2. října 2010

Poučení pro Peterse X: ούσία a ύπόστασις

Dva výběry z knih V. Losského; zdůraznění jsou moje:

Když Otcové chtěli vyjádřit realitu, která je Třem Osobám společná, „rozdělujíce na Tři nerozdělitelné Božství“, jak praví Řehoř Bohoslovec, zvolili slovo ούσία. Byl to filosofický termín a znamenal „jsoucnost” (bytnost), ale byl to už také termín zvulgarisovaný, protože jej začali používat ve smyslu např. „majetek” nebo „držba”(vláda). ... Slova όμοούσιος a ούσία však podtrhovala totožnost, což ovšem spíše souznělo s pozdním helenistickým myšlením, které .... soustřeďovalo pozornost k extatickému odhalení Jediného. Identita bytnosti, která jím byla vyjadřována, spojovala přece dvě nezvratně odlišné Osoby, aniž je v této jednotě pohlcovala. Bylo tedy nutno zabezpečit toto tajemství „druhého” a v tom případě běželo o něco, co bylo naprosto cizí antickému myšlení, jež ontologicky zdůrazňuje „totéž”, avšak v „jiném” zjišťuje až téměř rozpad bytí. Významným pro takový světový názor byla nepřítomnost jakéhokoli´v označení osoby v antickém slovníku, neboť latinské „persona“ a řecké „πρόσωπον“ mělo význam omezující, matoucí, a posléze dokonce illusorní aspekt individua. Nikoliv osoba, odhalující osobnostní bytí, nýbrž osoba – maska bytosti neosobní. Slovo πρόσωπον skutečně znamená masku či hereckou roli. „Druhý" je zde naprosto povrchní a jako takový postrádá jakékoliv hloubky. Proto nás nepřekvapí, že Otcové dali před tímto slabým a snad k omylu svádějícím slovem přednost jinému, důsledně jednoznačnému slovu, jehož smysl však oni dokonale přetavili; tím slovem je ύπόστασις.

Jestliže ούσία byl pojem zřejmě filosofický, který byl postupně vulgarisován, pak ύπόστασις bylo slovo všední, které začínalo teprve získávat filosofický význam. V běžném jazyce toto slovo znamenalo „existování“, ale někteří stoikové mu dali význam zvláštní substance, význam individuality. Ostatně termíny ούσία a ύπόστασις byly téměř synonyma, oba měly vztah k bytí, přičemž první znamenal spíše jsoucnost, zatímco druhý zvláštnost, ačkoli přece jen nelze přehnaně mezi nimi vytyčovat rozdíl. ... Tato relativní ekvivalence přála utváření křesťanské terminologie. Vždyť neexistoval jiný, ranější kontext, který by byl schopen porušit rovnováhu mezi dvěma termíny, jejichž prostřednictvím si svatí Otcové přáli zdůraznit rovnocenné hodnoty... Prakticky ούσία i ύπόστασις byla nejprve synonyma. Oba termíny měly vztah k sféře bytí. Otcové tím, že jim vtiskli specifický význam, mohli poté bez zábran zapojit osobnost v bytí a personalisovat ontologii.

(Vladimir Lossky: Dogmatická teologie, Praha 1994, str. 23-24)

---

The two terms would thus appear to be more or less synonymous; ούσία meaning an individual substance, while being capable at the same time of denoting the essence common to manu individuals; ύπόστασις, on the other hand, meaning existence in general, but capable also of application to individual substances. According to the testimony of Theodoret of Cyrus: „for profane wisdom there is no difference between ούσία and ύπόστασις. For ούσία means that which is, and ύπόστασις that which subsists. But according to the teaching of the fathers, there is between ούσία and ύπόστασις the same difference as between common and particular.“ The genius of the Fathers made use of the two synonyms to distinguish in God that which is common - ούσία, substance or essence – from that which is particular – ύπόστασις or person.

This latter expression, persona, πρόσωπον, which was widely adopted in the West, at first occasioned lively disputes in Eastern Christendom. In reality, this word far from having its modern sense of person (human personality, for example), denoted rather the outward aspect of the individual – the appearance, visage, mask; or the character assumed by an actor. St. Basil saw in this term, as applied to trinitarian doctrine, a tendency which had already shown itself in Sabellianism... In the West, on the other hand, the term ύπόστασις (which was translated by substantia), was regarded as an expression of tritheism and even of Arianism. These misunderstandings were nevertheless dispelled..

(Vladimir Lossky: The Mystical Theology of the Eastern Church, Crestwood, New York, 1976, p.51-52; další studium zde)

13 komentářů:

  1. Ostatně termíny ούσία a ύπόστασις byly téměř synonyma
    Tím jste úspěšně vyvrátil sám sebe. Pokud je jen jedna ούσία a tři ύπόστασις, je typicky vodníkovským falšováním slov, pokud Řehoř Bohoslovec použil pro tak odlišné termíny „téměř synonyma“.

    OdpovědětVymazat
  2. ??? - to Vy jste se nechápavě rozčiloval, když jsem mluvil o "třech podstatách" (maje na mysli pochopitelně hypostase). Vy, okcidentálci, nemáte smysl pro jemné rozlišování, proto vám Otcové nakonec ponechali ty "osoby", jinak byste to nepochopili.

    OdpovědětVymazat
  3. to Vy jste se nechápavě rozčiloval, když jsem mluvil o "třech podstatách" (maje na mysli pochopitelně hypostase)
    Cože? Když se česky řekne "podstata", tak se tím nikdy nemyslí "osoba". Když jste tedy hovořil "třech podstatách", tak jste dopustil herese. Tady nejste v řečtině, tady mají slova mnohem přesnější význam.

    Vy, okcidentálci, nemáte smysl pro jemné rozlišování
    Jestli někdo nemá smysl pro jemné rozlišování, tak jsou to Řekové, kteří bez ladu a skladu používají "pojem" ύπόστασις úplně pro všechno.

    Otcové nakonec ponechali ty "osoby", jinak byste to nepochopili
    Pojem πρόσωπον je na x místech v Bibli, takže ho Řekové nemohli škrtnout, i kdyby se rozkrájeli.

    OdpovědětVymazat
  4. Je mi naprosto jasné, že když se prohlašuji za "neorthodoxního pravoslavného" (protože vlastností mojí hypostase je přemýšlet ;-)), tak Vám v hlavě exploduje neopositivistický granát...:-))

    OdpovědětVymazat
  5. Co si představujete pod "neorthodoxním pravoslavným", je otázkou. Domnívám se, že tím jsou zbytky Vaše předchozího myšlení, které jste jinak vytlačil do podvědomí.

    tak Vám v hlavě exploduje neopositivistický granát...:-))
    Už jsem Vám x-krát jasně vysvětlil, že neopositivistou nejsem, protože epistemologicky stojím někde úplně jinde. Vzhledem k Vašemu fanatickému setrvávání na nesprávné klassifikaci Vás v takových případech budu označovat za kalvinistu, protože mezi fanatismem Vaším a kalvinistickým shledávám jistou podobnost.

    OdpovědětVymazat
  6. Domnívám se, že tím jsou zbytky Vaše předchozího myšlení, které jste jinak vytlačil do podvědomí.
    Nikoli. Tím jsou zbytky perennialismu; některé jsou v pravoslaví akceptovatelné, jiné méně a další zas nikoli.

    Už jsem Vám x-krát jasně vysvětlil, že neopositivistou nejsem
    Vaše prkenné lpění na termínech, které jste si Vy vybral jako správné (krzevá usus nebo domnělou "vhodnost") Vás z něj činí. Kdežto mně je fanatism cizí - to Vy si ho pletete s pevností ve víře.

    OdpovědětVymazat
  7. Vodníku, silně se obávám, že o positivismu víte stejně málo jako o sv. Trojici. Proto Vám doporučuji, abyste o něm ve vlastním zájmu nemluvil, chcete-li se vyhnout zesměšnění pro Váš kalvinistický zápal.

    Náležité používání je známkou každého poznání. Nesouvisí to ani s positivismem, ani s nominalismem, ani s ničím podobným, jak si pletete. BTW, neopositivism se nezabývá ontologií (terminologií), nýbrž gnoseologií. Ale to je jen taková, pro Vás symptomatická, drobnost.

    Kdežto mně je fanatism cizí - to Vy si ho pletete s pevností ve víře.
    Můžete mi říci, jak souvisí s vírou Vaše fanatické prosazování nepřesných řeckých termínů do češtiny? A zdůrazňuji, že nepřesných. Když někdo řekne ύπόστασις, tak nikdo bez dalšího neví, zda tím dotyčný myslí bytnost, podstatu, nebo osobu. A to má být v pojetí Vodníka subtilní pojem.

    OdpovědětVymazat
  8. Mně fascinuje, jak jste přesvědčen o tom, že těmto věcem rozumíte lépe než svatí Otcové a zástupy mnichů, biskupů, světců a dalších, kteří šli v jejich stopách. Navrch čerpáte ze zaujatých římskokatholických pramenů aniž byste byl římským katholíkem, což dodává Vašemu intellektualismu podivuhodně bizzarní témbr.

    OdpovědětVymazat
  9. Mně fascinuje, jak jste přesvědčen o tom, že těmto věcem rozumíte lépe než svatí Otcové a zástupy mnichů, biskupů, světců a dalších, kteří šli v jejich stopách.
    Nesmysl. Tvrdím, že tomu rozumím lépe než schismatická "pravoslavná" nauka, protože mne vede katholictví, které na rozdíl od Cařihradu nikdy nebylo heretické, čímž se v těchto záležitostech osvědčilo.

    Navrch čerpáte ze zaujatých římskokatholických pramenů
    Nejsou o nic méně zaujaté, než ty Vaše. Tak z čeho mám čerpat? Jako atheista jasně vidím, že jste odpadli od pravé Církve, od sv. Theodora Studity tím, že se východní církve zmocnili císařovi agenti. Caesaropapism je druh herese.

    OdpovědětVymazat
  10. Tvrdím, že tomu rozumím lépe než schismatická "pravoslavná" nauka, protože mne vede katholictví
    x
    Jako atheista jasně vidím...

    Proboha, už toho nechte a udělejte si pořádek ve vlastní hlavě!...

    OdpovědětVymazat
  11. Ten mám. Zajímá mne pravda. A zjistil jsem, že ji mají katholíci, zatímco pravoslavní žijí v bludu a odmítají si to přiznat.

    OdpovědětVymazat
  12. BTW, všiml jsem si, že jste přidal link na Dogmatické bohosloví na pravoslavném webu. To jsem chtěl původně taky udělat, ale právě citovaná kapitola tam není (stejně jako výklad stvoření, který jsem kdysi opsal pro Vrbu).

    OdpovědětVymazat
  13. Ach tak. Ale snad je lepší něco než nic.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>