Zobrazují se příspěvky se štítkemHistorie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHistorie. Zobrazit všechny příspěvky
26. července 2010
25. července 2010
Jan Fojtík v. Kamil Pixa
Střípek k dějinám normalisace poskytla Miroslava Filípková: "V březnu 1970 mě přijali v Krátkém filmu. Synovi Kamilovi o mně řekl Jaroslav Pixa, manžel Milady Pixové, kterou JF v Reportáži nařkl "z nedisciplinovanosti". Celý, skoro stoletý život usiloval Jaroslav Pixa o očistu své ženy. Zaručil se za mě Vladimír Vrána, u kterého JF nějaký čas za okupace bydlel a jenž byl vězněn na Pankráci. Vrána psal kvůli mně Husákovi iredakci Rudého práva. V dubnu 1970 měl vedoucí ideologického odd. ÚV KSČ Jan Fojtík krátký telefonát. Čestná předsedkyně Svazu žen, vysoká funkcionářka mírového hnutí Gusta Fučíková vznesla prostý dotaz: Jak je možné, že má Filípková práci? Fojtík volal generálnímu řediteli Čs. kinematografie. Generální volal řediteli Krátkého filmu. Kamil Pixa mě nevyhodil. Řekl, že by se nemohl podívat na fotografii své matky Milady. Miladu Pixovou zastřelil v Terezíně esesák Jäckl."
Zatímco Fojtík byl kamarád Fučíkové, Pixa kvůli své matce Fučíka nenáviděl. Nicméně to nijak neomlouvá jednoho z nejhorších příslušníků StB, které kdy měla, i když to byl umělec. To, že Just po něm chtěl pokání, je naivní: "Pixa je na tom podobně – dokonce ve své tehdejší činnosti vidí dodnes jakési kreativní prvky (Výslech – to je umění!), ve šmírování a shromažďování kompro-materiálů (operace Trpaslík) spatřuje jakési »nádherné dobrodružství« (My jsme se bavili, byla to ohromná hra)."
Zatímco Fojtík byl kamarád Fučíkové, Pixa kvůli své matce Fučíka nenáviděl. Nicméně to nijak neomlouvá jednoho z nejhorších příslušníků StB, které kdy měla, i když to byl umělec. To, že Just po něm chtěl pokání, je naivní: "Pixa je na tom podobně – dokonce ve své tehdejší činnosti vidí dodnes jakési kreativní prvky (Výslech – to je umění!), ve šmírování a shromažďování kompro-materiálů (operace Trpaslík) spatřuje jakési »nádherné dobrodružství« (My jsme se bavili, byla to ohromná hra)."
24. července 2010
Juan Rodríguez Lozano
Známý katholický fundamentalista, Radomír Malý, na Semínově blogu napsal: "Lze snad čekat od socialisty Zapatera, který se chlubí tím, že jeho dědeček padl v boji proti Frankovi, tedy na straně komunistů, že bude vstřícný vůči obětem komunismu, tentokrát pro změnu kubánského?" Jak vyplývá ze španělské verse původní wikipedie, bylo to poněkud jinak.
Juan Rodríguez Lozano (1893–1936) byl z vojenské rodiny a celý život byl vojákem. Po vyhlášení II. španělské republiky se z něho stal tajný socialista: Voják tehdy musel být naprosto apolitický, a proto tajný. Přesto v únoru 1934 důvěrně nabídl své služby hlavním socialistickým novinám El Socialista. Dne 5. října 1934 však vypuklo na protest proti vstupu CEDA do vlády socialistické povstání. Armáda ho potlačila (Rodríguez se na tom take podílel), list El Socialista byl zastaven a jeho majetek zabaven. Tak byl zajištěn i Rodríguezův dopis.
Process s Rodríguezem skončil tak, že byl pro "jednání neslučitelné s postavením vojáka" uvolněn do záloh. V roce 1936 vyhrála volby Lidová fronta. Za 2 měsíce byl Rodríguez amnestován.
Jenže v noci z pátku 17. na sobotu 18. 7. 1936 začalo vojenské povstání. Rodríguez byl ve své posádce v Leónu zatčen. Vojenský stanný soud ho odsoudil k smrti a dne 18. 8. 1936 byl popraven. Záznamy o jeho processu se nedochovaly, takže není známo odůvodnění rozsudku smrti. Lze se domnívat, že nějaké hlubší opodstatnění neměl, že šlo o typickou frankistickou brutalitu vůči nepřátelům povstaleckého régimu.
Co z toho vyplývá? Nepoučitelní pravičáci jako Malý dávají socialisty a kommunisty do jednoho pytle, jako kdyby mezi nimi nebyl zásadní rozdíl. Pak se diví tomu, že ostatní nerozlišují zase na ultrapravici.
Frankistická diktatura byl nelidský régime, který zavraždil desítky tisíc lidí jen proto, že měly jiný názor. Poučení pro dnešní bojující demokracii, která rovněž pronásleduje lidi s odlišným názorem: Skutečná demokracie je něco úplně jiného, jejím znakem je tolerance.
Juan Rodríguez Lozano (1893–1936) byl z vojenské rodiny a celý život byl vojákem. Po vyhlášení II. španělské republiky se z něho stal tajný socialista: Voják tehdy musel být naprosto apolitický, a proto tajný. Přesto v únoru 1934 důvěrně nabídl své služby hlavním socialistickým novinám El Socialista. Dne 5. října 1934 však vypuklo na protest proti vstupu CEDA do vlády socialistické povstání. Armáda ho potlačila (Rodríguez se na tom take podílel), list El Socialista byl zastaven a jeho majetek zabaven. Tak byl zajištěn i Rodríguezův dopis.
Process s Rodríguezem skončil tak, že byl pro "jednání neslučitelné s postavením vojáka" uvolněn do záloh. V roce 1936 vyhrála volby Lidová fronta. Za 2 měsíce byl Rodríguez amnestován.
Jenže v noci z pátku 17. na sobotu 18. 7. 1936 začalo vojenské povstání. Rodríguez byl ve své posádce v Leónu zatčen. Vojenský stanný soud ho odsoudil k smrti a dne 18. 8. 1936 byl popraven. Záznamy o jeho processu se nedochovaly, takže není známo odůvodnění rozsudku smrti. Lze se domnívat, že nějaké hlubší opodstatnění neměl, že šlo o typickou frankistickou brutalitu vůči nepřátelům povstaleckého régimu.
Co z toho vyplývá? Nepoučitelní pravičáci jako Malý dávají socialisty a kommunisty do jednoho pytle, jako kdyby mezi nimi nebyl zásadní rozdíl. Pak se diví tomu, že ostatní nerozlišují zase na ultrapravici.
Frankistická diktatura byl nelidský régime, který zavraždil desítky tisíc lidí jen proto, že měly jiný názor. Poučení pro dnešní bojující demokracii, která rovněž pronásleduje lidi s odlišným názorem: Skutečná demokracie je něco úplně jiného, jejím znakem je tolerance.
Jak začala Beatlemania v Americe
US nahrávací společnosti považovaly britské zpěváky a skupiny za lokální fenomén, který v USA nemůže uspět. Jako kuriositu CBS natočila reportage o britském šílenství fanynek Beatles a dne 22. 11. 1963 ji odvysílala v The CBS Evening News With Walter Cronkite.
Příští den 15letá školačka z 9. třídy, Marsha Albertová, napsala do radia WWDC: "Why can't we have music like that here in America?" A tím to začalo.
V úterý 17. prosince 1963: "Having received a copy of "I Want To Hold Your Hand" from England - Carroll James decides that its US premiere should be introduced by the young girl who had requested the record. He contacts Marsha Albert and invites her to the WWDC studios. She introduces the record with the words "Ladies and gentlemen for the first time on the air in the United States - here are the Beatles singing 'I Want To Hold Your Hand.'" (MP3)
The oft-used expression "the phones lit up" does not begin to describe the reaction that WWDC experiences. Listeners phone in repeatedly to request the song. Carroll James and the radio station react by placing their solitary copy of the record in heavy rotation. The frequent playing of the record elicits even more listener response.
Listeners start bombarding Washington record stores with requests for a record and artist that none of the stores have even heard of. The grassroots reaction has begun..."
Příští den 15letá školačka z 9. třídy, Marsha Albertová, napsala do radia WWDC: "Why can't we have music like that here in America?" A tím to začalo.
V úterý 17. prosince 1963: "Having received a copy of "I Want To Hold Your Hand" from England - Carroll James decides that its US premiere should be introduced by the young girl who had requested the record. He contacts Marsha Albert and invites her to the WWDC studios. She introduces the record with the words "Ladies and gentlemen for the first time on the air in the United States - here are the Beatles singing 'I Want To Hold Your Hand.'" (MP3)
The oft-used expression "the phones lit up" does not begin to describe the reaction that WWDC experiences. Listeners phone in repeatedly to request the song. Carroll James and the radio station react by placing their solitary copy of the record in heavy rotation. The frequent playing of the record elicits even more listener response.
Listeners start bombarding Washington record stores with requests for a record and artist that none of the stores have even heard of. The grassroots reaction has begun..."
10. července 2010
Pyšná princessna a jiné filmy
Malý čtenář mne kdysi upozornil na blog Antonína Kostlána, který je nyní v blogrollu LW. Hned první Kostlánův post se týkal filmu – Untergang (2004). Na rozdíl od snad všech ostatních kritiků jej odsoudil, ale rozbor proč, by si zasloužil zvláštní post.
Za zvlášť povedenou považuji kritiku filmu Pyšná princessna (1952).
Za zvlášť povedenou považuji kritiku filmu Pyšná princessna (1952).
498 španělských mučedníků
Dne 28. října 2007 Benedikt XVI. blahořečil 498 španělských mučedníků zavražděných ultralevičáky. To přirozeně vyvolalo nevoli ultralevičáků.
8. července 2010
Pracovní skupina
O vyjednávání Židů s nacisty se moc nemluví. Radši. Ne, že by to bylo zakázáno, nežijeme za Stalina, ale do officiální verse to příliš nezapadá. Proto je vždy malý zázrak, když vznikne dílo, které toto mlčení prolomí.
Jedním z nich je dokument Mezi zaslepenými blázny, který pojednává o bratislavské Pracovní skupině, předchůdkyni aktivit Rudolfa Kastnera. Hlavním organisátorem Pracovní skupiny, který přežil válku, byl rabín Chaim Michael Dov Weissmandl (1903–1957), který se spojil se socialistou Nathanem Schwalbem (1908–2004). Toto spojenectví však nebylo bez konfliktů a po válce Weissmandl dokonce sionisty obvinil, že pro záchranu Židů před holocaustem udělali jen velice málo.
Není proto divu, že o Pracovní skupině se šířeji zmiňují jen alternativní, tj. antisionistické, práce o holocaustu. Citaci z ní si můžete přečíst ve společném překladu Zvědavce a CFP.
Jedním z nich je dokument Mezi zaslepenými blázny, který pojednává o bratislavské Pracovní skupině, předchůdkyni aktivit Rudolfa Kastnera. Hlavním organisátorem Pracovní skupiny, který přežil válku, byl rabín Chaim Michael Dov Weissmandl (1903–1957), který se spojil se socialistou Nathanem Schwalbem (1908–2004). Toto spojenectví však nebylo bez konfliktů a po válce Weissmandl dokonce sionisty obvinil, že pro záchranu Židů před holocaustem udělali jen velice málo.
Není proto divu, že o Pracovní skupině se šířeji zmiňují jen alternativní, tj. antisionistické, práce o holocaustu. Citaci z ní si můžete přečíst ve společném překladu Zvědavce a CFP.
4. července 2010
Polemika s Vodníkem II
Vodník na svém blogu zveřejnil reakce na mé texty, jimiž jsem ho poučil, jak se věci mají. Proto nezbývá než pokračovat v polemice s ním.
Lidskost Byzance. Oč tu vždy běželo, byla Εκλογή. Iuridictum o ní píše: "Reformováno bylo i trestní právo, kdy se u mnoha trestných činů ruší trest smrti a nově se zavádějí tresty mrzačící (nejčastěji uřezání nosu či uší nebo oslepení)." Encyclopædia Britannica: "Though the Ecloga continued to be based on Roman law, Leo revised it in the spirit of “greater humanity” and on the basis of Christian principles … The code eliminated the death penalty for many crimes previously considered capital offenses, often substituting mutilation." A wiki: "The penalties of amputation and blindness, not in step, of course, with the Christian character of the enactment, were introduced, most likely, due to the customs of the East, reflecting the Byzantine concept in this period of changes." Zda je zmrzačení místo smrti výrazem humanismu, je věcí názoru, takže jakákoliv polemika je naprosto zbytečná. Vaše slabost pro orientální tresty jako je useknutí ruky nebo oslepení, je mi známa. Osobně bych dal přednost smrti, než aby mi nějaký Byzantinec vypíchl obě oči.
Konstantin VI. Vaše nenávist k 1200 let mrtvému císaři je až fanatická. Nenávidíte ho jen proto, že to byl obrazoborec. Trochu málo. Zároveň je obrazoborectví empirickým vyvrácením prospěšnosti caesaropapismu. Císaři byli 100 kacíři a Církev s tím nemohla vůbec nic dělat.
Pravoslavná tradice vraždění dětí rodiči. Výrok: "Vy buďte rád, že nemám čas hrabat se v evropské historii, kolik podobných případů bych tam možná našel!" je prázdné žvanění. Pokud nemáte čas, tak nepolemisujte; není to povinné.
Pokrokovost. Zda je lepší chodit v láptích a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta a o počtu andělů, kteří se vejdou na špičku jehly, nebo zda je lepší žít v materiálním dostatku, eliminovat hladomory a hlad a mít Internet, je věcí názoru, takže veškerá polemika je naprosto zbytečná. Lidé svůj názor vyjadřují tak, že hlasují nohama, včetně Vodníka, který dal přednost životu v kalvinistickém Nizozemí před životem v zaostalém pravoslavném Řecku. "Až zahubím její děti, všechny církve poznají, že já jsem Ten, který zkoumá mysl i srdce, a že každému z vás odplatím podle vašich skutků." (Zj 2, 23)
Hodnocení textu. Ano, pokud je text aspoň trochu hodnotný, má význam odhlížet od toho, kdo jej napsal. Pokud je to taková sračka jako starý text ruského papaláše, který žádnou hodnotu nemá, tak má význam toliko se podívat, proč ho Putinovi propagandisté po 6 letech od jeho publikace opět vyštrachali.
9/11. Všechny spiklenecké theorie prohrávají v Occamově břitvě. Proto nám nezbývá nic jiného, než věřit officiální. Až bude nějaká lepší, tak officiální s klidem opustím. Zatím výrony nenávisti k USA nebo nenávisti k establishmentu Occamovým testem neprošly.
Interpretace dat. Anketní otázku typu: "V režimu před rokem 1989/po roce 1989 byl/je občan politicky negramotný," si může vymyslet jedině Kotrba a odpovědi interpretovat jako „voliči ODS jsou komunisty dneška“ také jen on. Na to mu může skočit jedině naivka nebo Vodník. Graf sice nelže, ale vypovídá o hovně.
Ukrajina v. Rusko. Jejich spory jsou mi poměrně ukradené, ale za symptomatické považuji, že jste na straně Ruska. Tak Vám asi o pravoslaví ani moc nejde, jako spíš o rusofilii.
Lidskost Byzance. Oč tu vždy běželo, byla Εκλογή. Iuridictum o ní píše: "Reformováno bylo i trestní právo, kdy se u mnoha trestných činů ruší trest smrti a nově se zavádějí tresty mrzačící (nejčastěji uřezání nosu či uší nebo oslepení)." Encyclopædia Britannica: "Though the Ecloga continued to be based on Roman law, Leo revised it in the spirit of “greater humanity” and on the basis of Christian principles … The code eliminated the death penalty for many crimes previously considered capital offenses, often substituting mutilation." A wiki: "The penalties of amputation and blindness, not in step, of course, with the Christian character of the enactment, were introduced, most likely, due to the customs of the East, reflecting the Byzantine concept in this period of changes." Zda je zmrzačení místo smrti výrazem humanismu, je věcí názoru, takže jakákoliv polemika je naprosto zbytečná. Vaše slabost pro orientální tresty jako je useknutí ruky nebo oslepení, je mi známa. Osobně bych dal přednost smrti, než aby mi nějaký Byzantinec vypíchl obě oči.
Konstantin VI. Vaše nenávist k 1200 let mrtvému císaři je až fanatická. Nenávidíte ho jen proto, že to byl obrazoborec. Trochu málo. Zároveň je obrazoborectví empirickým vyvrácením prospěšnosti caesaropapismu. Císaři byli 100 kacíři a Církev s tím nemohla vůbec nic dělat.
Pravoslavná tradice vraždění dětí rodiči. Výrok: "Vy buďte rád, že nemám čas hrabat se v evropské historii, kolik podobných případů bych tam možná našel!" je prázdné žvanění. Pokud nemáte čas, tak nepolemisujte; není to povinné.
Pokrokovost. Zda je lepší chodit v láptích a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta a o počtu andělů, kteří se vejdou na špičku jehly, nebo zda je lepší žít v materiálním dostatku, eliminovat hladomory a hlad a mít Internet, je věcí názoru, takže veškerá polemika je naprosto zbytečná. Lidé svůj názor vyjadřují tak, že hlasují nohama, včetně Vodníka, který dal přednost životu v kalvinistickém Nizozemí před životem v zaostalém pravoslavném Řecku. "Až zahubím její děti, všechny církve poznají, že já jsem Ten, který zkoumá mysl i srdce, a že každému z vás odplatím podle vašich skutků." (Zj 2, 23)
Hodnocení textu. Ano, pokud je text aspoň trochu hodnotný, má význam odhlížet od toho, kdo jej napsal. Pokud je to taková sračka jako starý text ruského papaláše, který žádnou hodnotu nemá, tak má význam toliko se podívat, proč ho Putinovi propagandisté po 6 letech od jeho publikace opět vyštrachali.
9/11. Všechny spiklenecké theorie prohrávají v Occamově břitvě. Proto nám nezbývá nic jiného, než věřit officiální. Až bude nějaká lepší, tak officiální s klidem opustím. Zatím výrony nenávisti k USA nebo nenávisti k establishmentu Occamovým testem neprošly.
Interpretace dat. Anketní otázku typu: "V režimu před rokem 1989/po roce 1989 byl/je občan politicky negramotný," si může vymyslet jedině Kotrba a odpovědi interpretovat jako „voliči ODS jsou komunisty dneška“ také jen on. Na to mu může skočit jedině naivka nebo Vodník. Graf sice nelže, ale vypovídá o hovně.
Ukrajina v. Rusko. Jejich spory jsou mi poměrně ukradené, ale za symptomatické považuji, že jste na straně Ruska. Tak Vám asi o pravoslaví ani moc nejde, jako spíš o rusofilii.
18. června 2010
Prokop Drtina o Radomíru Lužovi
Cynik záslužně připomněl odporný čs. zločin proti lidskosti, massakr na Švédských šancích. Já bych se vrátil k jinému českému výtečníkovi, Radomíru Lužovi. Nikdo soudný už nepochybuje, že to byl sprostý vrah. V diskussi o Cynikově článku jakýsi Jarcho odkázal na vystoupení Prokopa Drtiny ze dne 2. července 1947, který v něm narazil i na vraha Lužu a doslova řekl: "Já se dívám na věc tak, že je zcela možno a vlasteneckou válkou vysvětlitelno i omluvitelno, že mohl někdo přijít o život v rámci našeho boje, kdo nebyl nepřítelem ani zrádcem." Nemůže mi být líto, že kommunisté persekuovali člověka s tak hrůzostrašnou, doslova bolševickou – když se kácí les, tak lítají třísky – morálkou. Dopadla na něj samotného.
13. června 2010
Pěkný vtip o Maďarech
Z konce druhé světové války:
Počas II. svetovej vojny, v roku 1944, sa v Riu de Janeiro konala recepcia, na ktorú bol pozvaný aj maďarský veľvyslanec. Keď vstúpil do sály, oblečený do slávnostnej uniformy, pozdravil nacistickým pozdravom. Hostiteľ, vplyvný bankár, si to všimol a pri prvej príležitosti oslovil veľvyslanca: "Pán veľvyslanec, pozdravili ste Heil Hitler, ľud vašej krajiny patrí k nordickej rase?" - "Nie, my sme pôvodom z Mongolska," znela veľvyslancova odpoveď. "Aha, teda váš štát sa rozprestiera v Ázii?" vyzvedal ďalej hostiteľ. "Nie, naša krajina leží v strede Európy." - "Aha, ale tam je teraz vojna, aj vy ste do nej zapojení?" - "Áno, bojujeme proti Sovietskemu zväzu." - "A máte voči nemu územné požiadavky?" - "Nie, voči nemu územné požiadavky nemáme. Tie máme voči Rumunsku a Slovensku." - "Aj to sú vaši nepriatelia?" - "Nie, to sú naši spojenci." Hostiteľ bol tým trochu zmätený, ale potom uvidel, že veľvyslanec má na uniforme kráľovský znak a pokračoval vo vypytovaní: "Ako vidím, vaša krajina je kráľovstvo. Ako sa má váš kráľ?" - "My kráľa nemáme, nám vládne admirál." - "Admirál? Teda vaša krajina leží pri mori." - "Nie, my sme štát vnútrozemský." Po tomto ešte zmätenejší hostiteľ sa pýta: "A ako sa teda má váš admirál?" - "Zajali ho Nemci." - "To sú tiež vaši nepriatelia?" - "Nie, to sú naši najväčší priatelia a spojenci." - "Sakra chlape, ja už ničomu nerozumiem, ste kráľovstvo vo vnútrozemí Európy, ktorému vládne admirál, ktorého zajali jeho priatelia, bojujete s niekým, od koho nechcete ani aker zeme a naopak, chcete územia od svojich spojencov. Čo sú to tam u vás za čudné pomery?" - "Aby ste vedeli pán bankár, to je nový európsky poriadok!"
Orgie českého nacionalismu
Z neznámého důvodu se v poslední době neustále objevují akce, které mají podpořit český nacionalism. Nicméně, českým přístupem se z toho pokaždé stává fiasco. Tak i 7 divů Česka. Vynechám nesporné, ethnicky české zásluhy (Jára Cimrman a Otto Wichterle), a připomenu, jak je to hned s 5 "českými" divy:
Nesporně nejabsurdnější je umístění Jana Janského, "objevitele" (v roce 1907) krevních skupin. Ve skutečnosti skupiny A, B a 0 objevil v roce 1901 Karl Landsteiner, a skupinu AB v roce 1902 Alfred von Decastello-Rechtwehr a Adriano Sturli. Ačkoliv česká část původní wikipedie přiznává, že psychiatr Janský nečetl odbornou literaturu, protože fysiologie pro něj byl okrajové thema a už se jí potom nezabýval, Landsteiner je v ní presentován jako pouhý výzkumník typů lidské krve. Přitom objevil rovněž Rh faktor. Umístění Janského je tak dalším triumfem kommunistické progandy – barevného (sic!) filmu Tajemství krve (1953).
Stejnou hodnotu má umístění "českého" piva. Ve skutečnosti je plzeňské (Pilsner) – neboť o něj běží – pivem bavorským, neboť ho v roce 1842 vynalezl Němec Josef Groll.
"České" sklo. Drtivá většina skláren je v Sudetech, ale nikoho to netrkne. Karel IV. – po otci Lucemburčan, vychovaný na francouzském dvoře. Vskutku Čech jako poleno. A konečně Pražský hrad: Jeho hlavními architekty byli Francouz Mathieu d’Arras a Němec Peter Parler.
Nesporně nejabsurdnější je umístění Jana Janského, "objevitele" (v roce 1907) krevních skupin. Ve skutečnosti skupiny A, B a 0 objevil v roce 1901 Karl Landsteiner, a skupinu AB v roce 1902 Alfred von Decastello-Rechtwehr a Adriano Sturli. Ačkoliv česká část původní wikipedie přiznává, že psychiatr Janský nečetl odbornou literaturu, protože fysiologie pro něj byl okrajové thema a už se jí potom nezabýval, Landsteiner je v ní presentován jako pouhý výzkumník typů lidské krve. Přitom objevil rovněž Rh faktor. Umístění Janského je tak dalším triumfem kommunistické progandy – barevného (sic!) filmu Tajemství krve (1953).
Stejnou hodnotu má umístění "českého" piva. Ve skutečnosti je plzeňské (Pilsner) – neboť o něj běží – pivem bavorským, neboť ho v roce 1842 vynalezl Němec Josef Groll.
"České" sklo. Drtivá většina skláren je v Sudetech, ale nikoho to netrkne. Karel IV. – po otci Lucemburčan, vychovaný na francouzském dvoře. Vskutku Čech jako poleno. A konečně Pražský hrad: Jeho hlavními architekty byli Francouz Mathieu d’Arras a Němec Peter Parler.
12. června 2010
Židokřesťanská tradice
O pojmu "žido-křesťanský" jsem opakovaně psal. Je stejně nesmyslný jako "řecko-křesťanský" nebo "anticko-křesťanský". Toto poznání se stále více šíří.
9. června 2010
Vděk Čechů Srbům
S Vodníkem je jeden základní problém: Ze zásady ignoruje fakta, která se mu nehodí do krámu. O světě má jednou pro vždy jasno a takové věci by mu poškodily pracně předem narýsovaný obrázek.
Tak na DS s vážnou tváří tvrdí: "Ghassan Khaled asi neví, jak se Češi odvděčili Srbům za podporu na začátku Druhé světové války." Co na tom, že jsem mu už před rokem a půl vysvětlil, jak to bylo doopravdy: "Ve skutečnosti to byl právě žalář národů (zejména Chorvatů a Makedonců), Jugoslávie, který rozvrátil Malou dohodu. Způsobil to echtovní Srb, Milan Stojadinović. Britannica o něm píše: "On June 23, 1935, he became premier and, in foreign affairs, abandoned Yugoslavia’s principal allies, Czechoslovakia and France, in favour of Nazi Germany. In 1937, with German support, he negotiated treaties with Italy and Bulgaria, both traditional enemies of his country."" To Vodníka nezajímá.
A má v zásadě pravdu. I kdyby se totiž nemýlil, proč bychom se měli ohlížet na vztahy Československa a Jugoslávie před 70 lety? Vždyť oba státy již naštěstí neexistují. A jak dlouho ještě bychom měli brát v potaz události z 1930s? Do nekonečna?
Tak na DS s vážnou tváří tvrdí: "Ghassan Khaled asi neví, jak se Češi odvděčili Srbům za podporu na začátku Druhé světové války." Co na tom, že jsem mu už před rokem a půl vysvětlil, jak to bylo doopravdy: "Ve skutečnosti to byl právě žalář národů (zejména Chorvatů a Makedonců), Jugoslávie, který rozvrátil Malou dohodu. Způsobil to echtovní Srb, Milan Stojadinović. Britannica o něm píše: "On June 23, 1935, he became premier and, in foreign affairs, abandoned Yugoslavia’s principal allies, Czechoslovakia and France, in favour of Nazi Germany. In 1937, with German support, he negotiated treaties with Italy and Bulgaria, both traditional enemies of his country."" To Vodníka nezajímá.
A má v zásadě pravdu. I kdyby se totiž nemýlil, proč bychom se měli ohlížet na vztahy Československa a Jugoslávie před 70 lety? Vždyť oba státy již naštěstí neexistují. A jak dlouho ještě bychom měli brát v potaz události z 1930s? Do nekonečna?
7. června 2010
Velká ztráta
Předčasně zemřel Vladimír Nálevka, jeden z největších odborníků na soudobé dějiny a vedoucí mé diplomové práce (DOC; pro srovnání též právnická, rovněž v DOC).
Prof. Nálevka byl především hispanista; odborník na Španělsko a Kubu. Text o španělské občanské válce vycházel z jeho přednášek. Mrzí mne, že podzim jeho života byl znepříjemněn nechutnými tahanicemi na ústavu světových dějin FF UK.
Prof. Nálevka byl především hispanista; odborník na Španělsko a Kubu. Text o španělské občanské válce vycházel z jeho přednášek. Mrzí mne, že podzim jeho života byl znepříjemněn nechutnými tahanicemi na ústavu světových dějin FF UK.
1. června 2010
Ignoranti v Respektu
Když si člověk čte Respekt, nestačí někdy žasnout. Tak Tomáš Sacher napsal: "Spory související s loajalitou poslanců se vedou odjakživa a „diktát strany“ nikdy nezvítězil. Určující verdikt tu leží už od první republiky. Ve svém zásadním díle Budování státu jej popisuje i novinářský fenomén Ferdinand Peroutka a výsledek pře byl už tehdy nesporný: poslanecký mandát patří jednotlivci." A co takhle si o této věci něco nastudovat?
Například článek Martiny Lustigové: "Když v 90. letech minulého století poslanci za Sládkovo Sdružení pro republiku podepisovali nedatované prohlášení, že se vzdávají svého mandátu, mnozí na to ukazovali jako na nedemokratickou praktiku. Málokdo si však tehdy uvědomil, že podepisování obdobných reverzů bylo v éře první republiky naprostou samozřejmostí. Mandát nepatřil poslanci, nýbrž politické straně, kterou dotyčný pouze zastupoval. To ostatně potvrdil i volební soud, který vzpurné poslance zbavoval mandátů."
Nebo je možné jít ad fontes: "Volební soud zcela svémocně užil ve svém nálezu důvodu, o němž zákon vůbec nemluví, ba který ustanovení § 1, 22 a 23 ústavní listiny přímo vylučují, že totiž poslanci prý neuposlechli reversu a že se vlastně podepsáním reversu sami vzdali dobrovolně svých mandátů. Volební soud tedy rozhodnutím svým mění a doplňuje si volební zákon i ústavní listinu způsobem naprosto libovolným."
Například článek Martiny Lustigové: "Když v 90. letech minulého století poslanci za Sládkovo Sdružení pro republiku podepisovali nedatované prohlášení, že se vzdávají svého mandátu, mnozí na to ukazovali jako na nedemokratickou praktiku. Málokdo si však tehdy uvědomil, že podepisování obdobných reverzů bylo v éře první republiky naprostou samozřejmostí. Mandát nepatřil poslanci, nýbrž politické straně, kterou dotyčný pouze zastupoval. To ostatně potvrdil i volební soud, který vzpurné poslance zbavoval mandátů."
Nebo je možné jít ad fontes: "Volební soud zcela svémocně užil ve svém nálezu důvodu, o němž zákon vůbec nemluví, ba který ustanovení § 1, 22 a 23 ústavní listiny přímo vylučují, že totiž poslanci prý neuposlechli reversu a že se vlastně podepsáním reversu sami vzdali dobrovolně svých mandátů. Volební soud tedy rozhodnutím svým mění a doplňuje si volební zákon i ústavní listinu způsobem naprosto libovolným."
23. května 2010
Marie Antoinette II
Kapitán pokračuje v kritice Marie Antoinette. K tomu bych chtěl dodat, že je zásadní rozdíl mezi 10 % státního rozpočtu v době, kdy se z něj skoro nic neplatilo, a dnes, kdy je 50 % GNP. Nicméně, nikdo netvrdil, že by si Marie Antoinette nežila jako Paris Hilton. Ale měla za to být potrestána smrtí? Jedno z obvinění bylo, že se dopustila incestu se svým synem.
Na Wellsovi je plasticky vidět, jak se doba mění. Pro něj byla hrdá a nezávislá žena "pošetilá a výstřední", dnes ji rehabilitujeme. K sexuálnímu životu: Ludvík XVI. v posteli moc dobrý nebyl, co měla dělat?
Na Wellsovi je plasticky vidět, jak se doba mění. Pro něj byla hrdá a nezávislá žena "pošetilá a výstřední", dnes ji rehabilitujeme. K sexuálnímu životu: Ludvík XVI. v posteli moc dobrý nebyl, co měla dělat?
22. května 2010
Kalousek, dnešní Antoinette
V dnešním discoursu jsou všechny živé postavy, jako byl Jan Hus, Tomáš Masaryk, Adolf Hitler a další, převáděny na symboly, které nemají s osobnostmi, které jim stály předlohou, nic společného. Tímto osudem byla postižena i Marie Antoinette.
Často se jí přisuzuje výrok: "Qu'ils mangent de la brioche." Ve skutečnosti si ho vymyslel otec levice, Jean-Jacques Rousseau, který ho napsal, když Marii Antoinette bylo 13 a rok před tím, než přijela do Francie: "Enfin je me rappelai le pis-aller d’une grande princesse à qui l’on disait que les paysans n’avaient pas de pain, et qui répondit : Qu’ils mangent de la brioche."
Povaha Marie Antoinette byla naprosto odlišná. Jako snad všichni extrémně mocní či bohatí měla velice vyvinutý soucit. V roce 1775, v době nedostatku potravin, napsala: "Je zcela jasné, že když vidíme lidi, kteří s námi jednají tak dobře přes svou chudobu, jsme zavázáni více než dříve tvrdě pracovat na jejich štěstí. Král, zdá se, chápe tuto pravdu."
Nicméně, revolucionáři ji neměli rádi, to je pravda. Důvod? Předně to byla silná žena, zatímco Ludvíka XVI. kralovat vůbec nebavilo a raději se věnoval zámečnictví. Revolucionáři byli mužští chauvinisté; ženy se podle jejich názoru do politiky míchat neměly. Druhý důvod byl, že to byla Rakušanka – l'Autrichienne – takže brzy získala přezdívku La chienne (děvka). V té době se totiž rodil nacionalism, který později přinesl tolik zla. Třetí důvod byl, že ji Francouzi viděli jako původkyni obrovitého státního dluhu, takže dostala další přezdívku: Madame Déficit. Pozoruhodná paralela ke Kalouskovi. Dnes ji Evelyne Lever vidí jako princesnu Dianu 18. století, Sofia Coppola má podobný názor.
Ačkoliv mne Kapitán určitě neposlechne, doporučuji mu, aby si opatřil Původ současné Francie, což jsou dějiny Francouzské revoluce, které napsal Hippolyte Taine. Bohužel česky vyšel naposledy v letech 1906–10. Tam se o těch událostech dozví jiné věci, než se učil ve škole.
Protože o Francouzské revoluci leccos vím, musím odmítnout rovněž theorii příčiny i následku, applikovanou Andy na process s Ludvíkem XVI.: "to bylo nezbytné v mocenském boji, kde stál proti nim naprosto bezcitný vrah, využívající davu." (Tím vrahem zřejmě myslí Robespierrea, ačkoliv královrahů bylo celkem 380.) Důvod byl ideologický: Jakobíni viděli bývalého krále jako tyranna – nepřítele svobody. Po povstání 10. srpna 1792 byli hlavní soupeři jakobíni a girondini. Nicméně i girondini byli republikáni a Ludvíka XVI. neviděli nijak positivně. Spor mezi byl mnohem hlubší než o to, zda si král zaslouží smrt nebo ne. Girondini byli federalisté (regionalisté), zatímco jakobíni byli centralisté.
Zajímavá je Kapitánova obhajoba zářijových vrahů, úděsných ničemů.
Často se jí přisuzuje výrok: "Qu'ils mangent de la brioche." Ve skutečnosti si ho vymyslel otec levice, Jean-Jacques Rousseau, který ho napsal, když Marii Antoinette bylo 13 a rok před tím, než přijela do Francie: "Enfin je me rappelai le pis-aller d’une grande princesse à qui l’on disait que les paysans n’avaient pas de pain, et qui répondit : Qu’ils mangent de la brioche."
Povaha Marie Antoinette byla naprosto odlišná. Jako snad všichni extrémně mocní či bohatí měla velice vyvinutý soucit. V roce 1775, v době nedostatku potravin, napsala: "Je zcela jasné, že když vidíme lidi, kteří s námi jednají tak dobře přes svou chudobu, jsme zavázáni více než dříve tvrdě pracovat na jejich štěstí. Král, zdá se, chápe tuto pravdu."
Nicméně, revolucionáři ji neměli rádi, to je pravda. Důvod? Předně to byla silná žena, zatímco Ludvíka XVI. kralovat vůbec nebavilo a raději se věnoval zámečnictví. Revolucionáři byli mužští chauvinisté; ženy se podle jejich názoru do politiky míchat neměly. Druhý důvod byl, že to byla Rakušanka – l'Autrichienne – takže brzy získala přezdívku La chienne (děvka). V té době se totiž rodil nacionalism, který později přinesl tolik zla. Třetí důvod byl, že ji Francouzi viděli jako původkyni obrovitého státního dluhu, takže dostala další přezdívku: Madame Déficit. Pozoruhodná paralela ke Kalouskovi. Dnes ji Evelyne Lever vidí jako princesnu Dianu 18. století, Sofia Coppola má podobný názor.
Ačkoliv mne Kapitán určitě neposlechne, doporučuji mu, aby si opatřil Původ současné Francie, což jsou dějiny Francouzské revoluce, které napsal Hippolyte Taine. Bohužel česky vyšel naposledy v letech 1906–10. Tam se o těch událostech dozví jiné věci, než se učil ve škole.
Protože o Francouzské revoluci leccos vím, musím odmítnout rovněž theorii příčiny i následku, applikovanou Andy na process s Ludvíkem XVI.: "to bylo nezbytné v mocenském boji, kde stál proti nim naprosto bezcitný vrah, využívající davu." (Tím vrahem zřejmě myslí Robespierrea, ačkoliv královrahů bylo celkem 380.) Důvod byl ideologický: Jakobíni viděli bývalého krále jako tyranna – nepřítele svobody. Po povstání 10. srpna 1792 byli hlavní soupeři jakobíni a girondini. Nicméně i girondini byli republikáni a Ludvíka XVI. neviděli nijak positivně. Spor mezi byl mnohem hlubší než o to, zda si král zaslouží smrt nebo ne. Girondini byli federalisté (regionalisté), zatímco jakobíni byli centralisté.
Zajímavá je Kapitánova obhajoba zářijových vrahů, úděsných ničemů.
8. května 2010
4. května 2010
2. května 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)