Teď to máme

Když jsem napsal článek Česká zahraniční politika spí, tak to nikdo nevzal vážně. Teď to máme: Lavrov zesměšnil našeho ministra zahraničí: "Lavrov mluvil o projektu protiraketového štítu ve východní Evropě, Schwarzenberg se ohradil s tím, že Polsko a ČR leží ve střední Evropě. Nato, jak Právo vítězně konstatuje, Lavrov „s jistou ironií“ vmetl českému ministru do tváře, že v OSN, kde jsou státy pro potřeby kandidatury do orgánů světové organizace rozděleny do zeměpisných skupin, figurují ČR i Polsko ve východoevropské skupině." A za toto ponížení si můžeme sami, nelze se do nekonečna vymlouvat na SSSR.

Zrůdná strana feminismu

Kritikům feminismu se hodí jakýkoliv, i zcela nesmyslný argument. Bohumil Doležal napsal: "Nedovedu pochopit jedno: proč se v takovýchhle případech automaticky předpokládá, že když se natočí prasárna, nese za to zodpovědnost v první řadě ženská. Je to odvrácená, zrůdná strana feminismu, který zachvátil tuhle bohaprázdnou a mravně rozloženou společnost. Vůbec nechci učitelku vyviňovat. Jen si myslím, že v prefeministických společnostech, které nestaví na úplné rovnosti muže a ženy, nýbrž na tom, že ženu je třeba chránit, platí v tomhle případě pro ženu jakási presumpce neviny."

Ve skutečnosti ti, kteří dotyčnou učitelku odsuzují, tak nečiní pro to, že je žena, ale protože je starší. Myslí si, že "měla mít rozum". S feminismem to nijak nesouvisí, naopak ve feministické společnosti by dotyčná měla sexuální svobodu a nikdo by jí za toto video neodsuzoval. Na druhou stranu je pravda, že jsem nikdy neslyšel o ženě, která by se mstila zveřejněním choulostivých snímků.

Myšlenka dne

Bohumil Doležal: "[P]opírat globální oteplování je něco jiného než popírat holocaust."

V propagandě je možné všechno

Bohumil Doležal: "Ministr Schwarzenberg se zjevně jen těžko smiřuje s rolí nestranného rozhodčího v utkání mezi izraelskými beránky (naštěstí jsou dobře vyzbrojeni) a vlky z Hamásu."

Zatím jsem ještě neslyšel příběh, kde by výsledkem střetu beránků a vlků bylo 1 200 mrtvých vlků a 13 mrtvých beránků, přičemž by ještě značná část beránků zahynula omylem beránků. Ale v pohádkách a propagandě je možné všechno.

Opět David Černý

motto: "Konečně je tady dílo, které po dlouhé době někomu hnulo žlučí...."

Veledílo Davida Černého je už hotovo. Jestli je to v něčem umění, tak v tom, že na tento opus magnum dokázal Černý zchrastit 12 melounů a že kopnul Vondru do prdele: "Kdybych ale věděl, že je to jinak, než co jsme si mysleli rok a půl, nedovolil bych to."

Nebýt výkladového textu, tak by tuto "sochu" nikdo nepochopil. Co vyjadřuje Španělsko, Slovensko či Slovinsko, nevím dosud.

Bohumil Doležal: "Ostatně si myslím, že pan Vondra by udělal nejlíp, kdyby místo toho, aby příští týden v Bruselu slavnostně odhalil tu ostudu, honem odstoupil. A Události musí dohnat jeden rest: zatím nikdy jsme ještě neudělili bobříka vyčůranosti českému výtvarníkovi. Pan Černý si jej za tu kopníkiádu bohatě zaslouží."

Updated.

Podstata Zelených

Velmi případně je ve svém sloupku charakterisuje Bohumil Doležal: "Ti už byli připraveni vyměnit ministryni Stehlíkovou za politizujícího rockera a Havlova přítele Kocába a zároveň se chystali vnutit Topolánkovi do Národní hospodářské rady svého někdejšího prezidentského kandidáta Švejnara, který má rovněž k exprezidentovi blízko. Když uvážíme, že za zelené je ve vládě i ministr Schwarzenberg a že nikdo z této trojice není členem té strany, začíná to se stranou zelených vypadat jako v církevní oblasti: existuje obecná, ideální církev, sdružující všechny, které Bůh obdařil darem víry, a pak jednotlivé nedokonalé pozemské realizace. Strana zelených přesahuje ze své pozemské nedokonalosti do ideální roviny Pravdy a Lásky, v níž zelená bledne na úkor nebeského jasu."

Věrolomnost Israele

Z rozhovoru Pavlíny Reš pro Mladou frontu 10. ledna 2009, p. 6:

"Když se v Česku kohokoliv zeptáte, co dělal v sobotu po Vánocích, možná si nevzpomene na jedinou věc. Vy jste byla v Gaze, kde pracujete jako ochranka komisařky OSN, a ten den si pamatujete detailně, že?

Začal jako každý normální den. Přišla jsem do práce, seděla jsem za počítačem a vyřizovala poštu. Pak se ozvala první rána. A z obyčejného dne se stal den válečný. Nejhorší bylo, že nikdo nebyl na nic připravený, nikdo neměl žádné informace.

Ale takhle asi války začínají...

Podle dohody mezi Izraelem a OSN máme být o útocích informováni, abychom mohli zajistit bezpečnost našich lidí. To se nestalo.

* * *

Několikrát jste se vyjádřila kriticky vůči Izraeli. V pásmu Gazy jste žila déle než rok. Opravdu si myslíte, že se Gaza pod vedením radikálního hnutí Hamas může stát mírumilovným státem a sousedem?

To ne. Já absolutně nesouhlasím s tím, co dělá Hamas. Kdyby to bylo v mé moci, jsem pro okamžité zastavení střílení raket směrem na Izrael. Hamas nebere ohled na nikoho. Kdyby jim opravdu šlo o obyčejné lidi, už by dávno přestali. Na druhou stranu Izrael už musel zjistit, že tenhle konflikt nevyřeší silou, a stejně Gazu stále ostřeluje. A situace se jen vyhrocuje. Nejsem na straně Hamasu ani Izraele. Jsem na straně lidí, kteří tam musí žít a umírají tam."

Ani ti největší proisraelští propagandisté s tím nic nesvedou. Bohumil Doležal: "Je pozitivní, že česká média dala v diskusi o izraelském zásahu v Gaze zaznít i hlasu představitelky českých bodyguardů. Paní Pavlína Reš prohlásila v jednom ze svých četných rozhovorů (tentokrát pro MfD): „Když jsem přišla, tak jsem přátelům říkala, že chápu, proč se o tuto oblast (Gazu, bd) bojuje. Je to překrásný kus země.“ Naši bodyguardi budou ovšem muset vyvinout trochu větší úsilí, aby čtenáře přesvědčili, že Izrael chce Gazu dobýt. Izrael chce jen, aby teroristé z Hamásu neostřelovali z Gazy izraelské osady."

Kolik je pár voličů?

Bohumil Doležal prohlásil: "pana Cohn-Bendita nevolil ani tak lid, jako pár podivínů a excentriků, kteří při volbách do EP náhodou zabloudili do liduprázdných volebních místností." Je 43 % pár voličů?

Игорь Панарин: Přání otcem myšlenky

Igor Panarin už 10 let předpovídá, že se USA rozpadne po nové občanské válce na 6 částí a že novými globálními vůdci se stane Rusko a Čína: "На эту роль претендуют две страны: Китай с огромными резервами и Россия - как страна, которая могла бы играть роль регулятора на евразийском пространстве." (zdůrazněno mnou)

Přání otcem myšlenky. Pod vlivem globální finanční krise prudce klesly ceny surovin, na což Rusko hluboce doplatilo. V nejbližší době v něm propukne hospodářská krise. Nicméně Panarinovy názory jsou jasným důkazem potřebnosti radaru, aby nás proruští kollaboranti nebyli schopni zatáhnout do ruské sféry vlivu.

Bohumil Doležal z neznámého důvodu uvádí, že článek vyšel v Právu. Ve skutečnosti Právo stejně jako Bloomberg toliko referovalo o rozhovoru v Izvěstijích. Bloomberg je nutno pochválit, protože je to jedna z mála agentur, která ví, co je to hypertext. S Doležalem souhlasím v jeho názoru na budoucnost Ruska: "Ke světodějnému významu (který pro Rusko tradičně souvisí s územními anexemi) lze dojít, pokud má být trvalý, jen tím, že se sami staneme silnými. K tomu vede mj. píle a pracovitost. Pokud nám chybí píle a pracovitost, pak to, že se někdo jiný rozpadne, nám pomůže nanejvýš jen na čas."

Pro Vodníka: "Советскую Россию они рассматривали как базу для контроля над миром." Zdá se, že jste poslední, kdo popírá rovnici SSSR = Rusko.

Přesná analysa zahraniční politiky

Bohumil Doležal.

Opět hodnocení amerických presidentů

Tentokrát z pera Bohumila Doležala: "za mého života se američtí prezidenti, kteří „přinášeli změnu“ projevili buď jako podvodníci (Jimmy Carter) nebo změnu opravdu přinesli, ale až poté, co dostali pořádně přes nos od svých zahraničních protivníků: pak se začali chovat jako normální američtí prezidenti (to byl případ Johna Kennedyho). Zahraniční protivníci (Rozuměj Rusové) mají naštěstí zvyk mladé a podle nich nezkušené prezidenty plné dobré vůle provokovat politikou z pozice síly: zpravidla to pak naštěstí končí tím, že dostanou strašně přes nos zase oni (což byl opět případ Kennedyho). Mám bohužel nepříjemný dojem že ke Kennedymu se Obama nemůže ani čuchnout. Už také proto, že když v Americe opravdu o něco jde, vyhrává lepší z kandidátů jen velmi, velmi těsně (viz zase případ Kennedy). I nyní tolik nenáviděný Bush vyhrál v první volbě velmi těsně, a jsem přesvědčen, že v budoucnu bude jeho politika hodnocena o hodně spravedlivěji než je tomu dnes (netroufl bych si to říkat, kdyby toho názoru nebyl také Henry Kissinger)."

Vidím to přesně opačně: JFK byl mizerný president, Carter skvělý. Bush Jr. byl mizerný president. Je zajímavé, jak osobní zážitek má určující vliv. V době JFK byl Doležal mladý a JFK měl v porovnání s Chruščovem či Novotným charisma. Svou osobností vyjadřoval převahu Západu nad kommunismem. Ale zdání klame.

RSS zdroje

Vzhledem k tomu, že servery Události Bohumila Doležala, Délský potápěč a Vrba neposkytují validní RSS zdroje buď vůbec, nebo funkčně, odstranil jsem je ze seznamu blogů. Tím netvrdím, že to nejsou kvalitní servery; určitě má cenu je sledovat i nadále. Jen nejsou technologicky na výši. Pokud se to změní, opět je do seznamu blogů zařadím.

Hluboká sebereflexe

Bohumil Doležal: "Vykopání Topolánka se dnes v ODS označuje opisem „hluboká sebereflexe“, naposled tak učinil Topolánkův hlavní konkurent Bém. To je zvláštní byzantsko-bolševická květnatá mluva, připomíná pojmy jako glasnosť, perestrojka, politika mnoha květů, velký skok apod."

Гласность je rusky publicita, zveřejnění; перестройка je přestavba, 百花 je sto květů a 大跃进 je velký skok vpřed.

Další charakteristika: "Topolánkovi oponenti v čele s Václavem Klausem (svým nynějším angažmá zaujal definitivně místo jakéhosi Teng Siao-Pchinga české politiky, to jsme to dopracovali, přejímáme manýry Říše Středu)"

K tomu archetypální text Tomáše Peciny: "Jak jsem uvedl, ve východní společnosti jsou velmi důležité vertikální struktury, nejrůznější tituly, hodnosti a šarže. Šmíd ani na chvíli nezapochybuje o novinářství Slonkové, protože 1. má na to školu, 2. píše do největšího českého deníku, a je tedy novinářkou z definice. Neobjektivita a odbyté řemeslo, která jsou pro nešťastného Hejska diskvalifikující, u ní nevadí. Částečně je to i obhajoba stavovských zájmů a privilegií: novinář není ve východním světě ten, kdo si to o sobě myslí (a chová se tak), ale ten, kdo dodržuje nepsaná pravidla novinářského cechu/kmene a komu to tedy my, orientální komunita, dovolíme."

Případ Kundera

Skvělá analysa Bohumila Doležala.

Rehabilitace vraždy?

V Rusku je možné všechno. Bohumil Doležal: "Nejvyšší soud Ruské federace podlehl tlaku nutnosti (což je podle ruského pojetí projev svobodomyslnosti): rozhodl, že poslední ruský car, jeho žena a jejich pět dětí byli neodůvodněně pronásledováni (a nakonec zavražděni) a nařídil, aby byli rehabilitováni. Proslýchá se, že o rehabilitaci velmi stál prezident Medvěděv. Doposud se tomu Nejvyšší soud bránil s odůvodněním, že carská rodina nebyla nikdy oficiálně obviněna ani odsouzena a není tedy možné z ní žádné obvinění sejmout nebo ji rehabilitovat. Je mi líto, ale tohle zdůvodnění je (aspoň v Evropě) zcela neprůstřelné. Je zjevné, že v případě cara šlo o politickou vraždu, v případě jeho rodiny o tak odporné zvěrstvo, že se to snad ani nedá pojmenovat. Bylo by tedy např. docela dobře představitelné, že se k věci vyjádří v nějaké politické deklaraci prezident a obě komory ruského parlamentu. Přitom je obtížné ponechat stranou, že car sám byl osoba dosti problematická a jak se říká „kontroverzní“ (což samozřejmě není ani náhodou žádný dostačující důvod k vraždě)."

Pavel Kohout, český udržovatel mýthů

Když se nad tím člověk zamyslí, tak Pavel Kohout celý život udržoval mýthy. Tak i ve svém článku Děvče mé, nechoď za armádou, těžko bys ji hledalo..., který 27. 9. 2008 vydal v Mladé frontě na straně 11: "Poláci postrádali naše opevnění, a tak válčili s německými tanky na koních. Proto pak neměli hlouček Charty 77, ale armádu Solidarity." Bohumil Doležal správně dekonstruuje: "Další mýtus: Poláci válčili s německými tanky na koních. Když tohle Polák od Čecha slyší, má chuť ho zfackovat, a právem. Koně patřili k výzbroji čs. armády stejně jako k výzbroji té polské (řekl bych že rozdíly ve výzbroji se nesmírně nafukují) a navíc koně proti tankům je zase jen líbivý mýtus, v němž je navíc obsaženo české pohrdání našimi severními sousedy." Ve skutečnosti se jednalo o nacistickou propagandu z bitvy pod Krojantami.

Bohumil Doležal o hymně

Bohumil Doležal: "naše hymna je původně písnička z lidové operety. Autor hudby byl otřesný vrzal, autor textu vlastenecký grafoman."

Doležal o vztahu Paroubka ke Klausovi a Zemanovi

Jen zřídkakdy se stane, aby někdo dokázal vyslovit o thematu medialně znovu a znovu, celé roky propíraném a neskutečně otřepaném opravdu novou myšlenku a odkrýt nový úhel pohledu. Včera se to podařilo Bohumilu Doležalovi:

Paroubek není intelektuál jako Zeman, necítí s Klausem žádnou solidaritu, je to zkušený normalizační manažer a lidi jako Klaus považuje za vzbouřené podržtašky, s nimiž je třeba zamést (tak, jako se mu to brilantně podařilo se Zemanem).

Pokračování polemiky s Magnem Maximem

Bohumil Doležal ve svém velkém rozhovoru pro Respekt řekl: "Tady se zavedla divná praxe, které nerozumím: v jedněch novinách nesmíte polemizovat s autory druhých novin. Nevím, kdo si tu blbost vymyslel, ale třeba Mladá fronta to dodržovala velmi tvrdě. To byla myslím strašná chyba, protože v důsledku toho u nás zanikly seriózní dialog, polemika, hádka jako běžný žánr. V solidní polemice musím konstatovat, co můj odpůrce řekl a proč s ním nesouhlasím. Dneska můžete názor autora zničit, jak chcete, a obrátit ho na hlavu a on se nemůže bránit, protože jste ho necitoval. Takhle se lidi pomlouvají, místo aby se opravdu hádali. Přitom je tak strašně důležité umět se hádat, rozpoznat, jaké chyby dělá váš oponent."

Nám po rozpadu Sprchy na Sprchu a Vrbu přišlo divné, že najednou "na sebe prskáme" ze dvou (nyní více) míst. Ale je to přirozené. Na serveru neokonservativního Klanu nemůže být místo též pro tradicionalisty či liberály. To by však nemělo bránit kultivované diskussi. Pomiňme nyní to, že Magnus Maximus není kultivovanosti schopen a soustřeďme se na to, že je schopen myšlenky.

V polemice s mým článkem Magnus píše: "Zajímavé je, že Evropa na kontinentě konservatismus, jakoby bez citu pro něj, nadlouho odhodila, a to velmi lehce. Zdroje se vytratily napůl v osvícenství a úplně v národoveckém romantismu 19. století. A dnes, po postmoderně, zde už žádný konservativism "nehrozí", leda jakýmsi neautentickým rozhodnutím pro něj, s uzávorkováním nebo odhlédnutím od mnoha jeho diskursních "ale". Neautentickým proto, že k němu potřebujem monotheismus, akcent na individualismus, odpor k velkým politickým systémům a silnému státu, minimalisaci významu národa atd. Přitom kontinent jede formou vládnutí již 200 let, kromě totalitních úchylek, ve francouzské megabyrokratické tradici, paternalistické a odtržené od potřeb lidí."

Na tom něco je. Národovectví není skutečný konservativism, nýbrž tupá modernita. Fungující byrokratický stát nemůže být cíl, nýbrž pouhý předpoklad.

Stejně jako národovectví je však nutno odmítnout monotheism. V nekonečných debatách, zda je lepší katholictví či pravoslaví, lutheránství či kalvinism, se daleko nedostaneme. Judaism není řešení, protože svět se požidovštit nechce a ani Židé by o to nestáli. Zbývá jen islám. To má být výsledek?

Zdá se, že možné východisko je skutečně v řecké a římském pohanství, koneckonců evropská civilisace je řecko-křesťanská, takže stačí odvrhnout tu druhou část přívlastku. Ale pozor, abychom nedopadli jako Julián Apostata! Jed z Judey je mocný:

Já slzy lil a zoufale pjal ruce
k té bílé Akropoli Athenině,
ne za svůj život, ale za smrt prosil,
na půdě athenské já za smrt prosil,
neb Hellenem jsem.
Říkali mi sice,
že k velkým věcem vyhlédl mě císař –
však já bych nejraději byl odvrhl všecko,
i rod i jméno...
A ten Konstantius,
vrah rodu svého, křesťany je chválen
jak vyvolený páně, v němž se dobře
zlíbilo bohu jejich!
Nízcí, podlí
jsou Galilejští!...

Doležalův nekrolog Solženicyna

Vyjímám: "Vystoupil s podivnou teorií, že si Rusové zaslouží zvláštní ohledy, protože bolševismem nejvíc trpěli. To je sice pravda, ale bohužel si ho taky sami vymysleli a uskutečnili."