3. října 2009

Hrdina

Stanislav Polák vydává rozsáhlý životopis TGM nazvaný T. G. Masaryk. Za ideálem a pravdou I–VI. Uvědomil si jasně, že své životní dílo nemůže psát kommunistickým pravopisem. A tak není divu, že ho bohemista Jaromír Slomek kritisuje: "Rozhodl se v některých případech pro pravopis, stojící dnes už mimo normu. A tak píše například „Britanie", „Dalmacie", „demoralisovat", „disposice", „divise", „imperium", „Italie", „Jugoslavie", „konservativní", „konsul", „konversace", „krise", „nervosní", „ofensiva", „oposiční", „organisační", „positivně", „president", „representovat", „reservovaný", „resoluce", „stilisovat", „ultimatum", „universita", „verse", „zfederalisovat". Proč? Rozhodl se pravděpodobně psát tak, jak ho to učili ve škole (nar. 1936), a ignorovat pravopisné změny, jež se v češtině od té doby odehrály. Není však důsledný, píše například „šarže" nebo „torpédo", a to by neměl. Když postaru, tak postaru, a pak tedy prosím pěkně „charge", „torpedo". A vůbec - potom taky chauffeur, professor, sweater, tramway, vernissage... Kam až se vrátit? K Nerudovi? Applaus? Feuilleton? Frequence? K Máchovi? Byl pozdnj wečer - prvnj mág?"

Je to zjevně pseudobohemista, neboť PČP nezná. Slova jako "„konservativní", „konsul", „konversace", „krise", „nervosní"" jsou plně v souladu s dnešními PČP.

39 komentářů:

  1. No popravdě jsem v některých ohledech na PČP resignoval a píši spíše tak, jak se mi to líbí. Problémy typu "s místo z" či "a místo á" jsou mi lhostejné, mě se - ku příkladu - líbí více president než prezident.

    Zatím to není ani trestné, ač bych se v této zvrácené době nějakému trestání "popíračství PČP" ani příliš nedivil.

    OdpovědětVymazat
  2. Bohužel se reforma pravopisu nepodařila za komunistů, ti byli relativně osvícení nebo lépe řečeno dostatečně centralizovaní, takže se jim to dalo vysvětlit tím, že se dostatečně dlouho mluvilo s tím, kdo byl za věc odpovědný, dokud to přece jen nepochopil, a nebylo nebezpečí, že se do toho budou pouštět stále noví diletanti typu pana Peterse.

    Relativní jednotnost pravopisu je věc důležitá i ekonomicky a to nejhorší co může být je když se do toho pouští politika.

    OdpovědětVymazat
  3. Pravopis byl od roku 1848 v zásadě jednotný. Pak ale po německém vzoru bylo v roce 1902 zrušeno zdvojování souhlásek. To byl tvrdý zásah.

    Barbarisaci pravopisu dokončili kommunisté v roce 1957, když zrušili th a s nahradili z, jako kdybychom snad psali azbukou.

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem svůj předchozí příspěvek nedokončil, protože jsem musel dělat něco jiného. Extrémně nežádoucí je vytvářet elitářský pravopis, který by vylučoval a stigmatizoval široké masy obyvatel, které se ve škole samozřejmě neseznámí s pravopisem latiny a řečtiny (strojírenské obory byly za socialismu mnohem rozšířenější než studium teologie a dnes tomu není jinak, přestože jsou vytlačovány obory na hranici ekonomiky a podvodu jako je management cestovního ruchu pro účely současného hospodářství). Pokud ovšem chcete vytvořit vrstvu literátů jako byla za qingské dynastie, je to vhodný nástroj, ale osvěžte si napřed svoji znalost dějin tohoto státu, třeba si to rozmyslíte.

    OdpovědětVymazat
  5. To je zásadní omyl. Kommunisté měli zájem na tom, aby lidé neuměli cizí jazyky. Dnes ale i strojař musí umět anglicky. A sovětisovaný pravopis mu to neusnadní.

    OdpovědětVymazat
  6. "Extrémně nežádoucí je vytvářet elitářský pravopis"

    Já myslím, že se zde jedná o dva rozdílné pohledy na věc. Peters zde obhajuje tzv. etatickou (elitářskou) teorii jazyka, která má na lid "vyučit" ke správně formě řeči, zatímco Vy, Jene, zřejmě obhajujete teorii organickou (tj. jazyková pravidla mají možnost periodické změny, jelikož modulují způsob mluvy daného lidu).

    Ale je to otázka širšího charakteru než se možná zdá. Nejedná se jen o "politickou" organisaci jazykových pravidel, ale v prvé řadě o pojetí "pravdy" v kultuře jako takové. Je pravda vázaná časově a tedy i kulturně? Pokud ano, pokud se mění porozumění bytí lidmi s průběhem času (čemuž tak samozřejmě je), jazyk se mění s ním, a s ním by se (při zachování "přirozeného řádu") měla měnit i jeho kodifikovaná pravidla.

    Petersův přístup je však, ať již vědomě či ne, jiný. Zamítá, že by v jazyku-kultuře mohl "přebývat" určitý způsob náhledu na svět a tím se staví na stranu tzv. "representativního" vidění pravdy (pravda existuje nezávisle na bytí člověka). To pak dovoluje obhajovat rigidní jazyková pravidla, uvalená na lid osvícenou autoritou, která má za úkol (resp. dala si za úkol) preservovat "originální" jazykové konstrukce.

    Co je však kultuře či národu platný archivní výpis slov uchovaných ve své původní podobě? Pravidla jazyka se dle organické teorie mají přizpůsobovat člověku, resp. jeho bytí, ne člověk pravidlům.

    OdpovědětVymazat
  7. Mimochodem, o tom samém hovoří Nietzsche v článku publikovaném nedávno na Délském potápěči.

    Cituji:

    "V jistém bodě vývoje určitého národa prohlásí jeho vrstva nejosvícenější, to jest vrstva nejdál zpět i ven vyhlédající, že je uzavřena zkušenost, podle níž se má žít - to je podle níž se vůbec může žít. Jejím cílem je, aby dostala pod střechu sklizeň co možná bohatou a úplnou z dob experimentu a zlé zkušenosti. Čemu tudíž teď je nutno především zabránit, je další experimentování, trvání plynulého stavu hodnot, zkoumání, volba, kritizování hodnot in infinitum."

    A tak dále, zbytek je na DD.

    OdpovědětVymazat
  8. Alkibiades: jestli těm theoriím jazyka rozumím, tak je nominalista Peters co se pravopisu týče čirým realistou. ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Vodník: "tak je nominalista Peters co se pravopisu týče čirým realistou"

    Nevím, jestli je Peters nominalistou, ale "realistou" v jazyce by se jeho postup za předpokladu dodržení výše uvedených teorií nazvat dal.

    Nicméně dichotomie nominalismus-idealismus : realismus je falešná, ačkoliv to může znít paradoxně, obě dvě teorie pravdy parazitují na stejném vidění pravdy jako něčeho, co leží mimo člověka. Zcela radikální obrat nabídl jen a jen Heidegger, který interpretuje člověka jako "klíč" k pravdě, nikoliv jako strůjce pravdy, jak je tomu v případě postmoderních směrů (jež jsou přirozeným pokračováním moderny), nebo jejího objevitele (jak to poprvé formuloval Descartes).

    Pokud Vás Heidegger zajímá, zkuste nejdříve pročíst Bytí a čas (nejlépe v originálu, ten mi bohužel kvůli neznalosti němčiny zůstává uzavřen, nicméně prvotní anglický překlad od Johna Macquerrieho a Edwarda Robinsona je často pokládán za ten světově nejpropracovanější) a poté jeden z doprovodných komentářů (dobrou klasikou je Being-in-the-World - A Commentary on Heidegger's Being and Time, Division I od Huberta Dreyfuse, mně se ale osvědčuje i Heidegger: An Introduction od Richard Polta). Je to ale opravdu běh na dlouhý maraton.

    OdpovědětVymazat
  10. Dle mého soudu se nejedná o rozpor mezi realismem a nominalismem (Peters si nemyslí, že by jazyk pocházel od Boha), nýbrž mezi tradicionalismem a modernismem. Tradicionalista věří, že smysl pravidel je transcendentální, že jsou výsledkem lidské zkušenosti, jež nám jinak než v podobě pravidel není dostupná, zatímco modernista je přesvědčen, že díky stupni poznání, jehož dosáhl, dokáže svým racionalismem zkonstruovat pravidla lepší než ta tradiční, ať v jazyce, v právu nebo v morálce.

    V případě komunistické pravopisné reformy k tomu přistupovala i snaha oddělit se i formou od humanistické ("buržoasní") tradice a záměr učinit dosavadní písmem zachycenou zkušenost obtížněji dostupnou, neboť sice "i skladník ve šroubárně může si přečísti Vergilia v originále", ale jedna věc je Vergilius a jiná kupř. Masaryk.

    Kdyby komunisté zůstali u moci dodnes (ne že by nezůstali…), byl by možná čas na další reformu, a místo theorie bychom si přes teorii začínali zvykat na "teoryji".

    OdpovědětVymazat
  11. Vidím, že se zde rozproudila theoretická diskusse. Tak mé 2 centy:

    Nejedná se o žádný spor nominalismu a realismu. I já věřím, že pravopis je pouhá konvence, tedy že není od Boha.

    Jedná se o spor mezi konstruktivismem ("pojďme vytvořit dokonalý svět") a konservativismem ("neopravujte to, co funguje").

    Kommunisté neměnili jen pravopis, ale také terminologii. Snahu falšovat realitu, o které neustále mluví Vodník, považuji za podružnou. Stejně tak považuji za podružnou snahu vytvářet pseudorealitu, jak o ní mluví Orwell. To byl jen vedlejší nezamýšlený důsledek, o němž konstruktivisté neměli tušení. Oni chtěli jen vybudovat dokonalý, tzv. "vědecký", systém. Tím, že odhodili tradici, ztratila slova přirozený základ a mohla být naplněna libovolným obsahem – přesně podle Orwella.

    Co se týká fonetisace pravopisu, lingvisté již od 1930s dobře vědí, že mluvený a psaný jazyk jsou dva odlišné znakové systémy. Snaha postavit mluvený jazyk za základ psaného je tak fatálním nepochopením specifik psaného jazyka. Bohemisté jako celek ustrnuli v 19. století u Srba Vuka Karadžiće a zcela je minulo pochopení krachu positivistických umělých jazyků na konci 19. století.

    OdpovědětVymazat
  12. Ještě dodatek k Alkibiadovi. Zcela odmítám jeho realistické these, že by v pravopisu přebývala nějaká vyšší Pravda. Ne. Pravopis je umělý konstrukt. Nicméně moudrostí lidu zůstal nezměněn. Byla možná chyba, že ho nezměnili ve středověku a nepřizpůsobili výslovnosti. Nicméně, měnit ho v novověku, kdy se výslovnost prakticky vůbec nemění, je naprosto neúčelné.

    Dědici positivismu, kommunisté, měli falešný pocit, že rozumí všemu. Přitom netušili, jak se psaný jazyk liší od mluveného a proč se psaný jazyk nemění. Proto zavedli ten nesmysl, že se pravopis mění každých 10 let. Byl to postoj na úrovni "poručíme větru dešti" s naprosto stejnými důsledky. Z falešných premis nelze získat pravdivé závěry.

    OdpovědětVymazat
  13. Tomáš Pecina: "Dle mého soudu se nejedná o rozpor mezi realismem a nominalismem"

    Pojem nominalismus se ale nevztahuje jen k "idealismu" v užším, scholastickém slova smyslu (nominálie vs. universálie ve vztahu k Bohu). Viz. Vodníkův krátký příspěvek, na který jsem navázal.

    S terminologii je to těžké. S pojmy jako "tradicionalismus" a "Tradicionalismus" je nutné dávat si pozor, první je obecný, hodně zamlžený pojem (co je to ta pravá tradice, ke které máme referovat?), druhý referuje k myšlení ke Guénona a jeho nejbližších následovníků (Evola je z tohoto výčtu většinou vylučován).

    Mezi tradicionalismem a modernismem, ale není ve vztahu k pravdě takový předěl, jak jste jej definoval. Např. Marxismus přeci netvrdí, že člověk je umělcem, vytvářejícím si vlastní pravidla, ale že je raciem, které tato pravidla může nahlédnout v kosmu a dle toho reorganisovat společnost. Jinými slovy, i klasický marxismus a liberalismus se nepřiznaně vážou k tradici "transcendentálních pravd" a tak, přeneseně, i k Descartově dělbe na res cogitans a res extensa, resp. ens creatum a ens perfectissimum (Bůh, jež je tak vázán k věčné pravdě).

    Pokud myslíte ale tradici v jiném smyslu (výsledek dlouhodobějšího lidského poznání, nežli jedné, dvou a více generací), pak je těžké hovořit o "transcendenci pravdy", jelikož pravda sice přesahuje individuální lidskou bytost, ale není mimo Dasein, i.e. člověka jako takového.

    Úvahy typu "byl by možná čas na další reformu, a místo theorie bychom si přes teorii začínali zvykat na "teoryji"" zní samozřejmě děsivě, ale má poznámka je mířena na konstrukce typu "chance, či charge", ne na specifickou, logickou strukturu psaného jazyka jako takového. Samozřejmě, že má psaný jazyk vlastní, trvalejší logiku než mluvená řeč, nemůže tedy být nikdy pouhým přepisem lidové mluvy. Na druhé straně z ní vždy pramení a má v ní kořeny, což ho i předurčuje k periodickým změnám.

    OdpovědětVymazat
  14. Je otázkou, zda je písemný jazyk pouhou odvozeninou mluveného. Podle mého názoru tato these neplatí.

    OdpovědětVymazat
  15. Promiňte, Alkibiade, ale s pojmem pravda byste neměl ve vztahu k jazyku vůbec operovat; představu, že by určitá orthografie byla objektivně (transcendentálně) správná a je na nás ji hledat nebo se jí aspoň přiblížit, tady nikdo nezastává.

    Reformovat pravopis jednou v každé generaci vede ke ztrátě historické paměti národa, to mohou chtít buď ti, kdo nejsou nadání schopností tuto historii reflektovat (jako wikipedisté), anebo programoví "inženýři lidských duší", tedy nacisté, komunisté a jiní zločinci.

    OdpovědětVymazat
  16. GP: mně je jasné, že jakožto nenaboh nemůžete být pravým realistou a také jsem to tak nemyslel (měl jsem asi ty termíny ve svém kommentáři dát do úvozovek). Nicméně to, co Vy nebo TP nazýváte tradicionalismem/konservativismem, je produktem stejných/analogických stereotypů ratia i Intellektu jako realism. Zatímco konstruktivism/modernism má stejné myšlenkové mechanismy jako nominalism. Myslím, že by nebylo zas tak nesnadné vysledovat nějaké přímé linie od původního nominalismu a realismu k jejím dnešním potomkům.

    Snahu falšovat realitu, o které neustále mluví Vodník, považuji za podružnou.
    Inu, nelze se divit, když se dopouštíte s Doležalem téhož falšování (ruský=sovětský).

    OdpovědětVymazat
  17. Vodníku, docela by mě zaujal tvůj květnatý výklad na thema rozdílu mezi tureckým a osmanským, popř. (což máš geograficky, nikoli kulturně blíž) anglickým a britským.

    OdpovědětVymazat
  18. Alkibiades: ne, Heidegger mě nikdy nezajímal a nepředpokládám, že by se to na stará kolena změnilo. Mám před sebou tolik jiné četby a stále méně let...

    Neporozuměl jsem tomu termínu "idealism" v souvislosti se sporem nominalism vs. realism. Já bych osobně titul "idealista" udělil spíše realistovi než nominalistovi. To dělení nevidím jako "falešné", myslím, že se jedná o reálný posun akcentu ve vnímání světa středověkým člověkem. Nejsem v tom zas až tak kovaný, ale jako bytostný antimodernista a tradicionalista v guénonovském slova smyslu nepovažuji člověka za klíč vůbec k ničemu. Pokud lze "tradicionalism" Tomáše Peciny považovat za podmnožinu nebo specifickou "inkarnaci" Tradicionalismu jakožto intellektního (ne intellektuálního!) principu, pak je mezi ním a modernismem rozdíl zcela stěžejní, byť se to na první pohled nezdá tak horké, v tom máte pravdu. Já to osobně vnímám a popisuju jako otázku fundamentálního vektoru v uvažování: je obrácen "dopředu", k "pohybu", nebo "zpět", tenduje k nehybnosti. Proto je v mých očích i takový Tomáš Aquinský v podstatě víc "modernistou" než Guénon nebo Coomaraswamy, o Vladimíru Losském ani nemluvě, ačkoli tito jsou ve svém myšlení vybaveni apparátem moderní vědy.

    V otázce pravopisu sice fandím (a dávám za pravdu) Petersovi, ale zas to tak neprožívám, přitahuje mě to v první řadě jako roztomilá praštěnost. ;-)

    OdpovědětVymazat
  19. TP: idea osmanské říše byla turecká a muslimská. Idea britského imperia pochází plně z anglikánského protestantismu a kapitalismu. Idea bolševické říše neobsahuje vůbec nic ruského a se SSSR se Rusové začli ztotožňovat (protože jim k záchraně nic jiného nezbývalo a Stalin, který to věděl, jim to chytře nabídl) až když jim hrozilo, že je vyhladí pokrokový okcidentální Germán Adolf Hitler.

    OdpovědětVymazat
  20. K Tomáši Pecinovi není vůbec co dodat, to bych do posledního písmena podepsal.

    OdpovědětVymazat
  21. Polemika s Vodníkem. Vodníku, činíte chybu, pokud dáváte rovnítko mezi konservativce/tradicionalisty a realisty a liberály/socialisty/modernisty/konstruktivisty a nominalisty. Nepochybuji o tom, že z větší části to sedí, ale nikoliv vždy. Každý intelektuál hodný toho jména musí být schopen se poučit. Z krachu positivismu a moderny obecně vyplývá postmoderní obrat. Ten je odmítnutím ratia, ale přesto zůstavá nominalistickým.

    A chtěl bych připomenout Akvinského obrat, který odvrhl ještě starověkou skepsi k racionalismu a pod jehož vlivem jsme všichni byli až do 19. století (s čestnou výjimkou romantiků) a Vy jste dodnes.

    Rovnítko mezi ruským a sovětským není žádné falšování, nýbrž empiricky potvrzený fakt, když např. emigrace z větší části SSSR podporovala, např. v boji proti Hitlerovi. Putin na tuto tradici integrálně navazuje. "Sovětský" totiž není nic jiného než ten bájný "neethnicky ruský" ("rossiánský"), který se v praxi od ethnicky ruského neliší prakticky ničím.

    Spor "idealismu" s "materialismem" je marxistický, bez většího významu. Je to pouhá vulgarisace sporu realismu s nominalismem. Máte v pravdu v tom, že realisty označovali marxisté za "idealisty", zatímco některé nominalisty za "materialisty".

    Blut und Boden nebyla právě pokroková idea. Tu by podepsali i naši kollegové z Délského potápěče, odpůrci všeho pokrokového.

    OdpovědětVymazat
  22. Tomáš Pecina & G.P.
    "představu, že by určitá orthografie byla objektivně (transcendentálně) správná a je na nás ji hledat nebo se jí aspoň přiblížit, tady nikdo nezastává."

    Já ale nehovořím o správnosti ortografie. Hovořím o pohledu na svět ("pravda"), který je v jazyce zakořeněn. Jinými slovy, lze tak například etymologicky zkoumat pohled na bytí člověka, který se měnil s postupem času (ζῷον λόγον ἔχον of the archaic Greeks, animal rationale of Aristotle, res cogitans of Descartes..).

    Nenavrhuji "reformovat pravopis jednou v každé generaci", pouze říkám, že je nesmyslné zachovávat archaické konstrukce typu "chance" a "charge", jelikož struktura jazyka je přirozeně organická a existuje jako síť-celek, který mluvčím-pisatelům v dané kultuře zprostředkuje určité vidění světa. Je přirozené, že se nová slova přizpůsobují jazykové logice jako celku, jelikož mluva je holistická a slova nejsou nositeli významu sama o sobě.

    OdpovědětVymazat
  23. "ζῷον λόγον ἔχον of the archaic Greeks, animal rationale of Aristotle, res cogitans of Descartes..)"

    Za ten kratší přechod do angličtiny se omlouvám ;-)

    OdpovědětVymazat
  24. Přiznám se, že tomu nerozumím. V čem je "chance" a "charge" neorganická, když máme dodnes "laser" a "radar"?

    OdpovědětVymazat
  25. Vodníku, činíte chybu, pokud dáváte rovnítko mezi konservativce/tradicionalisty a realisty a liberály/socialisty/modernisty/konstruktivisty a nominalisty.
    Ale já přeci mezi ně vůbec nedávám rovnítko! Já jen tvrdím, že za oběma pohledy na svět je stejný duchovní "propeller". To, že postmoderna zůstává nominalistická, dokazuje, že se o žádný "návrat" nejedná (ten ostatně ani takhle není možný), že je to jen momentální a zřejmě v podstatě povrchní změna priorit.

    Co myslíte skepsí k racionalismu? To může znamenat cokoli od odmítnutí ratia vůbec až k jeho vykázání do patřičných mezí (což bylo charakteristikou skutečné moudrosti ve starověku). Z Vašeho textu vyplývá, že já a romantici jsme pod vlivem toho Aquinského obratu od skepse k racionalismu, což jste asi na mysli neměl...

    Debata s Vámi na thema "ruský" vs. "sovětský" postrádá smyslu. Pod vlivem indukované Doležalovy rusofobní paranoie melete strašlivé nesmysly a odmítáte to nahlédnout.

    Já bych nedal rovnítko mezi "nominalism vs. realism" a "materialism vs. idealism". Nominalisté i realisté byli idealisty, je mezi nimi jen posun v akcentu nebo chcete-li úhlu pohledu, jak jsem psal výše Alkibiadovi. Materialism v tom marxistickém pojetí se vynořuje až po Descartovi, resp. až po Osvícencích, byť jeho kořeny lze vystopovat už mnohem dřív.

    Blut und Boden možná pokrokové nebylo, ale - jako ostatně vše ostatní na nacismu - typicky okcidentální rozhodně ano.

    OdpovědětVymazat
  26. Jste úplně vedle, Alkibiade. Antifonetický (etymologický) pravopis, jenž se ve "velkých" jazycích ustálil krátce po nástupu novověku, má dva významy, jednak nestaví umělou bariéru neporozumění mezi generace (dnes si i Čapka a Rádla redakčně upravujeme!), jednak zaručuje, že nedojde k rozštěpení jazyka do dialektů. V případě EN a ES to bylo absolutně nezbytné, u IT šlo o úctu k tradici, ale nejdál zašla FR a fixovala i výslovnost. Naopak DE si několik pravopisných reforem prodělala a tím zbarbarštěla, byť ne v takovém rozsahu jako CS nebo PL.

    OdpovědětVymazat
  27. Příspěvku pana Peciny nerozumím a chyba asi nebude u mne, nevím co je velký jazyk, nevím o žádných výrazných fonetických změnách, které by nám bránili rozumět při spiritistických seancích duchu Karla Čapka, od té doby nedošlo k žádným diftongizacím a monoftongizacím jako v angličtině raného novověku, jeho samohlásky by byly zavřenější, takže by zněl trochu jako by byl z Moravy.

    Naprosto nesmyslné je tvrzení, že etymologický pravopis brání vzniku dialektů, dialekty jsou jev mnohem starší než ustálení pravopisu v moderní angličtině či francouzštině, navíc fonetický pravopis naopak působí ke sjednocení.

    Fixaci výslovnosti nerozumím, barbarství němčiny také ne, holt když se někdo rozhodne fušovat do všeho tak dospěje k divným výsledkům.

    OdpovědětVymazat
  28. "Jste úplně vedle, Alkibiade. Antifonetický (etymologický) pravopis, jenž se ve "velkých" jazycích ustálil krátce po nástupu novověku, má dva významy, jednak nestaví umělou bariéru neporozumění mezi generace"

    O ničem takovém jsem nehovořil. Etymologii jsem zmínil jen okrajově, abych poukázal na změnu chápání bytí napříč časem, ne v souvislosti kterou uvádíte.

    Jak to skvěle napsal Jan, snaha "umrtvit" jazyk jeho absolutní direkcí shora je novým fenoménem, bytelně spojeným se vzestupem nacionalismu a masových národních států, které potlačily původní regionální organické variace v jazyce v zájmu abstraktně vytvořené jednoty národa. O artificialitě nacionalismu psal jak "náš" Ernest Gellner, tak třeba Anthony D. Smith, Benedict Anderson, nebo Eric Hobsbawm.

    OdpovědětVymazat
  29. Ad Jan:

    "Velkými" jazyky označuji ty, které jsou užívány velkým počtem mluvčích na velkém geografickém území.

    Roztříštěním do dialektů nemám na mysli, že by snad dialekty neexistovaly nebo nevznikaly, ale že nepronikly do orthografie a tím zabránily vzniku nového jazyka v lexikografickém smyslu. Proto se dnes v Mexiku nemluví mexicky a v USA americky, kdežto na Slovensku se mluví slovensky. Fonetický pravopis dialekty nesjednocuje, to se mýlíte: jediné, co dialekty efektivně sjednocuje, je (překvapivě) televise.

    V nových edicích si Čapka a Rádla upravujeme víc, než si Angličani musí upravovat Dickense (pokud vím, tam se omezují na mírné odlišnosti v psaní spojovníků, např. to-day nebo to-morrow, a často ani to ne).

    Pokud se ve své supervzdělanosti budete ochoten bavit i s člověkem, který na filologii nemá diplom z FF UK, vysvětlím vám i ostatní své poznámky.

    OdpovědětVymazat
  30. Ad Alkibiades:

    Etymologická (a hlavně neměnná) orthografie není plodem nacionalismu, spíš jeho průvodním jevem – patrně bude souviset se vznikem a rozšířením knihtisku.

    Je to (na rozdíl od nacionalismu samotného) velmi positivní jev, protože učíte-li se anglicky, naučíte se jazyk srozumitelný v celé Velké Británii, v Irsku, v USA, v Kanadě, v Indii atd. Kdyby tam k orthografii přistupovali foneticky jako čeština, musel byste se naučit deset různých jazyků, které by dnes byly stejně vzdálené jako němčina a holandština (nebo přinejlepším jako holandština a afrikánština).

    Gellner (a podobně třeba Alexander Stich) se mýlil.

    OdpovědětVymazat
  31. "Etymologická (a hlavně neměnná) orthografie není plodem nacionalismu, spíš jeho průvodním jevem"

    Na tom se shodneme, nikdy bych se v sociálních vědách neuchýlil k lacinému positivismu a dělal z něčeho "příčiny". Netvrdil to ani Gellner (Nations and Nationalism), ani Hobsbawm (Nations and Nationalism since 1780). První z nich poukázal pouze na to, že knihtisk, nebo jak jsem řekl nešikovně já - masový tisk, byl využit "jakobínskou" myšlenkou národní jednoty. Jak píše Hobsbawm, "the language becomes the central criterion of being a member of the club" (21-22, Nations and Nationalism since 1780, rok vydání 1992). Rozdílné regionální "dialekty" jsou pro myšlenku národní integrace nepřípustné.

    "Je to (na rozdíl od nacionalismu samotného) velmi positivní jev, protože učíte-li se anglicky, naučíte se jazyk srozumitelný v celé Velké Británii"

    A před pravopisně kodifikujícími snahami by si snad do určité míry mluvčí z jedné jazykové skupiny neporozuměly? Ale ano - o tom, že je učení jazyka jednodušší, nikdo nepochybuje, ale odkdy je jednoduchost-efektivnost tím hlavním kritériem hodnocení? Jestli vskutku ano, proč neuvítat vymýcení i té "neskutečné" diverzity současných národních jazyků a nevrhnout se do náruče angličtiny? Představa, že jsem všude ve světě "jako doma", musí být přeci snem všech zastánců efektivity (a noční můrou těch ostatních)!

    "Gellner (a podobně třeba Alexander Stich) se mýlil."

    Přiznám se, že dílo A. Sticha vůbec neznám. Ale co se týče Gellnera: v čem se přesně mýlil? Je mu (dle mého naprosto oprávněně) vyčítán přílišný funkcionalismus (tj. tvrdil, že nacionalisace byla lidem násilně vsugerována institucemi a intelektuály), ale jak správně poukázal Hobsbawm (výše uvedené dílo), B. Anderson a především A. D. Smith (např. esej "Towards a Global Culture?", s. 181) - je to oboustranný proces, který nejdříve vyžaduje, aby něco jako myšlenka národa byla již "zaklíčena" v obecném povědomí populace, která pak positivně odpovídá na autorské snahy intelektuálů tuto myšlenku dále osvětlit a zakořenit. To, že národy jsou však v tomto smyslu naprosto umělou kreací je fakt - stejně jako staří Řekové nebyli národem, tak jim nebyli ani "Němci" v 10. století, ani "Češi" v tom samém. Idea národa neexistovala, lidé v dané době se nevnímali jako národ, ani se podle národních vzorců nechovali, ani nehovořili národním jazykem. Existovalo universální křesťanstvo spojené s myšlenkou říše a hierarchické vazby, ve kterých nebylo důležité, jakým jazykem hovořím, ale komu náleží má loajalita.

    OdpovědětVymazat
  32. Vazeny TP :-)
    ..... protože učíte-li se anglicky, naučíte se jazyk srozumitelný v celé Velké Británii, v Irsku, v USA, v Kanadě, v Indii atd.
    cha cha cha
    Vy jste vyborny theoretik, ale co zivot a praxe?
    Slysel jste nekdy zvuky nazyvane tez Anglictinou treba v Indickem provedeni? Neco tak zmrseneho a nesrozumitelneho jste nikdy neslysel ?
    Jisteze ne kazdy Ind muvi anglicky nesrozumitelne, mnoho z nich i srozumitelne. Vy mate mozna zkusenost ze vetsina? Ja naopak:-(
    Vy budete mit pravdu pokud pujde o Indy studujici na Oxfordu, ja pokud jde o zkurvenou anglictinu na nekterych sluzbach ktere servisuji levne Indicke company:-(
    V Klokanii muze byt prikladem telefoni company TELSTRA ktera predala service do Indie a pouziva Indecke operatorky a operatory:-(
    I z duvodu nesrozumitelnosti tu ztraci klientelu!
    Ted tu vysvetlete ( a nebo jeste lepe jim poradte) jak je naucit vyslovovat tak aby to bylo srozumitelene opravdu celosvetove. Prednosti anglictiny rozhodne neni Shakespeare vyslovovany jako Sejkspir. O sjednoceni lepsi srozumitelnost se pokousel i GB Show:-) I on marne :-(

    OdpovědětVymazat
  33. "Přiznám se, že tomu nerozumím. V čem je "chance" a "charge" neorganická, když máme dodnes "laser" a "radar"?"

    To je velmi dobrá poznámka. Velká stránka naší existence je dnes "universální" (resp. je zuniverzálněním západní civilizace) a s tím i nepochybně slova technického pokroku - radar, laser, bomba. Na druhou stranu i tato slova přizpůsobujeme do jisté míry našim jazykovým zákonitostem (nehovořím o vytváření patvarů typu "lejzr", ale např. známe googlovat je zajímavým symbolem doby), tak nevidím důvod proč používat slovo "chance", když máme plně zdomácnělý český ekvivalent v podobě šance, zvláště pokud zde není potřeba zachování "odlišné reality", jako v případě technicky zaměřených výrazů (i u těch bychom ale měli pamatovat na to, že nemáme jazyk analytický jako anglosasové, ale syntetický, a proto máme mluvnické pády). Ale jestli máte nějaké patřičné odkazy a reference na literaturu, která argumentuje jinak, rád si je přečtu, argumentuji zde jen sám za sebe z pozice Heideggera.

    OdpovědětVymazat
  34. Slysel jste nekdy zvuky nazyvane tez Anglictinou treba v Indickem provedeni?
    Já ano: "paperback raita"

    OdpovědětVymazat
  35. Nevšiml jsem si, že by naši "konservativci" psali zastaralé tvary u českých slov, např. předložky a předpony s a z píší naprosto správně tak, jak se je to učili ve škole. Jejich problém se týká výhradně slov přejatých, a to těch, se kterými se setkávají v angličtině. Důvodem je neztrávený nedostatek historických vazeb s oblastí, jež jejich světu dominuje, tak jako jiný podivíni fantazírují o keltském původu Čechů. Optimální řešení by byl kompletní přechod k angličtině, češtinu tím jenom przní.

    OdpovědětVymazat
  36. Omyl, Jene, máte zastaralé informace. Předložky "s"/"z" jsem začal psát správně, viz např. toto podání. Dělám, pravda, ještě chyby, třeba o tom, že se musí psát "s hlediska" a ne "z hlediska", jsem se dozvěděl až nedávno.

    OdpovědětVymazat
  37. To su z toho jelen. Sem měla za to, že "po novu" se "z" pojí s druhým pádem a "s" s pádem sedmým.
    Takže, ač se mi to příčí, je správně: jel z kopce, spadl ze stolu, ...
    Takže si myslím, že správně je "z hlediska", bo se jedná o druhej pád. Nebo mi zase něco uniklo?

    OdpovědětVymazat
  38. Uniklo, co citujete, je komunisty zprimitivněné pravidlo. S genitivem se pojí "z" i "s", podle toho, jde-li o pohyb dolů, po povrchu apod. (typicky je tam vazba s "na", např. "na stole/se stolu", "na cestě/s cesty", "na zahradě/se zahrady"), nebo o ostatní případy. "Hledisko" je zvláštní v tom, že "na hledisku" ani "v hledisku" se říci nedá, takže není snadné správnou předložku naznat.

    OdpovědětVymazat
  39. Vodniku:-)
    Mr Bean je ovsem lahudka, proti nekterym "cistym" Indianum ci Indiankam, pardon Indkam :-(

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>