Zázračný text na zvýšení návštěvnosti?

Takto to dopadá, když desítky až stovky lidí kopírují na své bloggíísky (jinak většinu blogů na blog.cz nazvat snad ani nelze) text, který má zvyšovat návštěvnost prostřednictvím často hledaných klíčových slov. Znění textu v grafické podobě lze nalézt zde.

Ondřej Šlechta manipuluje

Ačkoli jinak oceňuju odvahu Ondřeje Šlechty, se kterou vystoupil proti tak nedotknutelné entitě jako je Liga proti antisemitismu, musím říct, že mě zklamal svým článkem, popisujícím nedávný incident v holandské společnosti.

Jsem toho názoru, že reakce muslimské političky byla nepřiměřerná. Jsem toho názoru, že do holandské politické scény se vrátila předfortuynovská politická korrektnost (za podobný mail by každý autochtonní holandský politik okamžitě letěl). Ale O. Šlechta svůj článek nazval »Muslimská socialistka Holanďanovi: „ty jsi přistěhovalec!“«, ačkoli v tom mailu Boushra nic takového neříká. Neříká to ani anglický překlad a v diskusi na tuto chybu nick "Jarka" O. Šlechtu upozorňuje. Pan Šlechta ale uhýbá a stále se dožaduje, zda si "Jarka" myslí, že ten mail je v pořádku.

Pane Šlechto, nemyslím si, že ten mail je v pořádku. Ale nemyslím si ani, že je v pořádku to, jak hrubě zkreslujete výroky muslimské sociální demokratky. Nazývá Parbleua uctívačem ďábla a svobodným zednářem (to druhé Parbleu popírá), ale NENAZÝVÁ ho "přistěhovalcem". To jste si vymyslel a tuto chybu jste neopravil ani po upozornění. Tento Váš výmysl posouvá IMHO význam celé události úplně jinam.

Jinak jsem pogoogloval po holandských diskusích a sajtnách. Parbleu má podporu hlavně holandské proletářské pravice. Extrémistická skupina Hizb Ut-Tahrir je sledovaná a výrok, který Parbleu cituje ve svém mailu různým politikům, o tom, že holandská společnost potřebuje bombový útok, nepocházel od jejího představitele Okaye Paly, nýbrž to byl přidaný citát. Na odmítání demokracie má právo každý (odmítám ji rovněž), teprve aktivní kroky k jejímu zrušení jsou trestné.

Připouštím, že bez výjimky souhlasím s posledním odstavcem Šlechtova článku:

„Určité skupiny obyvatelstva“ však ostatní ohrožovat asi mohou. Minimálně se jim mohou vysmívat a také se jim vysmívají, jak s nimi pěkně vymetly. Jak volají po svobodě a toleranci, aby následně právě s její pomocí a za souhlasného (nebo rezignovaného?) mlčení evropských „demokratických“ politických elit naopak ostatním svobodu upíraly.

Je Jayne Gardener populárnější na druhé straně oceánu?

Jayne Gardener je bývalá bloggerka a autorka blogu The Paleoconservative Primer. Ač je označování za antisemitu dnes používáno především jako účinný způsob k umlčení kritiky, texty této americké autorky kanadského původu opravdu převážně protižidovsky zaměřené jsou.

Jayne Gardener po čase svůj blog zrušila, ale možná sama nepočítala s tím, že si určitou "popularitu" získá na druhé straně Atlantiku, konkrétně v České republice a na Slovensku, a že krom překladů jejích článků v několika médiích, vznikne i fanouškovský blog, kde bude kolekce překladů jejích textů do češtiny a slovenštiny.

Na celém fanouškovském blogu není pozoruhodný jenom fakt jeho existence, ale i odkazy na další stránky, které svým čtenářům nabízí. Čekali byste snad někdo běžně odkazy na Eretz, Národní odpor, Fragmenty, Britské listy a Rosťu Hedvíčka na jednom místě?

Diskriminace a teorie preferencí

Články Ondřeje Šlechty ohledně diskriminace patří obvykle mezi dosti kvalitní a s drtivou většinou toho, co k tématu píše, nelze než souhlasit. Přesto bych měl k jeho článku Diskriminovat je naše nezpochybnitelné právo dvě drobné připomínky. Nejprve si přečtěme problematickou pasáž: 

Představme si hypotetickou situaci, kdy existuje restaurace, ve které mají majitelé trpí rasovými předsudky a chtějí zaměstnávat pouze bílé číšníky. Přitom předpokládejme, že jak bílí, tak černí číšníci odvádějí stejně dobrou práci (jinak by nemohlo jít o diskriminaci). Z pohledu socialisty nepředstavitelný projev rasismu, který je nutno řešit kvantem nařízení, zákonů a vyhlášek. Z liberálně-ekonomického pohledu majitelova svobodná volba, na kterou dříve, či později doplatí. Proč ?

Pokud totiž budou existovat restaurace, ve kterých majitelé nechtějí zaměstnávat černé číšníky, poptávka po těchto číšnících klesne a s tím klesne i jejich mzda. Oni poté budou ochotni pracovat za nižší mzdu u restauratérů bez rasových předsudků a těm logicky stoupnou zisky. Výsledkem bude větší zisk restauratérů bez rasových předsudků a porážka restauratérů s rasovými předsudky v konkurenčním boji. Z toho vyplývá, že soukromník si ve svobodné tržní společnosti luxus rasových (nebo jiných předsudků) zkrátka dovolit nemůže, neboť bude dříve nebo později zlikvidován trhem.

1. Výraz trpět předsudky je pro drtivou většinu životních situací holým nesmyslem a ač nepopírám, že předsudky může skutečně někdo i trpět, jedná se o obvykle o slovní spojení, které slouží k urážení názorových oponentů jako nemocných či trpících lidí. Samozřejmě výraz je již zažitý a tak jej spousta lidí používá i z nevědomosti. Zkrátka starý známý boj o jazyk. O významu a také pozitivní funkci předsudků, doufám, sám Ondra Šlechta nepochybuje. Ostatně lidé jako Edmund Burke či Rusell Kirk to již vyjádřili vcelku srozumitelně.

2. Dotyčný majitel restaurace může mít z nepřijímání černošských číšníků nevýhodu, ale v určité situaci též i výhodu. Možnou nevýhodu již Ondřej Šlechta popsal, naopak výhoda může spočívat v tom, že určitá sorta bělošských klientů si za pobyt v restauraci, kde nebude obtěžována pohledem na černošské číšníky, ráda nepatrně vyšší částku připlatí. Vzhledem k tomu, že i mnohé jiné restaurace nabízejí vždy něco navíc (extra čisté prostředí, kvalitní jídlo, dobré umístění či výhled atd.), což obvykle klienty i něco navíc stojí, nevidím důvodu, proč by dotyčný majitel restaurace nemohl profitovat z toho, že jeho obchodním partnerům a klientům bude sympatické, že zaměstnává pouze bělochy. Ve společnostech s vysokou etnickou (či jinou) sounáležitostí může být přijetí číšníků, kteří jsou pro většinu (případných) zákazníků nepřijatelní, dokonce i dosti špatným podnikatelským tahem.

Popřejme však majiteli restaurace šťastnou a žádnými socialisty nerušenou svobodnou personální volbu jeho zaměstnanců.

Ondřej Šlechta: Odpověď

Ad „diskriminace není přírozený jev“

Předjímáte, že samo v prvé řadě pejorativní označení „diskriminace“ existuje jako negativní, špatný jev a dnes je třeba ho dialekticky odstranit. Pravdou ale je, že „diskriminace“ je pouhé negativní označení fenoménu upřednostňování, přičemž pod jednu hlavičku zahrnuje a priori všechny formy upřednostňování někoho před někým, tedy ty legitimní, i nelegitimní formy, jako automaticky špatné.

Upřednostňování vychází přece v prvé řadě z osobních, někdy hospodářských preferencí a někdy z předsudků. Jakkoli jsou předsudky považovány za „reakční přežitek“, jsou člověku ať chceme nebo ne, vlastní. Člověk je pořád živočich, kterému zůstaly zakořeněné určité „pudy“. Patří mezi ně i předjímání z důvodu nedůvěry, obav, rozporných pocitů.

Když mě někdo okrade, porušil zákon a má práva. Když v soukromé sféře nepřijmu například ženu do práce, protože na to které místo se mi zrovna hodí muž, nebo příště nepřijmu muže, neboť chci na obchodní partnery působit dojmem příjemné sekretářky, ještě, než se dotyční setkají se mnou, je to moje osobní volba, co které mi stát nemá co zasahovat.

Zatímco příklad Guye Peterse o „přepadení na ulici“ je z hlediska dotyčného lapky sice také svobodným rozhodnutím, naráží na zákon a po zásluze bude také (většinou) odměněno. Povinnost poskytnout určitý druh služby určité osobě, stejně jako povinnost jí zaměstnat zákonem stanovena není.

Ad „metafyzická vina“

Odpůrcem kolektivní viny jsem pro to, že v minulosti její aplikování znamenalo děsivé lidské ztráty a nesčetná utrpení. Koneckonců taková Křišťálová noc, například, nebylo nic jiného, než aplikování kolektivní viny na německé židovské obyvatelstvo po vraždě zástupce německého velvyslance v Paříži maďarským Židem Grynzspanem. Je to extrémní příklad, ale extrémními důsledky princip kolektivní viny zpravidla končí.

Já osobně vinu za nějaká minulá příkoří rozhodně necítím. Pokud i „minulá příkoří“ chcete považovat za dědictví minulosti hodné připomínání a odpor k nim za „neúctu k předkům“, je to vaše svobodná vůle a volba. Stejně jako já budu přes osobní negativní pocity respektovat například neúctu dnešních některých mladých lidí k odkazu bojovníků proti totalitě, vy respektujte moji „neúctu“, která spočívá v absolutním necítění viny nad tím, že se určitým menšinám děla příkoří, jelikož jsem se jich neúčastnil a nepodílel se na nich.

Ad „muži a ženy“

Ženy dnes nemají „více oprávnění“? Já myslím, že ženy a muži mají Ústavou deklarována stejná práva, nebo ne? V čem spočívá těch „více povinností“, které bych dnes jako muž měl mít? Osobně nemám žádný problém s vykonáváním činností, které byly třeba před 200 lety považovány za „typicky ženské“. Tohle vůbec není o žádné diskriminaci-nediskriminaci-antidiskriminaci, ale na svobodné dohodě svobodných lidí. Žena v domácnosti, stará se o její chod a muž významný plastický chirurg, který tak živí rodinu? V pořádku. A naopak, žena ředitelka firmy, muž se doma stará o děti a chod domácnosti? OK a proč ne? Myslím, že drtivé většině rodin, mužům i ženám, jsou egalitářské konstruktivistické projekty vzdálené realitě, typu antidiskriminačního zákona, lidově řečeno „ukradené“.

Co se ještě týče kolektivní viny: Český národ logicky nemůže nést odpovědnost za „komunismus“, kterýžto pojem je nejdřív nutno podrobit systematické analýze. Vznikal z mnoha příčin a historických kontextů, nemůže za něj žádný národ. Stejně tak převzetí moci komunisty u nás v roce 1948 mělo pozadí v mezinárodní situaci a vůli velmocí, spíše než na náladách a myšlení našeho národa. Ano, můžeme diskutovat o tom, že ve srovnání například s Maďary byli Češi v odporu méně aktivní. Co se týče zločinů, za ty můžou jejich pachatelé, potažmo instituce, které je umožnily. Tj. komunistická vláda, nebo tehdejší KSČ.

Ad „Rovnost jako výsledek Fr. revoluce…“

Pravda je, že rovnost jako fenomén neexistuje. Lidské společenství z podstaty nemůže být rovné, protože každá lidská pospolitost na vyšší úrovni, než je raně paleolitická tlupa sběračů bobulí vyžaduje hierarchii a nutnost rozdělení pozic a úkolů. Tedy nerovnost. Všichni jsme obdařeni odlišnými vlastnostmi a schopnostmi.

Rovnost je pouze ideální pojem, kterému se můžeme vzdalovat, nebo přibližovat. Deklarovaná snaha a přesvědčení o tom, že nerovnost bude zrušena, je svobodě nebezpečná a fakticky znamená jen přebíjení „starých“ nerovností nerovnostmi „novými“. Z pohledu rovnostářů to je správné, argumentují totiž „kompenzováním historických příkoří“, v praxi se však „nerovnost“ nijak neodstraní, nýbrž se jen vymění jeden typ za jiný, což už samo ukazuje značnou iluzornost pojmu „rovnost“.

Byla by ale samozřejmě chyba si myslet, že některé nerovnosti by se neměly řešit. Máme rovné, volební právo, rovnost politickou a rovnost příležitostí. Navíc všechny Ústavy demokratických států hovoří o nepřípustnosti diskriminace za základě rasy, národa, přesvědčení..a tak dále. To je dle mého dostatečný bariéra vůči „diskriminaci“.

Všichni mají zákonem deklarovanou stejnou startovní pozici a jak s ní naloží, je na nich.

Ad „Správnost zákazu diskriminace v restauracích..“ atd

Guy Peters hovoří o jakémsi empirickém vyvrácení teze o „nevyplácení se předsudků“. Předně jen to, že předsudky se samozřejmě vyplatit nemusí. Mělo by ale zůstat věcí daného podnikatele, zda jejich „riziko“ podstoupí. To se mu buď vyplatí, nebo ne. Není nutné zde zasahovat speciálním direktivním příkazem.

To, že Peters nemůže najít odkaz mu nemám za zlé. Nevím ale, zda se dá hovořit o „empirickém důkazu“ v případě nějakého vývoje po přijetí určitého zákona. Naopak to byl ekonom Gary Becker, který ve svých knihách i praktických pokusech dokázal, že například ti hostinští, kteří mají rasové předsudky a kteří nebudou záměrně nepřijímat dejme tomu černochy kvůli jejich barvě pleti, jednoduše zkrachují. Ano zde souhlasím s Petersem. Skutečně se jim to nevyplatí. Konkurence mileráda přijme „nechtěné“ zájemce o práci a rasistu na trhu zlikviduje. Opět ani zde není nutný direktivní vstup státu.

Rasistické a jinak zabarvené jednání na poli trhu práce a nabízených služeb je samozřejmě špatné, ale antidiskriminační legislativa automaticky předpokládá, že pokud zaměstnavatel nepřijme například černocha, či ženu, činí tak automaticky na základě nějakého rasového, či sexistického předsudku.

Ale vždyť ti uchazeči o práci nebo o poskytnutí služby jsou v první řadě lidé a až potom Romové, nebo černoši. Existuje celá řada objektivních důvodů (ale pokud jako soukromník mám důvodu subjektivní, nikdo nemá právo mi říkat, že jsou z nějakého důvodu špatné), proč daného člověka nepřijmout – kratší praxe, menší zkušenosti, výhoda toho druhého v rozšířeném vzdělání v oboru a tak dále.

Tím, že zastánci antidiskriminační legislativy hovoří například v případě nepříjetí Roma do zaměstnání v prvé řadě automaticky o „rasových důvodech“, prokazují, že předsudky zde trpí hlavně oni.

Ad „Kdo chce nabízet služby…“

Záleží na otázce, zda dáváme přednost direktivně řízenému hospodářství, nebo svobodnému střetu nabídky a poptávky na trhu. Pokud tomu prvnímu, má argument Kdo chce nabízet služby veřejnosti, nemůže si své zákazníky vybírat určité logické opodstatnění. Pokud k tomu druhému, je to právě naopak. Vybírání si potenciálních zákazníků mezi veřejností je základem svobodné tržní ekonomiky. Spočívá právě v neustálém vybírání si zákazníků s cílem uspokojit adekvátně nabídku a poptávku s ohledem na vynaložené úsilí, vložený počáteční kapitál, invenci a patřičné know-how.

Pokud by hostinský měl právo neobsloužit Roma, museli by Romové mít právo užít proti němu donucujících prostředků.

Peters opět předpokládá, že hostinský chce neobsloužit Roma proto, že to je Rom, ale ne třeba proto, že to je známý ožrala ze sídliště a náhodou Rom. Stejně jako by neobsloužil „Čecha“, který je místní feťák právě pro to, že to je feťák a ne proto, že to je Čech.

Co se týče „donucovacích prostředků“. K tomu už jsem se věnoval výše. Lze předpokládat, že takové donucovací prostředky by byly v rozporu se zákonem (užití násilí, poškození budovy daného podniku), zatímco „povinnost někoho obsloužit ve vlastním a soukromém podniku“ zákonem stanovena není. Kdyby však hostinský Roma skutečně odmítl obsloužit proto, že je Rom a ten by se bránil „donucovacími prostředky“ ve formě osobního bojkotu (a přesvědčováním svých přátel a známých aby rasistický podnik bojkotovali) a šel by do podniku, kde by „vládl“ hostinský bez rasistických předsudků, jedná o velmi správné jednání.

Rozlišujme prosím, zda dotyčný „poškozený“ byl „poškozen“ skutečně z důvodu nějakého rasismu, či podobného ismu, nebo se jedná o hosta, který budí pohoršení. Nevztahujme na to určitými „ismy“ zabarvené jednání a priori.

Ad „přesun důkazního břemene“

Ano, civilní proces je nutno od trestního odlišovat. Mějme však na paměti, že určité instituce EU například navrhují, aby se diskriminace stala „trestním činem“.

Guy Peters: Polemika o diskriminaci

Ondřej Šlechta napsal obsáhlou polemiku o diskriminaci. Pokusím se na ni reagovat.

Diskriminace jako přirozený jev

Diskriminace není přirozený jev, je to výsledek předsudků. Děti nejsou rasisté a gender je také pouhý kulturní fenomén.

Mezi zákazem a potíráním není žádný rozdíl, pokud si odmyslíme to, že zákaz je deklarace či příkaz, zatímco potírání je aktivní činnost.

Stát si platíme mimo jiné i proto, aby zasahoval do horizontálních vztahů. Když Vás někdo okrade, taky nebudete říkat, že je to Vaše soukromá věc, s níž nemá stát nic dělat.

Neexistuje žádná individuální svoboda diskriminovat, stejně jako neexistuje žádná individuální svoboda krást.

Kolektivní vina

Ano, existuje metafysická vina. To byste jako konservativec měl vědět. Důvodem, proč odčiňujeme metafysickou vinu předků dnes, je to, že důsledky minulých příkoří trvají dodnes. Kdyby například nebylo diskriminace žen, měl byste dnes jako muž mnohem více povinností a žena mnohem více oprávnění.

Odpor k minulosti je dnes běžný, ale to je neúcta k odkazu předků. Minulost nemůžeme jen tak škrtnout; je stále mezi námi.

O tom, že český národ má odpovědnost za kommunism, nemůže nikdo soudný pochybovat. Nebo ho snad nám někdo vnutil?

Kolektivní v. individuální

U diskriminace nejde například o Romy jako celek, nýbrž o konkrétního Roma. Pana Horvátha dnes jistě nikdo diskriminovat nebude, a proto zákaz negativní diskriminace nepotřebuje. Jde mi však o jeho bezejmenného jmenovce.

Rovnost není žádný fenomén posledních let. Je to výsledek Francouzské revoluce, kdy byla zrušena diskriminace třetího stavu. Není na tom nic subjektivního. Zákaz diskriminace je podstatou rovnosti; s legalisovanou diskriminací žádná rovnost možná není.

Diskriminace v zaměstnání, restauracích . . .

Správnost jejího zákazu je dokázána nejen theoreticky, ale též prakticky. Bohužel nemohu najít odkaz, ale vývoj po přijetí zákona o občanských právech v roce 1964 empiricky vyvrátil thesi, že předsudky se ekonomicky nevyplácí.

Kdo chce nabízet služby veřejnosti, nemůže si své zákazníky vybírat, to je podstata. Už to není soukromý vztah, nýbrž veřejný. Pokud by hostinský měl právo neobsloužit Roma, museli by Romové mít právo užít proti němu donucujících prostředků. A soukromé války zcela správně zrušili už ve středověku.

Přesun důkazního břemene

Je v občanském soudním řádu již od roku 2000 (§ 133a, původně: "Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.") a nejsou s tím naprosto žádné problémy. Je to výraz rovnosti zbraní. Jinak si prosím nepleťte civilní process s trestním.

Jak obhájí, že toho Roma, kterého vyhodil, vyhodil proto, že to je známý lapka a ožrala ze sídliště
To obhájit nejde, protože zaměstnavateli po soukromém životě zaměstnanců vůbec nic není.

Přesná analysa wikipedie

via Ioannes Pragensis: ""Mechanismy Wikipedie ve skutečnosti vedou ke vzniku stále uzavřenější a paranoidnější kliky, které záleží víc na jejím sociálním statutu než na kvalitě obsahu," domnívá se bývalý wikipedista Jan Vaněk. Podle něj připomíná zřízení Wikipedie spíše komunismus. "(Wikipedie) krachuje vlastně na tomtéž, co komunismus - zneužívání moci, byrokratické neefektivitě a trestání individuální aktivity," vysvětlil Vaněk svůj postoj."

Nechvalně známý Mormegil tuto přesnou analysu shodil osobním útokem: "[O]dešel kvůli sporům o obsah několika článků a proto, že nezískal zastání u dalších uživatelů".

Honza odešel i kvůli Tobě, Petře.

Ale co čekat od takového mimoně: "[P]okud některý wikipedista vnímá prohrané spory jako křivdu, po jisté době odejde." Prohraný spor není křivda. To jsou dvě úplně odlišné věci. Ne každý se chová jako Cynik, i když ten je nejvíce slyšet.

Socialistická demokracie na Wikipedii podle Kadlece funguje. Republiku si rozvracet nedáme!

Samozvaný mentor WikiMol

via Kalupinka (BTW, tak už to taky zabalil, a to právě dnes. Inu, tolik dobrého, kolik se mu dostávalo od wiki "elity" bylo na jednoho moc. Možná bych měl jednou těm postpubescentům poděkovat za to, že mne mocenským zásahem před 2,5 lety zbavili touhy s nimi diskutovat a vysvětlovat jim triviální věci.)

Naivní WikiMolovo ostouzení Jana Lipšanského nechám stranou, protože o tomto sporu nevím mnoho. Posvítím si toliko na drzou WikiMolovu lež: "Hedvíček má na Wikipedii trvalý zákaz přispívat; hlavním důvodem není rejpalství, ale zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů."

Jeho manipulace je obratná, protože byť nechtě ale přiznává, že trvalý zákaz přispívat má i své vedlejší důvody, byť o nich raději cudně mlčí. Ve skutečnosti tyto "vedlejší" důvody byly hlavní: Hedvíček psal hesla, která nezapadala do úzkého obzoru českých postkommunistických adolescentů typu Egga.

WikiMolem vylhané množné číslo se v samotném textu smrskne na jednotné: "Hedvíčkova štvanice, pokud rozumím správně, mimo jiné přispěla k tomu, že z Wikipedie odešel jeden cenný autor článků o katolických tématech - v soukromém kněz a student teologie." Protože se celý případ odehrál zde, na ZMP, mám k němu co říci.

Dodo byl katholický propagandista, zuřivý stoupenec II. vatikánského koncilu, tedy modernista. Nesnesl nic, co se nepodobalo katechismu. To, že nyní na wiki není, je k jejímu prospěchu, jeden Cynik tam bohatě stačí.

Celý konflikt si každý může přečíst vlastníma očima bez typického wikimolistického překrucování:

1. Jak vypadá typický katholík?
2. Symptomatický spor
3. Jsem ochoten se dohodnout
4. Zablokován až do odvolání

Jak každý vidí, Vítězný únor se na wiki odehrál a p. Hedvíček nebyl zablokován za "zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů", jak lže WikiMol, nýbrž za "Neustálou snahu poškodit cs.wiki", což přeloženo do češtiny znamená: "Za kritiku WikiMolů a jim podobných". Mne potkalo to samé, jen o rok později. A tam WikiMol o nějakém "zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů" lhát nemůže už vůbec, protože by to nebylo ani trochu věrohodné.

Svatba Jiřího Káry

Svatba Jiřího Káry ve třech dílech po cca osmi a půl minutách (1, 2, 3 – doporučuji shlédnout všechny tři, a to do poslední sekundy!) je jedním z těch eye-openers (alespoň pro mě), kdy se znovu přesvědčuji, že život překonává ty nejabsurdnější a nejúchylnější fantasie. Pokládám za vysoce pravděpodobné, že se jedná o nejbizzarnější svatbu v české historii. Nedovedu si totiž představit těžší nářez než dialog nevěsty a ženicha pět minut před svatbou:
„Hele já jsem ztratil prstýnek, jo, píčo, nevim, kde je. Takže mi musíš dát ten kódr, jo.“
„Ty si ztratil prstýnek, jo? Ty seš debil, viď?“
„Nevim, kde je, voe, je v píči. Prostě ho nemám, voe!“
„Hlavně že máš pivo, voe!“
Toť malá ukázka toho, v jakém duchu probíhá následně celá svatba i moment supreme – obřad sám.

Při prvním, fragmentárním shlédnutí prvního dílu jsem se pouze otřásl odporem, jací kreténi se pohybují po světě. Pak jsem se na to podíval podrobně ještě jednou, přečetl jsem si komentáře a náhle jsem na celou věc získal zcela nový pohled. Toto je jedna z chvil, kdy se život stává uměním! Ba co dím, kdy život překonává umění. Žádný surrealista by něco takového nevymyslel! Čtvrtníček musí blednout závistí. Při pohledu na tu osobu v paruce o berlích jsem trpce zalitoval, že už nežije Edgar Degas nebo Georges Roualt. Příslušníkům punkové generace to zřejmě došlo okamžitě (podle oslavných komentářů „Kára na Hrad!“), já měl k punku vždy daleko a tak mi to trvalo dýl, podobně jako u JaroSlava Krátkého. A když se člověk z komentářů dozví, že nevěsta rok po svatbě zemřela a svědek Flojd spadl do světlíku, dostává celá performance ožralých hovadínů rozměr takřka antické tragédie. Flojdovo permanentní hajlování „Eses divizión Valónyje!“ neustálým opakováním přestává vzbuzovat odpor a (neo)nacistické associace, a v momentě, kdy pracovnici Městské části předává občanský průkaz se slovy: „To je průkaz eses divizión...“, dostává definitivně rozměr groteskní – člověk by si skoro s rozjařenými hovady po obřadu zahajloval taky (zejména když si uvědomí, že to s nacismem nemá nic společného a za Hitlera by celá parta mazala do koncentráku jako jedna z prvních). Je přeci jasné, že zde nejde o žádné nácky, ale o bojový pokřik alternativní jahujské tlupy. Bezelstnost, s jakou páchají závažný trestný čin, je odzbrojující a způsobuje čirou katharsi. Ve chvíli obřadu (prosím, nepřeslechněte hudbu - samozřejmě to není Mendelssohn-Bartholdy!) jsou pak sympathie diváka plně na straně Jiřího Káry & His Debily-Boys (jak jsem si partu pracovně pojmenoval) a s odporem hledí na oddávajícího buržousta a jeho vyděšené assistentky. Jak někdo vtipně napsal v komentářích, svatebčané si to asi moc nepamatovali, ale oddávající personál na to nezapomene do smrti! A je to dobře: o takovém happeningu se Knížákovi nebo Brikciusovi ani nesnilo!

Zatím si marně lámu hlavu, proč mi hovadismus Jiřího Káry & His Debily-Boys přestal vadit. Moji příznivci z nejrůznějších spřátelených serverů by to jistě vysvětlili mým židožroutstvím, kryptonacismem a obdobným primitivismem. Já mám zatímní vysvětlení v tom, že tento jejich projev naprosto přirozeně a organicky zapadá do celkového rámce tlupy. Při jejich sociálním zařazení, vzdělání, inteligenci a (zřejmě) emočním zmrzačení po x letech života v totalitě a nadužívání alkoholu by chování usměvavého rurálního šuhaje nebo gentlemana z bwitish uppah class působilo odpudivě. Odpudivě působí stejný hovadismus u lidí s nadprůměrnou inteligencí, vysokoškolským vzděláním a spoustou přečtených knih {hahaha}, zejména je-li promítnut do globálních vztahů a presentován s arogantním sebevědomím a přesvědčením o vlastní superiroritě. Nad těmi ať se slituje Hospodin!

Updated.

Guy Peters: Západ a Východ

GFDL. Autor je San Jose, železnou oponu zakreslil Vodník.

Modrý a fialový je Západ.

Updated.

Nevzdělaný Daniel Dočekal

Daniel Dočekal napsal článek o situaci v Radiojournalu. Člověk od něj nečeká mnoho, ale když už machruje s francouzštinou, tak by si snad mohl nastudovat, že špatný krok se francouzsky řekne faux pas. Není jediného důvodu, aby mezi adjektivem a substantivem byl spojovník.

Profil Tachecí

bez kommentáře: "Něco vám řeknu. Rodit děti může každý, kdo je zdravý, to nevyžaduje žádné zvláštní úsilí, žádnou přidanou hodnotu. Počnete dítě během docela příjemného procesu a s trochou nepříjemností ho porodíte. To nepokládám za zásluhu, to je lidská přirozenost. Ale pak je soubor činností, které vyžadují úsilí. A já si prostě vážím každého, kdo to další úsilí vynakládá. Pak si můžete vážit všech lidí, kteří pracují. Ve všech oborech. I v politice. V téhle zemi je úzus nevážit si politiků, ale já si vážím těch, kteří pracují. Nalevo, napravo, kdekoliv. Nemusíte se s ním shodnout, ale můžete si ho vážit za to, že pracuje. Ne každý v této zemi pracuje."

Pronásledování katholíků za První republiky

via Tomáš Pecina. Ačkoliv dnes žijeme v mýthu idylické První republiky, ve skutečnosti to taková selanka nebyla. Zuřila v ní krutá censura. Odpůrci establishmentu byli pronásledováni, například Jakub Deml nebo Jaroslav Durych. Vynahradili si to za Druhé republiky, kdy byli establishmentem naopak oni, ale hradní Benešova klika je za to sejmula za Třetí republiky. A to nemluvím o 50. letech, kdy Demla s Durychem zachránilo jen to, že byli kamarádi Vítězslava Nezvala. Jan Zahradníček takové štěstí neměl, ten dostal 13 let natvrdo.

Přestřelka o studiu na VŠ

via Vrba. Na Britských listech se rozpoutala přestřelka o studiu na vysoké škole. Nejprve Martina Náhlovská zveřejnila bolestínský povzdech, že chudým se na VŠ studuje těžko. Inu, tak to bylo vždycky, i za kommunismu. Nevím, co jí brání si na studium půjčit, pokud chce mít ke studiu potřebný klid.

Na to reagoval Pavel Svoboda typisovaným příspěvkem třídní nenávisti k chudým. Souhlasím s Odilo Štampachem i Vodníkem, že si zaslouží širšího zamyšlení. Těchto kryptofašistů (Původní fašisté pocházeli z dělnické třídy. Tohle je zdivočelá střední třída.) je v ČR mnoho a v diskussích různých pravicových deníků převažují. Myslím, že by se měli hlouběji analysovat, zda se jedná o pouhou vulgarisaci klausismu, nebo zda je za tím něco víc.

Poslední kommentář měl Odilo Štampach. Vynechám-li jeho socialism starého typu ("Vláda ve službách těchto svých voličů a obdivovatelů se snaží, jak to jen jde. Ale ještě se ji nepodařilo zastavit skvělý rozběh české ekonomiky zahájený za Paroubkovy vlády. Dělá sice vše pro snížení koupěschopnosti obyvatelstva a pro vytvoření masy nemotivovaných pracovníků, ale ekonomický propad (dobře známý z dřívějších případů nasazení mrtvé neoliberální doktríny na reálný život) přijde s odstupem."), který bohužel v dnešní ČSSD převažuje, je správné jeho zamyšlení o neskutečné polarisaci po 9/11.

Kdo za to může? Neokonservativci, kteří vyhlásili válku civilisací? Klaus, který politiku definoval jako boj mezi liberalismem a socialismem, což bylo v případě ČR zjevně předčasné? Bohužel klassický socialistický chilliasm takovou analysou není: "Až se však jednou masy proletarizovaných příslušníků donedávna středních vrstev opravdu zvednou a budou se třeba zase u sv. Václava dovolávat svých ústavně zaručených a soustavně porušovaných občanských a sociálních práv, nastoupí svobodovská záloha. Nastoupí mlátičky. Tohle už je v dějinách vícekrát odzkoušeno." A není jí ani odporný antiamerikanism: "V USA je nějakých 20 skvělých univerzit ověšených Nobelovými cenami, světová špička, ovšem se školným desítky tisíc dolarů za semestr, prostě školy pro děti multimilionářské a nadané zároveň. A pak jsou tam stovky "univerzit" ve kterých se prostě podle místního luxusu platí více či méně za diplom potomka a hlavním předmětem je baseball." V USA totiž již dávno pochopili, že dnešní doba je natolik složitá, že VŠ má mít každý. Co na tom, že úroveň jednotlivých VŠ se drasticky liší? Aspoň si každý může vybrat. Znáte snad v ČR elitní vysokou školu?

Stručný kommentář ke Sprše

P. Zeman vzlyká nad tím, že na jeho blog nikdo nepíše. Inu, když tam kralují přísloveční slušňáci jako Prokop, tak se není čemu divit. Málokdo je takový masochista jako Kapitán.

Kontroversní Marie Vodičková

Činnost Fondu ohrožených dětí a jeho představitelky Marie Vodičkové, je velice kontroversní. Už to, že její spolek se jmenuje "fond", ačkoliv se jedná o korporaci.

Ale nechme raději mluvit ostatní:

1. Hana Čápová: Kobka, v níž zklidní každé dítě. In Respekt 2004
   
2. Krystyna Wanatowiczová: Děti podle Marie. In Mladá fronta 23. 6. 2007, p. 12
3. Marie Vodičková: Jak se mnou opět „nezatočili“. In Mladá fronta 27. 6. 2007, p. 9
4. názor anonyma
   

Chování Tachecí je už naprosto neúnosné

Lidové noviny. Podrobnosti na stránce iProtest. A příčina.

Veřejná služba není manipulace: "Rozebirani mluvciho slouzilo jen k tomu, aby ta slova zaznela. Je to stary pavlacovy trik, kdyz reknete vyznamne: "Nemyslim si, ze ma sousedka milence, ale vite jak to chodi! Kdyz se nad tim clovek zamysli, co by nemohla!” Rika se, ze neni sprochu, aby na nem nebylo pravdy trochu. Tacheci vyrobila konstrukci, pak ji nakonec sama smetla ("verim, ze tomu tak neni"), ale ta konstrukce uz plave vzduchem -"Co kdyz to tak preci jenom muze byt?""

Manifest ruského chauvinismu

Michail Leontěv, ekonom, šéfredaktor časopisu "Profil", autor televizního seriálu "Velká hra", vedoucí televizního pořadu "Odnako" na Prvním kanále, prohlásil: "Především bych chtěl poukázat na všem viditelný návrat Ruska do světového dění během roku 2007, v úloze jednoho z vedoucích hráčů. Samozřejmě k tomu nedošlo během jednoho roku, nicméně v minulém roce to bylo viditelné jak v politice, tak i v ekonomice. Rusko - to je výjimečný stát. Jako jediný na světě zaujímá pozici protiváhy Spojeným státům. Ve skutečnosti totiž, ani Čína, Indie nebo Evropa toho nejsou schopny. Díky tomuto může Rusko vybírat politické dividendy od těch, které americká hegemonie utlačuje."

Jan Palach a Zdeněk Adamec

Co mají společného? Oba spáchali sebevraždu. Oba svým upálením se inspirovali další; darker Adamec vulgo Sataník na jaře 2003 celkem 5 dalších, např. Roman Mášl: "Podle spolužáků Romana silně ovlivnila válka v Iráku. "Pořád dokola nadával na zabíjení v Iráku i na Američany.""

Klausova slova podepisuji: "Všechny tyto zoufalé činy mají, zdá se, leccos společného. Jde většinou o mladé lidi a v něčem podobné jsou si také jejich motivy. Jde o osobní problémy, o nespokojenost se světem, o snahu demonstrativně vyjádřit svůj postoj a možná také o mladickou revoltu. Vím, že je nás svět složitý, život v něm často bolestný a mnohdy se mnohým z nás může zdát, že již na vše nestačíme. Chápu, že k mládí určitý radikalismus patří, ale tento jeho projev pokládám - a spolu se mnou určitě drtivá většina našich spoluobčanů - za naprosto nešťastný, nepatřičný a hlavně nepotřebný."

Guy Peters: Antidiskriminační zákon nutně potřebujeme

Ondřej Šlechta na serveru Délský potápěč uveřejnil dosti povrchní článek, kterým odsoudil návrh antidiskriminačního zákona jako škodlivý. Odkazuje na mnoho jiných textů. Ty ponechám stranou a soustředím se na jeho argumenty.

Proč EU vyžaduje zákaz diskriminace? Má k tomu jasný podklad v čl. 13 odst. 1 TEC: "Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí svěřených Společenství touto smlouvou, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace."

Účelem positivní diskriminace je vyrovnat předchozí znevýhodnění. Nebo snad Šlechta pochybuje o tom, že takové skupiny existují? "Dobře, problém však je, že občané pro EU určitě nehlasovali proto, že jedním z principů Evropského společenství je přijetí legislativy bojující proti diskriminaci, navíc v takovéto podobě." Šlechta dobře ví, že o přístupu k EU se hlasovalo en bloc. To, že se někdo neseznámil s tím, co EU obnáší, jeho chyba. Navíc já pro přístup k EU hlasoval právě proto, že je tam zakázána diskriminace. Nechápu, proč zákaz diskriminace radikální nacionalisty tak pohoršuje. Vždyť ji zakazuje i Listina. Porušování evropského práva lze snadno sakcionovat a sankce vynutit. Itálie by mohla vyprávět.

Je českým národním zájmem, aby v evropském prostoru byla diskriminace zakázána. Jedním z důvodů je to, aby nikdo nemohl diskriminovat Čechy nebo Židy pro jejich ethnický původ.

Ten, kdo podporuje diskriminaci a odmítá její potlačování, je odpůrcem lidských práv, zejména toho základního – rovnosti. Měl by to jasně říci.

We hold these truths to be self-evident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness. Prohlášení nezávislosti 4. července 1776