Ondřej Šlechta: Odpověď

Ad „diskriminace není přírozený jev“

Předjímáte, že samo v prvé řadě pejorativní označení „diskriminace“ existuje jako negativní, špatný jev a dnes je třeba ho dialekticky odstranit. Pravdou ale je, že „diskriminace“ je pouhé negativní označení fenoménu upřednostňování, přičemž pod jednu hlavičku zahrnuje a priori všechny formy upřednostňování někoho před někým, tedy ty legitimní, i nelegitimní formy, jako automaticky špatné.

Upřednostňování vychází přece v prvé řadě z osobních, někdy hospodářských preferencí a někdy z předsudků. Jakkoli jsou předsudky považovány za „reakční přežitek“, jsou člověku ať chceme nebo ne, vlastní. Člověk je pořád živočich, kterému zůstaly zakořeněné určité „pudy“. Patří mezi ně i předjímání z důvodu nedůvěry, obav, rozporných pocitů.

Když mě někdo okrade, porušil zákon a má práva. Když v soukromé sféře nepřijmu například ženu do práce, protože na to které místo se mi zrovna hodí muž, nebo příště nepřijmu muže, neboť chci na obchodní partnery působit dojmem příjemné sekretářky, ještě, než se dotyční setkají se mnou, je to moje osobní volba, co které mi stát nemá co zasahovat.

Zatímco příklad Guye Peterse o „přepadení na ulici“ je z hlediska dotyčného lapky sice také svobodným rozhodnutím, naráží na zákon a po zásluze bude také (většinou) odměněno. Povinnost poskytnout určitý druh služby určité osobě, stejně jako povinnost jí zaměstnat zákonem stanovena není.

Ad „metafyzická vina“

Odpůrcem kolektivní viny jsem pro to, že v minulosti její aplikování znamenalo děsivé lidské ztráty a nesčetná utrpení. Koneckonců taková Křišťálová noc, například, nebylo nic jiného, než aplikování kolektivní viny na německé židovské obyvatelstvo po vraždě zástupce německého velvyslance v Paříži maďarským Židem Grynzspanem. Je to extrémní příklad, ale extrémními důsledky princip kolektivní viny zpravidla končí.

Já osobně vinu za nějaká minulá příkoří rozhodně necítím. Pokud i „minulá příkoří“ chcete považovat za dědictví minulosti hodné připomínání a odpor k nim za „neúctu k předkům“, je to vaše svobodná vůle a volba. Stejně jako já budu přes osobní negativní pocity respektovat například neúctu dnešních některých mladých lidí k odkazu bojovníků proti totalitě, vy respektujte moji „neúctu“, která spočívá v absolutním necítění viny nad tím, že se určitým menšinám děla příkoří, jelikož jsem se jich neúčastnil a nepodílel se na nich.

Ad „muži a ženy“

Ženy dnes nemají „více oprávnění“? Já myslím, že ženy a muži mají Ústavou deklarována stejná práva, nebo ne? V čem spočívá těch „více povinností“, které bych dnes jako muž měl mít? Osobně nemám žádný problém s vykonáváním činností, které byly třeba před 200 lety považovány za „typicky ženské“. Tohle vůbec není o žádné diskriminaci-nediskriminaci-antidiskriminaci, ale na svobodné dohodě svobodných lidí. Žena v domácnosti, stará se o její chod a muž významný plastický chirurg, který tak živí rodinu? V pořádku. A naopak, žena ředitelka firmy, muž se doma stará o děti a chod domácnosti? OK a proč ne? Myslím, že drtivé většině rodin, mužům i ženám, jsou egalitářské konstruktivistické projekty vzdálené realitě, typu antidiskriminačního zákona, lidově řečeno „ukradené“.

Co se ještě týče kolektivní viny: Český národ logicky nemůže nést odpovědnost za „komunismus“, kterýžto pojem je nejdřív nutno podrobit systematické analýze. Vznikal z mnoha příčin a historických kontextů, nemůže za něj žádný národ. Stejně tak převzetí moci komunisty u nás v roce 1948 mělo pozadí v mezinárodní situaci a vůli velmocí, spíše než na náladách a myšlení našeho národa. Ano, můžeme diskutovat o tom, že ve srovnání například s Maďary byli Češi v odporu méně aktivní. Co se týče zločinů, za ty můžou jejich pachatelé, potažmo instituce, které je umožnily. Tj. komunistická vláda, nebo tehdejší KSČ.

Ad „Rovnost jako výsledek Fr. revoluce…“

Pravda je, že rovnost jako fenomén neexistuje. Lidské společenství z podstaty nemůže být rovné, protože každá lidská pospolitost na vyšší úrovni, než je raně paleolitická tlupa sběračů bobulí vyžaduje hierarchii a nutnost rozdělení pozic a úkolů. Tedy nerovnost. Všichni jsme obdařeni odlišnými vlastnostmi a schopnostmi.

Rovnost je pouze ideální pojem, kterému se můžeme vzdalovat, nebo přibližovat. Deklarovaná snaha a přesvědčení o tom, že nerovnost bude zrušena, je svobodě nebezpečná a fakticky znamená jen přebíjení „starých“ nerovností nerovnostmi „novými“. Z pohledu rovnostářů to je správné, argumentují totiž „kompenzováním historických příkoří“, v praxi se však „nerovnost“ nijak neodstraní, nýbrž se jen vymění jeden typ za jiný, což už samo ukazuje značnou iluzornost pojmu „rovnost“.

Byla by ale samozřejmě chyba si myslet, že některé nerovnosti by se neměly řešit. Máme rovné, volební právo, rovnost politickou a rovnost příležitostí. Navíc všechny Ústavy demokratických států hovoří o nepřípustnosti diskriminace za základě rasy, národa, přesvědčení..a tak dále. To je dle mého dostatečný bariéra vůči „diskriminaci“.

Všichni mají zákonem deklarovanou stejnou startovní pozici a jak s ní naloží, je na nich.

Ad „Správnost zákazu diskriminace v restauracích..“ atd

Guy Peters hovoří o jakémsi empirickém vyvrácení teze o „nevyplácení se předsudků“. Předně jen to, že předsudky se samozřejmě vyplatit nemusí. Mělo by ale zůstat věcí daného podnikatele, zda jejich „riziko“ podstoupí. To se mu buď vyplatí, nebo ne. Není nutné zde zasahovat speciálním direktivním příkazem.

To, že Peters nemůže najít odkaz mu nemám za zlé. Nevím ale, zda se dá hovořit o „empirickém důkazu“ v případě nějakého vývoje po přijetí určitého zákona. Naopak to byl ekonom Gary Becker, který ve svých knihách i praktických pokusech dokázal, že například ti hostinští, kteří mají rasové předsudky a kteří nebudou záměrně nepřijímat dejme tomu černochy kvůli jejich barvě pleti, jednoduše zkrachují. Ano zde souhlasím s Petersem. Skutečně se jim to nevyplatí. Konkurence mileráda přijme „nechtěné“ zájemce o práci a rasistu na trhu zlikviduje. Opět ani zde není nutný direktivní vstup státu.

Rasistické a jinak zabarvené jednání na poli trhu práce a nabízených služeb je samozřejmě špatné, ale antidiskriminační legislativa automaticky předpokládá, že pokud zaměstnavatel nepřijme například černocha, či ženu, činí tak automaticky na základě nějakého rasového, či sexistického předsudku.

Ale vždyť ti uchazeči o práci nebo o poskytnutí služby jsou v první řadě lidé a až potom Romové, nebo černoši. Existuje celá řada objektivních důvodů (ale pokud jako soukromník mám důvodu subjektivní, nikdo nemá právo mi říkat, že jsou z nějakého důvodu špatné), proč daného člověka nepřijmout – kratší praxe, menší zkušenosti, výhoda toho druhého v rozšířeném vzdělání v oboru a tak dále.

Tím, že zastánci antidiskriminační legislativy hovoří například v případě nepříjetí Roma do zaměstnání v prvé řadě automaticky o „rasových důvodech“, prokazují, že předsudky zde trpí hlavně oni.

Ad „Kdo chce nabízet služby…“

Záleží na otázce, zda dáváme přednost direktivně řízenému hospodářství, nebo svobodnému střetu nabídky a poptávky na trhu. Pokud tomu prvnímu, má argument Kdo chce nabízet služby veřejnosti, nemůže si své zákazníky vybírat určité logické opodstatnění. Pokud k tomu druhému, je to právě naopak. Vybírání si potenciálních zákazníků mezi veřejností je základem svobodné tržní ekonomiky. Spočívá právě v neustálém vybírání si zákazníků s cílem uspokojit adekvátně nabídku a poptávku s ohledem na vynaložené úsilí, vložený počáteční kapitál, invenci a patřičné know-how.

Pokud by hostinský měl právo neobsloužit Roma, museli by Romové mít právo užít proti němu donucujících prostředků.

Peters opět předpokládá, že hostinský chce neobsloužit Roma proto, že to je Rom, ale ne třeba proto, že to je známý ožrala ze sídliště a náhodou Rom. Stejně jako by neobsloužil „Čecha“, který je místní feťák právě pro to, že to je feťák a ne proto, že to je Čech.

Co se týče „donucovacích prostředků“. K tomu už jsem se věnoval výše. Lze předpokládat, že takové donucovací prostředky by byly v rozporu se zákonem (užití násilí, poškození budovy daného podniku), zatímco „povinnost někoho obsloužit ve vlastním a soukromém podniku“ zákonem stanovena není. Kdyby však hostinský Roma skutečně odmítl obsloužit proto, že je Rom a ten by se bránil „donucovacími prostředky“ ve formě osobního bojkotu (a přesvědčováním svých přátel a známých aby rasistický podnik bojkotovali) a šel by do podniku, kde by „vládl“ hostinský bez rasistických předsudků, jedná o velmi správné jednání.

Rozlišujme prosím, zda dotyčný „poškozený“ byl „poškozen“ skutečně z důvodu nějakého rasismu, či podobného ismu, nebo se jedná o hosta, který budí pohoršení. Nevztahujme na to určitými „ismy“ zabarvené jednání a priori.

Ad „přesun důkazního břemene“

Ano, civilní proces je nutno od trestního odlišovat. Mějme však na paměti, že určité instituce EU například navrhují, aby se diskriminace stala „trestním činem“.