27. srpna 2010

Věra Tydlitátová končí flirt s ultralevicí

Je zajímavé, jak mezi stoupenci Israele je ostrá hierarchisace podle intelektu. Není pochyb o tom, že Fedor Gál je z nich široko daleko nejchytřejší, o čemž mimo jiné svědčí i to, jak se o sebe dokázal postarat svým engagement v TV Nova. Proto má ve své kommunitě vůdčí postavení.

Teď se dosti patronisujícím způsobem vyjádřil pro První zprávy (video je na technicky nesmírně nekvalitním serveru: prohlížení vyžaduje několika megabitovou pevnou linku), že si Romana Jocha váží, protože konservativism je legitimní politický prostoj. Proto i Věra Tydlitátová naskočila na stejnou loď.

3 komentáře:

  1. U mne se to přehrálo úplně hladce, i bandwidth byl v normě pro tento typ obsahu. Možná je poddimensovaný server.

    S Gálem nicméně nesouhlasím ve dvou věcech:

    1. Joch na thematice lidských práv "neulétává", on jí prostě a jednoduše nerozumí, je v této oblasti takříkajíc panensky nevzdělán, a tak výsledkem je improvisace s náběhem k populismu, který bude možná imponovat cnemovi a podobným v této oblasti, řekněme kulantně, jednodušším voličům, ale koncepční strategie se na něm postavit nedá.

    2. Změn k lepšímu je celá řada, např. se už u mladší generace z velké části normalisovaly vztahy k neromským minoritám, zejména k Vietnamcům. Starší lidé jsou stále velmi xenofobní, ale mladší znají Vietnamce např. ze školy a přistupují k nim bez předsudků.

    OdpovědětVymazat
  2. Gál je z nich opravdu nejinteligentnější, z jeho projevu je to zřejmé. V obou bodech také musím souhlasit s panem Pecinou. K tomu prvnímu bych však dodal, že Roman Joch má k lidským právům stejný přístup, jako anglosaští pravicoví liberálové (libertariáni): práva jsou jenom pro jednotlivce, co na tom, že jedinec jako takový neexistuje, ale je vždy členem nějaké většinové či menšinové skupiny. Práva pro jedince, tak jak je vidí tito liberálové, v důsledku posilují ty, kteří svou budoucnost již zajištěnou mají a většinové společnosti skrze zákony nepotřebují - ať již protože jsou zabezpečeni finančně, nebo protože jejich kultura patří do společenské normy. Joch k tomu ve svých článcích dodává populistickou notu, ale jinak má dle mého své zdroje pečlivě nastudované.

    Je to stejné jako s volným, neregulovaným trhem: pohlížet na něj jen jako na neutrální prostor pro vzájemnou soutěž firem, bez toho, aniž by se rozlišovalo jejich nerovnoměrné postavení v přístupu ke kapitálu ("multinational corporation" : "SMEs"), je nesmysl. Obojí v důsledku vede k fetišizaci společnosti vítězů a to navíc ve velmi omezeném slova smyslu (ten kdo je byť v jakékoliv kulturní většině, ten kdo má nejvíc kapitálu, ale co ostatní lidské vlastnosti?). "Winner takes all" je typickým prvkem americké kultury.

    Liberální levice v Evropě k právům jednotlivce uznává i skupinová práva. To je jednoznačně krok vpřed. Potíž je v tom, že k těmto právům neuznává i povinnosti, které se mohou, stejně jako práva, skupina od skupiny lišit. Navíc, bez spolupráce skupiny samotné, která musí být alespoň do základní míry organizovaná a umět formulovat své problémy a návrhy jejich řešení, skupinová práva a povinnosti fungovat nemohou. V důsledku je pak odpor k mnohým projevům současné "affirmative action" poměrně pochopitelný.

    OdpovědětVymazat
  3. V USA existuje velmi úzká spolupráce židovských vlivových skupin, které mají své (placené) exponenty i v České republice (Gála s Tydlidátovou) a křesťanské protestantské pravice, jež financuje Občanský institut i Institut sv. Josefa. Na středoevropské půdě to ovšem naráží na jiné dějiny, zde jak známo měla krajní pravice s židy jiné vztahy, takže tu již téměř žádní židé nejsou, a proto je vztahy mezi těmito dvěma skupinami nutno zpoza oceánu žehlit, a stejně to potom vypadá divně.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>