Když Vodník tvrdošíjně trval na původním významu slova kommunism (označení hnutí ve 40. letech 19. století), přišel mi jeho originalism úctyhodný. Od 50. let 19. století sice nikdo tento význam nepoužíval, ale na doktríně původního významu něco je.
Jenže se ukázalo, že Vodník není žádný originalista, nýbrž aktivní falšovatel slov. Nikdo nikdy nepoužil pojem konservativism pro něco jiného než pro označení tradicionalistických politických régimes v 19. a 20. století. Hlavní principy konservativismu byly jasně deklarovány v tamworthském manifestu (1834): "But if the spirit of the Reform Bill implies merely a careful review of institutions, civil and ecclesiastical, undertaken in a friendly temper combining, with the firm maintenance of established rights, the correction of proved abuses and the redress of real grievances, - in that case, I can for myself and colleagues undertake to act in such a spirit and with such intentions. […] Our object will be - the maintenance of peace - the scrupulous and honourable fulfilment, without reference to their original policy, of all existing engagements with Foreign Powers - the support of public credit - the enforcement of strict economy - the just and impartial consideration of what is due to all interests - agricultural, manufacturing, and commercial."
Jenže Vodník je levičák, konservativism a jeho praktická politika ho neuspokojuje. Proto stejně jako všichni levičáci vzdychá po utopické společnosti, kterou ale na rozdíl od nich nesituuje do budoucnosti, nýbrž konstruuje v minulosti. Jenže už nijak nezdůvodňuje, proč by právě v pravěku měl být zlatý věk lidstva, proč by genese státu či vznik pazourkové industrie měl způsobovat úpadek člověka.
Vodník bojuje s úchylkami. Neváhá dokonce v tradici reformovaných stalinistů označovat ty nereformované za konservativce. Co má nějaký kommunista a dokonce stalinista společného s konservativci? Existují třeba liberální nacisté? S těmito pojmy nelze takto šermovat. Konservativism, liberalism a socialism je přesné označení jasně zakotvených politických proudů, žádná relativistická nálepka.
Vodník je tak typický Čech. Češi jsou něcaři: věří v něco, ale velký význam tomu nepřikládají a raději se věnují svým koníčkům. Tak i Vodník je formálně pravoslavný, ale má to spíše jako koníček, protože jeho bytost není náboženská v klassickém slova smyslu – je to typický příslušník undergroundu, což je religiosita sui generis à la Brontosauři. Vodník má lehké sklony k spikleneckým theoriím, ale ne takového stupně, že by byl paranoidní. Pouze remcá vůči vrchnosti – v typických hospodských řečech. Když má místo pouhé kritiky přijít s positivním modelem, tak musí přiznat, že theokratický model v Persii zkrachoval na celé čáře. Proto realisaci svých idejí považuje za nemožnou a raději se uchyluje k dennímu snění. Jenže, k čemu model společnosti, který nemá žádný praktický význam? Ten může být dobrý leda pro mužika, nikoliv v demokracii, kde své představy můžeme volně prosazovat.
To jsou snad až příliš dalekosáhlé úvahy, Petersi.
OdpovědětVymazatVíra může vzniknout buď výchovou, nebo mystickým zážitkem, a jsem značně skeptický ohledně toho, že by se Vodníkovi, který byl vychován buď zcela mimonábožensky, nebo katholicky/evangelicky, zjevil pravoslavný Bůh a sdělil mu, že jen on je pro něj cestou ke spáse.
V tom smyslu asi máte pravdu, že Vodník nikdy nebude schopen oprostit se od svých okcidentálních, racionalistických kořenů a stát se ve věcech prožívání pravoslavné víry rovnocenným Řeku nebo Rusovi.
Na druhé straně nejsem přesvědčen, že je pouhým "něcistou", protože ti lidé, kteří mi kdy říkali, že v "něco" věří, ve skutečnosti jen reflektovali svou frustraci z života bez víry.
To arci není, ani zdaleka, Vodníkův případ.
Nemyslím.
OdpovědětVymazatBůh je jen jeden, a proto nemůže být pravoslavný nebo třeba katholický.
Nešlo mi o rozdíl mezi Řekem a Čechem, ale o rozdíl mezi pobožnou babičkou a volnomyšlenkářským hippiem.
Přirovnání k něcistovi byla nadsázka. Ale nemá daleko od pravdy. Jiným podobným něcistou je Stodola. Ten je od standardního Čecha vzdálenější, ale přesto víru nahrazuje fetišem spekulace a racia. Proto ho tak irrituje Halík, který věří doopravdy, místo toho, aby sledoval, zda neporušuje to či ono dávno zapomenuté dogma z dob orgií racionalismu.
Bůh je jen jeden, a proto nemůže být pravoslavný nebo třeba katholický.
OdpovědětVymazatByly doby, kdy by vás za podobné troufalé tvrzení upálili, a pravoslaví od nich není zase tak daleko. Podmínkou spásy není věřit v Boha, ale věřit ve správného Boha a tomu se formálně správně kořit.
Opravdu ne. Když jednou hovořím o zvířeti s chobotem, jindu o slonu, tak pořád hovořím o tomtéž. To je abeceda nominalismu.
OdpovědětVymazat>Když jednou hovořím o zvířeti s chobotem, jindu o slonu, tak pořád hovořím o tomtéž.
OdpovědětVymazatNebo třeba o mamutovi, nebo dalších vyhynulých chobotnatcích:)
Ale aby platil nominalismus, bylo nutné, aby vyhynul, nebo se můžeme tvářit, že mamut = skoro slon:)
Kapitáne, máte neobyčejnou schopnost vyvrátit každé přirovnání. Blahopřeji, ale jediné, co z toho plyne, je, že příště nemám volit tak blbé přirovnání, aby se mu každý šťoura hledající hnidy místo smyslu sdělení, neposmíval.
OdpovědětVymazat