Čekal jsem, že po fiascu I. vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany, že vláda buď od podobných antidemokratických snah upustí zcela (v USA, opravdové demokracii, politické strany nikdo nerozpouští, ani když se jejich členové dopouštějí odporných vražd, protože tam princip individuální odpovědnosti ještě berou vážně, na rozdíl od schmittovské bojující "demokracie"), anebo alespoň předloží erudovaný návrh. To se však nestalo.
II. vládní návrh na rozpuštění Dělnické strany není ničím jiným než výtahem policejních svodek z monitoringu "povolených" shromáždění a spisů vedených na "závadové" osoby. Místy obsahuje skutečné perly:
"Přitom ovšem ti, kteří posmrtným potleskem ocenily [sic!] zmíněný projev, současně osvědčili až neuvěřitelnou ideologickou věrnost. Tleskali totiž člověku, jehož záměrem bylo jejich předky dílem vyhubit a pouze ty, co budou vypadat germanisovatelně [sic!], přemístit za Ural." (A § 7, 1. 5. 2009, Brno - 1. máj, oslava svátku práce)
"Dělnická strana ve svém programu dále slibuje Prošetření privatizačních podvodů a důsledné potrestání všech viníků z tzv. malé a velké privatizace z počátku devadesátých let bez ohledu na promlčecí lhůty jejich trestných činů. Viníci, kteří tehdy umožnili obrovské rozkrádání státního majetku, musejí být odhaleni a po zásluze potrestáni včetně zabavení osobního majetku a opětného zestátnění podniku. Zjevně tedy pro případ získání moci slibuje porušování trestního zákona a znárodňování. Jde o záměr, který by znamenal odstranění některých podstatných náležitostí právního státu. Jednak by zřejmě muselo jít o zpětné zrušení promlčecí lhůty, tedy retroaktivitu. Zákaz retroaktivity trestních předpisů jako náležitostí právního státu vymezil Ústavní soud i právní doktrína. Ústavní soud dovozuje zákaz retroaktivity ze samé podstaty demokratického právního státu (viz nález III. ÚS 611/01, Sb. n.u. ÚS, Svazek č. 26, nález č. 75, str. č. 253). Kromě toho je záměrem Dělnické strany vyvlastnění. Zcela jistě ovšem nikoliv vyvlastnění ve veřejném zájmu. Muselo by jít o postup, který je v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 4 Listiny." (B § 11)
"Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu Policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně L. Šlégrové." (B § 29)
Závěr: Čekal jsem, že součástí podání budou zprávy agentů BIS z vedení DS. Ale buď je vláda nemá, nebo si je šetří pro strýčka Příhodu. Doufám, že to nepovedené Sokolovo slohové cvičení bez větší právní hodnoty NSS zamítne. V opačném případě poruší zásadu Ne bis in idem.
Updated.
10. října 2009
Methody carské Ochranky znovu na scéně
Poté, co se vlastní trestnou činností Mladé frontě podařilo politicky zlikvidovat hned 3 politiky, aniž by kdokoliv z Mladé fronty za svůj přečin nesl trestní odpovědnost, inspiroval tento bezpracný nástroj i politiky. Není divu, že sociálně demokratické; byl to ministr vnitra Stanislav Gross, který uzákonění provokace navrhoval již v roce 2004. Tehdy jsem prosadil, že můj tehdejší zaměstnavatel řekl podobným úvahám jasné ne: "Ostře však protestuje proti jakýkoliv pokusům tento institut zneužívat k provokaci korrupce. Boj s korrupcí by neměl používat method policejního státu, známé z praxe carské Ochranky, byť by se takové methody jevily jako effektivní … Jakákoliv provokace trestné činnosti je v zásadním rozporu na požadavky právního státu."
Dnešní ministr vnitra Martin Pecina: "Policie by podle něj měla mít možnost využívat agenta-provokatéra, pokud má podezření na zkorumpovaného politika či úředníka. "Byl by to preventivní krok. Nikdo by si nemohl být jistý."" Doufám, že můj nynější zaměstnavatel se postaví podobným snahám budovat demokracii jako řemen opět čelem.
Nicméně nelze nevidět, že podobné úvahy jsou součástí širšího trendu, kdy je právní stát a demokracie stále více nahrazována fascisujícím schmittovským régimem. Novelou č. 294/2009 Sb. prosadil Michael Kocáb quasipovolování shromáždění, takže slova II. vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany již nejsou tak absurdní: "Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu Policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně L. Šlégrové." (B § 29) 13 samozvanců z ústavního soudu zrušilo volby. Nejhorší vláda od roku 1993, Fischerova, s osobnostmi typu Peciny, Kovářové a Kocába se nenamáhá požádat o důvěru, ačkoliv se zásadním způsobem změnil její mandát. Co nás čeká ještě?
Dokud budou našimi vzory poloviční diktátoři jako je Lincoln, Roosevelt nebo Churchill, lepší to nebude. Měli bychom se vrátit k opravdovým státníkům jako byli Taaffe, Salisbury nebo Coolidge.
Dnešní ministr vnitra Martin Pecina: "Policie by podle něj měla mít možnost využívat agenta-provokatéra, pokud má podezření na zkorumpovaného politika či úředníka. "Byl by to preventivní krok. Nikdo by si nemohl být jistý."" Doufám, že můj nynější zaměstnavatel se postaví podobným snahám budovat demokracii jako řemen opět čelem.
Nicméně nelze nevidět, že podobné úvahy jsou součástí širšího trendu, kdy je právní stát a demokracie stále více nahrazována fascisujícím schmittovským régimem. Novelou č. 294/2009 Sb. prosadil Michael Kocáb quasipovolování shromáždění, takže slova II. vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany již nejsou tak absurdní: "Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu Policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně L. Šlégrové." (B § 29) 13 samozvanců z ústavního soudu zrušilo volby. Nejhorší vláda od roku 1993, Fischerova, s osobnostmi typu Peciny, Kovářové a Kocába se nenamáhá požádat o důvěru, ačkoliv se zásadním způsobem změnil její mandát. Co nás čeká ještě?
Dokud budou našimi vzory poloviční diktátoři jako je Lincoln, Roosevelt nebo Churchill, lepší to nebude. Měli bychom se vrátit k opravdovým státníkům jako byli Taaffe, Salisbury nebo Coolidge.
9. října 2009
Bible o manželství
1Tm 2, 11–14: "Žena ať přijímá vyučování tiše a s veškerou poslušností. Nestrpím, aby žena poučovala nebo sekýrovala manžela. Ať je raději tiše, vždyť první byl stvořen Adam, teprve potom Eva. A nebyl to Adam, kdo se nechal svést, ale jeho žena byla svedena a padla do hříchu."
Adam Gilmore: Draconus
Byla to jedna z posledních kommerčních her na Atari 800 XL/XE. Remix po 20 letech. ASMA. Stejně geniální jako Adam Gilmore je Rob Hubbard. Jeho Jet Set Willy. K dalším význačným skladatelům patří David Whittaker a německý Turek Kemal Ezcan.
Updated.
Israel: příprava na permanentní válku
Via CFP.
To je ovšem pro ministra zahraničí neodpustitelné faux pas: stát Israel jeho ústy veřejně přiznal moc (přinejmenším úmysl) zasahovat proti "antisemitismu" (resp. tomu, co bude potřeba prohlásit za antisimitismus) ve světě. Ne v Israeli, ale ve světě!! Tedy nějaké zprávy OSN prý o israelských zločinech, nějaké vyšetřování prý obchodu s orgány nebo nějaké prý krádeže milliard, apod. - na to si nechte zajít chuť. A protože mír NEBUDE A NEBUDE, nechte si tu chuť zajít nadobro!
Třemi klíčovými body nové strategie je rozvoj spolupráce se zeměmi, s nimiž nespolupracovaly předchozí izraelské vlády, snaha vymluvit mezinárodnímu společenství naději na mírové uspořádání izraelsko-palestinského konfliktu a „nulová tolerance" ke všem projevům antisemitismu ve světě.
To je ovšem pro ministra zahraničí neodpustitelné faux pas: stát Israel jeho ústy veřejně přiznal moc (přinejmenším úmysl) zasahovat proti "antisemitismu" (resp. tomu, co bude potřeba prohlásit za antisimitismus) ve světě. Ne v Israeli, ale ve světě!! Tedy nějaké zprávy OSN prý o israelských zločinech, nějaké vyšetřování prý obchodu s orgány nebo nějaké prý krádeže milliard, apod. - na to si nechte zajít chuť. A protože mír NEBUDE A NEBUDE, nechte si tu chuť zajít nadobro!
5. října 2009
Odhalení: tories jsou agenti Moskvy
Podle této zprávy je britská konservativní partaj řízena Putinovými agenty nebo užitečnými idioty.
Má jít Polanski do lochu?
Via Jiří T. Král. Podle odkazované televisní reportáže byla zřejmě ta akce ze strany toho děvčete sice (částečně) dobrovolná, nicméně jí bylo 13, i když měla prsa jako osmnáctka. Žaloba dále mluví o zdrogování a sodomii (pokud se tím míní anální sex, i zkušená žena se to často musí učit). Ona sama chtěla žalobu stáhnout. Polanski se ale k případu, pokud vím, za celá ta léta nijak nevyjádřil, v čem mu snad nic nebránilo, když se nacházel mimo území puritánské Ameriky.
Jakkoli se tedy podle všeho nejedná o nějaké "znásilnění dítěte", přesto spáchal hanebnost a nemyslím, že pár týdnů v base + třicetileté ehm, ehm, "vyhnanství" v Paříži je dostatečným trestem; tento názor považuji za zcela úchylný a doufám, že Fero Fenič nebude muset být vyveden z omylu tím, až mu nějaký čtyřicetiletý dobytek ožere a oprcá vyspělou třináctiletou vnučku do zadnice!
Jakkoli se tedy podle všeho nejedná o nějaké "znásilnění dítěte", přesto spáchal hanebnost a nemyslím, že pár týdnů v base + třicetileté ehm, ehm, "vyhnanství" v Paříži je dostatečným trestem; tento názor považuji za zcela úchylný a doufám, že Fero Fenič nebude muset být vyveden z omylu tím, až mu nějaký čtyřicetiletý dobytek ožere a oprcá vyspělou třináctiletou vnučku do zadnice!
4. října 2009
Ztroskontanci a samozvanci 2009
Kapitán tentokrát naprosto trefil hřebík na hlavičku a k jeho brillantnímu textu není co dodat. Snad jen to, že při poslouchání sebekritiky starosty jsem se otřásal hrůzou.
3. října 2009
Zajímavá diskusse v Maskilu
Věstník liberální kommunity Bejt Simcha Maskil otiskl před osmi lety v č.7 text Meir Kahana. Text sám není nijak zajímavý, nevybočuje nijak z obvyklé kahanovské sionistické hysterie. Snad jen fakt, že ho otiskl věstník liberální kommunity může způsobit pozdvižení obočí. Možná také proto ho doplňuje poznámka překladatele Jakuba Švába (patrně omylem umístěná za text Pavla Stránského v č.6). Byl to ale právě tento kommentář Jakuba Švába, který přiměl k reakci israelského občana Ziva Semadara. "Výživnost" tohoto textu mi doslova vyrazila dech. Maskil poněkud napravil svoji reputaci, zdiskreditovanou Švábovou propagací Kahaneho, tím, že tento text otiskl. Nicméně varovným signálem pro českou židovskou liberální kommunitu budiž závěrečná slova Semadarova textu:
"Ve světle významné role, kterou Meir Kahane sehrál v historii politického násilí a rasistické agrese v Izraeli, shledávám velmi podivným fakt, že si liberální židovská organizace – v zemi, která rovněž má svou zkušenost s politickým násilím, v komunitě, která se musí neustále zabývat rasovou nesnášenlivostí – vybere slova takového muže, aby jimi ozdobila titulní stranu svého časopisu. A zdá se mi ještě podivnější, že ze všech liberálních Židů, kteří tento časopis čtou, musí jediný komentář vzejít od »jednoho izraelského Žida«."
"Ve světle významné role, kterou Meir Kahane sehrál v historii politického násilí a rasistické agrese v Izraeli, shledávám velmi podivným fakt, že si liberální židovská organizace – v zemi, která rovněž má svou zkušenost s politickým násilím, v komunitě, která se musí neustále zabývat rasovou nesnášenlivostí – vybere slova takového muže, aby jimi ozdobila titulní stranu svého časopisu. A zdá se mi ještě podivnější, že ze všech liberálních Židů, kteří tento časopis čtou, musí jediný komentář vzejít od »jednoho izraelského Žida«."
Hrdina
Stanislav Polák vydává rozsáhlý životopis TGM nazvaný T. G. Masaryk. Za ideálem a pravdou I–VI. Uvědomil si jasně, že své životní dílo nemůže psát kommunistickým pravopisem. A tak není divu, že ho bohemista Jaromír Slomek kritisuje: "Rozhodl se v některých případech pro pravopis, stojící dnes už mimo normu. A tak píše například „Britanie", „Dalmacie", „demoralisovat", „disposice", „divise", „imperium", „Italie", „Jugoslavie", „konservativní", „konsul", „konversace", „krise", „nervosní", „ofensiva", „oposiční", „organisační", „positivně", „president", „representovat", „reservovaný", „resoluce", „stilisovat", „ultimatum", „universita", „verse", „zfederalisovat". Proč? Rozhodl se pravděpodobně psát tak, jak ho to učili ve škole (nar. 1936), a ignorovat pravopisné změny, jež se v češtině od té doby odehrály. Není však důsledný, píše například „šarže" nebo „torpédo", a to by neměl. Když postaru, tak postaru, a pak tedy prosím pěkně „charge", „torpedo". A vůbec - potom taky chauffeur, professor, sweater, tramway, vernissage... Kam až se vrátit? K Nerudovi? Applaus? Feuilleton? Frequence? K Máchovi? Byl pozdnj wečer - prvnj mág?"
Je to zjevně pseudobohemista, neboť PČP nezná. Slova jako "„konservativní", „konsul", „konversace", „krise", „nervosní"" jsou plně v souladu s dnešními PČP.
Je to zjevně pseudobohemista, neboť PČP nezná. Slova jako "„konservativní", „konsul", „konversace", „krise", „nervosní"" jsou plně v souladu s dnešními PČP.
Nový předseda ODS?
V době, kdy Topolánkova chaotičnost dosáhla vrcholu, to Nečas řekl jasně: "V situaci, kdy se nám tu emancipuje Rusko a máme tady slabou americkou administrativu, není izolace v rámci evropské politiky ten správný krok. To je naopak krok vražedný pro budoucnost této země."
Ruská mentalita
via Bohumil Doležal. Ruskému novináři, Aleksandru Podrabinkovi, hrozí smrtí, protože si dovolil napsat pravdu o ruské historii. Není to první případ a výhrůžky nejsou plané.
Na rozdíl od Bohumila Doležala je ale nutno v této souvislosti poctivě přiznat, že Západ má máslo na hlavě, protože ve většině západních zemí, typickým příkladem je Německo, Rakousko a Švýcarsko, svoboda slova rovněž neexistuje, neboť popírání holocaustu je trestný čin.
Případ je zajímavý i tím, že ukazuje, že v Rusku nejsou jen zkorumpovaní pohrobci Jelcina a putinovští antidemokraté. Ve svém pozoruhodném 10 let starém článku Aleksandr Podrabinek kritisuje nejen jelcinovskou oligarchii, ale též Aleksandra Solženicyna, ideologa Putinova antizápadního régimu.
Rovněž nenávist k těm, kteří měli tu drzost a napsali pravdu, není typicky ruská. Jak dokazuje antisternovské běsnění dokonce i na stránkách LW, rozdíl mezi námi a Rusy je pouze v methodách. Zatím.
Na rozdíl od Bohumila Doležala je ale nutno v této souvislosti poctivě přiznat, že Západ má máslo na hlavě, protože ve většině západních zemí, typickým příkladem je Německo, Rakousko a Švýcarsko, svoboda slova rovněž neexistuje, neboť popírání holocaustu je trestný čin.
Případ je zajímavý i tím, že ukazuje, že v Rusku nejsou jen zkorumpovaní pohrobci Jelcina a putinovští antidemokraté. Ve svém pozoruhodném 10 let starém článku Aleksandr Podrabinek kritisuje nejen jelcinovskou oligarchii, ale též Aleksandra Solženicyna, ideologa Putinova antizápadního régimu.
Rovněž nenávist k těm, kteří měli tu drzost a napsali pravdu, není typicky ruská. Jak dokazuje antisternovské běsnění dokonce i na stránkách LW, rozdíl mezi námi a Rusy je pouze v methodách. Zatím.
1. října 2009
Volgograd na Vltavě
Jak správně píše Jiří T. Král, cílem kommunistů bylo přebudovat Prahu na Volgograd. Naštěstí na to neměli peníze, a proto se jim to nepodařilo.
30. září 2009
29. září 2009
28. září 2009
Pronikavý odsudek české společnosti
Jan Stern: "Rozklad, který vidíme na ulicích našich měst, onen všeobecný úpadek, ona směska agrese, sprostoty a zoufalství, onen dvoubarevný bezdomovecko-mafiánský hnis, který neobejde prahy nikoho z nás, podle všeho teče "odshora", od stolní alhoholicko-neurotické společnosti, jež si říká "česká kultura"."
Kdo byl kdo
Pavel Rychetský se ve svém rozhovoru vyznal z obdivu k Outratovi a Levittovi. Co byli zač?
Vladimír Outrata byl v letech 1948–51 velvyslancem kommunistického Československa v USA. Typický попутчик odporného régimu.
Pavel Levitt byl vnitrácký kommunista, který byl na PF UK dosazen v rámci její očisty od buržoasních živlů.
Updated.
Vladimír Outrata byl v letech 1948–51 velvyslancem kommunistického Československa v USA. Typický попутчик odporného régimu.
Pavel Levitt byl vnitrácký kommunista, který byl na PF UK dosazen v rámci její očisty od buržoasních živlů.
Updated.
Rozhovor s Rychetským
Některá media si myslí, že rozhovory může dělat každý, kdo udrží tužku v ruce. Přesně takový odstrašujícím případem je rozhovor s Rychetským. Autorka nemá o ústavní systému ČR ani ponětí, a proto je pro ni nejdůležitější informace, že Rychetský je smutný.
O ústavním soudnictví se z rozhovoru sice nic nedozvíme, ale přesto má cenu si ho přečíst. Rychetský tam prozrazuje svůj myšlenkový background.
"Stýská se mi po atmosféře uvnitř Charty. Po toleranci i respektu, kde přes rozdílnost názorů neexistovaly urážky a osobní výpady … Dnešní doba se posunula do pragmatičtějších poloh. Velice mi schází ohromná vzájemná důvěra i solidarita, v níž jsme žili v disentu." Stýská se mu po atmosféře ghetta, na normální společnost není zvyklý.
K tomu Jan Stern: "Disidentský pocit by se pak dal shrnout asi takto: Zlo přišlo zvnějšku, tudíž haleluja, vím, že v sobě mám obzor pravdy, že jsem ho integroval, že dobrý objekt splynul se samotným Egem. Jistá část polistopadových politických debat nabyla rysů frašky mimo jiné proto, že se v nich utkali "obzoráři" a politici, přičemž ti první nevěděli, v co vlastně věří, ale byli si zcela jisti, že je to dobré, a ti druzí se před nimi snažili zachránit, co se dalo, aby to mohlo být opravdu politické."
"Studoval jste v šedesátých letech. Jak to na právnické fakultě vypadalo? Tvrdím, že šlo o nejlepší období této školy, jaké si lze vůbec představit. A to od konce druhé světové války až dodnes. Uvolnění v šedesátých letech se projevovalo především v uměleckých svazech a v akademickém prostředí. Navíc komunisti po únoru 1948 zlikvidovali sice všechny, které považovali za nepřátele, ale mnohé z těch, kteří unikli šibenici, poslali za trest učit na vysokou školu. Tuhle chybu už za normalizace nezopakovali." Reformní kommunista zůstane reformním kommunistou. Takové nesmysly o 50. letech by normální člověk nenapsal. Nejlepší období PF UK po roce 1945 trvalo do 1948 a pak až od 1989. V 60. letech, kdy tam učily veličiny typu Zdeňka Kratochvíla, Stanislava Stuny, určitě ne.
"Tihle lidé měli tu smůlu, že byli o několik let nebo o generaci starší, takže zažili Mnichov se zradou západních demokracií, okupaci a koncentráky i osvobození." Klassická mythologie, kdy se jí konečně zbavíme? Kdy si konečně uvědomíme, že Mnichov jsme si zavinili především sami, svou nemožnou vnitřní i zahraniční politikou, paktováním s kommunistickým Ruskem, nesplněním slibu vybudovat druhé Švýcarsko?
O ústavním soudnictví se z rozhovoru sice nic nedozvíme, ale přesto má cenu si ho přečíst. Rychetský tam prozrazuje svůj myšlenkový background.
"Stýská se mi po atmosféře uvnitř Charty. Po toleranci i respektu, kde přes rozdílnost názorů neexistovaly urážky a osobní výpady … Dnešní doba se posunula do pragmatičtějších poloh. Velice mi schází ohromná vzájemná důvěra i solidarita, v níž jsme žili v disentu." Stýská se mu po atmosféře ghetta, na normální společnost není zvyklý.
K tomu Jan Stern: "Disidentský pocit by se pak dal shrnout asi takto: Zlo přišlo zvnějšku, tudíž haleluja, vím, že v sobě mám obzor pravdy, že jsem ho integroval, že dobrý objekt splynul se samotným Egem. Jistá část polistopadových politických debat nabyla rysů frašky mimo jiné proto, že se v nich utkali "obzoráři" a politici, přičemž ti první nevěděli, v co vlastně věří, ale byli si zcela jisti, že je to dobré, a ti druzí se před nimi snažili zachránit, co se dalo, aby to mohlo být opravdu politické."
"Studoval jste v šedesátých letech. Jak to na právnické fakultě vypadalo? Tvrdím, že šlo o nejlepší období této školy, jaké si lze vůbec představit. A to od konce druhé světové války až dodnes. Uvolnění v šedesátých letech se projevovalo především v uměleckých svazech a v akademickém prostředí. Navíc komunisti po únoru 1948 zlikvidovali sice všechny, které považovali za nepřátele, ale mnohé z těch, kteří unikli šibenici, poslali za trest učit na vysokou školu. Tuhle chybu už za normalizace nezopakovali." Reformní kommunista zůstane reformním kommunistou. Takové nesmysly o 50. letech by normální člověk nenapsal. Nejlepší období PF UK po roce 1945 trvalo do 1948 a pak až od 1989. V 60. letech, kdy tam učily veličiny typu Zdeňka Kratochvíla, Stanislava Stuny, určitě ne.
"Tihle lidé měli tu smůlu, že byli o několik let nebo o generaci starší, takže zažili Mnichov se zradou západních demokracií, okupaci a koncentráky i osvobození." Klassická mythologie, kdy se jí konečně zbavíme? Kdy si konečně uvědomíme, že Mnichov jsme si zavinili především sami, svou nemožnou vnitřní i zahraniční politikou, paktováním s kommunistickým Ruskem, nesplněním slibu vybudovat druhé Švýcarsko?
27. září 2009
Rusko a Evropa II
Alkibiades napsal osmibodovou polemiku s mým textem Rusko a Evropa. Takže bod po bodu.
ad a) Thesi o zahraniční politice EU jsem vyvrátil již v diskussi.
ad b) Je možné samozřejmě do Evropy zahrnovat i Východ, ale k čemu je to dobré? Rusko a spol. se nikdy jako součást Evropy necítilo.
Nemám nic proti tomu, aby Evropa a Rusko hospodářsky spolupracovalo. Ale velice obezřetně. Evropská a ruská civilisace jsou natolik odlišné, že tyto rozdíly tendují k tomu prosakovat i do ekonomiky, vizte nedávné ruské vydírání Evropy plynem. Evropa nesmí být na Rusku hospodářsky závislá, jinak na to doplatí. Rusko nechce být navždy pouhým vývozcem surovin, jeho ambice jsou vyšší. To je plně legitimní. Váš hospodářský základ evropsko-ruské spolupráce je tedy pouhou illusí.
Váš údajný heartland je ve skutečnosti zemí nikoho, o níž Západ a Rusko geopoliticky bojují. Zatím formálně patří Západu, ale Rusko v poslední době dosahuje značných úspěchů mnichovanstvím Západu: začal s tím Chirac, pokračuje Merkelová a Sarkozy a zatím vrcholem je Obama.
ad c) EU má potencionál na to, být geopolitickou velmocí, ale tahle sranda něco stojí. Proto dávám přednost tomu vytvořit atlantickou jednotu. Jedinou další reálnou alternativou je ruská finlandisace Střední Evropy. Atlantická jednota stojí i za to, že podporujeme genocidu Palestinců. Nemusíme tomu totiž nečinně přihlížet, ale můžeme tlačit na Obamu, aby laskavě dělal to, co slíbil, tj. kladl větší důraz na lidská práva.
Rozhodovat o tom, jaké bude interní uspořádání Ruska, je bytostným evropským zájmem, protože je to náš soused. Bohužel na to nemáme, tuto bitvu jsme prohráli naprosto stejně jako v roce 1920.
ad d) Aby ukázal svaly. Aby ukázal, že není druhý Jelcin, který Západ poslouchal na slovo. Politika má přednost nad zisky. Naopak Ukrajina neměla sebemenší zájem na tom si to se Západem rozházet.
ad e) Nikoliv. Šlo mi o mezinárodní dohody o zbrojení, které Putin ukončil v rámci obnovení studené války.
ad f) Zatím. Lenin po porážce na Visle také stáhnul ocas. V tradiční ruské politice pokračoval až Stalin. Nicméně si už připravuje půdu zasahováním do české zahraniční politiky, od vstupu do NATO až po radar.
Rusko míří na ČR již dávno. To mne nijak neznepokojuje.
ad g) USA se nikdy žádných zločinů nedopustily.
Multipolární svět existuje již od nástupu Putina, to není žádná novinka.
ad a) Thesi o zahraniční politice EU jsem vyvrátil již v diskussi.
ad b) Je možné samozřejmě do Evropy zahrnovat i Východ, ale k čemu je to dobré? Rusko a spol. se nikdy jako součást Evropy necítilo.
Nemám nic proti tomu, aby Evropa a Rusko hospodářsky spolupracovalo. Ale velice obezřetně. Evropská a ruská civilisace jsou natolik odlišné, že tyto rozdíly tendují k tomu prosakovat i do ekonomiky, vizte nedávné ruské vydírání Evropy plynem. Evropa nesmí být na Rusku hospodářsky závislá, jinak na to doplatí. Rusko nechce být navždy pouhým vývozcem surovin, jeho ambice jsou vyšší. To je plně legitimní. Váš hospodářský základ evropsko-ruské spolupráce je tedy pouhou illusí.
Váš údajný heartland je ve skutečnosti zemí nikoho, o níž Západ a Rusko geopoliticky bojují. Zatím formálně patří Západu, ale Rusko v poslední době dosahuje značných úspěchů mnichovanstvím Západu: začal s tím Chirac, pokračuje Merkelová a Sarkozy a zatím vrcholem je Obama.
ad c) EU má potencionál na to, být geopolitickou velmocí, ale tahle sranda něco stojí. Proto dávám přednost tomu vytvořit atlantickou jednotu. Jedinou další reálnou alternativou je ruská finlandisace Střední Evropy. Atlantická jednota stojí i za to, že podporujeme genocidu Palestinců. Nemusíme tomu totiž nečinně přihlížet, ale můžeme tlačit na Obamu, aby laskavě dělal to, co slíbil, tj. kladl větší důraz na lidská práva.
Rozhodovat o tom, jaké bude interní uspořádání Ruska, je bytostným evropským zájmem, protože je to náš soused. Bohužel na to nemáme, tuto bitvu jsme prohráli naprosto stejně jako v roce 1920.
ad d) Aby ukázal svaly. Aby ukázal, že není druhý Jelcin, který Západ poslouchal na slovo. Politika má přednost nad zisky. Naopak Ukrajina neměla sebemenší zájem na tom si to se Západem rozházet.
ad e) Nikoliv. Šlo mi o mezinárodní dohody o zbrojení, které Putin ukončil v rámci obnovení studené války.
ad f) Zatím. Lenin po porážce na Visle také stáhnul ocas. V tradiční ruské politice pokračoval až Stalin. Nicméně si už připravuje půdu zasahováním do české zahraniční politiky, od vstupu do NATO až po radar.
Rusko míří na ČR již dávno. To mne nijak neznepokojuje.
ad g) USA se nikdy žádných zločinů nedopustily.
Multipolární svět existuje již od nástupu Putina, to není žádná novinka.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)