9. ledna 2009

O nás

Každý solidní server má formulovánu informaci o sobě. Proto přišel čas vytvořit ji i pro blog Lucerna wikipedie, ve zkratce LW.

LW je blog s informacemi o mediích, politice či jiných intelektuálních thematech. Psát na LW články může každý, stačí správci poslat poslat e-mail s žádostí. Správcem blogu je Guy Peters (domovská webovská stránka, včetně e-mailové adresy). Pokyny pro autory. Na základě zdvořilosti se zde odkazuje na všechny slušné servery, které odkazují na LW.

Updated. (= po zveřejnění aktualisován)

8. ledna 2009

Mizení zábran pokračuje

Se stoupající neudržitelností israelského přístupu k problému se stupňují orgie sionistických ideologů za hranice únosnosti. Co se dnes děje na Psu překonává IMHO dosud vše, co jsme se tam dosud dočetli. Běsnění Neffounovy sionské sekty nabývá na bizzarnosti. Sám jsem přispěl jako první (nesouhlasem s applikací Bonhoefferova citátu na dnešní stát Israel) a byl vzápětí zabannován, s obligátním vysvětlením o nepřijatelnosti mých příspěvků. Zajímalo by mne, zda tentýž osud postihl také onoho pomlouvačského prolhaného trolla, po jehož potrestání volá diskutující "Thyronx".

Mělo by to pro nás pro všechny být důkladnou přípravou na příští časy: censoři jsou nesmrtelným lidským druhem, poslušně otročícím za úplatu mocným jakékoli barvy. Sám Neff je toho dokonalou demonstrací. Jak vidno, s takovými athlety demokracie si pak Moc může dovolit i sebeblbější propagandu: AndyO nebo Filip Sklenář jí uvěří a ostatní budou umlčeni. Jen by se pak ti, kteří si dělají nějaké iluse o své intelligenci, neměli divit!

7. ledna 2009

Svědectví Pavlíny Reš

Vyvrací nechutné israelské desinformace: "Takže se odvažuji tvrdit, že ono prohlášení že strany Izraele je záměrná lež a že jejich akce jsou v tuhle chvíli vražděním a záměrnou likvidací Palestinců v Gaze." (ostatní její texty):

"Všichni chtěli vědět, proč se naši politici s takovou urputností neustále zastávají Izraelců i přesto, ze na vlastní oči vidí, jaký masakr se právě odehrává a kolik nespravedlnosti se páchá na civilním obyvatelstvu. Doufám, že jednoho dne dostanu příležitost s některým z nich si alespoň popovídat, a dozvědět se tak možná něco, co nevím, co je příčinou tak silných sympatií k těm, kdo povolí a provádí něco tak hrozného, co jsem mohla spatřit na vlastní oči."

Propaganda se musí umět

Zatímco Israel dál beztrestně bestiálně vraždí děti: "Dnes si útoky vyžádaly 16 obětí, z toho pět byly děti. Na jižní Izrael dopadlo 15 raket Hamasu, ale nikoho nezranily. Dvanáctidenní boje zaplatilo životy téměř 700 Palestinců, z nich 220 byly podle agentury AFP děti" [zdůrazněno mnou] a západní a demokratické státy se nezmohly ani na tak mírnou retorsi, jako je povolání svého velvyslance na konsultace do metropole, proisraelští propagandisté zdokonalují své umění.

Dan Drápal píše: "po pro Izrael nepříliš úspěšné válce s organizací Hizballáh" (vida: přiznání neúpěchu, Strana Boží pro jednou nejsou terroristé), "s výjimkou Libanonu, kde se dá hovořit o jakés takés formě demokracie, jež má ovšem z různých důvodů dosti daleko k evropským standardům" (vida, Israel už najednou není jediná demokracie na Středním východě), a překvapení největší: "Antisemitismus (přesněji antijudaismus; vždyť i Arabové jsou přece Semité)". Když totiž propagandista přestane popírat nos mezi očima, tak mu čtenáři snadněji uvěří lži: "Izrael si velice přeje mír s Palestinci", "části [israelského] území (např. Golanských výšin)", "arabští obyvatelé Izraele se těší mnohem větší právní ochraně, než by se těšili v naprosté většině arabských zemí" a další.

Stejně tak František Kostlán: "Záminkou k invazi byli dva vojáci (či tři - informace se různí), které zajala protistrana." (vida, najednou už nebyli uneseni), "Izrael nedosáhl ničeho" (vida, před tím byl výsledek aggresse vůči Libanonu presentován jako úspěch), "Izraelští vojáci za sebou (nejen) v libanonské společnosti zanechali hlubokou brázdu nepochopení či rovnou zášti, vypěstovali si další nepřátele z lidí, kteří mohli být Izraeli nápomocni" (neuvěřitelná sebereflexe), "Jen velmi těžko si lze představit, že by někdo za svůj zájem vyhlásil zabití své osoby a svých bližních leteckou pumou." (konečně pochopení pocitů protistrany). I zde čtenář pak snadněji uvěří lži: "Ten, kdo se dopouští v palestinsko-izraelském konfliktu zabíjení nevinných lidí v době míru jsou palestinští a další islamističtí teroristi." (A co Israel? Děti jsou snad vinné? Čím?) apod.

Naproti tomu dilettantismu propagandy Václava Vlka st. může uvěřit jedině Andy: "Ani mnoho našinců nezná příliš dobře Izrael, jedinou demokratickou zemi na Blízkém východě." (stará falešná písnička) + "Ale v Izraeli nejsou jen Židé a Palestinci, jsou tam také Arabové" + "Největším a hlavním městem je historické město Bersheva" (historické = založené v roce 1880) + "Gaza má přímou hranici s Egyptem? Ten však, až na pašování ruských raket dovnitř, nedodá Palestincům ani lžičku soli, ani hlt vody, ani kapku benzínu, ani nepřijme jediného raněného Palestince" (x "Dosud jich bylo do Egypta převezeno 120."), a to zdaleka není všechno.

Nicméně to vše nás nemusí zajímat. Cíle bylo totiž splněno: Kadima a Avoda 10. února 2009 vyhrají volby; Likud bude poražen.

Národní umělec Олег Михайлович Газманов

via Malý čtenář: "Ruský (ex)sovětský Landa (říznutý Statisem Prusalisem). Nebojte se kliknout, úžasný animovaný klip. Via kamojedov (vč. upozornění, že to s hvězdou na konci je carský dvojhlavý orel; proč bojuje s Mathiasem Rustem, není jasné)."

Jiný názor: "One of Russia’s most tried-and-true pop stars is Oleg Gazmanov (pictured, left), who one might say is roughly the Russian version of Bon Jovi (sure Oleg doesn’t have that kind of talent, but talent has never stopped anyone from becoming a rock star in Russia — or “president” for that matter)."

Malý čtenář se hluboce mýlí. Oleg Gazmanov nemá s Landou nic společného. Tento эстрадный певец byť je rovněž nacionalista, je regimní národní umělec, zatímco Landa je u establishmentu v nemilosti, i když ho poslouchá i premiér Topolánek. Rovněž se Statisem Prusalisem nemá nic společného. Byť Газманов používá kommunistické symboly, neodkazuje tím na ideologii, nýbrž na sovětské imperium.

Bardovi nepřátelé jsou totiž zřejmí: plutokraté okrádající vlast (zatím bez visuálního antisemitismu) a cizinci (Západ, Čína, Japonsko). Zápas ruského imperiálního orla s Mathiasem Rustem má snadno pochopitelný význam: Západní hochštapleři nás už nebudou ponižovat jako za Gorbačova.

Budoucnost je jasná: Lenin a Stalin budou plně rehabilitováni jako velcí Rusové, byť jejich ideologie zůstane odmítnuta. Koneckonců, to mýthisaci nikdy nevadilo. Kdo z nás zná skutečné názory Jana Husa?

Další čtení: International Herald Tribune: ""Every country has made mistakes," he said. "Every country has good and bad things."" Včetně CCCP. Fuj. Od kdy má Říše zla positiva?

Ignác Pospíšil je v pozici Václava Klause či Davida Irvinga

Když český prezident Václav Klaus argumentoval u Ústavního soudou ČR proti souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem, muselo mu být předem jasné, že soud rozhodne ve prospěch smlouvy.

Když britský historik David Irving žaloval Deborah Lipstadtovou, muselo mu být předem jasné, že nemá šanci zvítězit.

Když Ignác Pospíšil zahájil arbitráž u Arbitrážního výboru české Wikipedie, muselo mu být předem jasné, že prohraje a většina jeho požadavků bude odmítnuta.


Ani v jednom z výše uvedených případů není podstatné, zda měl dotyčný pravdu či nikoliv, ale to, čím zájmům jdou konkrétní rozhodovací instituce na ruku a jaké názory zastávají.

Přestože si prohry, navzdory siláckým řečem, musel být každý z těchto pánů vědom, tak do toho každý z nich šel. Proč? Chtěli upoutat pozornost a aspoň části veřejnosti představit své názory a dokázat jí, že pravda je na jejich straně. To je zcela legitimní a každému z nich se to více či méně podařilo.

Na druhou stranu každý z nich pak musí počítat s tím, že o nich jejich ideologičtí oponenti budou následně opakovaně tvrdit, že prohra před rozhodovacím orgánem znamená porážku jejich názoru, morální prohru či snad dokonce diskreditaci.

4. ledna 2009

Junge Freiheit o Wikipedii

„Lobhudelei rein, Kritik raus“ - Zensur im Internetlexikon?

Wiki podle Filipa Sklenáře

Se svou příslovečnou vtipností kommentuje Filip Sklenář další nekonečné a únavné žebrání Jimbo Walese o peníze (na en: to jde aspoň vypnout). Nicméně jeho názor příliš nesdílím: To je postmoderna, čemu se diví? Navíc se pokusy o encyklopedii (Iuridictum, Citizendium) přes 1 000 článků nedostanou.

Schwarzenberg vede ČR do mezinárodní isolace

Posici českého předsednictví EU nepřímo odsoudila Francie, neformálně Spojené království a výslovně Palestina.

Zdroj: Reuters.

Nicméně se zdá, že si Schwarzenberg svou chybu uvědomil a otočil o 180°.

Zdroj: Lidové noviny.

Kdo porušil dočasné příměří (truce) v den amerických presidentských voleb? A kdo ho porušoval před tím?

Zdroj: Guardian a Al Bawaba.

3. ledna 2009

Vlast pro vyvolený národ

Stojí za to si připomenout Bushův projev z května 2008: "My only regret is that one of Israel's greatest leaders is not here to share this moment. He is a warrior for the ages, a man of peace, a friend. The prayers of the American people are with Ariel Sharon. (Applause.) … You have forged a free and modern society based on the love of liberty, a passion for justice, and a respect for human dignity. You have worked tirelessly for peace … We believe that targeting innocent lives to achieve political objectives is always and everywhere wrong."

Israelská verse politické korrektnosti

Přináším 2 odkazy, které cynický Nácek Pospíšil na wiki zcensuroval. První je článek Jonatana Mendela: "Tito oficiální zástupci byli vytaženi ze svých postelí uprostřed noci a převezeni na izraelská území, aby tak pravděpodobně sloužili (jako Gilad Shalit) jako pojistky pro případná budoucí vyjednávání s Palestinci. Avšak nebyli uneseni. Izrael totiž nikdy neunáší, pouze zadržuje."

Druhý je o israelské allergii na označení vyhnání Palestinců jako Nakba (katastrofa): "Nakba is a tool of Arab propaganda used to undermine the legitimacy of the establishment of the State of Israel, and it must not be part of the lexicon of the UN."

Updated na základě žádosti AHL71

Uzavření Sibiřské Wikipedie

Uzavření některé jazykové verze Wikipedie probíhá zejména z důvodu, že nemá aktivní editory a obsahuje málo článků, mnohdy dokonce články žádné. Případný obsah uzavřené a smazané Wikipedie je pak obvykle přemístěn na Inkubátor.

Největší výjimku tvořila sibiřská Wikipedie, která svého času měla článků tisíce.

Samotná diskuse o uzavření stojí za přečtení.

Přesná analysa wiki

od Tomáše Peciny. V zásadě navrhuje, aby nejvíce oprávnění měli ti, kdo projektu nejvíce prospěli. To však naráží na několik překážek:
  1. Dobrý autor nemusí být dobrý editor. Za všechny uvedu třeba Mormegila, který byl výtečný autor, ale je špatný editor ("správce").
  2. Jak rozpoznat dobrého správce. Kdyby se vzala v úvahu kvantita, tak je správcem Cynik. Kvalita je sporná, protože její hodnocení je subjektivní.
Když jsem byl managerem ("byrokratem") české wiki, tak jsem správce vybíral podle kvality příspěvků. Silně se to neosvědčilo. Měl jsem co nejdříve monokracii změnit ne na oligarchii, ale na demokracii. Měl jsem prosadit snadné odvolávání správců, nebo spíše volby na dobu určitou, tedy funkci bez přerušení maximálně na 2 volební období à 1 rok.

Kdy ta jatka konečně skončí?

Ramzy Baroud píše: "By Thursday, Jan. 1, the death toll had climbed to 420, according to Palestinian medics and news reports, and over 2,000 wounded. A doctor from a Khan Yunis clinic in Gaza told me on the phone: "Scores of the wounded are clinically dead. Others are so badly disfigured; I felt that death is of greater mercy for them than living. We had no more room at the Qarara Clinic. Body parts cluttered the hallways. People screamed in endless agony and we had not enough medicine or pain killers. So we had to choose which ones to treat and which not to. In that moment I genuinely wished I was killed in the Israeli strikes myself, but I kept running trying to do something, anything."
Until Arab countries and nations translate their chants and condemnations into a practical and meaningful political action that can bring an end to the Israeli onslaughts against Palestinians, all that is likely to change are the numbers of dead and wounded. But still, one has to wonder if Israel kills 1,000 more, 10,000, or half of Gaza, will the US still blame Palestinians? Will Egypt open its Gaza border? Will Europe express the same "deep concern"? Will the Arabs issue the same redundant statements? Will things ever change? Ever?"

Opět Ioannes Pragensis

Vždycky mi byli nesympathičtí postkommunisté jako Ioannes Pragensis, kteří jakékoliv hlasování šmahem označují jako zdržování. Když mu Jan Záruba vtipně připomene, že hlasování trvá "pár stovek milisekund", tak najednou otočí o 180° a tvrdí: "ale hlavně zvyšují napětí mezi editory", což cudně před tím zamlčel a soustředil se na, i pro něj, podružný argument. Má takový člověk vůbec nějakou integritu?

2. ledna 2009

Svaz československo-sovětského přátelství

Podle wiki byl Svaz československo-sovětského přátelství (SČSP) po ROH nejmassovějším spolkem v ČSSR. Na rozdíl od KSČ, členství v níž se dodnes vnímá jako kariérism či kollaborace, je SČSP v podstatě hodnocen jako mravně indifentní právnická osoba. Václav Hořejší je na jedné straně hrdý na to, že nebyl členem KSČ, ale na druhé straně s klidem přiznává: "Vůbec nezastírám, že i nečlenové strany museli projevovat značnou dávku formální loajality, aby jim byl výjezd občas povolen – člověk musel aspoň někdy chodit do prvomájového průvodu, k „volbám“, na různá politická školení, být členem ROH, SČSP a do cca 30 let také SSM…"

Přijde mi zvláštní, že členství ve spolku spolupráce s okupantem připadalo a připadá lidem normální. Mně nepřišlo už ani za kommunismu. Zřejmě jsem byl rusofob již tehdy.

Komplexní hodnocení

Důvod, proč všechny arbitrage bez výjimky byly na wiki takovou fraškou, spočívá v tom, že dilettanti typu Berena či Okina, místo toho, aby rozhodovali spor (jednoduše, bez většího dokazování; dokazovat se má pouze to, o čem spor, processní návrhy smějí předkládat pouze strany), tak vinou své mentality tíhnou k tomu, aby vyráběli komplexní hodnocení jako za minulého régimu.

Co se týká ideologického školení, dávám za pravdu Kostlánovi: "osobně se domnívám, že blíže skutečnosti byl asi Matěj Spurný, když v diskusi přirovnal její systematické působení způsobu, jakým na nás dnes působí svět komerční reklamy - máme často pocit, že mu v podstatě odoláváme, ale přesto nás ovlivňuje v řadě oblastí, kde si jeho vliv vůbec nejsme ochotni připustit." Vidím to u starší generace, která získala vzdělání za kommunismu, všude kolem sebe. Nejhorší je, že tyto mémy přecházejí též na generaci Berenů a Okinů.

Nácek Cynik Pospíšil zatím propadá

Místo toho, aby Nácek Pospíšil byl rád, že na wiki vyklouzne bez jakéhoholiv berenistického trestu (přísného, ale spravedlivého), tak má tu drzost kandidovat do ArbComu. Wikipedisté mu ale zatím jasně ukazují, co si o podobném cynismu myslí.

Komusi už přišlo Pospíšilovo chování blbé, tak požádal o roční Cynikovo zablokování. Pokud tento návrh v ArbComu alespoň v modifikované podobě neprojde, pustím se do arbitrage s Náckem sám. Jeho drzost a neurvalost už přesahuje všechny meze, které se dají ještě tolerovat.

Updated.

1. ledna 2009

Ivan David o novinářích

Napsal: "Ještě před deseti lety jsem si myslel, že většina pitomostí, které lze nalézt v médiích, je důsledkem promyšlené dezinformace. V Poslanecké sněmovně jsem pochopil, že do této kategorie patří sotva čtvrtina z nich. Valná většina pitomostí je dílem dezorientovanosti novinářů. Zprávy, které produkují, jsou obrazem nikoli reálného světa, ale jejich představy o světě, která téměř není korigovatelná informacemi. Zájem novinářů o pseudoproblémy většinou není důsledkem předpokládané poptávky veřejnosti po blbostech, ale vlastního zájmu novinářů o ně."

Tak to je. Doufejme, že je nadcházející hospodářská krise konečně naučí kvalitě. Věcně však s Ivanem Davidem příliš nesouhlasím: Příliš z něj mluví praxe postkommunistického politika opposiční smlouvy. Například právní úpravu přílepků podporuji.

Problém Václava Klause

Právě jsem viděl slavný rozhovor Milana Knížáka s Václavem Klausem. Hlavní problém Václava Klause je, že je to bytostný intelektuál. Má ostré nekompromisní názory, v nichž se poměrně často mýlí. Bohužel je není ochoten korrigovat a politika jako taková není příliš flexibilní, aby ho odstranila, když se právě mýlí, a naopak rychle povolala zpátky, když má pravdu.

+ jeden předchozí rozhovor: "Podstata Lisabonské smlouvy je věc naprosto zásadní, úvahy o vyměňování Lisabonské smlouvy za radar hlasováním v Parlamentu jsou skutečně úsměvné. Radar je okrajová věc, radar je jednorázová věc, radarů tohoto typu jsou na světě desítky, ale Lisabonská smlouva znamená naprosto zásadní posun v míře svrchovanosti naší země."