Moudrý Cynik opět promluvil

Nedá mi to, abych se s Vámi nepodělil o tuto perlu ducha pod licencí GFDL: "Podle mne by stránka měla být zamčena. Že se pornovandal nevzdal, všichni víme, neotravuje jen jkb a má velkou výdrž, nedávno se ozval. Navíc oslovit jkb zde není žádoucí, protože tady diskusi moc nečte a odkazuje z ní tam, kde příspěvky čte. Bohužel musím konstatovat, že toto „řešení“ pouze opět dokazuje, jak špatné tu máme správce. Možná by se dalo říci zlomyslné, v tomto případě. --Cynik 16:34, 7. 7. 2008 (UTC)" (opravena hrubka)

Miroslav Josef

Chtěl bych postupně v medailonech představit význačné wikipedisty. První je Miroslav Josef.

V textu o sobě mimo jiné uvedl: "Jedna z věcí, kterou vidím jako zcela zásadní problém WIKIPEDIE bych shnul asi takto - co není ozdrojováno to jako neexistovalo. Nelze všechno ozdrojovat, tyto názory jsou nesmyslné. Není možné ozdrojovat existenci Boží, nelze ozdrojovat moudrost přírody, nelze nijak doložit např. nesmyslnost představy, že člověk je pánem přírody, neřku-li jejím majitelem, že lze přírodu (chcete-li Boha) ukřičet, přehlasovat, ukecat, přelstít, obechcat popřípadě dokonale popsat v nějakém článku. Celý tento proncip je v jádru kontraproduktivní a nesmyslný v tom smyslu, že to, co není někde psáno vlastně jakoby neplatilo (parafrázuji : co není napsáno na internetu neexistuje). Toto je jeden z hlavních problémů WIKIPEDIE. Je sice otevřená, ale její otevřenost je fakticky velice omezená. Ba nakonec se zdá, že je to otevřená pro spouty podružných informací a to hlavní a podstatné jako by jí unikalo."

Je to až nepochopitelné, že někdo může být tak význačný wikipedista a při tom nechápat ty nejzákladnější principy původní wikipedie. Nuže, nejde o to, že by měl někdo zdrojovat existenci Boha, ale že by měl zdrojovat tvrzení, že existuje, např. Biblí nebo Koránem.

Jinak člověk je majitelem přírody, protože ji ovládá.

Ruské vyhrožování

via Bohumil Doležal.

Policejní mluvčí a ministr vnitra

Pojicejní mluvčí Andrea Procházková hovoří o akcích proti Queer Parade v Brně a zjevně vůbec neví, o čem mluví.



Není však sama, Ivan Langer je tam tom stejně.

A pak má někdo informace z Ministerstva vnitra České republiky brát vážně...

Novodobý stav Velké Rusi neboli Moskevska

via Jezovec. Recense v Respektu: "Rusko jej už tehdy [v roce 1690] šokovalo zvláštní směsí civilizační zaostalosti a dokonale propracovaného státního dohledu. Každý obyvatel i cizinec tu je přísně evidován a průběžně sledován, „aby nemohl uniknout“, jak se psalo v carských výnosech. Moskvané „toho mezi sebou mnoho nenamluví, chovají se opatrně, jeden se bojí druhého, nemají k sobě navzájem důvěru, jsou podezřívaví a nevěří si“, píše jezuita. Pozastavuje se i nad tím, že v Rusku neexistuje žádný psaný zákon, vše se řídí vůlí, popřípadě jen okamžitou náladou cara. Základním mechanismem vládnutí je všeobecné donašečství. Tresty jsou přísné – popravy, bití, vyhnanství do mrazivých pustin. Brutalitu světské moci doplňuje neuvěřitelná omezenost pravoslavného duchovenstva, které často nezná ani otčenáš."

Šílený Mercy

Tak byl další správce papežštější než papež. Přitom by si takto vůbec nemusel naběhnout, kdyby si uvědomil, že jakýkoliv odkaz je plně legální.

Ale třeba ho spletl Mormegilův právní blábol. Tak je na to wiki se vším. Inženýři píší o právu, lékaři o softwaru a neúspěšní vysokoškoláci úplně o všem.

Vazba za verbální trestný čin

Via Tomáš Pecina. Oč šlo? Jistý muž podal na policii v Plzni celkem dvě udání na dvě různé soudkyně. Místo toho byl však sám obviněn ze spáchání trestného činu útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zákona. V průběhu trestního řízení mu bylo nařízeno psychiatrické pozorování. Když se na ně nedostavil, tak byl vzat do vazby. Dostal se tedy do vězení jen za to, že napsal podání k správnímu úřadu. Absurdní.

Důležité si je uvědomit rozdíl od křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. "Uvedeného trestného činu se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Trestní oznámení, která obviněný podal na obě soudkyně, obsahují velmi příkré, negativní a hrubě formulované hodnocení jejich postupu při rozhodování opatrovnických věcí, ale nejsou v nich uvedeny skutečnosti, kterými i kdyby se případně potvrdily, by soudkyně naplnily znaky některého trestného činu."

Cynik Ignác Pospíšil a jeho Lord Hoven

Původní text nahrazen odkazem na báseň Filipa Sklenáře.

Updated.

Zelená revoluce

Zelená revoluce v letech 1945–1985 znamenala celosvětový růst produkce obilí 2,5x. Jen v Indii vzrostla roční produkce pšenice z 10 millionů tun v roce 1968 na 73 millionů tun v roce 2006. A podobná čísla platí i pro rýži. Celosvětový přebytek potravin se zastavil až letos.

Kdo ratifikuje mezinárodní smlouvy

Ignorantští novináři, např. Václav Moravec, si myslí, že parlament. Ve skutečnosti se presidentské smlouvy od toho jmenují presidentské, že je ratifikuje hlava státu. Zákonodárný sbor s tím toliko vyslovuje souhlas.

Rádl o pravoslaví

Emanuel Rádl: "Nacionální rozdrobení křesťanského Orientu pochází ze slabosti tohoto křesťanství, které nedovedlo udržet jednotnou organizaci ovládanou jedním duchem, a rozpadlo se tedy na přírodní součástky, které od té doby ovládá jen jednotný zvyk, nikoli jednotné přesvědčení… Orientální nacionální církve zůstaly kulturně bezvýznamné, nestavše se zdrojem nových idejí ani pro svou vlast, ani pro lidstvo… Nic nenasvědčuje tomu, že by "slovanská bohoslužba" soluňských bratří patřila jinam než do této orientální slabosti myšlenkové vůči přírodním poměrům, jakými je i jazyk. Slovanští věrozvěstové "činili ústupky" jazyku, kdežto náš západní nacionalismus vidí v jazyku kulturní sílu. Připomeňme si ještě jednou důvod, který věrozvěstové mají pro zavedení slovanské bohoslužby: je prý to lid "tvrdé šíje", a proto prý je třeba povolit jeho hlouposti a mluvit k němu slovansky a ne latinsky. Bylo by možno takovým trapným způsobem odůvodňovat ideály reformační nebo moderní demokratismus? … Šlo o rozpor mezi počínajícím se pravoslavím a katolictvím. Pravoslaví, mystičtější a ideově malátnější, podrobovalo se více místním slabostem, za jakou pokládalo řeč domorodců; katolictví, energičtější, hájilo práva kulturního jazyka, jakým byla tehdy latina. Šlo za druhé o právní otázku, kdo za panujících právních poměrů má církevně vládnout nad Moravou a sousedními zeměmi. papež rozhodl svým mocným slovem, že právo patří jemu…"

Tradiční ruský imperialism

Ruská chauvinistka, Natalia Naročnickaja (Наталия Алексеевна Нарочницкая), nepřímo přiznává tradiční cíl ruského imperialismu – teplé moře: "We are gradually being pushed to the northeast of the Eurasian continent away from the seas . . . to the place where the depths of freezing is more than two meters".

Léčitelé

Povídání k tomu.

Filmové sterotypy

Ladislav Dvořák: "No a pak tu máme samozřejmě venkovany – ty bodré, věčně pivem zpitomělé obyvatele české kotliny, kteří se sice celý den motají ve špinavých monterkách, ale v podvečer, inspirováni zlatavým mokem jsou schopni rozebírat s panem farářem pasáže z bible, nejlépe rovnou v latině."

Zelená ideologie

Bohumil Doležal ji shnul v kostce: "Kromě toho, co Stranu zelených štěpí do dvou nesmiřitelných frakcí, které si jdou zuřivě po krku, jsou tu i věci, které je kupodivu pořád ještě spojují. Jedním z nich je přístup k energetickým problémům. Jejich vztah k jaderné energii velmi připomíná vztah věřících muslimů k vepřovému, a dělat s nimi energetickou politiku musí být stejně obtížné jako vypracovávat společný kosmický program s uskupením, které staví na tom, že země je placatá. Navíc odpor zejména k využití jaderné energie je prvním přikázáním zeleného náboženství, a pokud by se v této věci předseda Bursík projevil jako heretik, ztratil by i ten zbytek autority, který ještě ve straně."

Konečný rozsudek Šinágl ca Grebeníček

Blančiny kalhotky s temným stínem v rozkroku asi ničím nepřebiju, ale pro příznivce bývalého předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka mám taky nějaké hodnotné čtení.

Výpisky z četby VII

Pavel Torch: Pouta rozkoše. In Právo, Salon 3. 7. 2008, p. 3

"„Víš, na co bych měla chuť?“ zeptala se. „Abys mě připoutal. Támhle. K tý pelesti.“ Její větu rozfázovala polknutí a já jsem musel polknout taky. Došlo mi, že kvůli doučování dějin architektury jsme se tedy určitě nesešli. … „Nikdy sis nechtěl svázat holku?“ probleskly Blance zuby v rychlém úsměvu. „Ehm… ani ne,“ snažil jsem se neupolykat k smrti. Tyčila se přede mnou jako… jako… Nevím. To byl můj problém s Blankou.

* * *

Její bradavky byly překvapivě bledé. Byly tam jen snad kvůli měřítku. Abych si uvědomil, jak jsou ta prsa velká – a jak jsem já sám nepatrný. Blanka sebou hodila na postel, zády k pelesti. Zvedla ruce a já uviděl dokonale vyholená podpaží. Pak zase připažila, protože si vzpomněla, že se musí vysoukat z džín. Objevily se bělostné bavlněné kalhotky s temným stínem v rozkroku.

* * *

„Makej!“ křikla Blanka. Vytrhl jsem z držáku na vnitřní straně dveří rockerský opasek se stříbrným kováním. „Jóóóó!“ ocenila ho Blanka. „A teď dělej, co jsi vždycky chtěl dělat!“A při pohledu na můj nechápavý výraz dodala: „Zmlať mě!“ Polknul jsem, ale pak jsem se pustil do svěřeného úkolu. Takhle se asi cítí studenti, kteří chtějí stavět Tančící domy a musí si nejdřív odtrpět hodiny dějin architektury. Jenže já jsem žádný Tančící dům stavět nechtěl. Zprvu jsem ji řemenem po prsou sotva pohladil. „Přitlač! Chci to právě vod tebe! Vod takový nuly, která se zmůže jen na dějiny architektury! Rockeři mě už nezajímaj!“ zasyčela na mě a blaženě se prohnula, když se na jejích nezařaditelných geometrických útvarech začal objevovat rastr podlitin. Pokoušel jsem se šlehy umístit kamsi do tušeného zlatého řezu. „Chtěl bys to ještě jinak, viď?“ uhadovala má invenční studentka. „Chceš se dívat, jak si to dělám, že jo?! Tak mi vodepni ruku, ať si tam dosáhnu.“ Stín na bílých kalhotkách potemněl ještě víc. Vsunul jsem klíč do zámku pout. „Víš, co bych chtěla? Někdy? Zažít?“ chroptěla mi Blanka do ucha. „Abys mě tím řemenem hnal takhle po ulici!“"

Další informace. Pavel Torch odpovídá na zemanovskou otázku lépe než Magnus Maximus. Ale je to pravda básníka, nikoliv banální konvenční pravda, a je v tom jakýsi zádrhel.

Zdeněk Adamec na české Wikipedii

Článek Zdeněk Adamec se stal na české Wikipedii terčem hned dvou hlasování. Jak z prvního, tak z druhého vyvázl nesmazán.

Hlasovat pro smazání bylo v druhém hlasování i pro mnohé radikální delecionisty příliš, ale současný trend ukazuje, že je třeba se obávat toho, že se skupina lidí, která se nadokáže prosadit v hlasováních, pokusí změnit jejich pravidla tak, aby mohla lépe mazat a ignorovat vůli komunity.

Simon Mol na další Wikipedii

Známý bojovník proti rasismu Simon Mol získal již v květnu článek o své osobě na další jazykové verzi Wikipedie. Tentokráte o něm píše ta v esperantu.

Ač by šlo ony články jistě v mnohém vylepšit, a ten v hornolužické srbštině obsahuje výraznou jazykovou chybu, tak se zdá, že osoba dostahuje značné známosti a její encyklopedické zaznamenávání není jen dílem "jednoho grafomana".

Nenažranost

Nejhorší je, že si Topolánek nejspíše opravdu neuvědomuje, co dělá špatně.