8. března 2006

Historiografie dějin 20. století

Gogo mne na Vrbě vyzval, abych jako školený historik napsal pojedání o historiografii dějin 20. století.

Sice jsem už x-krát odkazoval na Dušana Třeštíka, což je nyní zřejmě největší český theoretik historiografie, ale zřejmě marně. Proto se pokusím jeho hlavní a své myšlenky přehledně shrnout.

Předně je třeba rozlišovat tyto 3 pojmy: minulost – historie – historiografie. Minulost je chaotický shluk uplynulých událostí, z nichž historiografie (= věda) vyrobí historii (= aktuální produkt vědeckého poznání). Je důležité si tyto pojmy neplést. Zatímco minulost je neměnná a jednou pro vždy daná (cestovat do minulosti je fysikálně vyloučeno), historie se neustále mění tím, jak se věda vyvíjí.

Dějiny (= historie) 20. století se mění zvlášť podstatně. Je to naprosto zákonité.
1. Uzavřenost archivů. Otevírají se až po 50, 75 či více letech.
2. Mnohem více historických pramenů. Chaos minulosti je zde vidět více než ve středověku, protože většina středověkých pramenů již zanikla.
3. Nedostatek odstupu. Na různé události nahlížeme podstatně jinak než ještě před několika lety.
4. Politická citlivost. Stále živé události mají bezprostřední dopad na dnešek.

Historik se nestává historikem tím, že něco vystuduje a dostane na to papír. (Typicky čecháčkovské myšlení.) To bych byl historikem já a nikoliv David Irving. Historik je ten, kdo o minulosti bádá. K tomu nestačí jen něco opisovat, to by byl plagiát. Ale i pouhá kompilace veškerého dostupného vědeckého poznání je poměrně náročná činnost, to mi věřte.

Gogův problém je v tom, že uvízl v 19. století v zajetí positivismu a žádá tvrdá fakta. Co to jsou ta tvrdá fakta? Uvedu příklad. Mějme toto tvrzení: "Česká republika vznikla 1. 1. 1993." Toto by zřejmě gogo označil jako tvrdý fakt. Ale je to opravdu tak? Jako právník mu namítnu: "ČR nevznikla 1. 1. 1993, nýbrž 1. 1. 1969, byť pod jiným názvem." Gogo bude replikovat: "A co samostatná ČR?" Zde máme výhodu, že jsme tu dobu všichni zažili. Změnilo se o půlnoci 1. 1. 1993 něco? Něco podstatného? Nebo jen absolutisujeme právní fikci, jíž je stát? Bude za 100 let někoho zajímat osamostatnění ČR? Nebo spíše obnova tržního hospodářství či vznik EU? Není tedy datum 1. 1. 1993 jen obdoba toho, že si nějaký herec zlomí nohu, pouze ve větším měřítku? Má se historiografie zabývat podobnými podružnostmi?

V 19. století každý Čech věděl, co je to české státní právo. Dnes to neví nikdo. Státoprávní historie ztratila svůj význam. Jak se k tomu postaví gogo? Bude uměle oživovat vnímání 19. století? Nebo řekne, že je to jednou pro vždy passé? Jakým právem?

Historie je takový souhrn výpovědí o minulosti, který má něco říci dnešku.

1 komentář:

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>