Výrok A: „[S]měšnost vás, extremních nominalistů, spočívá v tom, že se tu dichotomii nominalism vs. realism snažíte vecpat úplně všude, i tam, kde v podstatě nemá co dělat.“ (zdůrazněno mnou) Výrok B: „Otázka skandálů je složitá, ale ukazuje se, že devadesát procent obvinění bylo falešných a že více než polovina odškodnění byla vyplacena lidem, kteří zneužili situace.“
Co mají společného? Blátivost myšlení. Jak píše Filip Tvrdý: „U člověka zběhlého v teologii je zcela obvyklé, že na podporu svých tvrzení používá smyšlené pseudoargumenty. Duka si data bezstarostně vytahuje přímo z análního otvoru, žongluje procenty sem a tam…“ Tohle nezbývá než podepsat. Taky to u věřících často pozoruji, ale abych se nedopustil stejné vady myšlení jako oni a neházel je všechny do jednoho pytle: Existují i opačné extrémy, jako např. Jiří J. Stodola, který naopak uvažuje až příliš exaktně, takže neumí rozlišit mezi poznaným a toliko dokázaným, mezi dokázaným a toliko projeveným.
Co takhle nějaký příklad rozdílu mezi poznaným a "toliko dokázaným"?
OdpovědětVymazatTo je asi lepší diskutovat u původního postu. Příkladem poznaného je Váš soused, příkladem toliko dokázaného je to, že nelze dělit nullou. Jiný příklad: Pokud nalijete vodu do kyseliny, tak poznáte, co se stane; když si o tom přečtete, tak je to toliko dokázané. Obecně: smyslové vnímání je poznání; rozumové závěry jsou dokázání.
OdpovědětVymazat