13. září 2007
Koncept znečištění
Není to nic jiného než jeden z druhů morální paniky. "Znečištění rasy byla poměrně běžná obsedantní představa v době Hitlerova mládí asi tak jako znečišťování životního prostředí se stalo obsesí sedmdesátých a osmdesátých let. Dojem všeobecného znečištění působil velmi sugestivně na typ lidí, kteří věřili, že konspirační theorie jsou hybnou pákou dějinných událostí. Jako později ekologové i oni se domnívali, že se rasové znečištění šíří neobyčejně rychle, že hrozí světová katastrofa, a že potrvá dlouho, než se směr vývoje obrátí, i kdyby se příslušná opatření provedla okamžitě." Paul Johnson: Dějiny dvacátého století, Praha 1991, p. 336
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Nehodlám teď řešit samotnou myšlenku, ale nějak mi nesedne vyjádření "typ lidí, kteří věřili, že konspirační theorie jsou hybnou pákou dějinných událostí".
OdpovědětVymazatNebylo tím spíš myšleno "konspirace je hybnou pákou dějinných událostí"?
No, já to z angličtiny nepřekládal. :-) Byl to otec Jana Čulíka.
OdpovědětVymazatOn má Johnson sice možná některých věcech pravdu, ale mnohdy je naprosto mimo či jeho úvahy postrádají jakoukoliv hloubku. Třeba Enemies of Society nejen chybně hodnotí příčiny zániku Římské říše a další věci, ale především lze tuto knihu jako celek hodnotit o třídu níže než třeba díla na ve své podstatě podobná témata jakými jsou Vzpoura davů od José Ortegy y Gasseta či Waldgang od Ernsta Jüngera.
OdpovědětVymazatPoznámka na vysvětlenou: Tady nejde ani tak o mé osobní sympatie s názory. Víme přece, že Gasset podporoval špatnou stranu při Občanské válce ve Španělsku a především se šíleně sekl ohledně prespektiv Evropy do budoucn, a stejně tak, Jünger byl jako předválečný publicista mnohem autentičtější než jako poválečný spisovatel-pozorovatel.
Na en: byla obrovská debata, zda je Johnson historik čili nic, stejně jako byla obrovská debata v českých médiích, zda je Irving historik čili nic.
OdpovědětVymazatChtěl bych říci, že mám pocit, že Johnson je hlavně essayista. To je professe, která v ČR úplně chybí. U nás máme vědce (např. Hrocha), máme intelektuály (např. Stanislava Komárka či Jana Zrzavého), máme propagandisty (např. Kellera či Martina Komárka), ale nemáme essayisty. Od vědců se liší tím, že píší lehčím perem, od intelektuálů tím, že jsou angažovaní, a od propagandistů tím, že nejsou tak tupí. Zatímco propaganda vás akorát tak vytočí a není ničím zajímavá, essayistika vás přiměje přemýšlet, i když se závěry třeba nesouhlasíte.
Která strana ve španělské občanské válce byla špatná? :-)
Ono je otázka pojmenování vždy složitá. Někdo spadá víc do esejistiky, někdo zase do historiosofie či třeba i geopolitiky.
OdpovědětVymazat