7. září 2008
6. září 2008
Siné Hebdo
Kdysi jsem tady informoval o skandálním porušování svobody slova ve Francii. Situace se vyvíjí tak, že výtvarník Siné si založil svůj vlastní časopis Siné Hebdo.
5. září 2008
Patafysický kurs na Wikiversitě
via Malý čtenář. Kurs Práce na Wikipedii mne naprosto nadchl. Bohužel nemá dosud potřebný počet účastníků, aby se rozběhl.
Rozhodně uvažuji o tom, že se přihlásím. Ale nebude mi na škodu, že jsem na cs: zablokovaný na doživotí? Třeba mi na základě absolvování takového rekvalifikačního kursu a vymývání mozků psaním essaiů doživotí zkrátí. Třeba na 20 let, to by určitě bodlo.
Rozhodně uvažuji o tom, že se přihlásím. Ale nebude mi na škodu, že jsem na cs: zablokovaný na doživotí? Třeba mi na základě absolvování takového rekvalifikačního kursu a vymývání mozků psaním essaiů doživotí zkrátí. Třeba na 20 let, to by určitě bodlo.
Přesná analysa novinářské práce
via Malý čtenář. Na rozdíl od něj si myslím, že nejen recense knihy, ale též TV pořadu je úžasná. Vyjímám některé momenty:
"Novinář, na rozdíl od běžného občana a voliče, bohužel často nabývá dojmu, že „byl u toho“. Často opravdu někde je. Ale nikdy není v zásadě tam, kde by toužil být: tedy někde tam, kde se konají rozhodnutí, na místě při tvorbě základních koncepcí, natož u diskrétních telefonických rozhovorů. Slabost své absence většina novinářů dohání zdůrazňováním své izolované výjimečnosti a často zoufalou snahou o fabulační vatu."
"Žádný novinář se do zákulisí nemá šanci dostat. Může občas zajít na tiskovou konferenci (pokud pracuje v týdeníku, to „občas“ si může dovolit, v deníku je z něj vyloženě „otrok diktafonu“), ale co dál? Ano, může klást ostré a drzé dotazy a dělat celostránkové rozhovory (ať už tvrdě jako Renata Kalenská v Lidových novinách nebo ideologicky jako Alexandr Kramer v Právu), a v neposlední řadě se může třeba i o víkendu pouštět do svižných reportáží v terénu."
"O tom, jaké vztahy budoval za své éry ministr Zieleniec, tu není žádná kritická zmínka. Škoda. Autorovi by slušelo, kdyby uvedl, že se například právě Kavanovi podařilo navázat diplomatické styky se zeměmi, o něž ta Zieleniecova diplomacie nejevila zájem vůbec (například země Latinské Ameriky), zrekonstruovat rozbitou středoevropskou spolupráci (zničenou právě arogantní Zieleniecovou diplomacií) a v neposlední řadě vyvážit jednostrannou orientaci na Spojené státy americké. To je vůbec Taberymu hodně proti mysli, že může být i nějaká politika, která snad nepodporuje politiku USA."
"Novinář, na rozdíl od běžného občana a voliče, bohužel často nabývá dojmu, že „byl u toho“. Často opravdu někde je. Ale nikdy není v zásadě tam, kde by toužil být: tedy někde tam, kde se konají rozhodnutí, na místě při tvorbě základních koncepcí, natož u diskrétních telefonických rozhovorů. Slabost své absence většina novinářů dohání zdůrazňováním své izolované výjimečnosti a často zoufalou snahou o fabulační vatu."
"Žádný novinář se do zákulisí nemá šanci dostat. Může občas zajít na tiskovou konferenci (pokud pracuje v týdeníku, to „občas“ si může dovolit, v deníku je z něj vyloženě „otrok diktafonu“), ale co dál? Ano, může klást ostré a drzé dotazy a dělat celostránkové rozhovory (ať už tvrdě jako Renata Kalenská v Lidových novinách nebo ideologicky jako Alexandr Kramer v Právu), a v neposlední řadě se může třeba i o víkendu pouštět do svižných reportáží v terénu."
"O tom, jaké vztahy budoval za své éry ministr Zieleniec, tu není žádná kritická zmínka. Škoda. Autorovi by slušelo, kdyby uvedl, že se například právě Kavanovi podařilo navázat diplomatické styky se zeměmi, o něž ta Zieleniecova diplomacie nejevila zájem vůbec (například země Latinské Ameriky), zrekonstruovat rozbitou středoevropskou spolupráci (zničenou právě arogantní Zieleniecovou diplomacií) a v neposlední řadě vyvážit jednostrannou orientaci na Spojené státy americké. To je vůbec Taberymu hodně proti mysli, že může být i nějaká politika, která snad nepodporuje politiku USA."
Manifest neokonservativismu
Mladá fronta to napsala jasně: "Ale zároveň Západ musí mít jasno v tom, proč má a musí podporovat Gruzii. Protože tato malá země se rozhodla podstoupit nebývalý experiment – připojit se k Západu, utéci od Ruska. A to je zkrátka výzva, která se neodmítá. Nic více, nic méně … Tedy: o Gruzii s Ruskem soupeříme a je v našem zájmu ten střet vyhrát. Rusko to dobře ví, a má proto výhodu. Pokud v Unii či USA někdo tvrdí něco jiného, buď lže, nebo nerozumí prostým počtům globální politiky."
Další novinářská provokace
Vždy před zásadními politickými rozhodnutími (o weekendu bude důležitý sjezd Strany zelených) se objeví načasovaná novinářská provokace. Tentokrát je její obětí Jan Morava, poslanec ODS, který se stal obětí svého hujerství.
Jak to vidím já? Novináři by za své účastenství (zřejmě návod) na trestné činnosti měli být trestně stíháni – snad by je příště přešla chuť na provokace. Vlastimil Tlustý by měl opustit politiku. Jan Morava by měl zpytovat svědomí a pro nás ostatní platí: "Kdo je bez viny, ať hodí kamenem."
Z celé affairy vyplývá jedno hlavní poučení: Názorně vidíme, jak by to dopadlo, kdyby oprávnění provokovat měla policie. Zdá se, že si novináři opět pletou své povolání. Dřív si hráli na politiky, nyní si hrají Českou obchodní inspekci. Kdo bude jejich obětí příště?
Roger Scruton: "Také média v tom hrají roli – neměla by se honit za skandály, nýbrž opravdu hlídat, aby politici plnili, co plnit mají."
Update: Topolánek to vidí stejně jako já: "Mají média právo, pokud nejde o spáchaný zločin nebo nějaký přečin proti demokracii, používat zpravodajské prostředky, mají právo používat aktivit agentů provokatérů? Já říkám, že ne, a v tom případě s tím musíme něco udělat." Premiérovi tleskám.
Jak to vidím já? Novináři by za své účastenství (zřejmě návod) na trestné činnosti měli být trestně stíháni – snad by je příště přešla chuť na provokace. Vlastimil Tlustý by měl opustit politiku. Jan Morava by měl zpytovat svědomí a pro nás ostatní platí: "Kdo je bez viny, ať hodí kamenem."
Z celé affairy vyplývá jedno hlavní poučení: Názorně vidíme, jak by to dopadlo, kdyby oprávnění provokovat měla policie. Zdá se, že si novináři opět pletou své povolání. Dřív si hráli na politiky, nyní si hrají Českou obchodní inspekci. Kdo bude jejich obětí příště?
Roger Scruton: "Také média v tom hrají roli – neměla by se honit za skandály, nýbrž opravdu hlídat, aby politici plnili, co plnit mají."
Update: Topolánek to vidí stejně jako já: "Mají média právo, pokud nejde o spáchaný zločin nebo nějaký přečin proti demokracii, používat zpravodajské prostředky, mají právo používat aktivit agentů provokatérů? Já říkám, že ne, a v tom případě s tím musíme něco udělat." Premiérovi tleskám.
Pro různé ignoranty
Yerida je známý, studovaný a široce diskutovaný fenomén: "In Israel, the number of emigrants exceeded the number of immigrants for the first time in 20 years … Almost half of the country's young people were thinking of leaving the country, the report said. Their reasons included dissatisfaction with the government, the education system, a lack of confidence in the political ruling class and concern over the security situation."
3. září 2008
Wheel wars na wiki
Vzhledem ke zcela off topic diskussi jsem původní článek přemístil jinam.
Zde by měl být časem článek o první české wheel war na wiki. Zatím jen stručně: Přijde mi naprosto neuvěřitelné, jaké mé vůdce homofobní kliky na wiki – Cynik – privilegia. Dokonce i marxista Ioannes Pragensis považuje 24 hodin bloku za příliš přísných (sic!). Já jsem na wiki zablokován na doživotí, pane Pražský. Patrně zaslouženě, měl jsem s Cynikem příliš mnoho sporů. Ostatně Ross Hedvíček to napsal jasně: "Je mi uplnou zahadou, jak muzou arbitri na Wikipedii tak zaryte predstirat, ze nechapou, ze Cinik zacina veskere sarvatky na Wikipedii, ze smyslem jeho Wiki-cinnosti je sekyrovat lidi? A jak muzou cekat, ze kdyz je nekdo napaden, ze se nebude branit? Co to je? Nejaka Wiki-mnichovska dohoda?"
Řešení je rovněž známé roky: "Jste mladez tvoriva, tak vymyslete verejne znamy a nekde tady postovany SAZEBNIK, aby kazdy vedel dopredu, co muze za co ocekavat. Napriklad: Za hadani se s Cinikem je sazba SABLONA a 24 hodin blok. Za druhe hadani se s Cinikem SABLONA a 48 hodin blok. Za treti hadani se s Cinikem - SABLONA a blokovat Cinika, protoze to uz zacina byt podezrele!!!:-))) Rosta 16:05, 16. 1. 2006 (UTC)"
To be updated.
Zde by měl být časem článek o první české wheel war na wiki. Zatím jen stručně: Přijde mi naprosto neuvěřitelné, jaké mé vůdce homofobní kliky na wiki – Cynik – privilegia. Dokonce i marxista Ioannes Pragensis považuje 24 hodin bloku za příliš přísných (sic!). Já jsem na wiki zablokován na doživotí, pane Pražský. Patrně zaslouženě, měl jsem s Cynikem příliš mnoho sporů. Ostatně Ross Hedvíček to napsal jasně: "Je mi uplnou zahadou, jak muzou arbitri na Wikipedii tak zaryte predstirat, ze nechapou, ze Cinik zacina veskere sarvatky na Wikipedii, ze smyslem jeho Wiki-cinnosti je sekyrovat lidi? A jak muzou cekat, ze kdyz je nekdo napaden, ze se nebude branit? Co to je? Nejaka Wiki-mnichovska dohoda?"
Řešení je rovněž známé roky: "Jste mladez tvoriva, tak vymyslete verejne znamy a nekde tady postovany SAZEBNIK, aby kazdy vedel dopredu, co muze za co ocekavat. Napriklad: Za hadani se s Cinikem je sazba SABLONA a 24 hodin blok. Za druhe hadani se s Cinikem SABLONA a 48 hodin blok. Za treti hadani se s Cinikem - SABLONA a blokovat Cinika, protoze to uz zacina byt podezrele!!!:-))) Rosta 16:05, 16. 1. 2006 (UTC)"
To be updated.
Smrt byrokrata
Knihomyš všem správcům wiki doporučuje k zhlédnutí velice sujetově výstižný film La muerte de un burocrata.
Updated.
Updated.
Další úžasná vymoženost Pavla Béma
Dnes jsem přetrpěl hodinovou frontu na další úžasnou vymoženost Pavla Béma: OpenCard. Ne, že by elektronisace jízdenek byla sama o sobě něco špatného, ale logistika této akce je smutným vysvědčením ODS. Už jen ty formuláře. Člověk si je sice může stáhnout z Internetu, ale pak s nimi musí pěkně osobně do fronty. Potřebné formuláře jsou dva, ale druhý není interaktivní, takže člověk musí ty samé osobní údaje hezky zopakovat.
Nejsem ostříleným frontovým bojovníkem z dob kommunismu, takže neznám užitečné fígle. Zkusil jsem tam jít dopoledne, ale hodinové čekání není něco, co bych považoval za promptní vyřízení žádosti. Odhaduji, že bude potřeba 1 000 000 karet. Jestli si ODS myslí, že pro takový počet jsou dostačující 2 úřednice na jedno kontaktní místo, tak je hluboce na omylu. Kdybych byl pražský občan, tak bych v krajských volbách nikdy ODS nevolil.
Update: V tomhle článku jsem zachycen na fotce, jak poctivě stojím ve frontě. Ani jsem si nevšimnul, že mne někdo fotí.
Nejsem ostříleným frontovým bojovníkem z dob kommunismu, takže neznám užitečné fígle. Zkusil jsem tam jít dopoledne, ale hodinové čekání není něco, co bych považoval za promptní vyřízení žádosti. Odhaduji, že bude potřeba 1 000 000 karet. Jestli si ODS myslí, že pro takový počet jsou dostačující 2 úřednice na jedno kontaktní místo, tak je hluboce na omylu. Kdybych byl pražský občan, tak bych v krajských volbách nikdy ODS nevolil.
Update: V tomhle článku jsem zachycen na fotce, jak poctivě stojím ve frontě. Ani jsem si nevšimnul, že mne někdo fotí.
Israel především
Nejasnosti ("John McCain's decision to select a vice presidential running mate that endorsed Pat Buchanan for President in 2000 is a direct affront to all Jewish Americans.") kolem Sarah Palin byly úspěšně rozptýleny: "Palin expressed her deep, personal and lifelong commitment to the safety and well-being of Israel". Volí se president a vicepresident USA, nebo Státu Israel?
2. září 2008
Spor o fakta a o názory
Na diskussích na Internetu je nejhorší, jak si diskutéři neuvědomují rozdíl mezi fakty a názory. Zatímco to, že JFK nezemřel přirozenou smrtí, je fakt, to, že ho zavraždili Rusové, je názor, protože to nemůžeme ani potvrdit, ani vyvrátit. Názor je mínění o věci, která je nedokazatelná nebo jinak nejistá (např. teprve nastane).
Ten, kdo nerespektuje fakta, je blbec, k němuž mám nullovou toleranci. Naproti tomu odlišné názory jsou potřebné, aby se společnost mohla rozvíjet, byť Barbora Tachecí svého času neuznávala nic jiného než fakta. Přesto se v ČR hlasatelé odlišných názorů mlátí palicí po hlavě, jako kdyby měl někdo patent na rozum a jako kdyby unifikace názorů a potlačování plurality někam vedlo.
Ten, kdo nerespektuje fakta, je blbec, k němuž mám nullovou toleranci. Naproti tomu odlišné názory jsou potřebné, aby se společnost mohla rozvíjet, byť Barbora Tachecí svého času neuznávala nic jiného než fakta. Přesto se v ČR hlasatelé odlišných názorů mlátí palicí po hlavě, jako kdyby měl někdo patent na rozum a jako kdyby unifikace názorů a potlačování plurality někam vedlo.
Jak Jan Koukal škodí wikipedii
Čtěte přímo na jeho diskussní stránce. Co je mu vyčítáno? "Vaše výpady na mou stranu, kdy jste mne například v této věci nesmyslně žádal zablokovat (to jsem si tuším vůči Vám já nikdy nedovolil, já to vůbec dělávám velmi zřídka), mne nějak zvlášť k práci na Wikipedii nemotivují."
Americká a česká morálka
Recepce pořadu The Moment of Truth v. Nic než pravda: "V americké verzi - v kultuře prosycené protestantskou morálkou s danými a zjevnými kodexy chování - funguje Nic než pravda přinejmenším jako bezpečný ventil pokrytecky spravedlivého rozhořčení. Kompars ve studiu bučí a příbuzní nebo nejbližší soutěžícího, kteří mu mají "dělat" svědomí, jsou na své lavici odpověďmi pohoršení.
V české mutaci se všichni zúčastnění chovají, jako kdyby to byla nějaká zjednodušenější verze Milionáře, protože možnosti nejsou čtyři, ale je to pořád padesát na padesát.
Tak to bere publikum, které odměňuje každou "pravdivou" odpověď, byť by byla sebetrapnější, i patroni soutěžícího, jejichž jedinou reakcí bývá: "Jeď, Lucko, jeď dál.""
Hrubá Mercyho neslušnost
Je známým faktem, že Mercy patří k těm nejhorším despotům wikipedie, protože jako správce se chová jako hulvát utržený ze řetězu. Cituji ŠJůa: "Pohled do historie stránky potvrzuje, že neregistrovaní uživatelé z IP adres začínajících 85.160 se opakovaně 29. 8. 2008 a 26. 8. 2008 pokoušeli odstranit z článku právě jen ty údaje, ke kterým dosud nejsou externí zdroje, přičemž Mercy a BobM tyto změny bez ověření a v rozporu s pravidly vraceli (v případě vrácení data narození, které zpěvačka ani žádný veřejný zdroj nezveřejňují, jde i o hrubou neslušnost a porušení ochrany osobních údajů). Z toho je zřejmé, že motivem k žádosti o úplné smazání článku je zejména rozčarování zpěvačky i autora článku z porušování zákonů, lidské slušnosti a našich vlastních pravidel ze strany dvou wikipedistů. (1. října 2007 se krom toho dvakrát pokoušel stránku vyprázdnit jakýsi uživatel z IP adresy 81.30.240.6.). --ŠJů 29. 8. 2008, 21:00 (UTC)"
Pokračování polemiky s Magnem Maximem
Bohumil Doležal ve svém velkém rozhovoru pro Respekt řekl: "Tady se zavedla divná praxe, které nerozumím: v jedněch novinách nesmíte polemizovat s autory druhých novin. Nevím, kdo si tu blbost vymyslel, ale třeba Mladá fronta to dodržovala velmi tvrdě. To byla myslím strašná chyba, protože v důsledku toho u nás zanikly seriózní dialog, polemika, hádka jako běžný žánr. V solidní polemice musím konstatovat, co můj odpůrce řekl a proč s ním nesouhlasím. Dneska můžete názor autora zničit, jak chcete, a obrátit ho na hlavu a on se nemůže bránit, protože jste ho necitoval. Takhle se lidi pomlouvají, místo aby se opravdu hádali. Přitom je tak strašně důležité umět se hádat, rozpoznat, jaké chyby dělá váš oponent."
Nám po rozpadu Sprchy na Sprchu a Vrbu přišlo divné, že najednou "na sebe prskáme" ze dvou (nyní více) míst. Ale je to přirozené. Na serveru neokonservativního Klanu nemůže být místo též pro tradicionalisty či liberály. To by však nemělo bránit kultivované diskussi. Pomiňme nyní to, že Magnus Maximus není kultivovanosti schopen a soustřeďme se na to, že je schopen myšlenky.
V polemice s mým článkem Magnus píše: "Zajímavé je, že Evropa na kontinentě konservatismus, jakoby bez citu pro něj, nadlouho odhodila, a to velmi lehce. Zdroje se vytratily napůl v osvícenství a úplně v národoveckém romantismu 19. století. A dnes, po postmoderně, zde už žádný konservativism "nehrozí", leda jakýmsi neautentickým rozhodnutím pro něj, s uzávorkováním nebo odhlédnutím od mnoha jeho diskursních "ale". Neautentickým proto, že k němu potřebujem monotheismus, akcent na individualismus, odpor k velkým politickým systémům a silnému státu, minimalisaci významu národa atd. Přitom kontinent jede formou vládnutí již 200 let, kromě totalitních úchylek, ve francouzské megabyrokratické tradici, paternalistické a odtržené od potřeb lidí."
Na tom něco je. Národovectví není skutečný konservativism, nýbrž tupá modernita. Fungující byrokratický stát nemůže být cíl, nýbrž pouhý předpoklad.
Stejně jako národovectví je však nutno odmítnout monotheism. V nekonečných debatách, zda je lepší katholictví či pravoslaví, lutheránství či kalvinism, se daleko nedostaneme. Judaism není řešení, protože svět se požidovštit nechce a ani Židé by o to nestáli. Zbývá jen islám. To má být výsledek?
Zdá se, že možné východisko je skutečně v řecké a římském pohanství, koneckonců evropská civilisace je řecko-křesťanská, takže stačí odvrhnout tu druhou část přívlastku. Ale pozor, abychom nedopadli jako Julián Apostata! Jed z Judey je mocný:
Já slzy lil a zoufale pjal ruce
k té bílé Akropoli Athenině,
ne za svůj život, ale za smrt prosil,
na půdě athenské já za smrt prosil,
neb Hellenem jsem.
Říkali mi sice,
že k velkým věcem vyhlédl mě císař –
však já bych nejraději byl odvrhl všecko,
i rod i jméno...
A ten Konstantius,
vrah rodu svého, křesťany je chválen
jak vyvolený páně, v němž se dobře
zlíbilo bohu jejich!
Nízcí, podlí
jsou Galilejští!...
Nám po rozpadu Sprchy na Sprchu a Vrbu přišlo divné, že najednou "na sebe prskáme" ze dvou (nyní více) míst. Ale je to přirozené. Na serveru neokonservativního Klanu nemůže být místo též pro tradicionalisty či liberály. To by však nemělo bránit kultivované diskussi. Pomiňme nyní to, že Magnus Maximus není kultivovanosti schopen a soustřeďme se na to, že je schopen myšlenky.
V polemice s mým článkem Magnus píše: "Zajímavé je, že Evropa na kontinentě konservatismus, jakoby bez citu pro něj, nadlouho odhodila, a to velmi lehce. Zdroje se vytratily napůl v osvícenství a úplně v národoveckém romantismu 19. století. A dnes, po postmoderně, zde už žádný konservativism "nehrozí", leda jakýmsi neautentickým rozhodnutím pro něj, s uzávorkováním nebo odhlédnutím od mnoha jeho diskursních "ale". Neautentickým proto, že k němu potřebujem monotheismus, akcent na individualismus, odpor k velkým politickým systémům a silnému státu, minimalisaci významu národa atd. Přitom kontinent jede formou vládnutí již 200 let, kromě totalitních úchylek, ve francouzské megabyrokratické tradici, paternalistické a odtržené od potřeb lidí."
Na tom něco je. Národovectví není skutečný konservativism, nýbrž tupá modernita. Fungující byrokratický stát nemůže být cíl, nýbrž pouhý předpoklad.
Stejně jako národovectví je však nutno odmítnout monotheism. V nekonečných debatách, zda je lepší katholictví či pravoslaví, lutheránství či kalvinism, se daleko nedostaneme. Judaism není řešení, protože svět se požidovštit nechce a ani Židé by o to nestáli. Zbývá jen islám. To má být výsledek?
Zdá se, že možné východisko je skutečně v řecké a římském pohanství, koneckonců evropská civilisace je řecko-křesťanská, takže stačí odvrhnout tu druhou část přívlastku. Ale pozor, abychom nedopadli jako Julián Apostata! Jed z Judey je mocný:
Já slzy lil a zoufale pjal ruce
k té bílé Akropoli Athenině,
ne za svůj život, ale za smrt prosil,
na půdě athenské já za smrt prosil,
neb Hellenem jsem.
Říkali mi sice,
že k velkým věcem vyhlédl mě císař –
však já bych nejraději byl odvrhl všecko,
i rod i jméno...
A ten Konstantius,
vrah rodu svého, křesťany je chválen
jak vyvolený páně, v němž se dobře
zlíbilo bohu jejich!
Nízcí, podlí
jsou Galilejští!...
Úžasná vládní stránka
Vláda pro vás. Doporučuji kliknout na jednotlivé podstránky a sledovat obří fotografii Mirka Topolánka.
1. září 2008
Udal p. Zuna, nebo bude jen žalovat?
Tomáš Pecina mne upozornil na naprosto zmatenou zprávu šifry jp v Právu. Z této karikatury na informaci nelze seznat, zda p. Zuna už udal a nyní se chystá též žalovat, nebo zda žalovat nikoho nebude, nýbrž bude jen udávat.
Zhoubné dědictví realismu
Zatímco v anglosaském světě je vládnoucí doktrínou nominalism, v kontinentální Evropě je to realism. To má závažné praktické důsledky.
Starý vtip o BDSM říká: Masochista nabízí sadistovi nůžky, aby ho mučil. Sadista si je vezme a … nic nedělá, protože tím masochistu mučí nejvíc. Tenhle vtip vymyslil nějaký realista. V praxi je totiž pár sadista – masochista to nejlepší, co může být, protože si navzájem uspokojují své potřeby: sadisty dominovat, masochisty být v područí. Odkud se tedy vzal ten vtip? Nepochopením funkce pojmů a dotažením logiky ad absurdum.
V praxi existují lidé, kteří chtějí dominovat. Iatrologie je pojmenovala jako sadisty. Realista si řekne: Není dominance bez překonání skutečného odporu. Proto sadista nemůže být masochistou uspokojen. To je dotažení logiky ad absurdum popřením reality. Ta ale realistu nezajímá, protože uvažuje čistě jen abstraktně. Magnus Maximus dokonce napsal: "Otázka nestojí, jak a co přesně se stalo, ale … jaký smysl to nabude, jaká interpretace to uchopí."
Jedním z důvodů, proč jsou české diskusse na Internetu tak nechutné, je to, že jsou sporem o principy, nikoliv o věci. Příkladem může být spor o radar v Brdech. To je typický spor o věc. Ne však pro většinu diskutérů. Ty raději diskutují o tom, zda radar (obecně) slouží míru či válce. Dotažením logiky ad absurdum dovodí, že válce, protože kdo má radar, cítí se bezpečný proti protiútoku, a proto může beztrestně útočit. Co na tom, že tato diskusse zcela opomíjí konkrétní okolnosti? To horlivým diskutérům nevadí, protože diskutují o principech, k nimž expertní znalost faktů není potřeba.
Typickým výrazovým prostředkem realisty jsou allegorie a složitá přirovnání, nejlépe pohádky. Co na tom, že každý popis složité reality něco vynechává a jde o to, zda je to podstatné čili nic? U pohádky či allegorie může každý v podstatě libovolně modelovat situaci a nikdo nemůže kritisovat, že něco důležitého zamlčuje. Vždyť je to jen pohádka / allegorie.
Zhoubná podstata realismu vede k tomu, že lidé zde neuvažují přesně, protože realita je nezajímá a ideální svět si mohou naformulovat jakkoliv. Co jsem se jen navysvětloval, že pojem "trvalé bydliště" je nesmyslný. Setkal jsem se jen s posměchem. Co je platné, že v právu je mezi žalobou a udáním zásadní rozdíl? Novináře to nezajímá.
Důsledkem jsou pak spory, jako tento na wiki mezi ŠJů a Formolem. Byť jsou oba velice kvalitními encyklopedisty, neposlouchají se, nýbrž se navzájem trumfují v tom, kdo je větší vědec. ŠJů má přesnější pojmosloví, nicméně Formol správně zdůrazňuje právo na informační šablonu (non) lege artis. Když může mít článek infobox, upozornění na Národní knihovnu, proč ne též upozornění na stanovisko odborné společnosti?
Updated.
Starý vtip o BDSM říká: Masochista nabízí sadistovi nůžky, aby ho mučil. Sadista si je vezme a … nic nedělá, protože tím masochistu mučí nejvíc. Tenhle vtip vymyslil nějaký realista. V praxi je totiž pár sadista – masochista to nejlepší, co může být, protože si navzájem uspokojují své potřeby: sadisty dominovat, masochisty být v područí. Odkud se tedy vzal ten vtip? Nepochopením funkce pojmů a dotažením logiky ad absurdum.
V praxi existují lidé, kteří chtějí dominovat. Iatrologie je pojmenovala jako sadisty. Realista si řekne: Není dominance bez překonání skutečného odporu. Proto sadista nemůže být masochistou uspokojen. To je dotažení logiky ad absurdum popřením reality. Ta ale realistu nezajímá, protože uvažuje čistě jen abstraktně. Magnus Maximus dokonce napsal: "Otázka nestojí, jak a co přesně se stalo, ale … jaký smysl to nabude, jaká interpretace to uchopí."
Jedním z důvodů, proč jsou české diskusse na Internetu tak nechutné, je to, že jsou sporem o principy, nikoliv o věci. Příkladem může být spor o radar v Brdech. To je typický spor o věc. Ne však pro většinu diskutérů. Ty raději diskutují o tom, zda radar (obecně) slouží míru či válce. Dotažením logiky ad absurdum dovodí, že válce, protože kdo má radar, cítí se bezpečný proti protiútoku, a proto může beztrestně útočit. Co na tom, že tato diskusse zcela opomíjí konkrétní okolnosti? To horlivým diskutérům nevadí, protože diskutují o principech, k nimž expertní znalost faktů není potřeba.
Typickým výrazovým prostředkem realisty jsou allegorie a složitá přirovnání, nejlépe pohádky. Co na tom, že každý popis složité reality něco vynechává a jde o to, zda je to podstatné čili nic? U pohádky či allegorie může každý v podstatě libovolně modelovat situaci a nikdo nemůže kritisovat, že něco důležitého zamlčuje. Vždyť je to jen pohádka / allegorie.
Zhoubná podstata realismu vede k tomu, že lidé zde neuvažují přesně, protože realita je nezajímá a ideální svět si mohou naformulovat jakkoliv. Co jsem se jen navysvětloval, že pojem "trvalé bydliště" je nesmyslný. Setkal jsem se jen s posměchem. Co je platné, že v právu je mezi žalobou a udáním zásadní rozdíl? Novináře to nezajímá.
Důsledkem jsou pak spory, jako tento na wiki mezi ŠJů a Formolem. Byť jsou oba velice kvalitními encyklopedisty, neposlouchají se, nýbrž se navzájem trumfují v tom, kdo je větší vědec. ŠJů má přesnější pojmosloví, nicméně Formol správně zdůrazňuje právo na informační šablonu (non) lege artis. Když může mít článek infobox, upozornění na Národní knihovnu, proč ne též upozornění na stanovisko odborné společnosti?
Updated.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)