Ne, tento článek nebude o islámu. Tento článek je o střetu demokratů (exulantů) a postkommunistů (svazáků). A protože nejlepší je zásadní problém osvětlit na příkladě, přečtěte si
Talk:Ross_Hedvicek (doufejme, že stabilní adresa).
Jak známo, čeští exulanti jsou silní antikommunisté. Spíše intuitivně dospěli k správnému názoru, že současný český régime má s tím bývalým mnohé společného. Proto jsou v establishmentu silně nenáviděni a i dnešní régime jim upírá mnohá práva. Z pohledu české společnosti to jsou zločinci: nelegálně opustili republiku a často se dopouštěli i jiných zločinů proti kommunistickému régimu: rozvraceli republiku, byli záškodníky, podvraceli republiku, poškozovali státy světové socialistické soustavy, pobuřovali, hanobili republiku a SSSR etc. Na základě kontinuity s kommunistickým právem, kterou prosadili Jičínský & Rychetský, dostali tito "zločinci" zbytkové tresty. Bratři Mašínové jsou tak dodnes považováni za pouhé vrahy, Vladimír Hučín za terroristu.
Je nutno přiznat, že Hedvíčkovo obvinění českého establishmentu z neokommunismu je přehnané. Ti lidé z větší části nejsou vědomými kommunisty (s výjimkou lidí jako je Martin Hekrdla či Jan Keller). Oni svůj postkommunismus zkrátka nereflektují. Někdy jsou dokonce verbálními antikommunisty: chtějí KSČM rozpustit a kommunisty umlčet. Neuvědomují si, že demokracie <> kommunismus otočený o 180° (tedy fašismus), nýbrž něco zcela jiného: právní stát, tolerance a svoboda slova.
Vládnoucí establishment a většina veřejného mínění v ČR je
postkommunistická. Co to znamená? Že se řídí těmito hesly:
1. kdo nejde s námi, jde proti nám. V ČR se vyžaduje na všechno mít unifikovaný názor. Kdo se odlišuje, např. i jen v odívání, je podezřelý. Právo mluvit nemají jen extrémisté (kommunisté a antisemité), ale též socialisté, odboráři a konservativci. Přípustný je pouze eklektický umírněný liberalismus.
2. Češi jsou ten nejlepší národ na světě. Cokoliv Češi udělají, je vždy v naprostém pořádku. Vyhnání Němců byl nevyhnutelný důsledek II. světové války, přírodní zákonitost. Zahraniční zkušenosti jsou k ničemu, my to nejlépe uděláme po svém. I kdyby nebylo třeba znova objevovat Ameriku, české zvláštnosti znemožňují převzít zahraniční zkušenosti do té míry, že je jednodušší to udělat celé znovu.
3. Čechům všichni ostatní křivdí. Nemají nás rádi nejen v EU, ale také naši sousedé. Je to jejich vina.
4. Rozhodující nejsou schopnosti, ale osobní vazby. Z toho vyplývá neuvěřitelně vysoká úroveň korupce. Není jí promořen jen veřejný, ale též soukromý sektor (např. fotbal).
5. Malý český člověk nic nezmůže. Za všechno mohou oni: páni nahoře.
6. Čím méně o něčem vím, tím více o tom mluvím. České školství je založeno na pruském kasárenském modelu biflování. Není zvykem o věcech uvažovat. To, co napíší noviny, to je čistá pravda, alternativní názory jsou nesprávné. Přísnou disciplinou založenou na drakonickém známkování jsou do žáků natlučeny chaoticky vybraná fakta a poučky. S touto sadou znalostí pak dospělí posuzují reálný svět. Oproti např. Američanům mají větší všeobecný přehled, což způsobuje, že odmítají si o věcech nastudovat podrobnosti a své soudy vynášejí pouze na základě svého povrchního všeobecného přehledu. Navíc studovat ani neumějí, jen biflovat. Umění vyhledávat informace se v ČR nepěstuje, místo toho se opisuje z autorit.
7. Autorita má vždy pravdu. Společnost se dělí na dvě třídy: učně a mistry. Do médií mají přístup pouze certifikovaní mistři; učni nanejvýše jako pouzí diváci nebo jiné křoví. Papír na mistrovství se získává na pověřené instituci.
8. Binární myšlení. Vše je buď černé, nebo bílé. Pokud má "bílá" věc nějaké závady, je přípustná pouze
konstruktivní kritika, tj. nikoliv o podstatě věci.
9. Tvrzení, že kommunismus nebyl tak špatný. Typickým příkladem je pražské metro a spartakiáda. Co na tom, že megalomanské metro byzantského typu nám dodnes přináší problémy. Co na tom, že bylo tak zfušovaně postavené, že povodeň na něm udělala škody za 200 000 000 euro. Co na tom, že na spartakiádu byli mnozí povinně nahnáni. Ať si každý cvičí dobrovolně, pokud chce. Já jsem kvůli boycottu spartakiády málem dostal dvojku z chování, nebýt Sametové revoluce, díky níž se tento kommunistický svátek se v roce 1990 nekonal.
A jako jsem posledně citoval Tomáše Krystlíka, nyní budu citovat Tomáše Pecinu, konkrétně dva jeho články:
When Czech Fights Czech a
Byzantské pojetí novinářské práce? "Ve východní společnosti, která tradičně existuje od Japonska přes Čínu a Rusko po arabský svět a zčásti zasahuje i Izrael a také země střední Evropy, probíhá komunikace převážně vertikálně, mezi žákem a jeho učitelem (guru). Guru je předmětem posvátné úcty, polemika s ním se zásadně nepřipouští. Úkolem žáka je osvojit si vše, co zná učitel, a jeho cílem je stát se poté rovněž učitelem. Na stejném principu fungují česká média. Na nejnižším stupni stojí čtenář nebo divák, jehož názory nesmějí proniknout dál než do rubriky krácených dopisů a v televizi, pokud je do diskusního pořadu typu Kotel nebo Přísně veřejné vůbec vpuštěn, ho moderátor neustále okřikuje (Nemáte slovo! - Položte otázku! - Neurážejte pana ministra! - Vraťte ten mikrofon!). O něco výš je redaktor listu. Jeho názory jsou zpravidla chráněny před kritikou, ne každý s nimi smí polemizovat. Nejvýš je mediální guru. Takových lidí je omezený počet a často záleží na politické preferenci média, kdo tento status obdrží. Jako příklady lze uvést Václava Bělohradského, Jaquesa Rupnika nebo Václava Havla. Tito lidé jsou, často i proti své vůli, pasováni na politické a společenské arbitry elegance, a polemizovat s jejich názory nepřísluší ani běžným redaktorům listu nebo elektronického média." "On the other hand, the current legal situation of the emigrant community for the Czech Republic is outrageous and hardly resembles a civilised status quo. The first post-1989 Parliament of Czechoslovakia ruled that emigrants, unlike those living in Czechoslovakia, had no right to the restitution of the property seized by the Communists and thus sanctioned the original act of confiscation."
Co tedy vlastně chceme, když neustále kritisujeme čecháčky? Aby z ČR bylo snesitelnější místo k životu.
