Игорь Панарин: Přání otcem myšlenky

Igor Panarin už 10 let předpovídá, že se USA rozpadne po nové občanské válce na 6 částí a že novými globálními vůdci se stane Rusko a Čína: "На эту роль претендуют две страны: Китай с огромными резервами и Россия - как страна, которая могла бы играть роль регулятора на евразийском пространстве." (zdůrazněno mnou)

Přání otcem myšlenky. Pod vlivem globální finanční krise prudce klesly ceny surovin, na což Rusko hluboce doplatilo. V nejbližší době v něm propukne hospodářská krise. Nicméně Panarinovy názory jsou jasným důkazem potřebnosti radaru, aby nás proruští kollaboranti nebyli schopni zatáhnout do ruské sféry vlivu.

Bohumil Doležal z neznámého důvodu uvádí, že článek vyšel v Právu. Ve skutečnosti Právo stejně jako Bloomberg toliko referovalo o rozhovoru v Izvěstijích. Bloomberg je nutno pochválit, protože je to jedna z mála agentur, která ví, co je to hypertext. S Doležalem souhlasím v jeho názoru na budoucnost Ruska: "Ke světodějnému významu (který pro Rusko tradičně souvisí s územními anexemi) lze dojít, pokud má být trvalý, jen tím, že se sami staneme silnými. K tomu vede mj. píle a pracovitost. Pokud nám chybí píle a pracovitost, pak to, že se někdo jiný rozpadne, nám pomůže nanejvýš jen na čas."

Pro Vodníka: "Советскую Россию они рассматривали как базу для контроля над миром." Zdá se, že jste poslední, kdo popírá rovnici SSSR = Rusko.

US pomoc Israeli

Richard Curtiss: "U.S. aid to Israel has always been a touchy subject, for reasons I will present in the following pages. Members of Congress never mention the total, probably for two reasons. One is that few of them are sure of it themselves, although they are responsible for the authorizing legislation. The other is that if they mentioned the total, or whatever they think is the total, their constituents would ask them why Israel receives so much more federal money than do U.S. states in the same population range, and whose residents pay taxes to the federal government.

* * *

Instead, writers usually noted that “Israel receives $1.2 billion in annual economic aid from the United States.” Or they wrote that “Israel receives $1.8 billion in U.S. military aid.” But they seemed never to combine the two to provide the public with the true total. Nor did they mention the tens of millions—and in some years hundreds of millions—of dollars from other U.S. government departments, particularly the Department of Defense, that Israel receives each year.

* * *

I was astonished to learn, after only an hour in the USAID library in Rosslyn, Virginia, that as of the end of 1995, Israel—with a population less than that of Hong Kong—had received $62.5 billion in foreign aid, almost exactly the amount received by all of the countries of sub-Saharan Africa and of Latin America and the Caribbean combined.

Even more mind-boggling are the per capita outlays, based upon statistics from the Population Reference Bureau of Washington, DC. In mid-1986, the combined population of the sub-Saharan African countries was 568 million, and the per capita foreign aid over the preceding half century was $43. For Latin America and the Caribbean, a population of 486 million, the foreign aid total was $50 per person.

By contrast, Israel’s mid-1996 population was 5.8 million people. The take per Israeli for American foreign aid amounted to $10,775 by 1995."

Lze uzavřít, že israelská prosperita v porovnání s okolními arabskými státy je založena na obrovských německých a amerických dotacích: "U.S. taxpayer aid continues to flow to Israel although Israel has been reluctant to follow through on promises to replace its Eastern European style socialist system with a true market economy, trim its bloated bureaucracy, and privatize its inefficient state-owned enterprises."

Jak antisemité lžou

Po Internetu již dlouho koluje nesmyslný seznam židovských vůdců VŘSR, který je v úplnosti zveřejněn na neonacistickém serveru NVI. Jeho nesmyslnost je odhalitelná na první pohled. Například uvádí jako jako prvního lidového komissaře zahraničních věcí Čičerina, ačkoliv je známo, že jím byl Trockij, který resignoval na protest proti brest-litevskému míru. A tak by se dalo pokračovat dále.

Kennedy v. Louisiana

SCOTUS rozhodl, že trest smrti je protiústavní ve všech případech, kdy pachatel nezpůsobí smrt oběti, i když se jedná o znásilnění dítěte.

Opět hodnocení amerických presidentů

Tentokrát z pera Bohumila Doležala: "za mého života se američtí prezidenti, kteří „přinášeli změnu“ projevili buď jako podvodníci (Jimmy Carter) nebo změnu opravdu přinesli, ale až poté, co dostali pořádně přes nos od svých zahraničních protivníků: pak se začali chovat jako normální američtí prezidenti (to byl případ Johna Kennedyho). Zahraniční protivníci (Rozuměj Rusové) mají naštěstí zvyk mladé a podle nich nezkušené prezidenty plné dobré vůle provokovat politikou z pozice síly: zpravidla to pak naštěstí končí tím, že dostanou strašně přes nos zase oni (což byl opět případ Kennedyho). Mám bohužel nepříjemný dojem že ke Kennedymu se Obama nemůže ani čuchnout. Už také proto, že když v Americe opravdu o něco jde, vyhrává lepší z kandidátů jen velmi, velmi těsně (viz zase případ Kennedy). I nyní tolik nenáviděný Bush vyhrál v první volbě velmi těsně, a jsem přesvědčen, že v budoucnu bude jeho politika hodnocena o hodně spravedlivěji než je tomu dnes (netroufl bych si to říkat, kdyby toho názoru nebyl také Henry Kissinger)."

Vidím to přesně opačně: JFK byl mizerný president, Carter skvělý. Bush Jr. byl mizerný president. Je zajímavé, jak osobní zážitek má určující vliv. V době JFK byl Doležal mladý a JFK měl v porovnání s Chruščovem či Novotným charisma. Svou osobností vyjadřoval převahu Západu nad kommunismem. Ale zdání klame.

FDR, JFK a RR

Co je spojuje? Podle Jaromíra byli největšími reformátory Ameriky. To je je do značné míry výsledek liberální (levicové) mythologie než faktů.

Začněme Rooseveltem. Podle konsensu většiny nové historiografie hospodářskou krisi spíše zhoršil, než aby ji vyřešil. Zavlekl USA do zbytečné války s Japonskem a moc mu natolik chutnala, že nikdy neměl dost a nechal se zvolit 4x (sic!). Tím porušil ústavní obyčej, zavedený už Washingtonem, že presidentem může být každý maximálně 2x po sobě. Na druhou stranu jeho nenasytnost dala světu výtečného presidenta Trumana. Přesto považuji FDR za jednoznačně nejhoršího presidenta 20. století.

JFK. Prakticky nic pořádného nevykonal, jen zkazil invasi na Kubu, eskaloval konflikt ve Vietnamu a málem přivedl svět na pokraj nukleární války. Byla to však okouzlující osobnost, která ještě dnes fascinuje davy. Inu, milenec Marilyn Monroe. Kdyby však vyhrál Nixon, bylo by lépe.

RR. To je výjimka, protože po Coolidgeovi je to nejvíce pravicový president 20. století. Byl to zásadní reformátor. Změnil na 30 let společnost. Jeho éra však nyní definitivně končí.

Seznam světových US základen

Kapitán tvrdí, že státu, který má na svém území cizí vojenskou základnu, vládnou vlastizrádci. Tak jsem z wiki vybral seznam států, kde mají US vojenské základny, obvykle s plným souhlasem obyvatelstva a vlády:

1. Antigua and Barbuda
2. Australia
3. Bahamas
4. Bahrain
5. Belgium
6. Bosnia and Herzegovina
7. Bulgaria
8. Canada
9. China (Hong Kong)
10. Colombia
11. Denmark + Greenland
12. Djibouti
13. Ecuador
14. Egypt
15. El Salvador
16. Gabon
17. Ghana
18. Greece
19. Honduras
20. Iceland
21. Indonesia
22. Kenya
23. Kosova
24. Kuwait
25. Kyrgyzstan
26. Luxembourg
27. Marshall Islands
28. Netherlands + Aruba, Netherlands Antilles
29. Norway
30. Oman
31. Peru
32. Portugal
33. Qatar
34. Romania
35. Saudi Arabia
36. Senegal
37. Singapore
38. South Korea
39. Spain
40. Turkey
41. Uganda
42. United Arab Emirates
43. United Kingdom + British Indian Ocean Territory (Diego Garcia), Saint Helena

Země, kde jsou základy jako výsledek prohrané války, intervence, nebo nátlaku:

1. Afghanistan
2. Cuba
3. Germany
4. Iraq
5. Italy
6. Japan
7. Panama

(Omlouvám se, že jsem názvy států ponechal anglicky.)

Doufám, že brzy budeme 44. státem. V čem jsme horší než Řecko, Nizozemí, Portugalsko, Španělsko nebo UK?

Updated: Seznam korrigován jiným zdrojem a seznamem v PDF.

Russell Kirk o neokonservativcích

Cituji: "Neoconservatives mistook Tel Aviv for the capital of the United States—a position they will have difficulty in maintaining, as matters drift in the Levant."

Paleokonservativci odmítají počítat Lincolna, Wilsona a Franklino Delano Roosevelta za své presidenty.

Opičí process

Slavný opičí process z roku 1925 se často příliš zjednodušuje. Jak to doopravdy bylo, píší na wiki.

Pour vous, un bon animal est un animal mort

Dopis božské BB adresovaný Sarah Palin: « aucun pitbull, aucun chien ni aucun autre animal n’est aussi dangereux que vous l’êtes » Fascinuje ta samozřejmost, jak jí píše francouzsky.

Hoover v. Roosevelt

Ve volbách v roce 1932 měl každý jiný hit: Hoover Brother, Can You Spare a Dime? a Roosevelt Happy Days Are Here Again. (Paul Johnson: Dějiny 20. století, p. 253)

Eric Rudolph, katholický terrorista

V USA je náboženství zvláštní. Dokonce i katholíci jsou tam sektáři, na rozdíl od většinově katholických států jako je Polsko, Irsko, Španělsko či Itálie, nebo od států s respektovanou katholickou menšinou jako je Německo či ČR.

Eric Rudolph zavraždil svými terroristickými útoky 2 lidi. Důvodem bylo, že vyhlásil partisánskou válku potratům a homosexualitě. Zdá se, že některé konservativní hodnoty jsou životu nebezpečné. Rudolph byl 5 let na útěku a bylo zjevné, že mu pomáhali lidé, kteří sdíleli jeho "hodnoty". Zadržel ho náhodou policejní nováček.

A nejhorší na tom je, že media falešně obvinila z jeho nejznámějšího útoku Richarda Jewella, hrdinu, který pomáhal zneškodnit bombu a zachránil mnoho lidí. Ten tuto potupu neunesl a zemřel předčasně ve 44 letech.

Rozhovor se Sarah Palin

Přiznala v něm: "other than a trip to visit soldiers in Kuwait and Germany last year, her only other foreign travel was to Mexico and Canada."

Israel především

Nejasnosti ("John McCain's decision to select a vice presidential running mate that endorsed Pat Buchanan for President in 2000 is a direct affront to all Jewish Americans.") kolem Sarah Palin byly úspěšně rozptýleny: "Palin expressed her deep, personal and lifelong commitment to the safety and well-being of Israel". Volí se president a vicepresident USA, nebo Státu Israel?

Biden a Palin – co mají společného?

Je to naprosto jasné. Oba jsou výrazem snahy presidentských kandidátů získat osiřelé voliče Hilary Clinton. Vicepresident nemá prakticky žádné pravomoci, a proto je jeho reálný význam nullový. To se změní pouze v okamžiku, kdy se uprázdní stolec presidenta.

Beru Magna za slovo

Beru Magna za slovo a vsadím se s ním, že v úterý 4. listopadu 2008 bude novým americkým presidentem zvolen Barack Obama, neboť porazí Johna McCaina. Pokud prohraju, tak veřejně uznám, že filosofii dějin rozumí lépe než já.

Pro Michaelu off topic: Chcete-li kommunikovat po e-mailu, tak musíte na e-maily také odpovídat.

Pro Magna: Jsem jen chudý státní úředník; nemohu tolik investovat. Sázka tedy není uzavřena. Když prohraju, tak svůj slib splním, když vyhraju, tak holt nedostanu nic. Nicméně dobrý pocit mi postačí.

Updated.

Dejte válce chanci

Úryvek ze starého úvodníku Thomase L. Friedmana v New York Times: Stop the Music! "Let's at least have a real air war. The idea that people are still holding rock concerts in Belgrade, or going out for Sunday merry-go-round rides, while their fellow Serbs are ''cleansing'' Kosovo, is outrageous. It should be lights out in Belgrade: every power grid, water pipe, bridge, road and war-related factory has to be targeted.
Like it or not, we are at war with the Serbian nation (the Serbs certainly think so), and the stakes have to be very clear: Every week you ravage Kosovo is another decade we will set your country back by pulverizing you. You want 1950? We can do 1950. You want 1389? We can do 1389 too. If we can frame the issue that way, Mr. Milosevic will blink, and we may have seen his first flutter yesterday."
Český překlad: "Umlčte tu hudbu! Pomyšlení, že ti lidé v Bělehradě stále pořádají rockové koncerty, či chodí v neděli na kolotoče, zatímco jejich srbští soukmenovci "čistí" Kosovo, je pobuřující. V Bělehradě musí být zhasnuta světla: každý rozvod elektřiny, vodovodní trubka, most, silnice a továrna musí být zasaženy.

Ať se nám to líbí či ne, vedeme válku proti srbskému národu, a je jasné, co je v sázce: za každý týden, po který pustošíte Kosovo, vás srazíme o desetiletí zpátky, budeme vás drtit na prach. Je libo 1950? Umíme 1950. Je libo 1389? Umíme i 1389...

Dejme válce šanci. Uvidíme, co dokážou měsíce bombardování, než se rozhodneme k pozemní invazi. Pak Balkán obsadíme. Udělejme z této války Miloševičův Vietnam, ne náš!"
Updated.

Cui bono?

Pro mnohé je válka o Jižní Osetii nepřehledná; zejména proto, že uvažují ideologicky: Ten je proruský, a proto je kladný / darebák. Ale to je uvažování z mateřské školy geopolitiky. Státy nelze hodnotit podle toho, s kým se zrovna kamarádí, ale podle toho, jak se chovají.

Dalším naivním přístupem je spiklenecká theorie, že lokální politik je jen bezduchou loutkou velmoci a velmoc je bezduchou loutkou nadnárodních zájmů (kapitalistů, židovského spiknutí apod.). Ve skutečnosti je vztah patron – klient dvoustranný; kdyby patron neměl co nabídnout, klient by ho dávno opustil.

Základní otázka je Cui bono? Tak i v na první pohled nepochopitelném zápasu Gruzie s ruským obrem si musíme tuto otázku položit. Skvěle na ní odpověděl anonym v diskussi k článku ČTK. "Co [Saakašvili] získal? Všechno! Úmyslně rozpoutal a prohrál válku, ale udělal z Ruska agresora. Ale tím vyhrál republikánům v USA volby! Když válčí Rus, američtí voliči zvolí republikánského tvrďáka McCaina a nikoliv demokratického měkkoně Obamu. A tenhle samovládce Saakašvili za to, že donutil Rusko k válce, bude mít od USA a NATO potom nekonečnou podporu a budou mu už jenom sypat, sypat a sypat. Těmhle ochráncům demokracie USA a NATO pak vůbec nebude vadit to, že tenhle samovládce Saakašvili vzešel z problematických voleb a že nedemokraticky diskriminuje opozici. Nikdy ho nenechají padnout a budou mu už jenom sypat, sypat a sypat. Přesně o tohle mu šlo a klidně právě kvůli tomu griloval vlastní národ v předem prohrané válce."

Uvidíme, zda se potvrdí jeho předpovědi. Osobně doufám spíše v naplnění reakce opponenta: "Saakasvilliho hodej pres palubu. Jeho pozice je neudrzitelna, nyni je paradoxne vetsi pritezi pro USA nez pro Rusko." Zatím to bohužel vypadá jako počátek reformace, o němž Erasmus Rotterdamský napsal: "Ta dlouhá válka slov a psaní skončí nakonec v zbraních." (The long war of words and writings will end in blows.) USA i Rusko se plnou parou ženou do nové studené války, což je naprostá tragédie. A to vše kvůli zdivočelému gruzínskému chauvinistovi a manipulátorovi, který chtěl konečně zužitkovat své naprosto nepřiměřené výdaje na zbrojení: "he has spent 70% of the Georgian budget on his military." (K tomu bych dodal jen, že Ševarnadze nemá s válkou v Jižní Osetii mnoho společného.)

Únava z Obamy

Barack Obama může být “novou tváří” v letošních prezidentských volbách, avšak téměř polovina dotazovaných respondentů prohlásila, že je už unavená zprávami o něm.

Ačkoli je den voleb až za tři měsíce, 48 procent dotázaných v rámci průzkumu veřejného mínění pořádaného Pew Research Center uvedlo, že už toho slyšelo o Obamovi víc než dost. O protikandidátovi Johnu McCainovi se stejně vyjádřilo 26 procent.

Překlad: Altermedia

Zdroj: PRCPP - Obama Fatigue - 48% Hearing Too Much About Him

Radar - Češi podávají ruce americkému mesianismu

Velice zajímavý a podnětný článek studenta ze Sheffieldu.

Namátkou jen několik pasáží:

Ve jménu tohoto přesvědčení i za posledních třicet let Spojené státy aktivně podporovaly teroristické oddíly, autoritativní režimy, nebo se samy účastnily vojenských intervencí, pokud to svědčilo americkým zájmům a jejich přesvědčení o „dobru."

Lze jednoduše odvodit, jak to Izrael myslí - používá dvojí míru - my vlastnit nukleární zbraně můžeme, Írán ne. My máme právo útočit na suverenitu jiného státu, pokud to udělají Arabové, jsou to teroristé a „fundamentalisté."

To, že je Rusko jakýsi „absolutní nepřítel" České republiky je poněkud zavádějící. Rusko není nadšené americkým radarem. To však není důsledkem jakési "neo-imperiální touhy" ovládat své bývalé satelity, jak například velmi vulgárním způsobem poukázala jistá blogerka Tydlidátová, ale geopolitickým faktem, který je nutné akceptovat.

Benjamin Barber má pravdu, když říká, že v mezinárodní politice bychom měli odmítnout oba fundamentalismy - jak ten americký, tak ten islámský - jak „McWorld," tak „Džihád".