Nečekaná podpora nominalismu

Vyjádřete v latině pravdy katolické víry a Řek vám poví, že jste heretik.
P. Efrem Jindráček, OP: „Zde je třeba rozlišit řadu věcí: Napětí mezi řeckými a latinskými věroučnými formulacemi zde bylo od svého počátku, a lze to velmi dobře pochopit. Řada latinských termínů měla v doslovném řeckém překladu nepravověrný význam (např. lat. persona/čes. osoba/řec. prosopon–divadelní maska). Proto se už první koncily a kréda vytvářela v obou jazycích, řecky i latinsky, často s drobným výkladem („výraz XY, který Řekové nazývají AB“ apod.). Rozhodnout mezi řečtinou a latinou co do literární úrovně, úctyhodnosti a přesnosti je nesmírně těžké až nemožné. Pokud je onen „Řek“ nekatolík, pak je velmi pravděpodobné že bude moje „latinské“ formulace považovat za heretické, podobně jako německý luterán ci švýcarský kalvinista, protože nesdílí jejich obsah. Katolický (vzdělaný) „Řek“ ovšem paralelní kréda i terminologii zná a dnes rozhodně žádný problém nepředstavují. Je pravdou katolické víry, že nevěříme ve slova, ale v jejich obsah.“

Na rozdíl od antinominalistů, kteří mají nejprve slovo, který jim determinuje obsah, např. monopol (μονος znamená jeden, πωλειν znamená prodávat), nominalisté mají jev, které více či méně vhodně pojmenují. Pojem je tak v pojetí nominalistů pouhý ukazatel (angl. pointer).