "Konservativismus, protože staví především na evoluci, tradici, toleranci a společenském konsensu (tj. na nepodstatných pojmech a principech), a nikoliv na úloze rozumu, je vnitřně nezbytně rozporuplnou stavbou na písku, jejíž prostřednictvím nelze obhájit svobodnou společnost." Jiří Kinkor: Trh a stát (1996), p. 28.

Noname píše: "Už totiž (a naštěstí zatím ještě) žijeme v kapitalistickém světě, kde si potřeby lidu zjistí trh, kde funguje laissez faire – neviditelná ruka trhu, a ta bezpochyby funguje mnohem lépe než socialistické plánování, kde jeden soudruh v dobře vytopené místnosti (mimochodem, vlastnící luxusní vůz Škoda 120 GLX) „věděl“, co a kolik toho potřebuje celý národ." Konservativci po 8 letech své vlády ve volebním programu The Next Five Years z roku 1959 slíbili: "The whole administrative system of town and country planning will be reviewed afresh with the aim of simplifying procedure, achieving improvements and reducing delays." Ví Noname, o čem píše? Ví vůbec, co je to plánování? Doporučuji mu, aby si laskavě doplnil vzdělání tím, že si přečte článek Economic Growth and Planning v Encyclopaedia Britannica.

Ani jeho znalosti neoliberalismu (Miltona Friedmana a spol.) nejsou valné. Friedman prý prostě zapomněl lidskou závist a sobectví. Četl například výše zmiňovanou základní práci Jiřího Kinkora Trh a stát? Cituji: "Právě rozumem je nutno obhájit ethický systém racionálního egoismu a definitivně se rozejít s altruisticko-kollektivistickou morálkou, která v konečném důsledku neguje lidský život." (p. 44)

Nonamovy exkursy do ekonomie jsou rovněž nepovedené. Vyrovnávat nerovnosti způsobené trhem je základní ekonomickou úlohou každé vlády, nejen socialistické (Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus: Ekonomie, 13. ed. Praha 1991, pp. 45–46). Daně ekonomiku tolik neomezují, naopak vládní investice mají multiplikační effekt. (Samuelson, p. 182) Daně & sociální pojištění (obecně berně) nejsou nějakým "byrokratickým omezením". Jsou nástrojem k zabezpečení chodu (sociálního) státu, kteří si občané svobodně vytvořili. Je známým faktem, že v USA stejně jako v Evropě lidé vydávájí na sociální zabezpečení (důchody a zdravotnictví) 30 % svého příjmu. Jediný rozdíl je, že v Evropě je to ze zákona, zatímo v USA quasi-dobrovolně. Nicméně ideologové z Liberálního institutu mohou pak mávat odlišným Dnem daňové svobody v USA a EU. Jako by berně někam mizely, jako by soukromý sektor neměl režijní náklady (platy "úředníků").

Nejvážnějším omezení svobody slova po roce 1989 byl zákaz popírání holocaustu zavedený zákonem č. 405/2000 Sb. jako § 261a trestního zákona na návrh poslance Jiřího Payna (ODS) a dalších (sněmovní tisk č. 599 III. volebního období). Zemanova vláda (čistě ČSSD) s ním vyslovila nesouhlas (vládní usnesení č. 455/2000 z 10. 5. 2000).

Složená daňová quota (= podíl státního přerozdělování na národním důchodu) se v ČR pohybuje kolem 37 %, nikoliv "70%". Jestli někdo na rovné dani opravdu vydělá, tak to jsou top manageři, nikoliv začínající podnikatelé. Začínající podnikatel je obvykle ve ztrátě, takže platí daně ve výši 0 Kč. Škoda slov. Kladu si proto otázku, zda má vůbec cenu se podobnými ideologickými bláboly vůbec zabývat.

Kollektivní autista

Tak jsem se zase dostal na Sprchu jako Pilát do Kréda. Inu, katholík nebo pravoslavný, vsjo ravno, mají na mne pifku. Tak se divím, že mne ještě neproklel Vodník. Že by to bylo tím, že na rozdíl od nich není fanatik s měkkým mozkem?

Prý bych si rozuměl s nikláckým fašistou. Jenže já jsem na rozdíl od něj s Nillbertem kamarád, takže o mně napsal 3. 9. 2005 v 10:02: "Wikipedia není s redaktory (ve skutečnosti: SAMOredaktory) Radouchem, M.č, jkb, atd žádnou encyklopedií, ale proarabským informačním věstníkem okresní úrovně. Dokazují to už názvy kapitol, např: "Okupace Iráku"..... Že se lůza zmocní takového projektu je otřesné.

Moc se tam v tom neorientuju - ale V. Z. se mě zřejmě zastal, zacož mu byl po několika letech na wikipedii včera zablokován účet ...ale možná je taky dráždilo že umí sedm jazyků :-) Na netu je od r.1996 , jeho domovská www je: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~peters/"

A na rozdíl od Michaely mi ani nevadí, že přetiskuje Maxovy texty včetně hrubek v češtině a angličtině, aniž by mu dal za ně kredit.

Čím to je? Nuže, autisté si vystačí sami. Ačkoliv na Sprše officiálně vzdychají, že tam nikdo nový nechodí ("vítáme čtenáře a přispěvatele") a pro čtenáře Zvědavce mají jen slova pohrdání, ve skutečnosti jim píší většinu nových článků (noname) i kommentářů (Nikl). Jenže místo aby si je hýčkali, chovají se k nim podle své přirozenosti, takže si nově příchozí před zasloužilými Klanisty musí odplivnout: "Neboj se , zrovna tobe odepisovat nebudu. Podle te "kyseliny" o ktere jsi psal, si muzu dovedu predstavit jaka 'individua' tady dopisuji. Na tadove sprostaky, nejsem zvedavej." + "Nemejte obavu ze vam tady budu "kazit" vase stranky. Udelal jsem chybu, ze jsem sem vubec lezl. Mnoho stesti v tom vasem "nebeskem webu"." Kdo chce kam, pomozme mu tam. Každý svého štěstí strůjce.

A na závěr drobná exkurse po českém jazyku pro Andy. Věta: "Tento webzin ctu teprve 3 den, ale nevsiml jsem si, ze by tu bylo vice chytrejsich lidi nez na ZVEDAVCI" znamená, že na Sprše je méně chytřejších lidí než na Zvědavci. A protože je na Sprše zároveň méně nácků, znamená to, že náckové jsou chytřejší. To jste to dopracovali, soudruzi.

Updated.

21. prosince 2005

Výpisky z četby II

Michel Houellebecq – Rozšíření bitevního pole (1994), p. 94:
„Stejně jako neomezený ekonomický liberalismus má z analogických důvodů i liberalismus sexuální za důsledek projevy absolutní pauperisace. Někteří mají sexuální styk každý den; jiní pětkrát nebo šestkrát za život nebo nikdy. Někteří poznají desítky žen; jiní žádnou. Závisí to na tom, co nazýváme "zákonem trhu". V ekonomickém systému, kde je zakázáno propouštění, může víceméně každý najít své místo. V sexuálním systému, kde je zakázáno cizoložství, může víceméně každý najít partnera do postele. V naprosto liberálním ekonomickém systému někteří hromadí obrovská jmění a na jiné čeká nezaměstnanost a bída. V naprosto liberálním sexuálním systému vedou někteří pestrý a vzrušující sexuální život, kdežto jiným nezbývá nic než masturbace a samota. Ekonomický liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Stejně tak sexuální liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Po ekonomické stránce patří Rafael Tisserand k vítězům; po stránce sexuální k poraženým. Někteří vítězí na obou polích; jiní na obou prohrávají. Podniky se perou o určité mladé muže; muži se perou o určité mladé ženy; zmatek a shon jsou značné.“

Idea mezinárodního jazyka

Gabriel Svoboda na Sprše zveřejnil svůj přehled umělých jazyků. Protože je těžce zaujatý ve prospěch volapüku a esperanta a protože myšlenka umělého jazyka byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se začal zajímat o Wikipedii, pokusím se o neutrálnější popis.

První umělý jazyk hodný toho jména byl skutečně volapük. Byl ztělesněním positivistického ducha doby, a proto byl intelektuální bombou. Po celé Evropě rostly jako houby po dešti koužky volapüku. Nicméně se ukázalo, že má mnohé nedostatky. "Příčiny neúspěchu volapüku byly v jeho těžké naučitelnosti, chyby a nedostatky ve struktuře, organizaci a v nedostatku možností vývoje, protože ten závisel jen na jednom člověku, na samém autorovi. Vzdělaní volapükisté navrhovali reformy, které Schleyer zamítal." V roce 1890 se konal III. kongress, na kterém většina delegátů mluvila německy, včetně samotného autora. Jako blesk z čistého nebe se volapük dostal do krise a stoupenci umělého jazyka dali přednost esperantu. Volapükisté svůj projekt mysleli spíše jako intelektuální cvičení, nikoliv jako massově reálně používaný jazyk.

Každému doporučuji, aby si přečetl libovolný životopis Ludwika Lejzera Zamenhofa. Byla to zvláštní směs visionáře, dogmatika, vůdce a idealisty. V tom se velice podobá Theodoru Herzlovi, produktu stejné doby. Podle svých vlastních tvrzení (kterým se ale dá věřit) na myšlenku umělého jazyka přišel již před Schleyerem, když studoval na gymnasiu. Zveřejnění volapüku ho uvrhlo do hluboké depresse. Překonal ji tím, že pracoval na podstatném přepracování a zdokonalení svého jazyka. Na rozdíl od germánského základu volapüku je základ esperanta románský. Mimoevropské řeči v té době nikdo nepovažoval za nutné brát v potaz.

Esperanto volapük porazilo, protože je mnohem jednodušší. Jeho románské základy (v té době každý gymnasista uměl slušně latinsky) ho usnadnily nejen románským, ale též anglosaským mluvčím. Slovní kmeny zůstaly nezměny, na rozdíl od volapüku: "vol" pochází z "world" a "pük" ze "speech". Esperanto má pouze 2 pády, na rozdíl od 4 ve volapüku.

Nicméně esperanto nebyl jediný projekt mezinárodního jazyka. Proto byla ustavena Delegace pro přijetí mezinárodního jazyka, která měla vybrat nejlepší projekt a ten pak prosadit. Esperantisté doufali, že to bude esperanto. Nicméně značná oposice prosazovala jeho podstatné reformy. Tak vzniklo ido. Esperantské hnutí se rozpadlo a projekt mezinárodního jazyka byl mrtev.

Hlavním znakem ida je, že nepoužívá 6 speciálních znaků, které se používají pouze v esperantu a nikde jinde. Ido na rozdíl od esperanta stejně jako angličtina nepoužívá různé tvary přídavných jmen ani nepřímý (předmětový) pád. Na rozdíl od esperanta není sexistický jazyk: mužský rod není defaultní. Žena se v idu neřekne ne-muž.

Porovnat rozdíly mezi esperantem a idem lze na této větě:
Provizora vortaro Ido–Esperanto, per kiu la similecoj kaj diferencoj de la vortaroj de la du lingvoj povas esti vidataj. (Esperanto)
Provizora vortaro Ido–Esperanto, per qua la similesi e diferi di la vortari di la du lingui povas esar vidata. (Ido)

Po první světové válce pokračovalo ve snaze vymyslet ideální umělý jazyk pouze několik excentriků. Novým hybným momentem se stal až rozvoj lingvistiky po druhé světové válce. Snaha připravit dokonalý umělý jazyk se vydala dvěma směry – praktickým a theoretickým. První znamenal snahu najít průsečík mezi existujícími jazyky zbavenými balastu. Příkladem je romanica (průnik románských jazyků) a slovio (průnik slovanských jazyků). Nejdokonalejším zástupcem této třídy je interlingua, což je latina osekaná o výjimky. Druhým směrem byla snaha zkonstruovat logicky dokonalý jazyk, což prozradí mnohé o lidském myšlení. Výsledkem na angličtině založený loglan. Bohužel je patentově chráněný. Proto vznikl na stejných principech v licenci GFDL lojban založený na čínštině.

19. prosince 2005

An Open Letter to Jenny Gibbons

Dear Madame,
you have written: "Actually the Inquisition immediately rejected the legal procedures Kramer recommended and censured the inquisitor himself just a few years after the Malleus was published." I read some Kramer's biographies. For instance the Introduction to the 1948 edition of Malleus says: "During the summer of 1497, he had returned to Germany, and was living at the convent of Rohr, near Regensburg. On 31 January, 1500, Alexander VI appointed him as Nuncio and Inquisitor of Bohemia and Moravia, in which provinces he was deputed and empowered to proceed against the Waldenses and Picards, as well as against the adherents of the witch-society. He wrote and preached with great fervour until the end. He died in Bohemia in 1505." It seems to me highly improbable that somebody censured in 1490 have been in 1500 named the Inquisitor again.

I have tried to trace this story to the sources. The oldest mention that Kramer was a bad inquisitor I have found was Herbert Thurston: Witchcraft. In The Catholic Encyclopedia, Volume XV, 1912. He said: "But the "Malleus" professed (in part fraudulently) to have been approved by the University of Cologne..." It seems to me we are the victims of modern Catholic effort to white wash the Church by blaming some individuals only exactly as the Communists try to white wash the Party by blaming Stalin and Beria only.

What is your opinion? Do you have some details on it?

Fungování kommunit

Je naší chybou, že se málo zabýváme thematem na pomezí psychologie a sociologie (pro psychologii je to thema moc velké, pro sociologii moc malé) – fungováním malých kommunit (tak od 12 po 42 lidí). Zatímco u ještě menších skupin jednoznačně rozhodují osobní vazby, u větších zase převažuje věcná stránka věci. Přitom se v podobných skupinách pohybujeme celý život – od školky před školní třídu (ta má kolem 25 žáků), vysokoškolský studijní kruh až po zaměstnání. (I když pracujete ve velké korporaci či na ministerstvu, Vaše oddělení jistě má právě tento počet kollegů.)

Tuto velikost mají i internetovské kommunity v nichž se pohybuji: Česká část Wikipedie a Sprcha / Vrba. Jsou přirozeně i větší diskusní fora, např. Neviditelný pes či IDNES, ale ta mne vždycky odpuzovala svou velikostí. Každá malá kommunita má svůj éthos, který je mixem osobních vazeb a věcné stránky věci. Protože osobní stránka má rozhodující úlohu, éthos není stabilní a často se mění, tak jednou za rok či dva. Sprcha vznikla v báječném roce 2002 a od té doby prošla několika velkými změnami. Stejně tak česká část Wikipedie vznikla na konci podzimu 2002 a prošla dvěma velkými změnami, za které poněkud neskromně snad mohu považovat můj příchod a mé vyštvání.

Co se týká Sprchy, duchovní otec Klanu, JN, před časem (19. 11. 2005) zveřejnil pozoruhodnou úvahu. Vyjádřil v ní lítost, že na Sprše nastala thermodynamická smrt. Kdyby mu něco říkal zákon nezamýšlených důsledků, tak by se tak nedivil. Byl to především Vodník, který se aktivně postavil jeho návrhu, že by na Sprše měly spolu soupeřit Gangs of Sprcha. Vodník má, na rozdíl od zastydlých individualistů, jako člen Církve smysl pro kollektiv, a proto dobře věděl, že takové války by pro tak malou kommunitu byly zničující. A taky že jo.

Bez ohledu na další aktivitu JN, která byla spíše sporadická, se na Sprše konstituoval pevný Klan s myšlenkovým obzorem Respekt Generation. Věkově se jedná především o generaci zrozenou v druhé polovině 60. let a ideologicky k její výbavě patří sionismus, antikommunismus, odpor k pacifismu a socialismu (sociální demokracii). Generace zrozená v druhé polovině 60. let dosud nebyla pořádně zmapována, ačkoliv nyní řídí a ovlivňuje českou společnost ze středních posic. Zrála za kommunismu a mentálně se vymezovala bojem proti němu ve velkých demonstracích na konci 80. let či úsilím o jeho změnu prostřednictvím SSM. Dalším zajímavým znakem je, že je to početně nejslabší aktivní česká generace vůbec. (To bude překonáno, až dozraje generace zrozená v 90. letech.)

V boji Klanu se zbytkem Sprchy byli vyštváni jeho aktivní odpůrci, kteří se pak uchýlili na dnešní Vrbu. Neustálé jemné frikce, které byly hnacím motorem Sprchy, zmizely. Sprcha je nyní ve stavu klinické smrti stejně jako Unie Svobody. Občas její stojaté vody rozvíří externisté, ať už je to protestant Karel Sýkora, noname ze Zvědavce nebo 17letý pedofil Gabriel Svoboda. Ke slovu se tak postupně dostává generace narozená v druhé polovině 80. let.

A česká část Wikipedie? Tam nyní vládnou primitivové jako je Vrba, -jkb-, Egg, Dodo, Cynik Ignác Pospíšil a Pastorius. Vytvořili natolik umrtvující prostředí, že stahují k zemi i tak nadějné osobnosti jako je Radouch, Wikimol či Li-sung. Ti jsou však konformisté, na rozdíl od Malého čtenáře či jvana, kterým byla useknuta hlava. Kdo se chce více poučit o této régne de la vertu, nechť si přečte o životě Girolama Savonaroly nebo Helden wie wir. Jan Koukal má v sobě mnohé ze svého jmenovce Calvina a jeho bezcitného upálení Miguela Serveta.

14. prosince 2005

Katholická Wikipedie?

Na české části Wikipedie se nedávno rozhořel spor mezi flanďáky (Dodo a Cynik) a odpůrci kontroly myšlení. Protože jsem zastánce svobody projevu, zkusil jsem do sporu zapojit.

Jak známo, na české části Wikipedie jsem však zablokován až do konce života. Proto jsem si musel zvolit jinou přezdívku. Ukázalo se, že však pro konspirační práci nemám nadání. :-) Ačkoliv jsem z důvodu utajení používal vulgární pravopis, přesto mi jednou uklouzlo slovo "organisace". Holt být barbarem není tak jednoduché. Radouch zavětřil.

Pomaleji myslící Cynik Ignác Pospíšil si své podezření musel ověřit pokusem. Poslal mi e-mail, na který jsem mu odpověděl. Bohužel jsem ho podepsal jako Guy Peters. Inu, chyba se někdy stane. Takže se má identita prozradila a hodlal jsem se chlapsky přiznat. Bohužel fízlové (Beren) byli rychlejší, takže místo přiznání jsem si jen na 24 hodin zablokoval svou IP adresu a Wikipedii nyní editovat nemohu.

Výsledek? Kromě poznání, že se na tajnou práci nehodím, jsem dospěl k zjistění, že českou Wikipedie je třeba odepsat a za kvalitní encyklopedii nepovažovat. Dva flanďáci si tam bez jakékoliv kontroly píší katholickou propagandu a nikdo jim v tom nedokáže zabránit. Pan Vrba je v tom naopak podporuje. Inu, jejich volba. Kredit mají jen jeden.

8. prosince 2005

Fatální nepochopení demokracie

Tomáš Vrba je rázný člověk. Bohužel především pro něj platí pravidlo: "Dvakrát měř a jednou řež." Chápu, že je osobně citlivý na to, že někdo používá označení "fašisto". Jenže svá osobní kritéria nemůže vnucovat ostatním. Např. by se svým přístupem nemohl žít na Západě, protože tam prakticky každý pravičák aspoň jednou schytal obvinění z fašismu, stejně jako levičáci naopak obvinění z kommunismu.

Nicméně problém je širší. Jde o to, že kommunita <> jedinec. V tom tkví i podstata mého lynche. Kocourkovští na české části Wikipedie nesnesli myšlenku, že by měli tolerovat někoho jiného, kdo nemá mainstreamové, tedy dle jejich názoru jedině správné názory. Proto mne pro jistotu zablokovali až do konce života. K čí škodě, je otázka. Nesdílím optimismus Tomáše Peciny, že se tito postkommunisté někdy ze svého svrabu dostanou. Fízlovi Koukalovi zůstane dikce StB zadřená až do konce života.

A kromě jiného pak soudím, že Comodor W. Falkon je neonacista.