Monika Křikavová se stala kandidátkou strany v 19 letech a do KSČ vstoupila o dva roky později. Někdy v roce 1987 či 1988. „Když se dostal k moci Gorbačov, mělo to na mě obrovský vliv. Zpětně si říkám, jak tomu mohl člověk propadnout, já ale opravdu chtěla něco změnit. Nebyla jsem u komunistů, ale věřící komunistka,“ vzpomíná po letech. Dnes je z ní místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 a říká, že její rozhodování krátká stranická zkušenost nikdy neovlivnila.Vidím to právě opačně: Bývalá kommunistka naprosto nepochopila roli justice. Státní zájem jí nic neříká a její svérázné chápání práva se vymyká tomu, jaké by právo mělo být.
Pochyby začala mít mladá studentka práv v lednu 1989: „Zavolali mě, abych promluvila do televize a odsoudila, jak se studenti chovali na Václaváku při demonstracích. Měla jsem pocit, že se mnou manipulují, a odmítla to.“ Rozchod se stranou přišel na konci roku: „Po tom, co se dělo v listopadu, už pro mne členství bylo naprosto nepřijatelné.“ V roce 1992 se Křikavová stala soudkyní a v polovině 90. let dostala na starost rehabilitace lidí, které poškodila komunistická justice. „Pokud bych připustila, že ve mně ještě nějaké zbytky ideologie mohly zůstat, tak tehdy padly. Dostaly se mi do rukou tisíce spisů a z některých bylo očividné, že soudce byl dřív jen slouhou výkonné moci. Jsem pevně a vnitřně přesvědčena, že mě má minulost v rozhodování nikdy neovlivnila,“ tvrdí Křikavová a dodává, že se díky těmto zkušenostem stala alergickou na zásahy výkonné moci do justice. V praxi to dokázala v roce 2005, kdy dlouho, a nakonec neúspěšně bránila ministerstvu spravedlnosti, aby vydalo „katarského prince“ Hámida bin Abdal Sáního do vlasti a zachránilo jej tak před trestem.
Updated.
Božínku to je zase snůška bizarností, toho snad jsou schopni jen právníci se svou řekněme ohebnou páteří, ať už je to ta soudkyně, pro kterou už není členství ve straně únosné po tom, co se stalo listopadu (obecně vlastně nikdo neví co se to stalo, jisté ale je že po listopadu členství v komunistické straně nesvědčilo kariéře), nebo přesvědčení pana Peterse, že přirozené právo vyžaduje, aby prominentní gauner vyvázl bez trestu.
OdpovědětVymazatPochopil jsem to správně, že podle Vás bylo správné, když Němec vydal katarského prince do Qataru, aby unikl trestu, a byla by bývala chyba ho strčit v ČR do lochu?
OdpovědětVymazatMyslím, že to máte naopak: Křikavová travala na tom, že o předání rozhoduje soud, což neodpovídalo tehdejší positivní úpravě. Positivistický byl naopak NS (podívám se, kdo tam rozhodoval).
OdpovědětVymazatDraštík, Hasch, Rizman – dvojhvězdičkový senát.
OdpovědětVymazatMáte pravdu. Zamotal jsem se do toho. Proto jsem poslední větu opravil.
OdpovědětVymazat