Jen upozorneni na blog na Lupe....
jak ja to vidim.
2. května 2006
1. května 2006
Kde udělali komunisté chybu
Když jsem studoval vedle svého oboru v rámci tzv. povinného základu marxismus-leninismus, učili jsme se věci, které měly málo společného s podmínkami, ve kterých jsme žili. Část toho neměla skutečně obdobu realitě, ale zvláštní je, že i jevy, o nichž to říci nelze (např. existence proletariátu), bylo zcela mimo svět, ve kterém jsme žili. Proletariát, o kterém jsme se učili, jsme neznali. V Praze na tehdejší životní podmínky této vrstvy upomínala jen tklivá romantická píseň děvčátko z kolónie, pod kterou jsme si stejně neuměli mnoho představit. Je třeba komunistům přiznat, že se zasloužili o zánik tohoto světa, který jim ovšem měl sloužit jako legitimizace. Tak daleko to ale neměli promyšlené.
Učili jsme se o herezích, jež hrozí tomu, kdo o komunismu dobrovolně či nedobrovolně (v rámci povinného základu) uvažuje. I ty pro nás byly naprosto nesrozumitelné. Byl to jestli se dobře rozpomínám revizionismus a pravicový oportunismus, a potom ještě další věci, které jsem už zapomněl a na internetu se to nenajde.
Pozastavme se u pravicového oportunismu. Mě tehdy hrozilo, že se na něm pozastavím o rok, a tak jsem se byl výjimečně nucen si přečíst, co to je. Musím říci, že mi učebnice situaci neusnadňovala. Po delší námaze se mi podařilo pochopit, že - v rozporu s mým počátečním dojmem - nejde o planý žvást. Ta idea, která se za těžko pochopitelným pojmem skrývala, mne zarazila. Byla poněkud machiavelistická. Když to zjednoduším, je to prastará zkušenost dělnických předáků, že když nějak - nejčastěji odborovou činností - vydobydou pro své ovečky materiálního zlepšení, nedočkají se žádného vděku. Právě naopak, dělnictvo se kolem nich semklo tehdy, když jeho postavení bylo mizerné. Na tom pořád ještě není nic zvláštního, co by vybočovalo z prastaré moudrosti, že nevděk světu vládne. Marxismus - leninismus z toho dovozoval, že usilovat o tyto materiální výhody je nesprávné, pokud nemá vládnout světu nevděk nýbrž komunisté.
To je všechno hezké, ale nebylo mi zřejmé, proč to do mě cpou, když jsem dělnický předák nebyl a nebylo možno očekávat, že bych se do podobných dilemat kdy dostal. Tak jsem to celé hned po zkoušce zase pustil z hlavy.
Myslím, že oni sami ve Vokovicích tyto věci studovali nepořádně a bez vnitřního pochopení. Podařilo se jim vytvořit společnost, v níž naprosto převažovaly maloměšťácké vrstvy. Více peněz dávali právě té části dělnictva, o kterou se chtěli mocensky opírat. Vzpomínám si, že porevoluční ministr práce a sociálních věcí Miller řekl, že si proti své dosavadní práci (byl kovář v ČKD blahé paměti) nijak nepolepšil. Takhle se tedy proletariát skutečně netvoří.
Tato převládající vrstva ve společnosti byla celkem solidně materiálně zabezpečená, ale postrádala to, co maloměstské vrstvy všude na světě mají jako primární cíl. Další vzestup byl víceméně nemožný.
Vytvořilo to všeobecnou atmosféru frustrace. Komunisté vlastně už neměli co nabídnout, naopak, stali se pro převažující vrstvu překážkou, a tak byli smeteni, jakmile to mezinárodní situace umožnila.
Porevoluční maloměšťácká vrstva však reaguje se setrvačností, myšlenkově se nijak s novou situací nevyrovnala. Dnes možno spadnout nepochybně je, ale tato myšlenka maloměšťáky nijak neděsí, přestože by měla. Naopak, inspirováni činem Jana Palacha, uměle vytvářejí podmínky, jež vedou k jejich zániku.
Učili jsme se o herezích, jež hrozí tomu, kdo o komunismu dobrovolně či nedobrovolně (v rámci povinného základu) uvažuje. I ty pro nás byly naprosto nesrozumitelné. Byl to jestli se dobře rozpomínám revizionismus a pravicový oportunismus, a potom ještě další věci, které jsem už zapomněl a na internetu se to nenajde.
Pozastavme se u pravicového oportunismu. Mě tehdy hrozilo, že se na něm pozastavím o rok, a tak jsem se byl výjimečně nucen si přečíst, co to je. Musím říci, že mi učebnice situaci neusnadňovala. Po delší námaze se mi podařilo pochopit, že - v rozporu s mým počátečním dojmem - nejde o planý žvást. Ta idea, která se za těžko pochopitelným pojmem skrývala, mne zarazila. Byla poněkud machiavelistická. Když to zjednoduším, je to prastará zkušenost dělnických předáků, že když nějak - nejčastěji odborovou činností - vydobydou pro své ovečky materiálního zlepšení, nedočkají se žádného vděku. Právě naopak, dělnictvo se kolem nich semklo tehdy, když jeho postavení bylo mizerné. Na tom pořád ještě není nic zvláštního, co by vybočovalo z prastaré moudrosti, že nevděk světu vládne. Marxismus - leninismus z toho dovozoval, že usilovat o tyto materiální výhody je nesprávné, pokud nemá vládnout světu nevděk nýbrž komunisté.
To je všechno hezké, ale nebylo mi zřejmé, proč to do mě cpou, když jsem dělnický předák nebyl a nebylo možno očekávat, že bych se do podobných dilemat kdy dostal. Tak jsem to celé hned po zkoušce zase pustil z hlavy.
Myslím, že oni sami ve Vokovicích tyto věci studovali nepořádně a bez vnitřního pochopení. Podařilo se jim vytvořit společnost, v níž naprosto převažovaly maloměšťácké vrstvy. Více peněz dávali právě té části dělnictva, o kterou se chtěli mocensky opírat. Vzpomínám si, že porevoluční ministr práce a sociálních věcí Miller řekl, že si proti své dosavadní práci (byl kovář v ČKD blahé paměti) nijak nepolepšil. Takhle se tedy proletariát skutečně netvoří.
Tato převládající vrstva ve společnosti byla celkem solidně materiálně zabezpečená, ale postrádala to, co maloměstské vrstvy všude na světě mají jako primární cíl. Další vzestup byl víceméně nemožný.
Vytvořilo to všeobecnou atmosféru frustrace. Komunisté vlastně už neměli co nabídnout, naopak, stali se pro převažující vrstvu překážkou, a tak byli smeteni, jakmile to mezinárodní situace umožnila.
Porevoluční maloměšťácká vrstva však reaguje se setrvačností, myšlenkově se nijak s novou situací nevyrovnala. Dnes možno spadnout nepochybně je, ale tato myšlenka maloměšťáky nijak neděsí, přestože by měla. Naopak, inspirováni činem Jana Palacha, uměle vytvářejí podmínky, jež vedou k jejich zániku.
30. dubna 2006
Reakce zablokovaného wikipedisty
Petr Adámek napsal:
Nezapomínejte prosím, že hlavním cílem arbitrážního výboru je přijmout taková opatření, které na jedné straně ochrání wikipedii a její komunitu před dalšími zbytečnými a kontraproduktivními spory, ale na straně druhé jednotlivé wikipedisty omezí co nejméně, aby mohli pokračovat v přispívání do wikipedie. Tento návrh se snaží V. Z. zbytečně neomezovat sadou zákazů, které by mu mohly bránit i v užitečné činnosti, ale zároveň chránit wikipedii před kroky, které by mohly vést k dalším konfliktům. Tento mechanismus byl převzat z anglické wikipedie a já věřím, že bude funkční a účinný. Souhlasím s tím, že největším a zároveň klíčovým problémem je volba vhodného mentora, neboť musí jít o někoho, kdo bude schopen i ochoten k věci přistupovat bez zbytečných předsudků, nebude V. Z. zbytečně omezovat nebo dokonce šikanovat, ale zároveň zabrání vzniku nových konfliktů a sporů. --Petr Adámek 11:46, 30. 4. 2006 (UTC)
Nikdo takový nezbyl - logicky. Nebyl to on, kdo komunitu, přinejmenším její aktivní část, rozdělil podle zásady "kdo nejde s námi, jde proti nám".
Diktátoři nesnesli, jestliže jsem v textu, který jsem celý vytvořil, použil pravopisu fráse místo fráze, a neudělali nic proti tomu, když pana Vaňa nebo mě blokují ani už ne za osobní útoky a urážky, ale za pouhou ironii a náznaky. Proto se teď nemohou divit, že nemají ani jednoho aktivního wikipedistu, který by nebyl buď zcela s nimi, nebo hluboce a zásadně proti nim.
To všechno Petr Adámek ví a přesto se vymlouvá na stav, na jehož vzniku se sám aktivně podílel.
V sobotu odpoledne vysílala Česká televise vynikajcí film Stanleyho Kramera se Spencerem Tracym a Burtem Lancasterem Judgment at Nuremberg (bohužel, v nepříliš dobrém dabingu...). Jde v něm o to, že tři roky po skončení války, v r. 1948, jsou v Norimberku, v americké okupační zoně, souzeni němečtí soudci, kteří soudili podle norimberských zákonů. Starý americký soudce (Tracy), který tribunálu předsedá, nakonec odmítne precedenty i aktuální politickou situací (událostmi v ČSR) podkládaný závěr, že nikdo nesmí být odsouzen za to, že byl poslušný platných zákonů, a svým hlasem rozhodne o tom, že všichni čtyři obžalovaní jsou shledáni vinnými a jsou odsouzeni na doživotí. Co může omlouvat prostého občana, nemůže být ospravedlněním pro toho, kdo sám, byť zcela v souladu s platným právem, bezpráví prosazoval.
I Petr Adámek je spoluviníkem toho, co se na české Wikipedii stalo.
29. dubna 2006
Důvěryhodnost pravopisu
Leon tady kdysi napsal, že lidé posuzují důvěryhodnost textu podle pravopisu. Ano, to je pravda. Když vidím někde napsáno komunizmus, tak si řeknu, že je to další levicový blábol, který nemá cenu číst. Podobný pravopis totiž používají pouze Haló noviny. A pak ještě Vesmír, kde to vytváří zvlášť pikantní kontext. Ale zřejmě to tak Havlovi vyhovuje, on má rád tyhle sémiotické konflikty.
Naproti tomu Babylon má pro mne pořád větší důvěryhodnost než by si podle obsahu zasloužil. Holt slovo "konservativism" mám spojeno pouze s úctyhodnými prvorepublikovými publikacemi. Proto je mi líto, že mi ve všem mých tištěných článcích všechna "s" a "th" pečlivě vymazali. Bohužel i na "feudalizmuz" jednou došlo.
Naproti tomu Babylon má pro mne pořád větší důvěryhodnost než by si podle obsahu zasloužil. Holt slovo "konservativism" mám spojeno pouze s úctyhodnými prvorepublikovými publikacemi. Proto je mi líto, že mi ve všem mých tištěných článcích všechna "s" a "th" pečlivě vymazali. Bohužel i na "feudalizmuz" jednou došlo.
28. dubna 2006
Další cynický blog
Jeden je na http://cinik.bloguje.cz, druhý na http://ignac.bloguje.cz. Nepochybně bude tato informace označena za další příspěvěk do rady hanopisů o našem sympaťákovi.
Závěrečné vyjádření k arbitráži s V. Z.
Protože není pravděpodobné, že bych byl do 2. května odblokován, píši své závěrečné stanovisko k arbitráži s V. Z. sem; pokud ho někdo okopíruje na příslušné místo, budu mu vděčen:
Jak jsem se vyjádřil už dříve, obhajoba V. Z. mi byla znemožněna nejrůznějšími obstrukcemi včetně několikerého blokování, proto se omezuji na nejkřiklavější případ bezpráví, které ArbCom nyní zamýšlí aprobovat: Pokud by se měla délka trestu počítat do poslední "nepovolené" editace, je to stejné, jako kdyby vězeň, který se pokusil uprchnout, musel celý svůj trest po tomto pokusu odsedět znovu. S právem a spravedlostí taková praxe nemá nic společného, je to ryzí zvůle.
V. nesmí editovat od srpna 2005, takže jakýkoli přiměřený trest bude tímto zákazem s reservou absorbován. Osobně mám samozřejmě za to, že trest není na místě vůbec, V. Z. si vážím a jeho jednání na Wikipedii pokládám za legitimní prosazování civilisovaných norem a vědění nad despocií, tmářstvím a ignorancí. --Tompecina
Jak jsem se vyjádřil už dříve, obhajoba V. Z. mi byla znemožněna nejrůznějšími obstrukcemi včetně několikerého blokování, proto se omezuji na nejkřiklavější případ bezpráví, které ArbCom nyní zamýšlí aprobovat: Pokud by se měla délka trestu počítat do poslední "nepovolené" editace, je to stejné, jako kdyby vězeň, který se pokusil uprchnout, musel celý svůj trest po tomto pokusu odsedět znovu. S právem a spravedlostí taková praxe nemá nic společného, je to ryzí zvůle.
V. nesmí editovat od srpna 2005, takže jakýkoli přiměřený trest bude tímto zákazem s reservou absorbován. Osobně mám samozřejmě za to, že trest není na místě vůbec, V. Z. si vážím a jeho jednání na Wikipedii pokládám za legitimní prosazování civilisovaných norem a vědění nad despocií, tmářstvím a ignorancí. --Tompecina
Tak jsem zase dostal na Sprchu jako Pilát do Kréda
Kapitán má hodně silný slovník, ale nastudovat si problematiku, to ne. Tak, že by se milý Kapitán namáhal vysvětlit, jak lze ohrožovat mravní výchovu prostitutek? Upřímně by mne to zajímalo.
Se svým češstvím problém nemám, to rozhodně ne. Jen mi vadí, že patřím do stejné skupiny jako Kapitán a ne do takové, kde byli jen lidé jako je Josef Svatopluk Machar, Ladislav Klíma, Vojtěch Dundr či Petr Uhl a po kapitánech všeho druhu ani památky.
Se svým češstvím problém nemám, to rozhodně ne. Jen mi vadí, že patřím do stejné skupiny jako Kapitán a ne do takové, kde byli jen lidé jako je Josef Svatopluk Machar, Ladislav Klíma, Vojtěch Dundr či Petr Uhl a po kapitánech všeho druhu ani památky.
Zamyšlení nad (pod) billboardy
To se mi už dlouho nestalo: chystal jsem se napsat článek, hledal k němu link a místo toho jsem našel ten samý článek napsaný.
Ano - i já bych volil ODS mínus, jednoznačně. Bohužel na volebním lístku mi nabídnou jen plusovou variantu, s Topolánkem a Tlustým.
Ano - i já bych volil ODS mínus, jednoznačně. Bohužel na volebním lístku mi nabídnou jen plusovou variantu, s Topolánkem a Tlustým.
27. dubna 2006
Rozsudek NS ČR ve věci katarského prince
Sp. zn. Tz 117/2005. Cituji: "Je tomu tak proto, že do trestního řízení konaného na území státu, kde byl trestný čin spáchán, vstupují v takových případech i specifické zájmy obou států, tj. státu, jehož občan je stíhán pro trestný čin spáchaný v cizině, a státu, na jehož území byl tento trestný čin spáchán. Standardně půjde především o zájem na dobré vzájemné mezinárodní spolupráci, na posílení a rozšíření této spolupráce, uzavření příslušných mezinárodních smluv, prosazení principu reciprocity apod. Prosazování takových zájmů, jejich vytváření, udržování, rozšiřování, garantování a vyjadřování takových zájmů navenek evidentně nepatří soudní moci, nýbrž náleží především moci výkonné, kterou v rámci mezinárodní justiční spolupráce zpravidla reprezentuje ústřední justiční orgán, tj. Ministerstvo spravedlnosti, resp. ústavně odpovědný představitel tohoto orgánu (čl. 67 odst. 2, čl. 68 a čl. 69 Ústavy) – ministr spravedlnosti."
Za to Pehe srovnává nesrovnatelné.
Za to Pehe srovnává nesrovnatelné.
Chudáčci z české části Wikipedie
Známý kníže Ignor, marxista Che, pravil: "Výbor nikomu nebrání, aby ohlásil svůj úmysl obhajovat vaše jednání. Představa, že toto oznánení zakládá jakousi imunitu, je ale mylná. --che 15:29, 27. 4. 2006 (UTC)"
Nikdo od těch gaunerů nechce, aby mi povolili úplně všechno. Nicméně, v čem může škodit, když se zastanu Open Proxy Editora? Jedině v tom, že budou mít lynch o něco těžší.
Nikdo od těch gaunerů nechce, aby mi povolili úplně všechno. Nicméně, v čem může škodit, když se zastanu Open Proxy Editora? Jedině v tom, že budou mít lynch o něco těžší.
Další blok
Byl jsem opět Eggem "spravedlivě" na týden zablokován - sub specie rozsudku Nejvyššího správního soudu jsem si totiž dovolil naznačit, že Cinik je nevzdělaný.
Že by se mě někdo zastal? Neočekávám, urážka "polyglota" Cinika je přece ten nejhorší prohřešek, kterého se lze mezi tamější intelektuální elitou dopustit.
Že by se mě někdo zastal? Neočekávám, urážka "polyglota" Cinika je přece ten nejhorší prohřešek, kterého se lze mezi tamější intelektuální elitou dopustit.
Článek o soudcovských kandidátech
U příležitosti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) bych rád uvedl svůj loňský článek, kterým jsem navázal na polemiku mezi Václavem Pavlíčkem a Alešem Gerlochem v Právu. Právo článek nezveřejnilo, a jak je jeho zvykem, ani na můj e-mail neodpovědělo. Rozhodnutí NSS přesto, jak se zdá, s mým tehdejším právním názorem výrazně souzní.
President a jeho soudci
Tomáš Pecina
V posledních týdnech byly na stránkách Práva publikovány dva rozsáhlejší teoretické články týkající se kontroversního rozhodnutí presidenta Václava Klause nejmenovat soudci ty justiční čekatele, kteří nedovršili 30 let věku. Jakkoli lze souhlasit s některými tezemi komentáře Aleše Gerlocha i s obecným pojetím předchozího textu Václava Pavlíčka, nelze se ztotožnit se závěry, k nimž tito právní teoretici dospěli.
Při analýze této otázky je nutno především připomenout ústavní zásadu, že politický systém České republiky je založen na oddělení tří složek státní moci, jejichž působnost a pravomoci jsou Ústavou záměrně vymezeny tak, aby se mezi nimi vytvořil a stabilizoval systém vzájemných zpětných vazeb, pro který se užívá anglického označení checks and balances (doslova "kontroly a protiváhy", často nepřesně překládáno jako "brzdy a rovnováhy").
Základem tohoto systému je, že zatímco moc zákonodárná vytváří obecná pravidla, jež formou zákonů kodifikuje, a nepřísluší jí právní normy individuálně aplikovat ani o těchto individuálních případech přímo rozhodovat, moc výkonná naopak nesmí sama vydávat žádné jiné právní normy, než jaké jí Parlament zákonem výslovně svěřil a k nimž ji zmocnil (všechny vyhlášky a vládní nařízení musí být vydávány secundum et intra legem, tedy na základě a v rámci zákona). Konečně moc soudní působí ve vztahu občan-stát jako korektiv obou předchozích složek státní moci. Soudy právní normy vykládají, nepřísluší jim však žádná pravomoc normotvorná ani nemohou samy vydávat nebo měnit správní akty. Svědčí jim toliko právo nezákonné správní akty vydané orgány moci výkonné rušit a prostřednictvím svého nejvyššího článku, Ústavního soudu, mohou rovněž derogovat zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení, pokud shledají, že jsou v rozporu s ústavním pořádkem.
Rozhodnutí presidenta nejmenovat soudce mladší 30 let představuje vážný zásah do uvedeného schématu dělby státní moci: president republiky – nehledě na četné povinnosti reprezentační a ceremoniální a na specifickou pravomoc danou právem suspensivního veta – je podle Ústavy České republiky součástí výkonné moci. Proto je jeho rozhodovací pravomoc striktně individuální: jako součást exekutivy smí president vytvářet nová právní pravidla pouze v případě, kdy jej k tomu zmocňuje zákon, typicky v případě vyhlášení amnestie, jinak je vázán zákonem a musí při svém rozhodování postupovat tak jako každý jiný orgán výkonné moci.
Není správný názor V. Pavlíčka, že pravomoc presidenta jmenovat soudce je svou povahou prerogativní a rozhodování presidenta v této věci je tudíž suverénní, nepodléhající žádnému omezení ani přezkumu. Nemá-li být Česká republika považována za presidentskou republiku, je třeba připustit, že při výkonu svých pravomocí president podléhá zákonu, a má-li být státem právním, musí existovat možnost soudního přezkumu jmenovacího aktu.
President, který nerespektuje vůli zákonodárce a neumožní výkon soudcovské funkce těm justičním čekatelům, u nichž zákonodárce stanovil legální výjimku, je pro demokracii stejným nebezpečím jako Parlament, který zneužívá zákonodárnou pravomoc k ingerenci do oblasti individuálních aktů, jež, jak bylo vysvětleno, je výlučnou doménou moci výkonné (viz tzv. lex Schwarzenberg nebo zákon o majetku řádu Voršilek), případně jako soudce, který nerespektuje zákon a přisvojuje si pravomoc, jež mu ze zákona nepřísluší (naposledy např. nerespektování rozhodnutí ministra spravedlnosti ve věci předání trestního stíhání katarského občana al-Tháního do ciziny dvěma pražskými soudy).
Nelze se patrně ztotožnit s názorem A. Gerlocha, že jednání presidenta představuje diskriminaci uchazečů o státní úřad ve smyslu ustanovení čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Věková hranice 30 let je v běžném slova smyslu nediskriminační a zcela jistě ji nelze ani označit za zjevně nepřiměřenou: kdyby zákonodárce stávajícím justičním čekatelům výjimku neudělil, mohli by sice namítat, že zákon zmařil jejich legitimní očekávání (a zřejmě by se mohli u soudu domoci i určité kompenzace formou náhrady v penězích, byť výsledek takového sporu by byl velmi nejistý, neboť stávající judikatura soudů odpovědnost státu za škodu způsobenou vydáním zákona nevyvozuje), avšak protiústavní by taková úprava nebyla.
Naopak rozhodl-li o uplatnění nového pravidla, resp. nepřihlédl-li k zákonem stanovené výjimce, president jakožto orgán moci výkonné, jedná se o zjevné překročení jeho pravomoci, čili o jednání ultra vires, a obecné soudy – nikoli však zatím Ústavní soud, jak nesprávně ve svém článku dovozuje A. Gerloch – mají pravomoc a povinnost zjednat na návrh postižených nápravu, neboť jednáním presidenta došlo k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy; ten stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon – tento princip se označuje jako zásada legality státní moci a patří k vůbec nejdůležitějším ústavním zásadám, bez nichž není fungování demokratického právního státu pojmově myslitelné.
Voluntarismus v presidentském rozhodování o jmenování soudců s sebou přináší další nebezpečí: uchazeči o výkon soudcovské funkce mohou být nadále "prosíváni" podle dalších a dalších nových pravidel, která bude presidentská kancelář otevřeně či skrytě ad hoc uplatňovat a která nemusí napříště umožnit, aby se soudci stali lidé s určitou společenskou zkušeností nebo zastávající určité politické názory. Projde-li porušení Ústavy jednou, podruhé projde o to snáze, neboť bude obtížnější hledat argumenty, proč je nové presidentské pravidlo na rozdíl od pravidla předchozího nelegitimní.
To, že na výkon soudcovské funkce není a nemůže být právní nárok, ještě neznamená, že by se rozhodování o jmenování soudců mohlo dít na základě libovůle nebo podle jiných než striktně zákonem stanovených kritérií, nebo že by snad uchazeči postižení nezákonným rozhodnutím neměli mít možnost, jak této svévoli čelit, jak implicite chybně dovozuje V. Pavlíček.
Je zjevnou chybou prováděcího zákona (zákona o soudech a soudcích), že pro jmenování soudců, ač jde evidentně o výkon státní moci, není přes jeho mimořádný význam a citlivost předepsána forma správního aktu a může tudíž vznikat dojem, že takové rozhodnutí není přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví. Nedostatek stávající úpravy tak nahrává presidentovi, který nebude mít skrupule své pravomoci zneužívat a filtrovat uchazeče o jednu z nejvyšších ústavních funkcí v zemi podle kritérií, jež zakrátko nemusí být ani transparentní, ani demokratická.
Je však třeba připomenout, že v demokracii president není vládcem, ale pouhým – byť nejvyšším – státním úředníkem, tedy služebníkem všech občanů. Je na politické reprezentaci (a také na justici), zda presidenta k jednání v těchto mezích přinutí nebo zda mu dovolí si své pravomoci na úkor Parlamentu postupně rozšiřovat.
22. května 2005
President a jeho soudci
Tomáš Pecina
V posledních týdnech byly na stránkách Práva publikovány dva rozsáhlejší teoretické články týkající se kontroversního rozhodnutí presidenta Václava Klause nejmenovat soudci ty justiční čekatele, kteří nedovršili 30 let věku. Jakkoli lze souhlasit s některými tezemi komentáře Aleše Gerlocha i s obecným pojetím předchozího textu Václava Pavlíčka, nelze se ztotožnit se závěry, k nimž tito právní teoretici dospěli.
Při analýze této otázky je nutno především připomenout ústavní zásadu, že politický systém České republiky je založen na oddělení tří složek státní moci, jejichž působnost a pravomoci jsou Ústavou záměrně vymezeny tak, aby se mezi nimi vytvořil a stabilizoval systém vzájemných zpětných vazeb, pro který se užívá anglického označení checks and balances (doslova "kontroly a protiváhy", často nepřesně překládáno jako "brzdy a rovnováhy").
Základem tohoto systému je, že zatímco moc zákonodárná vytváří obecná pravidla, jež formou zákonů kodifikuje, a nepřísluší jí právní normy individuálně aplikovat ani o těchto individuálních případech přímo rozhodovat, moc výkonná naopak nesmí sama vydávat žádné jiné právní normy, než jaké jí Parlament zákonem výslovně svěřil a k nimž ji zmocnil (všechny vyhlášky a vládní nařízení musí být vydávány secundum et intra legem, tedy na základě a v rámci zákona). Konečně moc soudní působí ve vztahu občan-stát jako korektiv obou předchozích složek státní moci. Soudy právní normy vykládají, nepřísluší jim však žádná pravomoc normotvorná ani nemohou samy vydávat nebo měnit správní akty. Svědčí jim toliko právo nezákonné správní akty vydané orgány moci výkonné rušit a prostřednictvím svého nejvyššího článku, Ústavního soudu, mohou rovněž derogovat zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení, pokud shledají, že jsou v rozporu s ústavním pořádkem.
Rozhodnutí presidenta nejmenovat soudce mladší 30 let představuje vážný zásah do uvedeného schématu dělby státní moci: president republiky – nehledě na četné povinnosti reprezentační a ceremoniální a na specifickou pravomoc danou právem suspensivního veta – je podle Ústavy České republiky součástí výkonné moci. Proto je jeho rozhodovací pravomoc striktně individuální: jako součást exekutivy smí president vytvářet nová právní pravidla pouze v případě, kdy jej k tomu zmocňuje zákon, typicky v případě vyhlášení amnestie, jinak je vázán zákonem a musí při svém rozhodování postupovat tak jako každý jiný orgán výkonné moci.
Není správný názor V. Pavlíčka, že pravomoc presidenta jmenovat soudce je svou povahou prerogativní a rozhodování presidenta v této věci je tudíž suverénní, nepodléhající žádnému omezení ani přezkumu. Nemá-li být Česká republika považována za presidentskou republiku, je třeba připustit, že při výkonu svých pravomocí president podléhá zákonu, a má-li být státem právním, musí existovat možnost soudního přezkumu jmenovacího aktu.
President, který nerespektuje vůli zákonodárce a neumožní výkon soudcovské funkce těm justičním čekatelům, u nichž zákonodárce stanovil legální výjimku, je pro demokracii stejným nebezpečím jako Parlament, který zneužívá zákonodárnou pravomoc k ingerenci do oblasti individuálních aktů, jež, jak bylo vysvětleno, je výlučnou doménou moci výkonné (viz tzv. lex Schwarzenberg nebo zákon o majetku řádu Voršilek), případně jako soudce, který nerespektuje zákon a přisvojuje si pravomoc, jež mu ze zákona nepřísluší (naposledy např. nerespektování rozhodnutí ministra spravedlnosti ve věci předání trestního stíhání katarského občana al-Tháního do ciziny dvěma pražskými soudy).
Nelze se patrně ztotožnit s názorem A. Gerlocha, že jednání presidenta představuje diskriminaci uchazečů o státní úřad ve smyslu ustanovení čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Věková hranice 30 let je v běžném slova smyslu nediskriminační a zcela jistě ji nelze ani označit za zjevně nepřiměřenou: kdyby zákonodárce stávajícím justičním čekatelům výjimku neudělil, mohli by sice namítat, že zákon zmařil jejich legitimní očekávání (a zřejmě by se mohli u soudu domoci i určité kompenzace formou náhrady v penězích, byť výsledek takového sporu by byl velmi nejistý, neboť stávající judikatura soudů odpovědnost státu za škodu způsobenou vydáním zákona nevyvozuje), avšak protiústavní by taková úprava nebyla.
Naopak rozhodl-li o uplatnění nového pravidla, resp. nepřihlédl-li k zákonem stanovené výjimce, president jakožto orgán moci výkonné, jedná se o zjevné překročení jeho pravomoci, čili o jednání ultra vires, a obecné soudy – nikoli však zatím Ústavní soud, jak nesprávně ve svém článku dovozuje A. Gerloch – mají pravomoc a povinnost zjednat na návrh postižených nápravu, neboť jednáním presidenta došlo k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy; ten stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon – tento princip se označuje jako zásada legality státní moci a patří k vůbec nejdůležitějším ústavním zásadám, bez nichž není fungování demokratického právního státu pojmově myslitelné.
Voluntarismus v presidentském rozhodování o jmenování soudců s sebou přináší další nebezpečí: uchazeči o výkon soudcovské funkce mohou být nadále "prosíváni" podle dalších a dalších nových pravidel, která bude presidentská kancelář otevřeně či skrytě ad hoc uplatňovat a která nemusí napříště umožnit, aby se soudci stali lidé s určitou společenskou zkušeností nebo zastávající určité politické názory. Projde-li porušení Ústavy jednou, podruhé projde o to snáze, neboť bude obtížnější hledat argumenty, proč je nové presidentské pravidlo na rozdíl od pravidla předchozího nelegitimní.
To, že na výkon soudcovské funkce není a nemůže být právní nárok, ještě neznamená, že by se rozhodování o jmenování soudců mohlo dít na základě libovůle nebo podle jiných než striktně zákonem stanovených kritérií, nebo že by snad uchazeči postižení nezákonným rozhodnutím neměli mít možnost, jak této svévoli čelit, jak implicite chybně dovozuje V. Pavlíček.
Je zjevnou chybou prováděcího zákona (zákona o soudech a soudcích), že pro jmenování soudců, ač jde evidentně o výkon státní moci, není přes jeho mimořádný význam a citlivost předepsána forma správního aktu a může tudíž vznikat dojem, že takové rozhodnutí není přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví. Nedostatek stávající úpravy tak nahrává presidentovi, který nebude mít skrupule své pravomoci zneužívat a filtrovat uchazeče o jednu z nejvyšších ústavních funkcí v zemi podle kritérií, jež zakrátko nemusí být ani transparentní, ani demokratická.
Je však třeba připomenout, že v demokracii president není vládcem, ale pouhým – byť nejvyšším – státním úředníkem, tedy služebníkem všech občanů. Je na politické reprezentaci (a také na justici), zda presidenta k jednání v těchto mezích přinutí nebo zda mu dovolí si své pravomoci na úkor Parlamentu postupně rozšiřovat.
22. května 2005
Správci Wikipedie jsou jako dělničtí kádři
Když se kommunisté v roce 1948 zmocnili moci, vyhnali spoustu odborníků, protože měli odlišný názor. Když se Egg a spol. zmocnili moci na české části Wikipedie, vyhnali spoustu odborníků, protože měli odlišný názor.
Mezeru bylo nutné zacelit. Kommunisté si vychovali dělnické kádry, na Wikipedii stačí, když se svazáci chopí moci sami. Co na tom, že problematice vůbec nerozumí? To nevadí, tím více se k ní vyjadřují.
Egg na tento blog napsal: "Poškozený je ve zmíněném případě projekt Wikipedie. Právě v jeho zájmu mají komisaři jednat." Wikipedie je však věc a přes jakékoliv Eggovy snahy neobživne.
Možná Egg myslel Nadaci. Jak by mohla být poškozena tím, co se odehrává v jejím rámci a co má právo regulovat? Eggova logika opět selhala.
Dokud si Egg neuvědomí, že v interních sporech jsou poškozenými konkrétní členové, do té doby bude on poškozovat svými vyjádřeními na úrovni dělnického kádra obraz Wikipedie v očích veřejnosti.
Mezeru bylo nutné zacelit. Kommunisté si vychovali dělnické kádry, na Wikipedii stačí, když se svazáci chopí moci sami. Co na tom, že problematice vůbec nerozumí? To nevadí, tím více se k ní vyjadřují.
Egg na tento blog napsal: "Poškozený je ve zmíněném případě projekt Wikipedie. Právě v jeho zájmu mají komisaři jednat." Wikipedie je však věc a přes jakékoliv Eggovy snahy neobživne.
Možná Egg myslel Nadaci. Jak by mohla být poškozena tím, co se odehrává v jejím rámci a co má právo regulovat? Eggova logika opět selhala.
Dokud si Egg neuvědomí, že v interních sporech jsou poškozenými konkrétní členové, do té doby bude on poškozovat svými vyjádřeními na úrovni dělnického kádra obraz Wikipedie v očích veřejnosti.
Polemika s p. Vaněm II
Pan Vaňo napsal velice zajímavou úvahu. Odpověď si zaslouží zvláštní článek.
1. Význam reforem 1960–1964
Je neodpovědné odbýt právní reformy v kommunistickém Československu v letech 1960–1964 několika větami. Celá věc by si zasloužila podrobnou analysu. Tak snad jen několik anekdot. Víte, proč bylo zrušeno poručenství? Protože za socialismu nikdo nikomu neporoučí. Proč byly zrušeny závazky? "Při poskytování těchto služeb vznikají mezi občany a socialistickými organizacemi společenské vztahy, které jsou kvalitativně zcela odlišné od vztahů, jež dříve vznikaly mezi občany a soukromými podnikateli, i od smluvních vztahů, které vznikají mezi občany, je proto jen samozřejmým důsledkem tohoto vývoje, že osnova upravuje vztahy vznikající při poskytování služeb občanům jako specifické socialistické vztahy v samostatné části, a to tak, aby nová právní úprava odpovídala všestranné péči socialistické společnosti o stálé zvyšování životní úrovně pracujících." K dalšímu studiu doporučuji důvodovou zprávu občanského zákoníku z roku 1964.
Eklektismus není zase tak špatný jako je totální opuštění tradice. Nás právní řád vychází z rakouského, a proto bychom se měli inspirovat hlavně rakouským právem. Ačkoliv francouzské právo má také mnoho užitečných věcí, je postaveno právě na zvýšené soudní normotvorbě (např. v nekalé soutěži), čehož naši soudci nejsou schopni a také ani ochotni. A proč bylo vůbec nutné rušit občanský zákoník z roku 1950? Od té doby pořádný občanský zákoník nemáme dodnes.
2. Význam anglosaského práva
V nedávné době v Itálii opustili svůj tradiční poloinkvisiční trestní process ve prospěch anglosaského plně kontradiktorního. Funguje jim to. Zákon č. 119/1873 ř. z., ze dne 23. května 1873, jímž se uvádí trestní řád, také znamenal revoluci v trestním processu po anglosaském vzoru, neboť výrazně posílil kontradiktornost řízení. Je třeba si uvědomit, že čím více demokracie, tím více anglosaských vzorů, např. zrušení verbálních přečinů. Kontinentální tradice mají kořeny v absolutismu, s tím se nedá nic dělat.
3. Soudní normotvorba
Opět ocituji Eliáše: "Komplex pravidel shrnutých do tohoto ustanovení [§ 10 NOZ] se záměrně, kategoricky, a také v logické návaznosti na § 2, rozchází s Robespierovou maximou, že "Slovo »soudní tvorba práva« musí být vymýceno z našeho slovníku." Tato zásada je totalitnímu právnímu myšlení blízká, jak je známo rovněž z nedávné české zkušenosti, pohříchu i současnosti. S těmito neblahými tradicemi je nezbytné se rozejít nejen s ohledem na jejich kořeny, ani proto, že princip popření soudcovské tvorby práva ani v totalitních právních systémech nenašel plné uplatnění (jako princip nepůsobí), ale především z toho důvodu, že snahy o jeho prosazování působí retardačně na juristické myšlení i na celkovou právní kulturu, vedou k nespravedlnostem při aplikaci práva, a tudíž i k sociálně škodlivým efektům."
4. Soudci a poroty
Soudci se volí z právníků všude na světě. Laický živel je zastoupen v porotách.
5. Ideální právo
Je pravda, že existují též jiné právní systémy než je kontinentální (= římské či občanské) právo a anglosaské (common law) právo. Na PF UK se přednáší o islámském, čínském a církevním právu. Nicméně, ačkoliv nemám nic proti indiánům, troufám si říci, že v porovnání s římským či anglosaským právem je primitivní.
Stejně jako je jedna spravedlnost, tak existuje jen jedno právo. To, které je se spravedlností totožné, takové je ideální.
1. Význam reforem 1960–1964
Je neodpovědné odbýt právní reformy v kommunistickém Československu v letech 1960–1964 několika větami. Celá věc by si zasloužila podrobnou analysu. Tak snad jen několik anekdot. Víte, proč bylo zrušeno poručenství? Protože za socialismu nikdo nikomu neporoučí. Proč byly zrušeny závazky? "Při poskytování těchto služeb vznikají mezi občany a socialistickými organizacemi společenské vztahy, které jsou kvalitativně zcela odlišné od vztahů, jež dříve vznikaly mezi občany a soukromými podnikateli, i od smluvních vztahů, které vznikají mezi občany, je proto jen samozřejmým důsledkem tohoto vývoje, že osnova upravuje vztahy vznikající při poskytování služeb občanům jako specifické socialistické vztahy v samostatné části, a to tak, aby nová právní úprava odpovídala všestranné péči socialistické společnosti o stálé zvyšování životní úrovně pracujících." K dalšímu studiu doporučuji důvodovou zprávu občanského zákoníku z roku 1964.
Eklektismus není zase tak špatný jako je totální opuštění tradice. Nás právní řád vychází z rakouského, a proto bychom se měli inspirovat hlavně rakouským právem. Ačkoliv francouzské právo má také mnoho užitečných věcí, je postaveno právě na zvýšené soudní normotvorbě (např. v nekalé soutěži), čehož naši soudci nejsou schopni a také ani ochotni. A proč bylo vůbec nutné rušit občanský zákoník z roku 1950? Od té doby pořádný občanský zákoník nemáme dodnes.
2. Význam anglosaského práva
V nedávné době v Itálii opustili svůj tradiční poloinkvisiční trestní process ve prospěch anglosaského plně kontradiktorního. Funguje jim to. Zákon č. 119/1873 ř. z., ze dne 23. května 1873, jímž se uvádí trestní řád, také znamenal revoluci v trestním processu po anglosaském vzoru, neboť výrazně posílil kontradiktornost řízení. Je třeba si uvědomit, že čím více demokracie, tím více anglosaských vzorů, např. zrušení verbálních přečinů. Kontinentální tradice mají kořeny v absolutismu, s tím se nedá nic dělat.
3. Soudní normotvorba
Opět ocituji Eliáše: "Komplex pravidel shrnutých do tohoto ustanovení [§ 10 NOZ] se záměrně, kategoricky, a také v logické návaznosti na § 2, rozchází s Robespierovou maximou, že "Slovo »soudní tvorba práva« musí být vymýceno z našeho slovníku." Tato zásada je totalitnímu právnímu myšlení blízká, jak je známo rovněž z nedávné české zkušenosti, pohříchu i současnosti. S těmito neblahými tradicemi je nezbytné se rozejít nejen s ohledem na jejich kořeny, ani proto, že princip popření soudcovské tvorby práva ani v totalitních právních systémech nenašel plné uplatnění (jako princip nepůsobí), ale především z toho důvodu, že snahy o jeho prosazování působí retardačně na juristické myšlení i na celkovou právní kulturu, vedou k nespravedlnostem při aplikaci práva, a tudíž i k sociálně škodlivým efektům."
4. Soudci a poroty
Soudci se volí z právníků všude na světě. Laický živel je zastoupen v porotách.
5. Ideální právo
Je pravda, že existují též jiné právní systémy než je kontinentální (= římské či občanské) právo a anglosaské (common law) právo. Na PF UK se přednáší o islámském, čínském a církevním právu. Nicméně, ačkoliv nemám nic proti indiánům, troufám si říci, že v porovnání s římským či anglosaským právem je primitivní.
Stejně jako je jedna spravedlnost, tak existuje jen jedno právo. To, které je se spravedlností totožné, takové je ideální.
Ferda v jeskyni
Neměl jsem čas reagovat na příspěvek pana Z., až teď se mi podařilo dostat se k počítači.
Pan Z. má ve shodě s českou teoretickou frontou výrazně negativní postoje k zavádění nových právních institutů, které se dělo po přijetí ústavy z roku 1960. Proč ne. Zajímavé však je, že neuvádí jediný důvod, proč to bylo špatné. Kde se tehdejší zákonodárce odchýlil od tradičních institutů, tam právo deformoval. Kde na ně navázal, byl eklektický. To se potom samozřejmě zavděčit nemohl.
V dalším textu i porůznu jinde však vyjadřuje sympatie k anglosaským vlivům v českém právním systému, chtěl by dokonce jít mnohem dále. Nekompatibilitu tak rozsáhlých přeměn s českým ústavním pořádkem si zjevně neuvědomuje.
Připuštění precedentu jako pramene práva (jak jinak chápat pojem soudní normotvorba) by zcela narušilo dělbu mocí. Však se už nehezké věci, jež zcela kolidují s demokratickými principy, dějí v důsledku činnosti českého negativního zákonodárce, který nic nedává ale jen bere, i grémií mezinárodních.
Profesionálové (tzn. ta malá část právníků, jež byla uznána zdivočelým psychologem za tak normální, že mohou dělat soudce, a splnila i další podmínky pro jmenování) samozřejmě schopna právo je. To je leckdo, kdo to z fleku neumí, tomu určitě někdo rád poradí. Tvořit právo totiž znamená mít moc.
Jak by to dopadlo si představit umím. Ano, soudci si málo čtou v judikatuře (kdo by se jim také divil), větší vliv by měla jejich nejčastější četba, a tou je, jak jinak, Mladá fronta. Pokud by byli, jak navrhuje jinde, volitelní, znamenalo by to omezit možnost lidu vybrat si zástupce na výběr mezi absolventy právnické fakulty, k čemuž není žádný rozumný důvod.
Možnost použití přirozeného práva by jejich moc ještě zvyšovala až k úplné svévoli. O použití lex ferenda hovořit nelze, v okamžiku, kdy by bylo použito, by nebylo lex ferenda.
Ono totiž neexistuje jakési ideální právo, jež čeká jako platónská idea kdesi v jeskyni, až se k němu přiblížíme. To, co považuje za standardní, je prostě ta část právního vývoje, kterou zná. Proto mu jako krásné a prestižní připadá to, co je římské či anglosaské. Na vývoj tohoto světa měly ovšem srovnatelný vliv i právní systémy, s nimiž důvěrně seznámeni nejsme, např. na americkou ústavu, a tedy na celý moderní federalismus, měla vliv ústava irokézské federace. Jenže obtěžovat studenty těmito jazyky by skutečně byla nehoráznost, vždyť se to ani pořádně nezobrazí na obrazovce (:
Ne, neexistuje jedno ideální právo, jedna ideální reforma. Různí lidé mají různé zájmy. Ale to už se blížím k neoblíbenému Marxovi. To není vůbec korektní. Jenže přece se točí.
Pan Z. má ve shodě s českou teoretickou frontou výrazně negativní postoje k zavádění nových právních institutů, které se dělo po přijetí ústavy z roku 1960. Proč ne. Zajímavé však je, že neuvádí jediný důvod, proč to bylo špatné. Kde se tehdejší zákonodárce odchýlil od tradičních institutů, tam právo deformoval. Kde na ně navázal, byl eklektický. To se potom samozřejmě zavděčit nemohl.
V dalším textu i porůznu jinde však vyjadřuje sympatie k anglosaským vlivům v českém právním systému, chtěl by dokonce jít mnohem dále. Nekompatibilitu tak rozsáhlých přeměn s českým ústavním pořádkem si zjevně neuvědomuje.
Připuštění precedentu jako pramene práva (jak jinak chápat pojem soudní normotvorba) by zcela narušilo dělbu mocí. Však se už nehezké věci, jež zcela kolidují s demokratickými principy, dějí v důsledku činnosti českého negativního zákonodárce, který nic nedává ale jen bere, i grémií mezinárodních.
Profesionálové (tzn. ta malá část právníků, jež byla uznána zdivočelým psychologem za tak normální, že mohou dělat soudce, a splnila i další podmínky pro jmenování) samozřejmě schopna právo je. To je leckdo, kdo to z fleku neumí, tomu určitě někdo rád poradí. Tvořit právo totiž znamená mít moc.
Jak by to dopadlo si představit umím. Ano, soudci si málo čtou v judikatuře (kdo by se jim také divil), větší vliv by měla jejich nejčastější četba, a tou je, jak jinak, Mladá fronta. Pokud by byli, jak navrhuje jinde, volitelní, znamenalo by to omezit možnost lidu vybrat si zástupce na výběr mezi absolventy právnické fakulty, k čemuž není žádný rozumný důvod.
Možnost použití přirozeného práva by jejich moc ještě zvyšovala až k úplné svévoli. O použití lex ferenda hovořit nelze, v okamžiku, kdy by bylo použito, by nebylo lex ferenda.
Ono totiž neexistuje jakési ideální právo, jež čeká jako platónská idea kdesi v jeskyni, až se k němu přiblížíme. To, co považuje za standardní, je prostě ta část právního vývoje, kterou zná. Proto mu jako krásné a prestižní připadá to, co je římské či anglosaské. Na vývoj tohoto světa měly ovšem srovnatelný vliv i právní systémy, s nimiž důvěrně seznámeni nejsme, např. na americkou ústavu, a tedy na celý moderní federalismus, měla vliv ústava irokézské federace. Jenže obtěžovat studenty těmito jazyky by skutečně byla nehoráznost, vždyť se to ani pořádně nezobrazí na obrazovce (:
Ne, neexistuje jedno ideální právo, jedna ideální reforma. Různí lidé mají různé zájmy. Ale to už se blížím k neoblíbenému Marxovi. To není vůbec korektní. Jenže přece se točí.
26. dubna 2006
Nebetyčná Berenova drzost
motto: "kdyby komise [nerozhodla], tak by se automaticky ukončila platnost předběžných opatření a ve věci V. Z. by opět vstoupilo v platnost původní rozhodnutí komunity - trvalý zákaz editace"
Kdo povolil Berenovi takto sprostě lhát? Ocitujme zde původní lynch: Motivace. Už mě nebaví se dívat, jak tu V. Z. řádí, provokuje, píše nesmysly, revertuje, hádá se o věci, o kterých prakticky nic neví atd... Zaměstnává to na plný úvazek aspoň pět dalších wikipedistů (a mnoho dalších částečně), kteří by jinak mohli dělat něco užitečného. Po předchozí dohodě se všichni snaží V. Z. vyjít co nejvíce vstříc, ale odpovědí na to jsou jen další provokace, nesmysly, reverty a hádky.
Wikikomunita musí mít páky k účinné obraně před lidmi, kteří se ji poškozují.
Návrh řešení. Proto bych byl rád, aby se komunita tohoto živla zbavila. Buď to co nejdříve udělá některý ze správců po té, co zváží předcházející odstavec, nebo na této stránce začne bezprecedentní hlasování o vyloučení wikipedisty V. Z. z české wikikomunity.
Záměrně neuvádím příklady Z. zvěrstev, nemám na to žaludek. Nepřeju si žádnou diskusi na toto téma, těch je všude kolem dost. Stránku jsem vytvořil jako námět pro správce a pro případné další hlasování." (Tučné písmo mé)
Co znamená "vyloučit", fašista Miraceti nevysvětlil. Proč právě trvalý zákaz editace? Od lynche se pak mnoho lidí distancovalo.
Updated.
Kdo povolil Berenovi takto sprostě lhát? Ocitujme zde původní lynch: Motivace. Už mě nebaví se dívat, jak tu V. Z. řádí, provokuje, píše nesmysly, revertuje, hádá se o věci, o kterých prakticky nic neví atd... Zaměstnává to na plný úvazek aspoň pět dalších wikipedistů (a mnoho dalších částečně), kteří by jinak mohli dělat něco užitečného. Po předchozí dohodě se všichni snaží V. Z. vyjít co nejvíce vstříc, ale odpovědí na to jsou jen další provokace, nesmysly, reverty a hádky.
Wikikomunita musí mít páky k účinné obraně před lidmi, kteří se ji poškozují.
Návrh řešení. Proto bych byl rád, aby se komunita tohoto živla zbavila. Buď to co nejdříve udělá některý ze správců po té, co zváží předcházející odstavec, nebo na této stránce začne bezprecedentní hlasování o vyloučení wikipedisty V. Z. z české wikikomunity.
Záměrně neuvádím příklady Z. zvěrstev, nemám na to žaludek. Nepřeju si žádnou diskusi na toto téma, těch je všude kolem dost. Stránku jsem vytvořil jako námět pro správce a pro případné další hlasování." (Tučné písmo mé)
Co znamená "vyloučit", fašista Miraceti nevysvětlil. Proč právě trvalý zákaz editace? Od lynche se pak mnoho lidí distancovalo.
Updated.
Arbitrage
Banda nedouků v čele s Cynikem netuší, co je to arbitrage. Tak maturanta poučíme:
Abitrage je druh soudního řízení neboli formalisovaného postupu k rozhodnutí sporu. Na rozdíl od normálního řízení je jiný orgán, který rozhoduje. Soud je orgánem státu, abtrážní soud je orgán soukromoprávní povahy. Avšak při rozhodování se řídí zhruba stejným processem. Samozřejmě, že detaily se různí, ale právní principy zůstavají shodné, protože jsou výsledkem století používání.
Co k nim patří? Ačkoliv účastníků může být více, strany jsou vždy jen 2. Cynika výslovně upozorňuji, že ne 1, ne 3, 7, či 10, ale právě 2. Spor se vede o to, zda má pravdu 1. strana nebo 2. strana a soud to rozhodne. V trestním procesu (na rozdíl od civilního sporu o majetek či osobní status) je na jedné straně žalobce a na druhé straně obviněný. Je absurdní, aby se z ničeho nic v témže processu stal z obviněného žalobce a z žalobce obviněný. To je možné pouze u Franze Kafky a v českém ArbComu.
Úkolem obhajoby není "dokázat, že obviněný hodlá spolupracovat," jak píše anonym. Úkolem obhajoby je vyvrátit nebo zpochybnit obvinění. Divadelní processy, kde obvinění spolupracovali s obžalobou, nechme raději Stalinovi.
Abitrage je druh soudního řízení neboli formalisovaného postupu k rozhodnutí sporu. Na rozdíl od normálního řízení je jiný orgán, který rozhoduje. Soud je orgánem státu, abtrážní soud je orgán soukromoprávní povahy. Avšak při rozhodování se řídí zhruba stejným processem. Samozřejmě, že detaily se různí, ale právní principy zůstavají shodné, protože jsou výsledkem století používání.
Co k nim patří? Ačkoliv účastníků může být více, strany jsou vždy jen 2. Cynika výslovně upozorňuji, že ne 1, ne 3, 7, či 10, ale právě 2. Spor se vede o to, zda má pravdu 1. strana nebo 2. strana a soud to rozhodne. V trestním procesu (na rozdíl od civilního sporu o majetek či osobní status) je na jedné straně žalobce a na druhé straně obviněný. Je absurdní, aby se z ničeho nic v témže processu stal z obviněného žalobce a z žalobce obviněný. To je možné pouze u Franze Kafky a v českém ArbComu.
Úkolem obhajoby není "dokázat, že obviněný hodlá spolupracovat," jak píše anonym. Úkolem obhajoby je vyvrátit nebo zpochybnit obvinění. Divadelní processy, kde obvinění spolupracovali s obžalobou, nechme raději Stalinovi.
Reakce na tyranna Berena a tyranna Wikimola
Oba nechvalně známí členové českého ArbComu napsali delší text, který si zaslouží podrobnější reakci a rozbor.
1. Beren 00:35, 25. 4. 2006 (UTC)
Za zásah ve vlastním sporu jsem byl zbaven práv správce. Byť protiprávně, nebylo pochyb, že to bylo ve vlastním sporu. Beren tohle dobře ví. Proto se nám pokouší namluvit, že když s námi vede revertovací válku a následně stránku zamkne, že to není zneužití práva správce. A to mu má věřit kdo? Výmluva na zbabělost správců neobstojí. Arbitr není polobůh, může o zásah požádat kteréholiv správce jako kdokoliv jiný.
Pastorius nebojuje proti všem. V revertovací válce byly proti sobě 2 jasné strany. Na jedné establishment: Beren, Cynik, Egg, Jirka O. a na druhé otloukánci: Pastorius, Zanatic, Cite a já. Je symptomatické pro "nestrannost" ArbComu, že ze všech aktérů byla potrestána pouze má maličkost.
Příznačné pro tyhle despoty je, že ustavičně předpokládají špatnou víru. "Činím tak sice s rizikem, že se radou ode mně naschvál nebudete řídit". Tak to tedy ne, Berene. Heslo: "Podle sebe soudím tebe," si nechte od cesty. Uvědomte si laskavě, že Pastorius není stejný gauner jako Vy, který každou neuctivost k vrchnosti přísně trestá: "přestože jste původně slušné šance svým jednáním poněkud ponížil".
A rozhodně odmítám snahy rozeštvat Pastoria a mne. V boji proti despocii ArbComu se všechny mé dřívější spory s Pastoriem jeví jako malicherné. Stejně jako se v boji proti kommunismu spojili katholíci se socialisty, tak jsme nyní s Pastoriem na jedné lodi. To není účelovost, to je přirozené spojenectví.
2. Wikimol 18:36, 25. 4. 2006 (UTC)
Podle tohoto výtečníka mají lidé despocii trpně snášet. Pokud využijí svých práv, je to "šarvátka" a "plno emotivních prohlášení bez faktického obsahu". Arbitrážní výbor prý není žádná vrchnost, ačkoliv se tak chová a svádí nepřátelskou atmoféru k nováčkům na to, že řádí Open Proxy Editor. Přitom to není pravda. Proč už dávno nebyl ustanoven uvítací výbor? Copak všechny reinkarnace Open Proxy Editora nejsou zjevné?
Kdyby Wikimol uměl číst, tak by věděl, že Pastorius nenapadal kategorisaci jako takovou. On napadal to, že jsou buzerováni autoři, kteří ji nedělají, např. já. A nejen to. Jsou buzerováni i ti, kteří kategorisaci dělat chtějí (např. ŠJů), a to jen proto, že jejich názory nezapadají do úzkého obzoru wikipedického establishmentu.
A jak Wikimol reagoval na konstatování ničím neodůvodněných průtahů, které napadají úplně všichni? "Výtka k délce řízení se zde objevila už mnohokrát - v tomhle případě mi ale přijde celkem účelová, chcete někoho napadnout, tedy jakákoli munice po ruce je dobrá." Co k tomu dodat? Snad jen: Che. Navrhujeme prý příliš velké množství formálních protestů. Che. Kdyby vedení arbitrage nebylo tak zpackané, nebylo by to třeba. Nemohu za to, že se arbitrage dostala do rukou dillentantů a je nad jejich síly.
Nyní Wikimol pokrytecky tvrdí, že "Omezení revertů (v duchu pravidla 3 revertů, ale na 1 revert) je právě příkladem opatření, které v práci na encyklopedii naprosto nikomu nebrání, a může "dusit" eskalaci případných konfliktů velmi rychle od vzniku. Zároveň je to efektivní ochrana ostatních, které šarvátky iritují v posledních změnách." Kde byl, když jsem navrhoval doporučení Každý revert je zlo? Cudně mlčel.
Co z toho všeho vyplývá? Tomáš Pecina tady nedávno uváděl všechna možná negativa českých právníků. Je to náš dávný spor, kdy oproti tradicionalismu právníků vyzdvihoval logiku matfyzáků. Ale terror na české části wiki je doklad toho, že se mýlil. Matfyzáci Beren a Wikimol se vykašlali na osvědčené právnické procedury. K čemu právní principy? My to vymyslíme znovu a lépe. Výsledek je tristní. Porušili snad vše, co porušit šlo: rovnost stran, presumpce neviny, zákaz retroaktivity apod. Není jistě náhodou, že místo ke kontradiktornímu processu intuitivně tíhnou k inkvisičnímu. "Myslíte, že když se s V. Z. s úsměvem dohodnete, že budete vést editační války, vzájemně si nadávat a pak svědčit jeden pro druhého, že nemůžete být potrestáni?" (Egg) Ano, to si myslíme. Kde není poškozený, nemůže být process.
Pozoruhodným vynálezem těchto matfyzáků je, že někdo podá žalobu a najednou, po nějakém blíže nespefikovaném čase, se z něj stane obžalovaný. A to vše z Božího úradku arbitrů. Včera pán, dneska kmán. Včera nahoře, dneska dole. A na absurditě tohoto opatření nic nezmění ani Cynikova podpora.
Dále, že by si obvinění měli sami navrhovat tresty, v nejlepších tradicích Polpotova régimu. V každém normálním trestním processu tresty nenavrhuje obžalovaný, nenavrhuje soud, nýbrž obžaloba. Vrcholem polpotovštiny je dávná Radouchova koncepce, že potrestaný má nad trestem jásat, protože trest není trestem, nýbrž pouhé opatření. Wikimol se diví, že Pastorius nad navrženým trestem "pouze jeden revert za 24 hodin" nejásá. O difamujícím účinku trestu asi v životě neslyšel. Pokud to budu moci ovlivnit, zasadím se o to, aby nový trestní zákoník opustil dualistickou koncepci sankcí ve prospěch monistické. Snad se pak těmto zabedněným palicím rozsvítí.
A co z toho vyplývá pro můj process? ArbCom doplácí na to, že si dosud neujal svůj postoj k lynchi. Nerozhodl, zda byl legální čili nic. Nerozhodl, zda to, co nyní provozuje, je obnova processu či co. Ale kdo by to od těch samozvanců mohl čekat?
Na okraj ještě poznamenávám děsivou kommunistickou dikci despotů: "narušitel", "řešený" apod.
Updated.
1. Beren 00:35, 25. 4. 2006 (UTC)
Za zásah ve vlastním sporu jsem byl zbaven práv správce. Byť protiprávně, nebylo pochyb, že to bylo ve vlastním sporu. Beren tohle dobře ví. Proto se nám pokouší namluvit, že když s námi vede revertovací válku a následně stránku zamkne, že to není zneužití práva správce. A to mu má věřit kdo? Výmluva na zbabělost správců neobstojí. Arbitr není polobůh, může o zásah požádat kteréholiv správce jako kdokoliv jiný.
Pastorius nebojuje proti všem. V revertovací válce byly proti sobě 2 jasné strany. Na jedné establishment: Beren, Cynik, Egg, Jirka O. a na druhé otloukánci: Pastorius, Zanatic, Cite a já. Je symptomatické pro "nestrannost" ArbComu, že ze všech aktérů byla potrestána pouze má maličkost.
Příznačné pro tyhle despoty je, že ustavičně předpokládají špatnou víru. "Činím tak sice s rizikem, že se radou ode mně naschvál nebudete řídit". Tak to tedy ne, Berene. Heslo: "Podle sebe soudím tebe," si nechte od cesty. Uvědomte si laskavě, že Pastorius není stejný gauner jako Vy, který každou neuctivost k vrchnosti přísně trestá: "přestože jste původně slušné šance svým jednáním poněkud ponížil".
A rozhodně odmítám snahy rozeštvat Pastoria a mne. V boji proti despocii ArbComu se všechny mé dřívější spory s Pastoriem jeví jako malicherné. Stejně jako se v boji proti kommunismu spojili katholíci se socialisty, tak jsme nyní s Pastoriem na jedné lodi. To není účelovost, to je přirozené spojenectví.
2. Wikimol 18:36, 25. 4. 2006 (UTC)
Podle tohoto výtečníka mají lidé despocii trpně snášet. Pokud využijí svých práv, je to "šarvátka" a "plno emotivních prohlášení bez faktického obsahu". Arbitrážní výbor prý není žádná vrchnost, ačkoliv se tak chová a svádí nepřátelskou atmoféru k nováčkům na to, že řádí Open Proxy Editor. Přitom to není pravda. Proč už dávno nebyl ustanoven uvítací výbor? Copak všechny reinkarnace Open Proxy Editora nejsou zjevné?
Kdyby Wikimol uměl číst, tak by věděl, že Pastorius nenapadal kategorisaci jako takovou. On napadal to, že jsou buzerováni autoři, kteří ji nedělají, např. já. A nejen to. Jsou buzerováni i ti, kteří kategorisaci dělat chtějí (např. ŠJů), a to jen proto, že jejich názory nezapadají do úzkého obzoru wikipedického establishmentu.
A jak Wikimol reagoval na konstatování ničím neodůvodněných průtahů, které napadají úplně všichni? "Výtka k délce řízení se zde objevila už mnohokrát - v tomhle případě mi ale přijde celkem účelová, chcete někoho napadnout, tedy jakákoli munice po ruce je dobrá." Co k tomu dodat? Snad jen: Che. Navrhujeme prý příliš velké množství formálních protestů. Che. Kdyby vedení arbitrage nebylo tak zpackané, nebylo by to třeba. Nemohu za to, že se arbitrage dostala do rukou dillentantů a je nad jejich síly.
Nyní Wikimol pokrytecky tvrdí, že "Omezení revertů (v duchu pravidla 3 revertů, ale na 1 revert) je právě příkladem opatření, které v práci na encyklopedii naprosto nikomu nebrání, a může "dusit" eskalaci případných konfliktů velmi rychle od vzniku. Zároveň je to efektivní ochrana ostatních, které šarvátky iritují v posledních změnách." Kde byl, když jsem navrhoval doporučení Každý revert je zlo? Cudně mlčel.
Co z toho všeho vyplývá? Tomáš Pecina tady nedávno uváděl všechna možná negativa českých právníků. Je to náš dávný spor, kdy oproti tradicionalismu právníků vyzdvihoval logiku matfyzáků. Ale terror na české části wiki je doklad toho, že se mýlil. Matfyzáci Beren a Wikimol se vykašlali na osvědčené právnické procedury. K čemu právní principy? My to vymyslíme znovu a lépe. Výsledek je tristní. Porušili snad vše, co porušit šlo: rovnost stran, presumpce neviny, zákaz retroaktivity apod. Není jistě náhodou, že místo ke kontradiktornímu processu intuitivně tíhnou k inkvisičnímu. "Myslíte, že když se s V. Z. s úsměvem dohodnete, že budete vést editační války, vzájemně si nadávat a pak svědčit jeden pro druhého, že nemůžete být potrestáni?" (Egg) Ano, to si myslíme. Kde není poškozený, nemůže být process.
Pozoruhodným vynálezem těchto matfyzáků je, že někdo podá žalobu a najednou, po nějakém blíže nespefikovaném čase, se z něj stane obžalovaný. A to vše z Božího úradku arbitrů. Včera pán, dneska kmán. Včera nahoře, dneska dole. A na absurditě tohoto opatření nic nezmění ani Cynikova podpora.
Dále, že by si obvinění měli sami navrhovat tresty, v nejlepších tradicích Polpotova régimu. V každém normálním trestním processu tresty nenavrhuje obžalovaný, nenavrhuje soud, nýbrž obžaloba. Vrcholem polpotovštiny je dávná Radouchova koncepce, že potrestaný má nad trestem jásat, protože trest není trestem, nýbrž pouhé opatření. Wikimol se diví, že Pastorius nad navrženým trestem "pouze jeden revert za 24 hodin" nejásá. O difamujícím účinku trestu asi v životě neslyšel. Pokud to budu moci ovlivnit, zasadím se o to, aby nový trestní zákoník opustil dualistickou koncepci sankcí ve prospěch monistické. Snad se pak těmto zabedněným palicím rozsvítí.
A co z toho vyplývá pro můj process? ArbCom doplácí na to, že si dosud neujal svůj postoj k lynchi. Nerozhodl, zda byl legální čili nic. Nerozhodl, zda to, co nyní provozuje, je obnova processu či co. Ale kdo by to od těch samozvanců mohl čekat?
Na okraj ještě poznamenávám děsivou kommunistickou dikci despotů: "narušitel", "řešený" apod.
Updated.
Další svévole správců
Následující text byl Berenovi nepohodlný. Proč asi? Hádejte, můžete 3x.
Zirland zablokoval 71.99.83.194. Pokud mohu posoudit, bylo jeho zablokování věcně opodstaněné. Nicméně to provedení? "nezdvořilost, osobní útoky" To má být odůvodnění? I delikventi mají právo na spravedlivý process. Pokud se dopustí deliktu, má se jim vysvětlit, kde se ho dopustili, čím se ho dopustili a co tím porušili. Aby se poučili a příště to neopakovali. Jenže naši správcové jsou příliš líní se takto namáhat. Blokování je baví, odůvodňování nesnáší.
Má rada: Jste-li příliš líní odůvodňovat, raději neblokujte vůbec. Tímhle jenom škodíte.
Egg si opět vzal špatný příklad Luďka. Zablokoval 182162 jen proto, že se mu znelíbil jeho login. Jak dlouho ještě bude toto zneužívání moci pokračovat? Je snad zablokavaný en:User:16836054? Ne, v pohodě prosperuje. Je snad zablokavaný en:User:159753? Ne, v pohodě prosperuje. A ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá. Na en: nemají žádného Egga.
Návrh na potrestání Berena. Čtěte na blogu.
Zirland zablokoval 71.99.83.194. Pokud mohu posoudit, bylo jeho zablokování věcně opodstaněné. Nicméně to provedení? "nezdvořilost, osobní útoky" To má být odůvodnění? I delikventi mají právo na spravedlivý process. Pokud se dopustí deliktu, má se jim vysvětlit, kde se ho dopustili, čím se ho dopustili a co tím porušili. Aby se poučili a příště to neopakovali. Jenže naši správcové jsou příliš líní se takto namáhat. Blokování je baví, odůvodňování nesnáší.
Má rada: Jste-li příliš líní odůvodňovat, raději neblokujte vůbec. Tímhle jenom škodíte.
Egg si opět vzal špatný příklad Luďka. Zablokoval 182162 jen proto, že se mu znelíbil jeho login. Jak dlouho ještě bude toto zneužívání moci pokračovat? Je snad zablokavaný en:User:16836054? Ne, v pohodě prosperuje. Je snad zablokavaný en:User:159753? Ne, v pohodě prosperuje. A ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá. Na en: nemají žádného Egga.
Návrh na potrestání Berena. Čtěte na blogu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)