17. září 2011

Názvy karetních barev

  1. ♣: trefy (mor. kříže) – žaludy, angl. clubs, fr. tréfles, něm. Eicheln
  2. : kára – kule, angl. diamonds, fr. carreaux, něm. Schellen
  3. : srdce – červený, mor. srdce, herce, angl. hearts, fr. cœurs, něm. Herzen
  4. ♠: piky – zelený, mor. listy, angl. spades, fr. piques, něm. Laube

Updated.

11. září 2011

Essencialism a konstruktivism

Jak jste si možná povšimli, změnil jsem štítek Antinominalism na Essencialism. Je to proto, že jsem díky blogu Massive Error zaregistroval, že starý středověký spor mezi nominalismem a realismem (antinominalismem) trvá i nadále. Jen nominalism je nyní označen jako konstruktivism a realism jako essencialism.

Úpadek blogů

Kromě blogů, které nemá cenu číst jako celek, existují blogy, které nezvádly kommunikaci se svými čtenáři v diskussích (kommentářích). Je to Jiné právo Michala Bobka a Jana Komárka a oba blogy Tomáše Peciny, Slepecká hůl a Παραγραφος. Není náhodou, že všechny 3 jsou na Bloggeru, který má redakci kommentářů jen krajně omezenou (v podstatě lze jen smazat nežádoucí kommentář a zpřísnit přístup ke kommentování na předem dané skupiny: autorů blogu, přihlášené do Google, přihlášené do poskytovatele identifikace a neomezený přístup).

Nicméně nemalou část viny má i redakční politika: Na Jiném právu je naprosto zmatená. Příspěvky jsou moderovány a musí se vyplňovat CAPTCHA, na druhou stranu moderací projde prakticky cokoliv. Výsledkem je, že diskusse neprobíhá plynule a že mnoho lidí si rozmyslí, zda svůj text svěří moderaci s neznámým výsledkem. Kommentáře tam pak okupují právní dilettanti Mirek „Fortuna“ Vorlický a Saxána. Původní kmenové autory to přestalo bavit a dlouhé týdny (od 16. 8. 2011) tam nenapíší ani článek, natož kommentář. Zásadní rozdíl oproti situaci v roce 2006 nebo 2007.

Problém Tomáše Peciny je jiný: Na jeho blog může prakticky kdokoliv napsat cokoliv (s výjimkou zjevného trollingu). (Nedá mi než poznamenat, že jeho politika na LW byla opačná: Mazal i zcela nezávadné příspěvky těch, kteří byli natolik poctiví, že nezměnili svůj nick poté, co byli z LW vyhoštěni.) Výsledkem je, že značnou část kommentářů okupují anonymové bez informační hodnoty – syndrom Novinek – stylem à la Astr. Přitom, jak ukazuje příklad Iuridicta, zrušení možnosti anonymních (tj. nepřihlášených) přispěvatelů tento server plně ochrání před standardními vandaly (trolly v to pochopitelně nepočítaje).

Závěr: Všechny tři blogy jsou i nadále přínosné. Jejich diskusse ale nikoliv, a proto je vyhazuji z RSS čtečky, neboť hledat zlato v takovém množství hlušiny je ztráta času.

Válka majority s Romy

K výtečnému článku Tomáše Peciny bych chtěl přičinit poznámku, protože problematika je nadmíru složitá. Začíná to již volbou názvu textu. Každý je příznakový. Pecinův název Válka Čechů s Romy je parafrasí Rádlovy Války Čechů s Němci. To je vysoce problematické akcentem ethničnosti, ačkoliv v poslední době se stále více upouští od ethnického vymezení češství ve prospěch vymezení státního. To má přirozeně i vedlejší effekty, neboť tím se ze Škvoreckého stává kanadský spisovatel píšící česky. Nicméně u Kundery nám jeho vymezení jako francouzského spisovatele nevadí.

Uvažoval jsem o názvu Válka Čechů s nepřizpůsobivými nebo Válka ethnických Čechů s cigány. První je problematický tím, že přebírá rasistický discours. Na druhý ještě není vhodná doba; odmítání ethničnosti Romů zatím nepatří k mainstreamu a mohlo by tedy být bráno jako přitakání rasismu. Ze všech zel jsem nakonec zvolil to nejmenší a název vybral tak, aby konvenoval představám establishmentu.

Na Pecinově článku je cenné především to, že odmítá manichejskou volbu, jíž je Σκύλλα intolerantní politické korrektnosti a Χάρυβδις rasismu. To je velice těžké, protože III. směr je mikroskopicky minoritní. Tento text by chtěl k němu rovněž přispět.

Jaké jsou příčiny šluknovských nepokojů? Hlavní je stěhování sociálně vyloučených z bohatých měst jako je Praha nebo Teplice do chudých měst jako je Nový Bydžov, Rumburk nebo Vansdorf. Tím se poničila dlouhodobá rovnováha, která tam panovala. S tím se musí něco udělat a nebál bych se ani zcela účelového ad hoc opatření proti tomuto druhu „podnikání“, když socialistické nápady, že by obce měly podnikat v bydlení, je nutno rázně odmítnout. Essencialistický fetiš systémovosti je nutno překonat rovněž, neboť vede do pekel.

Bezprostřední příčinou je ublížení na zdraví ve dvou nesouvisejících skutcích. Česká media o nich massivně referovala, protože už dávno resignovala na úlohu hlídacího psa demokracie a místo toho dolují emoce doslova za každou cenu, jak jsme viděli v případu 3 mrtvých hockeyistů. Infotainment v plné nahotě.

Velkou roli hraje rasism. To je docela problematický pojem, protože intoleranti politické korrektnosti z něj udělali mentální zločin I. kategorie, hned za antisemitismem. Proto je lepší jej stejně jako pojem deviace nepoužívat vůbec a jev označit méně přesným pojmem xenofobie, který je však zároveň též méně hodnotící. Romská otázka je totiž specifická tím, že zatímco Němce či Poláka na první pohled nepoznáte, dokud nepromluví, Rom je identifikován svým vzhledem. Proto by bylo přesnější mluvit o rasismu a proto mnoho Romů za Romy považováno není, neboť nemají romský vzhled.

Typické pro xenofoby je, že hází všechny příslušníky skupiny do jednoho pytle. Když si odmyslíme zanedbatelné Sinty (= německé Romy) jsou v ČR dvě základní skupiny Romů: Servika Roma (80 %; Olaši jim říkají Rumungre) a Vlachike Roma (= Olaši, 20 %). Servika Roma jsou do značné míry assimilovaní, romsky obvykle aktivně nemluví, jejich tradice jsou rozpadlé a považují se primárně za Čechy. Naproti tomu Olaši nejsou assimilovaní prakticky vůbec, mluví mezi sebou romsky a olašské tradice stále hrají určujícící roli.

Proto Kapitán, který ví všechno nejlíp, a svou osobní zkušenost z Ostravska považuje za jedinou možnou, říká: „Naprosto správně Vodníku, porušování jejich vnitřní hierarchie berou jako hrubou urážku.“ Ve skutečnosti, jak říká člověk, který to má z první ruky: „[R]omský vajda je sen majoritní společnosti, který už asi tak 80 let neexistuje...“ Házet Servika Roma a Olachy do jednoho pytle totiž nejde.

Kromě aktuálního problému s bydlením bychom měli řešit i dlouhodobý problém segregovaného školství. I když xenofobové poukazují na genetickou méněcennost Romů, ve skutečnosti je problém vnější, primárně kulturní. Tak i slavný případ nezdařené adopce Terezy Boučkové je způsoben zločinnými kojeneckými ústavy a nezvládnutým budováním identity (PDF).

Závěrem je třeba zdůraznit, že je absolutně nezbytné opustit plytké antinominalistické filosofování: „Nespokojenost, kterou si někteří nepřijatelně vybíjejí pogromy na Romech, ve skutečnosti patří těm, kdo ji svými opatřeními nebo lhostejností zapříčiňují: tedy vládě, krajům a obcím“ a začít s konkrétními drobnými kroky. Jako první by mělo být rasantně zkráceno přípravné řízení machetového ublížení na zdraví. Primární totiž není tajné přípravné řízení, jak v ČR stále převažuje, nýbrž veřejné hlavní líčení před soudem. A to by veřejnost uklidnilo.

Jako druhé by mělo následovat zcela zásadní mnohonásobné personální a finanční posílení Agentury pro sociální začleňování. Když můžeme vyhazovat 50 mld. Kč ročně na zbrojení, které nepotřebujeme, mohli bychom aspoň 10 mld. Kč vyčlenit na problém, který nás urgentně trápí. Dokud se sociálně vyloučenými nezačne pracovat skutečně individuálně, své špatné návyky nepřekonají. Sami to totiž nezvládnou.

10. září 2011

Kontakt na extrémisty

Anonym: "Vicekancléř ministra školství Josefa Dobeše (VV) Ladislav Bátora měl ve svém e-mailu kontakt na předsedkyni zaniklé ultranacionalistické Národní strany Petru Edelmannovou, která proslula výroky, že Romové by měli emigrovat do Indie. Nebo na pravicového extremistu Jan Kopala."

Ještě, že nemám ve svém e-mailovém adresáři ani Kopala, ani Edelmannovou. Už bych byl pro myšlenkovou policii podezřelý.

Fotomontage

Podle mého názoru tato fotomontage vypadá znepokojivě.

4. září 2011

Smysluplnost blogů

Není žádným tajemstvím, že Lucerna wikipedie je mentálně závislá na dědictví diskussních fór Britských listů – Sprchy – Vrby. Zlatá éra Sprchy byla v letech 2003–5, takže je nejvyšší čas se od ní osvobodit. Co se ze Sprchy zůstalo? Blog Kapitána Nema Nautilus a blog dvojky Vodník – JzP Discussion Speed. Oba jsem zatím měl v RSS čtečce, ačkoliv jejich přínos je čím dál víc záporný. Čím se oba blogy vyznačují? Konspiračními theoriemi a stokrát vyvrácenými nesmysly. Jsou to takový Zvědavec, CFP nebo OM light.

Kapitán a Vodník jsou zhruba stejně staří a přes nepodstatné rozdíly v názorech (Kapitán je militantní atheista, zatímco Vodník je ruskopravoslavný) sdílejí oba stejné myšlenkové schema: Všemu rozumí nejlépe. Nechtějí doopravdy diskutovat, nýbrž kázat. Mají o všem jednou pro vždy jasno, nějakými fakty se nenechají mýlit. Západní zvyklosti, např. respekt, nehodlají dodržovat. Neustále koketují s marxismem–leninismem. Zkrátka, postkommunism ve vší nahotě. Ukažme si to na příkladech:

Kapitán na počátku září 2011 publikoval hned 3 články. První je republikace blábolu ještě ze Sprchy, kde klade rovnítko mezi žoldáka/žoldnéře a professionálního vojáka. Co na tom, že jsem na LW publikoval serii hned 6 článků, kde jsem jeho pojetí uvedl na pravou míru. Kapitána nepoučí nikdy nic. A proč je Kapitánovo rovnítko nesmyslné? Ne pro nějaký přepjatý originalism, jak by k němu sáhnul Vodník, ale proto, abychom se domluvili. Pokud by žoldák/žoldnéř a professionální voják byla synonyma, tak bychom jeden z nich nepotřebovali. Jenže my potřebujeme popsat skutečného žoldnéře, protože žoldnéř nepožívá mezinárodní ochrany. A to už zcela pomíjím fakt, že rovněž důstojníci ČSLA byli zřejmě v Kapitánově pojetí žoldáci, což je absurdní.

Druhý je Kapitánovo jásání nad ethnickým konfliktem na Šluknovsku: „obyčejným občanům už skutečně došla trpělivost … ukazuje se, že lidé se umí elitě postavit, když je impuls opravdu silný“. Vzhledem k tomu, že pocházím z města, kde žije Romů opravdu velké množství, mohu tentokrát upokojit Kapitánův fetiš autopsie. Je zjevné, že stejně jako v prvním případě je Kapitánovo pojetí i závěry skrz na skrz falešné.

A konečně třetí je kritika konceptu oprávnění k nehmotným statkům. Ne, že by dnešní podoba autorského práva a práv průmyslových, která pochází z 19. století, byla vytesána do kamene. Ale věci nelze vidět tak černě, jako to činí Kapitán. Oprávnění k nehmotným statkům chrání důležitější věci než jsou filmy. Zásluhou průmyslových práv máme třeba neuvěřitelně dokonalé léky, protože kdyby z nových preparátů nebyly tak vysoké zisky, farmaceutické společnosti by neměly tolik peněz na vývoj a měli bychom zdravotnictví na úrovni ruské zemljanky.

JzP s Vodníkem tak pilní nebyli. JzP napsal dosti nešťastný článek, kde srovnává Chňoupka se Schwarzenbergem, jako kdyby nevěděl, že Chňoupek byl ministr zahraničí jen podle jména. Jako ruská kolonie ČSSR žádnou zahraniční politiku nemělo. Bohuslav Chňoupek tak za celých 17 let svého ministrování (v letech 1971–1988) zařídil jen 2 významnější věci spíše konsulárního charakteru: navázání diplomatických styků se Spolkovou republikou Německo (1973) a vrácení měnového zlata výměnou za odškodnění konfiskace majetku západních podnikatelů (1982). Na jiné aktivity omezená autonomie ČSSR nestačila.

Vodníkův pokus vnutit braní konspiračních theorií vážně je pod vší kritiku. Symptomatické na něm je, že když se sejde několik ultralevičáků, tak to Vodník označí za veřejnou debatu, jako kdyby v ČR ultralevičáci debatovat nemohli nebo to něco znamenalo.

Zkrátka a dobře, pohár trpělivosti přetekl. Vím, že by bylo lepší, kdybych to veřejně neoznamoval, protože se může stát, že změním názor, i když je to velice málo pravděpodobné. Všechna prohlášení tohoto typu totiž přirozeně platí cum clausula rebus sic stantibus, takže se může stát zázrak a Vodník začne opět psát zajímavě. Ale myslím, že nezačne, na to se příliš vžil do role Vladimíra Stwory II.

Co místo toho? Prázdné diskusse, které se v mnoha případech neliší od hospodského žvanění, nahradit sledováním informačních blogů jako je Tvrdého Massive Error, Bílova Kvantová koroptev či Horákovy Some Selfish Memes.

25. srpna 2011

Jaroslav Barták a pravoslaví

Zatímco nám Vodník s kalvinistickou přísností předhazuje, že Jaroslav Barták nebyl umlčen a dává hovory do novin, Pravoslavná církev s ním dokonce vesele podniká ve společnosti IKONOSTAS s. r. o., IČ 257 42 680. Očekávám, že se pravoslavní budou od Bartáka okamžitě distancovat, jinak bude nutné ruskopravoslavné prohlásit za unikátní světové kulturní a civilisační párie.

Updated.

24. srpna 2011

Právní vědomí v českých zemích

Na Facebooku jsme debatovali o jednom přitroublém článku, který je však bohužel standardem české novinařiny.

Pavel Hasenkopf v souvislosti s tím napsal poznámku, která přesně vystihuje stav českého právního vědomí: V Čechách, na Moravě a zbytečku Slezska je základem práva trestní právo, občanské je jen takový přívažeček. Až to budou lidi vnímat obráceně, bude to dobrá zpráva pro tuhle zemi.

23. srpna 2011

Láska

via Věra Tydlitátová:
Zamiloval se chlapec do dívky, vyznal jí své city a dívka mu hned položila dvě otázky:
„Máš dva Mercedesy?“
„Nemám,“ odpověděl chlapec
„Máš dvoupatrový dům?“
„No, ani ten nemám,“ smutně odpověděl.
„Tak se tedy nemáme dál o čem bavit,” reagovala chladně.
Zlomený chlapec šel pro radu k otci. „Nevím, co ti mám říct, synu. Když ji tolik miluješ, můžeš nakonec prodat Bentley i Lamborghini a koupit místo nich dva Mercedesy, ale abychom bourali dvě patra domu kvůli nějaké cuchtě, se mi zdá hloupé.“

Příčiny problémů řeckopravoslavných

Tomáš Feřtek: „Běžný plat (ne tedy průměrný, ale obvyklý) je tady, v chudé části Řecka, tak patnáct šestnáct set euro. Ale mnohé platy z ne úplně zřetelných důvodů (tipoval bych na „strýčkování“ tedy nepotismus) uskočí i o několik tisíc eur vzhůru. Řidič autobusu za v přepočtu tak sedmdesát pět tisíc? Pánové na tom nevidí nic divného. Jen si stěžují, že vláda teď šetří a ořezala různé příplatky a přídavky.“

22. srpna 2011

Poučení pro Vodníka: Kommunism

Jan Čulík: „Výraz „komunismus“ se běžně používá v západním mediálním i akademickém diskursu pro režimy, které byly před rokem 1989 součástí sovětského bloku. Je to zkratka a myslím, že se nemusíme bouřit, že podle oficiálního marxleninského učení měl komunismus teprve nastat někdy v utopické budoucnosti. To, že západní diskurs tuto zkratku běžně používá (a česká média ho převzala) mj. také naznačuje, že západní diskurs automaticky nepřebírá marxistickou interpretaci historie.“

Ano, s tím lze bez výhrad souhlasit. Dokud bude starší česká generace pojem kommunism chápat marxisticky, dotud bude ČR postkommunistická a nebude na Západ plně integrována.

Updated.

Fér o Blistech

Cituji: „Takový člověk okolo sebe obvykle shromáždí skupinu následovníků, kteří mají dojem, že právě jejich (jinde „zrádně, spiklenecky a fašistoidně“ opomíjený) názor je to, co by mohlo spasit svět. To už je taková chronická choroba jistého druhu intelektuálů.“

13. srpna 2011

Kapitánovo pojetí demokracie

Na Kapitánově blogu se rozpoutala zajímavá flame war o demokracii. Ponechme teď stranou Kapitánovo falšování pojmu demokracie (demokracie je procedurální a hodnotově neutrální) a označme jím popisovaný systém tradičním termínem ochlokracie.

Předně okliďme spor mezi Vodníkem a Tomášem Pecinou, zda byl Hitler ochlokrat čili nic: „To jako že většina Němců si přála rozpoutat válku s půlkou Evropy, dobýt SSSR a vyvraždit Židy v plynových komorách???“ Kdykoliv někdo narazí na Vodníkovy hluboko zažité předsudky, tak Vodník nadskočí metr dvacet. To pomiňme a odpovězme na otázku: Přála si většina Němců válku? Ne, ale slibované výsledky, včetně dobytí Ruska, by uvítala. Jenže nejde usmažit omeletu bez rozbití vajíček, což většině antinominalistů uniká. Co se týká holocaustu, otázkou se nelze s ohledem na české zákonodárství seriosně zabývat.

U vlastního Kapitánova pojetí demokracie ponechme stranou mýthus o vyvraždění Indiánů, který z neznámého důvodu papouškuje, a pseudoanalysu kommunismu a soutřeďme se na podstatu. Tam Kapitán trefil hřebík na hlavičku: „Váš přístup umožňuje naplnit tyto pozitivně chápané termíny libovolným obsahem. Všimněte si minimálně, jak se mění obsah pojmu demokrace v průběhu historie, to by vás mělo varovat. Athény byly demokracií s otroky, USA s apartheidem do 60. let, Izrael s občany prvé a druhé kategorie“. Jen je zcela nejasné, proč demokracii zaměňuje s demoskopií: „ČR s 70% odporem k základním politickým rozhodnutím“. Zaujala mne taky pravdivá myšlenka, že intellektuál je ten, kdo má dostatek času. Proč to Kapitán neapplikuje sám na sobě? Nebo si snad myslí, že znakem intellektualismu je hlásání myšlenek establishmentu?

Záměna demokracie s ochlokracií je pro všechny Vodníky a Kapitány typická: „Je soulad mocenských rozhodnutí s vůlí lidu, což při jisté míře abstrakce tváří, jako vláda lidu.“ Zajímalo by mne, jak by se tato mýthická jednota vůle establishmentu a lidu zjišťovala jinak než ve volbách nebo referendu.

Závěr patří k sociálnímu konstruktivismu à la 60. léta: „Definice základních termínů popisujících společnost musí být jasná, jednorozměrná, apriori neutrální a invariantní vůči času a okamžité mocenské situaci. Jinak je toho ideologie.“ Jako neblahé dědictví té doby nám dodnes zůstaly orgány, návrhy, dohoda o provedení práce a další výdobytky rozvitého kommunismu. Dnes už víme, jaký to byl omyl, jen Kapitán v 60. letech usnul a dosud se neprobudil.

6. srpna 2011

Homosexualism a jiné уклоны aneb deviantní klausism

Okurková saisona je v plném proudu, takže českým journalistům přišlo vhod, že opět mohou začít mlátit Hrad klackem po hlavě. Oč jde?

Vše začalo tím, že Petr Hájek napsal: „Nátlaková akce homosexuálů, která proběhne v Praze pod pěkným českým názvem Gay parade, totiž není nevinnou legráckou. Je vážnou politickou demonstrací určitého hodnotového vidění světa. Světa, v němž klasická rodina již nehraje žádnou roli. V němž hluboké národní tradice a kulturní kořeny ožírá obluda multikulturalismu. Světa, v němž sexuální či jakákoli jiná deviace je povýšena na ctnost, abnormalita na normu, destrukce společnosti na posvátný Pokrok. Kde občanské svobody nahradila lež takzvaných lidských práv a první mezi nimi, svobodu projevu, cenzura politické korektnosti, jak se dnes politicky korektně říká obyčejnému pokrytectví.“

Když se proti němu postavila nejen progressivistická Pravda a láska, ale též socialistická ČSSD: „Tento výrok ale považuji za extrémně nebezpečný – může se najít deviant podobný norskému, který se jím inspiruje,“ tak se ho zastal president republiky: „Jestli někoho popuzuje slovo deviace, já ho mám za hodnotově neutrální slovo. V každém případě je homosexualita něco výrazně menšinového a jako taková si zasluhuje naši ochranu, nikoli nutně apoteózu.“ ODS se většinově proti pražskému primátorovi rovněž postavila.

Když už se zapojuji do této mediální rvačky, tak je nutno vyjasnit své posice, jinak to kvůli povrchnosti, s níž se tady texty čtou, schytám ze všech stran. Můj postoj ke Klausovi byl a zůstává ambivalentní. Přiznávám mu zásluhy, ale zcela odmítám jeho eurofobii a rusofilství. Na druhou stranu mám stále větší sympathie pro tohoto otloukánka mediokracie. Co se týká Hájka, považuji ho za významného myslitele na úrovni Pata Buchanana. Je ostudné, že Pravda a láska, která zcela ovládá mediální establishment, brání nejen paleokonservativci Hájkovi, ale dokonce též neokonservativci Jochovi svobodně vyjadřovat své názory. Svoboda projevu tím neskutečně trpí.

Co se týká gayů a leseb (LGBT), myslím, že jsem svůj postoj dostatečně osvědčil tím, že jsem pomáhal organisovat Queer Pride v Táboře 2009. Zásah neonacistů proti Queer Parade v Brně 2008 považuji za neomluvitelné selhání policie. Kvůli tomu, aby se to neopakovalo, aby veřejná správa tak osudně neselhávala nebo dokonce těmto shromážděním aktivně nebránila, poslalo svůj dopis 13 velvyslanců. Teď je však zneužíván proti Hájkovi. Povolit adopci dětí registrovanými partnery považuji za potřebné.

Petr Bušta celou mediální reakci přehledně shrnul a správně připomněl, že problém je hlavně ve slovu deviace. Proč? Vinou neblahé české antinominalistické tradice se v ČR pojmy používají jako nálepky, jako prostředek hodnocení. Sionista je z podstaty věci kladný, a proto Breivik sionistou být nemůže. Deviant je z podstaty věci záporný, a proto homosexuálové devianty být nemohou. Celé to připomíná pereniální spor o pojem normalita. Je normální funkční nebo běžný?

Positivisté homosexualitu považovali za disfukční, protože ideální homosexuál nemůže mít děti (v praxi to přirozeně jde nejrůznějšími způsoby obejít): „In 1886 noted sexologist Richard von Krafft-Ebing listed homosexuality along with 200 other case studies of deviant sexual practices in his definitive work, Psychopathia Sexualis.“ Změna nastala až v 1970s vítězstvím progressivismu: V roce 1973 škrtla homosexualitu ze seznamu mentálních poruch American Psychiatric Association, v roce 1975 ze seznamu deviací American Psychological Association. Zatímco ICD-9 z roku 1977 homosexualitu ještě uváděla jako duševní nemoc, ICD-10 z roku 1990 již nikoliv. Je zjevné, že debata o tom, zda homosexualita je nemoc čili nic, je názorová, tedy neexaktní.

Za zajímavější považuji debatu o homosexualismu, která poněkud zapadla. LW se jí podrobně věnovala již v minulosti, tím, že referovala o výtečných ŠJůových příspěvcích na toto thema: „V naší moderní kultuře jsme navyklí uvažovat takto: rozpoznat svou homosexuální orientaci znamená naprosto a bezvýhradně se ztotožnit s jednou konkrétní gay ideologií, věřit na dogmata o 4 % a o nutnosti uzákonění registrovaného partnerství, najít si člověka stejného pohlaví a mít s ním jakýsi vztah nahrazující či napodobující manželství. Většina historických kultur, které homosexualitu jako vlastnost integrovaly, ji ale chápaly v úplně jiném kontextu, v úplně jiných typech vztahů, a také o těchto vztazích uvažovali v úplně jiných pojmech.“

Updated.

Boj o zrno

Kapitánův blog degradoval na Britské listy light, takže je k nerozlišení od množství podobných blogů, ať už je to Tribun, Discussion Speed, Outsider Media nebo Zvědavec. Tyhle blogy nemá cenu sledovat, protože místo informací přinášejí desinformace, místo analys propagandu.

Kapitánův blog má ale výhodu, že tam ještě chodí lidé, kteří si z něj dokážou udělat srandu, aniž by to byl trolling. Dva takové příspěvky přináším in extenso:
[8] Paželv - 05.08.2011, 13:27:50 Co teprve odboj proti nacismu! Tehdy západní státy vydržovaly celé loutkové vlády, aby navodily představu, že v Protektorátu si vůbec nevládnou Češi. Kromě toho vysazovali agenty s falšovanými doklady přímo do naší země! Kdepak ten západ. Lepší, když si vládneme sami. Ať už tady máme nacisty, anebo komunisty.
[9] Anonymous - 06.08.2011, 00:06:42 Jj, zatimco chlapi z plechovy kavalerie bojovali o zrno, tzv. disidenti v Praze hyrili za penize zapadnich diverznich central

1. srpna 2011

Trojčlenka

Trojčlenka je zázrak kupeckých počtů a jejich vrchol. Já jsem se ji neučil, protože jsem byl postižen reformou výuky na základní škole (zřejmě v rámci transformace ZDŠ na ZŠ), kdy byly příliš prosté počty nahrazeny vznešenou mathematikou. Jiným fenoménem té doby byly množiny.

Výsledkem je, že mi kupecké počty dělají neskutečné problémy a to, co normální člověk počítá trojčlenkou (přímá/nepřímá úměrnost), složitě vyčísluji přes jednotku. Proto bych uvítal, kdyby mi někdo poradil jednoduchou mnemotechnickou pomůcku, díky níž bych si zapamatoval, co se má čím násobit a dělit.

18. července 2011

Rudá Dvořáková

Svérázné názory Vladimíry Dvořákové jsem dříve přičítal pouze její spolupráci s Miloslavem Ransdorfem. Nyní se ukázalo, že byla členkou KSČ. Kommunista zůstane kommunistou, i kdyby trakaře padaly.

17. července 2011

Pravda a láska – definice

Poté, co Adam B. Bartoš sepsal svou analysu Pravdy a lásky, která byla velkým zklamáním, jsem naznačil, že uvažuji o vlastní. Ale protože dům nelze stavět od střechy, musí mu předcházet spousta studií. Skvěle mi teď nahrál přední kommentátor Pravdy a lásky, Jindřich Šídlo, který její existenci přiznal: „Jen pro vyjasnění pojmů: „pravdoláskaři“ jsou lidé, kteří stále cítí sympatie k Václavu Havlovi, mají vcelku liberální pohled na svět, občas nezvládají svůj patos, coby voliči se posunují po trati ODA - Unie svobody - zelení - kníže, často čtou týdeník Respekt“. S touto definicí lze vcelku souhlasit, až na ten liberalism, k němuž lze Pravdu a lásku řadit jen v rámci velice širokého proudu, asi jako kommunism do socialismu.

Pro dobrou definici je nutno identifikovat historické kořeny. Historicky prvním hlasatelem Pravdy a lásky byl Girolamo Savonarola (1452–1498). Pokud najdete někoho staršího, budu vám v diskussi vděčen, nicméně upozorňuji, že Jana Husa za hlasatele Pravdy a lásky nepovažuji, stejně jako pozdějšího Martina Luthera. Tím je až Jean Calvin (1509–1564) a Pravda a láska není nic jiného než kalvinism zbavený náboženského obsahu.

Ve světě se Pravdě a lásce říká progressivism nebo reformism (to je pravicová část sociální demokracie), přičemž nejvýznamnějším zástupcem je pokrokové hnutí v USA na přelomu 19. a 20. století, včetně investigativních muckrakers. V Čechách se v dnešním slova smyslu Pravda a láska konstituuje rovněž na konci 19. století, když byl v létě 1893 Tomáš Garrigue Masaryk vykopnut z liberální, byť nacionalistické, mladočeské strany. Masarykovi realisté (lidovci) pak tvořili úzkou sektu, která ve veřejném mínění příliš neresonovala. Za první republiky se však zmocnili moci a přepsali učebnice. Na základě kultu první republiky je to tak officiální názor dodnes.

Čím se tedy liberalism v užším slova smyslu a progressivism liší? Pro liberalism je hlavním cílem Svoboda, pro progressivism je to Dobro. Nejlépe je rozdíl mezi liberály a progressivisty vidět na přístupu k politickým svobodám. Liberálové prosazují svobodu projevu i pro kommunisty a neonacisty. Pro progressivisty neexistuje nic horšího než politická práva pro extrémisty.

V poslanecké směmovně nejsou liberálové ani progressivisté zastoupeni. ODS je catch-all party po vzoru CDU, kde vedle sebe volně působí liberál Zahradil a konservativec Benda. Věci veřejné jsou populistické, TOP 09 je zatím nevyhraněná, ale tenduje k neokonservativismu à la Newt Gingrich. Po zániku LiRA tak hlavní liberální stranou zůstává eurorealistická (nacionalistická) Strana svobodných občanů. Pravda a láska i nadále kolonisuje Stranu zelených.