Juan Rodríguez Lozano

Známý katholický fundamentalista, Radomír Malý, na Semínově blogu napsal: "Lze snad čekat od socialisty Zapatera, který se chlubí tím, že jeho dědeček padl v boji proti Frankovi, tedy na straně komunistů, že bude vstřícný vůči obětem komunismu, tentokrát pro změnu kubánského?" Jak vyplývá ze španělské verse původní wikipedie, bylo to poněkud jinak.

Juan Rodríguez Lozano (1893–1936) byl z vojenské rodiny a celý život byl vojákem. Po vyhlášení II. španělské republiky se z něho stal tajný socialista: Voják tehdy musel být naprosto apolitický, a proto tajný. Přesto v únoru 1934 důvěrně nabídl své služby hlavním socialistickým novinám El Socialista. Dne 5. října 1934 však vypuklo na protest proti vstupu CEDA do vlády socialistické povstání. Armáda ho potlačila (Rodríguez se na tom take podílel), list El Socialista byl zastaven a jeho majetek zabaven. Tak byl zajištěn i Rodríguezův dopis.

Process s Rodríguezem skončil tak, že byl pro "jednání neslučitelné s postavením vojáka" uvolněn do záloh. V roce 1936 vyhrála volby Lidová fronta. Za 2 měsíce byl Rodríguez amnestován.

Jenže v noci z pátku 17. na sobotu 18. 7. 1936 začalo vojenské povstání.  Rodríguez byl ve své posádce v Leónu zatčen. Vojenský stanný soud ho odsoudil k smrti a dne 18. 8. 1936 byl popraven. Záznamy o jeho processu se nedochovaly, takže není známo odůvodnění rozsudku smrti. Lze se domnívat, že nějaké hlubší opodstatnění neměl, že šlo o typickou frankistickou brutalitu vůči nepřátelům povstaleckého régimu.

Co z toho vyplývá? Nepoučitelní pravičáci jako Malý dávají socialisty a kommunisty do jednoho pytle, jako kdyby mezi nimi nebyl zásadní rozdíl. Pak se diví tomu, že ostatní nerozlišují zase na ultrapravici.

Frankistická diktatura byl nelidský régime, který zavraždil desítky tisíc lidí jen proto, že měly jiný názor. Poučení pro dnešní bojující demokracii, která rovněž pronásleduje lidi s odlišným názorem: Skutečná demokracie je něco úplně jiného, jejím znakem je tolerance.