Na úvod bych chtěl říci, že považuji za pozoruhodné, jak Vodník mnohem lépe vystihl, oč mi šlo, než Tomáš Pecina. Inu, intuici a empathii racionalismem nahradit nelze.
Ale k věci. Vodníkovým základním problémem je bohužel ignorance. Věci, které ho zajímají, má nastudované do úctyhodných hloubek, o věcech, které ho irritují, neví prakticky nic, takže ho strčí do kapsy leckterý gymnasista.
Takže podle Vodníka jsem údajně positivista. Jak mohu být positivista, když odmítám redukcionism? Jak mohu být positivista, když jsem stoupenec postmoderny a její skepse k velkým vyprávěním? Nastudovat pojem positivism by to chtělo.
Fanatickému antinominalistovi nelze vysvětlit, že pojmy tady nemáme od toho, abychom tím uspokojovali nějakého Boha pojmů. Pojmy tady máme od toho, abychom dokázali pojmenovat jednotlivé jevy, reálně existující. Např. holocaust. Ano, může nás mrzet, že význam zápalná oběť je nyní druhořadý. Ale koho zajímá nějaká zápalná oběť? A pokud ano, tak ať použije slovo ὁλόκαυστον; potenciální čtenář textu o celopalu si to nepochybně bez problému přečte. Naproti tomu holocaust je ústřední religiosní thema dneška; v podstatě nepoužívané slovo k tomu dobře poslouží.
Původně mi byl Vodníkův boj s falšováním slov sympathický. Kdo z nás by neznal nesmysly typu "trvalé bydliště", propagandu typu "lidová demokracie" nebo ideologii typu "socializmus" jako označení pro kommunism. Jenže ve skutečnosti jsem Vodníka nepochopil. Jemu nejde obnovu přirozeného usu, kterou jsme (dosti nedostatečně) zažili na počátku 90. let s obnovou starostů, obchodních společností či závazků (přičemž nám bohužel zůstaly brigády, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr či orgány státní správy a vznikly nové nesmysly typu občanské sdružení nebo subjekt údajů), jemu jde o to, mít postavení Boha: Já, Vodník, stanovím, co který pojem znamená. Kdo to nerespektuje, je falšovatel slov, bez ohledu na usus i takových pojmů jako je demokracie, kommunism, katholictví, konservativism.
To, zda je někdo levičák nebo pravičák je mi srdečně jedno, pokud se náhodou se svými typicky levicovými názory nevydává za konservativce. Pak si řeknu, aha, tady není něco v pořádku. Mít levicové názory vylučuje být konservativcem, ledaže jde o falšování slov, které je bohužel u Vodníka na denním pořádku. Ale buďme přesní: Ono to není falšování slov. Ona je to svévole. Odpor k usu. Snaha ze své moci normovat za každou cenu, bez ohledu na to, že mi nikdo nebude rozumět.
Někde má Vodníkova svévole prameny v historii (označování pravoslavných za katholíky), jinde je to marxistická ideologie (označování Marxovy fantasmagorie za kommunism) a ještě jinde je nenávistná zavilost (redukce katholíků na římské katholíky, přičemž schválně opomíjím nepřátele – řecké katholíky – tím, že jim dokonce upřu jejich vlastní jméno).
Základem Vodníkovy práce je dogmatičnost. Stejně jako jiní utopičtí socialisté (Marx & Engels) tvrdí, že jeho projekt ideální společnosti je reálný a že všichni konkurrenti se mýlí. Jiné důkazy než úpornost tvrzení nemá. Ignoruje poznatky psychologie i historiografie, protože by jinak musel odpovědět na otázku, proč příchod pazourkové industrie znamená konec Zlatého věku.
Směšné je umělé rozlišování mezi českými a nizozemskými něcaři. Obě skupiny věří v to samé, jen Nizozemci to pojmenovají jako "Bůh", zatímco Češi tuto nálepku odmítají. To jsou hotové orgie antinominalismu. Obsah je sice naprosto stejný, ale protože se to jmenuje jinak, nejde údajně o totéž. K tomu už opravdu nemám slov.
Víra je přeci vyznavačská. Pokud kritisuji bigotnost nebo židovský formalism (613 micvot se musí plnit, bez ohledu na jejich nesmyslnost, protože tím udržuje řád světa), tak mé myšlení zkrátka není náboženské a Církev je pro mne pouhý koníček, jakkoliv jsem pro něj zapálený. Není to způsob života. Vodník se neřídí heslem: "Co je císařovo císaři, co je Božího Bohu," protože císaře neustále kritisuje a nedává mu to, co chce, a boží věci sice vnímá, ale jako vedlejší – nežije pro ně celým svým srdcem. I proto kritisuje kalvinisty, protože vidí, že oni to na rozdíl od něj splňují. Modlitba jako druh denního snění nestačí.
Petersi, racionalismus není vhodný paradigmatem pro zkoumání iracionálního, v tom se shodneme, ale s mnoha vašimi premisami mám velký problém.
OdpovědětVymazatKupř. tvrdíte, že Češi jsou v podstatě věřící, když říkají, že věří v "něco". Mám naprosto jinou zkušenost, věřící člověk svou víru nezkoumá, ale žije jí a vše kolem sebe nahlíží jejím prismatem: víra nemůže být "koníček", to máte pravdu.
Vodník to ale dělá, a své (okcidentální) okolí shledává prismatem (orientální) víry nedostatečným, a nedostatečným nepochybně shledává i sebe sama.
Jak mohu být positivista, když odmítám redukcionism? Jak mohu být positivista, když jsem stoupenec postmoderny a její skepse k velkým vyprávěním?
OdpovědětVymazatNo to Vám asi nevysvětlím, když nechápete, jak může být stalinista konservativní. Vy jste svou Occamovou břitvou svůj svět spirituálně zcela vykastroval, takže nechcete-li být positivistou, jste tedy novopositivistou. Málo na tom záleží. (Mimochodem, nevím nic o tom, že by positivisté byli v extasi z velkých vyprávění).
Holokaust je klassickým příkladem ukradeného významu, stejně jako antisemitism, kommunism nebo demokracie. Jenže protože zápalná oběť bývá předmětem diskusse (na rozdíl od Semitů, Marxovy ideologie nebo skutečné “lidovlády”) jen zřídka, tak to není tak rušivé.
Pokud konservativism pro nominalistu znamená uchování stávajícího nebo těsně předcházejícího pořádku, pak konservativními politiky v ČR jsou buď kommunisté nebo národní socialisté. Pokud konservativism pro nominalistu znamená uchování pořádku z doby Edmunda Burkeho, pak dnes u nás žádní konservativci nejsou. Pokud ale bereme konservativism zcela obecně jako tendenci, jako dozadu obrácený vektor, pak v té přiblblé KS nejdůslednějším (byť zdaleka ne opravdu konsistentním) konservativcem je právě monarchista Tomáš Pecina.
Směšné je umělé rozlišování mezi českými a nizozemskými něcaři.
Není. Pro většinu Holanďanů je to “něco” nějaká varianta na Boha, jen to tak – z anticírkevních sentimentů – nechtějí pojmenovávat. Takových lidí je v Česku mnohem méně než těch, jejichž “něco” znamená naprostou neexistenci Nejvyššího Subjektu, který je v nejlepším případě nahrazován “řádem přírody” apod. Obsah tedy není v žádném případě stejný.
Pokud kritisuji bigotnost nebo židovský formalism
Nekritisuji, pouze extrémní nebo pokrytecké projevy těchto veličin. Myslím, že jste byl svědkem mého účastnění se rituálu a formalism je vlastní všem orthodoxním doktrínám.
Vodník se neřídí heslem: "Co je císařovo císaři, co je Božího Bohu," protože císaře neustále kritisuje a nedává mu to, co chce
Ale dávám. A ovšem ho kritisuji. To dělali pochopitelně nejen prvotní křesťané ale i jurodiví světci na Rusi. S “dáváním” to nemá nic společného.
nežije pro ně celým svým srdcem
To je oprávněná výtka. Ale kolik jich takových je? Kalvinisté? Hm…K tomu se přiléhavě vyjádřil TP v předchozím kommentáři.
Modlitba jako druh denního snění nestačí.
To rozhodně ne. Také to žádné denní snění není, aspoň se o to snažím(e)...
K Tomáši Pecinovi. Nelze si plést víru a náboženskost. Vodníkovi víra nechybí, ale chybí mu právě ona náboženskost.
OdpovědětVymazatTak i čeští něcaři. Víru mají, ale jejich náboženskost nabývá groteskních forem, které jste lépe popsal Vy sám.
Nemyslím, že za Vodníkovu hyperkritičnost může pravoslaví. Za to může jeho do podvědomí vytěsňované aggressivní levičáctví.
Chtěl jsem říct přibližně toto:
OdpovědětVymazatZatímco existují lidé, kteří nemají jinou zkušenost než zkušenost víry (nebo nevíry), Vodník patří mezi tu menšinu, která má obě zkušenosti: nejdřív nevěřil, pak víru získal. To ho z jeho pravoslavné komunity vyčleňuje, a do konce života vyčleňovat bude, nikdy mu víra nebude zcela přirozenou, jako je orthodoxnímu Řeku nebo Rusovi.
Tak jistě bude Vodník mezi pravoslavnými exot, stejně jako je Novák exot mezi muslimy a Japonec mezi křesťany. To je ale banalita.
OdpovědětVymazatStejně tak se přirozeně liší proselyta od věřících od narození. To je ale opět banalita.
Ve vší úctě, to není banalita, ale podstata toho, co Vodníkovi vytýkáte. Nikoli, že má víru jako hobby, ale že mu není dostatečně přirozená a že tím, že má zkušenost nevíry, svou víru vnitřně neustále zpochybňuje a prověřuje.
OdpovědětVymazatže mu není dostatečně přirozená a že tím, že má zkušenost nevíry, svou víru vnitřně neustále zpochybňuje a prověřuje.
OdpovědětVymazatNe, opravdu ne. A kdyby to tak bylo, tak by to bylo neskutečně vlezlé.