Žhářství v Bedřišce

Na rozdíl od případu Vítkov, kde soud podlehl brutálnímu mediálnímu nátlaku, zde Lenka Čechová postupovala podle práva a překvalifikovala pokus vraždy na pokus obecného ohrožení: „On nechtěl nikoho zabít. Chtěl způsobit požár.“

Proč vlastně to evidentní žhářství bylo kvalifikováno jako pokus o vraždu? To osvětluje ROMEA: „Případ převzala ostravská okresní policie a sestavila tým vyšetřovatelů. Hned zpočátku však odborníci z oblasti lidských práv upozornili na to, že okresní policejní složky měly v minulosti velmi špatné výsledky při objasňování žhářských útoků. […] Změna právní kvalifikace - na první pohled pouhá formalita - měla pro policii i pachatele zásadní význam.“ Takže zatímco obecné ohrožení je z pohledu policie banalita, kterou není schopna vyšetřit, teprve vražda je něco, co českou policii přiměje konat.

Co se týká trestu, prima facie mi připadá mírný, ale neznám jeho odůvodnění, tj. všechny polehčující okolnosti, takže jeho výši nelze kvalifikovaně posoudit.

A na závěr bych chtěl upozornit právního ignoranta z Práva, že odsouzený je dávno dospělý, jinak by nemohl dostat žádný trest.

Právnické professe

„Daniela“ mi hodil rukavici, tak ji zvedám. Obvykle píše neuvěřitelné blbosti, kterým kdo důvěřuje, škodí sám sobě, ale tentokrát nesmysly nenacházím, pouze zatemnění celé problematiky. Tak ji osvětleme:

1. Nejobecnějším pojmem je právník (angl. jurist nebo legal professional). Právníkem je každý, kdo vystudoval práva/rozumí právu/živí se právem. V ČR převládají formální kritéria, tj. VŠ diplom, jinde materiální, tj. stačí pouhá kvalifikovaná znalost práva.
2. Užším pojmem je advokát (angl. lawyer). Cum grano salis by to šlo vyjádřit jako licencovaný právník. Opisem: právník ve svobodném povolání. V UK není advokát jako advokát. Solicitor je ten advokát, který jedná přímo s klienty. Barrister/counsel je ten advokát, který na žádost solicitora chodí k soudu, tedy něco lepšího. Do češtiny to přímo přeložit nejde, protože tento systém nemáme. Solicitor by se dal přirovnat k někdejšímu komerčnímu právníku, barrister/counsel cum grano salis k obhájci.
3. Pak je zde právní zástupce (angl. attorney). Pozor na to, že v angloamerickém právním systému je prokurátor/státní zástupce povinně attorney, tedy advokát najatý státem, aby ho zastupoval v trestních věcech. V kontinentálním systému je prokurátor/státní zástupce naopak státní úředník, který s advokacií nemá nic společného.
4. Prokurátor/státní zástupce (angl. prosecutor). Tady není, co řešit. Je to právník, který jménem státu předkládá soudu obžalobu.
5. Nejvyšší státní zástupce/generální prokurátor (angl. attorney general). Je nadřízeným státního zastupitelství/prokuratury jako celku. S advokacií nemá nic společného, kromě toho, že v UK je formálním šéfem advokátní komory a že v angloamerickém právním systému je advokát, stejně jako všichni prokurátoři. V USA je attorney general označení ministra spravedlnosti.
6. Nejvyšší finanční prokurátor ~ angl. the Solicitor General (UK) a Assistant Attorney General (for the Office of Legal Counsel) (US). Je náměstkem generálního prokurátora. Na rozdíl od něj má na starosti obecné právní poradenství vládě.

Na závěr připomínám, že taková blbost jako *státní žalobce nikde neexistuje.

Updated.

Bída bezplatných internetových právních poraden

Obrátila se na mě kamarádka s jedním dotazem. Před tím se ptala na řadě internetových bezplatných právních poraden. Její dotaz, i když trochu idealizující její reálnou situaci, zněl:

Uzavřela jsem se svým bratrancem písemnou darovací smlouvu, ve které mi daroval ideální 1/16 nemovitostí. Jsou v ní jasně určeny strany, předmět převodu i je řádně podepsána. Zkrátka je to písemná smlouva se vším všudy. Nyní jsem šla na katastr (v Praze) si předběžně zjistit, co po mě chtějí, a tam jsem dostala papír, na kterém píší, že chtějí pro zápis originál smlouvy s ověřenými podpisy a návrh na vklad musí podepsat všichni účastníci. Problém je, že jsem se o té doby s bratrancem dost nepěkně pohádala (nemluvíme spolu) a navíc bratranec před dvě měsíci zmizel neznámo kam. Mám hned několik dotazů.

1. Opravdu musím mít smlouvu s ověřenými podpisy a ne podpisy normálními?
2. Opravdu musí návrh na vklad podepsat i převodce?
3. Jak postupovat, kdyby mi odmítli převod zapsat, protože chybí jedna z těch dvou věcí.
4. Je nějaká lhůta do kdy od podepsání (či účinnosti) smlouvy se musí převod nemovisti vložit na katastr nebo tam můžu přijít se smlouvou jakkoliv starou?
5. Možná to zní nepěkně, ale vzhledem k sortě lidí, mezi kterými se pohybuje, se musím se na to zeptat. Změnila by se nějak moje situace, kdyby bratranec zemřel či byl prohlášen za mrtvého a já návrh na vklad do jeho smrti nepodala?

Obvykle se od tamních "právníků" dozvěděla (s výjimkou bodu 4, kde je situace jasná) něco a když si sama našla právní předpisy a reagovala, tak jí odpovědili zase jinak (zde a zde). Odpověď na podobný dotaz je i na další poradně jiná.

Mě tato oblast práva příliš nezajímá, takže ji asi také neporadím. Ostatně, a teď neřešme ověřenost podpisů, jak je to s návrhem na vklad do katastru po smrti převodce?

Nejstarší používaný zákon

Jeden mladý advokát objevil, že nejstarší používaný zákon v ČR je zákon č. 255/1921 Sb. z. a n., kterým se zavádí 24 hodinové počítání času (původní návrh, usnesení senátních výborů, rozprava v poslanecké sněmovně, wiki):

    Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

    Pro službu vojenskou a pro podniky sloužící veřejné dopravě (železnice, paroplavbu, poštu, telegrafy, telefony a pod.) zavádí se počínaje dnem 1. června 1921 24hodinové počítání času tím způsobem, že hodiny počítají se od půlnoci k půlnoci.
 

§ 2.

    Vláda se zmocňuje zavésti nařízením toto počítání času i v ostatních oborech života ve státě.
 

§ 3.

    Zákon tento stává se ihned účinným a provedou jej všichni členové vlády.

T. G. Masaryk v. r.

Černý v. r.

Dr. Burger v. r.

Dr. Gruber v. r.

Dr. Brdlík v. r.

Dr. Popelka v. r.

Dr. Procházka v. r.

Dr. Kovařík v. r.

Dr. Šusta v. r.

Dr. Fatka v. r.

Dr. Beneš v. r.

Husák v. r.

Dr. Hotowetz v. r.,

též za ministra Hanačíka.

Dr. Fajnor v. r.,

též za ministra Dra Mičuru.

„Posl. inž. Jung (pokračuje): To je právě příznačno pro poměry, že se teď zabýváme zavedením 24hodinového počítání času, když již od 1. června bylo zavedeno na drahách. Jen sněm pokulhává vzadu. Hodiny, jež nám tu bijí, neukazují ještě 24 hodiny. Snad vůbec neodbíjejí hodin, jsme zde, jak se zdá, velmi šťastnými lidmi, alespoň v tomto sále.

Ptáme-li se po příčině, proč toho bylo třeba, aby bylo zavedeno 24 hodinové počítání času, zda toho je tak naléhavá potřeba, tu, jak se zdá, spočívá nejnaléhavější potřeba i při této věci v napodobování velkého bratra na Seině. Protože má Francie 24 hodinový den, musí jej přirozeně míti i Československý stát. Když ten francouzský kohout kokrhá na kulturním smetišti, nemůže přece český lev zůstati pozadu.“

Pokud někdo nalezne ještě starší používaný zákon, budu rád.

Koncentrované ústavní soudnictví v pojetí BVerfG

Michal Bobek upozornil na to, že k spolkovému ústavnímu soudu nemají chodit nejen easy cases, ale dokonce ani ty, kde postačí ústavně konformní výklad obecného soudu. Podle BVerfG se tak zásada koncentrovanosti ústavního soudnictví v BVerfG má vykládat krajně restriktivně, neboť BVerfG má sloužit více méně jako odvolací instance ústavních sporů sui generis.

Kéž by si tento přístup osvojil též český ústavní soud!

Statečný Klaus

Řekl: „Výše trestů se mi zdá nečekaná, nečekaně vysoká.“ Pravda a láska se z toho může pominout. Názor Tomáše Peciny: „přiměřený by byl trest v polovině příslušné sazby, tedy podle závažnosti účasti jednotlivých aktérů na útoku od deseti do třinácti let vězení: přitěžuje jim zvlášť zavrženíhodná pohnutka a to, že způsobili újmu osobě mladší 15 let […] podmínečně propuštěni by mohli být až po dvou třetinách trestu“. Musím říci, že někdy je velice těžké odlišit Pravdu a lásku od aktivistů ČSM. A ještě dodávám, že naprosto nepřiměřené tresty byly společným znakem nacismu i kommunismu.

J. B-ová v. Büroprofi

Pracovněprávní frontou nyní cloumá rozpolcenost názorů na rozsudek NS ČR J. B-ová v. Büroprofi z 7. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2362/2009. Oč jde? Ačkoliv rekapitulace je opět přebujelá, rozhodné skutkové okolnosti jsou tyto: J. B-ová s Büroprofi uzavřela konkurrenční doložku na rok s nullovou kompensací a se smluvní pokutou 6 platů. Protože kompensace je podstatnou náležitostí konkurrenční doložky, J. B-ová žalovala o 25 219 Kč s úroky z prodlení.

Okresní soud žalobkyni kompensaci přiznal; krajský soud nikoliv a NS ČR rovněž ne. Jak NS ČR odůvodnil tento svůj nespravedlivý rozsudek? Kompensace je sice podstatnou součástí náležitostí konkurrenční doložky, avšak je stíhána toliko relativní neplatností. Vzhledem k tomu, že J. B-ová trvala na tom, že konkurrenční doložka je platná, musí ji soud považovat za platnou tak, jak je, takže žalobkyni kompensace nepřísluší.

Tento právní názor je absurdní. Kdyby J. B-ová tvrdila, že konkurrenční doložka je neplatná, tak by se zbavila právního podkladu pro kompensaci. Ve skutečnosti měl soud vycházet z toho, že v § 310 odst. 1 věta první NZP: „Byla-li sjednána dohoda, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí dohody závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku,“ je tučně označená část kogentní. Pokud se strany na kompensaci nedohodly, nahrazuje plně tuto chybějící část dohody zákon.

K námitce KS: „Ustanovení § 310 odst. 1 zák. práce nemá za cíl ex lege nahrazovat chybějící část dohody – konkurenční doložky,“ dodávám, že zákonná formulace je krajně nevhodná. Jedná se o fikci dohody, kterou se suppluje chybějící skutečná. Místo toho by bylo mnohem lepší normovat přímo, že bývalému zaměstnanci přísluší tato kompensace vždy, i bez výslovné dohody.

Závěr: Konkurenční doložka byla uzavřena platně. Vzhledem k ius cogens byla její implicitní součástí kompensace v zákonné výši. Protože NS ČR žalobkyni zákonný nárok upřel, rozhodl nezákonně a protiústavně ji zbavil práva na majetek.

K tomu si dovolím spekulovat, že NS ČR (stejně jako krajský soud) nevstřebal změnu koncepce z presumpce absolutní neplatnosti na presumpci relativní neplatnosti. V dřívější koncepci bylo všechno neplatné a poškozený se musel domáhat nároků z bezdůvodného obohacení. Nyní je všechno platné a poškozený se musí domáhat spravedlivého plnění přímo ze smluvního právního poměru. To NS ČR žalobkyni upřel, protože se domníval, že když je tady neplatný právní vztah, nelze z něho požadovat plnění jím založené. Jenže v systému relativní neplatnosti mají tyto nároky podklad přímo v smluvním právním vztahu, neboť jak by mohlo být neplatné chybějící ustanovení smlouvy, nikoliv v odpovědnostním jako v systému absolutní neplatnosti.

Role obhajoby podle Borise Cveka

Uvedl: „Obhajoba měla být postavena na kajícnosti a na plném uznání a pochopení zrůdnosti takového skutku.“ Vyšinskij hadr.

Paranoia a zmatení hodnot je zřejmě všeobecné. Boris Cvek dále napsal: „Oproti těm lidem, kteří chtěli zavraždit Natálku, je Kajínek (a to říkám jako člověk, který si nepřeje revizi jeho procesu) slušný člověk.“ Kajínek byl odsouzen za nájemnou vraždu 2 lidí a pokus třetí. Jak může být slušnější dvojnásobný nájemný vrah než lidé, kteří se o vraždu toliko pokusili? To je totální zmatení hodnot.

Update: Protože Věra Tydlitátová neumí řádně označit citaci, mylně jsem  Cvekův stalinský výrok přisoudil jí. Za tuto mýlku se jí omlouvám.

Pavláskové dopis Vondráčkové

Plný text:

S velkým překvapením sledujeme Vaše soudní spory s paní Martou Kubišovou. Hodnotu peněz jste v nich povýšila nad přátelství i obyčejnou lidskou slušnost vůči člověku, který vám byl kdysi blízký, nikdy neublížil a přesto, že ho potkal nepříznivější osud než Vás, nepřestal se k Vám hlásit. Jako by Vám, již pětačtyřicet let respektované umělkyni, byla cizí velkorysost a přirozená noblesa osobností, které něco umí a něčeho v životě dosáhly. Nechce se nám věřit, že Helena Vondráčková potřebuje usilovat o dosažení trestu pro Martu Kubišovou. Žádné soudní rozhodnutí Vám nezajistí přízeň lidí, které tímto svým postojem lidsky ztrácíte. Zvažte podávání žalob a přejděte znovu svou řeku Jordán.

Seznam signatářů:

Adamovská Zlata - herečka, Batěk Pavel - herec, Beneš Vladimír - neurochirurg, Bezouška Martin - spisovatel a scenárista, Bílá Lucie - zpěvačka, Bydžovská Zuzana - herečka, Cibulková Vilma - herečka, Čáslavská Věra - vítězka OH, Divíšková Nina - herečka, Dočekal Michal - šéf činohry Národního divadla, Etzler Miroslav - herec, Fenič Fero - režisér a producent, Fischer Jan - bývalý premiér, Fischerová Táňa - herečka, Fištejn Jefim - publicista, Havel Václav - bývalý prezident, dramatik, Havlová Dagmar - herečka, Hein Milan - ředitel Divadla Ungelt, Hüttnerová Iva - herečka a výtvarnice, Chramostová Vlasta - herečka, Janda Petr - hudebník, Janů Petra - zpěvačka, Janžurová Iva - herečka, Kačer Jan - režisér a herec, Konášová Lucie - scenáristka, Kop František - hudebník, Langerová Aneta - zpěvačka, Lehký Martin - hudebník, Malásek Petr - hudebník, Mathé Ivo - rektor AMU, Milota Stanislav - kameraman, Mišík Vladimír - zpěvák, Moučková Kamila - moderátorka, Mrkvička Ladislav - herec, Neckář Jan - hudebník, Neckář Václav - zpěvák, Pavlásková Irena - režisérka, Pavlíček Michal - hudebník, Pilarová Eva - zpěvačka, Polesný Viktor - režisér, Pospíšil Luboš - zpěvák, Postlerová Simona - herečka, Poullain Chantal - zpěvačka, Přenosilová Yvonne - zpěvačka a moderátorka, Schneider Jan - básník a textař, Skarlandtová Marta - překladatelka a textařka, Sommerová Olga - režisérka, Syslová Dana - herečka, Špaček Ladislav - odborník na etiketu, Špinarová Věra - zpěvačka, Štěpánková Jana - herečka, Štolba Karel - hudebník, Urbánková Naďa - zpěvačka, Vránová Alena - herečka, Vrba Pavel - básník a textař, Zbořil Pavel - hudebník, Zdeněk Zdeněk - hudebník, Zindulka Stanislav - herec

Tomáš Pecina k tomu napsal úvahu o kollaboraci s kommunismem. Nic proti, ale to přeci s danou causou prakticky nijak nesouvisí. Skutková podstata je jinde: Kubišová uzavřela s Vondráčkovou ústní smlouvu, kterou pak odmítla plnit. Tím Vondráčkové způsobila škodu přes 1 million Kč. Škodu odmítla dobrovolně uhradit, a proto ji Vondráčková žalovala, ale v prvním stupni soud prohrála. Proto podala odvolání, o kterém má 13. září 2010 rozhodovat Vrchní soud v Praze.

Byl by to pouze příběh o tom, jak právo v ČR (ne)funguje, kdyby se neprobudila kulturní fronta a nezastala se kamarádky z dissentu – Kubišové. Jenže bez ohledu na to, jak se kdo choval v minulosti, spravedlnost musí být – padni, komu padni. Reakci Vondráčkové: "Zcela veřejně se zde zastáváte člověka, který nedodržuje dohody, nechová se korektně a úmyslně šíří nepravdivé informace. I to svědčí o morálním stavu naší země," podepisuji. To, že někdo neplní své dluhy, nemůže být omluveno morálním chováním v minulosti. Je ostudné, že nějaké kamarádšofty mají bránit průchodu práva.

Shodný názor  Bohumila Doležala: "Petice je nešťastná přinejmenším ze dvou důvodů: za prvé, nepříznivý osud sem, nepříznivý osud tam, paní Vondráčková a pani Kubišová jsou si dnes, ve svobodné České republice, před zákonem rovny, a není možné morálními argumenty problematizovat právo paní Vondráčkové obrátit se k soudu tam, kde se cítí být poškozena. A za druhé, signatáři petice dávají nepřímo najevo nedůvěru, že soud by případně mohl rozhodnout nespravedlivě, tj. v neprospěch jejich mandantky. Podpora jedné strany soudního sporu veřejnou peticí se dá velmi snadno vyložit jako pokus ovlivnit soudní jednání a zasáhnout do nezávislosti soudu. […] Problém pramení z toho, že autoři petice zůstali vězet svými myšlenkovými stereotypy někdy v předlistopadové době."

Updated.

Metafysické základy přirozeného práva

Karel Vrána píše: "Nenajdete koncepci přirozeného práva, v níž se nepočítá s KAŽDÝM jednotlivcem, a která je otevřeně diskriminační. Fakt, že Vám, nebo panu Sobkovi či Z. Kuhnovi se to z vašich juspozitivistických pozic takto jeví, ještě neznamená, že to tak je."

Nevím sice, co je to počítat s každým jednotlivcem, ale jsou metafysické základny přirozeného práva, které jsou kolektivistické. Základem halachy je prospěch židovského národa = Israele, základem šaríji je prospěch obce věřících (tj. muslimů) – أمة (ummá). Protiklad našinec – cizinec je naprosto přirozený, stejně jako to, že cizinec má méně oprávnění než našinec. Je tedy diskriminační (v nehodnotícím slova smyslu). Ostatně diskriminace není špatná per se, reprobace diskriminace je naše politické rozhodnutí.

Považuji se za iusnaturalistu. Jedním z důvodů je to, že mi není jasné postavní špatné (např. amorální) právní normy v právu podle právního positivismu. Podle přirozeného práva se o skutečnou právní normu nejedná, toliko zdánlivou. Metafysickým základem přirozeného práva je pro mne prospěch lidstva jako celku a individua v něm.

Problém nalezenců

© Rommert J. Casimir te Heeze

Jak informoval Cynik, Michael Kocáb vystoupil proti babyboxům. Ačkoliv je institut po vzoru registrovaného partnerství (angl. civil union), rowdies (angl. hooligans) nazván pseudoanglicky (anglicky je to baby hatch, dětská padací dvířka, cf. hatchback; původně nalezenecké kolo), má svůj význam. Utajované porody nenahrazuje, nýbrž doplňuje.

Výbor pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva totiž nepochopil, že právo na život je nadřazeno právu znát své rodiče.

Ve Francii zrušil nalezenecká kola zákon z 27. června 1904 a nahradil je právě anonymními porody – výraz typického francouzského etatismu a snahy mít vše pod kontrolou. Ale dítě ženy, která je z nejrůznějších důvodů nevyužije, by mělo dostat chanci v nalezenecké kole.

Nelidský rozsudek

Ačkoliv ze zprávy Novinek nebylo vůbec jasné, zda se jednalo o civilní nebo trestní řízení, protože "informace" Novinek je nadmíru zmatená, jedno  jisté je: "Podle předsedy soudního senátu měl Réda (tehdy ještě nezletilý) možnost společně s matkou podniknout právní kroky, které jej nezbavovaly otcovských práv. Dnes se jich už nemůže dožadovat. „Nebyl zapsán jako otec v rodném listě dítěte, po adopci dítě otce právně získalo,“ upozornil Špryňar. Podle něj ochrana práv dítěte bylo tím nejdůležitějším momentem rozhodnutí senátu. „To má přednostní právo před právem otce,“ zdůraznil soudce Šprynar." Takové rozhodnutí je nelidské a nejpozději ústavní soud jej napraví.

Deník rozlišit mezi civilním a trestním řízení rozlišit umí: "Osmnáctiletý mladík se domáhal určení otcovství dítěte, které se narodilo jeho nezletilé přítelkyni." Žvanění Baudyšové je neuvěřitelné: "[P]okud Réda souložil s nezletilou dívkou, není u něj předpoklad, že bude zodpovědný otec." Ze zprávy Deníku vyplývá, že Novinky referovaly o trestním řízení.

"„V civilizovaném světě je běžné, že součástí práv dítěte je to, že bude znát svého biologického rodiče, tedy i otce. Domnívám se, že už nastal čas, aby se Česká republika zařadila mezi tyto civilizované země a tato skutečnost se stala normou,“ řekl advokát Vilém Fránek." Ano, přesně tak.

"„Myslím si, že je situaci potřeba změnit. Chceme se pomocí tohoto procesu přiblížit tam, kde chceme být. K rodině slušných zemí, kde neplatí pozitivistické výstřelky zákonodárců z minulosti, ale spíše platí přirozeně právní normy odvěkého etického chování mezi lidmi,“ uvedl právník Vilém Fránek."

Policejní provokace

Když jsem psal svůj článek, tak jsem byl opatrný, protože jsem neznal ani spis, ani rozsudek. Nicméně se ukázalo, že se policie ostudné provokace skutečně dopustila.

Rasism vrchního soudu v Olomouci

Tomáš Pecina upozornil na rozsudek NS ČR J. D., R. D. a S. H. v. J. O. z 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, NS ČR: 52631, který zrušil rasistický rozsudek vrchního soudu v Olomouci. Rozhodnutí NS ČR je málo zajímavé, protože vyhýbavé. Vzhledem k rekapitulační mánii však obsahuje podstatné části rozsudku vrchního soudu v Olomouci i dovolání žalobců.

Oč šlo? J. D., R. D. a S. H. jsou Romové, a proto nebyli obslouženi v baru J. O. Vzhledem k tomu, "že žalobci cíleně zašli do B. R. s vědomím, že nebudou obslouženi, neboť navštěvovali takové provozovny, o nich věděli, že zde personál R. neobsluhuje," tak jim vrchní soud v Olomouci snížil relutární satisfakci z požadovaných 50 000 Kč na 5 000 Kč.

S dovoláním žalobců se lze naprosto ztotožnit:

[D]ovolatelé mimo jiné poukázali na tu část odůvodnění napadeného výroku, v níž se odvolací soud zabýval skutečností, že se žalobci diskriminačnímu jednání vystavili dobrovolně. Poukazují na to, že v dnešní době není testující osoba povinna se obrnit proti předpokládanému zásahu do svého práva na lidskou důstojnost, což platí i v případě, kdy žalobci na základě svých dřívějších zkušeností tušili, že s vysokou pravděpodobností nebudou v B. R. obslouženi. Je třeba vycházet ze zásady, že nikdo není povinen před protiprávním jednáním ustupovat a vyhýbat se mu. Toto jednání nemůže snižovat závažnost újmy, která je mu tím způsobena. Obdobné závěry platí u vztahu „vykalkulovaného“ postupu a soudem prvního stupně zmíněným zásahem do názorových postojů a hodnotových žebříčků žalobců. Skutečnost, že případ proběhl v klidu a rasový motiv nebyl otevřeně sdělen, pak nemůže být kritériem. Význam má pouze to, že žalobci nebyli poníženi v očích třetích osob, protože incident nevyvolal pozornost hostů baru. To, že v restauračním zařízení existoval systém členských karet sloužící k selekci hostů, je dokladem toho, že jednání žalovaného bylo promyšlené a vykalkulované, takže tato okolnost odůvodňuje spíše zvýšení nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle odvolatelů je nepřípadné i poslední odvolacím soudem zmíněné kritérium týkající se zákazu vstupu osob mladších osmnácti let do provozovny. Porušení provozní instrukce není porušením obecně závazného právního předpisu, přičemž sama třetí žalobkyně v baru alkohol nepila ani nehrála na automatech a ani nic takového neplánovala.

S. H. byla sice nezletilá a J. O. měl vyhlášku, že nezletilí do jeho provozovny nesmějí, ale ani k tomu se nejvyšší soud ČR jasně nevyjádřil. Podle mého názoru je to jasná diskriminace podle věku: Nelze zakázat nezletilcům přístup do provozoven, kde jim nehrozí žádná morální újma. Výjimkou jsou toliko bordely, striptease bary apod., nikoliv normální restaurace či bary.

Definice antikommunistického odboje

Ondřej Šlechta vyjádřil skepsi k možnosti definovat III., tj. antikommunistický odboj. Myslím, že by bohatě postačilo, kdyby si prostudoval zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění zákona č. 101/1964 Sb.:

§ 1

(1) Účastníkem národního boje za osvobození je
1. kdo v letech 1939 až 1945

a) byl příslušníkem československé armády v zahraničí nebo v ní konal vojenskou službu za podmínek uvedených v § 2, odst. 1, č. 2,

b) konal vojenskou službu ve spojenecké armádě,

c) byl příslušníkem první československé armády na Slovensku,

d) byl československým partyzánem (§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem "československého partyzána"),

e) zúčastnil se aspoň 3 měsíce soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí, směřujícího přímo k osvobození republiky Československé, nebo Slovenského národního povstání třeba po dobu kratší takovým způsobem, že tato činnost přivodila nebo byla prokazatelně způsobilá přivodit jemu nebo jeho rodině újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví,

f) zúčastnil se povstání v květnu 1945, při čemž za bojů padl nebo byl těžce raněn nebo utrpěl těžkou poruchu zdraví,

g) byl československým politickým vězněm,
2. kdo byl československým dobrovolníkem ve Španělsku v letech 1936 až 1939.

(2) Stejně jako účastníci národního boje za osvobození se posuzují příslušníci stráže obrany státu zřízené vládním nařízením ze dne 23. října 1938, č. 270 Sb., o stráži obrany státu, kteří v roce 1938 v souvislosti s bojem proti nepřátelské protistátní činnosti v pohraničí utrpěli újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví.

(3) Vlastnosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2 nemůže nabýt, i když splňuje podmínky těchto odstavců,
a) kdo konal službu v nepřátelské armádě, nebo zúčastnil se jinak nepřátelského válečného podnikání proti spojencům, vyjímajíc službu v armádě tzv. Slovenského státu do 29. srpna 1944; v případech zvláštního zřetele hodných může ministr národní obrany povolit výjimku z tohoto ustanovení,

b) kdo byl na vedoucím místě Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Ústředí veřejných zaměstnanců, Svazu zemědělství a lesnictví nebo Hlinkovy slovenské ľudové strany, nevyužíval-li tohoto místa k činnosti zvláště významné v národním boji za osvobození, nebo kdo byl dobrovolně členem Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků, Rodobrany, Vlajky, České ligy proti bolševismu, Německo-české společnosti, Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti, Hlinkovy mládeže nebo jiných fašistických organizací podobné povahy, jejichž účelem bylo šířit nacistickou ideologii a udržovat mocenské postavení Němců a Maďarů,

c) kdo byl okupanty nebo jejich pomahači pověřen vedoucím místem ve veřejných službách, leč že využíval tohoto místa k činnosti zvláště významné v národním boji za osvobození, nebo šlo o funkce zastávané v armádě tzv. Slovenského státu do 29. srpna 1944,

d) kdo zaujímal vedoucí místo ve válečném průmyslu, pracujícím pro německou nebo maďarskou armádu, nebo prováděl opevňovací práce pro Němce nebo Maďary, aniž byl k uvedeným činnostem donucen a nemohl se jim vyhnout, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry v době nesvobody,

e) kdo přímo nebo nepřímo, i když nebyl členem některé organizace uvedené pod písm. b), vyvinul jakoukoli činnost proti slovenskému národnímu povstání, nebo o své újmě činy nebo slovy podporoval nebo obhajoval režim nacistů, fašistů, zrádců a kolaborantů, nebo se projevil jako osoba protidemokratická nebo protilidová nebo státně nebo národně nespolehlivá,

f) kdo je německé nebo maďarské národnosti, leč že se nikdy neprovinil proti národu českému a slovenskému nebo proti samostatnosti republiky Československé a zúčastnil se dobrovolně národního boje za osvobození, způsobem uvedeným v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a), d), e) a g).

(4) Ustanovení odstavce 1, č. 1, písm. b) až g), č. 2 a odstavce 2 vztahuje se pouze na československé státní občany.

Pak by třeba ignoranti typu Miloslava Štěrby: "Ale určitě by ocenil samotné komunisty. S jejich neskutečnou schopností neustále vyhledávat nepřátele zejména ve vlastních řadách. A pak je exemplárně pověsit, včetně generálního tajemníka." změnili názor.

Vazba údajného penězokaze

R. R. píše o úděsných podmínkách v českých věznicích: "Největší „katastrofou“ však byla toaleta. Šlo o díru v zemi, nikoli však kameninovou, jak by se dalo z hygienického hlediska očekávat, ale o díru vymodelovanou z betonu, který byl navíc popraskaný, tedy z materiálu porézního, kterýžto se tím choval jako rezervoár rozkladových bakterií a tím i mohutného zápachu. Nepomohly žádné dezinfekční prostředky ani vřící voda. Plenta oddělující tuto díru byla z neprůhledného igelitu. Tato toaleta neměla s hygienou nic společného. Z tohoto faktu je pak nasnadě, že jsem po celou dobu vazby vlastně žil v septiku, vystaven zápachu z výkalů, kterýchžto stopové zbytky nešlo nijak odstranit. Když uvážíme, že jsem v takovém prostředí musel jíst a spát, i silné povaze se zvedne žaludek."

Nakonec nápravdu zjednal až ústavní soud. Eliška Wagnerová rozhodla rychle a správně: Ústavní stížnost byla podána 16. 3. 2004, doručena 17. 3. 2004. ÚS rozhodl 25. 5. 2004, věznici byl nález doručen 3. 6. 2004 a 4. 6. 2004 byl R. R. propuštěn. Wagnerová byla v odůvodnění umírněná, ani nekomentovala, jak obecné soudy přistupují k principu presumpce neviny: "K výzvě se k ústavní stížnosti vyjádřil Vrchní soud v Praze (11 To 8/2004) prostřednictvím předsedy senátu JUDr. Ľubomíra Klimáčeka. Soud má za to, že jeho rozhodnutím nedošlo k zásahu do základních práv a svobod R. R. a zopakoval argumentaci obsaženou v napadených usneseních, když tam uvedené závěry nemůže zvrátit ani tvrzení stěžovatele o jeho dobrých majetkových poměrech, když podle dosavadního průběhu řízení se do trestné činnosti zapojil."

R. R. byl nakonec osvobozen. Ve vazbě byl od 24. 1. 2003 do 4. 6. 2004, tedy rok a půl. Žalářování mu zruinovalo podnikání. Kdy toto šílenství v ČR konečně skončí a místo vazby bude v jako každé slušné zemi kauce?

Zrušit SPZ

Z neznámého důvodu v českém trestním řízení stále přežívá kommunistický institut stížnost pro porušení zákona (SPZ). Pro laiky, oč jde? V případě, že pravomocné trestní rozhodnutí má nějaké vady, smí ministr spravedlnosti podat SPZ ve prospěch nebo neprospěch obviněného. V normálním státě samozřejmě zmateční stížnost existuje, ale podávají ji pouze strany. Tedy místo SPZ ve prospěch obviněného podává zmateční stížnost přímo obviněný, místo SPZ v neprospěch obviněného podává zmateční stížnost nejvyšší státní zástupce. Mezičlánek v podobě vrchnosti – ministra spravedlnosti – je výrazem kommunistického paternalismu a ničím jiným.

Jedna z nejvíce kontroversních SPZ bývalé ministryně spravedlnosti se týkala pražského radního za ODS, Martina Langmajera. Připomeňme si, že ten při předjíždění zprava a telefonování mobilem zabil svým terenním vozem 32letou řidičku, když jela za svým manželem, a těžce zranil její 6letou dceru. Za to od okresního soudu dostal podmínku (sic!) 2 roky. Krajský soud to potvrdil. Přijde mi to neuvěřitelné. Ten člověk zaviní smrt a nejde do žaláře. Je cosi shnilého ve státě českém. A P. R. agentura justiční mafie na tom nic nezmění.

Updated.

Pro-life fanatička

V roce 1988 byly zásluhou Scottovy kliniky (Toronto, Ontario) v Kanadě legalisovány interrupce. Tím se toto zdravotnické zařízení stalo trnem v oku pro-life fanatikům, kteří neustále obtěžovali jeho klientky. V roce 1994 s tím došla soudu trpělivost a vydal restraining order. Jeho neuposlechnutí není žádná legrace, takže se mu všichni podrobili, až na Lindu Gibbons. Ta podle svého vlastního vyjádření strávila ve vězení postupně 75 měsíců za jeho soustavné porušování, aby uchlácholila své svědomí, že v dikci pro-life fanatiků sama zavraždila své dítě.

Nyní je tato vražedkyně pro pro-life fanatiky vězněm svědomí. Jistě, ve srovnání se skutečnými vrahy je doba, kterou strávila ve vězení, nepřiměřeně dlouhá. Ale co jiného dělat s člověkem, který úmyslně ignoruje soudní příkaz?

V souvislosti se samolepkovým processem proti Vondrákovi a spol. nechci být špatným prorokem, ale domnívám se, že podobná kriminalisace v civilisovaných státech legálních aktivit povede ke stejnému výsledku: k radikalisaci neonacistů od občanské neposlušnosti až po terrorism.

Veronika Kočová v. Obvodní soud pro Prahu 9

Příběh jedné justiční svévole. Naštěstí ji zastavil ústavní soud. Pěkný je zejména § 42 i. f.: "Nikoho nelze nutit, aby využíval všech výhod, které mu současná civilizační úroveň nabízí, přičemž zájem dítěte, aby mělo zajištěnu „kvalitní“ soudobou péči (z hlediska materiálního), nemůže bez dalšího převážit nad jeho zájmem a právem, aby bylo vychováváno vlastními rodiči. Jinými slovy řečeno, odnětí dítěte rodičům z důvodu ohrožení na životě nemůže být v demokratické společnosti založeno pouze na srovnání předpokládané životní úrovně dítěte s úrovní, kterou by v rámci společnosti mohlo dosáhnout jinde." Kamberský: "Ukrást matce dítě je lumpárna. Ale ukrást dítěti matku je zločin."

Těžká rána srbofilům

ICJ uznal legalitu vyhlášení nezávislosti Kosovy: "Addressing the court in The Hague, ICJ president Hisashi Owada said international law "contains no applicable prohibition" of Kosovo's declaration of independence. "Accordingly, [the court] concludes that the declaration of independence on 17 February 2008 did not violate general international law," he said." To zas bude keců fanatických srbofilů o maffiánském státu.

Ukázalo se, že se OS podstatně mýlil, když psal, že v případě Kosovy došlo k porušení mezinárodního práva.