Durych o pravoslaví

Cituji: "Pravoslavná hierarchie pronásledovala uniaty již po staletí, dokonce i krvavě. Toto pronásledování Durych zblízka viděl v době svého válečného nasazení ve východní Haliči a pak ještě po dobu půl druhého roku v době svého působení v Užhorodě v letech 1921 a 1922. Viděl té pravoslavné nespravedlnosti tolik, že se z něho stal nesmlouvavý obhájce řeckých katolíků. Netušil však, jakých špinavostí je pravoslavná církev schopna, octne-li se sama v nebezpečí a musí-li bojovat o záchranu. Že nejprve potopí své spoluvěrce v Kristu. O systematickém pronásledování uniatů se Durych dozvídal za války a po válce. O té nejpravější tváři pravoslavné hierarchie už se Durych všecko nedozvěděl."

Poučení pro Vodníka: Falšování slov

Na úvod bych chtěl říci, že považuji za pozoruhodné, jak Vodník mnohem lépe vystihl, oč mi šlo, než Tomáš Pecina. Inu, intuici a empathii racionalismem nahradit nelze.

Ale k věci. Vodníkovým základním problémem je bohužel ignorance. Věci, které ho zajímají, má nastudované do úctyhodných hloubek, o věcech, které ho irritují, neví prakticky nic, takže ho strčí do kapsy leckterý gymnasista.

Takže podle Vodníka jsem údajně positivista. Jak mohu být positivista, když odmítám redukcionism? Jak mohu být positivista, když jsem stoupenec postmoderny a její skepse k velkým vyprávěním? Nastudovat pojem positivism by to chtělo.

Fanatickému antinominalistovi nelze vysvětlit, že pojmy tady nemáme od toho, abychom tím uspokojovali nějakého Boha pojmů. Pojmy tady máme od toho, abychom dokázali pojmenovat jednotlivé jevy, reálně existující. Např. holocaust. Ano, může nás mrzet, že význam zápalná oběť je nyní druhořadý. Ale koho zajímá nějaká zápalná oběť? A pokud ano, tak ať použije slovo ὁλόκαυστον; potenciální čtenář textu o celopalu si to nepochybně bez problému přečte. Naproti tomu holocaust je ústřední religiosní thema dneška; v podstatě nepoužívané slovo k tomu dobře poslouží.

Původně mi byl Vodníkův boj s falšováním slov sympathický. Kdo z nás by neznal nesmysly typu "trvalé bydliště", propagandu typu "lidová demokracie" nebo ideologii typu "socializmus" jako označení pro kommunism. Jenže ve skutečnosti jsem Vodníka nepochopil. Jemu nejde obnovu přirozeného usu, kterou jsme (dosti nedostatečně) zažili na počátku 90. let s obnovou starostů, obchodních společností či závazků (přičemž nám bohužel zůstaly brigády, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr či orgány státní správy a vznikly nové nesmysly typu občanské sdružení nebo subjekt údajů), jemu jde o to, mít postavení Boha: Já, Vodník, stanovím, co který pojem znamená. Kdo to nerespektuje, je falšovatel slov, bez ohledu na usus i takových pojmů jako je demokracie, kommunism, katholictví, konservativism.

To, zda je někdo levičák nebo pravičák je mi srdečně jedno, pokud se náhodou se svými typicky levicovými názory nevydává za konservativce. Pak si řeknu, aha, tady není něco v pořádku. Mít levicové názory vylučuje být konservativcem, ledaže jde o falšování slov, které je bohužel u Vodníka na denním pořádku. Ale buďme přesní: Ono to není falšování slov. Ona je to svévole. Odpor k usu. Snaha ze své moci normovat za každou cenu, bez ohledu na to, že mi nikdo nebude rozumět.

Někde má Vodníkova svévole prameny v historii (označování pravoslavných za katholíky), jinde je to marxistická ideologie (označování Marxovy fantasmagorie za kommunism) a ještě jinde je nenávistná zavilost (redukce katholíků na římské katholíky, přičemž schválně opomíjím nepřátele – řecké katholíky – tím, že jim dokonce upřu jejich vlastní jméno).

Základem Vodníkovy práce je dogmatičnost. Stejně jako jiní utopičtí socialisté (Marx & Engels) tvrdí, že jeho projekt ideální společnosti je reálný a že všichni konkurrenti se mýlí. Jiné důkazy než úpornost tvrzení nemá. Ignoruje poznatky psychologie i historiografie, protože by jinak musel odpovědět na otázku, proč příchod pazourkové industrie znamená konec Zlatého věku.

Směšné je umělé rozlišování mezi českými a nizozemskými něcaři. Obě skupiny věří v to samé, jen Nizozemci to pojmenovají jako "Bůh", zatímco Češi tuto nálepku odmítají. To jsou hotové orgie antinominalismu. Obsah je sice naprosto stejný, ale protože se to jmenuje jinak, nejde údajně o totéž. K tomu už opravdu nemám slov.

Víra je přeci vyznavačská. Pokud kritisuji bigotnost nebo židovský formalism (613 micvot se musí plnit, bez ohledu na jejich nesmyslnost, protože tím udržuje řád světa), tak mé myšlení zkrátka není náboženské a Církev je pro mne pouhý koníček, jakkoliv jsem pro něj zapálený. Není to způsob života. Vodník se neřídí heslem: "Co je císařovo císaři, co je Božího Bohu," protože císaře neustále kritisuje a nedává mu to, co chce, a boží věci sice vnímá, ale jako vedlejší – nežije pro ně celým svým srdcem. I proto kritisuje kalvinisty, protože vidí, že oni to na rozdíl od něj splňují. Modlitba jako druh denního snění nestačí.

Pavláskové dopis Vondráčkové

Plný text:

S velkým překvapením sledujeme Vaše soudní spory s paní Martou Kubišovou. Hodnotu peněz jste v nich povýšila nad přátelství i obyčejnou lidskou slušnost vůči člověku, který vám byl kdysi blízký, nikdy neublížil a přesto, že ho potkal nepříznivější osud než Vás, nepřestal se k Vám hlásit. Jako by Vám, již pětačtyřicet let respektované umělkyni, byla cizí velkorysost a přirozená noblesa osobností, které něco umí a něčeho v životě dosáhly. Nechce se nám věřit, že Helena Vondráčková potřebuje usilovat o dosažení trestu pro Martu Kubišovou. Žádné soudní rozhodnutí Vám nezajistí přízeň lidí, které tímto svým postojem lidsky ztrácíte. Zvažte podávání žalob a přejděte znovu svou řeku Jordán.

Seznam signatářů:

Adamovská Zlata - herečka, Batěk Pavel - herec, Beneš Vladimír - neurochirurg, Bezouška Martin - spisovatel a scenárista, Bílá Lucie - zpěvačka, Bydžovská Zuzana - herečka, Cibulková Vilma - herečka, Čáslavská Věra - vítězka OH, Divíšková Nina - herečka, Dočekal Michal - šéf činohry Národního divadla, Etzler Miroslav - herec, Fenič Fero - režisér a producent, Fischer Jan - bývalý premiér, Fischerová Táňa - herečka, Fištejn Jefim - publicista, Havel Václav - bývalý prezident, dramatik, Havlová Dagmar - herečka, Hein Milan - ředitel Divadla Ungelt, Hüttnerová Iva - herečka a výtvarnice, Chramostová Vlasta - herečka, Janda Petr - hudebník, Janů Petra - zpěvačka, Janžurová Iva - herečka, Kačer Jan - režisér a herec, Konášová Lucie - scenáristka, Kop František - hudebník, Langerová Aneta - zpěvačka, Lehký Martin - hudebník, Malásek Petr - hudebník, Mathé Ivo - rektor AMU, Milota Stanislav - kameraman, Mišík Vladimír - zpěvák, Moučková Kamila - moderátorka, Mrkvička Ladislav - herec, Neckář Jan - hudebník, Neckář Václav - zpěvák, Pavlásková Irena - režisérka, Pavlíček Michal - hudebník, Pilarová Eva - zpěvačka, Polesný Viktor - režisér, Pospíšil Luboš - zpěvák, Postlerová Simona - herečka, Poullain Chantal - zpěvačka, Přenosilová Yvonne - zpěvačka a moderátorka, Schneider Jan - básník a textař, Skarlandtová Marta - překladatelka a textařka, Sommerová Olga - režisérka, Syslová Dana - herečka, Špaček Ladislav - odborník na etiketu, Špinarová Věra - zpěvačka, Štěpánková Jana - herečka, Štolba Karel - hudebník, Urbánková Naďa - zpěvačka, Vránová Alena - herečka, Vrba Pavel - básník a textař, Zbořil Pavel - hudebník, Zdeněk Zdeněk - hudebník, Zindulka Stanislav - herec

Tomáš Pecina k tomu napsal úvahu o kollaboraci s kommunismem. Nic proti, ale to přeci s danou causou prakticky nijak nesouvisí. Skutková podstata je jinde: Kubišová uzavřela s Vondráčkovou ústní smlouvu, kterou pak odmítla plnit. Tím Vondráčkové způsobila škodu přes 1 million Kč. Škodu odmítla dobrovolně uhradit, a proto ji Vondráčková žalovala, ale v prvním stupni soud prohrála. Proto podala odvolání, o kterém má 13. září 2010 rozhodovat Vrchní soud v Praze.

Byl by to pouze příběh o tom, jak právo v ČR (ne)funguje, kdyby se neprobudila kulturní fronta a nezastala se kamarádky z dissentu – Kubišové. Jenže bez ohledu na to, jak se kdo choval v minulosti, spravedlnost musí být – padni, komu padni. Reakci Vondráčkové: "Zcela veřejně se zde zastáváte člověka, který nedodržuje dohody, nechová se korektně a úmyslně šíří nepravdivé informace. I to svědčí o morálním stavu naší země," podepisuji. To, že někdo neplní své dluhy, nemůže být omluveno morálním chováním v minulosti. Je ostudné, že nějaké kamarádšofty mají bránit průchodu práva.

Shodný názor  Bohumila Doležala: "Petice je nešťastná přinejmenším ze dvou důvodů: za prvé, nepříznivý osud sem, nepříznivý osud tam, paní Vondráčková a pani Kubišová jsou si dnes, ve svobodné České republice, před zákonem rovny, a není možné morálními argumenty problematizovat právo paní Vondráčkové obrátit se k soudu tam, kde se cítí být poškozena. A za druhé, signatáři petice dávají nepřímo najevo nedůvěru, že soud by případně mohl rozhodnout nespravedlivě, tj. v neprospěch jejich mandantky. Podpora jedné strany soudního sporu veřejnou peticí se dá velmi snadno vyložit jako pokus ovlivnit soudní jednání a zasáhnout do nezávislosti soudu. […] Problém pramení z toho, že autoři petice zůstali vězet svými myšlenkovými stereotypy někdy v předlistopadové době."

Updated.

Poučení pro Vodníka: Češi jsou něcaři

Když Vodník tvrdošíjně trval na původním významu slova kommunism (označení hnutí ve 40. letech 19. století), přišel mi jeho originalism úctyhodný. Od 50. let 19. století sice nikdo tento význam nepoužíval, ale na doktríně původního významu něco je.

Jenže se ukázalo, že Vodník není žádný originalista, nýbrž aktivní falšovatel slov. Nikdo nikdy nepoužil pojem konservativism pro něco jiného než pro označení tradicionalistických politických régimes v 19. a 20. století. Hlavní principy konservativismu byly jasně deklarovány v tamworthském manifestu (1834): "But if the spirit of the Reform Bill implies merely a careful review of institutions, civil and ecclesiastical, undertaken in a friendly temper combining, with the firm maintenance of established rights, the correction of proved abuses and the redress of real grievances, - in that case, I can for myself and colleagues undertake to act in such a spirit and with such intentions. […] Our object will be - the maintenance of peace - the scrupulous and honourable fulfilment, without reference to their original policy, of all existing engagements with Foreign Powers - the support of public credit - the enforcement of strict economy - the just and impartial consideration of what is due to all interests - agricultural, manufacturing, and commercial."

Jenže Vodník je levičák, konservativism a jeho praktická politika ho neuspokojuje. Proto stejně jako všichni levičáci vzdychá po utopické společnosti, kterou ale na rozdíl od nich nesituuje do budoucnosti, nýbrž konstruuje v minulosti. Jenže už nijak nezdůvodňuje, proč by právě v pravěku měl být zlatý věk lidstva, proč by genese státu či vznik pazourkové industrie měl způsobovat úpadek člověka.

Vodník bojuje s úchylkami. Neváhá dokonce v tradici reformovaných stalinistů označovat ty nereformované za konservativce. Co má nějaký kommunista a dokonce stalinista společného s konservativci? Existují třeba liberální nacisté? S těmito pojmy nelze takto šermovat. Konservativism, liberalism a socialism je přesné označení jasně zakotvených politických proudů, žádná relativistická nálepka.

Vodník je tak typický Čech. Češi jsou něcaři: věří v něco, ale velký význam tomu nepřikládají a raději se věnují svým koníčkům. Tak i Vodník je formálně pravoslavný, ale má to spíše jako koníček, protože jeho bytost není náboženská v klassickém slova smyslu – je to typický příslušník undergroundu, což je religiosita sui generis à la Brontosauři. Vodník má lehké sklony k spikleneckým theoriím, ale ne takového stupně, že by byl paranoidní. Pouze remcá vůči vrchnosti – v typických hospodských řečech. Když má místo pouhé kritiky přijít s positivním modelem, tak musí přiznat, že theokratický model v Persii zkrachoval na celé čáře. Proto realisaci svých idejí považuje za nemožnou a raději se uchyluje k dennímu snění. Jenže, k čemu model společnosti, který nemá žádný praktický význam? Ten může být dobrý leda pro mužika, nikoliv v demokracii, kde své představy můžeme volně prosazovat.

FSSPX v. FSSP

Ačkoliv tradicionalism se navenek jeví jako jednotný, ve skutečnosti je mezi tradicionalisty těžký rozpor v postoji k Římu. Zatímco +T+ je v zásadě sedisvakantistické, Stodola odmítá být novým Husem a je tak blízko FSSP. Tradicionalisty označil za gnostiky a Williamsona za nového Luthera (dosti pochybné přirovnání).

Stodola se v této situaci pokusil vrátit k modernistům na Signály. Ale ti neodpouštějí – katholická morálka v praxi: "Důvody zrušení vašeho účtu jsme vám zaslali před necelým rokem a dále trvají."

Protože znám tyhle animosity z vlastní kůže (Sprcha, wiki), mohu říci, že schopnost udělat tlustou čáru je znakem dospělosti.

Zavádějící Stodola

Tomáš Jiří J. Stodola napsal:

Lidskou sexualitu určují tyto cíle:

1. slouží k rozmnožování lidského rodu;

2. je naplněním vztahu dvou partnerů;

3. působí fyzickou i psychickou libost a snižuje napětí.

Tyto cíle jsou v hierarchickém vztahu – třetí předpokládá první a druhý, druhý první, první je cílem primárním.

Přirozenost pohlavního styku spočívá v tom, že je schopen naplnit cíl daný první podmínkou. Tedy první podmínka je nutná a postačující, aby pohlavní styk mohl být považován za přirozený. Není-li splněna první podmínka, hovoříme o nepřirozeném neboli perverzním sexuálním chování. Nepřirozený styk je takový, který technicky vylučuje rozmnožování.

První dvě podmínky jsou nutné, aby mohl být sexuální styk mohl být mravně přijatelný. Dohromady tvoří podmínku nutnou a postačující pro mravní přijatelnost sexuálního chování. Nejsou-li splněny podmínky první a druhá zároveň, je styk mravně nepřijatelný, i když může být po technické stránce přirozený.

Protože se Stodola vyjádřil nesrozumitelně, krajně zavádějícím způsobem, dá se podle mého názoru z jeho slov dovodit, že kdykoliv pohlavní styk nemůže vést k oplodnění, je hříšný. A je lhostejné, zda ta neplodnost je dočasná (neplodné dny) či trvalá (např. po menopause).

Jak jsem však správně odhadl, takovouto nesmyslnou doktrínu Katholická církev nemá. Církev učí toliko, že hříšná je antikoncepce, tj. technický prostředek zabránění (aktivní) otěhotnění, včetně přirozeného, jako je přerušovaná soulož. Passivní "antikoncepce", tj. soulož při vědomí neplodnosti (dočasné i trvalé), včetně nastolení stavu neplodnosti (např. soulož při menstruaci), hříšná není.

Poslední velká reforma českého pravopisu

Ačkoliv pod vlivem nesmyslných pravopisných reforem 20. století (zejména 1902, 1957 a 1993) žijeme v představě, že základem vulgarisace pravopisu je změna psaní cizích slov, ve skutečnosti je rozhodující ta změna, která ovlivní prakticky všechna slova.

Známý nový antisemita Karel De Gucht

Evropský kommisař obchodu, Karel De Gucht, prohlásil: "Nesmí se podceňovat váha židovské lobby na Kapitolu, v americkém Kongresu. Je to nejlépe organizovaná nátlaková skupina, jaká tam je. Mimo tuto lobby se nesmí podceňovat ani mínění průměrného Žida, který nežije v Izraeli. Většina Židů žije ve víře, že mají pravdu, těžko bych to mohl popsat jinak. A víra je něco, s čím se dá racionálními argumenty těžko bojovat. I laičtí Židé sdílejí tutéž víru. Ani s umírněným Židem tudíž není snadné diskutovat o tom, co se děje na Blízkém východě. Je to (pro ně) velmi emocionální otázka."

De Gucht si nedával pozor na jazyk už dřív: "V letech 2004 až 2009 byl belgickým ministrem zahraničí. Už tehdy mu jeho vyjadřování způsobilo určité problémy. V roce 2005 vyvolal diplomatický konflikt s Nizozemskem, když o jeho ministerském předsedovi Janu Peteru Balkenendovi řekl, že je to "směsice Harryho Pottera a rigidního měšťáka bez charismatu". Předloni energicky odsoudil údajnou korupci v řadách elity v Kongu, což vedlo k přerušení styků mezi Belgií a touto jeho někdejší africkou kolonií."

Teď je jeho problém mnohem vážnější. EJC (které se nenamáhalo poskytnout ucelené stanovisko, a proto cituji Jerusalem Post): "This is part of a dangerous trend of incitement against Jews and Israel in Europe that needs to be stamped out immediately. Once again we hear outrageous anti-Semitism from a senior European official. The libel of Jewish power is apparently acceptable at the highest levels of the European Union. This should worry everyone who seeks a more tolerant Europe. It has somehow become acceptable to attack Jews through Israel, even at the highest levels. The old anti-Semitic libels are remade to fit 21st century hostility to the Jewish state."

AJC si pozvala  De Guchta na kobereček: "It must be stated unequivocally that America’s longstanding support for, and solidarity with, Israel is not the work of any “lobby.”  It is our country’s natural identification with a sister democracy that shares Western values, has faced continuous security challenges, and holds profound religious and historical resonance for a majority of Americans. U.S. policy toward the Middle East has, indeed, remained consistent over the years – and reflects the support of Americans across the political, ethnic and religious spectrum. […] AJC maintains an office in Brussels, the AJC Transatlantic Institute, and in the spirit of dialogue we would be happy to discuss these and other issues with you there, or in the United States, at any time.  In the meantime, we strongly urge you to find ever opportunity to build on the corrective statement you issued today and undertake a serious effort to counter the scourge of anti-Semitism, which, regrettably, is all too real in today’s world."

Naproti tomu ADL nechodí ke kováříčkovi, ale rovnou ke kováři. Proto žádá předsedu evropské kommissi, aby svého antisemitu umravnil: "We urge you to issue a clear and public condemnation of Karel de Gucht's anti-Semitic remarks yesterday to VRT radio."

Soudružská De Guchtova sebekritika byla totiž naprosto nedostatečná: "Today Mr. de Gucht correctly said that "anti-Semitism has no place in today's world and is fundamentally against our European values," but he obviously does not recognize that his comments were anti-Semitic. He merely expressed regret that his comments "have been interpreted in a sense that I did not intend" and that he "did not mean in any possible way to cause offense or stigmatize the Jewish Community.""

Já se postoji ochránců lidských práv z EJC, AJC & ADL vůbec nedivím. Postavení Židů je nejhorší od druhé světové války; jsme na prahu nového holocaustu: "Most worryingly, Jews are being forced out of many European cities, like Malmo, because of the atmosphere of hostility and violence."

Nejen bratři Mašínové

O III. odboji se toho moc neví a když už, tak se redukuje na bratry Mašíny. Jedním ze zapomenutých hrdinů je sociální demokrat Jaroslav Vetejška, který dne 4. ledna 1950 zastřelil poručíka StB Aloise Dyčku. Za svůj čin byl 6. září 1950 popraven, jeho přítelkyně, Jarmila Obrtlíková, dostala 4,5 roku. Hrdina tak bohužel skonal bez potomků.

Metafysické základy přirozeného práva

Karel Vrána píše: "Nenajdete koncepci přirozeného práva, v níž se nepočítá s KAŽDÝM jednotlivcem, a která je otevřeně diskriminační. Fakt, že Vám, nebo panu Sobkovi či Z. Kuhnovi se to z vašich juspozitivistických pozic takto jeví, ještě neznamená, že to tak je."

Nevím sice, co je to počítat s každým jednotlivcem, ale jsou metafysické základny přirozeného práva, které jsou kolektivistické. Základem halachy je prospěch židovského národa = Israele, základem šaríji je prospěch obce věřících (tj. muslimů) – أمة (ummá). Protiklad našinec – cizinec je naprosto přirozený, stejně jako to, že cizinec má méně oprávnění než našinec. Je tedy diskriminační (v nehodnotícím slova smyslu). Ostatně diskriminace není špatná per se, reprobace diskriminace je naše politické rozhodnutí.

Považuji se za iusnaturalistu. Jedním z důvodů je to, že mi není jasné postavní špatné (např. amorální) právní normy v právu podle právního positivismu. Podle přirozeného práva se o skutečnou právní normu nejedná, toliko zdánlivou. Metafysickým základem přirozeného práva je pro mne prospěch lidstva jako celku a individua v něm.

Fundamentalistický pohled na pornografii

Jiří J. Stodola trpí obsessí z P. Halíka. Nyní zneužil pro svou Hassliebe jeho věty: „Přiznám se vám, že i já jsem si ve fantazii mnohokrát představoval tuto scénu, když jsem viděl davy turistů v chrámech nebo když na poutních místech vidím stánky s tím strašlivým katolickým kýčem, s příšernými nasládlými soškami, s pobožnými časopisy a brožurkami, které obsahují třaskavé koktejly z naivity, hloupé pověrčivosti a zapšklé bigotnosti. [...] Jsem přesvědčen, že nemáme žádné právo kázat proti pornografii, pokud takové pobožné nestydatosti strpíme ve stínu našich chrámů.“

Stodola se nejprve pokusil definovat kitsch převzetím neumělé definice Tomáše Kulky. Problém je, že pod takovou definice se vejde i každé logo. Ale nechme kitsch kitschem. Vymezení pornografie by mělo být jednodušší. Jenže pro Stodolu je pornografií jakékoliv zobrazení pohlavního styku, které neslouží k výuce. Ačkoliv nepopírá existenci erotiky jako umění, ve skutečnosti je pro něj prázdnou množinou, vyjma aktů. Popis milostného aktu je pro něj (mimo edukaci) pornem vždy.

Stodola nám navíc sdělil, že jakýkoliv pohlavní styk, který neslouží k prokreaci, ale jen k rekreaci, je perversní. Děkuji pěkně. Možná to tak Stodola nemyslel, ale z jeho textu jasně vyplývá, že pohlavní styk vědomě neplodných manželů (např. po hysterektomii) je perversní. Církev nikdy nic takového netvrdila. Další důkaz Stodolova kacířství. Podle Stodoly není pouze rekreativní pohlavní styk psychicky i fysicky (sic!) uspokojivý. Větší antinominalistický blábol v příkrém rozporu s realitou si lze představit jen stěží. Proč by asi lidé tak horlivě dělali něco, co je neuspokojuje?

Blátivost Stodolova myšlení se projevuje v této větě: "Pornografie často [sic!] zobrazuje nepřirozené, perverzní sexuální praktiky." What the fuck?! Vždyť Stodola vymezil pervesitu jako definiční znak pornografie. Tak jaképak často? Podle Stodoly je přeci pervesita podmínka nutná. Ale on asi myslel zakázané polohy nebo zakázané druhy pohlavního styku (orální nebo anální). Škoda, že nebyl konkrétnější. :-) Zajímalo by mne třeba, zda je podle katholické morálky zakázán cunnilinctus a felace rovněž v rámci předehry.

V diskussi uvedl mlácení Halíka po hlavě kyjem Stodolova racionalistického třeštění na pravou míru Václav.

Update: Další sodu mu tam dává Znaimer.

Česká ekologická stopa

Kapitán upozornil na další pozoruhodný výkon ekologických blábolistů.

Jon Lajoie – Radio Friendly Song

Vážení a milí lidovci, pokud dál takto, tak to se raději zrušte

Trefná analýza možností dalšího politického směřování KDU-ČSL.

Obhajoba skupinových práv

Z pera Alkibiada.

Nečas naskočil na xenofobní populism

Kritisoval ministra zahraničí za jeho kritiku Francie a odmítl návrh ministra dopravy na zavedení denních pokut, s tímto absurdním zdůvodněním: "Představa, že si policie bude moci získat jenom kvůli udělení pokuty údaje o výši příjmu nebo o výši majetku, je představa, která je spíše nakročením k nějakému autoritativnímu režimu. Policii do toho, jaký kdo má plat a příjem, vůbec nic není." Hodlá-li ODS v této nemožné politice i nadále pokračovat, budu se muset poohlédnout po solidnější straně.

Problém nalezenců

© Rommert J. Casimir te Heeze

Jak informoval Cynik, Michael Kocáb vystoupil proti babyboxům. Ačkoliv je institut po vzoru registrovaného partnerství (angl. civil union), rowdies (angl. hooligans) nazván pseudoanglicky (anglicky je to baby hatch, dětská padací dvířka, cf. hatchback; původně nalezenecké kolo), má svůj význam. Utajované porody nenahrazuje, nýbrž doplňuje.

Výbor pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva totiž nepochopil, že právo na život je nadřazeno právu znát své rodiče.

Ve Francii zrušil nalezenecká kola zákon z 27. června 1904 a nahradil je právě anonymními porody – výraz typického francouzského etatismu a snahy mít vše pod kontrolou. Ale dítě ženy, která je z nejrůznějších důvodů nevyužije, by mělo dostat chanci v nalezenecké kole.

Ještě jednou k Dietlovi

Tomáš Pecina napsal odsudek největšího českého scénáristy, Jaroslava Dietla. Ačkoliv Koloc určitě netrpí ostalgií, ba právě naopak, nelze nevidět, že jeho výtečná úvaha je zatížena těžkou nepřesností. Vzhledem k vševládnoucímu manicheismu vidí Koloc i v normalisaci souboj Dobra a Zla. Dobro mu představují osmašedesátníci, které vidí v kdekom, včetně Dietla, zlo mu ztělesňuje normalisační establishment. Jenže takové pojetí je příliš schematické.

Na druhou stranu Dietl byl člen KSČ a nelze předpokládat, že by kommunismu nevěřil. Rehabilitoval ho Vladimír Diviš, I. náměstek ústředního ředitele ČST, který mu v roce 1974 nabídl napsal seriál o kolektivisaci vesnice – Nejmladší z rodu Hamrů (PDF). Není tedy důvodu dávat jej do jedné řady se Štěpánkem, Werichem či Gottem, u nichž lze důvodně předpokládat, že kommunismu nevěřili. Navíc spor o rok 1968 je nerozhodnutelný; nesdílím laciné antikommunistické odsudky.

Rovněž je velkou otázkou, zda líčení prostředí, které neodpovídá realitě, je lhaním. Copak idealisace není přípustný umělecký prostředek? Ano, Dietl líčí kommunistické obchody plné zboží, obětavé a nezištné zdravotníky a moudré, vzdělané a čestné aparátčíky. Všichni věděli, že to tak není. Není toto druhem kritiky? Na druhou stranu vygumoval KSČ z nemocnice. Není i to druhem kritiky? Nechtějme po uměleckém díle, aby bylo dokumentem.

Děj Okresu na severu se odehrává městě, které je něco mezi Mostem a Litvínovem. Pecina má pravdu, že seriál je výrazem kommunistické eschatologie: "Nahlíženo moderní optikou je seriál analyticky přesným pojednáním, proč centrálně řízená ekonomika musí selhávat, resp. proč by tehdejší komunistický režim dokázal prosperovat jedině v případě, že by v něm lidé byli nahrazeni anděly. Ze všech seriálů je tu ovšem nejmenší distorse reality: obchody jsou poloprázdné, zboží nekvalitní, komunisty řízené podniky nefungují, všude vládne neskutečný šlendrián, mladí lidé jsou demoralisovaní a snaží se najít únik před realitou. Vykoupením je – jak jinak – pouze stranický aparátník, který svou téměř absolutní moc nad okresem užívá moudře, uvážlivě a ku prospěchu všech." Zklamáním jsou 2 mužské vedlejší postavy: Pláteníkův zeť a Prokop Jr. Nejsou napsány příliš věrohodně.

Přesto přese všechno si myslím, že věrohodné zachycení KSČ jako opričniny i obou opričniků Vejříka (Petr Oliva) a Krečmara (Ilja Prachař) dává Okresu na severu hodnotu dodnes.

Příčiny katastrofálních požárů v Rusku

Ačkoliv se rusofilové všech barev velice rozčilují, je zjevné, že humanitární pomoc velmoci by byla stejně absurdní jako slovenská pomoc Řecku. Navíc, jak správně píše Jan Ziegler: "Takže za rozbujelé ruské požáry může rovněž lidská lhostejnost, porušování požárních předpisů a chybějící hasičská technika. Dále se někteří dobrovolníci, kteří přijeli na venkov hasit, setkávali neuvěřitelnou byrokracií. Podle MF DNES docházelo i k situacím, kdy lidi bojující s ohněm perlustrovala milice s tím, že pokud chtějí hasit, musí se zaregistrovat na místním úřadě." Postoj pravoslavné církve rovněž nepřekvapí: "Vaše svatosti, jak jste správně poznamenal, příčinou všech neštěstí (a to současné nevyjímaje) jsou naše hříchy, naše odstoupení od Boha a nedostatek touhy z celého srdce činit pokání a změnit svůj život."

Nelidský rozsudek

Ačkoliv ze zprávy Novinek nebylo vůbec jasné, zda se jednalo o civilní nebo trestní řízení, protože "informace" Novinek je nadmíru zmatená, jedno  jisté je: "Podle předsedy soudního senátu měl Réda (tehdy ještě nezletilý) možnost společně s matkou podniknout právní kroky, které jej nezbavovaly otcovských práv. Dnes se jich už nemůže dožadovat. „Nebyl zapsán jako otec v rodném listě dítěte, po adopci dítě otce právně získalo,“ upozornil Špryňar. Podle něj ochrana práv dítěte bylo tím nejdůležitějším momentem rozhodnutí senátu. „To má přednostní právo před právem otce,“ zdůraznil soudce Šprynar." Takové rozhodnutí je nelidské a nejpozději ústavní soud jej napraví.

Deník rozlišit mezi civilním a trestním řízení rozlišit umí: "Osmnáctiletý mladík se domáhal určení otcovství dítěte, které se narodilo jeho nezletilé přítelkyni." Žvanění Baudyšové je neuvěřitelné: "[P]okud Réda souložil s nezletilou dívkou, není u něj předpoklad, že bude zodpovědný otec." Ze zprávy Deníku vyplývá, že Novinky referovaly o trestním řízení.

"„V civilizovaném světě je běžné, že součástí práv dítěte je to, že bude znát svého biologického rodiče, tedy i otce. Domnívám se, že už nastal čas, aby se Česká republika zařadila mezi tyto civilizované země a tato skutečnost se stala normou,“ řekl advokát Vilém Fránek." Ano, přesně tak.

"„Myslím si, že je situaci potřeba změnit. Chceme se pomocí tohoto procesu přiblížit tam, kde chceme být. K rodině slušných zemí, kde neplatí pozitivistické výstřelky zákonodárců z minulosti, ale spíše platí přirozeně právní normy odvěkého etického chování mezi lidmi,“ uvedl právník Vilém Fránek."