17. května 2008
These Boots Are Made For Walking
Nancy Sinatra (lyrics). Pro srovnání Yvonne Přenosilová, Hana Zagorová a Lucie Vondráčková.
A něco z jiného soudku (slova, anglická verse):
A l'époque où Jean Sans Terre,
D'Angleterre était le roi
Dominique notre père,
Combattit les albigeois.
Dominique, nique, nique
S'en allait tout simplement,
Routier, pauvre et chantant
En tous chemins, en tous lieux,
Il ne parle que du Bon Dieu,
Il ne parle que du Bon Dieu
Certains jours un hérétique,
Par des ronces le conduit
Mais notre Père Dominique,
Par sa joie le convertit
Updated.
Spor o rukopisy
Zase se prý rozhořel spor o rukopisy. Pamatuji se, že pravost rukopisů hájil svého času R.I.P. p.Táborský. Velmi mě to překvapilo, myslel jsem, že je to podvrh nade vší pochybnost. Víte o tom někdo něco víc?
16. května 2008
Přesun důkazního břemene
Protože vrchní právní ignorant na Hradě mate veřejnost: "Zcela nový a naší právní tradici dosud neznámý je princip přenesení důkazního břemene ze strany žalujícího na stranu žalovaného," rozhodl jsem se, že ji trochu vzdělám.
Stávající (tj. již dnes účinné, bez diskriminačního zákona) § 133a občanského soudního řádu zní:
(1) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
(2) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého rasového nebo etnického původu, má soud ve věcech poskytování zdravotní a sociální péče, pomoci v hmotné nouzi, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak."
Vláda navrhovala jen drobné změny:
Stávající (tj. již dnes účinné, bez diskriminačního zákona) § 133a občanského soudního řádu zní:
"§ 133a
(1) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
(2) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého rasového nebo etnického původu, má soud ve věcech poskytování zdravotní a sociální péče, pomoci v hmotné nouzi, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak."
Vláda navrhovala jen drobné změny:
"1. V 133a odst. 1 se za slova “ve věcech pracovních” vkládají slova “a jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, ve věcech týkajících se povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnost v profesních komorách”.
2. V § 133a se konci textu odstavce 1 doplňuje odkaz na poznámku pod čarou č. 56b.
Poznámka pod čarou č. 56b zní:
--------------------------------
“56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997, o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.”.
3. V § 133a odst. 2 se za slovo “zakázkám” vkládají slova “ ,přístupu k bydlení” a slova “organizacím zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a” se zrušují.
4. V § 133a se konci textu odstavce 2 doplňuje odkaz na poznámku pod čarou č. 56c.
Poznámka pod čarou č. 56c zní:
------------------------------
“56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.”.
5. V § 133a se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 56d zní:
“(3) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, má soud ve věcech přístupu ke zboží a službám za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.56d).
----------------------------
56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.”."
"§ 133a včetně poznámek pod čarou č. 56b, 56c a 56d zní:
,, §133a
Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách 56b),
b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství v zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb 56c), nebo
c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám 56d),
je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.”.
56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997, o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.
56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.”."
Ty byly i nakonec schváleny. Domnívám se, že výsledné znění je svou negativní formulací sporné. Ale mělo by se vykládat tak jako dosud. Není důvod pro změny.Trockisté chauvinisty?
Nikdy jsem si o trockistech nemyslil nic dobrého. Ale to, že jsou chauvinisty, jsem netušil. Kotrbovi je košile čecháčka bližší než kabát ultralevičáka? Ten člověk na sebe prozrazuje více, než si myslí: "Teprve v roce 1949 obnovila vláda svou svrchovanost v některých odlehlých oblastech v pohraničí a mohla začít kompletně střežit hranici." Není to spíše nefalšovaný stalinista?
Některé nesmysly jsou nevykořenitelné: "Petr Uhl by mohl vědět, že přesídlení sudetských Němců do Německa bylo jediným možným řešením vítězných velmocí".
"Devatenáct let odolávaly všechny české vlády požadavkům sudetoněmecké lobbistické struktury. Devatenáct let vedly dialog pouze s centrálními německými vládami a hájily nejen výsledky 2. světové války, ale i principy neměnnosti dějin a dohody z Jalty." Ach jo.
To jsou všechno ale jen standardní stalinistické a chauvinistické frase. Milan Valach ale předvedl ještě něco lepšího: "[Petr Uhl] Svým jednáním [přijetím sudetoněmecké Karlovy ceny] vyjádřil podporu neonacismu, který dnes opět zvedá hlavu."
Čest Britských listů zachraňuje šéfredaktor, tradičně bývalý senátor Zdeněk Bárta a jistý čtenář.
Některé nesmysly jsou nevykořenitelné: "Petr Uhl by mohl vědět, že přesídlení sudetských Němců do Německa bylo jediným možným řešením vítězných velmocí".
"Devatenáct let odolávaly všechny české vlády požadavkům sudetoněmecké lobbistické struktury. Devatenáct let vedly dialog pouze s centrálními německými vládami a hájily nejen výsledky 2. světové války, ale i principy neměnnosti dějin a dohody z Jalty." Ach jo.
To jsou všechno ale jen standardní stalinistické a chauvinistické frase. Milan Valach ale předvedl ještě něco lepšího: "[Petr Uhl] Svým jednáním [přijetím sudetoněmecké Karlovy ceny] vyjádřil podporu neonacismu, který dnes opět zvedá hlavu."
Čest Britských listů zachraňuje šéfredaktor, tradičně bývalý senátor Zdeněk Bárta a jistý čtenář.
Tomislav Sunic: O předsudcích a diskriminaci
[...] The word "prejudice" must be put into linguistic perspective, as this word has the common root with the word "prejudgment", which is part of the biological and psychological makeup in human speciation without which any civilization would collapse. When properly used, writes Alan McGregor, prejudice serves as a useful intellectual tool in comparing and contrasting and as a short cut in reaching important decisions. Undoubtedly, all humans discriminate, be that in choice of their mates, friends, or against their political enemies (např. Malý čtenář Délského potápěče pozn. Waldgänger). Nation-state building is a process carried out by the principles of "in-group" and "out-group" discrimination, wherein a tribe or an ethnic group , in a manner of extended family, prefers to interact with its own in-group members. People of same racial ethnicity, in this case white Americans, are more or less genetically similar and will, therefore, tend to display overt or covert prejudices against other racial groups. For numerous authors, particularly in the fields of sociobiology, xenophobia and racial prejudice are inherent in all human beings since they are "the natural and biological consequences of parental selections." Ethnic or racial discrimination, let alone charges of anti-Semitism, are viewed in postmodern Americanism as the ultimate intellectual sin.
But is not, after all, friendship also a form of the most subtle form of discrimination in view of the fact that an individual cannot be friends with all people on earth? One discriminates when mating and in sexual relationships, a point often made by prominent sociobiologists, but who are often targets of criticism by their liberal opponents. Long ago, an American author close to the school of thought dealing with sociobiology, Dr. William Shockley, wrote that those who persist in holding views of ethnic exclusion regarding heredity and race "are denied tenure and research funds, physically threatened, and shouted off platforms." Similar views on human diversity, let alone public ostracism of academics who argue that race and heredity play significant role in social and political behavior, have been legion in Europe and America. However, in the best of all worlds, in so-called free America, certain dogmatic views, particularly those regarding the sacred Jewish question and inherent goodnes of non-European races, are imposed by force and must be accepted by all.
When a human being makes a specific choice in his life, he automatically discards other options and reject other propisitons, even if this act may hurt a fellow human being. Examples abound: In postmodern America and Europe, if a citizen shows in public positive prejudices i.e., by making laudatory comments about some racial groups, he can fearlessly resort to grammatical constructs without using embellishing qualifiers and disclaimers. Thus, one can hear in America that "African-Americans are good singers and basketball players." There is nothing wrong with this general statement which implies that some blacks are not gifted for playing basketball. By contrast, a general statement that "African-Americans are prone to violence and that they are not family-oriented," can earn a person who uttered those words the label of being a "racist". One can also sometimes hear remarks that "Jews are good musicians" - and hardly anybody will object to this more or less well documented fact. However, avoiding the qualifier "some", and saying that "Jews are very rich", may cause social objections and is prudently avoided by many America's public discourse. In other words, if an author were to display a critical view about some non-European ethnic group or race in America [...] he had better be prepared to use the whole arsenal diminutives and make the sure he frames his critical argument in conditional sentences. By equiping himself with loads of disclaimers an author critical of Americanism and its numerous social derivatives such as globalism, liberalism, egalitarianism, can secure himself a professional exit, in case he needs one in an emergency. It may come in handy if he needs to plead professional ignorance.
Tomislav Sunic: Homo Americanus: Child of the Postmodern Age, 2007, str. 13-15
But is not, after all, friendship also a form of the most subtle form of discrimination in view of the fact that an individual cannot be friends with all people on earth? One discriminates when mating and in sexual relationships, a point often made by prominent sociobiologists, but who are often targets of criticism by their liberal opponents. Long ago, an American author close to the school of thought dealing with sociobiology, Dr. William Shockley, wrote that those who persist in holding views of ethnic exclusion regarding heredity and race "are denied tenure and research funds, physically threatened, and shouted off platforms." Similar views on human diversity, let alone public ostracism of academics who argue that race and heredity play significant role in social and political behavior, have been legion in Europe and America. However, in the best of all worlds, in so-called free America, certain dogmatic views, particularly those regarding the sacred Jewish question and inherent goodnes of non-European races, are imposed by force and must be accepted by all.
When a human being makes a specific choice in his life, he automatically discards other options and reject other propisitons, even if this act may hurt a fellow human being. Examples abound: In postmodern America and Europe, if a citizen shows in public positive prejudices i.e., by making laudatory comments about some racial groups, he can fearlessly resort to grammatical constructs without using embellishing qualifiers and disclaimers. Thus, one can hear in America that "African-Americans are good singers and basketball players." There is nothing wrong with this general statement which implies that some blacks are not gifted for playing basketball. By contrast, a general statement that "African-Americans are prone to violence and that they are not family-oriented," can earn a person who uttered those words the label of being a "racist". One can also sometimes hear remarks that "Jews are good musicians" - and hardly anybody will object to this more or less well documented fact. However, avoiding the qualifier "some", and saying that "Jews are very rich", may cause social objections and is prudently avoided by many America's public discourse. In other words, if an author were to display a critical view about some non-European ethnic group or race in America [...] he had better be prepared to use the whole arsenal diminutives and make the sure he frames his critical argument in conditional sentences. By equiping himself with loads of disclaimers an author critical of Americanism and its numerous social derivatives such as globalism, liberalism, egalitarianism, can secure himself a professional exit, in case he needs one in an emergency. It may come in handy if he needs to plead professional ignorance.
Tomislav Sunic: Homo Americanus: Child of the Postmodern Age, 2007, str. 13-15
Kennedy a Klaus
President John Fitzgerald Kennedy inicioval zákon, který byl později schválen jako Civil Rights Act of 1964 neboli antidiskriminační zákon. Cituji jeho ustanovení: "All persons shall be entitled to the full and equal enjoyment of the goods, services, facilities, and privileges, advantages, and accommodations of any place of public accommodation, as defined in this section, without discrimination or segregation on the ground of race, color, religion, or national origin."
President Václav Klaus dnes antidiskriminační zákon vetoval. Mezi těmito dvěma politiky nemůže být hlubšího rozdílu.
President Václav Klaus dnes antidiskriminační zákon vetoval. Mezi těmito dvěma politiky nemůže být hlubšího rozdílu.
Václav Klaus vetoval Antidiskriminační zákon
Potvrdil tak svá dřívější slova, že navrhovanou formu Antidiskriminačního zákona, k jehož přijetí (nebo alespoň jiné formy je Česká republika nucena orgány Evropské unie) nepodpoří. Klaus své rozhodnutí využít práva veta v dopise předsedovi Poslanecké sněmovny Miloslavu Vlčkovi komentoval slovy:
Zákon považuji za zbytečný, kontraproduktivní a nekvalitní a jeho dopady za velmi problematické . . . Zákaz diskriminace je obsažen v Listině základních práv a svobod, konkrétnější ustanovení pak v celé řadě mezinárodních smluv, které mají přednost před zákonem, a v zákonech. . . Česká republika nikoho nediskriminuje, a proto není nijak překvapující, že o tom tento zákon není. Zákon nicméně dává občanům nárok na rovné zacházení v soukromoprávních vztazích, což je z definice nemožné. . . Je to další z pokusů regulovat lidský život právem.
Zákon považuji za zbytečný, kontraproduktivní a nekvalitní a jeho dopady za velmi problematické . . . Zákaz diskriminace je obsažen v Listině základních práv a svobod, konkrétnější ustanovení pak v celé řadě mezinárodních smluv, které mají přednost před zákonem, a v zákonech. . . Česká republika nikoho nediskriminuje, a proto není nijak překvapující, že o tom tento zákon není. Zákon nicméně dává občanům nárok na rovné zacházení v soukromoprávních vztazích, což je z definice nemožné. . . Je to další z pokusů regulovat lidský život právem.
15. května 2008
Rath má plnou pravdu
David Rath řekl: "Kritizuje, že Bendl s Tlustým podali trestní oznámení. Sám takový krok neučinil ve chvíli, kdy byl terčem webových stránek AntiRath. „Myslím si, že takovými věcmi se policie obtěžovat nemá." Zcela správně. Kdy už konečně toto udavačství skončí?
Rozhovor s Vlastimilem Tlustým
Uspořádaly ho Novinky. Na rozdíl od Bohumila Doležala si nemyslím, že by ve vztahu k Mirku Topolánkovi znamenal nějaký přelom.
Bez kommentáře II
František Bányai, předseda Židovské obce v Praze: "Přesto chci pana Zídka informovat, že Izrael je pro nás zárukou, že se šoa nebude opakovat." Petr Zídek byl разоблачен. Přesto je pozoruhodné, že Lidové noviny vůbec jeho článek otiskly, stejně jako když Mladá fronta dne 21. 4. 2004 otiskla článek Moishe Arye Friedmana Izrael a obušek holokaustu.
Zídkova reakce.
Updated.
Zídkova reakce.
Updated.
13. května 2008
Imigranti: Chcete je?
V reakci na kampaň NEOnácek: chcete ho?, která je financována z prostředků Evropské unie, tj. i z našich kapes, vznikla internetová kampaň Imigranti: Chcete je?
Osobně je mi kampaň, ač ji lze vyčíst různé věci, sympatická a to nejen z důvodu, že poukazuje na reálné riziko, ale také kvůli tomu, že nezneužívá cizých peněz k propagandistickým účelům.
Masmédia v České republice opět ukázala své ideologické zaměření a kampaň Imigranti: Chcete je? začala ostře napadat. Co od nich však čekat jiného...
Osobně je mi kampaň, ač ji lze vyčíst různé věci, sympatická a to nejen z důvodu, že poukazuje na reálné riziko, ale také kvůli tomu, že nezneužívá cizých peněz k propagandistickým účelům.
Masmédia v České republice opět ukázala své ideologické zaměření a kampaň Imigranti: Chcete je? začala ostře napadat. Co od nich však čekat jiného...
12. května 2008
Nesmrtelný český bolševismus
V období normalisace, jak známo, neexistovala censura. Situaci měli tak zmáklou, že jí nebylo potřeba - kolaborantská autocensura snaživých kariéristů fungovala na 100%. Dnes tato mentalita řádí i v tzv. "svobodných" českých mediích.
Do ČT se plíživým způsobem podařilo vniknout exponentům velkosrbského chauvinismu a natočili pořad o Kosovu, který neodpovídá předepsané šabloně. Tzv. "mezinárodní společenství" v něm vypadá jako banda válečných zločinců. Naštěstí bdělý autocensor nespí a tak ČT včas zakázala vysílat pořad, kteří její zaměstnanci - záludní srbští agenti - natočili. No posuďte sami (první díl, klikněte si vedle na pokračování, je jich 6).
Do ČT se plíživým způsobem podařilo vniknout exponentům velkosrbského chauvinismu a natočili pořad o Kosovu, který neodpovídá předepsané šabloně. Tzv. "mezinárodní společenství" v něm vypadá jako banda válečných zločinců. Naštěstí bdělý autocensor nespí a tak ČT včas zakázala vysílat pořad, kteří její zaměstnanci - záludní srbští agenti - natočili. No posuďte sami (první díl, klikněte si vedle na pokračování, je jich 6).
11. května 2008
Poznámka na okraj Vrby
Anglosasové nemají superiorní rasu (nevím nic o tom, že by jejich DNA byla jakkoliv ušlechtilejší), nýbrž civilisaci. Na rozdíl od Ruska, kde se ještě v 50. letech 19. století mužici prodávali jako dobytek, v UK v té době měli svobodné volby.
Updated.
Updated.
A ještě jednou Václav Bělehohradský
Není žádná náhoda, že Václav Bělehohradský je největší žijící český filosof: "Zamysleme se nad tímto krátkým textem: „Je tak velký rozdíl mezi soukromým bytem a soukromou restaurací? Není. Obojí je totiž soukromé vlastnictví, a tudíž rozhodování o nakládání s ním přísluší výhradně a jen jeho majiteli. Právo svobodně disponovat soukromým vlastnictvím je v hierarchii individuálních práv nadřazeno všem ostatním požadavkům, ať už je to vymýcení rasismu ve společnosti nebo třeba emancipace žen.“ Autorem těchto vět je místopředseda Mladé pravice, přebírám je ze studentských novin Agora. Podle autora majitelé mají právo „ve svých podnicích“ neobsloužit černocha nebo cikána, protože vlastnické právo je nadřazeno všem ostatním právům. Restaurace ale není soukromé vlastnictví, je to „soukromě provozovaný veřejný podnik“. „Soukromé vlastnictví“ je konvence, jedno z uměle vytvořených práv, výsledek dlouhých politických bojů stejně jako rovnost občanů všech ras, jazyků a náboženství ve veřejném prostoru. Každá soukromá moc musí „v nějaké míře“ brát ohled na svůj veřejný rámec – na hranici, kde ji nejen zákon, ale i sdílené etické zásady omezují, protože se dotýká druhých lidí.
Systém založený na soukromém vlastnictví má své „velké špinavé tajemství“ – kapitalisté nikdy neplatí celý účet za své „soukromé“ podnikání. Velkou část nákladů vždy hradí lidé, kteří jsou nějak zasaženi tím, jak kapitalista nakládá se svým majetkem, nemají ale legální možnost jeho činnost ovlivnit. Podnikatel využívá vodu v řece, ale do výrobních nákladů nezahrnuje výdaje vyvolané tím, že se druzí lidé museli přizpůsobit důsledkům jeho podnikání – třeba změnám kvality vody. To je začarovaný kruh demokratické politiky: oligarchie, které získaly hegemonii ve společnosti, podporují vlády, ochotné jim výměnou za tuto podporu umožnit přenášet jejich soukromé náklady na celou společnost. Využitím státní a policejní moci vlády preventivně zbavují občany práva legálně protestovat proti nezaplaceným účtům kapitalistů."
K tomu bych dodal, že právo dávno zná rozdíl mezi soukromým a soukromoprávním, veřejným a veřejnoprávním. To jen ultraliberální doktrináři se svou simplifikující filosofií nejsou s to tento fundamentální rozdíl pochopit.
Systém založený na soukromém vlastnictví má své „velké špinavé tajemství“ – kapitalisté nikdy neplatí celý účet za své „soukromé“ podnikání. Velkou část nákladů vždy hradí lidé, kteří jsou nějak zasaženi tím, jak kapitalista nakládá se svým majetkem, nemají ale legální možnost jeho činnost ovlivnit. Podnikatel využívá vodu v řece, ale do výrobních nákladů nezahrnuje výdaje vyvolané tím, že se druzí lidé museli přizpůsobit důsledkům jeho podnikání – třeba změnám kvality vody. To je začarovaný kruh demokratické politiky: oligarchie, které získaly hegemonii ve společnosti, podporují vlády, ochotné jim výměnou za tuto podporu umožnit přenášet jejich soukromé náklady na celou společnost. Využitím státní a policejní moci vlády preventivně zbavují občany práva legálně protestovat proti nezaplaceným účtům kapitalistů."
K tomu bych dodal, že právo dávno zná rozdíl mezi soukromým a soukromoprávním, veřejným a veřejnoprávním. To jen ultraliberální doktrináři se svou simplifikující filosofií nejsou s to tento fundamentální rozdíl pochopit.
O mýthech
Jedním z hlavním cílů ZMP je bořit mýthy, ať se týkají čehoholiv, českého nacionalismu, antikommunismu či judaismu. Ačkoliv se říká, že bez mýthů člověk nemůže žít, osobně se domnívám, že jsou škodlivé, že jsou tím, co měl Marx na mysli, když hovořil o "opiu lidstva".
Václav Běhobradský cituje známou historku: "Režisér Fritz Lang vypráví ve svém posledním rozhovoru, jak si ho hned po Hitlerově nástupu k moci předvolal Goebbels a požádal ho, aby řídil německý film. Na otázku „A nevadí vám, že jsem poloviční Žid?“ odpověděl: „O tom, kdo je Žid, rozhodujeme my!“." Zní to hezky a je to pěkný wise crack. Nicméně si ho Lang totálně vymyslil; Goebbels s ním mluvil jen o tom, že mu zakázal jeho poslední film, ačkoliv se mu líbil, protože podvrací národního ducha.
Myslím, že bez úcty k Pravdě jen kvůli effektu se nedobereme ničeho poctivého a skutečně trvalého. Žádné anestetikum nám k tomu nepomůže.
Václav Běhobradský cituje známou historku: "Režisér Fritz Lang vypráví ve svém posledním rozhovoru, jak si ho hned po Hitlerově nástupu k moci předvolal Goebbels a požádal ho, aby řídil německý film. Na otázku „A nevadí vám, že jsem poloviční Žid?“ odpověděl: „O tom, kdo je Žid, rozhodujeme my!“." Zní to hezky a je to pěkný wise crack. Nicméně si ho Lang totálně vymyslil; Goebbels s ním mluvil jen o tom, že mu zakázal jeho poslední film, ačkoliv se mu líbil, protože podvrací národního ducha.
Myslím, že bez úcty k Pravdě jen kvůli effektu se nedobereme ničeho poctivého a skutečně trvalého. Žádné anestetikum nám k tomu nepomůže.
Poesie a prosa
Václav Bělohradský (2006): "Málokdo by se dnes dovedl nadchnout pro Pohorskou vesnici, kdežto intimní dopisy Boženy Němcové jsou nám geniálním básnickým dílem. - napsal Roman Jakobson v proslulé stati Co je poezie. Dílo Boženy Němcové je nepodstatné, je spjato s mýty obrozenecké doby; to podstatné vyjádřila v dopisech milovanému příteli. Ty přetrvaly chatrný estetický projekt jejího díla i chápání svého adresáta a otevírají nám cestu k hlubšímu porozumění dramatu tvůrčích žen v 19. století; odhalují něco podstatného z dějin "gendru žena" ve střední Evropě. Byla by velkou evropskou spisovatelkou, kdyby hodila do smetí Pohorskou vesnici a vydala své intimní dopisy.
Jakobson také vypráví, jak Lva Nikolajeviče Tolstého pohoršilo, když Puškin napsal o jedné a téže dámě verš Pamatuji se na divukrásný okamžik - ty zjevila ses přede mnou jak prchavá vidina, jako génius čisté krásy a v dopise příteli pak: Dnes jsem s pomocí Boží mrdal Annu Michajlovnu. Je ten verš pod ochranou "estetického projektu autora", zatímco pasáž z dopisu byla právem hozena do smetí?
Jaroslav Hašek odhaluje napětí mezi básnickým dílem a prózou života stručným rozborem dopisu nadporučíka Lukáše paní Kakonyiové. "Přál bych si pohovořit s Vámi soukromě o čistém umění…" - napsal nadporučík básnicky; "zde v hotelích to nepůjde, budu ji muset zatáhnout do Vídně…" - pomyslel si prozaicky.
Myslím, že z Čapkova literárního odkazu přežije jen Obyčejný život a Život a dílo skladatele Foltýna. Oba romány vyprávějí o životech, v nichž se smetí míchá s dílem: zaměstnanec státních drah odhazuje do smetí své verše z mládí, za dílo považuje svůj spořádaný život, ale jakýsi literát ty verše vyhrabal a nalezl v nich převratný smysl. Skladatel Foltýn je spalován "estetickým projektem", ale jeho dílo je jen slátanina pospojovaná z ukradených melodií, z nichž některé jsou krásné.
Tvrdým jádrem epochy prozaických poměrů je neoblomný fakt, že smysl díla se ukazuje jen v troskách estetických projektů autorů.
Zmizení střední Evropy z paměti Evropanů se tak stalo vinou, zradou na sobě samých, od níž se západní čtenáři Kundery snažili očistit. Myšlenkový panel Východ - Západ pukl a za ním se objevila Evropa Kafky, Freuda, Krause, Wittgensteina, Brocha, Musila, Haška, k níž autor Kundera v očích svých západních čtenářů začal patřit - a stal se tak autorem modelovým. Boj, který Milan Kundera svedl s bipolárním panelákem, je velký dar evropské kultuře."
Jakobson také vypráví, jak Lva Nikolajeviče Tolstého pohoršilo, když Puškin napsal o jedné a téže dámě verš Pamatuji se na divukrásný okamžik - ty zjevila ses přede mnou jak prchavá vidina, jako génius čisté krásy a v dopise příteli pak: Dnes jsem s pomocí Boží mrdal Annu Michajlovnu. Je ten verš pod ochranou "estetického projektu autora", zatímco pasáž z dopisu byla právem hozena do smetí?
Jaroslav Hašek odhaluje napětí mezi básnickým dílem a prózou života stručným rozborem dopisu nadporučíka Lukáše paní Kakonyiové. "Přál bych si pohovořit s Vámi soukromě o čistém umění…" - napsal nadporučík básnicky; "zde v hotelích to nepůjde, budu ji muset zatáhnout do Vídně…" - pomyslel si prozaicky.
Myslím, že z Čapkova literárního odkazu přežije jen Obyčejný život a Život a dílo skladatele Foltýna. Oba romány vyprávějí o životech, v nichž se smetí míchá s dílem: zaměstnanec státních drah odhazuje do smetí své verše z mládí, za dílo považuje svůj spořádaný život, ale jakýsi literát ty verše vyhrabal a nalezl v nich převratný smysl. Skladatel Foltýn je spalován "estetickým projektem", ale jeho dílo je jen slátanina pospojovaná z ukradených melodií, z nichž některé jsou krásné.
Tvrdým jádrem epochy prozaických poměrů je neoblomný fakt, že smysl díla se ukazuje jen v troskách estetických projektů autorů.
…
Exulant Milan Kundera například vynalezl velkolepou past na své západní čtenáře - střední Evropu. Zástupy čtenářů v ní chycených začaly číst ve Francii nepříliš známé středoevropské autory, Brocha a Musila především, a stávaly se tak modelovými čtenáři Kunderových textů. Svět, v němž se v polovině 70. let romanopisec Kundera ocitl, byl vystavěn z myšlenkového panelu bipolarismu, čtenáři hledali v dílech z "východní Evropy" svědectví o životě za železnou oponou, nic víc. Kundera to zpolitizované čtení vyvrátil vynalézavou strategií - interpretoval "východní Evropu" jako jakousi zradu na Evropě, pouhé imaginární místo vytvořené sovětskou vojenskou mocí, které v dějinách evropské civilizace neexistuje. Existuje Rusko se svými démony a se svou velkou literaturou, a pak střední Evropa se svými úředníky a mnohonárodní kulturou. Už slovo "střední" metaforicky rozvrací myšlenkový panel bipolárního světa: střední Evropa je "unesená Evropa", podstatný kus evropské kultury, odhozený po válce do smetí.Zmizení střední Evropy z paměti Evropanů se tak stalo vinou, zradou na sobě samých, od níž se západní čtenáři Kundery snažili očistit. Myšlenkový panel Východ - Západ pukl a za ním se objevila Evropa Kafky, Freuda, Krause, Wittgensteina, Brocha, Musila, Haška, k níž autor Kundera v očích svých západních čtenářů začal patřit - a stal se tak autorem modelovým. Boj, který Milan Kundera svedl s bipolárním panelákem, je velký dar evropské kultuře."
Několik slov o Israeli
Můj článek o Israeli rozpoutal poměrně slušnou flame war. To ale nebylo jeho cílem. Cílem nebylo ani tvrdit, že ČR je ten samý stát, co Israel. Cílem bylo ukázat mezi ČR a Israelem jsou zarážející podobnosti, které by povrchní pozorovatel nečekal. Zda jsou to pouhé jednotliviny, nebo je za tím něco hlubšího, je na posouzení přemýšlejícího čtenáře. Já jsem svou hypothesu poskytl.
Psaní o Israeli je ambivalentní. Málokterá věc má tak fanatické stoupence ("Israel je nejlepší stát na světě") i odpůrce ("Tato sionistická entita je ztělesněním všeho zla"). Můj názor se vyhýbá oběma krajnostem. Podle mne je to standardní středovýchodní stát, byť poslední svého druhu, neboť srovnatelné Alžírsko, Rhodesie i Jižní Afrika své régimes změnily.
Není to ani jediná demokracie Středního východu, protože Turecko i Libanon jsou demokracií rovněž. Není to ani nejlepší ekonomika na světě. Podle dat CIA má Israel GDP na hlavu $28,800. Pro srovnání, Kuvajt má $55,300, Spojené arabské emiráty $55,200, Lucembursko $80,800, Francie $33,800, Spojené království $35,300, USA $46,000 a Česká republika $24,400.
Je pravda, že Israel dostává od USA ročně asi 100 000 000 000 Kč. Ale stejnou pomoc dostává i Egypt.
Elitní vysoké školy jsou všude na světě, v USA, UK, Francii i v Israeli. Jen v ČR nejsou. Proč? Je to dědictví kommunismu. Byl jsem nedávno na mezinárodní konferenci o reformě právnického studia. Děkan právnické fakulty University Karlovy prohlásil, že ambicí PF UK je poskytovat vzdělání všem právníkům v zemi na základě minimálního standardu. Právnická elita má vzniknout na základě dvourychlostního systému, kdy uvnitř PF UK bude dobrovolně dělat cosi navíc. Domnívám se, že je to zhoubná koncepce a že s ní snad bolognský process a povinnost zavést bakalářské studium udělá krátký process.
Proč vlastně o Israeli nic nevíme? Protože je to malý stát. Čech je slušně informovaný o USA, UK, Francii, Německu, Španělsku a Itálii a o svých sousedech: Polsku, Slovensku, Maďarsku a Rakousku. O Israeli se toho dozví stejně málo jako o Nizozemí, Belgii či Dánsku.
Psaní o Israeli je ambivalentní. Málokterá věc má tak fanatické stoupence ("Israel je nejlepší stát na světě") i odpůrce ("Tato sionistická entita je ztělesněním všeho zla"). Můj názor se vyhýbá oběma krajnostem. Podle mne je to standardní středovýchodní stát, byť poslední svého druhu, neboť srovnatelné Alžírsko, Rhodesie i Jižní Afrika své régimes změnily.
Není to ani jediná demokracie Středního východu, protože Turecko i Libanon jsou demokracií rovněž. Není to ani nejlepší ekonomika na světě. Podle dat CIA má Israel GDP na hlavu $28,800. Pro srovnání, Kuvajt má $55,300, Spojené arabské emiráty $55,200, Lucembursko $80,800, Francie $33,800, Spojené království $35,300, USA $46,000 a Česká republika $24,400.
Je pravda, že Israel dostává od USA ročně asi 100 000 000 000 Kč. Ale stejnou pomoc dostává i Egypt.
Elitní vysoké školy jsou všude na světě, v USA, UK, Francii i v Israeli. Jen v ČR nejsou. Proč? Je to dědictví kommunismu. Byl jsem nedávno na mezinárodní konferenci o reformě právnického studia. Děkan právnické fakulty University Karlovy prohlásil, že ambicí PF UK je poskytovat vzdělání všem právníkům v zemi na základě minimálního standardu. Právnická elita má vzniknout na základě dvourychlostního systému, kdy uvnitř PF UK bude dobrovolně dělat cosi navíc. Domnívám se, že je to zhoubná koncepce a že s ní snad bolognský process a povinnost zavést bakalářské studium udělá krátký process.
Proč vlastně o Israeli nic nevíme? Protože je to malý stát. Čech je slušně informovaný o USA, UK, Francii, Německu, Španělsku a Itálii a o svých sousedech: Polsku, Slovensku, Maďarsku a Rakousku. O Israeli se toho dozví stejně málo jako o Nizozemí, Belgii či Dánsku.
Gorbačov o radaru.
Našel jsem ten rozhovor na ihned.cz. Vcelku rozumné - za předpokladu, že ten radar je funkční a ne hoax na americké daňové poplatníky s podporou kollaborantské české vlády.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)