31. května 2009

Nahý Topolánek

Formulace: "nejméně jeden snímek zachycoval bývalého českého premiéra Topolánka nahého v zahradě vily" vzbuzuje otázky, jak se český premiér na návštěvě u italského premiéra choval.

Update: Topolánek po dlouhém mlčení popřel, že by takové snímky vůbec existovaly.

Update 2: Fotka nahého Topolánka z El País.

CNN a "evropský superstát"

Následující video obsahuje vysoce zajímavý výňatek ze starší (červen 2007) reportáže CNN, kde moderátorka varuje mírumilovné, hamburgery-pojídající americké diváky před vzestupem ďábelského, proti-amerického evropského superstátu. Přesvědčení eurofederalisté si mohou jen povzdechnout, že evropská realita není ve skutečnosti tak růžová, jak se jí americká propaganda snažila vylíčit. Zároveň to však ukazuje, co je opravdovou obavou americké hegemonie a tak i dává za pravdu tvrzení, že silné evropské společenství nebude možné vybudovat nežli vymezením se proti Spojeným státům.

Svobodná diskusse

Polemika s Michaelou. Pro přemíru vyjádření k vajíčkové válce jsem se dosud nedostal k tomu, aby reagoval na zásadní Michaelin text. Tak to nyní napravuji.

Svobodná diskusse je naprosto zásadní. Kdybych v ní nevěřil, tak nejsem liberál, nýbrž stoupenec bránící se demokracie. Její smyslem není to, že všechny názory v ní řečené mají stejnou váhu a že je nezbytné na všechny reagovat. Stačí něco mnohem menšího: netrestat je. Vůbec nijak. Nejen žalářem, ale ani ostrakisací (koncept Lipstadtové vůči těm, kteří mají tu neskutečnou drzost, že mají na průběh druhé světové války jiný názor než ona).

To, co jsem řekl, platí v plné míře i pro názor, že sociální problémy tmavých Čechů budeme řešit tak, že se jich prostě zbavíme, třeba tím, že je pošleme do plynu. Důvod je, že když to někdo napíše takto otevřeně, tak má každý možnost o tom přemýšlet do všech důsledků. Nemusí pracně odhalovat, jak to ten druhý myslel, když se kvůli censuře nemohl vyjádřit otevřeně. Obludnost toho názoru se ukáže sama od sebe a nebudeme musit zakládat novou Antichartu, tentokrát proti neonacistům, tj. odsuzovat něco, s čím nejsme oprávněni se seznámit.

Pokud někoho uráží cizí politický názor, tak mu musím znovu doporučit, ať do politiky nechodí. Není to nedělní škola. To je stejné jako business. Pokud někoho uráží, že je to "jen" o penězích, tak ať nepodniká.

Na závěr dodávám, že nejsme děti. Nepotřebujeme samozvané mentory, kteří za nás budou rozhodovat o nás, s čím se můžeme seznámit a co by nás naopak mohlo zkazit. Kde ti mentoři berou tu drzost?

Pornografie

Pro obecnou veřejnost je pornografie druh erotiky: "Tzv. "tvrdá pornografie" obecně bývá ze všech paraliterárních žánrů nejpoctivější – je zcela jednoúčelová, absolutně stereotypní a nic nepředstírá. Ve srovnání s ní působí většina "lechtivě erotických" škvárů hloupě a falešně, byť mnozí tradičně vychovaní jedinci jim dávají přednost. Obligátní čapkovský argument o "znehodnocení erotismu" pornografií je zcela absurdní – o nic vyššího v amorosních škvárech všeho druhu nejde. Pokud někdo nedokáže v praktickém životě oddělit invenci a transcendentnost skutečné lásky a erotiky od pouhého souložení či infantilních zamilovaných gest, pak to rozhodně není vinou pornografie ani červené knihovny. Pro tyto bezradné nebožáky mohou být naopak amorosní škváry alespoň zdrojem inspirace, jak se vypořádat se svou impotencí prostou nápodobou nabízených schémat chování."; ne tak pro modernistické intelektuály: "Za pornografické dnes označujeme běžně takové psaní a myšlení, které slouží k vyvolávání nejnižších a nejprimitivnějších pudů, přičemž pud sexuální dnes už jako nízký nevnímáme." Jenže tomu se už dávno říká škvár či brak.

Posedlost redefinovat standardní pojmy a tím je falšovat, je modernistům vlastní. Když se v roce 1936 Heidegger setkal v Římě s židovským filosofem Karlem Löwithem, tak se bavili o tom, jak může patřit k nacistickému establishmentu. Heideggerova odpověď byla klassická: Nebýt mne a mně podobných, byl by nacism ještě horší. Na to Löwith replikoval, OK, ale jak můžete sedět vedle Julia Streichera (po válce byl za své texty popraven, ačkoliv se ničeho jiného nikdy nedopustil: "For his 25 years of speaking, writing, and preaching hatred of the Jews, Streicher was widely known as ‘Jew-Baiter Number One.’ In his speeches and articles, week after week, month after month, he infected the German mind with the virus of anti-Semitism, and incited the German people to active persecution... Streicher's incitement to murder and extermination at the time when Jews in the East were being killed under the most horrible conditions clearly constitutes persecution on political and racial grounds in connection with war crimes, as defined by the Charter, and constitutes a crime against humanity."). Heidegger odpověděl, že Der Stürmer je pornografie, o níž nemá cenu se bavit: Nedá se s ní nic dělat, a proto je nutno se smířit s její existencí.

Symptomatické je osobní Heideggerovo chování, které napoví víc, než by Magnovi bylo milé:
The next day, my wife and I made an excursion to Frascati and Tusculum with Heidegger, his wife, and his two small sons, whom I had often cared for when they were little. It was a radiant afternoon, and I was happy about this final get together, despite undeniable reservations. Even on this occasion, Heidegger did not remove the Party insignia from his lapel. He wore it during his entire stay in Rome, and it had obviously not occurred to him that the swastika was out of place while spending the day with me.

Konkrétní nacisté

Ve svém článku jsem uvedl seznam náhodně vybraných 6 lidí výrazně spojených s nacismem. Společné pro ně bylo to, že to jsou barevní lidé, tj. že o nich víme mnohem více než to, že byli nějak spojeni s NSDAP. U Heideggera, Riefenstahlové a Globkeho (i Schmitta) to platí natolik, že jejich individuální osudy jsou natolik výrazné, že přesahují jakoukoliv snahu o typisaci. Proto jsem je z hlediska účelu, který jsem s nimi měl, vybral špatně.

Nicméně by asi bylo dobré i k těmto individualitám něco dodat. Zaujalo mne, jak byl spor o to, zda Riefenstahlová byla nacistka čili nic. Podle mého názoru svým světovým názorem byla nacistka naprosto nepochybně.

Dalším člověkem, který výrazně zaujal, byl Heidegger. Magne, je mi líto, ale člověk, který byl členem strany až do roku 1945, je nacistou už z definice. Složitější je problém, zda Heideggerova filosofie byla nacistická. Domnívám se, že nikoliv, protože nacism žádnou filosofii neměl, na rozdíl od kommunismu. Nicméně konkrétní Heideggerovy skutky byly hluboce amorální. Má filosof ručit za své dílo osobním životem?

Mám pocit, že milenecký poměr Heideggera a Arendtové Vás irrituje, protože nezapadá do Vašich neživotných schémat. Měl byste svou ideologii přizpůsobovat reálnému životu, nikoliv naopak.

Abolice

Za to, jak se Starý pán vůči mně amorálně zachoval, jsem vyhlásil, že má ban přispívat na LW. Protože žádný zákaz nemůže trvat věčně a protože jeho skutek neměl takové následky, jak jsem se obával, dávám mu milost, takže jestli chce, smí opět přispívat.

30. května 2009

Topolánek proti Lisabonu

Pokud Topolánek hodlá i nadále vést tuto nekonsistentní eurorealistickou politiku, nevylučuji, že na podzim budu volit Kalouskovu TOP 09.

Kam to povede

Václav Bělohradský dne 29. 5. 2009 zveřejnil v Právu kommentář Český tanec mezi vejci, s kterým naprosto souhlasím: "Jsou tři důvody, proč je to tak nebezpečné: za prvé přirozenou a vynucenou reakcí na takovéto bojůvky je rychlá organizace vlastních protibojůvek, schopných chránit stranu před rušiteli jejích mítinků. Na to se ale musí nějak vyzbrojit – když ne ozbrojit. Co třeba klacek do ruky? Mám právo na klacek v ruce ve sporu s lidmi, kteří mi berou jedno ze základních práv zaručených ústavou?"

Pokud útoky bojůvek modrých fašistů na ČSSD budou pokračovat, ČSSD si bezpochyby nějaký Schutzbund založí. A pak se zase najde nějaký Dollfuß, který ho rozstřílí.

Překvapivý výsledek

Staronovým předsedou KDU-ČSL se stal Cyril Svoboda, který rozdrtil (157 hlasů) zástupce pravice ve straně, Jana Březinu (127). Čunek propadl již v prvním kole: Březina (112), Svoboda (91), Čunek (61) a Šojdrová (33). Svoboda tak získal většinu hlasů levice, která v prvním kole kandidovala roztříštěná, na rozdíl od sjednocené pravice.

Osobně mne výsledek překvapil, protože typičtí katholíci typu Cynika podporovali Čunka. Svoboda je pro ně nepřijatelný, takže KDU-ČSL čekají těžké časy. Z této nyní křesťansko-sociální strany se stane béčko ČSSD, stejně jako již nyní funguje Demokratická strana zelených přes její geniální volební klip.

Vlado Gotovac

Ve volném seriálu o srbských zločinech si přimeňme nejslavnějšího chorvatského liberála, Vlado Gotovace (1930–2000). V roce 1971 byl ve vykonstruovaném politickém processu odsouzen na 4 roky za "separatism" a "nacionalism". A ty si také odseděl.

Pravda v Holandsku zvítězila

Mark Rutte přilezl ke křížku a všechno dobře dopadlo, přátelé: Rutte lituje, že si to veřejnost vyložila tímto způsobem, v jeho návrhu se počítá s tím, že popírání holokaustu zůstane v naprosté většině případů trestným činem. Nedivme se mu: zdejší media trojčila jako málokdy a kommentátor NRC Handelsblad se neštítil přirovnat liberála Rutteho k Jean-Marie Le Penovi.

Rutte vzbudil svým návrhem obrovské pohoršení napříč celým politickým spektrem, včetně své vlastní modré partaje. Předseda strany Ivo Opstelten řekl doslova: "Musíte se držet daleko od diskuse o Holokaustu. To je prostě trestné." Předseda partajní frakce v První komoře Uri Rosenthal míní: "Akce proti autocensuře je v pořádku, ale nezačínejte o Holokaustu!"

(Odkazy mám pouze v holandštině, zde jeden v angličtině, ten ale patří k předchozímu článku na toto thema)

Soudce Miroslav Čapek

Jak upozornil bystrý anonym, teplický soudce Miroslav Čapek je bývalý přední kommunista. Již v roce 1986 byl "po pečlivém zhodnocení jejich politicko-odborné připravenosti, jejich zkušeností ze soudní praxe a zejména pak jejich angažovanosti na prosazování a uskutečňování záměrů socialistického soudnictví" navržen na soudce a soudcem pak skutečně jmenován.

V roce 1990 byl v prvních svobodných volbách zvolen za KSČ do ČNR. Před druhými volbami ho to přestalo bavit, takže požádal o návrat do justice jako tzv. céčkový kandidát (soudce ustanovený do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990). To mu nevyšlo, takže poslancoval ještě další 4 roky, kdy prosazoval, aby se generální prokuratura místo veřejné žaloby věnovala legislativě. Pak se konečně dočkal a 14. října 1997 byl opět jmenován soudcem.

Jaký je výsledek jmenování tohoto kovaného kommunisty soudcem? Hajlování je na území teplického okresu postaveno mimo zákon. Američané, sociální demokraté ("Jeden starší muž, patrně zastánce ČSSD začal dokonce směrem k odpůrcům Jiřího Paroubka hajlovat. Své gesto však nevysvětlil.") či bývalý soudní znalec extrémismu, Miroslav Mareš, by tak od něj všichni dostali mnoho měsíců natvrdo, kdyby se tohoto závažného trestného činu dopustili na území teplického okresu. Tady je jasně vidět, kam to vede, když se kommunisté pustí do justice.

Hymne fribourgeois Remix

29. května 2009

Římská levice

Filip Sklenář napsal zajímavý článek, jen si ho pokazil nesmyslým závěrem: "Nedávno jsem zde vysvětloval, že první levice vznikla už v Římě (bratři Gracchové, do značné míry Cicero a jiní), a kdyby nebyla poražena finančními oligarchy (Crassus, Pompeius, Caesar), kteří republiku zlikvidovali pro svůj individuální profit, mohl se svět vyvíjet k modernímu řádu o celá staletí rychleji."

Jak každé malé dítě ví, bylo to právě naopak. Caesar byl populár, tedy levičák; zatímco Cicero byl optimát, tedy konservativec. Spor byl někde úplně jinde: Optimáti chtěli konservovat republiku v té době již skoro 500 let starých elit, zatímco populárové chtěli diktaturu nejschopnějších bez ohledu na původ.

Vajíčková válka II

Musím říci, že diskusse k článku Vajíčková válka I bylo jedním z největších zklamání, které se mi v poslední době dostalo. Většinou články píšu jako mírné provokace. Domnívám se, že jemným přetažením čtenáře nejvíce přiměji o věci přemýšlet. Článek Vajíčková válka jsem ale psal s jiným úmyslem. Myslel jsem, že jím dosáhnu všeobecného konsensu. Stal se však pravý opak. Diskutéři se vyhranili na 2 skupiny:
  1. modří = zastánci bránící se demokracie. Svůj boj s neonacisty dotáhli do takových dimensí, že bojují dokonce i s Paroubkem: "Paroubek je pro mě ztělesněním normalizačního šíbra. Plus hnusně mluví, lže, používá nátlakový metody, nemá smysl pro humor, je vychytralej, hulvátskej ..."
  2. rudí = zastánci názoru, že politika je svinstvo a že všechny politiky bez výjimky, od Havla, přes Topolánka a Bursíka až po Filipa je třeba po sládkovsku nahnat do Vltavy.
Je mi líto, ale oba tyto názory jsou pravým opakem demokracie. Pokud v ČR nejsou demokraté v množství větším než malém, demokracie dříve nebo později skončí.

V analyse problému tentokrát selhal i Bohumil Doležal; naopak překvapil často podceňovaný Zdeněk Škromach: "Je potřeba rozlišovat. Je tady skupina mladých studentů a lidí, kteří mají různé názory a pokusili se o recesi. Proč ne. Dá se s nimi mluvit a nejsou hloupí. Jen mají své názory. Na to mají právo. Na ně se ale přilepily skupiny extrémistů s násilnickými sklony. Ty nejsou ochotny o ničem diskutovat a jdou se na naše mítinky jen vyřádit jako rowdies na fotbal."

Radek Mikula upozornil na to, že pořadatelé meetingů ze strany ČSSD občas porušují zákon. Ano, to je pravda. Ale je nutné připomenout, že jsou vyprovokováni, což je polehčující okolnost.

Násilí není legitimním občanským protestem. To je jasné už od Gándhího. Jinak není třeba alarmism. Nesouhlas s ČSSD lze vyjádřit ve volbách. O vytlačení politiky z ulice usiluje každý régime. A v případě demokracie je to legitimní.

P. S. Když si čtu některé články, tak mám zřetelný pocit déjà vu:
"Mladý je básník, jenž zpívá pro mladé,
mladá je píseň, holubička čistá.
My všichni jsme mladí, měšťácký západe,
mladý je každý kommunista."

28. května 2009

Vajíčková válka

ČR v posledních dnech nežije ničím jiným než vajíčkovou válkou proti ČSSD. Protože se o ní diskutuje taky na LW, tak přičiním několik poznámek:

Ačkoliv středeční (27. května 2009) útok na Andělu dosáhl nebývalé intensity, je zjevné, že celá campagne není organisovaná ODS, která se navíc od ní několikrát distancovala. Podobné obviňování je jen paranoiou ČSSD. Členů ODS je asi 30 000 a mají jiné starosti než se zviditelňovat podobnými infantilními hrátkami, ani nemají potřebnou kreativitu. Skupina na Facebooku má momentálně 53 519 členů, což je téměř 2x tolik.

Příčina je jinde, jak zcela správně napsal Jan: Je to protest adolescentů (podobných, jací ovládají wikipedii) naočkovaných médii, které na předsedovi ČSSD, jako od Zemana ostatně pokaždé, od samého počátku nenechají niť suchou. Podívejte se na video z meetingu na náměstí Jiřího z Poděbrad, je to úplně jasné.

Kromě adolescentů, kteří ve svém mladistvém radikalismu vidí svět černobíle, jsou v hnutí i starší lidé, kterým se stýská po občanské válce, kdy je vše jasné a přehledné a není žádných pochyb o tom, kdo jde s námi a kdo proti nám. Jedním z nich je Michaela, druhou je Christabel. Je zajímavé, že když si pár opilců zahajluje, tak podle nich patří do žaláře; zatímco útok proti demokracii napadáním meetingů politické strany v duchu nejhorších tradic SA je podle nich nejen v pořádku, ale dokonce to schvalují.

Když si člověk čte podobné texty, tak má sto chutí na just těmhle modrým svazákům ČSSD volit. Ale pak si uvědomí, že emoce jsou špatným rádcem. A stejně jako v případě Jižní Osetie musím ocenit postoj presidenta republiky.

27. května 2009

V Holandsku navrhují legalisaci popírání holokaustu!

Mark Rutte, předseda parlamentní frakce liberálů VVD (taková holandská ODS) chce změnit zákony tak, že nebude trestné ani popírání holokaustu, ani rouhání, urážky Mohammeda apod. Nepochybuji o tom, že proti dekriminalisaci popírání vystoupí najmě horliví zastánci těch ostatních důsledků takové změny (podporovatelé zásahu na výstavě Petera Fusse karikaturám Mohammeda obvykle tleskali).

Především: dozvěděl jsem se konečně, jak tomu je s popíráním holokaustu v Nizozemí. Zákon popírání nezmiňuje jakožto trestný čin. Nicméně prý spadá popírání holokaustu pod články 137c (zákaz diskriminující urážky), 137d (zákaz vybízení k nenávisti) a 137e (zákaz šíření diskriminujících výroků) Tr.Z. Mohl by mě někdo intelligentnější a vzdělanější poučit, jak popírání holokaustu souvisí s uvedenými trestnými činy? Předem děkuji.

Za druhé chci vyjádřit svůj odpor a rozhořčení. Legalisací popírání holokaustu to začíná a plynovými komorami končí. Proto řekněme kryptonacistovi a potenciálnímu vrahovi Marku Ruttemu nahlas a zřetelně: NO PASSARAN!! NÁM V HOLANDSKU ŠEST MILLIONŮ STAČILO!!

Bethel School District v. Fraser

Petr poukázal na zajímavý rozsudek SCOTUS ve věci Bethel School District v. Fraser, 478 US 675 (1986). Můžete si ho přečíst buď v plném znění, nebo výtah na wiki.

Oč šlo? Středoškolák Fraser měl v rámci výuky před celou školou řeč. V ní doslova řekl:
"I know a man who is firm—he's firm in his pants, he's firm in his shirt, his character is firm—but most [of] all, his belief in you the students of Bethel, is firm. Jeff Kuhlman is a man who takes his point and pounds it in. If necessary, he'll take an issue and nail it to the wall. He doesn't attack things in spurts—he drives hard, pushing and pushing until finally— he succeeds. Jeff is a man who will go to the very end—even the climax, for each and every one of you. So please vote for Jeff Kuhlman, as he'll never come … between us and the best our school can be."
Všechny ty sexuální narážky je docela oříšek do češtiny přeložit, a proto jeho řeč raději ponechávám v originále. Puritánské vedení školy ho za tyto dvojsmysly kázeňsky potrestalo. Jeho otec se s tím nesmířil a na prvním i druhém stupni vymohl od školy náhradu škody. Teprve SCOTUS řekl, že na obscenity vůči dětem se svoboda projevu nevztahuje.

O čem to svědčí? O tom, že mají v USA poněkud nezdravý přístup k sexualitě. (Doporučuji si přečíst Stevensův dissent.) Jak to souvisí s neonacisty? Bůh suď.

Démonisace nacistů

Úvodem bych chtěl předeslat, že tento text je poslední, kdy se rituálně od neonacistů distancuji. Fanatiky nepřesvědčím, i kdybych stokrát opakoval, že jako liberál nemohu mít s neonacisty nic společného, protože svoboda a nacionální socialismus jsou jako oheň a voda. Co na tom, že podporuji registrované partnerství, přímou demokracii, antidiskriminační zákon apod. Jednou se zastávám svobody slova i pro neonacisty, tak jsem také neonacista. Toto paranoidní vidění světa nebudu nadále podporovat. Budu psát, co si myslím, a je mi jedno, jak to kdo bude značkovat. Je mi přitom jasné, že ti, kteří se od fašistů liší jen ve výběru oběti, nikoliv v prostředcích, to nedokážou pochopit.

Tenhle článek je do značné míry zbytečný, protože to Alkibiades napsal mnohem lépe než já. Přesto si ale odpověď na článek Filipa Sklenáře zaslouží konkretisaci.

Jednou z nejvíce falešných představ o nacismu je vykreslení nacistů jako dokonalých démonů zla v černých SS uniformách. Jak to bylo ve skutečnosti? Ukažme si několik konkrétních nacistů:
  1. Carl Schmitt. Byl koryfejem nacistické právní vědy. Je zakladatelem doktríny bojující demokracie, kterou Filip tak vehementně zastává. Nacistu Schmitta dnes cituje dokonce český ústavní soud.
  2. Martin Heidegger. Byl koryfejem nacistické filosofie. Dnes je obecně uznáván za největšího filosofa 20. století. Jeho milenkou byla Hannah Arendt, z čehož je zjevné, že ani antisemitism nebrali mnozí nacisté příliš vážně.
  3. Leni Riefenstahl. Ta nebyla členkou NSDAP, takže je sporné, zda ji za nacistku považovat. Nicméně patřila k nejvyšším patrům nacistického establishmentu.
  4. Hans Globke. Rovněž formálně nebyl nacistou, ačkoliv byl autorem Hitlerova zmocňovacího zákona, kommentáře k norimberským zákonům a hlavním poradcem kanceláře pro židovské záležitosti ministerstva vnitra. To vše nebránilo, aby v SRN udělal velkou kariéru. Byl hlavním poradcem kancléře Adenauera.
  5. Georg Konrad Morgen. To byl dokonce příslušník SS. Přesto vyšetřoval zločiny dozorců koncentračních táborů: v Buchenwaldu, Majdanku, Osvětimi, Dachau a dalších.
  6. Richard Scheringer. Byl ve své době jedním z nejznámějších nacistů. Byl důstojníkem německé armády a přesto nacistou. Ve slavném lipském processu v roce 1930 to nijak neskrýval. Dal se však ke kommunistům a udělal u nich velkou kariéru. Po válce byl dokonce předsedou kommunistického poslaneckého klubu bavorského sněmu.
Chtěli výše zmínění násilí, totalitu a terror? Podle Filipa ano, protože to každý nacista chce jaksi už z definice. Kdy už konečně odhodíme falešné brýle a podíváme se na nacism jako na reálné hnutí? Nebo budeme navždy potřebovat obětního beránka, na kterého rituálně můžeme svalovat naše viny?

26. května 2009

51% Israelců podporuje úder na Írán

Via Eretz.cz.

Nevím, jak kdo, ale já to čtu: "51% Israelců si přeje Třetí světovou válku". Třetí světová válka znamená desítky, možná stovky millionů mrtvých.

51% Israelců by se za daných okolností nemělo divit, jestliže značná část z těch potenciálních sta millionů obětí má za to, že dalších šest millionů Židů, zahnaných do moře, představuje menší zlo.